5 metody stanovení cen
1) pomocí cenové přirážky
– jednicové náklady = variabilní náklady + fixní náklady) / očekávaný objem prodeje, cena = jednicové náklady* (1 + přirážka)
příklad:
variabilní náklady = 10,-
fixní náklady = 400 000,-
očekávaný objem = 20 000,-
přirážka = 20%
jednicové náklady = 10 + 400 000 / 20 000 = 30Kč
cena =30*1,2 = 36Kč
2) cena respektující návratnost investic
cena = jednicové náklady + návratnost * investiční kapitál / očekávaný obrat v kusech
3) následování cen konkurence
uplatňuje se v oligopolu, firmy vyrábí podobné výrobky (dřevo, ocel)
4) stanovení ceny se zřetelem na uzavření kontraktu
firma stanový cenu produktu tak, aby co nejvíce vyhověla zákazníkům a tím získala zakázku
Zobrazují se příspěvky se štítkemcena. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcena. Zobrazit všechny příspěvky
Úprava ceny
Úprava ceny
úprava ceny v případě, že cenu změnil konkurent
snížil konkurent cenu ne
ano
ovlivní tato změna tržby ne držet dosavadní ceny
ano
jakou měrou byla cena
méně než 2% 2-4%výrazné víc než 4%
dočasné slevy cenové výhody dlouhodobé ceny
propagace
-obal, letáky, vzorky, média
nástroje propagace
1) reklama – tištěné a vysílané, obal, zasílané reklamy, katalogy, plakáty, reklamní poutače, nápisky na prodejnách, reklamní stánky…., je to nástroj komunikace se širokou veřejností, spotřebitel je schopen se díky reklamě orientovat, je schopen porovnávat výrobky, a dělá si představu o úspěšnosti firmy, vede se zákazníkem monolog
2) podpora prodeje – soutěže spotřebitelské, loterie a slosování, zvýhodněná balení, výhodné zboží, prodej zboží na splátky, předvádění výrobků
3) publicita – není placený nástroj, kladné vyjádření nezávislých osob
4) osobní prodej – představení výrobku obchodními agenty, veletrhy, výstavy, obchodní setkání, forma propagací, vede dialog
úprava ceny v případě, že cenu změnil konkurent
snížil konkurent cenu ne
ano
ovlivní tato změna tržby ne držet dosavadní ceny
ano
jakou měrou byla cena
méně než 2% 2-4%výrazné víc než 4%
dočasné slevy cenové výhody dlouhodobé ceny
propagace
-obal, letáky, vzorky, média
nástroje propagace
1) reklama – tištěné a vysílané, obal, zasílané reklamy, katalogy, plakáty, reklamní poutače, nápisky na prodejnách, reklamní stánky…., je to nástroj komunikace se širokou veřejností, spotřebitel je schopen se díky reklamě orientovat, je schopen porovnávat výrobky, a dělá si představu o úspěšnosti firmy, vede se zákazníkem monolog
2) podpora prodeje – soutěže spotřebitelské, loterie a slosování, zvýhodněná balení, výhodné zboží, prodej zboží na splátky, předvádění výrobků
3) publicita – není placený nástroj, kladné vyjádření nezávislých osob
4) osobní prodej – představení výrobku obchodními agenty, veletrhy, výstavy, obchodní setkání, forma propagací, vede dialog
Distribuční strategie
Distribuční strategie
- způsob jakým je zboží prodáváno
1) intenzivní distribuční strategie – zboží je prodáváno větším množstvím prodejcům (běžné potraviny, nápoje, cigarety, noviny)
2) výlučná distribuční strategie – opak intenzivní, zboží prodává jen velmi málo prodejců,drahé luxusní zboží, výrobce může prodej kontrolovat (auta, značkové oblečení)
3) selektivní distribuční strategie – mezistupeň mezi intenzivní a výlučnou, zboží je prodáváno mezi více prodejci , občasné spotřeby (obuv,elektronika)
Cena a stanovení ceny
schéma stanovení ceny.
1) upřesnění poslání ceny
2) odhad poptávky
3) odhad nákladu
4) rozbor ceny konkurence
5) způsob stanovení ceny
cena
1 upřesnění poslání ceny
a) přežit – je možné stanovit cenu výrobních nákladů, získáme tím konkurenční výhodu, náš výrobek je levnější, máme větší objem zboží, jen krátkodobě, po čase je potřeba cenu zvýšit aby podnik neprodělával
b) maximalizace zisku – snažíme se dosáhnout co největšího rozdílu mezi náklady na výrobky a cenou výrobku, krátkodobá strategie, cenu je po čase potřeba snižovat
c) maximalizace obratu – snažíme se dosáhnout prodeje co největšího množství zboží, cenu stanovenou nad úrovní výrobních nákladů je nutné aby cena byla přijatelná zákazníkovi , dlouhodobé
2 odhad poptávky – spočívá v tom že zjistíme jak změna ceny ovlivňuje poptávané množství, pomocí elasticity poptávky
3 odhad nákladů – odhad jedincových nákladů = náklady na jeden výrobek
4 rozbor cen konkurence
metody rozboru:
1) metoda fiktivní spotřebitelé – firma vyšle vlastní zaměstnance, mají za úkol zjistit ceny konkurence
2) ceníky – vydává konkurenční firma a vy upravujete cenu
3) průzkum pomocí spotřebitelů – organizuje průzkum u souboru zákazníků, úkol je vyjádřit se k cenám konkurence
- způsob jakým je zboží prodáváno
1) intenzivní distribuční strategie – zboží je prodáváno větším množstvím prodejcům (běžné potraviny, nápoje, cigarety, noviny)
2) výlučná distribuční strategie – opak intenzivní, zboží prodává jen velmi málo prodejců,drahé luxusní zboží, výrobce může prodej kontrolovat (auta, značkové oblečení)
3) selektivní distribuční strategie – mezistupeň mezi intenzivní a výlučnou, zboží je prodáváno mezi více prodejci , občasné spotřeby (obuv,elektronika)
Cena a stanovení ceny
schéma stanovení ceny.
1) upřesnění poslání ceny
2) odhad poptávky
3) odhad nákladu
4) rozbor ceny konkurence
5) způsob stanovení ceny
cena
1 upřesnění poslání ceny
a) přežit – je možné stanovit cenu výrobních nákladů, získáme tím konkurenční výhodu, náš výrobek je levnější, máme větší objem zboží, jen krátkodobě, po čase je potřeba cenu zvýšit aby podnik neprodělával
b) maximalizace zisku – snažíme se dosáhnout co největšího rozdílu mezi náklady na výrobky a cenou výrobku, krátkodobá strategie, cenu je po čase potřeba snižovat
c) maximalizace obratu – snažíme se dosáhnout prodeje co největšího množství zboží, cenu stanovenou nad úrovní výrobních nákladů je nutné aby cena byla přijatelná zákazníkovi , dlouhodobé
2 odhad poptávky – spočívá v tom že zjistíme jak změna ceny ovlivňuje poptávané množství, pomocí elasticity poptávky
3 odhad nákladů – odhad jedincových nákladů = náklady na jeden výrobek
4 rozbor cen konkurence
metody rozboru:
1) metoda fiktivní spotřebitelé – firma vyšle vlastní zaměstnance, mají za úkol zjistit ceny konkurence
2) ceníky – vydává konkurenční firma a vy upravujete cenu
3) průzkum pomocí spotřebitelů – organizuje průzkum u souboru zákazníků, úkol je vyjádřit se k cenám konkurence
Elementy trhu II.
Téma č.3
Ekonomie
Elementy trhu II.
Bod rovnováhy – spočívá v tom, že spotřebitelé nakoupí takové množství, jaké výrobci
nabídli
NABÍDKA = POPTÁVCE
- tohoto stavu se dosahuje jen velmi krátce
- pokud trh není v rovnováze vzniká převis nabídky, nebo převis poptávky
Převis nabídky – vzniká tehdy když je stanovena příliš vysoká cena, zboží je k dispozici
ale nikdo ho nepoptává
Převis poptávky – vzniká tehdy když je stanovena nízká cena, o zboží je zájem, ale zboží
není
Rovnovážná cena a rovnovážné množství – nachází se na té úrovni, kde se objem, který
jsou výrobci ochotni nabízet
Konkurence – je to tržní proces, ve kterém se střetávají odlišné zájmy různých subjektů
- konkurence motivuje výrobce ke zvyšování kvality
Ekonomie
Elementy trhu II.
Bod rovnováhy – spočívá v tom, že spotřebitelé nakoupí takové množství, jaké výrobci
nabídli
NABÍDKA = POPTÁVCE
- tohoto stavu se dosahuje jen velmi krátce
- pokud trh není v rovnováze vzniká převis nabídky, nebo převis poptávky
Převis nabídky – vzniká tehdy když je stanovena příliš vysoká cena, zboží je k dispozici
ale nikdo ho nepoptává
Převis poptávky – vzniká tehdy když je stanovena nízká cena, o zboží je zájem, ale zboží
není
Rovnovážná cena a rovnovážné množství – nachází se na té úrovni, kde se objem, který
jsou výrobci ochotni nabízet
Konkurence – je to tržní proces, ve kterém se střetávají odlišné zájmy různých subjektů
- konkurence motivuje výrobce ke zvyšování kvality
Účtování se provádí ve sbornících
Účtování se provádí ve sbornících.
Nákladovou stranu představují sborníky skutečných nákladů. Proti nim je postavena výnosová strana, jejímž základem jsou zakázkové listy s připojenými výdejkami přímého materiálu a pracovní lístky s evidencí přímých mezd. Přímý materiál a přímé mzdy se na zakázku přenášejí ve skutečné výši a nemá tedy smyslu u těchto položek porovnávat nákladovou a výnosovou stranu. Jiná situace je u režijních položek. Režijní položky jsou připočítány k zakázkovým listům podle předběžné kalkulace. Srovnáním skutečných režijních nákladů v příslušných sbornících a předem stanovených nákladů, které jsou rovněž sborníkovány ze zakázkových listů, tak dostáváme srovnání skutečných a předem stanovených nákladů v oblasti režií.
Odbytová cena se tak skládá jednak ze skutečných přímých nákladů, jednak z režijních položek vypočtených podle předběžné kalkulace. Při správně a objektivně zpracovaných rozpočtech a kalkulacích je tento rozdíl (ve srovnání s jinými okolnostmi ovlivňujícími náklady, jako nekvalitně provedené práce, nedodržení termínu apod.) zcela zanedbatelný a bohatě vyhoví i obvyklé desetiprocentní toleranci v předem sjednané odbytové ceně.
Srovnání skutečných a předem stanovených nákladů vede k rozdílům, které mohou být způsobeny:
– překročením nebo úsporou oproti předem stanoveným nákladům, a pak je třeba přijmout řídící opatření,
– nebo objektivními příčinami, a pak je třeba pro další období použít nově propočtených rozpočtů a kalkulací.
Nákladovou stranu představují sborníky skutečných nákladů. Proti nim je postavena výnosová strana, jejímž základem jsou zakázkové listy s připojenými výdejkami přímého materiálu a pracovní lístky s evidencí přímých mezd. Přímý materiál a přímé mzdy se na zakázku přenášejí ve skutečné výši a nemá tedy smyslu u těchto položek porovnávat nákladovou a výnosovou stranu. Jiná situace je u režijních položek. Režijní položky jsou připočítány k zakázkovým listům podle předběžné kalkulace. Srovnáním skutečných režijních nákladů v příslušných sbornících a předem stanovených nákladů, které jsou rovněž sborníkovány ze zakázkových listů, tak dostáváme srovnání skutečných a předem stanovených nákladů v oblasti režií.
Odbytová cena se tak skládá jednak ze skutečných přímých nákladů, jednak z režijních položek vypočtených podle předběžné kalkulace. Při správně a objektivně zpracovaných rozpočtech a kalkulacích je tento rozdíl (ve srovnání s jinými okolnostmi ovlivňujícími náklady, jako nekvalitně provedené práce, nedodržení termínu apod.) zcela zanedbatelný a bohatě vyhoví i obvyklé desetiprocentní toleranci v předem sjednané odbytové ceně.
Srovnání skutečných a předem stanovených nákladů vede k rozdílům, které mohou být způsobeny:
– překročením nebo úsporou oproti předem stanoveným nákladům, a pak je třeba přijmout řídící opatření,
– nebo objektivními příčinami, a pak je třeba pro další období použít nově propočtených rozpočtů a kalkulací.
Vnitropodnikové ceny
6. operativní kalkulace součásti, sestavy nebo výrobku, vyhotovená k určitému dni. Tam, kde je to možné (např. v opakované výrobě), lze použít operativní kalkulace k 1. 1. plánovaného roku a prohlášeného za základní kalkulaci (tedy vnitropodnikovou cenu) pro další období, zpravidla rok.
7. propočtová kalkulace zpravidla celého výkonu. Použije se v hlavní výrobě tehdy, není--li k dispozici operativní kalkulace nebo v pomocné výrobě při individuálním charakteru výkonu a jeho malém rozsahu.
Přitom vnitropodnikové ceny uvedené jako 1-5 zpravidla stanoví útvar, který také určuje střediskům jejich závazné rozpočty. Zpracováním vnitropodnikového účetnictví je pověřena provozní (výrobní, nákladová, vnitropodniková, příp. jiné názvy) účtárna.
Vnitropodnikové ceny jsou hlavní podmínkou pro fungování zúčtovacích vztahů mezi středisky.
Tvoří se nebo aktualizují současně s tvorbou rozpočtů a slouží ke stanovení úkolů v hodnotovém měřítku. Vyhlašují se formou podnikové normy řízení, např. pod názvem vnitropodnikový ceník výkonů. Tato norma řízení může mít podobu směrnice nebo příkazu ředitele podniku. Stanovení vnitropodnikových cen pro všechny vnitropodnikové výkony včetně režijních přirážek za všechna střediska je poměrně pracné. S obtížemi se tu setkáváme zejména u výkonů pomocné výroby, a to hlavně proto, že těchto výkonů je mnoho, jsou často drobné a mnohé z nich se zřídka opakují.
7. propočtová kalkulace zpravidla celého výkonu. Použije se v hlavní výrobě tehdy, není--li k dispozici operativní kalkulace nebo v pomocné výrobě při individuálním charakteru výkonu a jeho malém rozsahu.
Přitom vnitropodnikové ceny uvedené jako 1-5 zpravidla stanoví útvar, který také určuje střediskům jejich závazné rozpočty. Zpracováním vnitropodnikového účetnictví je pověřena provozní (výrobní, nákladová, vnitropodniková, příp. jiné názvy) účtárna.
Vnitropodnikové ceny jsou hlavní podmínkou pro fungování zúčtovacích vztahů mezi středisky.
Tvoří se nebo aktualizují současně s tvorbou rozpočtů a slouží ke stanovení úkolů v hodnotovém měřítku. Vyhlašují se formou podnikové normy řízení, např. pod názvem vnitropodnikový ceník výkonů. Tato norma řízení může mít podobu směrnice nebo příkazu ředitele podniku. Stanovení vnitropodnikových cen pro všechny vnitropodnikové výkony včetně režijních přirážek za všechna střediska je poměrně pracné. S obtížemi se tu setkáváme zejména u výkonů pomocné výroby, a to hlavně proto, že těchto výkonů je mnoho, jsou často drobné a mnohé z nich se zřídka opakují.
Předací ceny mezi vnitropodnikovými útvary a jejich význam
3. Předací ceny mezi vnitropodnikovými útvary a jejich význam.
Pomocí vnitropodnikových cen se poměřují skutečné náklady výkonů i středisek s náklady předem stanovenými, představovanými právě vnitropodnikovou cenou. V minulých letech se vedly diskuse o tom, zda vnitropodnikové ceny mají být tvořeny na bázi nákladů nebo v nich má být započten i zisk, resp. jeho určitý podíl.
Praxe vnitropodnikového řízení ukázala, že iniciativa středisek musí být orientována jednoznačně směrem k úspoře nákladů, nikoliv ke zvyšování vnitropodnikového zisku. Výhodou vnitropodnikové ceny vycházející z úrovně předem stanovených nákladů je přitom nejen orientace předávajících vnitropodnikových útvarů na hospodárnost, ale i podpora kooperačních vztahů uvnitř podniku, provázená lepším využitím kapacity předávajících útvarů. Tímto směrem se také musí vyvíjet tlak na řízení středisek. Takové orientaci lépe vyhovuje vnitropodniková cena, založená na bázi nákladů podle předběžné kalkulace nebo rozpočtu. V průmyslových podnicích lze k tomu v hlavní výrobě využít zejména kalkulace operativní a ročních rozpočtů režijních nákladů středisek, v pomocné a obslužné výrobě lze v některých případech použít i kalkulace propočtové.
Pomocí vnitropodnikových cen se poměřují skutečné náklady výkonů i středisek s náklady předem stanovenými, představovanými právě vnitropodnikovou cenou. V minulých letech se vedly diskuse o tom, zda vnitropodnikové ceny mají být tvořeny na bázi nákladů nebo v nich má být započten i zisk, resp. jeho určitý podíl.
Praxe vnitropodnikového řízení ukázala, že iniciativa středisek musí být orientována jednoznačně směrem k úspoře nákladů, nikoliv ke zvyšování vnitropodnikového zisku. Výhodou vnitropodnikové ceny vycházející z úrovně předem stanovených nákladů je přitom nejen orientace předávajících vnitropodnikových útvarů na hospodárnost, ale i podpora kooperačních vztahů uvnitř podniku, provázená lepším využitím kapacity předávajících útvarů. Tímto směrem se také musí vyvíjet tlak na řízení středisek. Takové orientaci lépe vyhovuje vnitropodniková cena, založená na bázi nákladů podle předběžné kalkulace nebo rozpočtu. V průmyslových podnicích lze k tomu v hlavní výrobě využít zejména kalkulace operativní a ročních rozpočtů režijních nákladů středisek, v pomocné a obslužné výrobě lze v některých případech použít i kalkulace propočtové.
V praxi se používá těchto druhů vnitropodnikových cen
V praxi se používá těchto druhů vnitropodnikových cen:
1. pevná zúčtovací přirážka režie (v procentech) jako úhrada výkonů střediska, tj. použití zdrojů střediska, je-li výkon střediska měřitelný např. jednicovou mzdou, normohodinami apod. (rozvrhová základna); přichází v úvahu hlavně ve výrobních střediscích,
2. pevná zúčtovací sazba režie (v Kč), opět jako úhrada výkonu střediska, avšak vztažená na jednotku množství (strojní hodina, kus atd.),
3. pevná zúčtovací částka režie, není-li výkon střediska měřitelný a mezi dílčím výkonem střediska a finálním výkonem podniku neexistují vztahy příčinné souvislosti; přichází v úvahu ve správních střediscích, obvykle jako měsíční globál podle rozpočtu,
4. pevná zúčtovací cena, jestliže výkon střediska nezahrnuje cenu materiálu nebo polotovarů a vnitropodniková cena se stanoví na úrovni nákladů spojených se zpracováním v dodávajícím středisku (např. pomocí hodinové sazby). Sem patří i pevné zúčtovací ceny za výkony útvarů, které nemají charakter materiální produkce nebo služeb (např. projektové práce, expertizy atd.),
5. pevná částka ve formě paušálu, má-li výkon dodávajícího střediska povahu služby a pravidelně se opakuje, avšak v nepravidelném rozsahu (např. pravidelné revize jeřábů, výtahů apod.)
Vnitropodnikové ceny, uvedené pod body 1-5, se používají pro zúčtování výnosů středisek. Pro úplnost zde uvedeme i vnitropodnikové ceny uvedené pod body 6-7, které se používají pro zúčtování výnosů na účtech výkonů.
1. pevná zúčtovací přirážka režie (v procentech) jako úhrada výkonů střediska, tj. použití zdrojů střediska, je-li výkon střediska měřitelný např. jednicovou mzdou, normohodinami apod. (rozvrhová základna); přichází v úvahu hlavně ve výrobních střediscích,
2. pevná zúčtovací sazba režie (v Kč), opět jako úhrada výkonu střediska, avšak vztažená na jednotku množství (strojní hodina, kus atd.),
3. pevná zúčtovací částka režie, není-li výkon střediska měřitelný a mezi dílčím výkonem střediska a finálním výkonem podniku neexistují vztahy příčinné souvislosti; přichází v úvahu ve správních střediscích, obvykle jako měsíční globál podle rozpočtu,
4. pevná zúčtovací cena, jestliže výkon střediska nezahrnuje cenu materiálu nebo polotovarů a vnitropodniková cena se stanoví na úrovni nákladů spojených se zpracováním v dodávajícím středisku (např. pomocí hodinové sazby). Sem patří i pevné zúčtovací ceny za výkony útvarů, které nemají charakter materiální produkce nebo služeb (např. projektové práce, expertizy atd.),
5. pevná částka ve formě paušálu, má-li výkon dodávajícího střediska povahu služby a pravidelně se opakuje, avšak v nepravidelném rozsahu (např. pravidelné revize jeřábů, výtahů apod.)
Vnitropodnikové ceny, uvedené pod body 1-5, se používají pro zúčtování výnosů středisek. Pro úplnost zde uvedeme i vnitropodnikové ceny uvedené pod body 6-7, které se používají pro zúčtování výnosů na účtech výkonů.
Oceňování zásob
Oceňování zásob
• pořizovací cena
- cena pořízení
- vedlejší pořizovací náklady (doprava, clo, pojistné)
• ve vlastních nákladech - zásoby vlastní výroby
Metody stanovení cen při výdeji
1) metoda FIFO
• první do skladu, první ze skladu
• výdeje mater. ze skladu se oceňují cenami od nejstarší zásoby k zásobě nejnovější tak, jak se zásoby ze skladu odebírají
2) metoda váženého aritmetického průměru
vážený průměr proměnlivý - nový průměr se zjišťuje po každém novém přírůstku určitého druhu materiálu
zásoba v Kč + přírůstek v Kč / zásoba v MJ + přírůstek v MJ
vážený průměr periodický
- nový průměr se počítá za určité časové období
- i s počátečním zůstatkem
• pořizovací cena
- cena pořízení
- vedlejší pořizovací náklady (doprava, clo, pojistné)
• ve vlastních nákladech - zásoby vlastní výroby
Metody stanovení cen při výdeji
1) metoda FIFO
• první do skladu, první ze skladu
• výdeje mater. ze skladu se oceňují cenami od nejstarší zásoby k zásobě nejnovější tak, jak se zásoby ze skladu odebírají
2) metoda váženého aritmetického průměru
vážený průměr proměnlivý - nový průměr se zjišťuje po každém novém přírůstku určitého druhu materiálu
zásoba v Kč + přírůstek v Kč / zásoba v MJ + přírůstek v MJ
vážený průměr periodický
- nový průměr se počítá za určité časové období
- i s počátečním zůstatkem
Decentralizované
Decentralizované
A) Účtování účetních případů převzatých z finančních účtů
1. prvotní N z fin. účetnictví N příslušného HS / spoj. úč. k N
2. tržby převzaté z fin. účet. spoj. účet k výnosům / tržby za výrobky
3. převod PS zásob NV / spoj. účet k zás. výrobky / spoj. úč. k zás.
B) Účtování ve středisku Správa a v pomocných střediscích
- druhotné N vznikají mezi hospodářskými středisky
HS Doprava provede pro HS Správa výkon N HS Správa / 999
C) Účtování ve středisku Hlavní výroba
provedené výkony - zahrnují nedokončenou výrobu v různém stupni rozpracovanosti
odvedené výkony - hotové výrobky odvedené do odbytového skladu podle odváděcího výkazu
PS nedokončené výroby + provedené výkony = zůstatek NV
3 ceny:
1. vnitropodniková cena provedených výkonů (VPC výkonů hl. výrobní činnosti)
VN výroby
VN výkonu
2. vnitropodniková cena předací, odváděcí (cena pro předání hot. výrobků do odbytového skladu)
VN výroby
VN výkonu
3. ocenění nedokončené výroby
na úrovni přímého materiálu
na úrovni přímých N
na úrovni vlastních nákladů výroby
na úrovni vlastních nákladů výkonu
Položky, které patří do ocenění NV se násobí provedenými výkony a položky, které nepatří do ocenění NV se násobí odvedenými výkony.
Samostatný účet výrobní režie
A) Účtování účetních případů převzatých z finančních účtů
1. prvotní N z fin. účetnictví N příslušného HS / spoj. úč. k N
2. tržby převzaté z fin. účet. spoj. účet k výnosům / tržby za výrobky
3. převod PS zásob NV / spoj. účet k zás. výrobky / spoj. úč. k zás.
B) Účtování ve středisku Správa a v pomocných střediscích
- druhotné N vznikají mezi hospodářskými středisky
HS Doprava provede pro HS Správa výkon N HS Správa / 999
C) Účtování ve středisku Hlavní výroba
provedené výkony - zahrnují nedokončenou výrobu v různém stupni rozpracovanosti
odvedené výkony - hotové výrobky odvedené do odbytového skladu podle odváděcího výkazu
PS nedokončené výroby + provedené výkony = zůstatek NV
3 ceny:
1. vnitropodniková cena provedených výkonů (VPC výkonů hl. výrobní činnosti)
VN výroby
VN výkonu
2. vnitropodniková cena předací, odváděcí (cena pro předání hot. výrobků do odbytového skladu)
VN výroby
VN výkonu
3. ocenění nedokončené výroby
na úrovni přímého materiálu
na úrovni přímých N
na úrovni vlastních nákladů výroby
na úrovni vlastních nákladů výkonu
Položky, které patří do ocenění NV se násobí provedenými výkony a položky, které nepatří do ocenění NV se násobí odvedenými výkony.
Samostatný účet výrobní režie
AKRUÁLNÍ KONCEPT
• AKRUÁLNÍ KONCEPT
všechny transakce mají být zaúčtovány v době, kdy vznikly a nikoli v době, kdy se uskuteční příslušný příjem nebo výdaj, proto se HV počítá: HV = výnosy – náklady.
náklady a výnosy musí být srovnatelné časově – časové rozlišení, dohadné položky, rezervy. Výn. a nákl. musí být ve věcném souladu. Výnosy a náklady lze porovnávat jen když se vztahují ke stejným objemům produkce.
2 koncepce zjišťování HV:
vyprodukovaný HV – výnosy se přizpůsobují nákladům (úprava výnosů)
realizovaný HV – je zjišťován v rozvinutém rozvah. účetnictví – vztahuje se k výkonům které byly realizovány-tj. prodány, náklady se upravují podle výnosů.
• METODICKÁ STÁLOST MEZI OBDOBÍMI (KONZISTENTNOST) – ZÁSADA BILANČNÍ KONTINUITY
použití účetní metody musí být kontinuální (neměnné metody); konečná rozvaha min. roku je stejná jako poč. rozvaha násl. roku. Pokud se něco změní v účetní metodě (vážné důvody) – je nutné změny vyčíslit a uvést v příloze. Převodový můstek – jak na sebe čísla navazují (minulá a současná); zabezpečit porovnatelnost a přepočitatelnost – zásada bilanč. kontinuity.
• ZÁSADA OBJEKTIVITY
v účetnictví je používán často odhad (je subjektivní); porušením zásad je zmanipulování odhadů kvůli minimalizaci daní nebo naopak kvůli maximalizaci HV.
• ZÁSADA VÝZNAMNOSTI (MATERIÁLNOSTI)
aby bylo účetnictví efektivní, nemá cenu se zabývat nedůležitými drobnostmi; např. oddělení části aktiv do zásob (kvůli jejich nízké ceně)
• PŘEDNOST OBSAHU PŘED FORMOU
v rozvaze by měl být leasing – ale není; zvítězila zde forma (forma- právní předpisy- říkají že v rozvaze je jen to co mám ve vlastnictví. Najaté věci sice používám a jsou významnou součástí mého podnikání, ale nejsou zachyceny protože je nevlastním-ČR.
V jiných zemích se leasing v rozvaze objevuje.
• PŘEDPOKLAD OCEŇOVÁNÍ ÚČETNICTVÍ PENĚŽNÍ JEDNOTKOU
veškeré hodnoty v účetnictvím jsou vyjadřovány peněžně
• PŘEDPOKLAD STABILNÍ PENĚŽNÍ JEDNOTKY
peníze jsou stabilním měřítkem hodnot (neuvažuje se existence inflace – účetnictví by na ni muselo reagovat např. změnami ocenění), pozor též na stabilitu měnového kurzu
• ZÁSADA HISTORICKÉ CENY
z toho, že jsou peníze stabilním měřítkem hodnot vyplývá, že si můžeme dovolit ocenit aktiva na základě původní ceny (pořizovacích výdajů).
• ZÁSADA OPATRNOSTI
souvisí s oceňováním – smíme vykázat pouze jisté zisky, ztráty všechny hrozící (pravděpodobné). Při snížení tržní hodnoty aktiva snížíme jeho účetní hodnotu, při zvýšení můžeme jít max. do výšky původní ceny. Nepřeceňovat aktivum – protože ho ještě neprodáváme – zisk ještě není realizovaný.
všechny transakce mají být zaúčtovány v době, kdy vznikly a nikoli v době, kdy se uskuteční příslušný příjem nebo výdaj, proto se HV počítá: HV = výnosy – náklady.
náklady a výnosy musí být srovnatelné časově – časové rozlišení, dohadné položky, rezervy. Výn. a nákl. musí být ve věcném souladu. Výnosy a náklady lze porovnávat jen když se vztahují ke stejným objemům produkce.
2 koncepce zjišťování HV:
vyprodukovaný HV – výnosy se přizpůsobují nákladům (úprava výnosů)
realizovaný HV – je zjišťován v rozvinutém rozvah. účetnictví – vztahuje se k výkonům které byly realizovány-tj. prodány, náklady se upravují podle výnosů.
• METODICKÁ STÁLOST MEZI OBDOBÍMI (KONZISTENTNOST) – ZÁSADA BILANČNÍ KONTINUITY
použití účetní metody musí být kontinuální (neměnné metody); konečná rozvaha min. roku je stejná jako poč. rozvaha násl. roku. Pokud se něco změní v účetní metodě (vážné důvody) – je nutné změny vyčíslit a uvést v příloze. Převodový můstek – jak na sebe čísla navazují (minulá a současná); zabezpečit porovnatelnost a přepočitatelnost – zásada bilanč. kontinuity.
• ZÁSADA OBJEKTIVITY
v účetnictví je používán často odhad (je subjektivní); porušením zásad je zmanipulování odhadů kvůli minimalizaci daní nebo naopak kvůli maximalizaci HV.
• ZÁSADA VÝZNAMNOSTI (MATERIÁLNOSTI)
aby bylo účetnictví efektivní, nemá cenu se zabývat nedůležitými drobnostmi; např. oddělení části aktiv do zásob (kvůli jejich nízké ceně)
• PŘEDNOST OBSAHU PŘED FORMOU
v rozvaze by měl být leasing – ale není; zvítězila zde forma (forma- právní předpisy- říkají že v rozvaze je jen to co mám ve vlastnictví. Najaté věci sice používám a jsou významnou součástí mého podnikání, ale nejsou zachyceny protože je nevlastním-ČR.
V jiných zemích se leasing v rozvaze objevuje.
• PŘEDPOKLAD OCEŇOVÁNÍ ÚČETNICTVÍ PENĚŽNÍ JEDNOTKOU
veškeré hodnoty v účetnictvím jsou vyjadřovány peněžně
• PŘEDPOKLAD STABILNÍ PENĚŽNÍ JEDNOTKY
peníze jsou stabilním měřítkem hodnot (neuvažuje se existence inflace – účetnictví by na ni muselo reagovat např. změnami ocenění), pozor též na stabilitu měnového kurzu
• ZÁSADA HISTORICKÉ CENY
z toho, že jsou peníze stabilním měřítkem hodnot vyplývá, že si můžeme dovolit ocenit aktiva na základě původní ceny (pořizovacích výdajů).
• ZÁSADA OPATRNOSTI
souvisí s oceňováním – smíme vykázat pouze jisté zisky, ztráty všechny hrozící (pravděpodobné). Při snížení tržní hodnoty aktiva snížíme jeho účetní hodnotu, při zvýšení můžeme jít max. do výšky původní ceny. Nepřeceňovat aktivum – protože ho ještě neprodáváme – zisk ještě není realizovaný.
Klasifikace
Klasifikace
- podle obsahového hlediska
- podle funkčního kritéria
A) Klasifikace dle obsahového kritéria:
- účty stavů
- účty toků
Účet stavu – pro ocenění se užívá na obou stranách stejná cena p (tzn. pro přírůstky a úbytky).
Př. účty toků (tokové)
- střádací
- porovnávací
cena i množství mohou být stejné
ad střádací:
A střádací úč P A porovnávací P
p * q p * q p1*q p2*q
(po skonč. urč. obd. mají zůstatek 0) (ceny mohou být různé)
účet stavu – pro ocenění užívá na obou stranách stejnou cenu (tzn. pro přírůstky i úbytky).
účet toku – měří intervalový růst urč. veličiny.
na obou stranách vyjadřuje stejné množství
- ve stejné ceně .... účty střádací (uspořádací)
- ve dvou různých oceněních .... účty porovnávací (operačně výsledkový)
- podle obsahového hlediska
- podle funkčního kritéria
A) Klasifikace dle obsahového kritéria:
- účty stavů
- účty toků
Účet stavu – pro ocenění se užívá na obou stranách stejná cena p (tzn. pro přírůstky a úbytky).
Př. účty toků (tokové)
- střádací
- porovnávací
cena i množství mohou být stejné
ad střádací:
A střádací úč P A porovnávací P
p * q p * q p1*q p2*q
(po skonč. urč. obd. mají zůstatek 0) (ceny mohou být různé)
účet stavu – pro ocenění užívá na obou stranách stejnou cenu (tzn. pro přírůstky i úbytky).
účet toku – měří intervalový růst urč. veličiny.
na obou stranách vyjadřuje stejné množství
- ve stejné ceně .... účty střádací (uspořádací)
- ve dvou různých oceněních .... účty porovnávací (operačně výsledkový)
Vliv inflace (na hodnotu, ocenění)
- vliv inflace (na hodnotu, ocenění)
o v době inflace jsou aktiva jež jsou oceněna historickými náklady stále více podhodnocována; (*to by tolik nevadilo – viz zásada opatrnosti)
o pokud jsou v době inflace vedena dlouh. aktiva v hist. nákladech, jsou i odepisovány z těchto hist. nákladů, tzn. že částka která se za dobu použitelnosti odepíše pak nestačí k nahrazení opotřebeného maj. novým dlouh. majetkem (protože ten už stojí víc) - (proto IAS za urč. podmínek připouštějí přecenění na tzv. reálnou hodnotu; US GAAP nikoli – opatrnost, stálá cen. hladina v USA)
o zvýšení trž. (reálné) ceny dl.hm.akt (např. budovy) se vykáže jako „přínos“ (gain) a ovlivňuje přímo vl. kapitál (ne výsledovku). Případný zpětný pokles nejprve sníží či úplně smaže tento „přebytek z přecenění“, při dalším sniž.>> do výsledovky)
o k přeceňování zásob se užívá „nižší ze dvou hodnot“ (LCM) –> „historické náklady“ nebo „čistá realizovatelná hodnota“.
o Snížení hodnoty aktiv: podnik by měl ke každému rozvahovému dni ověřit, zda u nějakého aktiva existují náznaky snížení jeho hodnoty (zda jeho hodnota nepřevyšuje zpětně získatelnou částku z tohoto aktiva*-tj. různé vlivy snižující trž.hodnotu aktiv, např. deflace). Dle IAS je zpětně získ. částka vyšší z hodnot: čis. realizov. hodn X hodnotu z užívání (souč. hodnota bud. peněž. příjmů z aktiva+pozbytí aktiva na konci použitelnosti); když některá z nich vyšší než nynější ocenění, ponechá se nynější. If obě nižší než nynější – oceň. vyšší z nich. VYKAZOVÁNÍ JAKO ÚJMA („loss“) VE VÝSLEDOVCE (náklad který není z běžné každodenní činnosti).
o v době inflace jsou aktiva jež jsou oceněna historickými náklady stále více podhodnocována; (*to by tolik nevadilo – viz zásada opatrnosti)
o pokud jsou v době inflace vedena dlouh. aktiva v hist. nákladech, jsou i odepisovány z těchto hist. nákladů, tzn. že částka která se za dobu použitelnosti odepíše pak nestačí k nahrazení opotřebeného maj. novým dlouh. majetkem (protože ten už stojí víc) - (proto IAS za urč. podmínek připouštějí přecenění na tzv. reálnou hodnotu; US GAAP nikoli – opatrnost, stálá cen. hladina v USA)
o zvýšení trž. (reálné) ceny dl.hm.akt (např. budovy) se vykáže jako „přínos“ (gain) a ovlivňuje přímo vl. kapitál (ne výsledovku). Případný zpětný pokles nejprve sníží či úplně smaže tento „přebytek z přecenění“, při dalším sniž.>> do výsledovky)
o k přeceňování zásob se užívá „nižší ze dvou hodnot“ (LCM) –> „historické náklady“ nebo „čistá realizovatelná hodnota“.
o Snížení hodnoty aktiv: podnik by měl ke každému rozvahovému dni ověřit, zda u nějakého aktiva existují náznaky snížení jeho hodnoty (zda jeho hodnota nepřevyšuje zpětně získatelnou částku z tohoto aktiva*-tj. různé vlivy snižující trž.hodnotu aktiv, např. deflace). Dle IAS je zpětně získ. částka vyšší z hodnot: čis. realizov. hodn X hodnotu z užívání (souč. hodnota bud. peněž. příjmů z aktiva+pozbytí aktiva na konci použitelnosti); když některá z nich vyšší než nynější ocenění, ponechá se nynější. If obě nižší než nynější – oceň. vyšší z nich. VYKAZOVÁNÍ JAKO ÚJMA („loss“) VE VÝSLEDOVCE (náklad který není z běžné každodenní činnosti).
Problém zachování majetkové podstaty
- problém zachování majetkové podstaty (neboli uchování kapitálu podniku)
o (část 3.1.2 na str.69-71); část 4.6 str. 108-115
o majetková podstata je zpravidla měřena vlastním kapitálem (čistá aktiva)
o zisk (zvýšení vl. kap.) je reálným zvýšením pouze tehdy pokud v daném obd:
- nedošlo k inflaci ani deflaci (stabil.kup.síla peněz)
- cena aktiv (cen. hladina) zůstala stejná
- pokud tyto podmínky splněny nejsou, nelze vytvořený zisk mechanicky považovat za přírůstek kapitálu a v plné výši ho rozdělovat.
o vytvořený zisk musí v prvé řadě stačit k reprodukci aktiv spotřebovaných během období (např. zásob); (zásoby byly spotřebovány-tedy vyčerpány, výrobky prodány-z těch byly tržby; tyto tržby je nutno použít na nákup zásob pro výrobu na další rok, jinak by nemohl podnik dosáhnout v příštím roce výnosy (a mohl by to zabalit :-). Nemusí být reprodukována (obměněna) všechna aktiva – musí tam jen zbýt (podnik logicky nemůže aktiva jako např. stroje prodat – pak by nemohl vyrábět) – taková aktiva se převádějí do dalšího roku.
o inflace a vliv na fin. kapitál: VK0 = 1000, inflace = 8%, aby byla zachována kupní síla VK, není možné celý zisk za období (200) rozdělit mezi vlastníky atd., je nutno z něho 80 odebrat na doplnění VK. (viz 2 formy finanč. pojetí kapitálu: a) nominální pen. částky, b) kupní síly;;; též neshody ve způsobu vyjadřování vlivů měnících se cen – ve všeobecné kupní síle X v běžných cenách)
o př.: pořizovací cena budovy 10 mil., reprodukční cena (po 7 letech) = 30 mil. ==> nutno rozložit na složku která je reálným přírůstkem ceny (zvyšuje bohatství podniku, reálný vl.kap.) a na složku vyjadřující pokles kupní síly peněz vlivem inflace. Závisí na povaze položky.
- urč. k obchodování (např. krátk. cen. pap.) – přírůstek cen = přínos (gain), if se podaří promítnout co ceny – realizovaný zisk.
- pro zajištění činnosti (výr. zařízení) – jednak: bylo nakoupeno levně, zatímco dnes prodávané výrobky jsou prodávány draze (inflace) –tzn. nízké náklady vzhl. k výnosům. druhý vliv: zvyšování cen nakupovaných aktiv (je kompenzováno vyššími prod. cenami).
(to bylo finanční pojetí kapitálu)
o uchování produkčního kapitálu (fyzické neboli hmotné pojetí) ; př: PZ aktiv a VK = 1000, dosažená prod. cena 1200, během úč. obd. se zvýšila běžná trž. cena spotřebovaných aktiv na 1100. Je možné vykázat a rozdělit zisk ve výši 200? Nikoliv – to by nezajišťovalo uchování kapitálu. (je potřeba v podniku ponechat 1100, aby mohly být nakoupeny zásoby ve stejné výši jako loni; tedy vykáz. zisk = 100)...
- důsledky oceňovacích metod pro vypovídací schopnost výkazů
o velmi závažné (ovlivňuje to výši aktiv, pasiv, bilanční sumy;;; souvztažně s účty aktiv (případně pasiv) i výnosy (příp. náklady); dále též výši odpisů (odpisy jsou z hodnoty – tj. ocenění dlouh. aktiv). Realita v tom, jaké peněžní příjmy či výdaje z aktiv či pasiv budou ovlivňovat cash flow podniku; N a V by měly odpovídat zhruba tomu, jaké budou v bud. peněžní toky. Např. problematické pohledávky nemůžeme vykázat v normální výši (souvztaž. výnos), protože pravděpodobně nikdy nedosáhneme takového cash příjmu v budoucnu. (v tomto případě pohledávku buď přímo či nepřímo odepíšeme, v příp. dočasného snížení opr. položka – dále o tom viz okruh Pohledávky.
Problematika oceňování v EU (4. direktiva – část „Pravidla oceňování“), vyjmenování zásad viz str.107
o (část 3.1.2 na str.69-71); část 4.6 str. 108-115
o majetková podstata je zpravidla měřena vlastním kapitálem (čistá aktiva)
o zisk (zvýšení vl. kap.) je reálným zvýšením pouze tehdy pokud v daném obd:
- nedošlo k inflaci ani deflaci (stabil.kup.síla peněz)
- cena aktiv (cen. hladina) zůstala stejná
- pokud tyto podmínky splněny nejsou, nelze vytvořený zisk mechanicky považovat za přírůstek kapitálu a v plné výši ho rozdělovat.
o vytvořený zisk musí v prvé řadě stačit k reprodukci aktiv spotřebovaných během období (např. zásob); (zásoby byly spotřebovány-tedy vyčerpány, výrobky prodány-z těch byly tržby; tyto tržby je nutno použít na nákup zásob pro výrobu na další rok, jinak by nemohl podnik dosáhnout v příštím roce výnosy (a mohl by to zabalit :-). Nemusí být reprodukována (obměněna) všechna aktiva – musí tam jen zbýt (podnik logicky nemůže aktiva jako např. stroje prodat – pak by nemohl vyrábět) – taková aktiva se převádějí do dalšího roku.
o inflace a vliv na fin. kapitál: VK0 = 1000, inflace = 8%, aby byla zachována kupní síla VK, není možné celý zisk za období (200) rozdělit mezi vlastníky atd., je nutno z něho 80 odebrat na doplnění VK. (viz 2 formy finanč. pojetí kapitálu: a) nominální pen. částky, b) kupní síly;;; též neshody ve způsobu vyjadřování vlivů měnících se cen – ve všeobecné kupní síle X v běžných cenách)
o př.: pořizovací cena budovy 10 mil., reprodukční cena (po 7 letech) = 30 mil. ==> nutno rozložit na složku která je reálným přírůstkem ceny (zvyšuje bohatství podniku, reálný vl.kap.) a na složku vyjadřující pokles kupní síly peněz vlivem inflace. Závisí na povaze položky.
- urč. k obchodování (např. krátk. cen. pap.) – přírůstek cen = přínos (gain), if se podaří promítnout co ceny – realizovaný zisk.
- pro zajištění činnosti (výr. zařízení) – jednak: bylo nakoupeno levně, zatímco dnes prodávané výrobky jsou prodávány draze (inflace) –tzn. nízké náklady vzhl. k výnosům. druhý vliv: zvyšování cen nakupovaných aktiv (je kompenzováno vyššími prod. cenami).
(to bylo finanční pojetí kapitálu)
o uchování produkčního kapitálu (fyzické neboli hmotné pojetí) ; př: PZ aktiv a VK = 1000, dosažená prod. cena 1200, během úč. obd. se zvýšila běžná trž. cena spotřebovaných aktiv na 1100. Je možné vykázat a rozdělit zisk ve výši 200? Nikoliv – to by nezajišťovalo uchování kapitálu. (je potřeba v podniku ponechat 1100, aby mohly být nakoupeny zásoby ve stejné výši jako loni; tedy vykáz. zisk = 100)...
- důsledky oceňovacích metod pro vypovídací schopnost výkazů
o velmi závažné (ovlivňuje to výši aktiv, pasiv, bilanční sumy;;; souvztažně s účty aktiv (případně pasiv) i výnosy (příp. náklady); dále též výši odpisů (odpisy jsou z hodnoty – tj. ocenění dlouh. aktiv). Realita v tom, jaké peněžní příjmy či výdaje z aktiv či pasiv budou ovlivňovat cash flow podniku; N a V by měly odpovídat zhruba tomu, jaké budou v bud. peněžní toky. Např. problematické pohledávky nemůžeme vykázat v normální výši (souvztaž. výnos), protože pravděpodobně nikdy nedosáhneme takového cash příjmu v budoucnu. (v tomto případě pohledávku buď přímo či nepřímo odepíšeme, v příp. dočasného snížení opr. položka – dále o tom viz okruh Pohledávky.
Problematika oceňování v EU (4. direktiva – část „Pravidla oceňování“), vyjmenování zásad viz str.107
Hist. náklady
Hist. náklady
- u nakupovaných aktiv = pořizovací cena (tj. nákupní cena + vedlejší nákl. pořízení)
- u aktiv vlastní výroby = výrobní náklady (přímé nákl. mater.,mzdy + výrobní režie)
- ocenění aktiv:
o částka peněz či pen. ekvivalentů, kterou bylo třeba vynaložit (zaplatit) v době jejich pořízení. (následně lze upravovat o amortizaci či jiné alokace)
- ocenění závazků:
o částka přijatého prospěchu získaného výměnou za povinnost závazek uhradit; jindy (např. u daní) je to množství peněz, které budou podle očekávání za normálních podmínek zaplaceny jako uspokojení závazku (následně lze upravovat o amortizaci či jiné alokace)
(podrobněji o pořizovacích nákl., výrobních nákladech viz 97, 98 svk)
- výhoda – lze je poměrně snadno zjistit a pokud se ceny nemění, je toto ocenění i dost spolehlivé
- nevýhoda – konzervuje minulé trž. podmínky a ceny, při změnách cen dochází ke zkreslení.
Běžná cena
- odstraňuje základní nedostatek historických nákladů – vychází ze současných tržních podmínek
o částka peněz nebo pen. ekviv., jež by bylo nutno vynaložit v případě, že by stejná (či obdobná) položka aktiv byla pořízena v současnosti. (cena obnovy = běžná reprodukční cena = běž. repr. náklady X cena záměny)
- ocenění závazků:
o nediskontovaná částka peněz či jejich ekviv. Která by v současnosti byla běžně považována jako úhrada závazku.
Běžná tržní hodnota
- vhodná pro ocenění aktiv, u kterých se předpokládá snížení tržní hodnoty oproti účetní, rovněž některé investice v obchodovatelných c.p. a závazky týkající se c.p.
- ocenění aktiv:
o částka peněz nebo jejich ekviv., kterou by podnik běžně obdržel při prodeji aktiva v důsledku jeho řádného pozbytí (běžná výstupní hodnota při řádném pozbytí).
- ocenění závazků:
o částka výdajů, která by byla běžně požadována ke zrušení dluhu.
- podobný význam jako „fair value“ (česky: reálná hodnota – ne zcela vhodný termín)
- reálná hodnota = částka, za niž by mohlo být aktivum nakoupeno/směněno nebo za niž by mohl být závazek vyrovnán při běžné transakci (za obvyklých podmínek) mezi znalými a ochotnými partnery, tj. při transakci, která není z přinucení ani není likvidačním prodejem.
- pokud se aktivum obchoduje na trhu, je tržní hodnota nejčastěji brána za tuto „reálnou hodnotu“.
- u nakupovaných aktiv = pořizovací cena (tj. nákupní cena + vedlejší nákl. pořízení)
- u aktiv vlastní výroby = výrobní náklady (přímé nákl. mater.,mzdy + výrobní režie)
- ocenění aktiv:
o částka peněz či pen. ekvivalentů, kterou bylo třeba vynaložit (zaplatit) v době jejich pořízení. (následně lze upravovat o amortizaci či jiné alokace)
- ocenění závazků:
o částka přijatého prospěchu získaného výměnou za povinnost závazek uhradit; jindy (např. u daní) je to množství peněz, které budou podle očekávání za normálních podmínek zaplaceny jako uspokojení závazku (následně lze upravovat o amortizaci či jiné alokace)
(podrobněji o pořizovacích nákl., výrobních nákladech viz 97, 98 svk)
- výhoda – lze je poměrně snadno zjistit a pokud se ceny nemění, je toto ocenění i dost spolehlivé
- nevýhoda – konzervuje minulé trž. podmínky a ceny, při změnách cen dochází ke zkreslení.
Běžná cena
- odstraňuje základní nedostatek historických nákladů – vychází ze současných tržních podmínek
o částka peněz nebo pen. ekviv., jež by bylo nutno vynaložit v případě, že by stejná (či obdobná) položka aktiv byla pořízena v současnosti. (cena obnovy = běžná reprodukční cena = běž. repr. náklady X cena záměny)
- ocenění závazků:
o nediskontovaná částka peněz či jejich ekviv. Která by v současnosti byla běžně považována jako úhrada závazku.
Běžná tržní hodnota
- vhodná pro ocenění aktiv, u kterých se předpokládá snížení tržní hodnoty oproti účetní, rovněž některé investice v obchodovatelných c.p. a závazky týkající se c.p.
- ocenění aktiv:
o částka peněz nebo jejich ekviv., kterou by podnik běžně obdržel při prodeji aktiva v důsledku jeho řádného pozbytí (běžná výstupní hodnota při řádném pozbytí).
- ocenění závazků:
o částka výdajů, která by byla běžně požadována ke zrušení dluhu.
- podobný význam jako „fair value“ (česky: reálná hodnota – ne zcela vhodný termín)
- reálná hodnota = částka, za niž by mohlo být aktivum nakoupeno/směněno nebo za niž by mohl být závazek vyrovnán při běžné transakci (za obvyklých podmínek) mezi znalými a ochotnými partnery, tj. při transakci, která není z přinucení ani není likvidačním prodejem.
- pokud se aktivum obchoduje na trhu, je tržní hodnota nejčastěji brána za tuto „reálnou hodnotu“.
Investiční majetek hmotný a nehmotný
8. Investiční majetek hmotný a nehmotný: vymezení, oceňování pořizování, úbytky. Problematika odpisů.
Vymezení
Hmotný investiční majetek dlouhodobé povahy
budovy, stavby, stroje, zařízení pozemky, dopravní prostředky
Nehmotný investiční majetek
patenty, licence, software, koncese, autorská práva
Finanční majetek dlouhodobé povahy
cenné papíry a vkladyuložení dočasně volných prostředků s cílem jejich zhodnocení
finanční účasti v jiných podnicíchzískání určitých výhod v podniku, možnost vlivu na vedení podniku, bezpečné uložení prostředků
umělecká díla, sbírkyuložení volných prostředků nebo využití k obchodování
Oceňování
1. Cena pořízení
cena za kterou byl majetek získán bez nákladů s jeho pořízením souvisejících
ceniny, cenné papíry, pohledávkynominální cena
2. Pořizovací cena
cena pořízení včetně souvisejících nákladů
zásoby, HIM
3. Reprodukční pořizovací cena
cena za kterou by byl majetek pořízen v době., kdy se o něm účtuje
HIM, příchovy zvířat
4. Vlastní náklady
v případě vlastní výroby majetku
zahrnují přímé i nepřímé náklady na pořízení daného majetku
Vymezení
Hmotný investiční majetek dlouhodobé povahy
budovy, stavby, stroje, zařízení pozemky, dopravní prostředky
Nehmotný investiční majetek
patenty, licence, software, koncese, autorská práva
Finanční majetek dlouhodobé povahy
cenné papíry a vkladyuložení dočasně volných prostředků s cílem jejich zhodnocení
finanční účasti v jiných podnicíchzískání určitých výhod v podniku, možnost vlivu na vedení podniku, bezpečné uložení prostředků
umělecká díla, sbírkyuložení volných prostředků nebo využití k obchodování
Oceňování
1. Cena pořízení
cena za kterou byl majetek získán bez nákladů s jeho pořízením souvisejících
ceniny, cenné papíry, pohledávkynominální cena
2. Pořizovací cena
cena pořízení včetně souvisejících nákladů
zásoby, HIM
3. Reprodukční pořizovací cena
cena za kterou by byl majetek pořízen v době., kdy se o něm účtuje
HIM, příchovy zvířat
4. Vlastní náklady
v případě vlastní výroby majetku
zahrnují přímé i nepřímé náklady na pořízení daného majetku
Oceňování v účetnictví
4. Oceňování v účetnictví: možnosti a meze. Varianty oceňování a vliv zvoleného způsobu oceňování na výstupní data.
přiřazení peněžního vyjádření k určitému typu majetkumá velký vliv především z hlediska zásad objektivnosti, správnosti, principu historických cen a opatrnosti.
v případě růstu hodnoty ceny majetku se tato změna projeví až při prodeji
v případě přechodného snížení majetku se tato změna promítá ihned do účetnictví
Podle typu použitých cen rozlišujeme 2 základní způsoby oceňování.
Nákup
1. Skutečné ceny
vychází z ceny v okamžiku uskutečnění operace
problém u různých dodavatelů různé ceny
Z požadavku na jednotnost, reálnost a stabilitu vznikl druhý způsob
2. Předem stanovené ceny
při tomto způsobu vznikají odchylky, které se evidují na zvláštním účtě nebo se ihned při vzniku zahrnou do nákladů
Vyskladnění
v případě pořízení dodávek od různých dodavatelů nastává problém v jakých cenách účtovat o vyskladnění majetku
existuje několik technik
1. Ocenění ve skutečných nákladech pořízení
velice pracné
podrobná evidence
2. Ocenění v průměrných nákladech pořízení
není třeba rozlišovat různé dodávky
cena se vypočítá jako vážený průměr
3. První do skladu, první ze skladu FIFO
nutnost evidence dodávek
konečný zůstatek v nejnovějších cenách
ocenění spotřeby ve starých cenách
technika výhodná v případě poklesu cen materiálu, zvyšují se náklady a tím i daňový základ
přiřazení peněžního vyjádření k určitému typu majetkumá velký vliv především z hlediska zásad objektivnosti, správnosti, principu historických cen a opatrnosti.
v případě růstu hodnoty ceny majetku se tato změna projeví až při prodeji
v případě přechodného snížení majetku se tato změna promítá ihned do účetnictví
Podle typu použitých cen rozlišujeme 2 základní způsoby oceňování.
Nákup
1. Skutečné ceny
vychází z ceny v okamžiku uskutečnění operace
problém u různých dodavatelů různé ceny
Z požadavku na jednotnost, reálnost a stabilitu vznikl druhý způsob
2. Předem stanovené ceny
při tomto způsobu vznikají odchylky, které se evidují na zvláštním účtě nebo se ihned při vzniku zahrnou do nákladů
Vyskladnění
v případě pořízení dodávek od různých dodavatelů nastává problém v jakých cenách účtovat o vyskladnění majetku
existuje několik technik
1. Ocenění ve skutečných nákladech pořízení
velice pracné
podrobná evidence
2. Ocenění v průměrných nákladech pořízení
není třeba rozlišovat různé dodávky
cena se vypočítá jako vážený průměr
3. První do skladu, první ze skladu FIFO
nutnost evidence dodávek
konečný zůstatek v nejnovějších cenách
ocenění spotřeby ve starých cenách
technika výhodná v případě poklesu cen materiálu, zvyšují se náklady a tím i daňový základ
Poslední do skladu, první ze skladu LIFO
4. Poslední do skladu, první ze skladu LIFO
nutnost evidence dodávek
zůstatek ve starých cenách
spotřeba v nových cenách
výhodné při rostoucích cenách, poslední dodávky jsou nejdražší, zvyšují se náklady a klesá daňová povinnost
tato technika je u nás zakázána
5. Oceňování v předem stanovených cenách
rozdíly oproti skutečnosti se evidují odděleně
nutnost zachování historické ceny, odchylky se vedou spolu s majetkem
6. Oceňování v reprodukčních cenách
cena majetku, kdy se o něm účtuje
vychází z existujících ekonomických podmínek
velice pracné
nutno stále přeceňovat majetek
použití u majetku dlouhodobější povahy, kde se historická cena velmi liší
Z hlediska zákona se pro všechny typy aktiv nepoužívají stejné ceny. Rozlišujeme 4 typy cen:
1. Cena pořízení
cena za kterou byl majetek získán bez nákladů s jeho pořízením souvisejících
ceniny, cenné papíry, pohledávkynominální cena
2. Pořizovací cena
cena pořízení včetně souvisejících nákladů
zásoby, HIM
3. Reprodukční pořizovací cena
cena za kterou by byl majetek pořízen v době., kdy se o něm účtuje
HIM, příchovy zvířat
4. Vlastní náklady
v případě vlastní výroby majetku
zahrnují přímé i nepřímé náklady na pořízení daného majetku
nutnost evidence dodávek
zůstatek ve starých cenách
spotřeba v nových cenách
výhodné při rostoucích cenách, poslední dodávky jsou nejdražší, zvyšují se náklady a klesá daňová povinnost
tato technika je u nás zakázána
5. Oceňování v předem stanovených cenách
rozdíly oproti skutečnosti se evidují odděleně
nutnost zachování historické ceny, odchylky se vedou spolu s majetkem
6. Oceňování v reprodukčních cenách
cena majetku, kdy se o něm účtuje
vychází z existujících ekonomických podmínek
velice pracné
nutno stále přeceňovat majetek
použití u majetku dlouhodobější povahy, kde se historická cena velmi liší
Z hlediska zákona se pro všechny typy aktiv nepoužívají stejné ceny. Rozlišujeme 4 typy cen:
1. Cena pořízení
cena za kterou byl majetek získán bez nákladů s jeho pořízením souvisejících
ceniny, cenné papíry, pohledávkynominální cena
2. Pořizovací cena
cena pořízení včetně souvisejících nákladů
zásoby, HIM
3. Reprodukční pořizovací cena
cena za kterou by byl majetek pořízen v době., kdy se o něm účtuje
HIM, příchovy zvířat
4. Vlastní náklady
v případě vlastní výroby majetku
zahrnují přímé i nepřímé náklady na pořízení daného majetku
Výpočet ceny těla dluhopisu a AÚV
Výpočet ceny těla dluhopisu a AÚV – určení zda kupujeme „nad pari“ či „pod pari“:
Jmenovitá hodnota dluhopisu je známa: z ní vypočteme výši ročního kupónu, která je zadána v % z JH. Změříme čas od emise (*či od počátku období pokud kupujeme dluhopis který byl emitován v minulých obdobích) do doby našeho nákupu. Vypočítáme výši kupónu za tento čas.
Např. JH = 400 000, kupon = 10 % p.a., dvouletý, emise 1.3. 2004, my kupujeme 1.9.2004 za cenu 430 000 Kč.
řešení: kupón roč. = 40 000, 6/12 * 40 000 = 20 000 = kupón za dobu do nákupu.
Po výpočtu tento kupón za dobu do nákupu odečteme od pořizovací ceny a zjistíme tak cenu těla, za kterou jsme dluhopis koupili. Tuto cenu těla porovnáme s JH a pokud je cena těla vyšší, jde o dluhopis „nad pari“ atd.
Výše rozdílu mezi cenou těla a JH („diskont“ resp. „prémie“) je po celou dobu naší držby postupně rozpouštěna do finančních nákladů 566, či fin výnosů 666, tak aby v době splatnosti JH byl nakonec účet 065 (dlužné CP drž. do spl.) vyrovnán.
Za dobu naší držby také účtujeme AÚV do výnosů (i když bude celý úrok zaplacen např. v době splatnosti – akruální koncept). V příkladě viz výše musíme zaúčtovat AÚV za rok 2004 (září – prosinec ==> 4 měs. (4/12 * 40 000 = ...) na účty 065 AÚV/ 666 výn. z fin.maj. V následujícím roce účtujeme 40 000 na 065 AÚV / 666, v posledním roce ==> 2 měs. (2/12 * 40 000 = ...) na 065 /666. Na účtu 065 AUV tedy postupně bude: výnos za dobu do nákupu, AÚV v roce 04, AÚV v roce 05, AÚV v roce 06 ==> součet těchto částek je úrokový výnos (kupon) za 2 roky = celý výnos z dluhopisu od emise do splatnosti.
V době splatnosti dluhopisu bude dluhopis předložen emitentovi k proplacení, ten uhradí jednak JH = 400 000 a jednak AÚV za 2 roky = 80 000, tedy 480 000,-. (z pohledu investora tedy 400 000,- na 221 / 065 a 80 000,- na 221 / 066 AÚV).
Kupónový dluhopis s pevným výnosem (krátkodobý, drž. do spl) – pohled investora:
účtování je analogické, jen místo účtu 065 se používá účet 256 Dlužné cenné papíry se splatností do jednoho rodu držené do splatnosti.
Tedy rozpustit diskont či prémii, zaúčtovat AÚV postupně do výnosů. V době splatnosti vše dostanu na B. úč.
Jmenovitá hodnota dluhopisu je známa: z ní vypočteme výši ročního kupónu, která je zadána v % z JH. Změříme čas od emise (*či od počátku období pokud kupujeme dluhopis který byl emitován v minulých obdobích) do doby našeho nákupu. Vypočítáme výši kupónu za tento čas.
Např. JH = 400 000, kupon = 10 % p.a., dvouletý, emise 1.3. 2004, my kupujeme 1.9.2004 za cenu 430 000 Kč.
řešení: kupón roč. = 40 000, 6/12 * 40 000 = 20 000 = kupón za dobu do nákupu.
Po výpočtu tento kupón za dobu do nákupu odečteme od pořizovací ceny a zjistíme tak cenu těla, za kterou jsme dluhopis koupili. Tuto cenu těla porovnáme s JH a pokud je cena těla vyšší, jde o dluhopis „nad pari“ atd.
Výše rozdílu mezi cenou těla a JH („diskont“ resp. „prémie“) je po celou dobu naší držby postupně rozpouštěna do finančních nákladů 566, či fin výnosů 666, tak aby v době splatnosti JH byl nakonec účet 065 (dlužné CP drž. do spl.) vyrovnán.
Za dobu naší držby také účtujeme AÚV do výnosů (i když bude celý úrok zaplacen např. v době splatnosti – akruální koncept). V příkladě viz výše musíme zaúčtovat AÚV za rok 2004 (září – prosinec ==> 4 měs. (4/12 * 40 000 = ...) na účty 065 AÚV/ 666 výn. z fin.maj. V následujícím roce účtujeme 40 000 na 065 AÚV / 666, v posledním roce ==> 2 měs. (2/12 * 40 000 = ...) na 065 /666. Na účtu 065 AUV tedy postupně bude: výnos za dobu do nákupu, AÚV v roce 04, AÚV v roce 05, AÚV v roce 06 ==> součet těchto částek je úrokový výnos (kupon) za 2 roky = celý výnos z dluhopisu od emise do splatnosti.
V době splatnosti dluhopisu bude dluhopis předložen emitentovi k proplacení, ten uhradí jednak JH = 400 000 a jednak AÚV za 2 roky = 80 000, tedy 480 000,-. (z pohledu investora tedy 400 000,- na 221 / 065 a 80 000,- na 221 / 066 AÚV).
Kupónový dluhopis s pevným výnosem (krátkodobý, drž. do spl) – pohled investora:
účtování je analogické, jen místo účtu 065 se používá účet 256 Dlužné cenné papíry se splatností do jednoho rodu držené do splatnosti.
Tedy rozpustit diskont či prémii, zaúčtovat AÚV postupně do výnosů. V době splatnosti vše dostanu na B. úč.
Ocenění průměrnou pořizovací cenou
- tato průměrná cena se zjišťuje: a) váženým aritmetickým průměrem proměnlivým
b) váženým aritmetickým průměrem periodickým
VARIANTA A
- o každém novém přírůstku materiálu se zjišťuje i nový průměr ceny, který se používá do dalšího přírůstku.
zásoba mat. na skladě v Kč + poslední přírůstek v Kč
PC = ------------------------------------------------------------------------------------
zásoba mat. v hmotných jednotkách + poslední přírůstek v hmot. jed.
VARIANTA B
- průměr se vypočítá za určité časové období, které nesmí být delší než 1 měsíc. Tento průměr se pak používá pro ocenění výdeje po celé další období.
zásoba mat. na skladě v Kč na počáteční období + přírůstky mat. v Kč za období
PC = -----------------------------------------------------------------------------------------------------
zásoba mat. na skladě v hmot. jed. na poč. období + přírůstky v hm. j. za období
3) Oceňování pevně stanovenou cenou pořízení
- ÚJ si pro jednotlivé druhy materiálu sama určí pevnou cenu pořízení, v té pak oceňuje všechny příjmy i výdaje daného materiálu.
- v analytické evidenci k účtu 112 musíme zvlášť sledovat pevnou cenu, odchylky od pevné ceny a vedlejší pořizovací náklady.
- kromě výdaje materiálu do spotřeby v pevné ceně musíme zaúčtovat také příslušný podíl odchylky od pevné ceny a vedlejších pořizovacích nákladů. Tento podíl se zjišťuje pomocí průměrného % odchylky vzhledem k pevné ceně nakoupeného materiálu.
- Př.: 1) výdejka 35kg x 57 = 1995,-
2) příjemka 58kg x 57(pevně stanovená) = 3306 skutečná - 58kg x 58,- = 3364 3364 – 3306 = 58,- odchylka
3) výdejka 40kg x 57 = 2280
4) příjemka 20k x 57 = 1140 skutečná 20kg x 61 = 1220
1220 – 1140 = 80,-
% odchylka pevné ceny 58+80:3306+1140 x 100 = 3,01%
1995 + 2280:100 x 3,01=xxxxxx
b) váženým aritmetickým průměrem periodickým
VARIANTA A
- o každém novém přírůstku materiálu se zjišťuje i nový průměr ceny, který se používá do dalšího přírůstku.
zásoba mat. na skladě v Kč + poslední přírůstek v Kč
PC = ------------------------------------------------------------------------------------
zásoba mat. v hmotných jednotkách + poslední přírůstek v hmot. jed.
VARIANTA B
- průměr se vypočítá za určité časové období, které nesmí být delší než 1 měsíc. Tento průměr se pak používá pro ocenění výdeje po celé další období.
zásoba mat. na skladě v Kč na počáteční období + přírůstky mat. v Kč za období
PC = -----------------------------------------------------------------------------------------------------
zásoba mat. na skladě v hmot. jed. na poč. období + přírůstky v hm. j. za období
3) Oceňování pevně stanovenou cenou pořízení
- ÚJ si pro jednotlivé druhy materiálu sama určí pevnou cenu pořízení, v té pak oceňuje všechny příjmy i výdaje daného materiálu.
- v analytické evidenci k účtu 112 musíme zvlášť sledovat pevnou cenu, odchylky od pevné ceny a vedlejší pořizovací náklady.
- kromě výdaje materiálu do spotřeby v pevné ceně musíme zaúčtovat také příslušný podíl odchylky od pevné ceny a vedlejších pořizovacích nákladů. Tento podíl se zjišťuje pomocí průměrného % odchylky vzhledem k pevné ceně nakoupeného materiálu.
- Př.: 1) výdejka 35kg x 57 = 1995,-
2) příjemka 58kg x 57(pevně stanovená) = 3306 skutečná - 58kg x 58,- = 3364 3364 – 3306 = 58,- odchylka
3) výdejka 40kg x 57 = 2280
4) příjemka 20k x 57 = 1140 skutečná 20kg x 61 = 1220
1220 – 1140 = 80,-
% odchylka pevné ceny 58+80:3306+1140 x 100 = 3,01%
1995 + 2280:100 x 3,01=xxxxxx
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)