Zákon o účetnictví dává volnost ve stanovení tzv. účetních odpisů. U hmotného majetku zákon o daních z příjmů stanoví daňové odpisy, tj. maximální možnou výši odpisů, kterou u jednotlivých druhů majetku může daňový poplatník promítnout do daňového základu, tj. započte se mu jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení příjmů. U nehmotného majetku jsou podle zákona o daních z příjmů daňově uznatelným nákladem odpisy majetku, ke kterému má poplatník právo užívání.
Cílem každého podnikatele je, aby o vynaložené náklady mohl co nejdříve snížit daňový základ. Daňové orgány stanoví hranice a limity, které je nutné respektovat. Stanovení účetních odpisů vychází z rozhodnutí podniku, slouží k reálnému zobrazení skutečnosti, má poskytnout vedení firmy důležité informace o nákladech. Pro účely daňové je nutné počítat se závazně stanovenou výší daňových odpisů.
V malých firmách, které nemají účetní závěrku ověřenou auditorem, je možné pro jednoduchost stanovit, že účetní odpisy se budou rovnat daňovým.
10.9.2 Daňové odpisování
V prvním roce odpisování zatřídí poplatník hmotný majetek do odpisových skupin podle přílohy k zákonu o dani z příjmu a provádí rovnoměrné nebo zrychlené odpisování. Způsob odpisování stanoví pro každý nově pořízený majetek vlastník a nelze jej změnit po celou dobu odpisování. Majetek se odepisuje nejvýše do vstupní ceny nebo zvýšené vstupní ceny.
Žádné komentáře:
Okomentovat