PRAMENY PRÁVA
Pojem a druhy pramenů práva
Pramenem práva se v právní teorii rozumějí prameny objektivního práva ve formálním smyslu, tedy formy, v nichž je právo obsaženo, a které jsou bezprostředním pramenem poznání práva.
Evropská právní kultura rozlišuje čtyři hlavní druhy pramenů práva:
1. právo psané – zákony a jiné normativní akty
2. právo obyčejové – právní obyčeje
3. právo soudcovské – soudní precedenty
4. právo smluvní – normativní smlouvy.
1. Právo psané – je vytvářeno zákonodárnou činností státu, výjimečně jiných subjektů, pokud jim je taková pravomoc zákonem svěřena (zastupitelstva územních samosprávných celků).
2. Právo obyčejové – není vytvářeno legislativní státní činností, nýbrž spontánním zachováním určitých zvyklostí na určitém území. Aby byl obyčej pramenem práva, musí splňovat určitá kritéria:
- obyčej je dlouhodobě fakticky zachován,
- přesvědčení o nutnosti zachovávat jej je všeobecné,
- obyčej je určitý, tzn., že lze stanovit jeho konkrétní obsah, ve svém důsledku je státem uznáno, takže lze jeho dodržování vynutit prostředky státního donucení.
3. Právo soudcovské – na rozdíl od psaného práva je vytvářeno soudy, nikoliv zákonodárných sbory nebo pověřenými výkonnými orgány.
4. Právo smluvní – smlouva jakožto shodný projev vůle dvou nebo více stran obvykle zakládá, mění nebo ruší pouze individuální právní vztah, a jako taková nemá obecný, tedy ani normativní význam. Pramenem práva se stává taková smlouva, jejíž alespoň některá ustanovení mají obecnou platnost a závazně regulují určitou skupinu právních vztahů stejného druhu blíže neurčeného počtu subjektů.
Žádné komentáře:
Okomentovat