„Správná“ interpretace = udílení pravdivého významu znakům.

„Správná“ interpretace = udílení pravdivého významu znakům. Zde je třeba znát :

Ø kdo je oprávněn interpretaci podávat a zda je taková interpretace právně závazná či nikoli.

Ø metody interpretace

Ø možnost použití výkladu rozšiřujícího či zužujícího

„Vadná“ interpretace = udílení nepravdivého významu znakům. Zde rozlišujeme :

Ø dezinterpretaci ® neúmyslné

Ø falzifikaci ® úmyslné

Důvody vadné interpretace mohou spočívat buď v osobě interpreta (jeho vrozené intelektové vlastnosti, malá znalost interpretačních druhů a postupů, tendence interpretovat právní normu ve svůj prospěch na úkor správnosti apod.) nebo spočívají mimo interpreta (nízká kvalita samotné právní normy)

Zvláštním druhem je interpretace tendenční, která nemusí být nutně vadná.

® Modelové situace interpretace práva při realizaci práva

Ø Subjekt interpretace vyhledá právní normu ve vztahu k danému konkrétnímu případu a nevzniknou mu pochybnosti, jak ji vyložit. Operace má poznávací charakter, základní metodou je metoda jazykového gramatického výkladu.

Ø Subjekt interpretace vyhledá právní normu a vzniknou mu pochybnosti, jak na daný případ normu vyložit. Za pomoci interpretačních pravidel tedy pochybnost odstraní. Tato operace má poznávací a hodnotící charakter.

Ø U interpretátora vzniknou pochybnosti, jak interpretovat právní normu, a tyto pochybnosti neodstraní ani při použití různých interpretačních pravidel. Zde musí interpretátor volit některou z možností, vedle poznávací a hodnotící činnosti se zde uplatňuje i činnost volní (rozhodovací). Výsledkem tohoto procesu je akt interpretace práva (AIP).