DIDAKTICKÉ PŘÍSTUPY K POHYBOVÉMU UČENÍ

Didaktický proces nelze redukovat na pouhé vyučování pohybovým činnostem, při kterém je žák pasivním objektem plnícím příkazy učitele. Je to proces interakce mezi učitelem a žáky, trenérem a cvičenci a má i širší výchovný význam. Naučení nové pohybové dovednosti lze dosáhnout více možnými způsoby, přičemž za krajní přístupy jsou považovány učení metodou pokusu a omylu (opakovat tak dlouho, až se to povede), druhým pólem je učení metodou vhledu do situace. Uvážená volba didaktické metody - způsobu učení nové dovednosti - je ekonomickým principem, který umožňuje dosáhnout cíle dříve, ve větší kvalitě a bez zdravotních rizik. Jednotlivé metody seznamování s učivem mají svá specifika a měly by být kombinovány tak, aby v komplexu bylo obsaženo:
- popis, přiblížení nové pohybové činnosti
- ukázka - přímá (demonstrátor nebo učitel)
- nepřímá (videozáznam)
- vysvětlení techniky (především uzlové body pohybové struktury - dynamicko-časové momenty, které charakterizují podstatné změny dějové aktivity a jsou pro úspěšné zvládnutí pohybového úkolu rozhodující).
Jedním z kritérií volby didaktické metody je strukturální obtížnost učeného obsahu. Úměrně tomu volíme metodu celostní, kdy je nová dovednost nacvičována komplexně v její konečné formě (strukturálně lehčí cviky), nebo metodu po částech, kdy je pohybová struktura rozdělena podle kritických míst na několik částí. Při vytváření podmínek pro kvalitní didaktický proces a aktivní zapojení subjektu by měly být respektovány obecně platné didaktické zásady jako například:
· zásada přiměřenosti (zátěž musí být úměrná věku, aktuálnímu zdravotnímu stavu a technické připravenosti jedince)
· zásada názornosti (tématika musí býti podávána sdílně tak, aby byla teoretická východiska následně aplikovatelná - poučený člověk se rychleji učí novým dovednostem, verbální instrukce má tím větší význam, čím více se opírá o pohy­bovou zkušenost cvičenců)
· zásada systematičnosti a trvalosti, jedině kontinuální činnost vede k rozvoji pohybových dovedností, stanovení postupných cílů, logické uspořádání učiva, opakování) .
· zásada cykličnosti (aby docházelo k superkompenzačnímu efektu, musí mít zátěž vlnovitý charakter -respektování regeneračních procesů a jejich zákonitostí)
· zásada pozitivní motivace (navodit pozitivní vztah ke sportu, k oboru a učenému obsahu, využívání soutěživých forem a pohybových her).
Pohybový úkol lze úspěšně splnit více možnými způsoby - odlišnou technikou. Při plném respektování individuality musíme nesouhlasit s výkladem některých "metodických řad" (ústní či písemný návod jak relativně nejsnáze a nejlépe naučit novou dovednost), které uznávají pouze jimi prezentovaný způsob provedení a úměrně tomu také způsob nácviku. V procesu pohybového učení by měla být využívána celá šíře didaktických prostředků, neboť ne každý stejně reaguje na daný podnět. Podstatné je aktivní zapojení subjektu, které zefektivňuje celý proces pohybového učení na rozdíl od pasivního "vykonavatele". Didaktický proces je v celé své složitosti ovliv­nitelný z mnoha různých hledisek a míra jejich využití je v mnohém odrazem tvůrčí invence pedagoga. Týká se to například:
· využití moderních technických prostředků, například videotechniky, čím blíže je představa o pohybu vycházející ze "sebevnímání" realitě, tím snáze je pro cvičence zpracovatelná didaktická intervence pedagoga - přiblížit pocity k realitě
· předpokladem specializované výkonnosti je obecná pohybová příprava ve smyslu od obecného ke speciálnímu, od polohy k pohybu, to ovšem neodporuje vyučo­vací metodě od obtížnějšího ke snadnějšímu, kdy se zvyšuje schopnost provádět všechny analogické tvary na dobré technické úrovni a bez psychických bariér
· imitace pohybové struktury na trenažéru, napodobivá cvičení, průpravy
· progresivní spojování částí v celek - zvládnutí jednotlivých prvků je předstupněm k vytvoření větších celků (především pohybové kreace a skladby)
· odlišit záchranu a dopomoc, dopomoc poskytovat jen v nezbytně nutné míře a po nezbytně nutnou dobu, aby nebyl oslaben proces učení
· u koordinačně estetických sportů, mezi které gymnastika patří, je prokazatelný pozitivní vliv ideomotorického tréninku, kdy představa reálného pohybu posiluje již vytvořený vzruchový vzorec .
· v první etapě nácviku, kdy ještě nejsou dostatečně výrazné "svalové pocity" hrají dominantní roli zrakové a sluchové vjemy, až později tyto ustupují a ve větší míře je vytěžována propriocepce, proto jsou kromě ukázky a vysvětlení velmi důležité akustické signály podávané trenérem nebo učitelem v průběhu pohybu, které se vztahují k výrazným situacím v průběhu pohybu a zdůrazňují tak pohybový rytmus
· křivka učení nemívá lineární průběh, při učení nové dovednosti bývá zprvu strmé zlepšení, jeho další nárůst bývá pozvolný - je prokázána skutečnost, že k naučeni nové dovednosti je nutné absolvovat jistý počet pokusů (tři úspěšné pokusy může být náhoda)
· didaktická informace by se měla vztahovat k příčině neúspěchu, neměla by být pouhým konstatováním důsledku (bylo to špatné)
· didaktické informace by měly být podávány postupně rozložené v čase, jejich kumulování mívá opačný efekt, od stěžejních aktů technického základu pohybu k méně podstatným (jen těžko lze odstranit tři chyby najednou).