- pokud ses už někdy nacházel v podobné situaci jako nyní, co ti tenkrát nejvíce pomohlo?
- Možná znáš někoho, kdo byl v podobné situaci jako ty, co mu pomohlo věc vyřešit?
- Co ti pomáhá situaci zvládat?
- Kde se vzalo rozhodnutí přijít za mnou?
- Jako tvůj problém vidí maminka /přítel,../?
- Kdyby za tebou přišel se stejným problémem tvůj kamarád, co bys mu poradil?
- Co se obvykle radí lidem ve tvé situaci?
Hlavní zásady při vedení rozhovoru:
Co dělat:
- pokusit se dívat očima klienta
- více naslouchat než mluvit
- ptát se na upřesnění (metoda dotazování)
- užívat srozumitelný jazyk
- respektovat klientův čas
- respektovat klientovo téma
Co nedělat:
- neskákat do řeči a nemluvit za klienta
- nehromadit otázky
- nehodnotit, nesoudit, nekritizovat, nemoralizovat
- nesnažit se rozptýlit a rozveselit
- neslibovat, neutěšovat, nebagatelizovat (To bude dobré, maminka to určitě pochopí)
- nepřesvědčovat
- neradit neuváženě (nevnucovat klientovi vlastní řešení i když nám se osvědčilo)
- neužívat slova: nikdy, musíte, nesmíte
- nemluvit v 1. osobě, mn. č. (my ti pomůžeme..)
- nehovořit o sobě (pokud jde o krizi)
- neinterpretovat, nediagnostikovat neuváženě
- pozor na otázky typu „proč“ spíše „jak“ se to stalo..
Pozornost a zájem o žáka a jeho vyprávění je třeba vyjadřovat neverbálním způsobem: výrazem, očním kontaktem, posazením se, přikyvováním, i správné naslouchání může být velmi užitečné, mnohdy více než snahy radit nebo zasahovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat