Správný průběh vědomých cílených i reflexních pohybů i využití síly a obratnosti závisí na řetězech koordinovaných nervosvalových pochodů. Tyto pochody probíhají ve velkém mozku, mozečku i míše a jsou do určité míry analogické nebo vzdáleně podobné pochodům probíhajícím v počítači, samozřejmě na daleko vyšší úrovni.
V odpovědi na vznikající impulzy z měnícího se vnějšího jsou všechny podněty integrovány do obvodů CNS a nově vznikající signály jsou vysílány do cílových orgánů. Na řízení motoriky se podílejí všechny oddíly CNS počínaje mozkovou kůrou a konče míchou.
Základem nebo spíše podkladem motoriky,ze kterého pohyby vycházejí, je svalové napětí neboli tonus,jehož intenzita je nepřetržitě řízena a kontrolována bazálními gang1ii a míchou. Na tomto základu je vybudován systém vzpřimovacích reflexů, které se vytvářejí již v prvém roce života, dále postojových reflexů spojených s kontrolou a řízením polohy. Na tomto řízení se účastni jako receptor statokinetická čidla (ústředí rovnováhy) a jako kontrolní orgán následných pohybů je mozeček a bazální ganglia.
Postupnou účast centrálních struktur a mechanizmů na vývoji motoriky si lze představit následujícím způsobem. Nejprve vzniká idea pohybu, jejímž výs1edkeluje rozhodnutí vykonat pohyb. V této fázi jsou aktivovány struktury kůry čelního laloku velkého mozku. Vzruchy se šíří do mezimozku, do bazálních ganglií, retikulární formace a do mozečku. V motorické kůře se startuje pohyb, v dalších částech se provádí jeho asociace, tj. návaznost na jiné pohyby a přidávají se další instrukce o jeho síle a určení; mozeček současně kontroluje probíhající pohyb.
Žádné komentáře:
Okomentovat