10. Konstrukce a úloha střediska realizace.
Pro vyúčtování různých převodů účetního charakteru se často v souvislosti s ekonomickými záměry a nutností splnit legislativ¬ní podmínky zřizují účetně technická střediska, např. středisko zúčtování prodeje nazýváme středisko realizace, pokud nejsou pro¬dávané výkony přebírány do evidence odbytového střediska.
Středisko realizační
Na rozdíl od předchozích středisek nemá hmotnou podstatu, jedná se o účetně-technickou záležitost. Slouží k zúčtování nákladů na prodanou produkci a výnosů z této prodané produkce. Výsledkem střediska je zisk z realizace produkce podniku.
Hospodářský výsledek střediska realizačního se konstruuje jinak než HV středisek výrobních a režijních. Je to míra plnění kalkulovaného zisku z prodeje produkce podniku.
Realizační středisko umožňuje oddělit marketingovou politiku podniku od výrobní problematiky zaměřené na úsporu nákladů.
Realizační středisko přebírá od výrobních a režijních středisek výkony za předem stanovenou cenu a tedy přiznává jim výnosy v předem stanovené výši. Samo pak může realizovat politiku množstevních slev určitých produktů, aniž by se tyto marketingové záměry dotkly hospodářských výsledků ostatních středisek a měly tak dopad i na hmotnou zainteresovanost jejich pracovníků. Zisk realizačního střediska se také nazývá kalkulovaný zisk, neboť je rozdílem mezi předem stanovenými (kalkulovanými) náklady, podle kterých jsou účtovány výnosy ostatních středisek, a odbytovou cenou.
Zobrazují se příspěvky se štítkemstředisko. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemstředisko. Zobrazit všechny příspěvky
Účtování v dvouokruhové účetní soustavě
Účtování v dvouokruhové účetní soustavě
Pro účtování středisek použijeme druhý účetní okruh. Tento účetní okruh, jehož účty posléze označíme v účtovém rozvrhu podniku námi zvolenými čísly účtů z účtových tříd 8 a 9, nejprve přebere náklady zúčtované ve finančním účetnictví ve třídě 5 pomocí Spojovacího účtu k nákladům (SÚN) a rozdělí je podle středisek.
Střediska mají přidělena čísla středisek (např. 01 - Výroba, 02 - Výrobní režie, 03 - Správa atd.). Prakticky je toto rozdělení nákladů na střediska zajištěno tím, že při účtování nákladů se kromě účtovacího předpisu ve finančním účetnictví (např. spotřeba materiálu má účtovací předpis 501/112) provede i předkontace podle středisek (jde-li o přímý materiál, pak 501/112 HS 01, jde-li o režijní materiál pro správu, pak 501/112 HS 03).
Kromě nákladů a výnosů středisek zřídíme spojovací účty k nákladům, výnosům a zásobám (SUN, VUV, SUZ). Na spojovacích účtech se účtuje na opačných stranách, než jsou účty, ke kterým se spojuje, tedy: SUN na Dal, protože náklady se účtují na Má dáti, SUV na Má dáti, protože výnosy se účtují na Dal, přírůstek nerealizované produkce, tj. SUZ na Dal, protože zásoby přibývají na Má dáti. Dále zřídíme samostatný účet Výrobky, který se chová stejně, jako příslušný účet ve finančním účetnictví, a představuje sklad výrobků.
Ze SUN rozdělíme náklady na ta střediska, která byla v podniku zřízena. Proti nim postavíme výnosové účty středisek. Dále pokračujeme účtem výroby, na který stáhneme výstupy z těch středisek, které odpovídají stanovené úrovni oceňování výroby, a to v předem stanovených nákladech. Prodané výrobky se vyúčtují jako náklady střediska realizace, kam směřují výstupy ostatních středisek, které nebyly zahrnuty do oceňování výroby. Vstupují až do nákladů realizace, opět ve výši stanovené vzájemnými vztahy mezi těmito středisky a střediskem realizace. Výnos střediska realizace je prodejní cena zúčtovaná proti SUV. Zbývá vyúčtovat nerealizovanou produkci: zůstatek účtu Výroba je podkladem (zde nejde o souvztažnost!) pro účtování SUV/SUZ.
Pro účtování středisek použijeme druhý účetní okruh. Tento účetní okruh, jehož účty posléze označíme v účtovém rozvrhu podniku námi zvolenými čísly účtů z účtových tříd 8 a 9, nejprve přebere náklady zúčtované ve finančním účetnictví ve třídě 5 pomocí Spojovacího účtu k nákladům (SÚN) a rozdělí je podle středisek.
Střediska mají přidělena čísla středisek (např. 01 - Výroba, 02 - Výrobní režie, 03 - Správa atd.). Prakticky je toto rozdělení nákladů na střediska zajištěno tím, že při účtování nákladů se kromě účtovacího předpisu ve finančním účetnictví (např. spotřeba materiálu má účtovací předpis 501/112) provede i předkontace podle středisek (jde-li o přímý materiál, pak 501/112 HS 01, jde-li o režijní materiál pro správu, pak 501/112 HS 03).
Kromě nákladů a výnosů středisek zřídíme spojovací účty k nákladům, výnosům a zásobám (SUN, VUV, SUZ). Na spojovacích účtech se účtuje na opačných stranách, než jsou účty, ke kterým se spojuje, tedy: SUN na Dal, protože náklady se účtují na Má dáti, SUV na Má dáti, protože výnosy se účtují na Dal, přírůstek nerealizované produkce, tj. SUZ na Dal, protože zásoby přibývají na Má dáti. Dále zřídíme samostatný účet Výrobky, který se chová stejně, jako příslušný účet ve finančním účetnictví, a představuje sklad výrobků.
Ze SUN rozdělíme náklady na ta střediska, která byla v podniku zřízena. Proti nim postavíme výnosové účty středisek. Dále pokračujeme účtem výroby, na který stáhneme výstupy z těch středisek, které odpovídají stanovené úrovni oceňování výroby, a to v předem stanovených nákladech. Prodané výrobky se vyúčtují jako náklady střediska realizace, kam směřují výstupy ostatních středisek, které nebyly zahrnuty do oceňování výroby. Vstupují až do nákladů realizace, opět ve výši stanovené vzájemnými vztahy mezi těmito středisky a střediskem realizace. Výnos střediska realizace je prodejní cena zúčtovaná proti SUV. Zbývá vyúčtovat nerealizovanou produkci: zůstatek účtu Výroba je podkladem (zde nejde o souvztažnost!) pro účtování SUV/SUZ.
Všechny účetní případy se evidují v decentralizované formě v každém středisku podvojným zápisem
Všechny účetní případy se evidují v decentralizované formě v každém středisku podvojným zápisem.
Vzájemný styk hospodářských středisek se eviduje pomocí účtu Převody střediskové (popř. pomocí účtu Vnitropodnikové zúčtová¬ní). Toto účtování se uskutečňuje podle vnitřních dokladů, nej¬častěji podle převodek. Celkové saldo všech účtů Převody střediskové se musí v tomto případě rovnat nule.
Velké podniky mají obvykle více závodů (často i místně od¬loučených), z nichž každý má více středisek. Z důvodů snazší kon¬troly správnosti účtování rozdělují vzájemně styk středisek na:
- styk mezi středisky téhož závodu (sleduje se na účtu Převody střediskové) a
- styk mezi středisky různých závodů (sleduje se na účtu Převody mezi závody).
Decentralizovaná forma obvykle souvisí s tím, že nejprve se účtuje na jednotlivých střediscích a účetnictví podniku vzniká postupnou sumarizací účetnictví jednotlivých středisek. Postupuje se tedy zdola nahoru.
Při centralizované formě tyto účty vymizí a vzájemný styk středisek je účtován přímo.
Centralizovaná forma obvykle souvisí s tím, že všechny účetní doklady se zpracovávají v centru (výpočetním středisku) a střediskům se odesílají výsledky zpracování. Převodové účty tedy nejsou zapotřebí.
Po shromáždění dokladů se výsledky zpracování postupně dostávají shora dolů na jednotlivá střediska. Při této formě je tedy o hospodářských výsledcích středisek informováno vedení podniku dříve než vedoucí jednotlivých středisek.
Vzájemný styk hospodářských středisek se eviduje pomocí účtu Převody střediskové (popř. pomocí účtu Vnitropodnikové zúčtová¬ní). Toto účtování se uskutečňuje podle vnitřních dokladů, nej¬častěji podle převodek. Celkové saldo všech účtů Převody střediskové se musí v tomto případě rovnat nule.
Velké podniky mají obvykle více závodů (často i místně od¬loučených), z nichž každý má více středisek. Z důvodů snazší kon¬troly správnosti účtování rozdělují vzájemně styk středisek na:
- styk mezi středisky téhož závodu (sleduje se na účtu Převody střediskové) a
- styk mezi středisky různých závodů (sleduje se na účtu Převody mezi závody).
Decentralizovaná forma obvykle souvisí s tím, že nejprve se účtuje na jednotlivých střediscích a účetnictví podniku vzniká postupnou sumarizací účetnictví jednotlivých středisek. Postupuje se tedy zdola nahoru.
Při centralizované formě tyto účty vymizí a vzájemný styk středisek je účtován přímo.
Centralizovaná forma obvykle souvisí s tím, že všechny účetní doklady se zpracovávají v centru (výpočetním středisku) a střediskům se odesílají výsledky zpracování. Převodové účty tedy nejsou zapotřebí.
Po shromáždění dokladů se výsledky zpracování postupně dostávají shora dolů na jednotlivá střediska. Při této formě je tedy o hospodářských výsledcích středisek informováno vedení podniku dříve než vedoucí jednotlivých středisek.
Předací ceny mezi vnitropodnikovými útvary a jejich význam
3. Předací ceny mezi vnitropodnikovými útvary a jejich význam.
Pomocí vnitropodnikových cen se poměřují skutečné náklady výkonů i středisek s náklady předem stanovenými, představovanými právě vnitropodnikovou cenou. V minulých letech se vedly diskuse o tom, zda vnitropodnikové ceny mají být tvořeny na bázi nákladů nebo v nich má být započten i zisk, resp. jeho určitý podíl.
Praxe vnitropodnikového řízení ukázala, že iniciativa středisek musí být orientována jednoznačně směrem k úspoře nákladů, nikoliv ke zvyšování vnitropodnikového zisku. Výhodou vnitropodnikové ceny vycházející z úrovně předem stanovených nákladů je přitom nejen orientace předávajících vnitropodnikových útvarů na hospodárnost, ale i podpora kooperačních vztahů uvnitř podniku, provázená lepším využitím kapacity předávajících útvarů. Tímto směrem se také musí vyvíjet tlak na řízení středisek. Takové orientaci lépe vyhovuje vnitropodniková cena, založená na bázi nákladů podle předběžné kalkulace nebo rozpočtu. V průmyslových podnicích lze k tomu v hlavní výrobě využít zejména kalkulace operativní a ročních rozpočtů režijních nákladů středisek, v pomocné a obslužné výrobě lze v některých případech použít i kalkulace propočtové.
Pomocí vnitropodnikových cen se poměřují skutečné náklady výkonů i středisek s náklady předem stanovenými, představovanými právě vnitropodnikovou cenou. V minulých letech se vedly diskuse o tom, zda vnitropodnikové ceny mají být tvořeny na bázi nákladů nebo v nich má být započten i zisk, resp. jeho určitý podíl.
Praxe vnitropodnikového řízení ukázala, že iniciativa středisek musí být orientována jednoznačně směrem k úspoře nákladů, nikoliv ke zvyšování vnitropodnikového zisku. Výhodou vnitropodnikové ceny vycházející z úrovně předem stanovených nákladů je přitom nejen orientace předávajících vnitropodnikových útvarů na hospodárnost, ale i podpora kooperačních vztahů uvnitř podniku, provázená lepším využitím kapacity předávajících útvarů. Tímto směrem se také musí vyvíjet tlak na řízení středisek. Takové orientaci lépe vyhovuje vnitropodniková cena, založená na bázi nákladů podle předběžné kalkulace nebo rozpočtu. V průmyslových podnicích lze k tomu v hlavní výrobě využít zejména kalkulace operativní a ročních rozpočtů režijních nákladů středisek, v pomocné a obslužné výrobě lze v některých případech použít i kalkulace propočtové.
Středisko odbytové režie
Středisko odbytové režie (odbytové středisko, expedice)
Odbytovou režií rozumíme náklady na převzetí, balení, skladování a expedici hotových výrobků podniku včetně nákladů na průzkum tr¬hu a činnosti s tím spojené.
Středisko správní režie (správní středisko, vedení podniku)
Správní režií rozumíme náklady na řízení a správu podniku jako celku, případně jeho nižších částí.
Střediska pomocná a obslužná (střediska údržby a oprav, střediska dopravní apod.)
Pomocná a obslužná střediska zajišťují činnosti, které přímo nesouvisí s hlavní činností podniku, ale jsou nezbytné pro zajištění jeho bezproblémového chodu nebo nákup těchto činností od externích dodavatelů by pro podnik nebyl výhodný.
Středisko realizační
Na rozdíl od předchozích středisek nemá hmotnou podstatu, jedná se o účetně-technickou záležitost. Slouží k zúčtování nákladů na prodanou produkci a výnosů z této prodané produkce. Výsledkem střediska je zisk z realizace produkce podniku.
Hospodářská střediska jsou charakterizována určitou činností a vyjadřují tedy účelové třídění nákladů.
Odbytovou režií rozumíme náklady na převzetí, balení, skladování a expedici hotových výrobků podniku včetně nákladů na průzkum tr¬hu a činnosti s tím spojené.
Středisko správní režie (správní středisko, vedení podniku)
Správní režií rozumíme náklady na řízení a správu podniku jako celku, případně jeho nižších částí.
Střediska pomocná a obslužná (střediska údržby a oprav, střediska dopravní apod.)
Pomocná a obslužná střediska zajišťují činnosti, které přímo nesouvisí s hlavní činností podniku, ale jsou nezbytné pro zajištění jeho bezproblémového chodu nebo nákup těchto činností od externích dodavatelů by pro podnik nebyl výhodný.
Středisko realizační
Na rozdíl od předchozích středisek nemá hmotnou podstatu, jedná se o účetně-technickou záležitost. Slouží k zúčtování nákladů na prodanou produkci a výnosů z této prodané produkce. Výsledkem střediska je zisk z realizace produkce podniku.
Hospodářská střediska jsou charakterizována určitou činností a vyjadřují tedy účelové třídění nákladů.
Z hlediska vertikální hierarchie je klasické členění například následující
Z hlediska vertikální hierarchie je klasické členění například následující:
- podnik,
- závody (divize),
- provozy,
- hospodářská střediska,
- nákladová střediska.
V tomto příkladu - pět organizačních stupňů - se od úrovně „podnik“ po úroveň „hospodářské středisko“ u těchto ekonomických celků sledují náklady a výnosy a uzavírá hospodářský výsledek. Tyto stupně mají tedy stejnou charakteristiku jako hospodářské středisko, pouze hospodářský výsledek vyššího stupně je tvořen součtem hospodářských výsledků nižších stupňů. Nákladová střediska sledují jen náklady a porovnáváme u nich pouze skutečné náklady s náklady předem stanovenými.
Z hlediska typů středisek se v rámci činnosti jednotlivých výrobních podniků (průmyslových, stavebních, dopravních apod.) se zpravidla zřizují:
- výrobní střediska (hlavní a pomocné výroby), dále
- středisko zásobovací,
- správní a
- odbytové.
Vedle těchto obvyklých středisek se tvoří další
- nevýrobní (pomocná) střediska - příklady jsou uvedeny níže.
Pro evidenci mimořádných nákladů a výnosů, za které není odpovědný konkrétní útvar (typickým příkladem takového nákladu je živelní pohroma), nebo pro náklady a výnosy plynoucí např. z jiného způsobu oceňování než je uvedeno v legislativě se zpravidla zřídí zvláštní středisko jako fiktivní útvar, nazývaný obvykle neutrál¬ní středisko.
Pro vyúčtování různých převodů účetního charakteru se často v souvislosti s ekonomickými záměry a nutností splnit legislativ¬ní podmínky zřizují účetně technická střediska, např. středisko zúčtování prodeje nazýváme středisko realizace, pokud nejsou pro¬dávané výkony přebírány do evidence odbytového střediska.
- podnik,
- závody (divize),
- provozy,
- hospodářská střediska,
- nákladová střediska.
V tomto příkladu - pět organizačních stupňů - se od úrovně „podnik“ po úroveň „hospodářské středisko“ u těchto ekonomických celků sledují náklady a výnosy a uzavírá hospodářský výsledek. Tyto stupně mají tedy stejnou charakteristiku jako hospodářské středisko, pouze hospodářský výsledek vyššího stupně je tvořen součtem hospodářských výsledků nižších stupňů. Nákladová střediska sledují jen náklady a porovnáváme u nich pouze skutečné náklady s náklady předem stanovenými.
Z hlediska typů středisek se v rámci činnosti jednotlivých výrobních podniků (průmyslových, stavebních, dopravních apod.) se zpravidla zřizují:
- výrobní střediska (hlavní a pomocné výroby), dále
- středisko zásobovací,
- správní a
- odbytové.
Vedle těchto obvyklých středisek se tvoří další
- nevýrobní (pomocná) střediska - příklady jsou uvedeny níže.
Pro evidenci mimořádných nákladů a výnosů, za které není odpovědný konkrétní útvar (typickým příkladem takového nákladu je živelní pohroma), nebo pro náklady a výnosy plynoucí např. z jiného způsobu oceňování než je uvedeno v legislativě se zpravidla zřídí zvláštní středisko jako fiktivní útvar, nazývaný obvykle neutrál¬ní středisko.
Pro vyúčtování různých převodů účetního charakteru se často v souvislosti s ekonomickými záměry a nutností splnit legislativ¬ní podmínky zřizují účetně technická střediska, např. středisko zúčtování prodeje nazýváme středisko realizace, pokud nejsou pro¬dávané výkony přebírány do evidence odbytového střediska.
Jednotlivé typy středisek můžeme charakterizovat následovně
Jednotlivé typy středisek můžeme charakterizovat následovně:
Výrobní střediska:
- ve výrobním středisku jde o samostatný technologicky uzavřený cyklus, tj. o řadu výrobních a nevýrobních operací, které za¬čínají odebíráním materiálu ze skladu, popř. polotovarů zpra¬covaných jinými středisky a končí montáží výrobků, dokončenou činností nebo provedenou službou. Tento výstup střediska nazýváme výkonem. Výkonem může být jak finální výrobek, tak jeho jednotlivé části, tak také některé hromadné operace. Záleží na konkrétní technologii výroby i hloubce ekonomického členění podniku.
- technologickým cyklem je do značné míry určena i odpovědnost pracovníků střediska za činnost útvaru, a to nejen za zabezpe¬čení naturálních výsledků činnosti střediska, ale také za nák¬lady a výnosy.
- účtování skutečných nákladů podle výkonů vede k uplatnění kal¬kulačního hlediska, které směřuje k hlubší diferenciaci kalkulačních přirážek výrobní režie, stanovovaných za výrobní útva¬ry. Jde o to, aby se režijní náklady, které nelze na výrobek stanovit a sledovat přímo, zahrnuly do vlastních nákladů vý¬robků pokud možno v takové výši, v jaké při výrobě příslušných výrobků vznikly.
- často se uplatňuje i hledisko místní, podle něhož výrobní středisko představuje relativně uzavřený prostor.
Střediska výrobní režie
Výrobní režií rozumíme náklady na řízení na obsluhu výroby, vyvolané řídícími a obslužnými činnostmi včetně odpisů a části technologických nákladů vznikajících ve výrobních střediscích jak hlavní, tak obslužné činnosti. Součástí výrobní režie mohou být i náklady na provoz meziskladů pro převod nedokončené výroby a polotovarů z jednoho výrobního střediska do druhého a manipulační a dopravní techniku.
Výrobní střediska:
- ve výrobním středisku jde o samostatný technologicky uzavřený cyklus, tj. o řadu výrobních a nevýrobních operací, které za¬čínají odebíráním materiálu ze skladu, popř. polotovarů zpra¬covaných jinými středisky a končí montáží výrobků, dokončenou činností nebo provedenou službou. Tento výstup střediska nazýváme výkonem. Výkonem může být jak finální výrobek, tak jeho jednotlivé části, tak také některé hromadné operace. Záleží na konkrétní technologii výroby i hloubce ekonomického členění podniku.
- technologickým cyklem je do značné míry určena i odpovědnost pracovníků střediska za činnost útvaru, a to nejen za zabezpe¬čení naturálních výsledků činnosti střediska, ale také za nák¬lady a výnosy.
- účtování skutečných nákladů podle výkonů vede k uplatnění kal¬kulačního hlediska, které směřuje k hlubší diferenciaci kalkulačních přirážek výrobní režie, stanovovaných za výrobní útva¬ry. Jde o to, aby se režijní náklady, které nelze na výrobek stanovit a sledovat přímo, zahrnuly do vlastních nákladů vý¬robků pokud možno v takové výši, v jaké při výrobě příslušných výrobků vznikly.
- často se uplatňuje i hledisko místní, podle něhož výrobní středisko představuje relativně uzavřený prostor.
Střediska výrobní režie
Výrobní režií rozumíme náklady na řízení na obsluhu výroby, vyvolané řídícími a obslužnými činnostmi včetně odpisů a části technologických nákladů vznikajících ve výrobních střediscích jak hlavní, tak obslužné činnosti. Součástí výrobní režie mohou být i náklady na provoz meziskladů pro převod nedokončené výroby a polotovarů z jednoho výrobního střediska do druhého a manipulační a dopravní techniku.
Vnitropodnikové útvary a jejich typy
2. Vnitropodnikové útvary a jejich typy.
Aby bylo možno sledovat a řídit jednotlivé činnosti podniku, je třeba rozdělit podnik nejenom po stránce provozní, ale také po stránce ekonomické na jednotlivé útvary ekonomického charakteru. Zatím budeme v dále řešených příkladech vycházet pouze z dvoustupňové organizace podniku, tj. podnik který bude rozčleněn na nižší organizační a ekonomické útvary pouze v jediné, dále nečleněné úrovni, přičemž organizační a ekonomická struktura bude totožná. Podnik tedy jak organizačně, tak ekonomicky rozčleníme na nižší ekonomické útvary, jimž se obvykle říká hospodářská střediska.
Hospodářské středisko je samostatně hospodařící vnitropodni¬kový útvar, který:
- má pevně stanovený úkol, zejména výrobního nebo výkonového charakteru, vyjádřený jak v naturálních, tak i v peněžních jednotkách,
- samostatně sleduje svoji činnost, může měřit množství a strukturu svých výkonů a kontrolovat jejich ocenění, sortiment a jakost,
- při řízení využívá hodnotových vztahů, tj. může měřit a peněžně vyjádřit jak veškerou svou spotřebu jednotlivých majetkových složek, tj. materiálu, mezd a ostatních nákladů (vstupy), tak i své výkony (výstupy), a to jak u prvotních nákladů a výnosů, tak také u druhotných nákladů a výnosů, které vznikají předávkou výkonů mezi středisky,
- na základě tohoto měření je schopno vést účetnictví střediska (myslí se tím zpravidla účetnictví v účtových třídách 5 a 6),
- zachycovat skutečné a předem stanovené náklady a zjišťovat hospodářský výsledek ve vnitropodnikovém účetnictví.
Počet a rozsah hospodářských středisek, jakož i vztahy pod¬řízenosti a nadřízenosti mezi nimi, se určují podle konkrétních podmínek v podniku, především v závislosti na druhu a organizaci jeho činnosti, ve výrobních podnicích zejména pak v závislosti na druhu a organizaci technologického procesu a na typu výroby.
Aby bylo možno sledovat a řídit jednotlivé činnosti podniku, je třeba rozdělit podnik nejenom po stránce provozní, ale také po stránce ekonomické na jednotlivé útvary ekonomického charakteru. Zatím budeme v dále řešených příkladech vycházet pouze z dvoustupňové organizace podniku, tj. podnik který bude rozčleněn na nižší organizační a ekonomické útvary pouze v jediné, dále nečleněné úrovni, přičemž organizační a ekonomická struktura bude totožná. Podnik tedy jak organizačně, tak ekonomicky rozčleníme na nižší ekonomické útvary, jimž se obvykle říká hospodářská střediska.
Hospodářské středisko je samostatně hospodařící vnitropodni¬kový útvar, který:
- má pevně stanovený úkol, zejména výrobního nebo výkonového charakteru, vyjádřený jak v naturálních, tak i v peněžních jednotkách,
- samostatně sleduje svoji činnost, může měřit množství a strukturu svých výkonů a kontrolovat jejich ocenění, sortiment a jakost,
- při řízení využívá hodnotových vztahů, tj. může měřit a peněžně vyjádřit jak veškerou svou spotřebu jednotlivých majetkových složek, tj. materiálu, mezd a ostatních nákladů (vstupy), tak i své výkony (výstupy), a to jak u prvotních nákladů a výnosů, tak také u druhotných nákladů a výnosů, které vznikají předávkou výkonů mezi středisky,
- na základě tohoto měření je schopno vést účetnictví střediska (myslí se tím zpravidla účetnictví v účtových třídách 5 a 6),
- zachycovat skutečné a předem stanovené náklady a zjišťovat hospodářský výsledek ve vnitropodnikovém účetnictví.
Počet a rozsah hospodářských středisek, jakož i vztahy pod¬řízenosti a nadřízenosti mezi nimi, se určují podle konkrétních podmínek v podniku, především v závislosti na druhu a organizaci jeho činnosti, ve výrobních podnicích zejména pak v závislosti na druhu a organizaci technologického procesu a na typu výroby.
Vztahové veličiny
Vztahové veličiny
- faktory, které podstatným způsobem ovlivňují vznik a vývoj nákladů- vyjadřujeme pomocí tzv. vztahových veličin
Kde jsme schopni měřit objem výk. ---> využíváme objemu jako vztahovou veličinu.
• Celk. rež. nákl. středisek hlavní činnosti (např. výrobní středisko) ovlivňuje objem výkonů měřený např. v kusech (Q) nebo v jednotkách spotřeby času (t – min, normominuty, hod, Nhod)
• u jednotlivých skupin rež. nákl. nebo jednotlivých položek můžeme volit často odlišné (různorodé) vztahové veličiny (např. technické- parametry strojů, časové –spotřeba času, hodnotové v Kč-výše mezd, objem výkonů)
Pokud dostatek údajů, lze použ. regresní a korelační analýzu – párové, vícenásobné korelač. koef.--> nutno mít min. 30 pozorování. Nutno očistit od mimořádných vlivů.
Na nejkratší období – lze využít metodu variátorů:
= (N1 – N0)/N0 : (Q1 – Q0)/Q0
poměr přírůstků vztahových veličin
Nemohu vypočítat těsnost závislosti
N0 – náklady v období výchozím
N1 – náklady v období běžném
Q0 – objem vztahové velič. ve vých. obd
Q1 - ------------„ ------------ v běž. obd.
použ. ad smíšené nákl. (složka fixní a var.)
Př.: Období Výchozí s indexem 0 Běžné s indexem 1
náklady v Kč 259 279
výkony v ks 100 110
= (279-259)/259 : (110-100)/100 = 0,77
Interpretace variátoru – závislost nákladů na vztahové veličině – vymezuje příslušný poměr – růst variátoru o 1% --> růst příslušn. nákladů o 0,77 %.
Interpretace = 0,77.
a) vzroste-li vztahová velič. (obj. výk.) o 1 %, vzroste přísluš. nákl. o 0,77%
b) = 0,77 uvádí, jak velkou část nákladu (smíšeného) tvoří v % lineárně závislá část (77%); zbytek má fixní charakter.
- faktory, které podstatným způsobem ovlivňují vznik a vývoj nákladů- vyjadřujeme pomocí tzv. vztahových veličin
Kde jsme schopni měřit objem výk. ---> využíváme objemu jako vztahovou veličinu.
• Celk. rež. nákl. středisek hlavní činnosti (např. výrobní středisko) ovlivňuje objem výkonů měřený např. v kusech (Q) nebo v jednotkách spotřeby času (t – min, normominuty, hod, Nhod)
• u jednotlivých skupin rež. nákl. nebo jednotlivých položek můžeme volit často odlišné (různorodé) vztahové veličiny (např. technické- parametry strojů, časové –spotřeba času, hodnotové v Kč-výše mezd, objem výkonů)
Pokud dostatek údajů, lze použ. regresní a korelační analýzu – párové, vícenásobné korelač. koef.--> nutno mít min. 30 pozorování. Nutno očistit od mimořádných vlivů.
Na nejkratší období – lze využít metodu variátorů:
= (N1 – N0)/N0 : (Q1 – Q0)/Q0
poměr přírůstků vztahových veličin
Nemohu vypočítat těsnost závislosti
N0 – náklady v období výchozím
N1 – náklady v období běžném
Q0 – objem vztahové velič. ve vých. obd
Q1 - ------------„ ------------ v běž. obd.
použ. ad smíšené nákl. (složka fixní a var.)
Př.: Období Výchozí s indexem 0 Běžné s indexem 1
náklady v Kč 259 279
výkony v ks 100 110
= (279-259)/259 : (110-100)/100 = 0,77
Interpretace variátoru – závislost nákladů na vztahové veličině – vymezuje příslušný poměr – růst variátoru o 1% --> růst příslušn. nákladů o 0,77 %.
Interpretace = 0,77.
a) vzroste-li vztahová velič. (obj. výk.) o 1 %, vzroste přísluš. nákl. o 0,77%
b) = 0,77 uvádí, jak velkou část nákladu (smíšeného) tvoří v % lineárně závislá část (77%); zbytek má fixní charakter.
INVESTIČNÍ STŘEDISKO
INVESTIČNÍ STŘEDISKO
Ve srovnání se ziskovým střediskem se pravomoc i odpovědnost rozšiřuje o rozhodování o investicích.
Základním problémem je dlouhodobý charakter rozhodování.
Hmotná zainteresovanost vázaná k investovaným prostředkům, které středisko ovlivňuje, má vypovídací schopnost v delším časovém horizontu řízení.
Rentabilita měřená k vázaným prostředkům v krátkém časovém horizontu klesá.
Vliv účastníků při rozhodování o investicích.
Investiční střediska se spíše přeměňují v dceřinné společnosti, které se v řízení zaměřují na delší časový horizont.
-----------------------------------------------------------------------------------
U útvarů zisk., rentabil., investič. se použ. VPC se ziskovou přirážkou
PSN + zisková přirážka
(*někdy zkratka NPS místo PSN)
využ. především pro oceňování finálních výkonů.
Podmínky:
1) středisko ovlivňuje dojem a sortiment, tzn. že mohou jednat se zákazníky, zabezpečovat vstupy (např. materiál)
2) velká míra pravomoci a odpovědnosti (zisková, rentabilitní a investiční střediska)
................................................................................................................................................
modifikace ceny se zisk. přirážkou --> tržní cena ve funkci VPC
Výhody: umožňuje srovnání efektivnosti svých výkonů s výkony prodávanými na trhu (konkurenční prostředí)
Nevýhody: je třeba řešit celou řadu problémů:
1) mohou vznikat problémy ve srovnání s podnikateli, kteří nemají tak vysoké náklady (např. nižší investiční náročnost u malých dopravních firem proti nákladům střediska „vnitropodniková doprava“)
2) pravomoc útvarů je do značné míry omezena povinností zabezpečovat spotřebu vnitropodnikových útvarů.
Uvedené problémy lze řešit úpravou tržní ceny: (viz manažerské účetnictví)
1) snížit tržní cenu o náklady, které středisku nevznikají (např. mínus prodejní náklady)
2) odvodem části (zisku) vnitropodnikového výsledku hospodaření na úroveň vrcholového vedení (i opačně „přidělení“)
3) zatížením střediska o část nákladů správní režie či odčerpáním nákladů z odpovědnosti střediska.
!VPC umožňuje měřit přínosy jednotlivých středisek při tvorbě výkonů.!
4) hmotnou zainteres. na předem stanov. nákl.
Ve srovnání se ziskovým střediskem se pravomoc i odpovědnost rozšiřuje o rozhodování o investicích.
Základním problémem je dlouhodobý charakter rozhodování.
Hmotná zainteresovanost vázaná k investovaným prostředkům, které středisko ovlivňuje, má vypovídací schopnost v delším časovém horizontu řízení.
Rentabilita měřená k vázaným prostředkům v krátkém časovém horizontu klesá.
Vliv účastníků při rozhodování o investicích.
Investiční střediska se spíše přeměňují v dceřinné společnosti, které se v řízení zaměřují na delší časový horizont.
-----------------------------------------------------------------------------------
U útvarů zisk., rentabil., investič. se použ. VPC se ziskovou přirážkou
PSN + zisková přirážka
(*někdy zkratka NPS místo PSN)
využ. především pro oceňování finálních výkonů.
Podmínky:
1) středisko ovlivňuje dojem a sortiment, tzn. že mohou jednat se zákazníky, zabezpečovat vstupy (např. materiál)
2) velká míra pravomoci a odpovědnosti (zisková, rentabilitní a investiční střediska)
................................................................................................................................................
modifikace ceny se zisk. přirážkou --> tržní cena ve funkci VPC
Výhody: umožňuje srovnání efektivnosti svých výkonů s výkony prodávanými na trhu (konkurenční prostředí)
Nevýhody: je třeba řešit celou řadu problémů:
1) mohou vznikat problémy ve srovnání s podnikateli, kteří nemají tak vysoké náklady (např. nižší investiční náročnost u malých dopravních firem proti nákladům střediska „vnitropodniková doprava“)
2) pravomoc útvarů je do značné míry omezena povinností zabezpečovat spotřebu vnitropodnikových útvarů.
Uvedené problémy lze řešit úpravou tržní ceny: (viz manažerské účetnictví)
1) snížit tržní cenu o náklady, které středisku nevznikají (např. mínus prodejní náklady)
2) odvodem části (zisku) vnitropodnikového výsledku hospodaření na úroveň vrcholového vedení (i opačně „přidělení“)
3) zatížením střediska o část nákladů správní režie či odčerpáním nákladů z odpovědnosti střediska.
!VPC umožňuje měřit přínosy jednotlivých středisek při tvorbě výkonů.!
4) hmotnou zainteres. na předem stanov. nákl.
VÝDAJOVÉ STŘEDISKO
VÝDAJOVÉ STŘEDISKO
- rozpočet výdajů
řízení středisek – středisko odpovídá za výdaje, které přinesou efekt v budoucnu.
Limit výdajů:
- výzkum a vývoj
- vzdělávání pracovníků
- reklamní středisko
- strategický marketing
- rozvoj IS/IT
Motivace je zaměřena na dodržování stanoveného limitu výdajů. Efekty lze očekávat v delším časovém horizontu.
VÝNOSOVÉ STŘEDISKO
Svojí činností ovlivňuje především tím, že může ovlivňovat objem prodeje. Neovlivňuje úroveň prodejních cen. Úroveň cen oblasti prodeje vyplývají z prodejní strategie a taktiky podniku. !Prodávej, využij kapacity, dodrž náklady!
hmotná zainteresovanost
- na růstu výnosů z prodeje
- dodržení a případné úspory ovlivnitelných rež. nákladů
Příkladem výnosového střediska je středisko zabezpečující prodej (balení, doprava – které její části,..) *Dopravce Koráda je zainteresován na optimalizaci trasy a využití kapacity auta.
ZISKOVÉ STŘEDISKO
- odpovědnost za náklady i výnosy střediska. Výsledkem hospodaření je zisk (ztráta) střediska.
- rozsah pravomoci je stanoven tak, že středisko ovlivňuje náklady a výnosy, nerozhoduje o investicích.
Hmotná zainteresovanost na dosažení (event. překročení) rozpočtovaného zisku.
- servisní střediska, která část své kapacity využívají k vytvoření a prodeji výkonů externím odběratelům
- výrobní střediska, která jsou místně odloučená od hlavních výrobních kapacit
- rozpočet výdajů
řízení středisek – středisko odpovídá za výdaje, které přinesou efekt v budoucnu.
Limit výdajů:
- výzkum a vývoj
- vzdělávání pracovníků
- reklamní středisko
- strategický marketing
- rozvoj IS/IT
Motivace je zaměřena na dodržování stanoveného limitu výdajů. Efekty lze očekávat v delším časovém horizontu.
VÝNOSOVÉ STŘEDISKO
Svojí činností ovlivňuje především tím, že může ovlivňovat objem prodeje. Neovlivňuje úroveň prodejních cen. Úroveň cen oblasti prodeje vyplývají z prodejní strategie a taktiky podniku. !Prodávej, využij kapacity, dodrž náklady!
hmotná zainteresovanost
- na růstu výnosů z prodeje
- dodržení a případné úspory ovlivnitelných rež. nákladů
Příkladem výnosového střediska je středisko zabezpečující prodej (balení, doprava – které její části,..) *Dopravce Koráda je zainteresován na optimalizaci trasy a využití kapacity auta.
ZISKOVÉ STŘEDISKO
- odpovědnost za náklady i výnosy střediska. Výsledkem hospodaření je zisk (ztráta) střediska.
- rozsah pravomoci je stanoven tak, že středisko ovlivňuje náklady a výnosy, nerozhoduje o investicích.
Hmotná zainteresovanost na dosažení (event. překročení) rozpočtovaného zisku.
- servisní střediska, která část své kapacity využívají k vytvoření a prodeji výkonů externím odběratelům
- výrobní střediska, která jsou místně odloučená od hlavních výrobních kapacit
RENTABILNÍ STŘEDISKO
RENTABILNÍ STŘEDISKO
Odpovědnost
- za náklady i výnosy
- za vázaný pracovní kapitál ve středisku
Pravomoc musí být stanovena tak, aby mohlo středisko:
- usměrňovat vývoj nákladů, výnosů
- ovlivňovat výši zásob materiálů, nedok. výroby, výrobků
- případně i výši pohledávek a krátkodobých závazků.
- výjimečně je dána pravomoc rozhodovat o obnově a inovacích dlouhodobého majetku.
Hmotná zainteresovanost
- na dosažené rentabilitě vázaného kapitálu, jehož výši středisko ovlivňuje
(*ať dosáhnete v testu jakýkoli počet bodů nad limitem, u zk.můžete získat za 1)
Odpovědnost
- za náklady i výnosy
- za vázaný pracovní kapitál ve středisku
Pravomoc musí být stanovena tak, aby mohlo středisko:
- usměrňovat vývoj nákladů, výnosů
- ovlivňovat výši zásob materiálů, nedok. výroby, výrobků
- případně i výši pohledávek a krátkodobých závazků.
- výjimečně je dána pravomoc rozhodovat o obnově a inovacích dlouhodobého majetku.
Hmotná zainteresovanost
- na dosažené rentabilitě vázaného kapitálu, jehož výši středisko ovlivňuje
(*ať dosáhnete v testu jakýkoli počet bodů nad limitem, u zk.můžete získat za 1)
ODPOVĚDNOSTNÍ STRUKTURA ŘÍZENÍ
ODPOVĚDNOSTNÍ STRUKTURA ŘÍZENÍ
-jestliže nadeleguji pravomoc a odpovědnost – vytvořím ekonomickou strukturu
analýza procesů a činností -----> co vyrábět a co externě pořizovat ----> ... (vazby vertik.,horizontální)
členění:
- hlavní činnost
- servisní činnost
- správa
- speciální čin.
podle míry pravomoci a odpovědnosti
- střediska nákladové
- střediska výdajové
- střediska výnosové
- střediska ziskové
- střediska rentabilitní
- střediska investiční
Význam funkce vnitropodnikových cen (VPC) v řízení:
- stanovení objemu výkonů střediska
- umožňuje oddělit odpovědnosti (výsledky jednotlivých středisek)
- ve vazbě na stanovenou úroveň pravomoci a odpovědnosti s cílem motivovat k žádoucímu chování odpovědnostní střediska se využívají různé typy VPC.
Jednotlivá střediska od nejnižší organizační struktury:
STŘEDISKA NÁKLADOVÁ
- v hierarchii nejnižší úroveň (příp. útvary správní činnosti)
základní princip řízení:
- hospodárné plnění zadaných úkolů (všechno je mu stanoveno, nemůže nic ovlivnit)
-jestliže nadeleguji pravomoc a odpovědnost – vytvořím ekonomickou strukturu
analýza procesů a činností -----> co vyrábět a co externě pořizovat ----> ... (vazby vertik.,horizontální)
členění:
- hlavní činnost
- servisní činnost
- správa
- speciální čin.
podle míry pravomoci a odpovědnosti
- střediska nákladové
- střediska výdajové
- střediska výnosové
- střediska ziskové
- střediska rentabilitní
- střediska investiční
Význam funkce vnitropodnikových cen (VPC) v řízení:
- stanovení objemu výkonů střediska
- umožňuje oddělit odpovědnosti (výsledky jednotlivých středisek)
- ve vazbě na stanovenou úroveň pravomoci a odpovědnosti s cílem motivovat k žádoucímu chování odpovědnostní střediska se využívají různé typy VPC.
Jednotlivá střediska od nejnižší organizační struktury:
STŘEDISKA NÁKLADOVÁ
- v hierarchii nejnižší úroveň (příp. útvary správní činnosti)
základní princip řízení:
- hospodárné plnění zadaných úkolů (všechno je mu stanoveno, nemůže nic ovlivnit)
Předem stanovené nákl. jsou nákl. stř. zadávány
Předem stanovené nákl. jsou nákl. stř. zadávány
- rozpočtem rež.nákl. na dané obd. a
- předběžnou kalkulací jednicových nákladů
Rozpočet jednic. nákladů – čerpám z předběžné kalkulace.
Úroveň pravomoci
- neovlivňují strukturu a objem výkonů
- neprodávají své výkony externím odběratelům
(hlavní činnosti x servisní výjim.)
- svojí činností ovlivňují vynakládání jen některých nákladů
(citlivé – místo vzniku, ovlivnitelnost nákladů)
Úroveň odpovědnosti
- dodržení úrovně předem stanov. nákladů
- dodržení struktury, množství, termínů a kvality výkonů
Ad. typy VPC
(v nákl. středisku)
VPC na úrovni variabilních nákladů
- využívá se u středisek nákladově řízených, kterým jsou direktivně zadávány úkoly, v naturálním vyjádření
- v hodnotovém vyjádř. se odděleně řídí hospodárnost jednicových nákladů – operativní, zákl. kalkulace (VPC)
- režijních nákladů – rozpočty RN (ovlivnitelné náklady)
VPC na úrovni plných střediskových nákladů (u nákl. stř. vyššího typu s větším rozsahem pravomoci a odpovědnosti)
Využívá se u středisek se zainteresovaností na zvyšování objemu výkonů a efektivní změny sortimentu (rozšíř. pravomoc).
Podstatný vliv bude mít způsob stanovení fixní části nákladů, které připadají na jednotku výkonů – pracovníci střediska se budou orientovat na výkony pro ně nejvýhodnější. (viz MÚ)
!! Využití VPC pro motivaci středisek!!
• hmotná stimulace
o dodržení stanovených hodnotových i naturálních parametrů, odkrývání rezerv (uzn. ve VP výnosech) v normách jednicových nákladů.
o úspora nákladů
(Kdy je povoleno překročení nákladů?)
• mimořádná zakázka
(příště – centralizace, decentralizace..)
ad Odpovědnostní struktura středisek
- skončili jsme u nákladových středisek – několik druhů VP cen
- rozpočtem rež.nákl. na dané obd. a
- předběžnou kalkulací jednicových nákladů
Rozpočet jednic. nákladů – čerpám z předběžné kalkulace.
Úroveň pravomoci
- neovlivňují strukturu a objem výkonů
- neprodávají své výkony externím odběratelům
(hlavní činnosti x servisní výjim.)
- svojí činností ovlivňují vynakládání jen některých nákladů
(citlivé – místo vzniku, ovlivnitelnost nákladů)
Úroveň odpovědnosti
- dodržení úrovně předem stanov. nákladů
- dodržení struktury, množství, termínů a kvality výkonů
Ad. typy VPC
(v nákl. středisku)
VPC na úrovni variabilních nákladů
- využívá se u středisek nákladově řízených, kterým jsou direktivně zadávány úkoly, v naturálním vyjádření
- v hodnotovém vyjádř. se odděleně řídí hospodárnost jednicových nákladů – operativní, zákl. kalkulace (VPC)
- režijních nákladů – rozpočty RN (ovlivnitelné náklady)
VPC na úrovni plných střediskových nákladů (u nákl. stř. vyššího typu s větším rozsahem pravomoci a odpovědnosti)
Využívá se u středisek se zainteresovaností na zvyšování objemu výkonů a efektivní změny sortimentu (rozšíř. pravomoc).
Podstatný vliv bude mít způsob stanovení fixní části nákladů, které připadají na jednotku výkonů – pracovníci střediska se budou orientovat na výkony pro ně nejvýhodnější. (viz MÚ)
!! Využití VPC pro motivaci středisek!!
• hmotná stimulace
o dodržení stanovených hodnotových i naturálních parametrů, odkrývání rezerv (uzn. ve VP výnosech) v normách jednicových nákladů.
o úspora nákladů
(Kdy je povoleno překročení nákladů?)
• mimořádná zakázka
(příště – centralizace, decentralizace..)
ad Odpovědnostní struktura středisek
- skončili jsme u nákladových středisek – několik druhů VP cen
Odpovědnostní střediska
Odpovědnostní střediska
- činnost středisek je jednoznačně vymezena tak, aby bylo možno zobrazit náklady, které ve středisku vznikají (kolik útvarů, tolik dvojic účtů – útvary si předávají výkony)
- vnitropodnikové výkony, které střediska vytvářejí a předávají jiným střediskům lze identifikovat. (náklady externích X interních výkonů)
Výkony měřitelné v naturálních jednotkách jsou oceňovány zásadně VNITROPODNIKOVÝMI cenami.
VP cena – je stanovena, nedovoluje přesun hospodárnosti či nehospodár. mezi středisky (ze střediska kde vznik do stř. které ho spotřebovává). Nákl.- jen jaké množství spotř., ne konkrétní výše nákladů urč. střediska.
Při spotřebě VP výkonů vznikají interní náklady označovány z hlediska jejich zobrazení jako druhotné.
Jejich charakteristickým znakem je to, že jsou složené...:
- lze je rozložit na jednotlivé nákladové druhy, které byly vynaloženy.
Náklady jsou v každém středisku stanoveny z jiného pohledu – potřebujeme tyto info, ale náklady to jsou ty samé – záleží z jakého pohledu se na ně dívám.
Náklady externí (prvotní)
- vznik při spotřebě ek. zdrojů z okolí podniku (na vstupu poprvé), jsou to náklady jednoduché (z hlediska nákl. druhů je nelze dále rozložit)
Náklady interní (druhotné)
- vznikají středisku, které odebírá vnitropod. výkony
- výše spotřeby je vyjádř. v naturál. jednotkách a oceněna VP cenami (složené n.).
Viz též učebnice od př. (2.4)
Aby útvary přispívaly k celopodnik. cílům, je třeba více přístupů k nákladům (více hledisek)
(třídění se nám zažije v průběhu kurzu)
Racionalita, zabezpečení zdrojů
druhové čl. nákladů
N. Úč. – z hled. účelu, útvaru, co do objemu výroby
- činnost středisek je jednoznačně vymezena tak, aby bylo možno zobrazit náklady, které ve středisku vznikají (kolik útvarů, tolik dvojic účtů – útvary si předávají výkony)
- vnitropodnikové výkony, které střediska vytvářejí a předávají jiným střediskům lze identifikovat. (náklady externích X interních výkonů)
Výkony měřitelné v naturálních jednotkách jsou oceňovány zásadně VNITROPODNIKOVÝMI cenami.
VP cena – je stanovena, nedovoluje přesun hospodárnosti či nehospodár. mezi středisky (ze střediska kde vznik do stř. které ho spotřebovává). Nákl.- jen jaké množství spotř., ne konkrétní výše nákladů urč. střediska.
Při spotřebě VP výkonů vznikají interní náklady označovány z hlediska jejich zobrazení jako druhotné.
Jejich charakteristickým znakem je to, že jsou složené...:
- lze je rozložit na jednotlivé nákladové druhy, které byly vynaloženy.
Náklady jsou v každém středisku stanoveny z jiného pohledu – potřebujeme tyto info, ale náklady to jsou ty samé – záleží z jakého pohledu se na ně dívám.
Náklady externí (prvotní)
- vznik při spotřebě ek. zdrojů z okolí podniku (na vstupu poprvé), jsou to náklady jednoduché (z hlediska nákl. druhů je nelze dále rozložit)
Náklady interní (druhotné)
- vznikají středisku, které odebírá vnitropod. výkony
- výše spotřeby je vyjádř. v naturál. jednotkách a oceněna VP cenami (složené n.).
Viz též učebnice od př. (2.4)
Aby útvary přispívaly k celopodnik. cílům, je třeba více přístupů k nákladům (více hledisek)
(třídění se nám zažije v průběhu kurzu)
Racionalita, zabezpečení zdrojů
druhové čl. nákladů
N. Úč. – z hled. účelu, útvaru, co do objemu výroby
Dvojkruhové vnitropodnikové účetnictví
Tato forma účetnictví představuje dva oddělené okruhy účtování:
1) Finanční účetnictví
2) Vnitropodnikové účetnictví
Oba okruhy fungují relativně samostatně, existují však mezi nimi vazby, které jsou zajištěny tzv. spojovacími účty.
Pro vnitropodnikové účetnictví se používají volné účtové třídy 8 a 9.
Číselné označení účtů, jejich název i obsah si ÚJ stanoví sama.
Používají se minimálně spojovací účty:
- k zásobám
- k nákladům
- k výnosům
Každé středisko musí sledovat:
1) Všechny prvotní a druhotné N a V
2) Stav zásob vytvořených vl. činností.
Do N a V středisek se neúčtují mimořádné N a V.
K jejich evidenci se zřizuje fiktivní tzv. neutrální středisko.
Dvojkruhové účetnictví může být vedeno:
1) centralizovaně – v jedné účtárně je vedeno účetnictví všech středisek
2) decentralizovaně – každé středisko vede své účetnictví samostatně, odděleno od ostatních středisek.
Pokud vnitropodnikové středisko účtuje o N
1) prvotních, které byly převzaty z fin. účetnictví vzniká náklad na MD účtu třídy 8, na straně D účtujeme na spojovacím účtu N 995.
2) druhotných – středisku vzniká N na MD třídy 8 souvztažně vzniká výnos na D třídy 9 středisku, které výkon poskytlo.
Při účtování výnosů:
1) poskytnutých externímu odběrateli – vzniká výnos střediska na D-třídy 9 souvztažně účtujeme na MD-996 = spojovací účet k výnosům.
2) poskytnutých jinému středisku – vzniká výnos na D účtu třídy 9 a N na MD třídy 8 středisku, které výkon spotřeboval.
Účtování zásob vl. výroby
Zásoby vl. výroby se oceňují vl. N podle předběžné kalkulace. Pokud se na počátku ÚO vyskytuje počáteční zásoba výrobků účtujeme o nich jako o převzetí z fin. účetnictví pomocí spojovacímu účtu k zásobám (997).
Pokud by ÚJ vedla dvojkruhové vnitropodnikové účetnictví decentralizovaným způsobem sledovala by N a V vždy odděleně za jednotlivá střediska. Vzájemné vztahy mezi středisky by zajišťoval účet Střediskové převody (998)
1) Finanční účetnictví
2) Vnitropodnikové účetnictví
Oba okruhy fungují relativně samostatně, existují však mezi nimi vazby, které jsou zajištěny tzv. spojovacími účty.
Pro vnitropodnikové účetnictví se používají volné účtové třídy 8 a 9.
Číselné označení účtů, jejich název i obsah si ÚJ stanoví sama.
Používají se minimálně spojovací účty:
- k zásobám
- k nákladům
- k výnosům
Každé středisko musí sledovat:
1) Všechny prvotní a druhotné N a V
2) Stav zásob vytvořených vl. činností.
Do N a V středisek se neúčtují mimořádné N a V.
K jejich evidenci se zřizuje fiktivní tzv. neutrální středisko.
Dvojkruhové účetnictví může být vedeno:
1) centralizovaně – v jedné účtárně je vedeno účetnictví všech středisek
2) decentralizovaně – každé středisko vede své účetnictví samostatně, odděleno od ostatních středisek.
Pokud vnitropodnikové středisko účtuje o N
1) prvotních, které byly převzaty z fin. účetnictví vzniká náklad na MD účtu třídy 8, na straně D účtujeme na spojovacím účtu N 995.
2) druhotných – středisku vzniká N na MD třídy 8 souvztažně vzniká výnos na D třídy 9 středisku, které výkon poskytlo.
Při účtování výnosů:
1) poskytnutých externímu odběrateli – vzniká výnos střediska na D-třídy 9 souvztažně účtujeme na MD-996 = spojovací účet k výnosům.
2) poskytnutých jinému středisku – vzniká výnos na D účtu třídy 9 a N na MD třídy 8 středisku, které výkon spotřeboval.
Účtování zásob vl. výroby
Zásoby vl. výroby se oceňují vl. N podle předběžné kalkulace. Pokud se na počátku ÚO vyskytuje počáteční zásoba výrobků účtujeme o nich jako o převzetí z fin. účetnictví pomocí spojovacímu účtu k zásobám (997).
Pokud by ÚJ vedla dvojkruhové vnitropodnikové účetnictví decentralizovaným způsobem sledovala by N a V vždy odděleně za jednotlivá střediska. Vzájemné vztahy mezi středisky by zajišťoval účet Střediskové převody (998)
Rozpočetnictví a kalkulace
Rozpočty
Aby bylo možné sledovat hospodaření jednotlivých částí podniku, je potřeba rozdělit ho na jednotlivé vnitropodnikové útvary tzv. střediska.
Středisko musí:
1) Přesně znát úkol, který mu byl uložen
2) Přesně měřit a peněžně vyjádřit své vstupy a výstupy (N a V)
3) Řídit sovu činnost podle rozpočtu
Rozpočet nákladů je základním dokumentem střediska, obsahuje jednotlivé druhy nákladů i jejich celkový objem na rozpočetní období.
Konkrétní počet a druhy středisek závisí hl. na velikosti, organizaci a předmětu činnosti podniku.
Minimální členění by mělo zahrnovat:
1) Výrobní středisko
2) Zásobovací středisko
3) Odbytové středisko
4) Správní středisko
Ve většině podniků bude s hl. výrobní činnosti středisek více např. lisovna, soustružna, obrubna.
Podnik může mít střediska v oblasti pomocné a vedlejší výroby např. středisko doprava, údržba.
Samostatná střediska mohou vznikat i v oblasti nevýrobní např. rekreační středisko, zdravotní.
Rozpočtování přímých nákladů
Týká se hl. středisek hlavní a pomocné výroby.
Podkladem je plán určující objem výroby a normy (např. normy spotřeba mat. nebo normy výkonné).
Aby bylo možné sledovat hospodaření jednotlivých částí podniku, je potřeba rozdělit ho na jednotlivé vnitropodnikové útvary tzv. střediska.
Středisko musí:
1) Přesně znát úkol, který mu byl uložen
2) Přesně měřit a peněžně vyjádřit své vstupy a výstupy (N a V)
3) Řídit sovu činnost podle rozpočtu
Rozpočet nákladů je základním dokumentem střediska, obsahuje jednotlivé druhy nákladů i jejich celkový objem na rozpočetní období.
Konkrétní počet a druhy středisek závisí hl. na velikosti, organizaci a předmětu činnosti podniku.
Minimální členění by mělo zahrnovat:
1) Výrobní středisko
2) Zásobovací středisko
3) Odbytové středisko
4) Správní středisko
Ve většině podniků bude s hl. výrobní činnosti středisek více např. lisovna, soustružna, obrubna.
Podnik může mít střediska v oblasti pomocné a vedlejší výroby např. středisko doprava, údržba.
Samostatná střediska mohou vznikat i v oblasti nevýrobní např. rekreační středisko, zdravotní.
Rozpočtování přímých nákladů
Týká se hl. středisek hlavní a pomocné výroby.
Podkladem je plán určující objem výroby a normy (např. normy spotřeba mat. nebo normy výkonné).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)