Základní práva a svobody = přirozená lidská práva, politická a občanská práva, hospodářská, sociální a kulturní práva.
Historické kořeny:
již ve starověkém Řecku a každá nová epocha k nim přidávala jiný náhled – křesťanství, přirozenoprávní teorie (právo na odpor), teorie společenské smlouvy.
Postupně se tyto proudy prosazovaly i v praxi v panovnických dokumentech, např. dokument Alfonse IV. z roku 1188, hlavní rozkvět se jim dostalo v 18. století v podobě katalogů základních práv a svobod – Virginská deklarace – 1776, Prohlášení práv člověka a občana – 1789, u nás Obecný občanský zákoník – 1811 – v této
době byly charakterizovány především tzv. negativní a politická práva občanů.
2. etapa po první světové válce – přidávají se i práva sociální, kulturní a hospodářská (tzv. práva druhé generace)
3. etapa po druhé světové válce – práva a svobody přijímané mezinárodně – 1948 – Všeobecná deklarace lidských práv, později např. Úmluva o právech žen, dětí, uprchlíků.
Ochrana základních práv a svobod – Evropská komise pro lidská práva, evropský soud pro lidská práva
Charakteristika = hlavní znaky:
- jsou ústavně zaručené
- vznikají přímo na základě ústavy nebo mezinárodní smlouvy a nelze s nimi právními úkony disponovat
(jsou trvalé, neměnitelné, mají stejný rozsah pro všechny subjekty
- mají povahu veřejného subjektivního práva (občan se jich může dovolat)
- jejich nositelem je FO a pozbývá jich smrtí
- mají zvláštní obsah – zajišťují jedinci prostor před zásahy státu
- projevují se ve zvláštním funkcích (omezení státní moci, nároku na přispění ze strany státu)
- jsou vymahatelné vůči státu prostřednictvím nezávislé soudní moci
- vytvářejí záruky existence určitých institucí
Klasifikace:
- podle pramenů a právní síly (zda jsou obsaženy v ústavě, v mezinárodních smlouvách)
- podle subjektů a adresátů (na práva všech, práva občanů, cizinců, PO, žen, mladistvích…)
- podle statusu ( negativní – kam stát nemá zasahovat, pozitivní – žádá se pomoc o státu, aktivní…)
- podle forem omezení (nelze omezit vůbec, jen zčásti, omezení je v dispozici zákonodárce)
- podle generací – první = přirozená a politická občanská práva, druhá = hospodářská, sociální a kulturní, třetí = práva solidarity – na mír, na info, na rozvoj a zdravé životní prostředí
- podle katalogu (zda se nachází ve zvláštní hlavě ústavy)
Žádné komentáře:
Okomentovat