reprezentativní (ústavní orgány) a na základě plné moci
hlava státu
z pohledu MP lhostejné jestli 1 osoba nebo sbor
reprezentativní povaha – právo zastupovat stát navenek
dle ústav zpravidla: právo zastupovat stát navenek, sjednává a ratifikuje M smlouvy, vysílá a přijímá diplomatické zástupce, vyhlašuje válečný stav (u nás Parlament) a uzavírá mírové smlouvy
za pobytu na území cizího státu – výsady a imunity větší než diplomatičtí zástupci:
- právo na osobní pocty
- právo používat vlajky a státního znaku na rezidenci a dopravním prostředku
- právo na zvláštní ochranu osobní nedotknutelnosti a bezpečnosti (fyzické nebo morální útoky na něj se považují za urážku jeho státu)
- právo vykonávat vládní funkce i za pobytu na území cizího státu
- svobodný styk s orgány vlastního státu i jiných států
- nedotknutelnost obydlí a dopravního prostředku
- vynětí z trestní a civilní jurisdikce státu pobytu
- osvobození od daní a poplatků
manželka i jiní členové jeho rodiny – stejné výsady
jiné osoby, které doprovázejí – plné diplomatické výsady a imunity
vláda
řídí vedle vnitřních věcí i zahraniční styky státu – konkrétní pravomoci stanoví ústava (dle Ústava ČR vláda sjednává a schvaluje ty M smlouvy, které na ni přenesl prezident, může přenést sjednávání rezortních dohod na jednotlivé členy vlády)
podle obecného MP reprezentativní povaha – prohlášení v oblasti M styků zavazují stát
vláda jako celek může být v M stycích zastupována předsedou, jeho náměstkem nebo členem k tomu zmocněným
diplomatické výsady a imunity
pokud je předseda vlády současně hlavou státu (USA) požívá také prerogativy hlavy státu
ministr zahraničních věcí
kompetence stanoveny VP států (zpravidla):
- provádění zahraniční politiky dle všeobecných direktiv, dávaných mu hlavou státu, vládou nebo parlamentem
- udržování běžných styků se stálými diplomatickými zástupci i představiteli jiných států a MO
- řízení zastupitelských úřadů v zahraničí
- ochrana zájmů státu a jeho občanů v zahraničí (diplomatická ochrana)
- součinnost při všech aktech jiných ústavních orgánů v oblasti M styků (jmenování a přijímání diplomatických zástupců, uzavírání M smluv...)
- podávání zpráv, iniciativních návrhů, odborných vyjádření a doporučení jiným orgánům v oblasti zahraniční politiky
požívá všech diplomatických imunit a výsad
jiné vnitřní orgány pro M styky
jako orgány státu pro M styky vystupují často i jiné správní orgány
jejich pravomoci založené vnitrostátně (zmocněné zákonem, rozhodnutím prvotně oprávněného orgánu), mezinárodně (M smlouva)
výkon – v součinnosti s ústavními orgány pro M styky
administrativní, technické, humanitární… M smlouvy zmocňují členy vlády nebo jiné správní orgány k provádění některých úkonů
tyto orgány se účastní přípravy a sjednávání M smluv ohledně oboru jejich vnitrostátní působnosti – spolupracují s ústavními orgány
diplomatické výsady a imunity
případ Východní Grónsko (Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti, Dánsko versus Norsko, 1933)
Norsko a Dánsko náležely v letech 1380 až 1814 ke stejnému království. V roce 1814 Dánsko postoupilo Norsko Švédsku, avšak bez Grónska. Dánsko si činilo nárok na svrchovanost nad Východním Grónskem z titulu okupace. Argumentovalo rovněž tím, že Norsko jeho svrchovanost nad ostrovem uznalo v ethylenově deklaraci.
Ihlen byl norským ministrem zahraničních věcí. V rozhovoru ze 14.7.1919 dánský vyslanec norskému ministrovi sdělil, že Dánsko nebude vznášet jakékoli námitky proti norskému nároku na Špicberské ostrovy. Dánský vyslanec dále prohlásil, že jeho vláda hodlá vyřešit otázku svrchovanosti nad Východním Grónskem na Pařížské mírové konferenci, a počítá s tím, že Norsko tomu nebude klást žádné překážky. O několik dní později, den 19.července 1919, informoval norský ministr zahraničních věcí, pan Ihlen, v ústním rozhovoru dánského vyslance o tom, že: „norská vláda nebude činit žádné potíže při řešení této otázky“.
Norsko ovšem v roce 1931 odmítlo uznat dánskou svrchovanost nad celým ostrovem. Deklarací z července 1931 Norsko oficiálně potvrdilo převzetí svrchovanosti nad nekolonizovanou částí Východního Grónska. Argumentovalo tím, že toto území má charakter terra nullius. Ve všech ostatních částech kolonizovalo ostrov Dánsko a Norsko jeho svrchovanost na kolonizovaných územích nezpochybňovalo. Dánsko argumentovalo před soudem tím, že Ihlenova deklarace představuje definitivní a závazné uznání dánské svrchovanosti nad Východním Grónskem ze strany Norska. Dánsko zdůrazňovalo, že uznalo norskou svrchovanost nad Špicberskými ostrovy pouze výměnou za tuto tzv. Ihlenovu deklaraci.
výsledek Ihlenovy deklarace Norsko má závazek zdržet se sporu o dánskou suverenitu nad Grónskem jako celkem a a fortiori i okupace části Grónska
Žádné komentáře:
Okomentovat