Klasifikace IPA

Klasifikace IPA

1. dle účinků, které způsobují :

· Konstitutivní právní akty ® zakládají, mění nebo ruší právní vztah, působí od momentu své vlastní účinnosti = ex nunc (od nynějška) – př. rozvod

· Deklaratorní ® pouze autoritativně ověřuje určitou právní situaci. Aplikující orgán je arbitrem stran, akt působí od okamžiku vzniku právního vztahu = ex tunc (od tehdy) – př. rozsudek o určení otcovství. Za druh deklaratorního aktu lze považovat osvědčení – „veřejná listina“ (rodný list, občanský průkaz, diplom) – vnáší světlo do sporných práv subjektů

2. dle podnětu, na základě něhož byly akty vydány :

· Vydané z vnějšího podnětu (př. žaloba státního zástupce v trestně právní oblasti)

· Z vlastní iniciativy (ex officio) státního orgánu

3. dle postavení státního orgánu v právním vztahu nově založeném :

· Státní orgán se většinou nestává subjektem právního vztahu, který byl založen aktem aplikace. Jde zde o bezprostřední účast v individualizovaném případě (daňový výměr, rozhodnutí o přijetí na vysokou školu). Většinou státní orgán založí, resp. stanoví adresátovi IPA novou právní situaci a tím jeho role končí.

4. dle toho, na kterou část struktury právní normy je při aplikaci zaměřena pozornost :

· akty směřující k realizaci dispozice

· akty směřující k realizaci sankce

Rozlišení IPA a soukromoprávního úkonu

· IPA – jen konstitutivní – může jednostranně zakládat, měnit, rušit právní vztah bez ohledu na vůli subjektů

Soukromoprávní úkon je spojen s vůlí subjektů (volním jednáním