- z dějin výchovy je známo, že trestání, zejména fyzické, bývalo časté, surové a ponižující
- i v současnosti je však tělesné trestání-přinejmenším v mírnějších formách- v rodinách velmi časté a občas se vyskytuje i ve školách
- účinky trestů lze jen obtížně předvídat
- stejný trest vede u jednoho dítětw k žádoucí nápravě, u druhého k poslušnosti jen navenek při skrytém nesouhlasz, třetí dítě reaguje negativisticky a ve zvýšené míře pokračuje v nežádoucím chování, čtvrté upadává do deprese, ztrácí kladné morální sebehodnocení a jeho činnost a vývoj se dezorganizuje
o fyzické tresty
- tradiční předpoklad: působí zastrašujícím způsobem, vyvolávají strach, který povede dítě k tomu, aby nepokračoval v nežádoucím zp.chování
- zkušenosti a výzkumy: strach působí jen omezenou dobu; potrestaný prožívá hlubokou frustraci, ponížení, ublížení, znehodnocení, vztek, touhu po pomstě – tyto silné emoce vedou dříve či později k agresivním projevům, k chování násilnému, popř. delikventnímu
- v některých případech přechází až do tělesného týrání dítěte, s vážnými následky somatickými i psychickými; dospělý týrající dítě často napadá i dospělé členy rodiny; fyzické trestání a týrání dětí je součástí vysoké míry agresivity ve společnosti
- někt.rodiče si fyzické trestání dokonce racionalizují, zdůvodňují je snahou dobře vychovat dítě
- hojné a surové fyzické trestání je projevem nepříznivých znaků osobnosti rodičů – tak postupují rodiče nezralí, bezradní, sami silně frustrovaní, agresivní, hostilní; takoví rodiče potřebují poradenskou, popř. psychoterapeutickou intervenci
- rozsáhlý výzkum ve státě NY, USA – s fyzickým trestáním dítěte vzrůstá jeho agresivita a klesá identifikace s rodiči
Žádné komentáře:
Okomentovat