1. uplynutím času, pokud doba účinnosti právní normy byla toutéž nebo jinou právní normou omezena na určitou dobu,
2. zrušením právní normy neboli derogací, tzn. že právní norma byla zrušena, rozlišujeme zrušení právního předpisu jako celku, jednak zrušení jen určitých ustanovení tohoto právního předpisu, kdy předpis jako celek zůstává v platnosti.
Působnost právní normy
Působností právní normy se rozumí stanovení rozsahu, v jakém se pravidlo chování v právní normě obsažené použije, a to s ohledem na tři základní kritéria. Hovoříme o působnosti časové, místní a osobní.
1. časová působnost právní normy stanoví, v jakých případech se právní norma použije se zřetelem k době. Většinou právní norma upravuje právní vztahy, které vznikly po dni , kdy nabyla norma účinnosti. Výjimečně působí právní normy i zpětně, tzn., že buď upravují i právní vztahy vzniklé před tímto dnem (retroaktivita), nebo se vznik právního vztahu posuzuje podle právní normy účinné v době vzniku právního vztahu, ale práva a povinnosti subjektů právního vztahu se posuzují podle pozdější, tedy nové právní normy (nepravá retroaktivita).
2. místní (prostorová) působnost právní normy stanoví, na jakém území právní norma platí. Zpravidla právní norma působí na celém území ČR, včetně vzdušného prostoru nad ním, prostoru pod povrchem země, území paluby plavidle nebo letadel, která jsou registrována v ČR. Některé právní normy však vztahují pouze na určitou část území (obecně závazné vyhlášky obcí).
3. osobní působnost právní normy stanoví použitelnost právní normy ve vztahu k okruhu možných subjektů právních vztahů. Mohou se vztahovat:
- na všechny osoby nacházející se na území ČR,
- na občany ČR nacházející se mimo území ČR,
- na určité skupiny osob (soukromí podnikatelé).
Žádné komentáře:
Okomentovat