Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Vlastní kapitál

Vlastní kapitál
- vlastní zdroj účetní jednotky
- rozdíl mezi majetkem a závazky
- zbytkový podíl vlastníků na majetku po odečtení závazků

Tvoří jej:
a) vklady vlastníků
b) přírůstky a úbytky ekonomického prospěchu (náklady a výnosy komparované do VH)

Členění vlastního kapitálu
a) základní kapitál
b) kapitálové fondy
c) fondy tvořené ze zisku
d) VH minulých let (nerozdělený zisk, neuhrazená ztráta)
e) VH běžného období (na konci účetního období, VH ve schvalovacím řízení na začátku účetního období

- k zúčtování hospodářských operací souvisejících s vlastním kapitálem slouží účty 4. účtové třídy – tzv. kapitálové účty
- vysvětlení jednotlivých položek vlastního kapitálu – viz přednáška č. 5

VH ve schvalovacím řízení

VH ve schvalovacím řízení

V kompetenci valné hromady je:
- schválit výsledek hospodaření minuléhttp://www.blogger.com/post-edit.g?blogID=8671980532163795134&postID=7045544271149978713ho účetního období
- rozhodnout o rozdělení zisku, případně o úhradě ztráty

Možnosti rozdělení zisku:
▪ rezervní fondy – povinný příděl
▪ rezervní fondy – další příděl (dobrovolný)
▪ ostatní fondy – např. sociální fond
▪ úhrada ztráty minulých let
▪ výplata podniku ze zisku (dividendy)
▪ převod na nerozdělený zisk

Mimořádné výnosy

Mimořádné výnosy (ÚS 68)
- v této skupině se zachycují zcela mimořádné operace, vyskytující se v podniku ojediněle, nahodile:
Např.
 změna používaných metod v oceňování majetku
 ostatní mimořádné výnosy : náhrady mimořádných škod, výnosy související s ukončením hospodářské činnosti atd.

Náklady a výnosy musí být vždy účtovány a vykazovány na základě akruálního principu, tzn. ve věcné a časové souvislosti – hospodářské operace se vykazují v období, kdy se uskutečnily, bez ohledu na to, zda proběhly s nimi spojené peněžní úhrady

Př. Výnos: tržby z prodeje zboží (při prodeji)
Náklad: pořizovací cena prodaného zboží (při vyskladnění)

- pro zajištění časové souvislosti nákladů a výnosů slouží účty časového rozlišení
- základní předpoklady použití účtů časového rozlišení (=ČR):
 je známa přesná částka
 je znám účel dané operace
 období, ke kterému se operace vztahuje, je jiné než současné

Účty časového rozlišení

Účty časového rozlišení:
 Náklady příštích období
 Výnosy příštích období
 Příjmy příštích období
 Výdaje příštích období

Náklady příštích období
- představují výdaje běžného období, jež se týkají nákladů příštích období

Výdaje příštích období
- představují náklady související s běžným obdobím, ale výdaj s nimi spojený nebyl uskutečněn

Výnosy příštích období
- představují příjmy běžného období, které však patří do výnosů příštího období

Příjmy příštích období

Příjmy příštích období
- představují výnosy běžného období, avšak v běžném období ještě nebyl uskutečněn příjem peněz
náklady a výnosy jsou vykazovány ve výkazu zisku a ztráty
výkaz zisku a ztrát může být:
• druhový
- obsahuje členění provozních nákladů podle druhů: mzdové náklady, odpisy, spotřeba materiálu….)
• účelový
- obsahuje členění provozních nákladů podle účelu: správní náklady, výrobní náklady, odbytové náklady)

- ve finanční a mimořádné oblasti se výkaz zisků a ztrát neliší

Výsledek hospodaření
- výnosy > náklady = zisk
- výnosy < náklady = ztráta

▪ VH z běžné činnosti (provozní a finanční oblast)
▪ VH z mimořádné činnosti
▪ VH za účetní období (když sečtu dva předchozí VH)
▪ brutto (před zúčtováním daně z příjmů)
▪ netto (pro zúčtování daně z příjmů)

Jiné provozní výnosy

• Jiné provozní výnosy (ÚS 64) – tato skupina je určena k zúčtování účetních případů představujících:
- tržby z prodeje DHM, DNM a materiálu
- částky sankcí vyplývajících ze smluv či ustanovení (smluvní pokuty a úroky z prodlení)
- odpis záporného goodwillu a záporného oceňovacího rozdílu k nabytému majetku

• Jiné výnosy ( účet 648), které mají vztah k provozní činnosti, např. náhrada škod od pojišťovny, inventarizační přebytky zásob atd.

Finanční výnosy (ÚS 66)
- v převážné míře se jedná o zrcadlové účty k finančním nákladům. Jedná se o účty vyjadřující:
- tržby při prodeji CP a podílů
- úroky (odměna při ponechání peněz na bankovních účtech)
- kursové zisky – positivní vývoj kursu – opak kursových ztrát
- růst reálné hodnoty u CP a ostatního finančního majetku

Finanční náklady

Finanční náklady
- jsou reprezentovány ÚS 56 a 57

▪ prodané CP a vklady

Kurzové ztráty
- vznikají jednak v průběhu účetního období (jako důsledek inkasa pohledávek či úhrady závazků), jednak k rozvahovému dni v důsledku přepočtu stavu určitých položek majetku a závazků vyjádřených v cizí měně na českou měnu

dále ve finančních nákladech nalézáme účty:
 vyjadřující snížení hodnoty majetkových CP k obchodování jako důsledek jejich přecenění na RH (náklady z přecenění CP)
 vyjadřující snížení jmenovité hodnoty dlužných cenných papírů v důsledku změny RH (náklady z finančního majetku)
 manka a škody na finančním majetku (např. manko v pokladně)
 ostatní finanční náklady související zejména s peněžním stykem

Mimořádné náklady

Mimořádné náklady (ÚS 58)
- zde se účtují operace, které jsou vzhledem k běžné činnosti podniku neobvykle, jakož i nahodile se vyskytující případy mimořádných událostí
Jedná se např. o:
- náklady vyplývající ze změn ve způsobu oceňování
- mimořádné škody (způsobené živelnou pohromou)
- významné částky oprav nákladů minulých období, náklady související s ukončením hospodářské činnosti apod.

daně z příjmů (ÚS 59)
▪ v této účtové skupině se nalézají účty k zúčtování daně z příjmů z jednotlivých činností (splatné i odložené)

Výnosy

11. PŘEDNÁŠKA
Výnosy
- výnosy jsou zvýšením ekonomického prospěchu, k němuž došlo za účetní období a které se projevuje jako:
- přírůstek aktiv
- zvýšení užitečnosti aktiv
- snížení závazků

- výnosy představují zvýšení vlastního kapitálu

Členění výnosů:
- provozní výnosy
- finanční výnosy
- mimořádné výnosy

Provozní výnosy
• tržby za vlastní výkony a zboží (ÚS 60) slouží k zúčtování výrobků, zboží a služeb při prodeji
• Změna stavu vnitropodnikových zásob (ÚS 61) – zajišťuje věcnou shodu provozních nákladů s provozními výnosy
- Př.: vynaložení mzdových nákladů a spotřeba materiálu k výrobě výrobků

• Aktivace (ÚS 62) – je určena pro převedení materiálu, zboží, služeb a DM vytvořených ve vlastní režii do aktiv (proto název aktivace)
uznáním hodnoty tohoto majetku ve výnosech se uznávají náklady vynaložené na výrobu

Rezervy provozního charakteru – ostatní

c) Rezervy provozního charakteru – ostatní:
- jedná se o rezervy, jejich tvorbu požaduje Zákon o účetnictví a dále o rezervy tvořené z rozhodnutí samotného podniku
- Zákon o dani z příjmů však tyto rezervy neuznává jako náklad nezbytný k dosažení a udržení příjmů
Jedná se např. o tyto rezervy:
- rezerva na důchody a podobné závazky
- rezerva na daň z příjmů
- rezerva na garanční opravy atd.


- tyto rezervy se vytvářejí proto, že zákon o účetnictví ukládá účetní jednotce účtovat o budoucích rizicích či ztrátách
- výši tvořené rezervy je nutno odvozovat od současných známých skutečností

d) Opravné položky
- vyjadřují dočasné!!! snížení hodnoty majetku
- účtuje se o nich na základě dodržení principu opatrnosti (aby účetní jednotka nenadhodnocovala svá aktiva)
- v okamžiku, kdy pominou skutečnosti vedoucí k opravné položky, se opravna položka zruší
zákonné opravné položky – vyjmenovány v zákoně o rezervách, jsou daňově uznatelnými N (opravná položka k pohledávkám ve výši zákona o rezervách)
účetní – ostatní OP (daňově neuznatelné N)

Souhrnný příklad na zúčtování se zaměstnanci

Souhrnný příklad na zúčtování se zaměstnanci

Výpočet čisté mzdy:
hrubá mzda
- ZP a SZ (12,5 % z HM)
- Záloha na daň z příjmů
- fakultativní srážky zaměstnance
¬----------------------------------------------------
čistá mzda

Výpočet zálohy na daň z příjmů (ze závislé činnosti):
hrubá mzda snížená o ZP a SZ (12,5 % z hrubé mzdy)
- nezdanitelné položky (dary, úroky z úvěru ze staveb. spoření, penz. a živ. připojištění atd.)
= upravený základ daně (zaokr. na 100 Kč nahoru)
x vybraná sazba z tabulky (Zákon o dani z příjmů)
= záloha na daň z příjmu FO
----------------------------------------------------------------------------
- slevy na dani (7200 na poplatníka, 500 na dítě, 2 400…)
= výsledná záloha na daň z příjmů FO

Daně a poplatky

▪ Daně a poplatky (ÚS 53) – na tyto účty se účtují daně a podobné poplatky, které musí účetní jednotka jako poplatník hradit na základě daňových zákonů
- do této skupiny nepatří daň z příjmů (má zvláštní skupinu 59)


▪ jiné provozní náklady (ÚS 54) – účty v této účtové skupině zahrnují provozní N nejrůznějšího charakteru, pro které nebyly vymezeny samostatné účtové skupiny, např:
- zůstatková cena prodaného DHM a DNM
- prodaný materiál
- dary
- manka a škody (z provozní činnosti – nezaviněné přírodou)

▪ Odpisy, rezervy a opravné položky provozního charakteru
a) odpisy
- účtuje se o účetních odpisech, prostřednictvím souvztažného účtu – oprávky
b) zákonné rezervy
- takové, jejichž tvorba a výše je upravena Zákonem o rezervách a Zákon o daních z příjmů je uznává jako náklady nezbytné k dosažení a udržení příjmů
- výše těchto rezerv je stanovena buď % z určeného základu či absolutní částkou

Účtování interních zásob při prodeji

Účtování interních zásob při prodeji
1) výroba výrobků a jejich naskladnění (skutečně vynaložené náklady) 1000 Kč (skladová příjemka)
2) vyskladnění ½ výrobků k prodeji (skladová výdejka) 500 Kč
3) prodej výrobků na fakturu 2000 Kč

Jaký je VH z dané transakce?
Výnosy = 2000 Kč
Náklady na výrobu výrobků = 500 Kč
Výsledek hospodaření = 1500 Kč

Účtování o zásobách (obecně)
- způsobem A (viz výše uvedený způsob) – při pořízení se zásoby účtují na sklad, do spotřeby se účtují při skutečné spotřebě na základě výdejek, používají se tedy účty: pořízení materiálu, zboží, dále účty – materiál, zboží….
- způsobem B – v průběhu roku se veškeré nákupy zásob účtují do spotřeby, ha konci účetního období se na základě inventarizace zbylé, nespotřebované zásoby odúčtují ze spotřeby na sklad

Účtování zásob způsobem B
1) nákup zboží na fakturu 100 Kč
2) vyskladnění zboží k prodeji 50 Kč (skl. výdejka) – neúčtuje se
3) prodej zboží na fakturu 250 Kč

na konci roku se provede inventarizace a o 50 Kč neprodané zásoby se zvýší majetkový účet – Zboží. Na začátku příštího roku se však PS tohoto účtu opět zahrne do nákladů a celý proces se opakuje.
Inventarizace zásob
• Periodická – na konci účetního období či v zákoně stanoveném limitu ( 4 měsíce před rozvahovým dnem a 1 měsíc po)
• Průběžná – u zásob dle jednotlivých druhů, míst uložení, hmotně odpovědné osoby apod.

Náklady

10. PŘEDNÁŠKA
Náklady
- jsou snížením ekonomického prospěchu, k němuž došlo za účetní období a které se projevuje jako:
- úbytek aktiv
- snížení užitečnosti aktiv
- zvýšení závazků


- náklady představují snížení vlastního kapitálu

Členění nákladů
1) provozní náklady
2) finanční náklady
3) mimořádné náklady

Provozní náklady zahrnují:
▪ spotřebované nákupy (ÚS 50)
- na účtu spotřeba materiálu se účtuje dle zvoleného způsobu účtování o spotřebovaných zásobách (A při skutečné spotřebě nebo B ihned při nákupu)

▪ na účtech Spotřeba energie a Spotřeba ostatních neskladovatelných dodávek se účtují nákupy, které nelze skladovat, účet prodané zboží vedou účetní jednotky s obchodní činností

▪ služby (ÚS 51) – zachycují se zde náklady za externí služby, dále náklady na reprezentaci atd.


▪ Osobní náklady (ÚS 52) – tato skupina zahrnuje:
- mzdové náklady (ze závislé činnosti včetně odměn společníku, členů družstev či členů orgánů společností), zásadně ve výši hrubých mezd
- zákonné sociální pojištění (placené zaměstnavatelem za zaměstnance)

Metoda Fifo

Metoda Fifo
Př.
1. 1. Nákup 1 ks za 100 Kč = 100 Kč
12. 1. Nákup 4 ks za 80 Kč = 320 Kč
20. 1. Výdej 2 ks za ? Kč (první do skladu, první ze skladu = 1 ks za 100 Kč, 1 ks za 80 Kč = 2 ks za 180 Kč

Vážený aritmetický průměr
Př.
1.1 Nákup 1 ks za 100 Kč = 100 Kč
12. 1. Nákup 4 ks za 80 Kč = 320 Kč
VAP = (100x1 + 80x4)/5 ks = 84 Kč/ks
20. 1. Výdej 2 ks za 84 Kč = 168 Kč

Pevná skladová cena
Př. Stanovená pevná cena = 90 Kč/ks
1.1. Nákup 1 ks za 100 Kč = 100 Kč (1 HO) převod na sklad (3 HO)
12. 1. Nákup 4 ks za 80 Kč = 320 Kč (2 HO) převod na sklad (4 HO)
20. 1. Výdej 2 ks za 90 Kč = 180 Kč (5 HO)

Hodnota skladu (SÚ materiál na skladě = 90 + 360 + 10 – 40 = 420 Kč)

Lifo

Lifo
- je opakem Fifa, při této metodě je vykázán menší základ daně, proto je zakázána
- V USA je však běžně používanou metodou
- účetní jednotka musí ve své vnitropodnikové směrnici uvést způsob oceňování úbytků zásob (jako metodu si vybrala)

1) Nákup zboží za 1000 Kč
2) Zařazení zboží na sklad 1 000 Kč (skl. př.)
3) Vyskladnění ½ zboží k prodeji 500 Kč (skladová výdejka)
4) Prodej zboží na fakturu v prodejní ceně 2 000 Kč
Jaký je VH z provedené transakce?
Výnosy = 2000 Kč
Oběti (náklady) vynaložené na pořízení zásob = 500 Kč
Výsledek hospodaření = 2000 – 500 = 1500 Kč

Zásoby vlastní výroby

Zásoby vlastní výroby
- nedokončená výroba – produkty v různém stupni rozpracovanosti
- polotovary – odděleně evidované produkty, které dál ještě budou zapracovány do finálních výrobků
- výrobky – předměty vlastní výroby určené k prodeji mimo účetní jednotku


- část výrobků může být využita k dalším výrobní činnosti – podnikový meziprodukt

Zvířata
- mladá chovná zvířata
- zvířata ve výkrmu
- kožešinová zvířata
- ryby, včelstva, hejna slepic, kachen, krůt, perliček apod.

Zboží
- movité věci nabyté za účelem prodeje v nezměněné podobě
- výrobky vlastní výroby, pokud byly aktivovány a předány do vlastních prodejen
- nemovitosti, pokud s nimi účetní jednotka obchoduje

Oceňování zásob

Oceňování zásob
a) při pořízení
- pořizovací cena = cena pořízení + VN (pořizovací cenou oceňujeme externě pořízené zásoby)
- vlastními náklady (skutečnými či kalkovanými) – interně vyrobené zásoby
- reprodukční pořizovací cena
b) na konci účetního období (rozvahový den)
- dle § 26 Z o Ú4

Paragraf 26 Z o úč
Pokud se při inventarizaci zásob zjistí, že jejich prodejní cena snížená o náklady spojené s prodejem je nižší, než cena použitá pro jejich ocenění v účetnictví, zásoby se ocení v účetnictví a v účetní závěrce touto nižší cenou. (zásada opatrnosti)

Náklady spojené s pořízením zásob (součásti pořizovací ceny)
- přeprava
- provize
- clo
- pojistné
- náklady na zpracování materiálu na skladě, vlastní i externí
součástí pořizovací ceny nejsou úroky z úvěrů a půjček na zásoby

1) faktura za nákup materiálu 1000 Kč
2) faktura za dopravu materiálu 80 Kč
3) faktura za skladování u dodavatele 20 Kč
4) převzetí materiálu na sklad 1 100 Kč (příjemka na sklad)
Účtování zásob při interním pořízení

1) spotřeba materiálu (skl. Výdejka) 500 Kč
2) mzdové náklady zaměstnance (ZaVL) 300 Kč
3) výroba výrobků a převod na sklad (skl. Př.) 800 Kč


Oceňování zásob při výdeji ze skladu (oceňování úbytků zásob)
Metody:
a) Fifo (first in, first out) – vydávané zásoby se oceňují cenami zásob, které byly jako první přijaty na sklad
b) vážený aritmetický průměr – vahami je množství zásob
c) pevně stanovená skladová cena – pevná cena stanovená účetní jednotkou
d) Lifo (last in, first out) – není v ČR dovolena z daňových důvodů (dospěje se k nižšímu daňovému základu)

Dotace na dlouhodobý majetek

Dotace na dlouhodobý majetek
- přiznané či obdržené dotace snižují pořizovací cenu dl. majetku (hodnotu, z níž se odepisuje)
- př. Podnik obdržel dotaci 200 tis. Na mobilní čističku odpadních vod v PC 800 tis. Kč (potvrzení o d.) (A)

Vyřazení jakéhokoliv dlouhodobého majetku se účtuje vždy ve dvou hospodářských operacích:
- zúčtování zůstatkové ceny do nákladů (ve výši zůstatkové ceny)
- vyřazení dlouhodobého majetku z používán (ve výši pořizovací ceny)

vyřazení stroje z používání v důsledku zničení po 2 letech (PC 1000, předpokládaná doba používání 10 let, tzn. roční účetní odpis 100), protokol o vyřazení
a) ZC = 1000 – 200 = 800
b) PC = 1000
Inventarizace dlouhodobého majetku
- porovnání skutečného stavu se stavem účetním
a) periodická inventarizace
- ke konci účetního období
- v zákonem stanoveném intervalu (-4, +1)
b) průběžná inventarizace
- majetek je v neustálém pohybu (např. vagóny) a nemá stálé místo, kam náleží
- provést alespoň jednou za účetní období, dle rozhodnutí účetní jednotky

Zásoby

9. PŘEDNÁŠKA
Zásoby
- aktiva krátkodobého charakteru, tzn:
- jsou drženy pro prodej nebo spotřebu v průběhu produkčního cyklu podniku
- pocházejí z výrobního procesu a jsou určená k prodeji
- členění zásob dle české legislativy:

- materiál
- zásoby vlastní výroby – nedokončená výroba, polotovary,, výrobky
- zvířata
- zboží

Materiál
- základní materiál – suroviny
- pomocné látky a látky nutné k zajištění provozu účetní jednotky
- náhradní díly
- obaly a obalové materiály
- další movité věci s dobou použitelnosti 1 rok a kratší bez ohledu na výši ocenění nakoupené za účelem spotřeby

Odpisování dlouhodobého majetku

Odpisování dlouhodobého majetku
- dlouhodobý majetek se v průběhu produkčního cyklu jednorázově nespotřebovává – ale opotřebovává
- opotřebení je vyjádřeno odpisy
- odpisy mohou vyjadřovat:
 fyzické opotřebení majetku
 morální opotřebení majetku

Odpisy dlouhodobého majetku
- odpisuje se veškerý majetek, jehož hodnota se v průběhu času snižuje, tzn. výjimka z odpisu u pozemků, uměleckých děl atd….
- odpisy:
 účetní – vyjadřují skutečné opotřebení majetku v podniku, účtuje se o nich
 daňové – slouží k vyčíslení daňového základu, neúčtuje se o nich

Účetní odpisy – zákon o účetnictví
- výši stanovuje účetní jednotka sama dle skutečného opotřebení - sestavuje odpisový plán
- v odpisovém plánu stanoví výši účetního odpisu v jednotlivých letech
- výpočet odpisu:
 výkonově (dle předpokládaného množství produkce, počtu ujetých km…)
 časově (dle předpokládaného počtu let užívání)

Daňové odpisy – zákon o dani z příjmů

Daňové odpisy – zákon o dani z příjmů
- vypočítávají se pro účely stanovení daňově uznatelné výše odpisů
- neúčtuje se o nich!!!
- vypočítávají se dosazením přesně zadaných sazeb a koeficientů do uvedených vzorců v Zákoně o DP
- všechny účetní jednotky pro stejný majetek stejné daňové odpisy

Daňové odpisy: rovnoměrné, zrychlené

Účtování účetních odpisů
- postupné přenášení hodnoty majetku do nákladů v důsledku používání majetku
- tzn. účetní jednotce vzniká náklad a současně se jí snižuje hodnota majetku
- snížení majetku je prováděno nepřímo prostřednictvím účtu oprávek (kontraktivní charakter)

Rozvaha
Dlouhodobý majetek 1000 VK 1000
Oprávky - 100 VH - 100

Výsledovka
Výnosy 0
Náklady 100
VH - 100

Zůstatková hodnota stroje = PC – oprávky = 1000 – 100

Oceňování dlouhodobého majetku

Oceňování dlouhodobého majetku
a) pořizovací cena
- cena pořízení + vedlejší náklady
- externě pořízený majetek
b) vlastními náklady
- skutečně vynaloženými či stanovenými na základě kalkulací vlastních nákladů
- interně pořízený majetek
c) reprodukční pořizovací cenou
- cena, kterou majetek má v době, kdy se o něm účtuje
- ve specifických případech – darování, nález či přebytek při inventarizaci atd.
d) reálnou hodnotou
- CP s výjimkou CP držených do splatnosti a CP představujících účast s rozhodujícím nebo podstatným vlivem (tzn. realizovatelné CP)
e) ekvivalencí (protihodnotou)
- ocenění aktiv se každoročně (ke konci rozvahového dne) upraví na hodnotu odpovídající míře účasti podniku na ZK ve společnosti, do níž podnik investoval
Vedlejší náklady související s pořízením dlouhodobého majetku
PC = CP + vedlejší náklady
vedlejšími náklady jsou: doprava, montáž, clo, licence, úroky z úvěrů, zkoušky před uvedením majetku do užívání, projektová činnost, poradenství, průzkumné a geologické práce, vynětí pozemků ze zem. půdního fondu,….

Účtování DM při pořízení

Účtování DM při pořízení
- pro kumulaci ceny pořízení s vedlejšími náklady se používají účty pořízení DM:
- pořízení dlouhodobého nehmotného majetku
- pořízení dlouhodobého hmotného majetku
- pořízení dlouhodobého finančního majetku

např.
Popis hospodářských operací
1) faktura za nákup stroje 1000,-
2) faktura za dopravu stroje 80,-
3) úhrada montáže z poklady 120,-
4) uvedení stroje do používání
- dlouhodobým majetkem se pořizovaný majetek stává uvedením do stavu způsobilého k užívání
- tzn. okamžikem dokončení majetku a splnění funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání (např. kolaudace, splnění požárních a hygienických předpisů, bezpečnost práce atd…)

Dlouhodobý majetek

8. PŘEDNÁŠKA
Dlouhodobý majetek
 dlouhodobý nehmotný majetek
 dlouhodobý hmotný majetek
 dlouhodobý finanční majetek

Kritéria zařazení do dlouhodobého majetku
 doba použitelnosti delší než 1 rok
 výše ocenění stanovená účetní jednotkou (pro účely účetnictví)
- u některých majetkových složek nezáleží na výši ocenění (jsou dlouhodobým majetkem v každém případě) – např. stavby, chovná zvířata atd.

Dlouhodobý nehmotný majetek
 software
 ocenitelná práva: ochranné známky, licence, patenty
 nehmotné výsledky výzkumu a vývoje
 goodwill
 zřizovací výdaje atd.

Dlouhodobý hmotný majetek

Dlouhodobý hmotný majetek
- pozemky
- umělecká díla a kulturní památky
- stavby: budovy, haly, byty
- samostatné movité věci: stroje, přístroje, zařízení, dopravní prostředky
- pěstitelské celky trvalých porostů
- základní stádo a tažná zvířata
- oceňovací rozdíl k nabytému majetku
- jiný majetek: technické zhodnocení, otvírky nových lomů, pískoven, hlinišť,…
Dlouhodobý finanční majetek
- cenné papíry a podíly v držení účetní jednotky déle než 1 rok
- CP a podíly v ovládaných a řízených osobách (rozhodující vliv – více než 50 % na VK (ZK, nebo také na hlasovacích právech), tento vztah se označuje jako „mateřský - dceřinný podnik“
- CP a podíly v účetních jednotkách pod podstatným vlivem (podstatný vliv – 20 – 50 % na VK včetně), tento vztah se označuje jako „mateřský – přidružený podnik“
- realizované CP – CP v účetní jednotce s menšinovým vlivem (méně než 20 % na VK)
- dlouhodobě poskytnuté úvěry půjčky (podnikům ve skupině, vklad tichého společníka atd.)

Dlouhodobý finanční majetek
- dlužné CP se splatností delší než 1 rok
- vklady vázané na dobu delší než 1 rok, např. termínované vklady,…
- pronajímané části podniku pokud dle dohody dl. majetek odpisuje nájemce atd.

Zálohy

Zálohy
a) přijaté zálohy
- mají charakter závazků vůči poskytovateli (vrátit zálohu, či za zálohu poskytnout určité plnění)
b) poskytnuté zálohy
- mají charakter pohledávky vůči příjemci (pohledávka peněz či určitého plnění za peníze)

Podle dlouhodobosti
- přijaté/poskytnuté do 1 roku
- přijaté/poskytnuté nad 1 rok

Podle účelu
- provozní zálohy
- zálohy na majetek (dlouhodobý, oběžný)

Dohadné položky

a) Dohadné položky aktivní
- nahrazují účty pohledávek v případě, kdy účetní jednotka musí zaúčtovat pohledávku, avšak nezná její skutečnou výši (účtuje ve výši odhadu)
- např. pojistná událost, výnosové úroky, odhad inkasa z majetkových práv (dividendy) apod.

b) Dohadné položky pasivní
- nahrazují účty závazků v případě, kdy účetní jednotka musí zaúčtovat závazek, avšak nezná jeho skutečnou výši (účtuje ve výši odhadu)
- např. nevyfakturované dodávky, nákladové úroky, náhrada za nevybranou dovolenou zaměstnanci, apod.

Krátkodobé CP (do 1 roku)

Krátkodobé CP (do 1 roku)
a) majetkové
- držené účetní jednotkou za účelem prodeje
- např. akcie
b) dlužné (právo na vrácení dluhu + úrok)
1) držené účetní jednotkou za účelem prodeje
2) držené účetní jednotkou do splatnosti (splatnost je do 1 roku)

splatnost – myslí se zůstatková doba splatnosti
31. 12. 2005 – 18 měsíců – dlouhodobý
31. 12. 2006 – 6 měsíců – už je ale krátkodobý

Zúčtovací vztahy
- upravené ČÚS č. 017 – Zúčtovací vztahy

pohledávka – právo věřitele požadovat na dlužníkovi plnění

pohledávka – právo věřitele požadovat na dlužníkovi plnění, které vzešlo z určitého smluvního vztahu
- za odběrateli
- za státem (např. přeplatky na daních
- za zaměstnanci
- za ostatními institucemi (např. pojišťovnou)

závazek – povinnost dlužníka poskytnou věřiteli plnění, které vzešlo z určitého smluvního vztahu
- k dodavatelům
- ke státu (z titulu daní, poplatků)
- k zaměstnancům (z titulu mezd)
- k ostatním institucím (leasingové společnosti)

Dělení pohledávek a závazků
- krátkodobé (do 1 roku)
- dlouhodobé (nad 1 rok)

Peníze na cestě

Peníze na cestě
Používají se v případě:
- převodu peněz z pokladny na BÚ
- převodu peněz z BÚ do pokladny
- převodu peněz mezi dvěma bankovními účty
- převodu peněz mezi dvěma pokladnami

- účetní jednotka nemá k dispozici oba dva doklady, které by prokazovali změnu obou dvou položek peněz

1. Výdajový pokladní doklad
2. Bankovní výpis

Peníze v cizí měně

Peníze v cizí měně
- přepočet cizí měny na Kč
- denním kurzem (KB, ČNB)
- pevným kurzem (směrnice)
- k poslednímu dni účetního období se provádí aktuální přepočet aktuálním kurzem ČNB vyhlášeným k danému dni

Inventarizační rozdíly u peněz
- je nutné sledovat skutečný stav peněz v pokladně a na bankovních účtech
- je nutné srovnávat tento skutečný stav se stavem v účetnictví
- S < Ú schodek (finanční náklady) S > Ú přebytek (finanční výnosy)
- alespoň 1x za účetní období

Peníze na bankovních účtech

Peníze na bankovních účtech
 účtuje se o stavu a pohybech bezhotovostních peněz
 v měně:
a) domácí – Kč
b) cizí (devizy) – uvádí se měna i přepočet na Kč kurzem ČNB či KB
 účetní doklad: výpis z účtu

Druhy bankovních účtů:
 běžné (sporožirové)
 vkladové
 termínované
 kontokorentní – čerpání do mínusu

Pohyb peněz na účtech

Pohyb peněz na účtech

Hospodářské operace
Inkaso pohledávky
Příjem úvěru
Platba úroky z úvěru
Připsané úroky na BÚ
Platba poplatků z BÚ
Placení závazků

MD
B. účet
B. účet
N-úroky
B. účet
Ostatní finanční N
Závazky
D
Pohledávka
Úvěr
B. účet
V-úroky
B. účet
B. účet

Tabulka

Hospodářské operace
Prodej za hotové
Příjem úvěru
Inkaso pohledávky
Nákup majetku za hotové
Placení závazku

MD
Pokladna
Pokladna
Pokladna
Majetek
Závazky

D
Tržby
Úvěr
Pohledávky
Pokladna
Pokladna

Peníze a zúčtovací vztahy

7. PŘEDNÁŠKA
Peníze a zúčtovací vztahy

Krátkodobý finanční majetek
- peníze v hotovosti (pokladna)
- peníze na účtech v bankách
- peníze na cestě
- ceniny
- šeky, peněžní poukázky
- krátkodobé CP

Peníze v pokladně
- v měně:
a) domácí – Kč
b) zahraniční (valuty) - uvádí se jak měna cizí v AE, tak přepočet Kč (kurzem komerčních bank či ČNB)
- Doklady:
- příjmový pokladní doklad
- výdajový pokladní doklad

Daň z přidané hodnoty

Daň z přidané hodnoty
- upravena zákonem č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty v platném znění
- nepřímá daň (plátce a poplatník jsou jiné osoby)
- výsledkově neutrální daň (neovlivňuje náklady ani výnosy tzn. neovlivňuje výsledek hospodaření)
vícestupňová daň (zdaňuje se pouze přidaná hodnota na každém stupni realizace)

Plátce DPH
- povinně – osoby, jejichž obrat přesáhl za nejbližších 12 předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců 1 000 000 Kč
 musí kontrolovat obrat
 obrat – v podvojném účetnictví jsou veškeré výnosy
 ale v daňové evidenci (jednoduchém účetnictví) jsou to veškeré příjmy
- dobrovolně – na základě vlastního rozhodnutí (nevyplatí se být neplátce v řadě plátců)

Zdaňovací období k DPH
- měsíční
- čtvrtletní – pokud plátce za předcházející kalend. rok nedosáhl obrat 10 000 000 Kč

Sazby daně z přidané hodnoty

Sazby daně z přidané hodnoty
- základní 19 %
- snížená 5 % (na potraviny, dětské pleny, knihy, noviny a časopisy, zboží pro osobní používání nemocnými, hromadná doprava osob, stavební práce pro sociální bydlení, kulturní činnosti, pohřebnictví) (v příloze zákona o DPH)

Fungování DPH
Subjekt X prodá subjektu Y plech za 100 Kč
základ daně + daň 19 % DPH
100 + 19 = 119 Kč

Subjekt Y z plechu vyrobí lopatu a prodá ji subjektu Z za 150 (přidaná hodnota je 50 Kč)
základ daně + daň 19 %
150 + 28,5 = 178,5 Kč

Zobrazení v účetnictví
každý plátce daně musí mít ve svém účetnictví účet DPH



Saldo = daň z přidané hodnoty
Saldo – rozdíl mezi stranou má dáti a dal (MD – D)

Přidaná hodnota je výroba lopaty z plechu = 50 Kč
9,50 Kč = 19 % z 50 Kč (z přidané hodnoty)

Vypořádání účtu DPH na konci zdaňovacího období (na konci měsíce či čtvrtletí)
daň na vstupu > daň na výstupu = nadměrný odpočet (pohledávka vůči FÚ)(zaplatili jsem větší daň, než jsme vyinkasovali při prodeji)

daň na vstupu < daň na výstupu = závazek vůči FÚ (zaplatili jsme méně, než jsme vyinkasovali)

Vztah účetnictví a daní

6. PŘEDNÁŠKA
Vztah účetnictví a daní
- daň z příjmů
- daň z přidané hodnoty

Účetnictví = základ pro stanovení základu daně z příjmů a výpočet daně z příjmů
Daň z příjmů se řídí Zákonem č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů v platném znění:
- daň z příjmů FO
- daň z příjmů PO

výsledek hospodaření v účetnictví = veškeré výnosy – veškeré náklady

daňový základ dle zákona o Dani z příjmů (DzPř)
výnosy – daňově uznatelné náklady
- tzn. pro účely stanovení základu daně z příjmů se musí z účetnictví vyloučit náklady, které ZoDPř neuznává jako náklady nutné k dosažení, zajištění a udržení příjmů
- v praxi se dělá analytická evidence (na daňové a nedaňové)

Daňově neuznatelné náklady

Daňově neuznatelné náklady:
- náklady na reprezentaci
- pokuty a penále,
- cestovné nad limit určený Zákonem o cestovních náhradách,
- atd…

Daňový základ x daňová sazba = daň z příjmů (tzv. splatná daňová povinnost)

Sazby daně z příjmů
- sazby daně z příjmů FO jsou progresivní
- sazby daně z příjmů PO jsou fixní, avšak v průběhu času degresivní (sazba roku 2004 – 28 %, sazba roku 2005 – 26 %, sazba roku 2006 – 24 %

VH v účetnictví , daňový základy , daň
VH v účetnictví – daň z příjmů = VH v účetnictví čistý (netto) (připravený k rozdělení mezi vlastníky, k investování, příp. k dalším účelům)

Označování výsledku hospodaření v účetnictví
- k poslednímu dni účetního období (v konečné rozvaze např. roku 2000) = VH za účetní období netto
- k prvnímu dni dalšího účetního období (v počáteční rozvaze např. roku 2001) = VH ve schvalovacím řízení

PŘECHODNÁ PASIVA

PŘECHODNÁ PASIVA
Výdaje příštích období
- jedná se o náklady současného účetního období, s kterým souvicí peněžní výdaj – tento peněžní výdaj však bude uskutečněn až v příštím účetním období
- např. účetní jednotka má najatou administrativní budovu, roční náklady nájemného činí 1 000 000,-- Kč, nájemní smlouva je uzavřena na 5 let a celková výše nájemného je splatná až poslední den smluvního vztahu

Výnosy příštích období
- jedná se o peněžní příjmy současného účetního období, ale související výnosy se týkají až období příštích
- např. přijaté předplatné časopisu na příští rok = příjem peněž do pokladny v současnosti, ale zvýšení ekonomického prospěchu (výnos) až v příštím roce

SYSTÉM OCEŇOVÁNÍ V ÚČETNÍM SYSTÉMU ČR
- daný Zákonem č. 563/1991 Sb. o účetnictví v platném znění

Oceňovací základnu může tvořit

Oceňovací základnu může tvořit:
a) Pořizovací cena = cena pořízení + vedlejší náklady na pořízení
- cena pořízení – cena vynaložení v okamžiku externího pořízení majetkové složky (např. od dodavatele)
- vedlejší náklady – náklady související s pořízením aktiv (dopravní, montáž, clo, atd.)
b) Vlastní náklady
- majetek vyrobený vlastní činností (výrobky, dlouhodobý majetek vyrobený ve vlastní režii apod. se oceňuje vynaloženými vlastními náklady
b1) ve skutečné výši
b2) v kalkulační výši (zjištění na základě kalkulací nákladů)
c) Reprodukční pořizovací cena
- toto ocenění vyjadřuje částku peněz, kterou by bylo nutno uhradit za určitý majetek, kdyby se tentýž majetek pořizoval v současnosti
- Při přijetí daru do podniku, či pro ocenění nově zjištěného majetku v podniku (přebytky v podniku)
d) Jmenovitá hodnota
- jmenovitou hodnotou se v účetnictví oceňují zejména pohledávky a závazky, dále ceniny
- jde o cenu, kterou měly pohledávky a závazky k okamžiku uskutečnění účetního případu podle kupní síly peněžní jednotky
e) Reálná hodnota
- částka, za niž by bylo možno pořídit aktivum nebo vyrovnat závazek za obvyklých podmínek mezi obeznámenými, k transakci ochotnými a nespřízněnými partnery. Běžnými podmínkami se rozumí transakce, která není z přinucení ani není likvidačním prodejem.
- reálnou hodnotu v ČR může být:
a) tržní hodnota (cena aktivního trhu)
b) ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce
c) ocenění podle zvláštních právních předpisů
- v ČR se používá jen zřídka, pro ocenění:
a) některých CP
b) derivátů a majetku zajištěného deriváty
c) apod.

Ostatní kapitálové fondy

Ostatní kapitálové fondy
- peněžní a nepeněžní vklady, kdy nejsou součástí ZK (např. dodatečné), dále dary, dotace, atd.

FONDY TVOŘENÉ ZE ZISKU
- tvořeny z čistého zisku po zdanění buď na základě zákonných předpisů (obchodní zákoník: zákonný rezervní fond, nedělitelný fond), či na základě stanov (statutární fondy: sociální fond apod.

VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ MINULÝCH LET
- nerozdělený zisk, neuhrazená ztráta komparovaná z minulých účetních období

VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ BĚŽNÉHO ÚČETNÍHO OBDOBÍ
- převzatý výsledek z výkazu zisku a ztráty

CIZÍ KAPITÁL

CIZÍ KAPITÁL
Rezervy
- jde o uznání budoucích výdajů, které vzhledem k již proběhlým skutečnostem dle očekávání nastanou, ale u kterých zpravidla není přesně známa výše peněžní částky nebo období, v němž bude výdaj uskutečněn
- jde vlastně o nynější uznání závazku – proto je tvorba rezerv v cizím kapitálu

Rezervy podle zvláštních právních předpisů
- rezervy vyjmenované Zákonem o rezervách a uznávané Zákonem o daních z příjmů jako náklad na dosažení, zajištění a udržení příjmů (tzv. daňový náklad)
- např. rezervy na opravu hmotného majetku, rezerva na sanaci pozemku apod.

Jiné rezervy
- rezervy tvořené na základě Zákona o účetnictví a tvořené na základě rozhodnutí účetní jednotky
- všechny ostatní rezervy nevyjmenované Zákonem o rezervách

Dlouhodobé závazky
Krátkodobé závazky

Dohadné položky pasivní
- dosud nezaúčtované závazky, a to v případech, kdy není možno ke konci rozvahového dne stanovit přesnou výši závazku
- např. nevyfakturované dodávky zásob apod.

Bankovní úvěry a výpomoci dlouhodobé (nad 1 rok)
Bankovní úvěry a výpomoci krátkodobé (do 1 roku)

VLASTNÍ KAPITÁL

VLASTNÍ KAPITÁL

ZÁKLADNÍ KAPITÁL
- vklady akcionářů, společníků nebo družstev
- mohou být peněžní či věcné
-
KAPITÁLOVÉ FONDY
Emisní ážio
- tvoří se z rozdílu mezi prodejní cenou a nominální hodnotou akcií, které emituje existující akciová společnosti při zvyšování ZK
- emisním ážiem se zabezpečuje rovnost mezi stávajícími a novými akcionáři, zabraňuje se zředění vlastního kapitálu připadajícího na 1 akcii

Princip tvorby Emisního ážia:
Př. Akciová společnost, ZK – 10 ks akcií, nominální hodnota 100 000,-- Kč / akcii, celý ZK je 1 000 000,-- Kč, akcionářů je 10, výsledek hospodaření – 4 000 000,-- Kč.
zisk / akcionáře: 400 000,-- Kč
vlastní kapitál / akcionáře: 500 000,-- Kč

Akcionáři se rozhodli, že zvýší ZK, vydají akcie ve stejné nominální hodnotě, 10 akcií – 100 000,-- Kč
ZK 2 000 000,-- Kč, akcionářů je 20
zisk / akcionáře: 200 000,-- Kč
vlastní kapitál / akcionáře: 300 000,-- Kč


Prodejní cena 1 akcie je 500 000,-- Kč. 10 nových akcií ve stejné ceně
Emisní ážio = 500 000 – 100 000 = 400 000 * 10 = 4 000 000,-- Kč
ZK 2 000 000,-- Kč
HV 4 000 000,-- Kč
Emisní ážio 4 000 000,-- Kč
Vlastní kapitál 10 000 000,-- Kč
zisk / akcionáře: 8 000 000 : 20 = 400 000,-- Kč
vlastní kapitál / akcionáře: 10 000 000 : 20 = 500 000,-- Kč

Oběžný majetek

Zboží
- jedná se o všechno, co firma nakupuje a dále prodává většinou v nezměněném stavu, mohou sem patřit i výrobky ve vlastních firmách

Zvířata
- jedná se o zvířata mladá, ale výkrmu např. kožešinová zvířata, slepice, kachny, včeličky

POSKYTNUTÉ PROVOZNÍ ZÁLOHY
- dlouhodobé pohledávky (splatnost nad 1 rok)
- krátkodobé pohledávky (splatnost do 1 roku)
DOHADNÉ POLOŽKY AKTIVNÍ
- dosud nezaúčtované pohledávky, které věcně a časově souvisejí s běžným obdobím, ale které nelze zaúčtovat jako obvyklou pohledávky, neboť není známa jejich přesná výše
- např. plnění od pojišťovny

KRÁTKODOBÝ MAJETEK, PŘECHODNÁ AKTIVA

KRÁTKODOBÝ MAJETEK
Peníze
- peníze v pokladně, ceniny, popř. peníze na cestě (tato položka slouží k překlenutí časového nesouladu mezi prokázáním výběru z banky do pokladny)

Účty v bankách (běžné)

Krátkodobé CP a podíly
- CP určené účetní jednotkou k obchodování (za účelem spekulace na změnu ceny)
- CP držené do splatnosti (se splatností do 1 roku)

PŘECHODNÁ AKTIVA
Náklady příštích období
- současné výdaje, které však nejsou snížením ekonomického prospěchu v tomto období, ale vztahují se k období příštímu
- např. zaplacení nájemného na příští rok (peněžní výdaj v současnosti – účetní jednotka platí peníze z pokladny, ale nákladem je nájemné až v příštím roce, protože jde o nájemné na příští účetní období)

Příjmy příštích období
- současné výnosy, z kterých však budou plynout peněžní příjmy až v příštích účetních obdobích
- např. výnosy, z kterých však budou plynout peněžní příjmy až v příštích účetních obdobích
- např. výnos z pronajatého pozemku, který účetní jednotka pronajala na 2 roky a ve smlouvě určila, že nájemce bude nájemné hradit na konci nájemního vztahu (tedy zpětně)
NEJDŮLEŽITĚŠÍ ČÁSTI PASIVNÍCH POLOŽEK

OBĚŽNÝ MAJETEK

OBĚŽNÝ MAJETEK
ZÁSOBY
- majetková složka s dobou použitelnosti kratší než 1 rok

Materiál
- nakupuji za účelem spotřeby

Nedokončená výroba
- jedná se o všechny produkty, které prošly výrobou, ale nejedná se o hotový výrobek a může je kompletovat i někdo jiný

Polotovary vlastní výroby
- jsou oddělené skladované produkty a zpravidla jsou dokončovány ve stejné firmě

Výrobky
- finální produkt určený k prodeji

DLOUHODOBÝ FINANČNÍ MAJETEK

DLOUHODOBÝ FINANČNÍ MAJETEK
Podíly v ovládaných a řízených osobách
- majetkové podíly (účasti) v jiném podniku, které zakládají rozhodující vliv
- Rozhodující vliv: vliv jednoho podniku nad jiným podnikem, který pramení z přímého nebo nepřímého uplatňování více než 50 % hlasovacích práv investora v jiném podniku, což mu umožňuje ovládat operativní a strategické politiky jiného podniku. Tato situace zakládá vztah „mateřský podnik – dceřiný podnik“.

Podíly v účetních jednotkách pod podstatným vlivem
- majetkové podíly (účasti) v jiném podniku, které zakládají tzv. podstatný vliv Podstatný vliv: investor vlastní v jiném podniku nejméně 20 – a více, nejvýše však 50 % (včetně) uplatňovaných hlasovacích práv. Z podstatného vlivu vyplývá vztah „mateřský podnik – přidružený podnik“

Ostatní dlouhodobé cenné papíry a podíly
- majetkové podíly (účasti) v jiném podniku, které zakládají menšinový vliv Menšinový vliv: investor vlastní méně než 20 % hlasovacích práv, stává se tak menšinových (minoritním) vlastníkem

Cenné papíry majetkové povahy
- které podnik drží po dobu delší než 1 rok a z nichž mu plynou nároky na určité výnosy

Dluhové cenné papíry
- s dobou splatnosti přesahující 1 rok
Půjčky
- půjčky poskytnuté jiným (ať již podnikům ve skupině či mimo ni) s dobou splatnosti delší než 1 rok

DLOUHODOBÝ HMOTNÝ MAJETEK

DLOUHODOBÝ HMOTNÝ MAJETEK
Pozemky
- pozemky bez ohledu na výši ocenění – pokud nejsou zboží (když s ním nepodnikáme) = neprodáváme
- neodpisované aktivum

Stavby
- budovy, stavby, haly a nebytové prostory, stavební díla, otevírky nových lomů, pískoven a hlinišť

Samostatné movité věci a soubory movitých věcí
- předměty z drahých kovů bez ohledu na výši ocenění
- SMV a soubory se samostatným technicko-ekonomickým určením s dobou použitelnosti delší než 1 rok (stroje, přístroje, zařízení, dopravní prostředky,…)
Pěstitelské celky trvalých porostů
- vinice, chmelnice (bez konstrukcí) a ovocné sady
- ovocné sady s výměrou větší než 0,25 ha a hustotou osázení nejméně 90 stromů nebo 1 000 keřů na hektar

Dlouhodobý hmotný majetek

Základní stádo a tažná zvířata
- plemenná zvířata kategorií skotu, prasat, ovcí, koz, mul, mezků a hus, či ostatních druhů hospodářských zvířat dle určení účetní jednotky bez ohledu na výši ocenění
- tažná zvířata

Oceňovací rozdíl k nabytému majetku
- rozdíl mezi oceněním podniku nebo jeho části nabytého zejména koupí, vkladem nebo oceněním majetku a závazků v rámci přeměn společnosti a souhrnem ocenění jeho jednotek složek majetku v účetnictví prodávající či vkládající účetní jednotky sníženým o převzaté závazky
- Výpočet: Pořizovací cena – účetní hodnota jednotlivých aktiv účetního majetku
- odepisuje se 180 měsíců (15 let), kladný do nákladů, záporný do výnosů

DLOUHODOBÝ MAJETEK

DLOUHODOBÝ MAJETEK
- doba použití delší než 1 rok
- ocenění určené účetní jednotkou (pro účely účetnictví)
- ocenění vyšší než 40.000 Kč (u hmotného majetku) nebo 60.000 Kč (u nehmotného majetku) pro účely daně z příjmu

DLOUHODOBÝ NEHMOTNÝ MAJETEK
Zřizovací výdaje
- souhrn výdajů vynaložených na založení účetní jednotky do okamžiku jejího vzniku (tzn. výdaje vzniklé od založení podniku do vzniku podniku), zejména soudní a správní poplatky, výdaje na pracovní cesty, odměny za zprostředkování a poradenské služby
- odepisují se nejvýše po dobu 5 let
- zřizovacími výdaji nejsou: pořízení dlouhodobého majetku, náklady na reprezentaci

Nehmotné výsledky výzkumu a vývoje a software
- takové výsledky a takový software, které byly nabyty od jiných osob (externě pořízeny), nebo vytvořený vlastní činností – avšak k obchodování s nimi

Ocenitelná práva
- licence, patenty a další ocenitelná práva, která jsou nabyty od jiných osob (externě pořízeny), nebo vytvořený vlastní činností – avšak k obchodování s nimi

Dlouhodobý majetek

Goodwill
a) interní
- dobré jméno podniku – vyšší obrat díky dobrému jménu
- nesmí se účtovat, nevykazuje se v rozvaze
b) externí
- rozdíl (kladný nebo záporný) mezi oceněním podniku nabytého zejména koupí, vkladem nebo oceněním majetku a závazků v rámci přeměn společnosti, s výjimkou změny právní formy a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku snížený o převzaté závazky
- odpisuje se 60 měsíců (kladný goodwill do nákladů, záporný do výnosů)
- vykazuje se pouze v případě, že by se ten podnik někomu prodal
Výpočet: Prodejní cena – individuálně přeceněné složky majetku
Synergický efekt: 1 + 1 = 3 ( součet nikdy nedá hodnotu, kterou nám vyprodukuje jako celek)
Vyhláška č. 500 / 2002 Sb. – prováděcí vyhláška k zákonu o účetnictví pro podnikatele – popis rozvahových položek.

Systém vedení „podvojného účetnictví“

4. a 5. PŘEDNÁŠKA
Systém vedení „podvojného účetnictví“


Účtujeme: Veškeré změny ekonomické reality a jsou podloženy účetními doklad
Nově otevřený účet (který ještě nemáme) nebude mít PS, protože nebyl v počáteční rozvaze.
Přírůstky se účtují tam, kde je PS.
Musíme otevřít i výsledkové nákladové a výnosové účty – nemají PS, nejsou v rozvaze.
 Zvýšení nákladových účtů –MD, snížení –D
 Zvýšení výnosových účtů – D, snížení – MD

1. Sestavení konečných zůstatků (stavů)
- píše se na tzv. silnější stranu, kde je PS
- KZ nákladových účtů značíme na straně MD (nemá zůstatky, ale obraty)
KZ = PS + přírůstky – úbytky nebo KZ = zvýšení – snížení (korekce)
2. Převést KZ do 2 účtů
a) KÚR
b) účet Z / Z

Proč převádíme na KÚR a účet Z / Z?
Aby byla zachována podvojnost a souvztažnost.
Když se MD = D, účet může z účetnictví vypadnout

Uzavření KÚR

3. Uzavření KÚR
4. Výkaz zisku a ztráty
- obsahuje veškeré náklady a výnosy
Nejprve jsou uvedeny:
Provozní výnosy
Provozní náklady
Provozní výsledek hospodaření
Finanční výnosy
Finanční náklady
Finanční výsledek hospodaření
Daň z příjmu za běžnou činnost
Výsledek hospodaření za běžnou činnost (netto) – po odečtu daně (provozní + finanční)
Mimořádné výnosy
Mimořádné náklady
Daň z příjmu mimořádné činnosti
Mimořádný výsledek hospodaření (provozní + finanční + mimořádná činnost)
Výsledek hospodaření za účetní období
Výsledek hospodaření před zdaněním

5. Dále účetní jednotka sestavuje:
a) Přílohu k účetním výkazů
b) Případně: Přehled o peněžních tocích a o změnách ve vlastním kapitálu

ROZBOR DŮLEŽITÝCH POLOŽEK ROZVAHY
POHLEDÁVKY ZA UPSANÝ ZÁKLADNÍ KAPITÁL
- pohledávky za upisovateli (společníky, členy družstva, akcionáři) plynoucí z povinnosti splatit vklad do ZK či upsané nesplacené akcii

Hlavní kniha

Hlavní kniha
• Obsahuje uspořádání účetních zápisů z věcného hlediska – systematicky ¨
• Obsahuje syntetické účty dle účtového rozvrhu
• Poskytuje minimálně tyto informace:
a) PS účtů ke dni, kdy se otevírají účetní knihy
b) souhrnné obraty stran MD a D alespoň za kalendářní měsíc
c) Zůstatky účtů ke dni, ke kterému se sestavuje účetní závěrka

Příklad hlavní knihy
- skládá se z jednotlivých syntetických účtů, na které jsou systematicky zaznamenávány změny
Účet 311 – Pohledávky
Knihy analytických účtů
- podrobněji rozvádějí účetní zápisy hlavní knihy

Knihy podrozvahových účtů
- obsahují účetní zápisy, které se neprovádějí v deníku a hlavní knize, přesto evidují skutečnosti, jejichž znalost je významná pro posouzení majetkoprávní situace podniku a jeho finančních zdrojů
- např. účty najatého majetku, účty majetku se zástavním právem, majetku vzaného do úschovy apod.
Kontrola správnosti účetních zápisů
a) formální kontrola
- provádí se poslední den v měsíci – za uplynulý měsíc a za sledované období
- prostřednictvím předvahy a kontrolní soupisky

Předvaha

Předvaha:
- dodržování podvojnosti účetních zápisů
- číselnou shodu úhrnu částek všech individuálně zaúčtovaných účetních dokladů v deníku s úhrnem obratů na účtech hlavní knihy za stejné období souhrn

Kontrolní soupiska
- kontroluje shodu údajů syntetických účtů se součtem údajů na příslužných analytických účtech

b) Věcná kontrola
Je zaměřena na kontrolu:
- zaúčtování všech účetních dokladů, jejich odsouhlasení na účetní deník
- zda stav majetku a závazků v účetnictví odpovídá skutečnosti (proces inventarizace, resp. inventury)

Oprava účetních záznamů
• Zjistí-li účetní jednotka, že některé účetní záznamy jsou neúplné, neprůkazné, nesprávné nebo nesrozumitelné, je povinna bez zbytečného odkladu provést jejich opravu
• Opravy se musí provést tak, aby bylo možno určit:
a) osobu odpovědnou za provedení opravy
b) okamžik provedení opravy
c) obsah opravovaného účetního záznamu před opravou
d) obsah opravovaného účetního záznamu po opravě

Oběh účetních dokladů

Oběh účetních dokladů
• Proces vyhotovení resp. přijetí účetního dokladu, třídění a číslování, přezkoušení a jeho zaúčtování, archivace a skartace
• Přezkoušení dokladů
a) z hlediska věcného – přezkoušení z hlediska správnosti údajů
b) z hlediska formálního – z hlediska oprávněnosti pracovníků, kteří nařídili nebo
schválili danou operaci
• V účetních jednotkách je nutné určit odpovědné osoby za jednotlivé fáze oběhu účetního dokladu

Dle zákona o účetnictví
- účetní zápisy jsou prováděny v účetních knihách
- účetnictví je vedeno v peněžních jednotkách české měny
- účetnictví je vedeno v českém jazyce

Účetní deník
• Účetní zápisy jsou vedeny v časovém sledu, jak proběhly, tzn. chronologicky
Příklad:
Zápis Datum Doklad Účetní případ MD D Částka
101 1. 2. 2005 VF20 Prodej zboží 311 604 60.000,--

Směrná účtová osnova

Směrná účtová osnova
- stanoví nutnost účetní jednotky dodržovat členění účtů na účtové třídy a skupiny (označení syntetických účtů je již v kompetenci účetní jednotky)

• Základní prvek účetnictví je stále – syntetický účet, způsob označení je v kompetenci účetní jednotky
• Analytický účet – další podrobnější členění účtu v závislosti na potřebách účetní jednotky, způsobu označení analytických účtů je plně v kompetenci účetní jednotky
• Ze všech existujících syntetických účtů může účetní jednotka vybrat pouze ty, pro které bude mít v průběhu účetního období náplň = účtový rozvrh
Účtový rozvrh = zúžený seznam syntetických účtů, které účetní jednotka používá
Účetní doklady
• jsou podkladem účetních zápisů (účtování na účtech)
• účetní jednotky jsou jimi povinny zachycovat a prokazovat změny hospodářské reality = účetní případy
• účetnictví je soustava účetních záznamů, základním požadavkem je jejich průkaznost pomocí účetních dokladů
• Účetní doklad je průkazný účetní záznam, který obsahuje náležitosti:
a) označení účetního případu
b) obsah účetního případu, jeho účastníci
c) peněžní částka, údaj o ceně a množství
d) okamžik vyhotovení účetního dokladu
e) okamžik uskutečnění účetního případu
f) podpisové záznamy odpovědných osob
Účetní doklad – splňuje náležitosti zákona o účetnictví
x
Daňový doklad – splňuje náležitosti zákona o dani z příjmů a dani z přidané hodnoty

Okamžik uskutečnění účetního případu

Okamžik uskutečnění účetního případu
= okamžik, kdy se stal daný účetní případ, tzn.
a) splnění dodávky dle smlouvy
b) platba závazku, inkaso pohledávky
c) přijetí zásob na sklad, vyskladnění zásob
d) poskytnutí zálohy, přijetí zálohy
e) pohyb o majetku uvnitř účetní jednotky
Formy účetních dokladů
a) písemná forma
b) technická

Obecné zásady platné pro účetní záznamy:
Písemná forma: rukopis, psací stroj, tiskárna, reprografické techniky – obsah je pro fyzickou osobu čitelný
Technická forma: záznam provedený elektronických, optickým nebo jiným způsobem, umožňuje převedení do formy, v níž je pro fyzickou osobu čitelný

Základní pojmy

3. PŘEDNÁŠKA
Základní pojmy
Účet
- základní prvek podvojného účetnictví, prostřednictvím něhož zaznamenáváme jednotlivé změny hospodářské reality

Členění účtů
• Účty rozvahové
a) aktivní
b) pasivní
• Účty výsledkové
a) nákladové
b) výnosové
• Účty závazkové
a) počáteční účet rozvažný
b) konečný účet rozvažný
c) účet zisků a ztrát (výkaz: zisku a ztráty!)
• Podrozvahové účty
- doplňují informace k rozvaze

Princip podvojnosti

Princip podvojnosti
Každá změna hospodářské reality – tzn. každý účetní případ je účtován minimálně na 2 účtech – zápisem 1 x MD a 1 x D, pouze výjimečně může být účtováno 2 x MD nebo 2 x D.
(pokud jedna ze zúčtovaných částek je záporná)

Existuje složený účetní zápis
- 1 změna hospodářské reality = 1 účetní případ, účtujeme na více účtech

Princip souvztažnosti
- každý účetní případ působí změnu 2 položek, je tedy zaznamenáván na 2 účtech

Třídění účtů
Účty jsou tříděny do 2 (resp. 4) úrovní podrobnosti:
• účtová třída – např. 5 – náklady
• účtová skupina – 55 – provozní náklady
• syntetický účet – 551 – Odpisy DHM
• (analytický účet) – 551/100 – odpisy budov
– 551/200 – odpisy strojů
Třídění účtů
- třídění účtů upravuje účtová osnova /příloha zákona o účetnictví)
a) v plném rozsahu (před r. 2004)
b) směrná účtová osnova (nyní)

Základní členění

Základní členění:
Náklady z:
a) provozní činnosti
b) finanční činnosti
c) mimořádné činnosti – př. živelná pohroma

Výsledek hospodaření
• rozdíl mezi výnosy a náklady
zisk = výnosy > náklady
ztráta = výnosy < náklady

Základní členění:
a) Výsledek hospodaření z běžné činnosti
- výnosy z provozní a finanční činnosti – náklady z provozní a finanční činnosti
b) Výsledek hospodaření z mimořádné činnosti
- mimořádné výnosy – mimořádné náklady
c) Výsledek hospodaření z běžného období
- výsledek hospodaření z běžné činnosti + výsledek hospodaření z mimořádné činnosti

Vznik výnosů

Vznik výnosů
Příklad: prodej zboží za hotové
výnosy + (přírůstek ekonomického prospěchu)
aktiva + (přírůstek peněz v pokladně)
Dosáhne-li účetní jednotka zisku, přirůstá její majetek. Zdrojem tohoto majetku je zisk, nový
vlastní zdroj.

Vznik nákladů:
Příklad: Spotřeba materiálu ze skladu
náklady + (úbytek ekonomického prospěchu)
aktiva – (úbytek materiálu ze skladu)

Příklad: Faktura za spotřebu plynu
náklady + (úbytek ekonomického prospěchu)
pasiva + (roste závazek dodavatelů)

Příloha k účetní závěrce
- podává dodatečné informace k výkazům finančního účetnictví

Přehled o peněžních tocích
- podává informaci o změnách ve finanční pozici účetní jednotky
- informuje o peněžních přítocích a odtocích

Přehled o změnách vlastního kapitálu
- informuje o změnách ve struktuře vlastního kapitálu účetní jednotky

Vypořádání závazků a úvěrů

Vypořádání závazků a úvěrů
• platbou penězi
• převodem jiné složky aktiv (pohledávka za závazek)
• přeměnou závazku na vlastní kapitál (=kapitalizace závazků)
dluhy odpustí za účast v mé firmě (př. dám akcie – menšinový vlastník a dividendy)

Změny rozvahových položek
1. Příklad: nákup materiálu na fakturu
aktiva + (přírůstek materiálu)
pasiva + (závazek za dodavateli)
2. Příklad: Nákup materiálu za hotové
aktiva + (materiál)
aktiva – (úbytek peněz)
3. Příklad: Splátka úvěru z BÚ
aktiva – (úbytek peněz z BÚ)
pasiva – (snížení úvěru)
4. Příklad navýšení ZK ze zisku
pasiva + (navýšení ZK)
pasiva – (snížení nerozděleného zisku)

Výkaz zisku a ztráty

Výkaz zisku a ztráty
• Podává informaci o výkonnosti účetní jednotky, tzn. podává informaci o přírůstcích a úbytcích ekonomického prospěchu podniku
• Komparuje veškeré vynaložené náklady a veškeré dosažené výnosy účetní jednotky
• Z těchto informací vyčísluje

Výnosy (income)
• zvýšení ekonomického prospěchu během účetního období
- ve formě zvýšení aktiv
- ve formě snížení závazků

Jedná se např. o tržbu z prodeje výrobků či služeb, úroky z uložených peněz, plnění od pojišťovny,…

Základní členění:
Výnosy z:
a) provozní činnosti
b) finanční činnosti
c) mimořádné činnosti – nesouvisí s podnikáním, př. výrobní podnik – pronájem rekreačních

Náklady (cost)
• Jde o snížení ekonomického prospěchu během účetního období
- ve formě snížení aktiv
- ve formě zvýšení dluhů
• Jedná se např: o spotřebu materiálu, nárok zaměstnanců na mzdy, úroky z úvěru,…

Aktiva

Aktiva
- vložené prostředky, které jsou výsledkem minulých událostí
- očekává se od nich, že podniku přinesou budoucí ekonomický prospěch, prokazatelný a měřitelný
- ekonomický prospěch musí plynout podniku a musí být pod jeho kontrolou
pokud maj. splní – do rozvahy
př. zaměstnanec ne

Užití aktiv
- užití samostatně nebo v kombinaci s jinými aktivy při výrobě, poskytování služeb či prodej:
a) přeměnou na jiné aktivum
b) použitím k vypořádání dluhu
c) rozdělením vlastníkům podniku

Členění aktiv v rozvaze
Základní členění dle časového hlediska
- základní hranicí je 1 rok - ne finanční hranice – ale respektuje se – kvůli dani z příjmu (hmotný – 40 tis., nehmotný – 60 tis.)
Tzn. a) aktiva dlouhodobá
b) aktiva oběžná (krátkodobá)

V rámci těchto dvou kategorií je členěno dle likvidnosti (schopnosti přeměny na peníze) od nejméně likvidních po nejvíce likvidní.

Aktiva

Dlouhodobá aktiva
- byla pořízena pro využití v delším časovém období – delší než 1 rok,
- ve výrobě se nespotřebovávají, ale opotřebovávají (snížení hodnoty – odpisy)

Oběžná aktiva
- byla pořízena pro využití v období kratším než 1 rok
- spotřebovávají se

Souhrn aktiv
Materiál – věci, které účetní jednotka nakupuje za účelem spotřeby
Výrobky – věci, které vyrábíme
Nedokončená výroba – výrobky, které neprošli všemi stádii výroby
Polotovar – neprošel všemi stádii, ale i v nedodělané podobě můžu prodat
Zvířata – dlouhodobý majetek
zvířata mladá a ve výkrmu
Zboží – předměty, účetní jednotka nakupuje za účelem dalšího prodeje beze změny prodává
Pohledávky – peněžní prostředky, které pohledává…

Pasiva

Pasiva
Základní členění:
a) dle vlastního pohledu
- vlastní (vklady vlastníků, zisk / ztráta z vlastní činnosti)
- cizí (byla půjčena)
b) Dle časového hlediska
- krátkodobé (př. závazky se splatností do 1 roku)
- dlouhodobé (př. závazky se splatností nad 1 rok)

Vlastní kapitál (Exuity)
Tvoří jej:
a) vklady vlastníků (tzn. ZK)
b) přírůstky a úbytky ekonomického prospěchu – výsledky hospodaření (zisky či ztráty) dosažené účet. jednotkou v jednotlivých letech své činnosti
(zisk = výnosy > náklady, ztráta = výnosy < náklady)
Emisní ážio, rezervní fond

Cizí zdroje (liabilities)
• závazky = i obchodní úvěr
• úvěry

- souhrnně se jedná o dluhy podniku, které jsou výsledkem minulých událostí
- očekává se od nich úbytek ekonomického prospěchu při vypořádání závazku
- jsou dostatečně prokazatelné, závazné a ocenitelné

Zákon o účetnictví zastřešuje způsob vedení účetnictví do hlavního ustanovení §7

Zákon o účetnictví zastřešuje způsob vedení účetnictví do hlavního ustanovení §7: Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky.

- Účetní jednotka = hospodářský celek, za který je vedeno účetnictví a jsou sestavovány výkazy
- Účetní závěrka = výkazy finančního účet., jejich cílem je poskytovat informace o: 1. Finanční pozici
2. Finanční výkonnosti
3. Změny ve finanční pozici podniku
- Pro interní a externí uživatele, kteří provádějí na základě těchto informací svá ekonomická rozhodnutí
- Obsahuje tyto výkazy: Rozvaha = povinně
Výkaz zisku a ztráty = povinně
příloha = povinně
Fakultativně (libovolné)
Přehled o peněžních tocích (CF) – Cash flow
Přehled o změnách vlastního kapitálu – pouze účetní jednotky, kterým nařídí mateřská
společnost

Rozvaha

Rozvaha
- základní účetní výkaz, který podává informace o stavu majetku a zdrojích krytí tohoto majetku účetní jednotky k určitému datu
- základní údaje rozvahy: AKTIVA = majetek
PASIVA = zdroje krytí majetku (vlastní, cizí)
- v ČR horizontální vzor rozvahy (aktiva s pasivy stojí vedle sebe)
(vertikální – výkazů a ztrát)
- bilanční suma: A = P
- sestavuje k určitému datu, určuje stavové veličiny – na začátku a konci účetního období
účetní období = 12 po sobě jdoucích měsíců (nemusí být rok)
rok: kalendářní: 1. 1. – 31. 12.
hospodářský: (např. srpen – červenec)

Počáteční rozvaha
- sestavujeme na začátku účetního období

Konečná rozvaha
- poslední den účetního období

Zahajovací rozvaha
- při zahájení činnosti podnikatele
- může být pouze 1

Zdroje financování

Zdroje financování
• Vlastní
- ZK
- kapitálové fondy
- fondy ze zisku
- zisk
• Cizí
- bankovní úvěry
- dluhopisy
- dluhy vůči dodavatelům
- dluhy vůči zaměstnancům
- dluhy vůči finančním orgánům

Přehled majetku a zdrojů financování
Majetek podle vložení
 DLM
- budova 620.000 Kč
- stroje a zařízení 180.000 Kč

 Oběžný
- zásoby materiálu 170.000 Kč
- BÚ 130.000 Kč
- Pokladna 50.000 Kč
Celkem: 1.150.000 Kč

Majetek podle zdrojů
 Vlastní zdroje
- ZK 200.000 Kč
 Cizí zdroje
- Bankovní úvěr 800.000 Kč
- Dodavatelé 150.000 Kč
Celkem 1.150.000 Kč

Základní elementy účetní závěrky

2. PŘEDNÁŠKA
Základní elementy účetní závěrky

Právní normy:
1. Zákon č. 563/1991 Sb o účetnictví – platí od 1. 1. 1992, základní právní norma
- novelizována, k mezinárodní harmonizaci
2. Prováděcí vyhlášky k zákonu o účetnictví
- velké množství
- vyhláška 500/2002 pro podnikatele
- dále k nadacím, pojišťovna
3. České účetní standardy (23 standardů)
- další konkretizace
- každý zaměřen na jiné
- př. pro zásoby,…
4. Mezinárodní účetní standardy (IAS/IFRS)
- řídí se jimi pouze velké podniky
- účetní jednotky, které obchodují s CP na regulovaných burzách kansolidující účetní
jednotky
- pro konsolidující účetní jednotky…
- aby stejný účetní systém, celosvětově odpovídající (konzolidační závěrky
- neustále novelizovány
- výbor, který je vydává sídlí v Londýně
- teď sada standardů pro malé a střední účetní jednotky – celé ještě ne

Účetní principy

Účetní principy (zásady)
• Princip věrného zobrazení (objektivity) – true and fair view – §7*
- musí odpovídat skutečnosti (skutečným stavům)
• Zásada opatrnosti – §24 – 26*
- je třeba nenadhodnocovat aktiva a nepodhodnocovat pasiva
• Realizační princip
- o výnosu je účtováno v okamžiku vzniku, nikoli v okamžiku zaplacení
- je třeba rozlišovat: Náklady x Výdaje; Výnosy x Příjmy
• Akruální princip §3, odst. 1
- o jakékoliv informaci se účtuje v tom čase, kdy se udála
• Zásada kontinuity - §7, odst. 3
- nepřetržité vedení účetnictví, ve smyslu bilanční kontinuity, hospodářské roky musí
navazovat
• Zásada stálosti metod - §7, odst. 4
- souvisí se srovnatelností
- vede k věrnějšímu zobrazení firmy
• Zásada účetní jednotky §1*
- nepřetržitě vést účetnictví od vzniku do zániku

Účetní soustavy

Účetní soustavy
Zákon o účetnictví č. 563/91 Sb. původně rozlišoval:
- jednoduché účetnictví
- podvojné účetnictví
- Novela č. 437/2003 Sb. zavedla v §13a pojem zjednodušený rozsah účetnictví, jednoduché účetnictví zrušila – mohou použít účetní jednotky uvedené v §9, odst.3 a 5
x daňová evidence
§ Rozdílné požadavky uživatelů na účetní informace dělí účetnictví na:
- finanční – informace o podniku jako celku – regulováno
- manažerské – informace pro vnitřní řízení podniku – součástí nákladové účetnictví,
kalkulace, soustava rozpočtů apod.

Podvojné účetnictví
- je postaveno na bilančním principu = dvoj-jediné chápání majetku podniku

- díváme se na něj ze 2 pohledů

Hlavní složky majetku

Hlavní složky majetku
§ DLHM – opotřebovává se
- hmotný
- nehmotný
- finanční
§ Oběžný – spotřebovává se
- zásoby materiálu
- nedokončení výroby
- výrobků
- zboží
- peníze
- pohledávky = právo věřitele (nárok) na zaplacení

p. Dvořák
- pořídil majetek firmy z těchto zdrojů
Vlastní úspory: 200.000 Kč
Úvěr u KB: 800.000 Kč
Dluh u dodvatatele: 150.000 Kč

Funkce účetnictví

Funkce účetnictví
• informační – základní fce!
• registrační (registruje záznamy z minulosti – soustavnou činností)
• dokumentační – poskytuje důkazní systém (nejčastěji pro stát a soud)
• kontrolní – kontrolní vazba

Požadavky na účetní informace
• významné, důležité – schopné ovlivnit ekonomické rozhodnutí uživatele
• spolehlivé, hodnověrné – úplné, zobrazují podstatu ekonomických jevů
• srovnatelné – stálé účetní metody
• srozumitelnost – pro uživatele, které mají odpovídající ekonomické znalosti

Uživatelé účetních informací

Uživatelé interní
- vlastníci podniku (zajímá je rentabilita = ziskovost, výnosnost svých prostředků)
- management podniku (k finanč. řízení, plánování, přístup k interním informacím)
- zaměstnanci

Uživatelé interní
- věřitelé podniku
- odběratelé (zákazníci)
- dodavatelé
- vláda a její orgány (z daňového důvodu)
- širší veřejnost v místě působení
- investoři (zajímá je výnosnost, riziko)
- konkurence

Přednášky z účetnictví

1. PŘEDNÁŠKA
- vznik nelze datovat
- poprvé popsáno v r. 1494 – v knize italského mnicha Luca Pacioliho (Rozprava o účtech a písemnostech)
- původně vzniklo z praktické potřeby obchodníků a řemeslníků mít informace o stavu hospodaření
- postupně využíváno i jako důkazní prostředek
- následně slouží i pro účely daňové

Účetnictví
- uspořádaně vedené záznamy o hospodářských jevech v podnikatelském subjektu (účetní jednotce)
Povinnost vést účetnictví
- stát + orgánové složky státu, FO – podnikatelé zapsáni v obchodním rejstříku nebo dobrovolně, PO, FO – obrat přesahuje 15 mil., zahraniční osoby, které zde podnikají

Účetnictví
- poskytuje informace o majetku, závazcích, zisku či ztrátě účetní jednotky
- zabývá se kvantifikací ekonomických jevů v peněžním vyjádření s cílem shromažďovat zaznamenávat, oceňovat a sdělovat výsledky minulých událostí a napomoci rozhodování
- soustava účetních záznamů

Optimalizace sortimentu

16. Optimalizace sortimentu.

Problematika „optimalizace sortimentu“ se týká především průmyslových podniků (jejich výrobků). Jedná se o výrobky nesdružené výroby.

Na optimalizaci sortimentu působí několik základních výrobních faktorů:
• je třeba zjistit, zda existuje kvantitativní či jiné omezení výroby určitého výrobku; pokud ano, je třeba ho vymezit a kvantifikovat,
• je třeba vymezit celkové omezení výrobní kapacity,
• je třeba vymezit dílčí omezující faktory vázané k jednotlivým výrobkům,
• musíme rozlišovat krátkodobý a dlouhodobý přístup.
Jedná se o rozhodovací úlohu, jejímž kritériem je maximalizace zisku; ten je nepřímo ovlivněn pomocí marže při daných fixních nákladech. Podmínkou při řešení těchto úloh je znalost marže u jednotlivých výrobků.

Při volbě sortimentu mají rozhodující význam omezující faktory

Při volbě sortimentu mají rozhodující význam omezující faktory; je třeba rozlišovat tři situace:
A) jediným omezením je celková instalovaná kapacita (nediferenciované omezení)
- jediným omezením je kapacita,
- maximálního zisku dosáhneme produkcí výrobků s nejvyšší marží,
- všechny výrobky mají stejný nárok na kapacitu,
- neexistuje omezení odbytu.

B) existuje jediné omezení, jsou však diferencované požadavky na kapacitu u jednotlivých výrobků
- jediným omezením je kapacita,
- každý výrobek má odlišný nárok na kapacitu,
- v tomto případě nerozhoduje marže připadající na jednotlivé výrobky, ale podíl marže u jednotlivých výrobků na jednotku omezení.

marže = tržby – VN
%marže = (marže / tržby) . 100
marže na jednotlivé omezení = marže / nárok na kapacitu

Marže kryje fixní náklady a vytváří zisk; jedná se o příspěvek na úhradu fixních nákladů a tvorbu zisku.

C) existuje více omezení při volbě sortimentu (kapacita, odbyt, apod.)

Metoda dvou odchylek

Metoda dvou odchylek
- bere za základ výpočtu též jen účelně a produktivně vynaloženou spotřebu. Rozkládá celkovou odchylku na dvě části, spotřební a objemovou.

• spotřební odchylka = určuje tu část režie, která byla vynaložena v důsledku více či méně úsporného vynakládání zdrojů. Zjistí se jako rozdíl mezi skutečně vynaloženými náklady a variantním rozpočtem ( → ekonom rozlišuje VN a FN; s poklesem činnosti se VN sníží, FN zůstávají stejné, pokud byly dobře stanoveny) pro příslušný stupeň využití kapacity.
• objemová odchylka = vyjadřuje relativní úsporu (resp. překročení) vzniklou na základě toho, že FN jsou „rozpuštěny“ do většího (menšího) počtu výkonů, než se předpokládalo. Vypočte se jako rozdíl mezi variantním rozpočtem a pevným rozpočtem přepočteným na skutečný objem aktivity.

Metoda čtyř odchylek

Metoda čtyř odchylek
- zpodobňuje dvě výše uvedené odchylky v tom smyslu, že určuje vliv neproduktivní a neúčelné činnosti na výši FN a VN.

Spotřební odchylka se rozkládá na:
• rozpočtovou odchylku – určuje, oč jsou skutečné náklady větší (menší) než je uznáno za nutné podle variantního rozpočtu pro celkovou skutečnou aktivitu.
• výkonnostní odchylku – ta zjišťuje, jaké množství variabilních nákladů (závislých) bylo vynaloženo neúčelně. Vypočte se jako rozdíl mezi variantními rozpočty na celkovou a účelnou aktivitu střediska.

Objemová odchylka se rozkládá na:
• kapacitní odchylku – vyjadřuje, jak ovlivňuje výši nákladů nižší či vyšší stupeň využití kapacity střediska, a to jakoukoli (účelnou i neúčelnou). Zjistíme ji jako rozdíl mezi variantním a pevným rozpočtem přepočtenými na celkovou aktivitu střediska.
• účinnostní odchylka – vyjadřuje, jaká část FN byla využita neúčelně na neproduktivní činnost. Vypočte se buď jako rozdíl mezi celkovou objemovou a kapacitní odchylkou nebo jako součin počtu hodin neúčelné práce krát objem FN připadajících na 1 hodinu práce při 100 % využití kapacity.

15. Citlivost parametrů
Interpretace: pokles ZISKU způsobí navýšení nákladů (fixních nebo variabilních jednotkových) nebo snížení produkce či ceny.
Nejcitlivější je ten parametr, jehož nejmenší změna vede k nulovému hospodářskému výsledku!

Odchylky režijních nákladů

14. Odchylky režijních nákladů.
Režijní náklady souvisí s technologickým procesem jako celkem a nemění se přímo úměrně s počtem provedených výkonů. Jsou stanoveny rozpočtem nákladů zpravidla pro určité období, popř. pro určitý předpokládaný objem výkonů za toto období.

Jestliže budeme zjišťovat odchylku (resp. odchylky) skutečných nákladů od plánovaných a určovat, kdo za ní (za ně) odpovídá, pak pro tuto analýzu použijeme nejčastěji metod jedné, dvou nebo čtyř odchylek.

Kromě skutečných nákladů, pevně přepočteného rozpočtu a variantně přepočteného rozpočtu zde vystupuje další veličina, a to účelně a produktivně vynaložené využití kapacity. Ve skutečně provedených objemech výkonů se kromě účelných vyskytují také náklady na neúčelné činnosti, např. neproduktivně vynaložený čas, neúčelná spotřeba materiálu, a to většinou z chybně provedených výkonů (zmetky a jejich opravy), nestandardně provedených operací apod.

Metoda jedné odchylky
- vychází při výpočtu ze skutečně vynaložené spotřeby, kterou porovnává s pevným rozpočtem lineárně přepočteným ( → ekonom nerozlišuje VN a FN; s poklesem činnosti, poklesnou i celkové náklady) podle účelně a produktivně vynaloženého využití kapacity.

Střediska zásobování, dopravy, údržby, výzkumu a vývoje a jejich řešení

11. Střediska zásobování, dopravy, údržby, výzkumu a vývoje a jejich řešení.

Středisko zásobovací režie (zásobovací středisko, středisko MTZ, středisko nákupu)
Zásobovací režií rozumíme náklady na opatřování, příjem, sklado¬vání, výdej a úpravu jednicového a režijního materiálu. Do záso¬bovací režie patří i náklady spojené s vlastním provozem zásobo¬vacích středisek. V některých případech se provádí v tomto středisku i dělení mate¬riálu. Tyto náklady pak nejsou režií, ale započítávají se do nák¬ladů jednicových.

Střediska pomocná a obslužná (střediska údržby a oprav, střediska dopravní apod.)
Pomocná a obslužná střediska zajišťují činnosti, které přímo nesouvisí s hlavní činností podniku, ale jsou nezbytné pro zajištění jeho bezproblémového chodu nebo nákup těchto činností od externích dodavatelů by pro podnik nebyl výhodný.

Středisko výzkumu a vývoje
Předpokládejme, že výrobek, který podnik vyrábí, je průběžně inovován na základě výzkumných a vývojových prací. Náklady s tím spojené byly doposud účtovány na středisko správy.
Způsob rozpouštění určí ekonom v podnikové směrnici. Může být lineární, ale může být stanoven také v závislosti na výkonu nebo realizaci.

12. Účtování metodou standardních nákladů, odchylky jako nástroj řízení.
viz. další otázky

Odchylky jednicových nákladů

13. Odchylky jednicových nákladů.

Jednicové náklady jsou příčinně vyvolány konkrétní jednicí výkonu. Stanoví se poměrně snadno pomocí norem spotřeby.

Odchylky množstevní a cenové
Praxe ukazuje,ze peněžní vyjádření na účtech není vždy dostatečné. Mohlo dojít k odchylce ceny vstupů a zároveň k odchylce množství, které vstupuje do analyzovaného procesu. Navíc může nastat situace, že tyto odchylky se vzájemně kompenzují, takže samotné vzájemné posuzování stavu na účtech nemá potřebnou vypovídací schopnost.
Proto vedle peněžního vyjádření výsledků výrobního procesu se musíme zaměřit i na jeho naturální stránku. Odchylky určujeme zpravidla zpětným rozpisem.

Pro řízení daného procesu zjišťujeme dva typy příčin odchylek. Určujeme, jaká část odchylky od plánovaných nákladů je způsobena odchylkou ve spotřebovaném množství (odchylka kvantitativní neboli množstevní), a jaká část je způsobena odchylkou od plánované ceny (odchylka kvalitativní neboli cenová).

Předpokladem výpočtu je primární stanovení plánovaných hodnot jak v peněžních, tak i v naturálních jednotkách.
Množstevní odchylka = je rozdíl mezi skutečnou a plánovanou cenou krát množství, přičemž je třeba rozhodnout, zda budeme počítat s množstvím plánovaným nebo skutečným.
Cenová odchylka = je rozdíl mezi skutečným a plánovaným množstvím krát cena, přičemž je třeba rozhodnout, zda budeme počítat s cenou plánovou nebo skutečnou.

Účtování se provádí ve sbornících

Účtování se provádí ve sbornících.
Nákladovou stranu představují sborníky skutečných nákladů. Proti nim je postavena výnosová strana, jejímž základem jsou zakázkové listy s připojenými výdejkami přímého materiálu a pracovní lístky s evidencí přímých mezd. Přímý materiál a přímé mzdy se na zakázku přenášejí ve skutečné výši a nemá tedy smyslu u těchto položek porovnávat nákladovou a výnosovou stranu. Jiná situace je u režijních položek. Režijní položky jsou připočítány k zakázkovým listům podle předběžné kalkulace. Srovnáním skutečných režijních nákladů v příslušných sbornících a předem stanovených nákladů, které jsou rovněž sborníkovány ze zakázkových listů, tak dostáváme srovnání skutečných a předem stanovených nákladů v oblasti režií.

Odbytová cena se tak skládá jednak ze skutečných přímých nákladů, jednak z režijních položek vypočtených podle předběžné kalkulace. Při správně a objektivně zpracovaných rozpočtech a kalkulacích je tento rozdíl (ve srovnání s jinými okolnostmi ovlivňujícími náklady, jako nekvalitně provedené práce, nedodržení termínu apod.) zcela zanedbatelný a bohatě vyhoví i obvyklé desetiprocentní toleranci v předem sjednané odbytové ceně.

Srovnání skutečných a předem stanovených nákladů vede k rozdílům, které mohou být způsobeny:
– překročením nebo úsporou oproti předem stanoveným nákladům, a pak je třeba přijmout řídící opatření,
– nebo objektivními příčinami, a pak je třeba pro další období použít nově propočtených rozpočtů a kalkulací.

Konstrukce a úloha střediska realizace

10. Konstrukce a úloha střediska realizace.
Pro vyúčtování různých převodů účetního charakteru se často v souvislosti s ekonomickými záměry a nutností splnit legislativ¬ní podmínky zřizují účetně technická střediska, např. středisko zúčtování prodeje nazýváme středisko realizace, pokud nejsou pro¬dávané výkony přebírány do evidence odbytového střediska.
Středisko realizační
Na rozdíl od předchozích středisek nemá hmotnou podstatu, jedná se o účetně-technickou záležitost. Slouží k zúčtování nákladů na prodanou produkci a výnosů z této prodané produkce. Výsledkem střediska je zisk z realizace produkce podniku.

Hospodářský výsledek střediska realizačního se konstruuje jinak než HV středisek výrobních a režijních. Je to míra plnění kalkulovaného zisku z prodeje produkce podniku.

Realizační středisko umožňuje oddělit marketingovou politiku podniku od výrobní problematiky zaměřené na úsporu nákladů.

Realizační středisko přebírá od výrobních a režijních středisek výkony za předem stanovenou cenu a tedy přiznává jim výnosy v předem stanovené výši. Samo pak může realizovat politiku množstevních slev určitých produktů, aniž by se tyto marketingové záměry dotkly hospodářských výsledků ostatních středisek a měly tak dopad i na hmotnou zainteresovanost jejich pracovníků. Zisk realizačního střediska se také nazývá kalkulovaný zisk, neboť je rozdílem mezi předem stanovenými (kalkulovanými) náklady, podle kterých jsou účtovány výnosy ostatních středisek, a odbytovou cenou.

V minulosti byla často diskutována i otázka, zda nepřiznávat část kalkulovaného zisku i výrobním a režijním střediskům

V minulosti byla často diskutována i otázka, zda nepřiznávat část kalkulovaného zisku i výrobním a režijním střediskům, tzn. promítat část zisku i do kalkulace výkonů těchto středisek. Jde o simulaci tržního prostředí uvnitř podniku. Tato metoda se hodí jen pro určité typy podniku, zpravidla takové, u kterých mají jednotlivé útvary poměrně velkou autonomii, jejich produkce se z velké části realizuje samostatně mimo podnik a je zde poměrně malá míra vnitropodnikové kooperace. Pro podniky výrobního charakteru, kde jednotlivé pracovní operace na sebe těsně navazují a vše je zaměřeno na konečnou produkci, zpravidla takový postup není vhodný. Vzniká tzv. „salámový efekt“, kdy každý podnikový útvar si „ukrojí“ svůj podíl zisku a následně pro marketingovou politiku podniku prováděnou ve středisku realizace zbývá jen malý prostor. Dalším důvodem je to, že současná legislativa oceňuje vlastní produkci bez zisku. Rovněž základní filosofický pohled na ekonomickou kategorii zisku není zanedbatelný: zisk je přírůstkem aktiv a patří vlastníkovi aktiv, tedy majiteli podniku, a nikoliv pracovníkům, kteří prodávají pouze svou práci. Právě existence střediska realizace umožňuje majiteli podniku objektivní pohled na realizovaný zisk a jeho případné čerpání. Na druhé straně i ztráta z realizace by měla být podnikatelským rizikem majitele podniku a neměla by se přenášet na pracovníky.
Vedoucím střediska realizace bývá zpravidla hlavní ekonom podniku. Bývá zároveň i vedoucím střediska správy a zároveň odpovídá za celý podnik. Je tedy ve trojjediné funkci, přičemž vedení střediska správy zpravidla deleguje na vedoucího hospodářské správy a vedení střediska realizace je svěřeno vedoucímu marketingu. Sám si ponechává vrcholové řízení celé ekonomiky podniku a vrcholové řízení marketingové politiky.
Ve středisku realizace se také setkávají na jedné straně tržby z realizované produkce a na druhé straně náklady na prodanou produkci. V těchto souvislostech je vhodné se opět vrátit k počátečním poznámkám o bodu zvratu a jeho uplatnění v anglosaském pojetí účetnictví. Právě ve středisku realizace proti sobě stojí tržby a jim příslušející náklady.

Hromadná výroba prostá, rozdíly mezi prostou, stupňovou, zakázkovou výrobou apod

7. Hromadná výroba prostá, rozdíly mezi prostou, stupňovou, zakázkovou výrobou apod.
(rozdíly viz. další otázky)
Zatím jsem uvažovali s výrobou jediného výrobku. V praxi vyrábí podnik mnoho typů výrobků, nebo alespoň jejich variant. Náš příklad změníme v tom smyslu, že podnik bude vyrábět nikoliv jeden, ale dva variantní výrobky, A a B, a to se stejnými přímými náklady. Výrobní dávka výrobku A bude 60 ks, výrobní dávka výrobku B 40 ks. Ocenění produkce bude na úrovni vlastních nákladů výroby, tj. jako v příkladu 1a. Prodej je plánován ve výši 50 ks výrobku A a 30 ks výrobku B.
Skutečné náklady činily: výrobek A: přímý materiál 570, přímé mzdy 870
výrobek B: přímý materiál 380, přímé mzdy 580

8. Hromadná výroba stupňová a fázová.

Jestliže výrobek při výrobě prochází více výrobními stupni (v následujícím schématu se jedná o případ, kdy se budoucí výrobek prochází při zpracování postupně dvěma výrobními stupni), může být pro řešení vnitřního účetního okruhu zvoleno jedno z následujících řešení (uvedená řešení jsou uvedena pouze jako příklady, pro které by bylo možno sestavit i jiné varianty řešení).
Tato řešení se liší podle toho, zda do následujícího výrobního stupně nevstupuje (čisté střediskové náklady) nebo vstupuje (úplné střediskové náklady) výstup předchozího stupně.
Jednotlivým řešením musí odpovídat i způsob rozpočtování a kalkulace. Následující schémata jsou základem pro řešení stupňové výroby. Ve schématech je z důvodu zkrácení zápisu uvedena výrobní režie jako jediné středisko. Ve skutečnosti bývá častější případ ten, že každý výrobní stupeň má svou výrobní režii.

Zakázková výroba

9. Zakázková výroba.

V předchozích schématech se jednalo o hromadnou výrobu, kdy objem produkce je dán časovým obdobím nebo výrobní dávkou. Podle času nebo výrobní dávky jsou sestaveny i rozpočty a kalkulace. Další schémata jsou již řešením zakázkové výroby. Jejím základním rysem je účtování podle jednotlivých zakázek, přičemž přímý materiál a přímé mzdy se přenášejí na zakázku přímo, režie v předem stanovených nákladech podle plánové kalkulace.

Důležitým evidenčním dokladem je zde zakázkový list, pomocí něhož je zakázka sledována, evidována a účtována ve výrobním procesu. Používají se i jiné názvy, např. pracovní příkaz. Tento pojem se ale vyskytuje i v hromadné výrobě, neboť ani zde nelze provádět práce bez dokumentace o určení konkrétních postupů pro výrobní i technické pracovníky. Proto zde raději použijeme pojmu zakázkový list.
Při zakázkové výrobě je nutno zajistit, aby výdejky přímého materiálu byly vztaženy nejenom k výrobní dávce, ale přímo ke konkrétní zakázce. Proto se tyto výdejky označují číslem konkrétní zakázky, ke které se vztahují, a zpravidla se také připojují k danému zakázkovému listu.
Podobně postupujeme i při zpracování přímých mezd. Proto vykazování jednotlivých pracovních úkonů musí být rovněž vztaženo ke konkrétním zakázkám. Děje se tak např. pomocí pracovních lístků či jiné evidence pracovních výkonů. Tyto výkony mohou být zjišťovány jako pracovní doba odpracovaná na zakázce při uplatnění časové mzdy nebo jako sazebník jednotlivých výkonů při úkolové mzdě.

Spojovací účet k nákladům bývá vyjádřen kombinovaným symbolem pro aktivní i pasivní účet

Spojovací účet k nákladům bývá vyjádřen kombinovaným symbolem pro aktivní i pasivní účet, neboť náklad vzniká (a má tedy souvztažný účet) buď jako snížení aktiv nebo jako zvýšení pasiv. Spojovací účet k výnosům bývá vyjádřen symbolem pro aktivní účet, neboť výnos je zvýšení aktiv. Podobně i spojovací účet k zásobám. Účty nedokončené výroby, polotovarů a výrobků jsou svým charakterem účty aktivní. Účty nákladů a výnosů jsou vyjádřeny stejným symbolem, náklady zpravidla vlevo a výnosy vpravo.
Jestliže místo skutečnosti použijeme pro účtování předem stanovených hodnot (např. podle plánové kalkulace), pak je symbol tohoto účtu označen hvězdičkou.
Podle výše uvedených zásad pro sestavování účetních schémat v symbologramech můžeme nejprve celé účtování vyřešit schematicky:
Ze SUN rozdělíme náklady na ta střediska, která byly v podniku zřízena. Proti nim postavíme výnosové účty středisek. Dále pokračujeme účtem výroby, na který stáhneme výstupy z těch středisek, které odpovídají stanovené úrovni oceňování výroby, a to v předem stanovených nákladech. Prodané výrobky se vyúčtují jako náklady střediska realizace, kam směřují výstupy ostatních středisek, které nebyly zahrnuty do oceňování výroby. Vstupují až do nákladů realizace, opět ve výši stanovené vzájemnými vztahy mezi těmito středisky a střediskem realizace. Výnos střediska realizace je prodejní cena zúčtovaná proti SUV. Zbývá vyúčtovat nerealizovanou produkci: zůstatek účtu Výroba je podkladem (pouze podkladem - zde nejde o souvztažnost) pro účtování SUV/SUZ.

Účtování v dvouokruhové účetní soustavě

Účtování v dvouokruhové účetní soustavě
Pro účtování středisek použijeme druhý účetní okruh. Tento účetní okruh, jehož účty posléze označíme v účtovém rozvrhu podniku námi zvolenými čísly účtů z účtových tříd 8 a 9, nejprve přebere náklady zúčtované ve finančním účetnictví ve třídě 5 pomocí Spojovacího účtu k nákladům (SÚN) a rozdělí je podle středisek.
Střediska mají přidělena čísla středisek (např. 01 - Výroba, 02 - Výrobní režie, 03 - Správa atd.). Prakticky je toto rozdělení nákladů na střediska zajištěno tím, že při účtování nákladů se kromě účtovacího předpisu ve finančním účetnictví (např. spotřeba materiálu má účtovací předpis 501/112) provede i předkontace podle středisek (jde-li o přímý materiál, pak 501/112 HS 01, jde-li o režijní materiál pro správu, pak 501/112 HS 03).
Kromě nákladů a výnosů středisek zřídíme spojovací účty k nákladům, výnosům a zásobám (SUN, VUV, SUZ). Na spojovacích účtech se účtuje na opačných stranách, než jsou účty, ke kterým se spojuje, tedy: SUN na Dal, protože náklady se účtují na Má dáti, SUV na Má dáti, protože výnosy se účtují na Dal, přírůstek nerealizované produkce, tj. SUZ na Dal, protože zásoby přibývají na Má dáti. Dále zřídíme samostatný účet Výrobky, který se chová stejně, jako příslušný účet ve finančním účetnictví, a představuje sklad výrobků.
Ze SUN rozdělíme náklady na ta střediska, která byla v podniku zřízena. Proti nim postavíme výnosové účty středisek. Dále pokračujeme účtem výroby, na který stáhneme výstupy z těch středisek, které odpovídají stanovené úrovni oceňování výroby, a to v předem stanovených nákladech. Prodané výrobky se vyúčtují jako náklady střediska realizace, kam směřují výstupy ostatních středisek, které nebyly zahrnuty do oceňování výroby. Vstupují až do nákladů realizace, opět ve výši stanovené vzájemnými vztahy mezi těmito středisky a střediskem realizace. Výnos střediska realizace je prodejní cena zúčtovaná proti SUV. Zbývá vyúčtovat nerealizovanou produkci: zůstatek účtu Výroba je podkladem (zde nejde o souvztažnost!) pro účtování SUV/SUZ.

Použití symbologramů pro druhý účetní okruh

Použití symbologramů pro druhý účetní okruh
Protože znázornění větších účetních schémat v podrobném zápisu by bylo často nepřehledné, používá se pro zachycení vzájemných vztahů a vazeb jak vnějšího (finančního účetnictví), tak vnitřního okruhu a jeho řešení tzv. symbologramů. Pro zachycení účtů a jejich označení použijeme následující symboly a zkratky:

Zkratka:

SUN - spojovací účet k nákladům
SUV - spojovací účet k výnosům
SUZ - spojovací účet k zásobám
NV - nedokončená výroba
V - výrobky
N - náklady
V - výnosy
Hv - hlavní výroba
Vr - výrobní režie
S - správní režie
O - odbytová režie
R - realizace

Spojovací účet k nákladům tedy přebírá všechny nákladové položky

Spojovací účet k nákladům tedy přebírá všechny nákladové položky zúčtované ve finančním účetnictví, které se v druhém okruhu rozčleňují podle činností (jednotlivé výroby, výrobní režie, odbyt a správa atd.).
Dokladem k tomuto účtování je soupis (sborník) převzatých účetních případů vyhotovených finanční (všeobecnou) účtárnou pod¬le jednotlivých středisek. Způsob jeho vyhotovení závisí na pou¬žité technice účtování. Spojovací účty si účetní jednotka zvolí v rámci účtových tříd 8 a 9 (nejčastěji v účtové skupině 99). Jejich funkci může nahradit způsob technického zpracování dat.
Způsob účtování hospodářských středisek také ovlivňuje sku¬tečnost, zda se evidence všech středisek vede v jediném účetním okruhu (v jedné provozní účtárně), tzv. centralizovanou formou, nebo zda každé středisko má samostatné nákladové účetnictví, spo¬jené s finančním účetnictvím a ostatními středisky pomocí spojo¬vacích účtů, tzv. decentralizovaná forma.

Při decentralizované formě vnitropodnikového účetnictví tvoří účetnictví každého střediska uzavřený celek, který samostatně sleduje své vstupy a výstupy.
Každé stře¬disko účtuje ve svém účetnictví náklady a výnosy, jednak přebíra¬né z finančního účetnictví, jednak vznikající vlastní činností střediska (výkony oceněné ve vnitropodnikových cenách stanovených podle předběžných kalkulací) a ze styku s ostatními středisky. Výrobní střediska sledují běžně stav a změny zásob výrobků.

Všechny účetní případy se evidují v decentralizované formě v každém středisku podvojným zápisem

Všechny účetní případy se evidují v decentralizované formě v každém středisku podvojným zápisem.
Vzájemný styk hospodářských středisek se eviduje pomocí účtu Převody střediskové (popř. pomocí účtu Vnitropodnikové zúčtová¬ní). Toto účtování se uskutečňuje podle vnitřních dokladů, nej¬častěji podle převodek. Celkové saldo všech účtů Převody střediskové se musí v tomto případě rovnat nule.
Velké podniky mají obvykle více závodů (často i místně od¬loučených), z nichž každý má více středisek. Z důvodů snazší kon¬troly správnosti účtování rozdělují vzájemně styk středisek na:
- styk mezi středisky téhož závodu (sleduje se na účtu Převody střediskové) a
- styk mezi středisky různých závodů (sleduje se na účtu Převody mezi závody).
Decentralizovaná forma obvykle souvisí s tím, že nejprve se účtuje na jednotlivých střediscích a účetnictví podniku vzniká postupnou sumarizací účetnictví jednotlivých středisek. Postupuje se tedy zdola nahoru.

Při centralizované formě tyto účty vymizí a vzájemný styk středisek je účtován přímo.
Centralizovaná forma obvykle souvisí s tím, že všechny účetní doklady se zpracovávají v centru (výpočetním středisku) a střediskům se odesílají výsledky zpracování. Převodové účty tedy nejsou zapotřebí.
Po shromáždění dokladů se výsledky zpracování postupně dostávají shora dolů na jednotlivá střediska. Při této formě je tedy o hospodářských výsledcích středisek informováno vedení podniku dříve než vedoucí jednotlivých středisek.

Účtování v jednookruhové účetní soustavě

Účtování v jednookruhové účetní soustavě
Při účtování v jednookruhové účetní soustavě se často používá pro zachycení nákladů na jednotlivých střediscích analytického členění na účtech finančního účetnictví. To znamená, že primárně se používá v prvých třech číslech účtu shodného členění, jaké nám určuje účtová osnova. Vzhledem k tomu, že analytický účet může mít v podstatě libovolný počet míst, používá se pro celý účet někdy 6 nebo i 9 míst. Pro další třídění lze využít 4. až 6. či až 9. místo.
Běžně se k účtování využívá software, který umožňuje provádět třídění nákladů a výnosů nejen podle druhů, ale také podle hospodářských středisek, což pak umožňuje i tvorbu střediskových vnitropodnikových výsledovek. Často účetní software umožňuje, aby označení hospodářského střediska nebylo součástí analytického účtu. Pak je vyžadováno zvlášť jako samostatná vstupní položka. Ať už je účelové členění součástí analytického účtu nebo nikoliv, vždy se sestavuje číselník středisek.

Dvouokruhová organizace účetnictví

6. Dvouokruhová organizace účetnictví.

Vnitropodnikové účetnictví lze také řešit jako dvouokruhovou účetní soustavu.
Pro naše účely zachováme shodné oceňování v obou okruzích. Druhý účetní okruh zde vzniká tak, že mezi účty nákladů a výnosů jsou opět vloženy nákladové a výnosové účty, tentokrát ale tříděné podle středisek, tedy podle jednotlivých činností. Na náklady a výnosy finančního účetnictví jsou napojeny pomocí spojovacích účtů.
Pokud konceptor podnikové účetní soustavy řeší vedení vnitropodnikového účetnictví v samostatném účetním okruhu, je možno volit různé formy jeho organizace a metod postupů účtování. Jsou proto v evidenci hospodářských středisek uplatněny podle povahy jejich činnosti (ve výrobních útvarech podle technologie jejich výroby) četné odlišnosti. Proto se v dalším výkladu omezíme jen na základní metodické rozdíly.
V této metodě vedení vnitropodnikového účetnictví se v druhém okruhu využí¬vají volné účtové třídy účtové osnovy pro podnikatele, tj. účtové třídy 8 a 9. Jejich rozčlenění na účtové skupiny a jednotlivé syntetické účty a jejich obsahovou náplň určí účetní jednotka sa¬ma. O zvolené účty musí doplnit účtový rozvrh účetní jednotky. Protože volba číselného označení jednotlivých syntetických účtů v účtových třídách 8 a 9 je plně v pravomoci účetních jednotek, omezíme se v dalším výkladu jen na názvy obvykle používaných účtů bez jejich číselného označení.
Pro styk s finančním účetnictvím se používají spojovací účty. Aby byla zajištěna kontrola přebí¬raných účetních případů, používají se pro styk s finančním účet¬nictvím minimálně tyto spojovací účty:
a) spojovací účet k nákladům (převody nákladů) - SÚN,
b) spojovací účet k výnosům (převody výnosů) - SÚV,
c) spojovací účet k zásobám (převod zásob) - SÚZ.

Předběžná a výsledná kalkulace

Předběžná a výsledná kalkulace
Na základě výrobních úkolů podniku se rozpočtují a kalkulují náklady na jednotku produkce, na tzv. kalkulační jednici.
Kalkulace je tedy stanovení nákladů na jednotku produkce. Předem stanovené (propočtené náklady) na kalkulační jednici představují nákladový úkol, jehož plnění se kontroluje v systému vnitropodnikového ekonomického řízení.
Ve výsledných kalkulacích se zjišťují skutečné náklady na kalkulační jednici. Sestavují se po skončení výroby, popř. v opa¬kované (hromadné a velkosériové) výrobě koncem účetního období. Slouží ke kontrole hospodárnosti, k mezipodnikovému porovnávání, ke zjištění skutečné rentability jednotlivých druhů podnikových výkonů, ke stanovení prodejních cen a také ke kontrole předb재ných kalkulací.
Při sestavování výsledné kalkulace je třeba nejdříve zjistit skutečné náklady vynaložené na celkové množství dokončených výko¬nů. Podklady pro zjištění těchto nákladů poskytuje vnitropodnikové účetnictví vedené podle výkonů a podle jednotlivých vnitropodnikových útvarů (hospodářských středisek). Proto se má tato evidence organizovat tak, aby bylo možno kdykoli sestavit výslednou kalkulaci kteréhokoli podnikového výkonu, a to v členění podle používaného kalkulačního vzorce (kalkulační přip¬ravenost).
Obsah nákladů zjišťovaných ve výsledné kalkulaci na kalku¬lační jednici má být srovnatelný s předběžnou kalkulací. Proto se používají při výpočtu nákladů na kalkulační jednici tytéž způsoby (metody) jejich přičítání jako v předběžné kalkulaci. Určení úč¬tů, z nichž se čerpají údaje pro výslednou kalkulaci, závisí na použitém způsobu evidence nákladů ve vnitropodnikovém účetnictví.

Jednookruhová organizace účetnictví

5. Jednookruhová organizace účetnictví.

V jednookruhové účetní soustavě se sledují běžné náklady a výnosy podle vnitropodnikových útvarů (hospodářských středisek) na analytic¬kých účtech nebo v analytické evidenci účtové třídy 5 - Náklady a 6 - Výnosy. Jednotlivé syntetické účty nákladových druhů a výnosových položek se tedy člení analyticky podle hospodářských středisek. O tyto účty se musí doplnit účtový rozvrh účetní jednotky.

Technicky je možno postupovat dvěma způsoby:
a) náklady a výnosy je možno sledovat primárně na syntetických účtech s rozpisem jejich částek na příslušné analy¬tické účty,
b) prvotní záznamy mohou být účtovány na analytických účtech (podvojným zápisem) a na syntetické účty nákladů a výnosů se zapisují až měsíčními obraty.

Pro vlas¬tní řešení máme následující možnosti:
1) využití pomocných číselníků provozů, činností a prostředků pro účtování v účtových třídách 5 a 6,
2) využití kalkulačních položek, které se vkládají na určité místo v analytickém členění účtu (např. použijeme 5. a 6. místo v šestimístném čísle účtu),
3) kombinace způsobů popsaných v bodech 1) a 2).
Zpracování podle bodu 3, které je kombinované a tedy rela¬tivně nejobtížnější, má na druhé straně největší vypovídací schopnost.

Při řešení koncepce vnitropodnikového účetnictví je nejpodstatnější pečlivá počáteční úvaha

Při řešení koncepce vnitropodnikového účetnictví je nejpodstatnější pečlivá počáteční úvaha o tom, co vlastně chceme vnitropodnikovým účetnictvím postihnout. Vnitropodnikové účetnictví lze v jeho nejjednodušší formě vytvořit tím, že nepostihujeme vzájemné předávky mezi stře¬disky, ale provedeme pouze třídění nákladů a výnosů podle jednot¬livých středisek a položek kalkulačního vzorce.
Tento způsob evidence ve vnitropodnikovém účetnictví se pou¬žívá v podnicích služeb a v menších výrobních podnicích s jedno¬duchou výrobou, při malém počtu středisek a při malé nebo žádné vnitropodni¬kové kooperaci. Zavádění vnitropodnikového účetnictví má ale většinou smysl právě tehdy, když jde o podnik většího rozsahu, kde jednotlivé organizační a ekonomické části navzájem kooperují.
Jednookruhové účetnictví s kooperací středisek se pak zpravidla řeší tak, že vnitropodnikové převody (druhotné náklady a výnosy) se zapi¬sují ve vnitropodnikovém účetnictví vždy podvojným zápisem pomocí účtů Vnitropodnikové náklady a Vnitropodnikové výnosy, které se zařadí do účtových skupin 59 a 69 (obvykle účty 599 a 699). Také tyto účty se v analytické evidenci člení podle hospodářských středisek. V tomto způsobu účtování je vztah mezi účty 699 a 599 takový, že jejich saldo je nulové.
Tyto účty se do celkového hospodářského výsledku účetní jednotky zpravidla nepočítají. Pokud by se počítaly, jejich vliv na hospodářský výsledek vzhledem k nulovému saldu je rovněž nulový. Zápisy na syntetické účty se uskutečňují zpravidla až měsíčními obraty.

Kalkulace a její význam v nákladovém účetnictví

4. Kalkulace a její význam v nákladovém účetnictví, základní pojmy rozpočtování, vzájemný vztah rozpočtů a kalkulací.
Podnik má stanoveny cíle své hospodářské politiky. Příkladem podnikových cílů mohou např. být: maximalizace zisku (pak jde o minimalizaci nákladů a maximalizaci tržeb) nebo ovládnutí trhu (pak jde o maximalizaci produkce spojenou se snižováním ceny), případně jiné cíle.
Cíle podniku jsou rozpracovány do plánů podniku (plán výroby, plán finanční, plán investiční, plán personální apod.) a dále konkretizovány do rozpočtů. Rozpočet bývá definován jako finanční dokument, připravený a schválený před určitým obdobím, na které je sestavován, přičemž časovým horizontem je zpravidla kalendářní rok.
Rozpočtování je proces navazující na vymezené věcné úkoly podniku a vnitropodnikových útvarů.
Rozpočet je stanovením nákladů na čas a objem aktivity podniku a jeho vnitropodnikových útvarů.

Základní důvody pro sestavování rozpočtů jsou následující

Základní důvody pro sestavování rozpočtů jsou následující:
- zpřesnit plánování prováděných operací vně i uvnitř podniku,
- koordinovat činnosti různých pod¬nikových útvarů a zabezpečit harmoni¬cké proporce v jejich čin¬nosti,
- motivovat vedoucí pracovníky pod¬niku k dosahování podnikových cílů tím, že se soustava odměňování naváže na plnění rozpočtů a hospodářských výsledků řízených útvarů,
- napomáhat vedoucím pracovní¬kům řídit a kontrolovat činnosti, za které jsou odpovědni,
- vytvářet předpoklady pro objektivní hodnocení výkonu vedoucího pra¬covníka.
Podrobné rozpočty pro jednotlivé vnitropodnikové útvary resp. aktivity se obvykle sestavují na jednoroční období v měsíčním členění celého roku nebo v měsíčním členění na první tři měsíce a čtvrtletním členění pro zbývajících devět měsíců. Čtvrtletní členění se pak v průběhu roku rozpracovává do jednotlivých měsíců v závislosti na vývoji podmínek vnějšího a vnitřního okolí, ve kterých vedoucí pracovníci musí v tom kterém nastávajícím období operovat. V praxi podniku se často porovnává původně sestavený celoroční rozpočet se skutečnými výkony v jednotlivých čtvrtletích a měsících. Vzniklé odchylky se klasifikují z hlediska jejich významnosti, analyzují se jejich příčiny a určují opatření, která vedou k odstranění odchylek. V praxi je důležité, aby se ke kontrolním účelům používala měsíční období.