PRSA-plavání

Vývoj techniky – nositelé – vojáci nebo přední plavci
Základ pl. Zp. Prsa – samurajské školy
Charakter techniky – rychlý pohyb paží s malou účinností, hlavní práce – nohy
OH 1908 – práce nohou – vytlačení vody, sražení nohou, dokonalé splývání
Paže – krouživý záběr, hlava vysoko bez potápění
1920 – 1940 – klínová teorie – německo – důraz na nohy
paže – záběr bez síly, nádech při záběru
40 léta – němec Rademacher – poslední přenos paží vpřed – nad vodou – USA – 1935 – 1:10,2 – FINA uznala
50. léta – přechod prsařů k motýlku
Helsinky 1952 – všichni prsaři ve finále plavali motýlkem
1952 – zákaz přenosu paží nad vodou

Japonci – nové provedení prsou – ústup od motýlka, vzor v kraulu, dlouhý záběr až ke stehnům
Nohy – úzký kop
plavání pod vodou
1954 - Polák M. Petruswicz světový rekord na 100m prsa časem 1:09,8 min
1955 - na trati 200 m prsa (2:31) zvítězil "neviditelný muž", Japonec Masaru Furukawa - 75% trati absolvoval pod vodou.
1956 – OH - Melbourne - dominovali v prsařských disciplínách plavci plavající pod vodou.
Tento způsob závodění ovšem přinášel evidentní zdravotní rizika, a proto v roce 1957 bylo přijato další omezení, které nařizovalo závodníkům držet hlavu nad vodou. Plavání pod vodou dovoleno pouze u jednoho cyklu paží a nohou po startu a obrátkách
1956 – FINA – prsa x motýlek – 2 plavecké způsoby
1957 – V. Svozil – 1:12,7

Současná technika
vývoj od techniky ploché (do 70 let)
k technice vlnivé (extrémní provedení tzv. vzpříčená)
pozitivní posun – 80. léta, možnost potápění hlavy mezi plaveckými cykly (mezi nádechy)
- vývoj vlnivé techniky
Po nástupu extrémní techniky vzpříčené v 80. letech ustálení na technice tzv. vlnivé ale bez extrémů – individuální pojetí

V Evropě představují prsa stále nejrozšířenější plavecký styl. Dnes jsou prsa ze všech plaveckých stylů nejvíce svázána pravidly. Je to dáno tím, že se jedná o nejpomalejší styl a mnohé úspěšné snahy o jeho urychlení spočívaly v nalezení skulinky v pravidlech. Nyní plavec musí během jednoho úplného tempa alespoň na chvíli protnout částí hlavy hladinu. To umožňuje používat vlnivou techniku, která přinesla i v tomto stylu prolomení minutové hranice na 100 metrové trati . V dlouhém bazénu se to podařilo až roce 2001. Ruský plavec Roman Sloudnov zaplaval tuto trať v čase 59,97 sekundy.

3. principy pohonu – odpor vody, vrtulový pohyb, vlnivý pohyb trupu
Poloha těla – proměnlivá +40 až negativní
Vysoká ramena a prohnutí těla -„přelézání“ vlny a sklouznutí se po vlně,
vlnění pod vodou – prvek motýlka
typicky vrtulová práce – index diagonality 81
nejefektivnější produkce hnacích sil – 2 fáze přitahování (ID se neobjevil, dlaně dovnitř, mírně vzad, úhel náběhu malý, rychlost dlaní optimální (cca 3 m/s)

SOUHRA – plynulost pohybů, frekvence (trénovanost aero, anaerob, síla)
Kolísání v 0 – 3 m/s
Muži vyšší maxima rychlosti, nižší minima, silnější paže
Lepší plavci – vyšší maxima, střední fázi, delší cyklus (t)
Průměrná rychlost cca polovina maxima
Problém – časování fází