Strukturou právní normy nazýváme složení právní normy z jednotlivých skladebných částí a vztahy mezi nimi. Klasickou strukturu právní normy tvoří hypotéza, dispozice a sankce (H +D + S).
H+D+S Komentář:
Nastanou-li podmínky (okolnosti) skutečnosti předvídané hypotézou právní normy, má se realizovat dispozice (vlastní pravidlo chování). Tento mechanismus je zabezpečen hrozbou sankce, která nastoupí, jsou-li splněny podmínky hypotézou právní normy předvídané a pravidlo se nerealizuje.
Hypotézou označujeme podmínky, na jejichž existenci (naplnění, splnění) je vázána. Hypotéza může být relativně konkrétní či relativně abstraktní. Hypotézy mohou být také jednoznačné a alternativní.
Všechny podmínky uváděné v jednoznačné hypotéze musí nastat, zatímco u altenativní hypotézy (a nebo b nebo c) stačí, naplní-li se jedna z nich.
Dispozice je vlastní pravidlo chování (konkrétní subjektivní práva a povinnosti subjektů). U norem trestního práva hypotézy a dispozice splývají.
Sankce je újma, nepříznivý důsledek, který je spojen s porušením dispozice (je-li naplněna hypotéza). Sankce mohou být občanskoprávní a trestněprávní, dále soukromoprávní a veřejnoprávní.
Právní norma nemusí obsahovat všechny tři tyto části, pouze dispozice musí být v každém případě přítomna. Podle přítomnosti hypotézy rozlišujeme normy podmíněné a nepodmíněné, podle přítomnosti sankce na perfektní a imperfektní.
= existují tyto kombinace
q nepodmíněné právní normy imperfektní (D)
q nepodmíněné právní normy perfektní (D+S)
q podmíněné právní normy imperfektní (H+D)
q podmíněné právní normy perfektní (H+D+S)
Hypotézy a sankce mohou být formulovány buď taxativně nebo demonstrativně. Taxativní vymezení je vymezení přesné, úplné, konečné (výčet). Demonstrativní vymezení je příkladné (např., zejména.)…
Žádné komentáře:
Okomentovat