Optimalizace sortimentu

16. Optimalizace sortimentu.

Problematika „optimalizace sortimentu“ se týká především průmyslových podniků (jejich výrobků). Jedná se o výrobky nesdružené výroby.

Na optimalizaci sortimentu působí několik základních výrobních faktorů:
• je třeba zjistit, zda existuje kvantitativní či jiné omezení výroby určitého výrobku; pokud ano, je třeba ho vymezit a kvantifikovat,
• je třeba vymezit celkové omezení výrobní kapacity,
• je třeba vymezit dílčí omezující faktory vázané k jednotlivým výrobkům,
• musíme rozlišovat krátkodobý a dlouhodobý přístup.
Jedná se o rozhodovací úlohu, jejímž kritériem je maximalizace zisku; ten je nepřímo ovlivněn pomocí marže při daných fixních nákladech. Podmínkou při řešení těchto úloh je znalost marže u jednotlivých výrobků.

Při volbě sortimentu mají rozhodující význam omezující faktory

Při volbě sortimentu mají rozhodující význam omezující faktory; je třeba rozlišovat tři situace:
A) jediným omezením je celková instalovaná kapacita (nediferenciované omezení)
- jediným omezením je kapacita,
- maximálního zisku dosáhneme produkcí výrobků s nejvyšší marží,
- všechny výrobky mají stejný nárok na kapacitu,
- neexistuje omezení odbytu.

B) existuje jediné omezení, jsou však diferencované požadavky na kapacitu u jednotlivých výrobků
- jediným omezením je kapacita,
- každý výrobek má odlišný nárok na kapacitu,
- v tomto případě nerozhoduje marže připadající na jednotlivé výrobky, ale podíl marže u jednotlivých výrobků na jednotku omezení.

marže = tržby – VN
%marže = (marže / tržby) . 100
marže na jednotlivé omezení = marže / nárok na kapacitu

Marže kryje fixní náklady a vytváří zisk; jedná se o příspěvek na úhradu fixních nákladů a tvorbu zisku.

C) existuje více omezení při volbě sortimentu (kapacita, odbyt, apod.)