Nemění se s národy nebo zeměpisnými vzdálenostmi, nepřátelské ovzduší pro ně však vytváří bohatnutí společnosti a láska k pohodlnému, přepychovému životu.
Moudrý ibn-Chaldún, který se na arabskou společnost mohl podívat již z perspektivy zhruba osmi staletí její existence, dospěl ke zkušenosti, že duše, zvyklá přepychu, nemůže již zachovávat náboženství. Vzrůstá nemravnost, nespravedlnost, neupřímnost a podvádění, duše myslí jen na zisk. Objevují se hazardní hry, množí krádeže, lživé přísahy a lichvářství. Zisky ale stejně lidem nestačí, protože mají mnoho přepychových zvyků. Jakmile civilizace dosáhne přepychu, zamíří ke zkáze a začne stárnout.
Arabský svět sám vytvářel, ale též od jiných civilizací přijímal pozitivní životní hodnoty se stejnou žízní, jako přejímal jejich řemeslné techniky, vědy a vynálezy, usnadňující život, i přepych, která nabízely. Život v přepychu do značné míry některým příslušníkům islámské obce umožnily výsledky dobyvačných válek.
Jak se tedy spolu snášelo Alláhovo náboženství a válka?
Žádné komentáře:
Okomentovat