Pramen práva: státem uznaná forma, ve které nalézáme právo – v některých státech ve formě psané, v mnohých nepsané, tam kde jsou pramenem obyčeje – jsou kodifikované
Pramen MPV:
- neexistuje žádná norma MP, která by definovala prameny MP – tedy norma obecného MP
- výklad pramenů – tj. výčet formálních pramenů MP je vyvozován pouze z čl. 38, odst. 1 statutu mezinár. soudního dvora, což není obecně platné pravidlo, jedná se o smluvní pravidlo, které platí pouze mezi stranami smlouvy. Smlouva o zřízení orgánu: Mezin. soudního dvoru. Dle cit. ujednání jsou prameny MP:
1. mezinárodní úmluvy
2. mezinárodní obyčeje
3. obecné zásady právní
4. soudní rozhodnutí a učení nejkvalifikovanějších znalců MPV
ad 1 a 2 jsou považovány za základní prameny MP, další dva jsou považovány za prameny podpůrné, pomocné
Tento výčet není obecně závazným pravidlem, ale určitým návodem pro soudce MSdvora, v jaké posloupnosti hledat právo k řešení konkrétního případu.
Další rozlišení:
- formální – prameny práva z tohoto hlediska jsou samotná právní pravidla, tzn. že je pramenem práva forma, ve které se pramen jeví
- z hlediska materiálního – spol.-politické okolnosti, za kterých tato formální právní pravidla vznikají
- pokud se týče důvodu závaznosti – je různý, podle toho, o jaký se jedná – u smlouvy je důvodem závaznosti – konsensus dosažený smlouvou (shodný projev vůle) – u obyčejů je to jinak
Právní norma obsahuje tři části - trichotomie p.n. (hypotéza, dispozice, sankce); hypotéza obsahuje spol.-politické okolnosti, za kterých se má plnit dispozice – samotná pravidla chování a sankce – tj. postih za nesplnění, nerespektování povinností uvedených v dispozici.
Žádné komentáře:
Okomentovat