Kdybychom chtěli islám prohlásit za zvláště bojovný jen vzhledem k rozšíření vlády chalífů, museli bychom zapomenout, že muslimská veleříše vznikla na území dvou jiných bojovných veleříší: Perské a římské.
Podle jednoho z výroků, připisovaných Muhammadovi, který je možno najít i v díle historika Chaldúna, nabízí Prorok dvě možnosti, jak změnit skutečnost: „Jestliže někdo z vás uvidí špatnost, nechť ji změní svou rukou; jestliže to nemůže učinit, nechť ji změní svým srdcem.“ Cesta lásky a pokoje byla pokládána za obtížnější, ale i mocnější než cesta síly. A největším přáním, které se vyslovovalo podobně jako naše „dobrý den“, bylo přání míru a pokoje. Salam a šalom jsou pojmy příbuzné jazykově i obsahově. Pojem salam přitom podle M. Mendla znamená nejen mír, ale i samo spasení, může být výrazem pro Boha samotného. Sakkina (hebrejsky šechina), Boží přítomnost mezi lidmi, může působit vítězství ve válce, ale i toužebně očekávaný pokoj, pocit toho, že člověka Boží přítomnost vede a chrání, který je osou a základní hodnotou všech tří tzv. abrahamovských náboženství. Ostatně i arabský výraz pro víru, imán, znamená podle Ivana Hrbka být nebo cítit se bezpečným.
Závěrem můžeme říci, že tak, jako i u jiných náboženství, se teorie a praxe islámu občas rozcházely. Samo náboženství však směřovalo k „Domu míru“, nikoli k „Domu války“ a k dosažení tohoto ideálního stavu nevyužívali Arabové a muslimové násilných nebo dokonce krutých prostředků ve srovnání s jinými etniky a denominacemi nijak nadměrně.
Žádné komentáře:
Okomentovat