24. Ústavní základy organizace české veřejné správy, kriteria členění české veřejné správy, vykonavatelé státní správy (přímí a nepřímí
(varianta č.2)
– ústavní základy: čl. 2 Ú; veřejnou správu jako celek ústava neřeší; týká se jí hlava třetí – o moci výkonné, hlava sedmá – o územní samosprávě (<= jsou to institucionální aspekty)
– vláda v oblasti veřej. správy řídí a organizuje veřej. správu, stanoví její úkoly, dbá na její odbornou a kulturní úroveň
– čl. 79 Ú – základní ustanovení týkající se zřizování ministerstev a jiných spr. úřadů, stanovení působnosti; právních poměrů státních zaměstnanců v nich; pravomoci ministerstev, jiných spr. úřadů a orgánů územní samosprávy vydávat pr. předpisy
– čl. 79 odst. 3 Ú – pravomoc vydávat sekundární pr. předpisy
– čl. 104 odst. 3 Ú – je nutno ho vzhledem k čl. 79 odst. 3 vykládat tak, že jde o samostatnou působnost a že tyto obecně závazné vyhlášky se odlišují od přenesené působnosti
– ČLENĚNÍ ČESKÉ VEŘEJNÉ SPRÁVY
– podle subjektu:
– stát
– obce a kraje
– jiné samosprávné celky
– ostatní subjekty veřejného nebo soukromého práva
– podle působnosti:
– územní => ústřední výkon správy, n. regionální
– věcná => všeobecná působnost n. dílčí
– podle pravomoci:
– zda má orgán vykonavatele oprávnění vydávat pr. předpisy, spr. akty n. jiné vrchnostenské úkony => vrchnostenská pravomoc
– nebo jeho úkony mají jinou povahu
– podle postavení v soustavě:
– vztahy subordinační
– koordinační
– subsidiární
– zda je vykonávána přímo nebo nepřímo:
– to platí jen pro státní správu
– přímo – vykonávají to státní orgány n. spr. úřady státu jako organizační složky bez právní subjektivity
– nepřímo – zákonná delegace na jiné subjekty veřej. správy než stát
Žádné komentáře:
Okomentovat