Obch.zák. – ve zvl. ustanovení §738 – jediný paragraf věnovaný obchodnímu zastoupení
= má-li obch. zástupce sídlo v cizině, stanoví se vyvratitelná domněnka, že územní oblastí, ve které má vyvíjet činnost je území jeho státu
Obdobná je smlouva o výhradním prodeji
- liší se v tom, že odběratel zde nevyvíjí činnost k tomu, aby někdo jiný uzavřel s dodavatelem kupní sml., ale sám bude od dodavatele zboží kupovat
Smlouva:
v písemné formě
určená oblast
druhy zboží
- dodavatel je zavázán nedodávat přímo ani nepřímo (např. přes komisionáře) zboží nikomu jinému
- Zaniká:
a) uplynutím doby
b) uplynutím jednoho roku od uzavření – není-li doba stanovena
c) u neurčité doby vypovědí na konci následujícího měsíce po měsíci, kdy byla doručena.
XXXIV Způsoby placení
XXXIV.1 Mezistátní úprava
XXXIV.1.1 Volnoměnový styk
Umožňuje volný převod plateb ze státu do státu pomocí volně směnitelných měn.
XXXIV.1.2 Clearing
Pravidelné vyrovnávání vzájemných pohledávek
(rozlišovat od barterů = přímá směna zboží navzájem)
XXXIV.2 Soukromoprávní úprava
XXXIV.2.1 Časová souslednost plateb
a) platba předem (avans) – výhodné pro prodejce
b) záloha (akontace)
c) splátky (sjednaný kalendář)
d) následná platba – výhodné pro kupujícího
XXXIV.2.2 Způsoby placení
v hotovosti (cash) – někde není dovolena
hladké platby (bankovní převod) – z účtu příkazce na účet adresáta předpokladem je spojení bank
dokumentární platby
- inkaso: jednotná pravidla pro inkasa – revizce = 1995 = mezinárodně doporučený souhrn pravidel. Banka podle přijatých instrukcí obstará platbu nebo vydání dokumentů proti platbě.
- hladké inkaso: není vázáno na obchodní dokumenty
- dokumentární: zcela, nebo zčásti vázáno na finanční dokumenty
- akreditiv: smlouva, v níž se banka zavazuje příkazci.
příjemce musí splnit podmínky
banka avizuje.
Nevýhodou jsou vyšší náklady na placení. Akreditiv – odvolatelný x neodvolatelný (ČR)
potvrzený (+další banka) x nepotvrzený
remboursní – oprávněný obdrží akcept směnky ten může směnku nabídnout bance
XXX Právní podmínky podnikání zahraničních osob
- občanství (na rozdíl od jiných oblastí soukromoprávních) zde nehraje roli
FO s bydlištěm n. PO se sídlem mimo území ČR
ZMPS §32 – zásada rovného postavení čs. občanů a cizinců
(výjimky v zákoně)
Obch.zák. - §21 – ZO mohou v tuzemsku podnikat za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby
Účast na podnikání bez založení právnické osoby
(např. smlouvou o sdružení, smlouvou o tichém společenství)
- v úvahu přichází použití i jiného než českého práva (jedná se o vztah s mezinárodním prvkem)
Podnikání podle živnostenského zákona
§5 odst. 2 ŽZ – za stejných podmínek jako občan ČR
Nemá-li v tuzemsku pobyt, musí ustanovit odpovědného zástupce
- ten musí splňovat příslušné podmínky (všeobecné, zvláštní)
- znalost češtiny, pobyt v ČR, ne pro víc než 2 podnikatele
- oprávnění podnikat – ke dni zápisu do obchodního rejstříku
Podnikání podle obchodního zákoníku
určitá omezení (burzy /souhlas ČNB/, investiční fondy, banky, pojišťovny /jen jako a.s./)
způsobilost – podle ZMPS §3, PO – u nás inkorporační (podle pr. řádu, kterým byla založena)
PO zde může být založena podle našeho i cizího práva
Přemístění sídla zahraniční PO do ČR
- podm.: aby to připouštěl cizí právní řád. Dále se budou poměry řídit tím právem, podle kterého byla založena
Ručení společníků však nesmí být nižší
Ochrana a podpora investic
- vyvlastnit lze jen na základě zákona
- úprava v mezinárodních smlouvách (dvoustranné dohody) PL, Rak, USA aj.
- WASHINGTON – mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic
XXXI Právní úprava kupní smlouvy v mezinárodním obchodním styku
= kupní smlouva mezi stranami, které mají místa podnikání v různých státech, jestliže:
a) jsou tyto státy smluvními státy
b) jestliže podle ustanovení mezinárodního práva soukromého se má použít právního řádu některého smluvního státu (neplatí pro ČR)
Strany mohou použití úmluvy vyloučit. Pak se použije kolizní normy (nejspíše volba práva)
Vídeňská úmluva:
Náležitosti:
úmluva výslovně nestanoví podstatné náležitosti
přesto: - návrh na uzavření smlouvy musí být dostatečně určitý
- určitým osobám
- projevovat vůli navrhovatele
Forma – nemusí být písemná
převod vlastnického práva přenechává rozhodnému právnímu řádu určenému podle kolizních norem. Obecně se stanoví povinnost prodávajícího převést vlastnické právo
čl. 55 a čl. 14 – rozpor (55 – nemusí být určena cena a to ani způsob jejího vypočtení x 14 – musí být dostateně určitý, jinak neplatná)
ujednání o dílčím plnění
ujednání o omezení prodeje
přechod nebezpečí
náhrada škody 1) uskutečněna náhradní koupě
2) neuskutečněna náhradní koupě
FO s bydlištěm n. PO se sídlem mimo území ČR
ZMPS §32 – zásada rovného postavení čs. občanů a cizinců
(výjimky v zákoně)
Obch.zák. - §21 – ZO mohou v tuzemsku podnikat za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby
Účast na podnikání bez založení právnické osoby
(např. smlouvou o sdružení, smlouvou o tichém společenství)
- v úvahu přichází použití i jiného než českého práva (jedná se o vztah s mezinárodním prvkem)
Podnikání podle živnostenského zákona
§5 odst. 2 ŽZ – za stejných podmínek jako občan ČR
Nemá-li v tuzemsku pobyt, musí ustanovit odpovědného zástupce
- ten musí splňovat příslušné podmínky (všeobecné, zvláštní)
- znalost češtiny, pobyt v ČR, ne pro víc než 2 podnikatele
- oprávnění podnikat – ke dni zápisu do obchodního rejstříku
Podnikání podle obchodního zákoníku
určitá omezení (burzy /souhlas ČNB/, investiční fondy, banky, pojišťovny /jen jako a.s./)
způsobilost – podle ZMPS §3, PO – u nás inkorporační (podle pr. řádu, kterým byla založena)
PO zde může být založena podle našeho i cizího práva
Přemístění sídla zahraniční PO do ČR
- podm.: aby to připouštěl cizí právní řád. Dále se budou poměry řídit tím právem, podle kterého byla založena
Ručení společníků však nesmí být nižší
Ochrana a podpora investic
- vyvlastnit lze jen na základě zákona
- úprava v mezinárodních smlouvách (dvoustranné dohody) PL, Rak, USA aj.
- WASHINGTON – mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic
XXXI Právní úprava kupní smlouvy v mezinárodním obchodním styku
= kupní smlouva mezi stranami, které mají místa podnikání v různých státech, jestliže:
a) jsou tyto státy smluvními státy
b) jestliže podle ustanovení mezinárodního práva soukromého se má použít právního řádu některého smluvního státu (neplatí pro ČR)
Strany mohou použití úmluvy vyloučit. Pak se použije kolizní normy (nejspíše volba práva)
Vídeňská úmluva:
Náležitosti:
úmluva výslovně nestanoví podstatné náležitosti
přesto: - návrh na uzavření smlouvy musí být dostatečně určitý
- určitým osobám
- projevovat vůli navrhovatele
Forma – nemusí být písemná
převod vlastnického práva přenechává rozhodnému právnímu řádu určenému podle kolizních norem. Obecně se stanoví povinnost prodávajícího převést vlastnické právo
čl. 55 a čl. 14 – rozpor (55 – nemusí být určena cena a to ani způsob jejího vypočtení x 14 – musí být dostateně určitý, jinak neplatná)
ujednání o dílčím plnění
ujednání o omezení prodeje
přechod nebezpečí
náhrada škody 1) uskutečněna náhradní koupě
2) neuskutečněna náhradní koupě
XXXII Licenční smlouvy
Vymezení mezinárodní licenční smlouvy:
Vztah mezi smluvními partnery majícími své sídlo na území různých států, přičemž předmětem této smlouvy je závazek poskytovatele licence umožnit přijímateli využití patentu, ochranné známky, průmyslového vzoru anebo na něj převést určité výrobní poznatky a zkušenosti s tím, že tento mu bude platit poplatky.
Z pohledu předmětu licence obvykle rozeznáváme:
1) licence patentní, známkové, vzorové. Jejich předmětem je užívat platný patent, ochrannou známku či užitný vzor buďto v zemi nabyvatele, anebo v zemích dalších, vymezených licencí
2) licence smíšené. Umožňující využívat nejen chráněná práva, ale i knofhof, obvykle vymezované jako soubor poznatků a zkušeností.
Z pohledu rozsahu poskytovaných práv rozlišujeme
1) licence výlučné či exkluzivní umožňující využívat licenci monopolně na určitém území. V některých zemích udělení exkluzivity vylučuje i využívání těchto licencí samotnému poskytovateli
2) licence nevýlučné umožňující využívat předmět smlouvy i jiným osobám
3) licence křížové, při nichž si partneři poskytují vzájemně licenci k využívání průmyslových práv. Obě strany jsou tak nabyvatelem i poskytovatelem současně
Přímá úprava těchto smluv je poměrně vzácná a kvalifikace je rozdílná. Objevují se názory směřující ke smlouvě kupní, nájemní či leasingové, smíšené či smlouvě sui generis.
Okruh platnosti licence
- věcný; místní; osobní
předmět licenční smlouvy musí být popsán co nejpodrobněji. V některých případech stačí odkaz na registrační číslo patentu, registrované známky. Vymezení území je dalším samozřejmým rozměrem udělení licence.
Povinnosti poskytovatele
Základní povinností poskytovatele licence je umožnit využívání předmětu smlouvy. Realizace této povinnosti může mít různou podobu: předání dokumentace, sdělení informace, vyškolení personálů, vyslání odborníků. Poskytovatel, majitel patentu, zásadně odpovídá za existenci patentové ochrany. Konkrétní dopady porušení jsou v rámci jednotlivých právních řádů řešeny různě.
Povinnosti nositele licence
platit licenční poplatky (buď jednotnou částkou nebo ve splátkách).
dále musí dodržovat kvalitu výrobku, uchovat tajemství a nepředávat knofhof dále, vést odděleně účetnictví o licenční výrobě..
Délka trvání smlouvy a režim po skončení platnosti
Na určité období, na celou dobu existence patentové ochrany nebo na dobu neurčitou.
Placení licenčních poplatků po zániku patentu je dle řady právních řádů považováno za zakázané.
Výpověď
Vedle uplynutí doby je možný zánik i výpovědí z důvodu, že jedna ze stran poruší povinnosti.
Vztah mezi smluvními partnery majícími své sídlo na území různých států, přičemž předmětem této smlouvy je závazek poskytovatele licence umožnit přijímateli využití patentu, ochranné známky, průmyslového vzoru anebo na něj převést určité výrobní poznatky a zkušenosti s tím, že tento mu bude platit poplatky.
Z pohledu předmětu licence obvykle rozeznáváme:
1) licence patentní, známkové, vzorové. Jejich předmětem je užívat platný patent, ochrannou známku či užitný vzor buďto v zemi nabyvatele, anebo v zemích dalších, vymezených licencí
2) licence smíšené. Umožňující využívat nejen chráněná práva, ale i knofhof, obvykle vymezované jako soubor poznatků a zkušeností.
Z pohledu rozsahu poskytovaných práv rozlišujeme
1) licence výlučné či exkluzivní umožňující využívat licenci monopolně na určitém území. V některých zemích udělení exkluzivity vylučuje i využívání těchto licencí samotnému poskytovateli
2) licence nevýlučné umožňující využívat předmět smlouvy i jiným osobám
3) licence křížové, při nichž si partneři poskytují vzájemně licenci k využívání průmyslových práv. Obě strany jsou tak nabyvatelem i poskytovatelem současně
Přímá úprava těchto smluv je poměrně vzácná a kvalifikace je rozdílná. Objevují se názory směřující ke smlouvě kupní, nájemní či leasingové, smíšené či smlouvě sui generis.
Okruh platnosti licence
- věcný; místní; osobní
předmět licenční smlouvy musí být popsán co nejpodrobněji. V některých případech stačí odkaz na registrační číslo patentu, registrované známky. Vymezení území je dalším samozřejmým rozměrem udělení licence.
Povinnosti poskytovatele
Základní povinností poskytovatele licence je umožnit využívání předmětu smlouvy. Realizace této povinnosti může mít různou podobu: předání dokumentace, sdělení informace, vyškolení personálů, vyslání odborníků. Poskytovatel, majitel patentu, zásadně odpovídá za existenci patentové ochrany. Konkrétní dopady porušení jsou v rámci jednotlivých právních řádů řešeny různě.
Povinnosti nositele licence
platit licenční poplatky (buď jednotnou částkou nebo ve splátkách).
dále musí dodržovat kvalitu výrobku, uchovat tajemství a nepředávat knofhof dále, vést odděleně účetnictví o licenční výrobě..
Délka trvání smlouvy a režim po skončení platnosti
Na určité období, na celou dobu existence patentové ochrany nebo na dobu neurčitou.
Placení licenčních poplatků po zániku patentu je dle řady právních řádů považováno za zakázané.
Výpověď
Vedle uplynutí doby je možný zánik i výpovědí z důvodu, že jedna ze stran poruší povinnosti.
XXIX.1 Zvláštní ustanovení obchodního zákoníku pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu
Hl III – část III.
výhradně pro soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem
1) obecná ustanovení
2) zvláštní ujednání = (součásti některých smluv/kupní – zákaz dalšího vývozu, omezení prodeje, měnová doložka)
Jednotlivé otázky, důležité pro vztahy v mezinárodním obchodu.
Zvyklosti: podle ObchZ se přihlíží i ke zvyklostem, pokud nejsou v rozporu
Úřední povolení: §731 – která ze stran musí žádat (dl. vývozní povolení, věř. dovolzní povolení)
Měnová doložka: - vázání na zajišťující měnu
Obvyklá cena: - cena obvyklá na trhu
Prodlení: úrok + 1% (úroky požadované za úvěry od bank u dlužníka)
XXIX.2 Smlouva o mezinárodní koupi zboží
Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboží
XXIX.3 Smlouvy o mezinárodní přepravě
COTIF, CMR (silniční), Varšavská úmluva (letecká), Haagská pravidla o konosamentech (námořní)
výhradně pro soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem
1) obecná ustanovení
2) zvláštní ujednání = (součásti některých smluv/kupní – zákaz dalšího vývozu, omezení prodeje, měnová doložka)
Jednotlivé otázky, důležité pro vztahy v mezinárodním obchodu.
Zvyklosti: podle ObchZ se přihlíží i ke zvyklostem, pokud nejsou v rozporu
Úřední povolení: §731 – která ze stran musí žádat (dl. vývozní povolení, věř. dovolzní povolení)
Měnová doložka: - vázání na zajišťující měnu
Obvyklá cena: - cena obvyklá na trhu
Prodlení: úrok + 1% (úroky požadované za úvěry od bank u dlužníka)
XXIX.2 Smlouva o mezinárodní koupi zboží
Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboží
XXIX.3 Smlouvy o mezinárodní přepravě
COTIF, CMR (silniční), Varšavská úmluva (letecká), Haagská pravidla o konosamentech (námořní)
XXVI Právo mezinárodního obchodu, pojem, předmět, prameny
Pojem:
uspořádaný soubor právních norem z různých právních odvětví a různého původu, jehož účelem je upravovat právní vztahy vznikající v mezinárodním obchodu
Předmět:
právní vztahy v oblasti mezinárodního obchodu a hospodářského styku vůbec
Druhy norem:
1) Normy, jejichž funkcí je upravovat organizaci a řízení mezinárodních hospodářských styků. Vytvářejí určitý prostor stát zasahuje do vzniku, průběhu a uskutečňování soukromoprávních vztahů (bývají označovány jako hospodářské právo)
2) Normy soukromoprávní, které obsahují zvláštní hmotněprávní úpravu . Jde zejména o:
a) normy, které upravují určité zvláštnosti těchto vztahů, oproti normám použitelným obecně (§§729-755) (na rozdíl od přímých – musí na ně odkazovat kolizní norma)
b) soubory norem určených pouze pro určité skupiny právních vztahů – jsou to přímé normy, obvykle sjednané mezinárodními smlouvami.
3) Normy procesní
Prameny:
A: mezinárodní smlouvy:
a) unifikující hmotněprávní normy
b) unifikující procesněprávní normy
B: vnitrostátní předpisy:
a) normy regulující v zájmu státu mezinárodní obchodní a hospodářské styky (správní, finanční právo, ochrana hospodářské soutěže, devizový zákon)
b) normy regulující soukromoprávní vztahy (obchodní zákoník §729..; směnečný a šekový)
c) normy procesní (99/1963)
C: mezinárodní obchodní zvyklosti a jiné prostředky vytvořené praxí mezinárodního obhodu
a) mezinárodní obchodní zvykosti
b) formulářové smlouvy
c) dodací podmínky (INCOTERMS)
+ lex mercatoria
XXVII Právo mezinárodního obchodu, pojem, předmět, prameny
nutnost vytvoření systému nástrojů pro liberalizovaný zahraniční obchod
ALE – nutnost zajistit podmínky pro restrukturalizaci
uspořádaný soubor právních norem z různých právních odvětví a různého původu, jehož účelem je upravovat právní vztahy vznikající v mezinárodním obchodu
Předmět:
právní vztahy v oblasti mezinárodního obchodu a hospodářského styku vůbec
Druhy norem:
1) Normy, jejichž funkcí je upravovat organizaci a řízení mezinárodních hospodářských styků. Vytvářejí určitý prostor stát zasahuje do vzniku, průběhu a uskutečňování soukromoprávních vztahů (bývají označovány jako hospodářské právo)
2) Normy soukromoprávní, které obsahují zvláštní hmotněprávní úpravu . Jde zejména o:
a) normy, které upravují určité zvláštnosti těchto vztahů, oproti normám použitelným obecně (§§729-755) (na rozdíl od přímých – musí na ně odkazovat kolizní norma)
b) soubory norem určených pouze pro určité skupiny právních vztahů – jsou to přímé normy, obvykle sjednané mezinárodními smlouvami.
3) Normy procesní
Prameny:
A: mezinárodní smlouvy:
a) unifikující hmotněprávní normy
b) unifikující procesněprávní normy
B: vnitrostátní předpisy:
a) normy regulující v zájmu státu mezinárodní obchodní a hospodářské styky (správní, finanční právo, ochrana hospodářské soutěže, devizový zákon)
b) normy regulující soukromoprávní vztahy (obchodní zákoník §729..; směnečný a šekový)
c) normy procesní (99/1963)
C: mezinárodní obchodní zvyklosti a jiné prostředky vytvořené praxí mezinárodního obhodu
a) mezinárodní obchodní zvykosti
b) formulářové smlouvy
c) dodací podmínky (INCOTERMS)
+ lex mercatoria
XXVII Právo mezinárodního obchodu, pojem, předmět, prameny
nutnost vytvoření systému nástrojů pro liberalizovaný zahraniční obchod
ALE – nutnost zajistit podmínky pro restrukturalizaci
XXVII.1 Regulace mezinárodními smlouvami
Asociační dohoda č. 7/95 Sb. – zboží označit „CE“ Conformité Européenne.
CEFTA – průvodní osvědčení EUR.1 - doklad který potvrzuje původ zboží.(zboží nad 5 110 EUR)
WTO
Dvoustranné mezinárodní smlouvy
Mezinárodní obchodní smlouvy (dohody) = mezin. právní podmínky pro vzájemné vztahy
- doložky reciproční, nejvyšších výhod
Dohody = konkrétní ujednání o výměně zboží (kontingentní listiny)
př. Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci s Ruskem
GATT
Mezinárodní smlouvy o omezení dvojího zdanění
XXVII.2 Regulace vnitrostátními předpisy
a) dovoz a vývoz kontrolovaného zboží 547/1990 Sb.
b) obchodování vojenským materiálem
c) zákon o ochraně ozonové vrstvy země (tetrachlordifluorpropan)
d) vývoz předmětů kulturní hodnoty
e) vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží (vyhl. 560/99)
f) zákaz obchodovat s určitými státy (JUGO, IR´AK)
g) celní předpisy (celní zákon č. 13/93 Sb.); celní sazebník, nařízení vlády
h) devizové předpisy
XXVII.3 Celní unie se Slovenskem
- jednotná celní deklarace, nevyžaduje se licence
- zamezení dvojího zdanění.
XXVIII Mezinárodní organizace
1) universální
2) regionální
3) partikulární
XXVIII.1 Vládní organizace
XXVIII.1.1 Zaměřené na všeobecnou podporu světového obchodu
a) Hospodářská a sociální rada OSN – otázky hospodářské, sociální a kulturní spolupráce mezi členskými státy OSN (studie, konference, příprava úmluv pro Valné shromáždění) Vytváří si oblastní hospodářské komise (ECE = hospodářská komise pro Evropu)
b) WTO /světová obchodní organizace/ 1994; ČR zakl. člen; konference ministrů – má tři pilíře: i – GATT, ii – GATS vš.doh.o obchodech službami, TRIPS dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví
c) OECD organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – původně OEEC (european) – 200 odborných výborů
XXVIII.1.2 Zaměřené na zjednodušení mezinárodního platebního styku
a) MMF 1944 – Bretton Woods – podpora mezinárodní měnové součinnosti
b) EMS (evropský měnový systém) na základě usnesení Evropské rady
XXVIII.1.3 Mezinárodní organizace poskytující rozvojovou pomoc
a) IBRD (mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj) – podpora investic – poskytování záruk a dlouhodobých půjček – zásadně vládám členských států. Má tři specializované agentury – Mezin. fin. korporace (IFC) – zakládání soukromého podnikání; Mezinárodní sdružení pro rozvoj (IDA) – méně vyvinuté oblasti; Mnohostranná agentura pro investiční záruky (MIGA)
b) EBRD (Londýn) 1990 – ČR – zakl.čl. = cílem je převod do kapitalismu (tržní ekonomika)
XXVIII.1.4 Mezinárodní organizace vytvářející hospodářská společenství
a) Zóny volného obchodu (NAFTA, CEFTA, EFTA)
b) celní unie (BENELUX)
c) Společný trh
d) hospodářská a měnová unie
ES = ESUO, EURATOM, EHS
FAO
OPEC
XXIX Způsoby úpravy právních vztahů vznikajících v mezinárodním obchodu
CEFTA – průvodní osvědčení EUR.1 - doklad který potvrzuje původ zboží.(zboží nad 5 110 EUR)
WTO
Dvoustranné mezinárodní smlouvy
Mezinárodní obchodní smlouvy (dohody) = mezin. právní podmínky pro vzájemné vztahy
- doložky reciproční, nejvyšších výhod
Dohody = konkrétní ujednání o výměně zboží (kontingentní listiny)
př. Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci s Ruskem
GATT
Mezinárodní smlouvy o omezení dvojího zdanění
XXVII.2 Regulace vnitrostátními předpisy
a) dovoz a vývoz kontrolovaného zboží 547/1990 Sb.
b) obchodování vojenským materiálem
c) zákon o ochraně ozonové vrstvy země (tetrachlordifluorpropan)
d) vývoz předmětů kulturní hodnoty
e) vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží (vyhl. 560/99)
f) zákaz obchodovat s určitými státy (JUGO, IR´AK)
g) celní předpisy (celní zákon č. 13/93 Sb.); celní sazebník, nařízení vlády
h) devizové předpisy
XXVII.3 Celní unie se Slovenskem
- jednotná celní deklarace, nevyžaduje se licence
- zamezení dvojího zdanění.
XXVIII Mezinárodní organizace
1) universální
2) regionální
3) partikulární
XXVIII.1 Vládní organizace
XXVIII.1.1 Zaměřené na všeobecnou podporu světového obchodu
a) Hospodářská a sociální rada OSN – otázky hospodářské, sociální a kulturní spolupráce mezi členskými státy OSN (studie, konference, příprava úmluv pro Valné shromáždění) Vytváří si oblastní hospodářské komise (ECE = hospodářská komise pro Evropu)
b) WTO /světová obchodní organizace/ 1994; ČR zakl. člen; konference ministrů – má tři pilíře: i – GATT, ii – GATS vš.doh.o obchodech službami, TRIPS dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví
c) OECD organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – původně OEEC (european) – 200 odborných výborů
XXVIII.1.2 Zaměřené na zjednodušení mezinárodního platebního styku
a) MMF 1944 – Bretton Woods – podpora mezinárodní měnové součinnosti
b) EMS (evropský měnový systém) na základě usnesení Evropské rady
XXVIII.1.3 Mezinárodní organizace poskytující rozvojovou pomoc
a) IBRD (mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj) – podpora investic – poskytování záruk a dlouhodobých půjček – zásadně vládám členských států. Má tři specializované agentury – Mezin. fin. korporace (IFC) – zakládání soukromého podnikání; Mezinárodní sdružení pro rozvoj (IDA) – méně vyvinuté oblasti; Mnohostranná agentura pro investiční záruky (MIGA)
b) EBRD (Londýn) 1990 – ČR – zakl.čl. = cílem je převod do kapitalismu (tržní ekonomika)
XXVIII.1.4 Mezinárodní organizace vytvářející hospodářská společenství
a) Zóny volného obchodu (NAFTA, CEFTA, EFTA)
b) celní unie (BENELUX)
c) Společný trh
d) hospodářská a měnová unie
ES = ESUO, EURATOM, EHS
FAO
OPEC
XXIX Způsoby úpravy právních vztahů vznikajících v mezinárodním obchodu
XXIV Soudní řízení v mezinárodním obchodním styku
Vztah k rozhodčímu řízení
- soud přihlíží k námitce, že věc má být projednána před rozhodci
- námitka nejpozději při prvním úkonu odpůrce
spory o nároky z právních vztahů v mezinárodním obchodním styku patří mezi věci majetkové. ve smyslu ustampvemé §37 ZMPS = pravomoc je dána, je-li dána jejich příslušnost (např. soudu, v jehož obvodu má odpůrce sídlo, n. bydliště, pracoviště, v jehož obvodu nastala skutečnost...atd. §84 OSŘ
pravomoc může být dána i písemnou úmluvou stran (prorogace)
Luganská úmluva o pravomoci a výkonu rozsudků v obč. a obch. věcech
XXV Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů
Smluvní teorie:
rozhodčí nález se pokládá za bezprostřední účinek rozhodčí smlouvy, její pokračování a naplnění. – k výkonu je potřeba soudního rozhodnutí
Rozsudková teorie:
Rozhodčí soudci vykonávají skutečnou rozhodovací moc. Český právní řád přiznává řádně doručenému rozhodčímu nálezu účinky pravomocného soudního rozsudku , takže lze soudit, že se přiklání k rozsudkové teorii.
Cizí rozhodčí nález (rozhodčí nález vydaný v cizím státě) bude v tuzemsku uznán a vykonán jako tuzemský rozhodčí nález, je-li zaručena vzájemnost. Jde o vzájemnost materiální, není třeba ji zajišťovat mezistátní ujednáním. Stačí, že v cizím státě skutečně uznávají a vykonávají české rozhodčí nálezy, anebo pokud k takovému případu v cizím státě dosud nedošlo, i jen ta skutečnost, že cizí stát buď ve svých právních předpisech obecně stanoví nebo i jinak (ve své soudní praxi) postupuje tak, že se cizí rozhodčí nálezy v něm uznávají a vykonávají za podmínky vzájemnosti.
Uznání: bez zvláštního rozhodnutí se přiznávají stejné právní účinky jako tuzemskému. Je uznán tím, že čs. orgán jej posuzuje jako nález tuzemský.
Výkon: nařídí předseda senátu příslušného okresního soudu po vykonání potřebných šetření – musí se odůvodnit.
U českého soudu může žádat česká osoba o výkon tehdy, má-li zde cizinec nějaký majetek
K žádosti cizímu soudu:
1) rozhodčí smlouvu (originál)
2) rozhodčí nález (originál)
3) úřední překlad
Odepření uznání či výkonu jestliže:
1. rozhodčí nález podléhá podle práva státu, kde byl vydán, opravnému nebo jinému prostředku, který odkládá právní moc nebo vykonatelnost nálezu, nebo
2. rozhodčí nález je stižen vadou uvedenou v §20 ZRŘ
3. jsou tu jiné důvody, pro které cizí rozhodčí nález odporuje veřejnému pořádku
Ženevská úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků (1927)
New Yorská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (1958) na rozdíl od ŽÚ nevyžaduje, aby účastníci byli státními příslušníky smluvních států. Vyžaduje písemnou formu.
Důvody pro odepření uznání:
a) strany byly nezpůsobilé k jednání
b) strana, proti níž je nález uplatňován nemohla z nějakých důvodů uplatnit své požadavky
c) nález se týká sporu, pro který nebyla uzavřena rozhodčí smlouva, není v mezích rozhodčí doložky
d) složení rozhodčího soudu nebylo v souladu s ujednáním stran
e) nález se dosud nestal pro strany závazným nebo byl zrušen
Kromě toho může být uznání a výkon odepřeno, jestliže příslušní orgán státu, v němž se žádá o uznání zjistí, že
1) předmět sporu nemůže být předmětem rozhodčího řízení podle práva tohoto státu; nebo
2) uznání nebo výkon rozhodčího nálezu by byl v rozporu s veřejným pořádkem tohoto státu
- soud přihlíží k námitce, že věc má být projednána před rozhodci
- námitka nejpozději při prvním úkonu odpůrce
spory o nároky z právních vztahů v mezinárodním obchodním styku patří mezi věci majetkové. ve smyslu ustampvemé §37 ZMPS = pravomoc je dána, je-li dána jejich příslušnost (např. soudu, v jehož obvodu má odpůrce sídlo, n. bydliště, pracoviště, v jehož obvodu nastala skutečnost...atd. §84 OSŘ
pravomoc může být dána i písemnou úmluvou stran (prorogace)
Luganská úmluva o pravomoci a výkonu rozsudků v obč. a obch. věcech
XXV Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů
Smluvní teorie:
rozhodčí nález se pokládá za bezprostřední účinek rozhodčí smlouvy, její pokračování a naplnění. – k výkonu je potřeba soudního rozhodnutí
Rozsudková teorie:
Rozhodčí soudci vykonávají skutečnou rozhodovací moc. Český právní řád přiznává řádně doručenému rozhodčímu nálezu účinky pravomocného soudního rozsudku , takže lze soudit, že se přiklání k rozsudkové teorii.
Cizí rozhodčí nález (rozhodčí nález vydaný v cizím státě) bude v tuzemsku uznán a vykonán jako tuzemský rozhodčí nález, je-li zaručena vzájemnost. Jde o vzájemnost materiální, není třeba ji zajišťovat mezistátní ujednáním. Stačí, že v cizím státě skutečně uznávají a vykonávají české rozhodčí nálezy, anebo pokud k takovému případu v cizím státě dosud nedošlo, i jen ta skutečnost, že cizí stát buď ve svých právních předpisech obecně stanoví nebo i jinak (ve své soudní praxi) postupuje tak, že se cizí rozhodčí nálezy v něm uznávají a vykonávají za podmínky vzájemnosti.
Uznání: bez zvláštního rozhodnutí se přiznávají stejné právní účinky jako tuzemskému. Je uznán tím, že čs. orgán jej posuzuje jako nález tuzemský.
Výkon: nařídí předseda senátu příslušného okresního soudu po vykonání potřebných šetření – musí se odůvodnit.
U českého soudu může žádat česká osoba o výkon tehdy, má-li zde cizinec nějaký majetek
K žádosti cizímu soudu:
1) rozhodčí smlouvu (originál)
2) rozhodčí nález (originál)
3) úřední překlad
Odepření uznání či výkonu jestliže:
1. rozhodčí nález podléhá podle práva státu, kde byl vydán, opravnému nebo jinému prostředku, který odkládá právní moc nebo vykonatelnost nálezu, nebo
2. rozhodčí nález je stižen vadou uvedenou v §20 ZRŘ
3. jsou tu jiné důvody, pro které cizí rozhodčí nález odporuje veřejnému pořádku
Ženevská úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků (1927)
New Yorská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (1958) na rozdíl od ŽÚ nevyžaduje, aby účastníci byli státními příslušníky smluvních států. Vyžaduje písemnou formu.
Důvody pro odepření uznání:
a) strany byly nezpůsobilé k jednání
b) strana, proti níž je nález uplatňován nemohla z nějakých důvodů uplatnit své požadavky
c) nález se týká sporu, pro který nebyla uzavřena rozhodčí smlouva, není v mezích rozhodčí doložky
d) složení rozhodčího soudu nebylo v souladu s ujednáním stran
e) nález se dosud nestal pro strany závazným nebo byl zrušen
Kromě toho může být uznání a výkon odepřeno, jestliže příslušní orgán státu, v němž se žádá o uznání zjistí, že
1) předmět sporu nemůže být předmětem rozhodčího řízení podle práva tohoto státu; nebo
2) uznání nebo výkon rozhodčího nálezu by byl v rozporu s veřejným pořádkem tohoto státu
XXIII Rozhodčí řízení v mezinárodním obchodním styku
Zák. č. 98/1963 Sb.
strany si mohou zvolit osoby, které budou rozhodovat
- znakem je: vyloučení pravomoci soudů na základě smlouvy stran
Rozhodčí smlouva:
- musí vymezit okruh sporů
- určit osoby rozhodců
- písemná forma
3 druhy smlouvy:
1) smlouva o rozhodci (tzv. kompromis – spor již vznikl)
2) rozhodčí doložka (uzavírá se ohledně všech sporů, které mohou v budoucnu vzniknout z dané smlouvy)
3) všeobecné ujednání (např. dohoda dvou obchodníků, že spory, které v budoucnu vzniknou z kterékoliv obch. smlouvy mezi nimi, budou řešeny před rozhodcem ...)
I když je rozhodčí smlouva v podobě rozhodčí doložky součástí textu jiné smlouvy (tzv. smlouvy hlavní), posuzuje se právně jako samostatná smlouva. Lze si představit, že rozhodčí doložka bude platná, i když hlavní smlouva je z nějakého důvodu neplatná, nebo její platnost skončí
Rozhodčí smlouva váže i právní nástupce stran
Kolizní otázky:
přípustnost rozhodčí smlouva se posuzuje vždy podle ZRŘ. Řídí se právem státu, v němž má být vydán rozhodčí nález
Rozhodce: občan ČR – zletilý, způsobilost k p.ú.
cizinec – způsobilý k p.ú. doma, n. alespoň způsobilý k p.ú. v ČR
Účinky zahájení – jako při podání u soudu – staví se promlčecí lhůty atd.
Zásady:
objektivní pravdy; rovnosti stran; rovného projednávání
Nezbytná součinnost soudů
Rozhodčí nález: - většinou rozhodců
- vyhotoven písemně
- podepsán
- určitý
- odůvodnění
Má účinky rozsudku a je soudně vykonatelný
strany si mohou zvolit osoby, které budou rozhodovat
- znakem je: vyloučení pravomoci soudů na základě smlouvy stran
Rozhodčí smlouva:
- musí vymezit okruh sporů
- určit osoby rozhodců
- písemná forma
3 druhy smlouvy:
1) smlouva o rozhodci (tzv. kompromis – spor již vznikl)
2) rozhodčí doložka (uzavírá se ohledně všech sporů, které mohou v budoucnu vzniknout z dané smlouvy)
3) všeobecné ujednání (např. dohoda dvou obchodníků, že spory, které v budoucnu vzniknou z kterékoliv obch. smlouvy mezi nimi, budou řešeny před rozhodcem ...)
I když je rozhodčí smlouva v podobě rozhodčí doložky součástí textu jiné smlouvy (tzv. smlouvy hlavní), posuzuje se právně jako samostatná smlouva. Lze si představit, že rozhodčí doložka bude platná, i když hlavní smlouva je z nějakého důvodu neplatná, nebo její platnost skončí
Rozhodčí smlouva váže i právní nástupce stran
Kolizní otázky:
přípustnost rozhodčí smlouva se posuzuje vždy podle ZRŘ. Řídí se právem státu, v němž má být vydán rozhodčí nález
Rozhodce: občan ČR – zletilý, způsobilost k p.ú.
cizinec – způsobilý k p.ú. doma, n. alespoň způsobilý k p.ú. v ČR
Účinky zahájení – jako při podání u soudu – staví se promlčecí lhůty atd.
Zásady:
objektivní pravdy; rovnosti stran; rovného projednávání
Nezbytná součinnost soudů
Rozhodčí nález: - většinou rozhodců
- vyhotoven písemně
- podepsán
- určitý
- odůvodnění
Má účinky rozsudku a je soudně vykonatelný
XXII Uznání a výkon cizích soudních rozhodnutí
Obvykle upravováno mezinárodními smlouvami
Rozdíl mezi uznáním a výkonem:
- uznání rozhodnutí: cizímu rozhodnutí se přiznávají tytéž právní účinky jako domácímu
- výkon rozhodnutí: spočívá v přinucení osoby k splnění povinnosti
= rozhodnutí justičních orgánů cizího státu, cizí soudní smíry a cizí notářské listiny ve věcech uvedených v §1 ZMPS (obč.pr, rodinné, pracovní)
Podmínky pro uznání:
Základní podmínkou = rozhodnutí nabylo právní moci (potvrzení příslušného orgánu) další podmínky jsou vymezeny negativně jako překážky pro uznání a výkon.
Uznání brání:
- výlučná pravomoc českých orgánů (výlučná pravomoc nebrání uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech určení otcovství)
- nebo by řízení nemohlo proběhnout, pokud by se ustanovení o příslušnosti českých soudů použila pro posouzení pravomoci cizozemského orgánu (jde o to promítnout ustanovení českého OSŘ o příslušnosti soudů do cizího právního řádu – zkoumá se, zda lze orgánům cizího státu přiznat mezinárodní příslušnost)
- o témže bylo českým orgánem vydáno pravomocné rozhodnutí nebo bylo uznáno právní rozhodnutí třetího
- účastníku řízení byla odňata možnost řádně se zúčastnit řízení
- uznání by se příčilo českému veřejnému pořádku
- není zaručena vzájemnost (nevyžaduje se, nesměřuje-li rozhodnutí proti českému občanu)
Cizí rozhodnutí v majetkových věcech
uznání se nevyslovuje, je uznáno tím, že soud k němu přihlédne
k výkonu cizího je třeba, aby tento výkon byl nařízen, jsou-li splněny podmínky §§63 a 64, českým soudem – s odůvodněním
V jiných věcech: = pouze uznání
1)ve věcech manželství a určení otcovství je-li alespoň jeden z účastníků řízení český občan – jedná se o věci statusové a v ČR se uznávají jen zvláštním rozhodnutím a to rozsudkem Nejvyššího soudu ČR
Rozhodnutí lze uznat jen tehdy, byl-li skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením českého práva.
Návrh na uznání mohou podat účastníci (tj. účastníci řízení, které vedlo k vydání cizího rozhodnutí) a dále každý, kdo prokáže právní zájem (např. s ohledem na tvrzené nároky z dědického práva).
2)manželství, otcovství, uznávaná v domovských státech (nepříčí-li se zásadně veřejnému pořádku)
= tato rozhodnutí mají v ČR bez dalšího řízení stejné právní účinky jako pravomocná rozhodnutí česká, nepříčí-li se to veřejnému pořádku.
Uznávání rozhodnutí v nemajetkových věcech v mezinárodních smlouvách
a) smlouvy o právní pomoci (s dřívějšími socialistickými státy)
b) dvoustranné smlouvy s některými dalšími státy o uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních
c) bez dalšího se uznávají (i když byl účastníkem čs občan) rozhodnutí o rozvodu vydaná ve smluvních státek Haagské úmluvy o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití.
Rozdíl mezi uznáním a výkonem:
- uznání rozhodnutí: cizímu rozhodnutí se přiznávají tytéž právní účinky jako domácímu
- výkon rozhodnutí: spočívá v přinucení osoby k splnění povinnosti
= rozhodnutí justičních orgánů cizího státu, cizí soudní smíry a cizí notářské listiny ve věcech uvedených v §1 ZMPS (obč.pr, rodinné, pracovní)
Podmínky pro uznání:
Základní podmínkou = rozhodnutí nabylo právní moci (potvrzení příslušného orgánu) další podmínky jsou vymezeny negativně jako překážky pro uznání a výkon.
Uznání brání:
- výlučná pravomoc českých orgánů (výlučná pravomoc nebrání uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech určení otcovství)
- nebo by řízení nemohlo proběhnout, pokud by se ustanovení o příslušnosti českých soudů použila pro posouzení pravomoci cizozemského orgánu (jde o to promítnout ustanovení českého OSŘ o příslušnosti soudů do cizího právního řádu – zkoumá se, zda lze orgánům cizího státu přiznat mezinárodní příslušnost)
- o témže bylo českým orgánem vydáno pravomocné rozhodnutí nebo bylo uznáno právní rozhodnutí třetího
- účastníku řízení byla odňata možnost řádně se zúčastnit řízení
- uznání by se příčilo českému veřejnému pořádku
- není zaručena vzájemnost (nevyžaduje se, nesměřuje-li rozhodnutí proti českému občanu)
Cizí rozhodnutí v majetkových věcech
uznání se nevyslovuje, je uznáno tím, že soud k němu přihlédne
k výkonu cizího je třeba, aby tento výkon byl nařízen, jsou-li splněny podmínky §§63 a 64, českým soudem – s odůvodněním
V jiných věcech: = pouze uznání
1)ve věcech manželství a určení otcovství je-li alespoň jeden z účastníků řízení český občan – jedná se o věci statusové a v ČR se uznávají jen zvláštním rozhodnutím a to rozsudkem Nejvyššího soudu ČR
Rozhodnutí lze uznat jen tehdy, byl-li skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením českého práva.
Návrh na uznání mohou podat účastníci (tj. účastníci řízení, které vedlo k vydání cizího rozhodnutí) a dále každý, kdo prokáže právní zájem (např. s ohledem na tvrzené nároky z dědického práva).
2)manželství, otcovství, uznávaná v domovských státech (nepříčí-li se zásadně veřejnému pořádku)
= tato rozhodnutí mají v ČR bez dalšího řízení stejné právní účinky jako pravomocná rozhodnutí česká, nepříčí-li se to veřejnému pořádku.
Uznávání rozhodnutí v nemajetkových věcech v mezinárodních smlouvách
a) smlouvy o právní pomoci (s dřívějšími socialistickými státy)
b) dvoustranné smlouvy s některými dalšími státy o uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních
c) bez dalšího se uznávají (i když byl účastníkem čs občan) rozhodnutí o rozvodu vydaná ve smluvních státek Haagské úmluvy o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití.
XXI.1 PASIVNÍ PRÁVNÍ POMOC
- žádost o provedení úkonu se nesmí příčit českému veřejnému pořádku (§ 57)
- nejčastěji půjde o provedení přísežného výslechu
- ZMPS – i text přísahy
- doručení na žádost cizích orgánů: doručovaná písemnost nesmí obsahovat pohrůžku
formální – stejně jako podle našich předpisů (náhradní doručení)
jednoduché – (není-li opatřeno překladem do čestiny) omezí se jen na to, že doručí příjemci, je-li ochoten přijmout
XXI.2 AKTIVNÍ PRÁVNÍ POMOC
Žádá-li český soud o poskytnutí právní pomoci, bude dožádaný orgán cizího státu zásadně postupovat podle svých procesních předpisů.
- pro účely řízení vedeného v ČR postačí, vyhovuje-li doručení našim předpisům, i když nejsou v souladu s předpisy cizího práva
- žádost o formální doručení = překlad + formální
Styk s orgány cizích států:
- prostřednictvím ministerstva spravedlnosti (§55)
- styk: diplomatický; konzulární, meziministerský, styk přímý (výjimka z §55) ze smluv s Maďarskem, Polskem a Slovenskem
Zvláštní případ právní pomoci:
v New Yorské úmluvě o vymáhání výživného v cizině
Každý smluvní stát určí přijímací a odesílající orgán (u nás Ústředí pro mezinárodně právní ochranu mládeže v BRNĚ)
Osvědčení o českém právu a superlegalizace
Zvláštní součinnost osobám, které uplatňují svá práva v cizině upravují ostanovení ZMPS 61 a 62 – osvědčení o českém právu a o vyšším ověření listin (§62)
osvědčení: omezuje se na uvedení příslušného textu
vyšší ověření listin: pro použití listiny, vydané našimi orgány se v cizině vyžaduje vyšší ověření = superlegalizace. – na žádost účastníka připojí ministerstvo spravedlnosti své vyšší ověření
- nejčastěji půjde o provedení přísežného výslechu
- ZMPS – i text přísahy
- doručení na žádost cizích orgánů: doručovaná písemnost nesmí obsahovat pohrůžku
formální – stejně jako podle našich předpisů (náhradní doručení)
jednoduché – (není-li opatřeno překladem do čestiny) omezí se jen na to, že doručí příjemci, je-li ochoten přijmout
XXI.2 AKTIVNÍ PRÁVNÍ POMOC
Žádá-li český soud o poskytnutí právní pomoci, bude dožádaný orgán cizího státu zásadně postupovat podle svých procesních předpisů.
- pro účely řízení vedeného v ČR postačí, vyhovuje-li doručení našim předpisům, i když nejsou v souladu s předpisy cizího práva
- žádost o formální doručení = překlad + formální
Styk s orgány cizích států:
- prostřednictvím ministerstva spravedlnosti (§55)
- styk: diplomatický; konzulární, meziministerský, styk přímý (výjimka z §55) ze smluv s Maďarskem, Polskem a Slovenskem
Zvláštní případ právní pomoci:
v New Yorské úmluvě o vymáhání výživného v cizině
Každý smluvní stát určí přijímací a odesílající orgán (u nás Ústředí pro mezinárodně právní ochranu mládeže v BRNĚ)
Osvědčení o českém právu a superlegalizace
Zvláštní součinnost osobám, které uplatňují svá práva v cizině upravují ostanovení ZMPS 61 a 62 – osvědčení o českém právu a o vyšším ověření listin (§62)
osvědčení: omezuje se na uvedení příslušného textu
vyšší ověření listin: pro použití listiny, vydané našimi orgány se v cizině vyžaduje vyšší ověření = superlegalizace. – na žádost účastníka připojí ministerstvo spravedlnosti své vyšší ověření
XVIII Postavení cizinců v soukromoprávních vztazích
- normy mají povahu přímých norem
- zvláštní normy – pracovní právo; autorská a průmyslová práva
ÚPRAVA ZMPS §32/1
v oblasti osobních a majetkových práv mají stejná práva a povinnosti jako státní občané České republiky
(maj. vztahy = použije se u PO obdobně jako u FO)
! rovné postavení jen v oblasti osobních a majetkových práv!
§32/2 – za určitých okolností je rovné postavení odepřeno
(jestliže cizí stát zachází jinak, může MZV v dohodě s příslušnými orgány....)
Formální vzájemnost: cizí stát neposkytuje právo ani svým, ani cizím
Materiální vzájemnost: poskytnutí cizinci se váže na poskytnutí téhož našinci v cizině
V dalších předpisech - §21 a násl. obch. zák., prac. práv, autorský zákon
Úprava v mezinárodních smlouvách
(smlouvy o právní pomoci, obchodní smlouvy, smlouvy v oblasti autorských práv)
DOLOŽKY:
Paritní: - stejné zacházení jako s vlastními občany
Doložka nejvyšších výhod: - všechny výhody, které se poskytují cizím (třetím) státům.
XIX Uplatnění nutně použitelných předpisů
existují normy, které nemohou být změněny – např. zák.pr. – zákaz práce mladistvých, žen; správní, finanční, devizový zákon aj.
i přímé hmotněprávní normy vnitrostátního původu
- použije se jich vždy, bez ohledu na to, kterým právem se řídí jejich vztahy
Zda je norma nutně použitelná vyplývá z toho, že:
A) předmět úpravy je v nich výslovně územně či osobně zvlášť vymezen
B) vyplývá ze smyslu a účelu úpravy
C) zákonodárce může takovou povahu přisoudit jakékoliv normě
D) povaha se postupně ustálí judikaturou
Výhrada veřejného pořádku §36
- ochrana zásadám společenského a státního zřízení
- použije se jí až po určení cizího rozhodného práva a zjištění, že by se účinky příčily uvedeným zásadám
Bezprostřední důsledky (hm.právní) použití nutné normy se posuzují podle tuzemského práva (neplatnost pro rozpor se zákonem). Podle lex causae se však posoudí i další soukromoprávní důsledky (jako např. povinnost toho, kdo neplatnost zavinil, nahradit škodu tomu, jemuž byl právní úkon určen)
Používání zahraničních nutně použitelných norem
- zahraničních předpisů je třeba použít, jestliže to přikazuje tuzemský právní řád svými předpisy
- nepříčí-li se zásadám veřejného pořádku
XX Pravomoc tuzemských soudů ve vztahu k zahraničí
- pravomoc = souhrn oprávnění
- zda je dána pravomoc českých soudů v případech s mezinárodním prvkem – toť podmínka přízení, k níž je nutno přihlížet kdykoliv v průběhu řízení (§103 OSŘ)
- soud zkoumá otázku pravomoci
- v případě kladném použije kolizních norem pro určení rozhodného práva
Pravomoc českých soudů ve vztahu k cizině vymezuje ZMPS. Je stanovena odděleně pro jednotlivé druhy:
ve věcech majetkových – je-li dána příslušnost
ve věcech rodinných - je-li alespoň jeden čs.občanem; n.pobyt+uznání; n. dlouhý pobyt, n.bez návrhu
ve věcech způsobilosti a opatrovnictví – čs. občan vždy, cizinci – omezí se na ochranu....
ve věcech prohlášení za mrtvého
ve věcech dědických
ve věcech umoření listin – jen mají-li umoření právní následky v ČR
vynětí z pravomoci čs. soudů
Výlučná pravomoc:
- ve věcech nezletilých občanů ČR = i když jsou v cizině
- prohlášení za mrtvého občana ČR
- projednání nemovitého dědictví
fakultativní:
- např. v majetkových sporech je dána, je-li dána příslušnost a ta je dána, má-li subjekt u nás majetek – stát počítá s tím, že se daným případem může zabývat i cizí soud (soud podle st. příslušnosti; bydliště subjektu)
vynětí:
- nelze vykonávat pravomoc nad jiným státem = může se jí vzdát (imunita)
- osoby poživající imunity (výjimky: nemovitost, dědictví, výkon povolání (mimo rámec funkce)
- zvláštní normy – pracovní právo; autorská a průmyslová práva
ÚPRAVA ZMPS §32/1
v oblasti osobních a majetkových práv mají stejná práva a povinnosti jako státní občané České republiky
(maj. vztahy = použije se u PO obdobně jako u FO)
! rovné postavení jen v oblasti osobních a majetkových práv!
§32/2 – za určitých okolností je rovné postavení odepřeno
(jestliže cizí stát zachází jinak, může MZV v dohodě s příslušnými orgány....)
Formální vzájemnost: cizí stát neposkytuje právo ani svým, ani cizím
Materiální vzájemnost: poskytnutí cizinci se váže na poskytnutí téhož našinci v cizině
V dalších předpisech - §21 a násl. obch. zák., prac. práv, autorský zákon
Úprava v mezinárodních smlouvách
(smlouvy o právní pomoci, obchodní smlouvy, smlouvy v oblasti autorských práv)
DOLOŽKY:
Paritní: - stejné zacházení jako s vlastními občany
Doložka nejvyšších výhod: - všechny výhody, které se poskytují cizím (třetím) státům.
XIX Uplatnění nutně použitelných předpisů
existují normy, které nemohou být změněny – např. zák.pr. – zákaz práce mladistvých, žen; správní, finanční, devizový zákon aj.
i přímé hmotněprávní normy vnitrostátního původu
- použije se jich vždy, bez ohledu na to, kterým právem se řídí jejich vztahy
Zda je norma nutně použitelná vyplývá z toho, že:
A) předmět úpravy je v nich výslovně územně či osobně zvlášť vymezen
B) vyplývá ze smyslu a účelu úpravy
C) zákonodárce může takovou povahu přisoudit jakékoliv normě
D) povaha se postupně ustálí judikaturou
Výhrada veřejného pořádku §36
- ochrana zásadám společenského a státního zřízení
- použije se jí až po určení cizího rozhodného práva a zjištění, že by se účinky příčily uvedeným zásadám
Bezprostřední důsledky (hm.právní) použití nutné normy se posuzují podle tuzemského práva (neplatnost pro rozpor se zákonem). Podle lex causae se však posoudí i další soukromoprávní důsledky (jako např. povinnost toho, kdo neplatnost zavinil, nahradit škodu tomu, jemuž byl právní úkon určen)
Používání zahraničních nutně použitelných norem
- zahraničních předpisů je třeba použít, jestliže to přikazuje tuzemský právní řád svými předpisy
- nepříčí-li se zásadám veřejného pořádku
XX Pravomoc tuzemských soudů ve vztahu k zahraničí
- pravomoc = souhrn oprávnění
- zda je dána pravomoc českých soudů v případech s mezinárodním prvkem – toť podmínka přízení, k níž je nutno přihlížet kdykoliv v průběhu řízení (§103 OSŘ)
- soud zkoumá otázku pravomoci
- v případě kladném použije kolizních norem pro určení rozhodného práva
Pravomoc českých soudů ve vztahu k cizině vymezuje ZMPS. Je stanovena odděleně pro jednotlivé druhy:
ve věcech majetkových – je-li dána příslušnost
ve věcech rodinných - je-li alespoň jeden čs.občanem; n.pobyt+uznání; n. dlouhý pobyt, n.bez návrhu
ve věcech způsobilosti a opatrovnictví – čs. občan vždy, cizinci – omezí se na ochranu....
ve věcech prohlášení za mrtvého
ve věcech dědických
ve věcech umoření listin – jen mají-li umoření právní následky v ČR
vynětí z pravomoci čs. soudů
Výlučná pravomoc:
- ve věcech nezletilých občanů ČR = i když jsou v cizině
- prohlášení za mrtvého občana ČR
- projednání nemovitého dědictví
fakultativní:
- např. v majetkových sporech je dána, je-li dána příslušnost a ta je dána, má-li subjekt u nás majetek – stát počítá s tím, že se daným případem může zabývat i cizí soud (soud podle st. příslušnosti; bydliště subjektu)
vynětí:
- nelze vykonávat pravomoc nad jiným státem = může se jí vzdát (imunita)
- osoby poživající imunity (výjimky: nemovitost, dědictví, výkon povolání (mimo rámec funkce)
XVII Směnečné a šekové právo
Kolizní úprava obsažena v zákonu směnečném a šekovém (191/1950 Sb.
Způsobilost osoby zavazovat se –
1) právem státu jehož je příslušníkem
2) přijímá se zpětný a další odkaz
3) subsidiárně však stačí způsobilost podle státu v němž se vystavuje (podobně jako u dědictví ze závěti)
Šekovnická způsobilost (šekovník = ten kdo má platit)
- právem místa, v němž je šek splatný
Forma směnečného a šekového prohlášení
a) právem státu, v němž bylo prohlášení učiněno
b) u šekového prohlášení stačí forma podle platebního místa
Účinky směnečných prohlášení
a) u hlavních smluvní dlužníků (výstavce vlastní, příjemce cizí) – právem platebního místa
b) u ostatních (ručení, indosament) právem místa, kde byla učiněna
Lhůty k výkonu postihových práv – právem místa, kde byla směnka nebo šek vystavena
Forma protestu a lhůty k protestu a forma ostatních úkonů
- právem místa, v němž je třeba učinit protest nebo jiný úkon
Způsobilost osoby zavazovat se –
1) právem státu jehož je příslušníkem
2) přijímá se zpětný a další odkaz
3) subsidiárně však stačí způsobilost podle státu v němž se vystavuje (podobně jako u dědictví ze závěti)
Šekovnická způsobilost (šekovník = ten kdo má platit)
- právem místa, v němž je šek splatný
Forma směnečného a šekového prohlášení
a) právem státu, v němž bylo prohlášení učiněno
b) u šekového prohlášení stačí forma podle platebního místa
Účinky směnečných prohlášení
a) u hlavních smluvní dlužníků (výstavce vlastní, příjemce cizí) – právem platebního místa
b) u ostatních (ručení, indosament) právem místa, kde byla učiněna
Lhůty k výkonu postihových práv – právem místa, kde byla směnka nebo šek vystavena
Forma protestu a lhůty k protestu a forma ostatních úkonů
- právem místa, v němž je třeba učinit protest nebo jiný úkon
XVI Vztahy v mezinárodní přepravě
KOLIZNÍ ÚPRAVA:
smlouvy se řídí zpravidla p.ř. státu, kde má dopravce n. zasílatel sídlo
- toho, koho plnění je pro smlouvu charakteristické
(poskytovatele provozu; pronajímatele)
PŘÍMÁ ÚPRAVA
1) železnice – COTIF = úmluva o mezinárodní železniční dopravě = předávání nákladního listu jednotlivými železnice (tím vstoupí v přepravní smlouvu) = jediná smlouva= jediný právní poměr
2) letecky – VARŠAVSKÁ ÚMLUVA – o sjednocení pravidel
HAAGSKÝ PROTOKOL dopravce odpovídá za zavinění – pevná maximální částka
3) silniční – ŽENEVSKÁ ÚMLUVA
4) námořní – HAAGSKÁ PRAVIDLA O KONOSAMENTECH – do českého práva vyhláškou z r. 1956 – této vnitrostátní úpravy se použije, odkazuje-li kolizní norma na cizí právo
Smlouvy o dopravě:
a) o přepravě osoba
b) o přepravě zboží
c) zasílateslká (vlastním jménem na účet příkazce)
d) o provozu dopravních prostředků
e) o nájmu dopravních prostředků
smlouvy se řídí zpravidla p.ř. státu, kde má dopravce n. zasílatel sídlo
- toho, koho plnění je pro smlouvu charakteristické
(poskytovatele provozu; pronajímatele)
PŘÍMÁ ÚPRAVA
1) železnice – COTIF = úmluva o mezinárodní železniční dopravě = předávání nákladního listu jednotlivými železnice (tím vstoupí v přepravní smlouvu) = jediná smlouva= jediný právní poměr
2) letecky – VARŠAVSKÁ ÚMLUVA – o sjednocení pravidel
HAAGSKÝ PROTOKOL dopravce odpovídá za zavinění – pevná maximální částka
3) silniční – ŽENEVSKÁ ÚMLUVA
4) námořní – HAAGSKÁ PRAVIDLA O KONOSAMENTECH – do českého práva vyhláškou z r. 1956 – této vnitrostátní úpravy se použije, odkazuje-li kolizní norma na cizí právo
Smlouvy o dopravě:
a) o přepravě osoba
b) o přepravě zboží
c) zasílateslká (vlastním jménem na účet příkazce)
d) o provozu dopravních prostředků
e) o nájmu dopravních prostředků
Kolizní úprava dědického práva
§17, 18/1/2
- právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době své smrti
- způsobilost, účinky vad vůle a projevu – jehož byl příslušníkem v době projevu
FORMA závěti: - jehož příslušníkem je zůstavitel v době pořízení závěti
stačí – vyhoví-li právu státu, na jehož území byla sepsána
DĚDICKÝ STATUT – jednotný (společně pro movitosti i nemovitosti) platí v ČR
- rozštěpený (zvlášť movit, zvlášť nemovit)
do §17 patří: (právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem ...se řídí zejména:)
- zda je dán důvod pro dědění
- co patří do dědictví
- dědická způsobilost
- okruh dědiců ze zákona
- odpovědnost za závazky
- postavení správce dědění ze závěti
Příslušnost soudů ČR:
1) – je-li občanem ČR
- věci jsou v ČR (výlučná pravomoc ČR – i když jsou všichni dědici cizinci)
2) je-li zůstavitel občanem ČR, ale věci jsou mimo, projedná soud jen tehdy, vydávají-li se v pravomoc českým orgánům
3) je-li zůstavitel cizincem a věci jsou rovněž mimo ČR –pravomoc nepřichází v úvahu. Jestliže však jsou věci u nás, projedná se v ČR v případech:
- stát jehož byl zůstavitel příslušníkem nevydává dědictví českých občanů českým soudům
- ani nepřiznává rozhodnutím českých soudů právní následky
- odmítne se zabývat dědictvím
- nevyjádří se
XIV Přímé normy, pojem, prameny, uplatnění v právu ČR
Pojem:
právní normy, které upravují soukromoprávní vztahy s cizím prvkem tak, že samy obsahují hmotně právní úpravu
Znaky:
A) bezprostřednost úpravy (obsahují hmotné právo)
B) bezprostřednost použití (použijí se bez dalšího)
C) upravují pouze soukromoprávní vztahy s cizím prvkem
- odlišovat od věcných norem mezinárodního práva soukromého (např. §729-755 obch. zák pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu) = jsou určeny pro použití až poté, jestliže kolizní norma odkazuje na právo, jehož jsou součástí
Prameny:
- mezinárodní smlouvy
- ojedinělě vnitrostátní původ (např. dříve – nutnost občanského sňatku)
Uplatnění:
Souběžnost vedle mezinárodních smluv existuje i vnitřní úprava. Při výkladu se vychází i z výkladových pravidel.
Vnitřní meze přímé úpravy =
neuzavřené = neobsahuje všechny otázky
uzavřené = obsahuje všechny otázky
Přednost přímé normy – kolizní metoda = subsidiární statut
- právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době své smrti
- způsobilost, účinky vad vůle a projevu – jehož byl příslušníkem v době projevu
FORMA závěti: - jehož příslušníkem je zůstavitel v době pořízení závěti
stačí – vyhoví-li právu státu, na jehož území byla sepsána
DĚDICKÝ STATUT – jednotný (společně pro movitosti i nemovitosti) platí v ČR
- rozštěpený (zvlášť movit, zvlášť nemovit)
do §17 patří: (právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem ...se řídí zejména:)
- zda je dán důvod pro dědění
- co patří do dědictví
- dědická způsobilost
- okruh dědiců ze zákona
- odpovědnost za závazky
- postavení správce dědění ze závěti
Příslušnost soudů ČR:
1) – je-li občanem ČR
- věci jsou v ČR (výlučná pravomoc ČR – i když jsou všichni dědici cizinci)
2) je-li zůstavitel občanem ČR, ale věci jsou mimo, projedná soud jen tehdy, vydávají-li se v pravomoc českým orgánům
3) je-li zůstavitel cizincem a věci jsou rovněž mimo ČR –pravomoc nepřichází v úvahu. Jestliže však jsou věci u nás, projedná se v ČR v případech:
- stát jehož byl zůstavitel příslušníkem nevydává dědictví českých občanů českým soudům
- ani nepřiznává rozhodnutím českých soudů právní následky
- odmítne se zabývat dědictvím
- nevyjádří se
XIV Přímé normy, pojem, prameny, uplatnění v právu ČR
Pojem:
právní normy, které upravují soukromoprávní vztahy s cizím prvkem tak, že samy obsahují hmotně právní úpravu
Znaky:
A) bezprostřednost úpravy (obsahují hmotné právo)
B) bezprostřednost použití (použijí se bez dalšího)
C) upravují pouze soukromoprávní vztahy s cizím prvkem
- odlišovat od věcných norem mezinárodního práva soukromého (např. §729-755 obch. zák pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu) = jsou určeny pro použití až poté, jestliže kolizní norma odkazuje na právo, jehož jsou součástí
Prameny:
- mezinárodní smlouvy
- ojedinělě vnitrostátní původ (např. dříve – nutnost občanského sňatku)
Uplatnění:
Souběžnost vedle mezinárodních smluv existuje i vnitřní úprava. Při výkladu se vychází i z výkladových pravidel.
Vnitřní meze přímé úpravy =
neuzavřené = neobsahuje všechny otázky
uzavřené = obsahuje všechny otázky
Přednost přímé normy – kolizní metoda = subsidiární statut
XV Mezinárodní úprava ochrany průmyslových a autorských práv
- patří spolu s právy věcnými k právům ABSOLUTNÍM.
- jsou územně omezena
- potencionální ubiquita = je-li nehmotný statek (např. vynález) vyjádřen způsobem vnímatelným lidskými smysly, může být užíván všude, aniž by bylo třeba přemísťovat hmotný předmět, v němž je vyjádřen. V tomto smyslu je jeho poloha neomezená, popřípadě – je umístěn po celém světě
Je-li zájem na ochraně, je zásadně třeba chránit v každém jednotlivém státě
Kolizní problematika nevzniká s ohledem na územní omezenost ( příslušné právo, které má oprávněný jen na území daného státu), ale vzniká u závazkových smluv ohledně těchto práv (o převodu patentu)
Překonání územní omezenosti je účelem mezinárodní úpravy ochrany práv k nehmotným statkům
MEZINÁRODNÍ ÚPRAVA OCHRANY PRŮMYSLOVÝCH PRÁV:
Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (1883)
Unie na ochranu průmyslového vlastnictví ....- administrativní funkci plní Světová organizace duševního vlastnictví = příslušníci každého smluvního státu požívají ochranu
právo priority =
přihlásí v jednom a ve lhůtě má přednost přihlášení v dalších státech (tzv. unijní priorita)
tzn. – na přihlášku podanou v kterémkoliv unijním státě se hledí jakoby byla podána v tentýž okamžik, kdy byla podána první
Madridská dohoda: - patentový úřad přihlásí za tebe
MEZINÁRODNÍ ÚPRAVA AUTORSKÝCH PRÁV:
Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl
Ženevská úmluva
1) asimilační režim (poskytuje se stejná ochrana, žije-li cizinec na území unijního státu, musí plnit ovšem stejné podmínky)
2) smluvní ochrana (minimální ochrana)
3) zásada teritoriality
PRAVOMOC ŘÍZENÍ
kolizní norma §37 ZMPS ve věcech majetkových
(je-li dána příslušnost)
- jsou územně omezena
- potencionální ubiquita = je-li nehmotný statek (např. vynález) vyjádřen způsobem vnímatelným lidskými smysly, může být užíván všude, aniž by bylo třeba přemísťovat hmotný předmět, v němž je vyjádřen. V tomto smyslu je jeho poloha neomezená, popřípadě – je umístěn po celém světě
Je-li zájem na ochraně, je zásadně třeba chránit v každém jednotlivém státě
Kolizní problematika nevzniká s ohledem na územní omezenost ( příslušné právo, které má oprávněný jen na území daného státu), ale vzniká u závazkových smluv ohledně těchto práv (o převodu patentu)
Překonání územní omezenosti je účelem mezinárodní úpravy ochrany práv k nehmotným statkům
MEZINÁRODNÍ ÚPRAVA OCHRANY PRŮMYSLOVÝCH PRÁV:
Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (1883)
Unie na ochranu průmyslového vlastnictví ....- administrativní funkci plní Světová organizace duševního vlastnictví = příslušníci každého smluvního státu požívají ochranu
právo priority =
přihlásí v jednom a ve lhůtě má přednost přihlášení v dalších státech (tzv. unijní priorita)
tzn. – na přihlášku podanou v kterémkoliv unijním státě se hledí jakoby byla podána v tentýž okamžik, kdy byla podána první
Madridská dohoda: - patentový úřad přihlásí za tebe
MEZINÁRODNÍ ÚPRAVA AUTORSKÝCH PRÁV:
Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl
Ženevská úmluva
1) asimilační režim (poskytuje se stejná ochrana, žije-li cizinec na území unijního státu, musí plnit ovšem stejné podmínky)
2) smluvní ochrana (minimální ochrana)
3) zásada teritoriality
PRAVOMOC ŘÍZENÍ
kolizní norma §37 ZMPS ve věcech majetkových
(je-li dána příslušnost)
XI.2 Náhrada škody
XI.2.1 Určení rozhodného práva
Základní hraniční určovatelé:
Kolizní úprava ZMPS rozlišuje zda škoda nastala
1) v důsledku porušení povinnosti vyplývající ze smluv a jiných právních úkonů
2) jinak
ad 1) – porušením povinnosti:
stejným právním řádem, kterým se řídí právní poměr smlouvou založení (tj. podle lex causae závazku)
viz - §11 ZMPS
ad 2) – jinak (zejména v důsledku porušení povinnosti vyplývající z obecně závazného pr. předpisu, n. při škodě bez zřetele na protiprávnost – např. provoz zvláště nebezpečný)
upravuje §15 ZMPS – právem místa, kde škoda vznikla nebo (alt.) kde došlo k události, která zakládá právo na náhradu škody – výběr provede soud
z rozsahu §15 (lex loci delicti) jsou na základě mezinárodní smlouvy vyňaty případy z dopravních nehod v silničním provozu. Případy v důsledku pracovního úrazu spadají do rámce pracovního poměru a použije se pro ně práva rozhodného pro poměr z pracovní smlouvy. Náhrady z porušení povinností z maj. vztahů manželů, vztahů mezi rodiči a dětmi a mezi opatrovníkem a chráněnou osobu se řídí vždy právním řádem, kterým se řídí příslušné vztahy
Rozsah použití práva rozhodného pro náhradu škody:
Právního řádu rozhodného pro nároky na náhradu škody se použije zejména pro posouzení podmínek a rozsahu odpovědnosti, důvodů osvobozujících od odpovědnosti, omezení a rozdělení odpovědnosti, existence a povahy škody, způsobu a výše její náhrady, okruhu oprávněných a povinných osob, odpovědnosti za škodu způsobenou jinou osobou.
Základní hraniční určovatelé:
Kolizní úprava ZMPS rozlišuje zda škoda nastala
1) v důsledku porušení povinnosti vyplývající ze smluv a jiných právních úkonů
2) jinak
ad 1) – porušením povinnosti:
stejným právním řádem, kterým se řídí právní poměr smlouvou založení (tj. podle lex causae závazku)
viz - §11 ZMPS
ad 2) – jinak (zejména v důsledku porušení povinnosti vyplývající z obecně závazného pr. předpisu, n. při škodě bez zřetele na protiprávnost – např. provoz zvláště nebezpečný)
upravuje §15 ZMPS – právem místa, kde škoda vznikla nebo (alt.) kde došlo k události, která zakládá právo na náhradu škody – výběr provede soud
z rozsahu §15 (lex loci delicti) jsou na základě mezinárodní smlouvy vyňaty případy z dopravních nehod v silničním provozu. Případy v důsledku pracovního úrazu spadají do rámce pracovního poměru a použije se pro ně práva rozhodného pro poměr z pracovní smlouvy. Náhrady z porušení povinností z maj. vztahů manželů, vztahů mezi rodiči a dětmi a mezi opatrovníkem a chráněnou osobu se řídí vždy právním řádem, kterým se řídí příslušné vztahy
Rozsah použití práva rozhodného pro náhradu škody:
Právního řádu rozhodného pro nároky na náhradu škody se použije zejména pro posouzení podmínek a rozsahu odpovědnosti, důvodů osvobozujících od odpovědnosti, omezení a rozdělení odpovědnosti, existence a povahy škody, způsobu a výše její náhrady, okruhu oprávněných a povinných osob, odpovědnosti za škodu způsobenou jinou osobou.
XII Kolizní úprava rodinného práva
XII.1 Manželské právo
XII.1.1 způsobilost osoby uzavřít, podmínky platnosti
- státu, jehož je osoba příslušníkem (§19)
- zvlášť u každé z osob
usnadňuje prováděcí vyhláška o matrikách:
uzavírá-li cizinec v ČR, vyžaduje se vysvědčení o právní způsobilosti, n. doklad o prominutí (azyl ap.)
Forma: - právem místa, kde se manželství uzavírá
XII.1.2 Majetkové vztahy manželů
a) právem státu, jehož jsou příslušníky
b) je-li každý jiného, pak právem ČR (lex fori)
XII.1.3 Rozvod
Stejné – právním řádem státu, jehož jsou příslušníky
k odstranění nepřiměřených tvrdostí právního řádu, na který k.n. v případě rozvodu odkazuje stanoví ZMPS vedle základní kolizní normy §22/1 ještě rozšiřující kolizní normu §22/2 – použití českého práva za splnění podmínek:
- cizí právní řád nedovoluje, nebo jen za okolností mimořádně tíživých
- aspoň jeden z manželů žije v ČR delší dobu
XII.1.4 Prohlášení manželství za neplatné
I v tomto případě, jako u zjištění, zda zde manželství je či není se použije stejný hraniční určovatel
XII.1.5 Pravomoc českých soudů v manželských věcech
1) je-li alespoň jeden z manželů českým občanem, je pravomoc českých soudů je dána vždy, i kdyby nebyl v ČR místně příslušný soud. V tom případě by jej určil NS ČR podle §11 OSŘ.
Vzhledem k §33/3 ZMPS je pravomoc českých soudů dána, i když jeden z manželů je bezdomovcem, má-li v ČR bydliště, a nelze-li to zjistit, pobyt.
2) není-li žádný z manželů českým občanem, je pravomoc českých soudů dána jen tehdy, je-li tu některý z těchto případů:
a) alespoň jeden z manželů má I. v ČR pobyt a rozhodnutí českého soudu může II. být uznáno v domovských státech obou manželů
b) alespoň jeden z manželů má v ČR pobyt delší dobu.
c) jde o neplatnost manželství, která se má podle českého práva vyslovit i bez návrhu, pokud manželé v ČR žijí
XII.2 Vztahy mezi rodiči a dětmi
XII.2.1 Určení otcovství
Kolizní úprava:
Právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením
§33 – více příslušností (nabytá naposled) – n. bydliště, n. pobyt
§23/3 – k platnosti souhlasného určení stačí, stane-li se podle práva, v němž k uznání došlo
Pravomoc soudů - §40 ZMPS:
a) odpůrce má v ČR obecný soud
b) navrhovatel má v ČR obecný soud
c) jeden z rodičů n. dítě je českým občanem
XII.2.2 Vlastní vztahy mezi rodiči a dětmi
Kolizní úprava: §24/1
lex patriae dítěte
je-li to v zájmu dítěte, které žije v ČR, mohou být tyto vztahy posuzovány podle práva českého.
Pravomoc českých soudů je dána:
1) vždy, je-li občanem ČR (i když žije v zahraničí)
2) žije-li v ČR jen opatření nutná k ochraně osoby nezletilého = vyrozumí orgán domovského státu. Teprve nerozhodne-li tento domovský orgán, rozhodne soud ČR
3) Jestliže nezletilý cizinec žije v cizině, je dána pravomoc ČR jen pro:
- řízení o výživném proti českému občanu
- řízení, v němž český občan navrhuje proti nezletilému cizinci bydlícímu v cizině zrušení nebo změnu rozhodnutí českého soudu
XII.2.3 Osvojení
Právem státu, jehož příslušníkem je osvojitel
České právo i u osob, které tu dlouho žijí jestliže:
- domovský stát nedovoluje (nebo jen za okolností mimořádně tíživých
- osvojitel nebo jeden z manželů tu žije delší dobu
Pravomoc:
1- osvojitel je občanem ČR
2- manželé jsou občany ČR
3- jeden z manželů je občanem ČR a má tu i bydliště
4- není-li občanem ČR:
a) má zde pobyt a rozhodnutí může být uznáno v jeho domovském státě
nebo
b) má zde pobyt delší dobu
OPATROVNICVÍ: právním řádem státu, jehož je nezletilý příslušníkem
XII.1.1 způsobilost osoby uzavřít, podmínky platnosti
- státu, jehož je osoba příslušníkem (§19)
- zvlášť u každé z osob
usnadňuje prováděcí vyhláška o matrikách:
uzavírá-li cizinec v ČR, vyžaduje se vysvědčení o právní způsobilosti, n. doklad o prominutí (azyl ap.)
Forma: - právem místa, kde se manželství uzavírá
XII.1.2 Majetkové vztahy manželů
a) právem státu, jehož jsou příslušníky
b) je-li každý jiného, pak právem ČR (lex fori)
XII.1.3 Rozvod
Stejné – právním řádem státu, jehož jsou příslušníky
k odstranění nepřiměřených tvrdostí právního řádu, na který k.n. v případě rozvodu odkazuje stanoví ZMPS vedle základní kolizní normy §22/1 ještě rozšiřující kolizní normu §22/2 – použití českého práva za splnění podmínek:
- cizí právní řád nedovoluje, nebo jen za okolností mimořádně tíživých
- aspoň jeden z manželů žije v ČR delší dobu
XII.1.4 Prohlášení manželství za neplatné
I v tomto případě, jako u zjištění, zda zde manželství je či není se použije stejný hraniční určovatel
XII.1.5 Pravomoc českých soudů v manželských věcech
1) je-li alespoň jeden z manželů českým občanem, je pravomoc českých soudů je dána vždy, i kdyby nebyl v ČR místně příslušný soud. V tom případě by jej určil NS ČR podle §11 OSŘ.
Vzhledem k §33/3 ZMPS je pravomoc českých soudů dána, i když jeden z manželů je bezdomovcem, má-li v ČR bydliště, a nelze-li to zjistit, pobyt.
2) není-li žádný z manželů českým občanem, je pravomoc českých soudů dána jen tehdy, je-li tu některý z těchto případů:
a) alespoň jeden z manželů má I. v ČR pobyt a rozhodnutí českého soudu může II. být uznáno v domovských státech obou manželů
b) alespoň jeden z manželů má v ČR pobyt delší dobu.
c) jde o neplatnost manželství, která se má podle českého práva vyslovit i bez návrhu, pokud manželé v ČR žijí
XII.2 Vztahy mezi rodiči a dětmi
XII.2.1 Určení otcovství
Kolizní úprava:
Právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením
§33 – více příslušností (nabytá naposled) – n. bydliště, n. pobyt
§23/3 – k platnosti souhlasného určení stačí, stane-li se podle práva, v němž k uznání došlo
Pravomoc soudů - §40 ZMPS:
a) odpůrce má v ČR obecný soud
b) navrhovatel má v ČR obecný soud
c) jeden z rodičů n. dítě je českým občanem
XII.2.2 Vlastní vztahy mezi rodiči a dětmi
Kolizní úprava: §24/1
lex patriae dítěte
je-li to v zájmu dítěte, které žije v ČR, mohou být tyto vztahy posuzovány podle práva českého.
Pravomoc českých soudů je dána:
1) vždy, je-li občanem ČR (i když žije v zahraničí)
2) žije-li v ČR jen opatření nutná k ochraně osoby nezletilého = vyrozumí orgán domovského státu. Teprve nerozhodne-li tento domovský orgán, rozhodne soud ČR
3) Jestliže nezletilý cizinec žije v cizině, je dána pravomoc ČR jen pro:
- řízení o výživném proti českému občanu
- řízení, v němž český občan navrhuje proti nezletilému cizinci bydlícímu v cizině zrušení nebo změnu rozhodnutí českého soudu
XII.2.3 Osvojení
Právem státu, jehož příslušníkem je osvojitel
České právo i u osob, které tu dlouho žijí jestliže:
- domovský stát nedovoluje (nebo jen za okolností mimořádně tíživých
- osvojitel nebo jeden z manželů tu žije delší dobu
Pravomoc:
1- osvojitel je občanem ČR
2- manželé jsou občany ČR
3- jeden z manželů je občanem ČR a má tu i bydliště
4- není-li občanem ČR:
a) má zde pobyt a rozhodnutí může být uznáno v jeho domovském státě
nebo
b) má zde pobyt delší dobu
OPATROVNICVÍ: právním řádem státu, jehož je nezletilý příslušníkem
XI Kolizní úprava závazkových smluv vč. náhrady škody
XI.1 Závazkové smlouvy
- závazkové právo = stále větší význam přímá metoda
volba práva: autonomie vůle; smluvní volnost stran = odsouvá hr. určovatel na II. místo
obligační statut = pr. řád, jímž se závazkový právní vztah s mezinárodním prvkem řídí
incidenční otázky = vážení, zjišťování vad, měření – většinou právem místa, kde se tak děje
věcněprávní účinky smlouvy (vznik a zánik věcných práv) – zásadně podle jiného kolizního kriteria, než obligační statut - statutu věcného (právo polohy věci - §6, 5 ZMPS)
i když §12 zavádí pro některé věcněprávní otázky použití obligačního statutu, který zde potlačuje používání věcného statutu
a) okamžik, od kterého na nabyvatele přechází oprávnění nakládat věcí,
b) okamžik, od kterého má nabyvatel právo na plody a užitky převáděné věci,
c) okamžik, kterým nebezpečí škody na převáděné věci přechází na nabyvatele,
d) okamžik, kterým právo na náhradu škody vzniklé v souvislosti s převáděnou věcí přechází na nabyvatele,
e) výhrada vlastnického práva k převáděné věci.
Změny závazku - §11 zajištění, změny a následky porušení závazku se řídí právním řádem určeným §9 nebo 10 ZMPS
Zánik závazku – §4 zásada použití stejného práva pro vznik a účinky právního úkonu
Pl nění - řídí se obligačním statutem závazku (není důvod, proč by tomu mělo být jinak)
Novace – jestliže účastníci neurčí rozhodné právo, použije se pro novaci stejného práva, kterým se řídí závazek, který novací zaniká. Totéž platí i pro narovnání
Smlouvy:
1) volbou práva (§9)
2) odpovídá rozumnému uspořádání věcí (§10/1)
hraniční určovatel:
- kupní smlouva = sídlo prodávajícího (viz incidenční otázky)
- o dílo = sídlo zhotovitele
- o nemovitostech = kde je nemovitost
- o dopravě = sídlo dopravce (přímá úprava – úmluva o mezinárodní železniční (let.) dopravě – nákladní list – solidární odpovědnost železnic
- pojistné = sídlo pojistitele
- příkazní = toho, kdo provádí příkaz
- o zastoupení = zastoupeného
Jiné hr. určovatele –
a) kde mají obě strany své sídlo
b) kde byla smlouva uzavřena (mezi přítomnými)
c) kde došlo k přijetí návrhu – sídlo příjemce (mezi nepřítomnými)
- závazkové právo = stále větší význam přímá metoda
volba práva: autonomie vůle; smluvní volnost stran = odsouvá hr. určovatel na II. místo
obligační statut = pr. řád, jímž se závazkový právní vztah s mezinárodním prvkem řídí
incidenční otázky = vážení, zjišťování vad, měření – většinou právem místa, kde se tak děje
věcněprávní účinky smlouvy (vznik a zánik věcných práv) – zásadně podle jiného kolizního kriteria, než obligační statut - statutu věcného (právo polohy věci - §6, 5 ZMPS)
i když §12 zavádí pro některé věcněprávní otázky použití obligačního statutu, který zde potlačuje používání věcného statutu
a) okamžik, od kterého na nabyvatele přechází oprávnění nakládat věcí,
b) okamžik, od kterého má nabyvatel právo na plody a užitky převáděné věci,
c) okamžik, kterým nebezpečí škody na převáděné věci přechází na nabyvatele,
d) okamžik, kterým právo na náhradu škody vzniklé v souvislosti s převáděnou věcí přechází na nabyvatele,
e) výhrada vlastnického práva k převáděné věci.
Změny závazku - §11 zajištění, změny a následky porušení závazku se řídí právním řádem určeným §9 nebo 10 ZMPS
Zánik závazku – §4 zásada použití stejného práva pro vznik a účinky právního úkonu
Pl nění - řídí se obligačním statutem závazku (není důvod, proč by tomu mělo být jinak)
Novace – jestliže účastníci neurčí rozhodné právo, použije se pro novaci stejného práva, kterým se řídí závazek, který novací zaniká. Totéž platí i pro narovnání
Smlouvy:
1) volbou práva (§9)
2) odpovídá rozumnému uspořádání věcí (§10/1)
hraniční určovatel:
- kupní smlouva = sídlo prodávajícího (viz incidenční otázky)
- o dílo = sídlo zhotovitele
- o nemovitostech = kde je nemovitost
- o dopravě = sídlo dopravce (přímá úprava – úmluva o mezinárodní železniční (let.) dopravě – nákladní list – solidární odpovědnost železnic
- pojistné = sídlo pojistitele
- příkazní = toho, kdo provádí příkaz
- o zastoupení = zastoupeného
Jiné hr. určovatele –
a) kde mají obě strany své sídlo
b) kde byla smlouva uzavřena (mezi přítomnými)
c) kde došlo k přijetí návrhu – sídlo příjemce (mezi nepřítomnými)
IX Kolizní úprava věcných práv
Práva věcná = práva absolutní (spolu s autorským právem a průmyslovými právy).
Účinkují vůči všem třetím osobám
Význam místa polohy věci (lex rei sitae) §5 ZMPS
(pokud v tomto zákoně, nebo ve zvl. předpisech...)
Výj.: 1) dědický statut ( §17 – vznik vlastnického práva děděním se řídí právem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem)
2) přepravovaná věc (§6 věta2) – právo místa odeslání
Zápisy k nemovitostem do veřejných knih (§7)
- podle toho, kde nemovitost je, i tehdy, když právní důvod vzniku..podle jiného řádu.
- to zn., že domácí orgán musí přihlížet k hmotněprávním účinkům tohoto zápisu
MOVITÉ VĚCI:
§6 – místem, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá vznik nebo zánik tohoto práva = hraniční určovatel je stabilizován k určitému časovému okamžiku, aby nevznikly pochybnosti, která poloha věci (dřívější, pozdější) je rozhodná.
Právo nové polohy se uplatní pro posouzení obsahu a účinků nabytého věcného práva
Výhrada vlastnictví: §12 – se řídí právním řádem určeným podle §9-11
Při dopravě – místo odeslání věci (lex loci expeditionis) /ale doporučuje se i právo státu vlajky lodi, právo určené domicilem vlastníka, lex fori..
Dispozice zbožím pomocí cenného papíru – právem místa polohy cenného papíru
Vydržení – kde byla věc na počátku vydržecí doby (§8)
SMLOUVY - §9-10 - ===§11 změny, zajištění také podle 9 a 10
= obligační statut smlouvy
Účinkují vůči všem třetím osobám
Význam místa polohy věci (lex rei sitae) §5 ZMPS
(pokud v tomto zákoně, nebo ve zvl. předpisech...)
Výj.: 1) dědický statut ( §17 – vznik vlastnického práva děděním se řídí právem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem)
2) přepravovaná věc (§6 věta2) – právo místa odeslání
Zápisy k nemovitostem do veřejných knih (§7)
- podle toho, kde nemovitost je, i tehdy, když právní důvod vzniku..podle jiného řádu.
- to zn., že domácí orgán musí přihlížet k hmotněprávním účinkům tohoto zápisu
MOVITÉ VĚCI:
§6 – místem, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá vznik nebo zánik tohoto práva = hraniční určovatel je stabilizován k určitému časovému okamžiku, aby nevznikly pochybnosti, která poloha věci (dřívější, pozdější) je rozhodná.
Právo nové polohy se uplatní pro posouzení obsahu a účinků nabytého věcného práva
Výhrada vlastnictví: §12 – se řídí právním řádem určeným podle §9-11
Při dopravě – místo odeslání věci (lex loci expeditionis) /ale doporučuje se i právo státu vlajky lodi, právo určené domicilem vlastníka, lex fori..
Dispozice zbožím pomocí cenného papíru – právem místa polohy cenného papíru
Vydržení – kde byla věc na počátku vydržecí doby (§8)
SMLOUVY - §9-10 - ===§11 změny, zajištění také podle 9 a 10
= obligační statut smlouvy
VIII.1.2 Způsobilost k právním úkonům
Hraniční určovatel: stejné jako u způsobilosti k právům – lex patriae. Základní ustanovení (§3/1) však stanoví, že se lex patriae použije, nestanoví-li se v ZMPS něco jiného.
odchylná úprava je stanovena v §3/2, podle kterého „činí-li právní úkon v ČR cizinec, stačí, není-li dále uvedeno něco jiného, je-li k úkonu způsobilý podle práva českého“ – jde o subsidiární kolizní normu 6
Na prvním místě se tedy použije lex patriae (§3/1) a teprve na druhém místě, podpůrně, nebude-li podle práva svého státu způsobilý, ppoužije se práva českého (§3/2), i kdyby nebyl způsobilý podle práva svého státu. Tato výjimka se nevztahuje na případy způsobilosti k určitým právním úkonům, pro které jsou stanoveny zvláštní kolizní normy (uzavření manželství - §19 ZMPS, pořízení závěti - §18/1 ZMPS) .
omezení způsobilosti k právním úkonům, opatrovnictví – otázka zbavení či omezení je věcí osobního statutu a řídí se právem určeným podle státní příslušnosti dotčené osoby. Je potřeba ustanovit opatrovníka. Použije se obdobně kolizních norem pro opatrovnictví nad nezletilými.
a) podmínky vzniku a zániku opatrovnictví – p.ř. státu, jehož příslušníkem je osoba omezená ve své způsobilosti
b) povinnost přijmout a zastávat funkci opatrovníka – p.ř. státu, jehož je opatrovník příslušníkem
c) právní poměry mezi opatrovníkem a osobou omezenou – p.ř. státu, v němž je opatrovnický soud n. úřad
Pravomoc ve věcech způsobilosti a opatrovnictví
je obsažena v §42
a) u občana ČR vždy, i když žije v cizině
b) u cizince jen tehdy, žije-li v ČR,za podmínky, že orgán jeho domovského státu jeho poměry v přiměřené době neupravil
Osobnostní práva
i zde je nutno posuzovat podle osobního statutu. Pochybnosti mohou nastat v otázce změny příjmení při uzavření manželství. Vedle osobního statutu přichází v úvahu i právo, kterým se řídí osobní vztahy manželů §21 ZMPS.
Pro práva k hmotným záznamům projevů lidské osobnosti (písemnostem, podobiznám atd..) je namístě používat práva státu, na jehož území jsou tato práva a jejich ochrana poskytována (lex loci protectionis).
odchylná úprava je stanovena v §3/2, podle kterého „činí-li právní úkon v ČR cizinec, stačí, není-li dále uvedeno něco jiného, je-li k úkonu způsobilý podle práva českého“ – jde o subsidiární kolizní normu 6
Na prvním místě se tedy použije lex patriae (§3/1) a teprve na druhém místě, podpůrně, nebude-li podle práva svého státu způsobilý, ppoužije se práva českého (§3/2), i kdyby nebyl způsobilý podle práva svého státu. Tato výjimka se nevztahuje na případy způsobilosti k určitým právním úkonům, pro které jsou stanoveny zvláštní kolizní normy (uzavření manželství - §19 ZMPS, pořízení závěti - §18/1 ZMPS) .
omezení způsobilosti k právním úkonům, opatrovnictví – otázka zbavení či omezení je věcí osobního statutu a řídí se právem určeným podle státní příslušnosti dotčené osoby. Je potřeba ustanovit opatrovníka. Použije se obdobně kolizních norem pro opatrovnictví nad nezletilými.
a) podmínky vzniku a zániku opatrovnictví – p.ř. státu, jehož příslušníkem je osoba omezená ve své způsobilosti
b) povinnost přijmout a zastávat funkci opatrovníka – p.ř. státu, jehož je opatrovník příslušníkem
c) právní poměry mezi opatrovníkem a osobou omezenou – p.ř. státu, v němž je opatrovnický soud n. úřad
Pravomoc ve věcech způsobilosti a opatrovnictví
je obsažena v §42
a) u občana ČR vždy, i když žije v cizině
b) u cizince jen tehdy, žije-li v ČR,za podmínky, že orgán jeho domovského státu jeho poměry v přiměřené době neupravil
Osobnostní práva
i zde je nutno posuzovat podle osobního statutu. Pochybnosti mohou nastat v otázce změny příjmení při uzavření manželství. Vedle osobního statutu přichází v úvahu i právo, kterým se řídí osobní vztahy manželů §21 ZMPS.
Pro práva k hmotným záznamům projevů lidské osobnosti (písemnostem, podobiznám atd..) je namístě používat práva státu, na jehož území jsou tato práva a jejich ochrana poskytována (lex loci protectionis).
VIII.2 Právnícké osoby
VIII.2.1 osobního statutu – státní příslušnost právnických osob
Kritéria pro určení osobního statutu právnické osoby
Zásada inkorporační (uplatnění i v ČR)
právní řád, na jehož základě byla právnická osoba zřízena ( založena)
Zásada sídla
Kde má osoba své skutečné (nikoli jen statutární) sídlo
Účast na zakládání právnických osob v jiných státech
Ustanovení §24 obch.zák. dokonce umožňuje, aby právnická osoba s účastní zahraniční osoby byla založena i podle jiného než českého práva. (ve skutečnosti je i tak zakládána podle českého práva – podle §24) – týká se pouze založení PO
vztahy mezi společníky; vztahy mezi společníkem a PO a jeji vnitřní poměry; ručení společníka vůči třetí osobě, avšak s tím omezením, že se použije české právo, jestliže toto ručení je podle cizího práva nižší, než jak stanoví české práva
Jiné otázky se cizím právem neřídí, tzn. zejména vznik /zápisem do obch. rejstříku/, právní forma a zánik právnické osoby se řídí českým právem
Meze použití osobního statutu právnické osoby
Osobní statut PO rozhoduje o :
zda je určitý útvar právnickou osobou, název PO, kterými orgány PO činí právnické úkony, vnitřní právní poměry a organizační záležitosti..
Je-li určitý zahraniční útvar podle svého osobního statutu právnickou osobou, vyplývá z ustanovení §§22 a 21/2 obch. zák, že se bez dalšího uznává za právnickou osobu i v oblasti českého právního řádu.
VIII.3 Právní úkony
Platnost či neplatnost PÚ se řídí stejným právem, jako účinky PÚ
Jednotný statut pro platnost a účinky právního úkonu. – Platnost právního úkonu včetně následků jeho neplatnosti a účinky právního úkonu se řídí zásadně týmž právem. Výjimky z toho jsou, je-li to stanoveno nebo nezbytné k rozumného upořádání vztahů
Znamená to, že zásadně právní řád, který se pro určitý právní poměr určí na základě kolizní normy pro něj stanovené, upravuje i otázku platnosti včetně následků neplatnosti právního úkonu, z něhož právní poměr vznikl
Formy právního úkonu:
Forma právního úkonu se nemusí vždy řídit stejným právem jako platnost a účinky právního úkonu, i když ZMPS i pro ni stanoví na prvém místě právě použití tohoto stejného práva, jak to odpovídá spojení obsahu a formy právního úkonu. Jinak postačí, bylo-li, co se týče formy, učiněno zadost právu místa, kde došlo k projevu vůle.
1) stejným právem jako platnost a účinky právního úkonu – (hraniční určovatel – lex causae)
2) subidiárně právem místa, kde došlo k projevu vůle (lex loci)
subsidiární použití práva místa pro formu právního úkonu je přípustné, jen jestliže právní řád, jimž se řídí smlouva, nepředepisuje písemnou formu úkonu jako podmínku jeho platnosti
Zvláštní kolizní normy stanoví ZMPS pro formu závěti a jejího zrušení §18 ZMPS a pro formu uzavření manželství
Kritéria pro určení osobního statutu právnické osoby
Zásada inkorporační (uplatnění i v ČR)
právní řád, na jehož základě byla právnická osoba zřízena ( založena)
Zásada sídla
Kde má osoba své skutečné (nikoli jen statutární) sídlo
Účast na zakládání právnických osob v jiných státech
Ustanovení §24 obch.zák. dokonce umožňuje, aby právnická osoba s účastní zahraniční osoby byla založena i podle jiného než českého práva. (ve skutečnosti je i tak zakládána podle českého práva – podle §24) – týká se pouze založení PO
vztahy mezi společníky; vztahy mezi společníkem a PO a jeji vnitřní poměry; ručení společníka vůči třetí osobě, avšak s tím omezením, že se použije české právo, jestliže toto ručení je podle cizího práva nižší, než jak stanoví české práva
Jiné otázky se cizím právem neřídí, tzn. zejména vznik /zápisem do obch. rejstříku/, právní forma a zánik právnické osoby se řídí českým právem
Meze použití osobního statutu právnické osoby
Osobní statut PO rozhoduje o :
zda je určitý útvar právnickou osobou, název PO, kterými orgány PO činí právnické úkony, vnitřní právní poměry a organizační záležitosti..
Je-li určitý zahraniční útvar podle svého osobního statutu právnickou osobou, vyplývá z ustanovení §§22 a 21/2 obch. zák, že se bez dalšího uznává za právnickou osobu i v oblasti českého právního řádu.
VIII.3 Právní úkony
Platnost či neplatnost PÚ se řídí stejným právem, jako účinky PÚ
Jednotný statut pro platnost a účinky právního úkonu. – Platnost právního úkonu včetně následků jeho neplatnosti a účinky právního úkonu se řídí zásadně týmž právem. Výjimky z toho jsou, je-li to stanoveno nebo nezbytné k rozumného upořádání vztahů
Znamená to, že zásadně právní řád, který se pro určitý právní poměr určí na základě kolizní normy pro něj stanovené, upravuje i otázku platnosti včetně následků neplatnosti právního úkonu, z něhož právní poměr vznikl
Formy právního úkonu:
Forma právního úkonu se nemusí vždy řídit stejným právem jako platnost a účinky právního úkonu, i když ZMPS i pro ni stanoví na prvém místě právě použití tohoto stejného práva, jak to odpovídá spojení obsahu a formy právního úkonu. Jinak postačí, bylo-li, co se týče formy, učiněno zadost právu místa, kde došlo k projevu vůle.
1) stejným právem jako platnost a účinky právního úkonu – (hraniční určovatel – lex causae)
2) subidiárně právem místa, kde došlo k projevu vůle (lex loci)
subsidiární použití práva místa pro formu právního úkonu je přípustné, jen jestliže právní řád, jimž se řídí smlouva, nepředepisuje písemnou formu úkonu jako podmínku jeho platnosti
Zvláštní kolizní normy stanoví ZMPS pro formu závěti a jejího zrušení §18 ZMPS a pro formu uzavření manželství
VIII Kolizní úprava způsobilosti k právům a právním úkonům, formy právního úkonu
Osobní statut: - právní řád upravující otázky způsobilosti k právům a právním
VIII.1 Fyzické osoby
VIII.1.1 Způsobilost k právům
Hraniční určovatel: podle §3/1 ZMPS se právní subjektivita (způsobilost k právům) řídí právním řádem státu, jehož je osoba příslušníkem. Hraničním určovatelem je státní příslušnost osoby = lex patriae
Pokud uprchlík nemá žádnou státní příslušnost, řídí se jeho osobní status právem státu jeho posledního stálého pobytu.
Stejným právem jako způsobilost k právům se řídí i způsobilost být účastníkem zřízení. (tato způsobilost je důsledkem způsobilosti k právům, jejím projevem a promítnutím v oblasti procesního práva.
otázku rozhodného práva pro způsobilost k právům je třeba řešit samostatně podle zvláštní kolizní normy pro ni stanovené (§3 ZMPS) zásadně bez ohledu na právo, kterým se řídí právní vztah. Jde o dílčí otázku.
Ukončení způsobilosti k právům prohlášením za mrtvého – pravomoc v těchto věcech:
Prohlášení za mrtvého je upraveno zvláštním ustanovením ZMPS - §43. Odstavec 2 je zvláštní normou, která spojuje se stanovením a vymezením pravomoci českých soudů v těchto věcech použití českého práva – jedná se o prohlášení za mrtvého cizince, které má důsledky pro osoby trvale žijící v České republice a pro jmění zde ležící – nejedná se vlastně o kolizní normu
Podle odstavce 1 uvedeného §43 prohlásit českého občana za mrtvého přísluší vždy jen českému soudu.
jde o výlučnou pravomoc, která znemožňuje uznat cizí rozhodnutí o prohlášení za mrtvého českého občana srov. §64 a/ZMPS. Co se týče odstavce druhého (cizinec), z úpravy vyplývá, že je-li dána pravomoc českých soudů bude se vždy postupovat podle českého hmotného práva
Podle smluv o právní pomoci s některými státy se v této otázce používá hraničního určovatele lex patriae, přičemž podle některých se použije práva státu soudu, jestliže jsou podle smlouvy v určitých případech příslušného orgány druhého smluvního státu.
VIII.1 Fyzické osoby
VIII.1.1 Způsobilost k právům
Hraniční určovatel: podle §3/1 ZMPS se právní subjektivita (způsobilost k právům) řídí právním řádem státu, jehož je osoba příslušníkem. Hraničním určovatelem je státní příslušnost osoby = lex patriae
Pokud uprchlík nemá žádnou státní příslušnost, řídí se jeho osobní status právem státu jeho posledního stálého pobytu.
Stejným právem jako způsobilost k právům se řídí i způsobilost být účastníkem zřízení. (tato způsobilost je důsledkem způsobilosti k právům, jejím projevem a promítnutím v oblasti procesního práva.
otázku rozhodného práva pro způsobilost k právům je třeba řešit samostatně podle zvláštní kolizní normy pro ni stanovené (§3 ZMPS) zásadně bez ohledu na právo, kterým se řídí právní vztah. Jde o dílčí otázku.
Ukončení způsobilosti k právům prohlášením za mrtvého – pravomoc v těchto věcech:
Prohlášení za mrtvého je upraveno zvláštním ustanovením ZMPS - §43. Odstavec 2 je zvláštní normou, která spojuje se stanovením a vymezením pravomoci českých soudů v těchto věcech použití českého práva – jedná se o prohlášení za mrtvého cizince, které má důsledky pro osoby trvale žijící v České republice a pro jmění zde ležící – nejedná se vlastně o kolizní normu
Podle odstavce 1 uvedeného §43 prohlásit českého občana za mrtvého přísluší vždy jen českému soudu.
jde o výlučnou pravomoc, která znemožňuje uznat cizí rozhodnutí o prohlášení za mrtvého českého občana srov. §64 a/ZMPS. Co se týče odstavce druhého (cizinec), z úpravy vyplývá, že je-li dána pravomoc českých soudů bude se vždy postupovat podle českého hmotného práva
Podle smluv o právní pomoci s některými státy se v této otázce používá hraničního určovatele lex patriae, přičemž podle některých se použije práva státu soudu, jestliže jsou podle smlouvy v určitých případech příslušného orgány druhého smluvního státu.
VII Zásady používání zahraničního práva v České republice
Cizího práva se používá, protože to přikazuje vlastní zákon v kolizní normě. Je proto povinnost použít cizího práva . Cizího práva se používá bez ohledu na vzájemnost a z úřední povinnosti (ex offo). Je to důsledek toho, že se cizího práva použije, protože to tuzemský právní řád pokládá za rozumné a spravedlivé pro úpravu určitého právního poměru s mezinárodním prvkem, především s ohledem na jeho účastníky. Někde (angloam.) se cizího práva nepoužije z úřední povinnosti, ale jen na návrh strany, která musí prokázat jeho obsah
Povinnost použít cizího práva na základě kolizní normy odpovídá povinnost zjistit obsah cizího práva
K cizímu právu se přihlíží jako k tuzemskému, tedy jako ke skutečnosti, která se nemusí dokazovat.
Při výkladu a použití se s ním zachází stejně, jak by si počínal v dané věci orgán příslušného cizího státu. Bude třeba přihlížet i k judikatuře.
V případě porušení cizího práva soudním rozhodnutím příslušejí stejné opravné prostředky jako v případě porušení tuzemského práva.
Na rozdíl od přímého použití (přímé aplikace) cizího práva na základě kolizní normy, označují se někdy jako nepřímá aplikace cizího práva případy uznání a výkonu cizího rozhodnutí.
Náhradní právo – nepodaří-li se zjistit obsah cizího práva = nelze prodlužovat = je třeba rozhodnout – východiskem je použití tuzemského práva.
Povinnost použít cizího práva na základě kolizní normy odpovídá povinnost zjistit obsah cizího práva
K cizímu právu se přihlíží jako k tuzemskému, tedy jako ke skutečnosti, která se nemusí dokazovat.
Při výkladu a použití se s ním zachází stejně, jak by si počínal v dané věci orgán příslušného cizího státu. Bude třeba přihlížet i k judikatuře.
V případě porušení cizího práva soudním rozhodnutím příslušejí stejné opravné prostředky jako v případě porušení tuzemského práva.
Na rozdíl od přímého použití (přímé aplikace) cizího práva na základě kolizní normy, označují se někdy jako nepřímá aplikace cizího práva případy uznání a výkonu cizího rozhodnutí.
Náhradní právo – nepodaří-li se zjistit obsah cizího práva = nelze prodlužovat = je třeba rozhodnout – východiskem je použití tuzemského práva.
VI Zpětný a další odkaz, předběžné, dílčí a následné otázky v mezinárodním právu soukromém
V souvislosti s existencí odlišných kolizních norem v různých pr. řádech může dojít ke konfliktu těchto zákonů = kolize otevřená
Některé státy zpětný odkaz i další odkaz přijímají a některé odmítají a odkazují jen na hmotné právo (skandinávie, Itálie, Řecko, Brazílie)
čs. právo - odpovídá-li to rozumnému a spravedlivému uspořádání vztahu o který jde
Názory na řešení
1) použít jen věcných norem, nikoli práv. řádu jako celku
2) anglická praxe - soudce rozhodoval, jako by byl na místě soudce druhého státu
(foreign court theory) - ALE! - pokud se k tomu hlásí i druhá strana = nastává opět bludný kruh
Přijetí zpětného a dalšího odkazu znamená, že ustupujeme od uvedené představy a zájmu vlastního práva = lze tak učinit jen v případech, kde je méně intenzivní vztah k zájmu tuzemského práva (uposlechne se příkazu cizí kolizní normy)
Naproti tomu, zcela výjimečně přichází v úvahu v závazkových vztazích - jen tam, kde by byl bezvýznamný vztah k lex fori
Předběžné otázky
př. při projednávání dědického řízení - zda byl řádně osvojen
- problém nevzniká, jestliže se základní právní poměr řídí tuzemským právem. Naopak, problém vzniká, řídí-li se základní otázka cizím právem.
= případ, kdy rozhodnutí o základním právním poměru, které se řídí cizím právním řádem, závisí na tom, zda je dána jiná skutečnost, která může být jinak předmětem samostatného posuzování.
Pro praxi má význam problematika předběžných otázek, jestliže kolizní normy legis fori a legis causae odkazují každá k jinému právu a tato práva určitou otázku hmotněprávně různě upravují.
Řešení předběžných otázek:
a) řešení na úrovni procesní
- bylo-li již o otázce, která je v daném řízení předběžnou, vydáno dříve pravomocné tuzemské rozhodnutí, je nutno k němu přihlédnout a předběžná otázka je tím vyřešena. Totéž platí pro cizí rozhodnutí, které splňuje podmínky pro uznání stanovené v ZMPS, popř. v mezuinárodní smlouvě závazné pro ČR.
b) řešení na úrovni kolizní
není-li dřívější rozhodnutí o předběžné otázce, k němuž se musí přihlédnout, musí orgán rozhodující o základním poměru rozhodnout i o předběžné otázce. A to i tehdy, kdyby vůbec nebyla založena tuzemská pravomoc pro řízení o předběžné otázce. Stačí, že je založena pravomoc pro řízení o základním poměru.
Použije-li se pro určení rozhodného práva vlastní kolizní normy (kolizní normy legis fori), používá se pro tento postup označení - samostatné navázání.
Naproti tomu nesamostatné navázání znamená použití kolizní normy práva, kterým se řídí základní poměr (kolizní normy legis causae), pro určení rozhodného práva pro předběžnou otázku.
Samostatné navázání - mluví pro něj zájem na tzv. vnitřní harmonii. (soud téhož státu bude rozhodovat o určité otázce vždy stejně, ať se jí jednou budou zabývat jako předběžnou otázkou, nebo jindy jako samostatnou)
Nesamostatné - zájem na tzv. vnější harmonii (soud bude rozhodovat stejně, jak by rozhodl soud ve státě, jehož právem se řídí základní otázka)
Jako nepřijatelné se jeví další řešení - na základě hmotněprávních norem práva, jímž se řídí základní otázka.
Správné je zásadně používat samostatného navázání a k nesamostatnému navázání přistoupit jen, není-li dostatečně intenzivní zájem na vlastní kolizní úpravě.
Některé státy zpětný odkaz i další odkaz přijímají a některé odmítají a odkazují jen na hmotné právo (skandinávie, Itálie, Řecko, Brazílie)
čs. právo - odpovídá-li to rozumnému a spravedlivému uspořádání vztahu o který jde
Názory na řešení
1) použít jen věcných norem, nikoli práv. řádu jako celku
2) anglická praxe - soudce rozhodoval, jako by byl na místě soudce druhého státu
(foreign court theory) - ALE! - pokud se k tomu hlásí i druhá strana = nastává opět bludný kruh
Přijetí zpětného a dalšího odkazu znamená, že ustupujeme od uvedené představy a zájmu vlastního práva = lze tak učinit jen v případech, kde je méně intenzivní vztah k zájmu tuzemského práva (uposlechne se příkazu cizí kolizní normy)
Naproti tomu, zcela výjimečně přichází v úvahu v závazkových vztazích - jen tam, kde by byl bezvýznamný vztah k lex fori
Předběžné otázky
př. při projednávání dědického řízení - zda byl řádně osvojen
- problém nevzniká, jestliže se základní právní poměr řídí tuzemským právem. Naopak, problém vzniká, řídí-li se základní otázka cizím právem.
= případ, kdy rozhodnutí o základním právním poměru, které se řídí cizím právním řádem, závisí na tom, zda je dána jiná skutečnost, která může být jinak předmětem samostatného posuzování.
Pro praxi má význam problematika předběžných otázek, jestliže kolizní normy legis fori a legis causae odkazují každá k jinému právu a tato práva určitou otázku hmotněprávně různě upravují.
Řešení předběžných otázek:
a) řešení na úrovni procesní
- bylo-li již o otázce, která je v daném řízení předběžnou, vydáno dříve pravomocné tuzemské rozhodnutí, je nutno k němu přihlédnout a předběžná otázka je tím vyřešena. Totéž platí pro cizí rozhodnutí, které splňuje podmínky pro uznání stanovené v ZMPS, popř. v mezuinárodní smlouvě závazné pro ČR.
b) řešení na úrovni kolizní
není-li dřívější rozhodnutí o předběžné otázce, k němuž se musí přihlédnout, musí orgán rozhodující o základním poměru rozhodnout i o předběžné otázce. A to i tehdy, kdyby vůbec nebyla založena tuzemská pravomoc pro řízení o předběžné otázce. Stačí, že je založena pravomoc pro řízení o základním poměru.
Použije-li se pro určení rozhodného práva vlastní kolizní normy (kolizní normy legis fori), používá se pro tento postup označení - samostatné navázání.
Naproti tomu nesamostatné navázání znamená použití kolizní normy práva, kterým se řídí základní poměr (kolizní normy legis causae), pro určení rozhodného práva pro předběžnou otázku.
Samostatné navázání - mluví pro něj zájem na tzv. vnitřní harmonii. (soud téhož státu bude rozhodovat o určité otázce vždy stejně, ať se jí jednou budou zabývat jako předběžnou otázkou, nebo jindy jako samostatnou)
Nesamostatné - zájem na tzv. vnější harmonii (soud bude rozhodovat stejně, jak by rozhodl soud ve státě, jehož právem se řídí základní otázka)
Jako nepřijatelné se jeví další řešení - na základě hmotněprávních norem práva, jímž se řídí základní otázka.
Správné je zásadně používat samostatného navázání a k nesamostatnému navázání přistoupit jen, není-li dostatečně intenzivní zájem na vlastní kolizní úpravě.
V Kvalifikační problém, způsoby jeho řešení
kolize skrytá (latentní)
1) - nějaký právní institut je systematicky zařazován do jiného okruhu právních poměrů = z toho vyplývají obtíže při rozhodování, které kolizní normy použít pro určení rozhodného práva
př.: promlčení, započtení = někde součástí pr. hmotného, někde práva procesního
Problém - pod rozsah které kolizní normy se má podřadit určitý právní poměr nebo určitá právní otázka.
Potíže nevznikají, jestliže se všechny dotčené právní řády, k nimž má posuzovaná situace či otázka vztah, shodují v hodnocení posuzovaného případu.
ŘEŠENÍ: - je potřeba určit, podle kterého právního řádu (kvalifikační statut) se bude postupovat při právním hodnocení posuzované situace za účelem volby odpovídající kolizní normy
a) situace s relativně samostatnou právní úpravou
A. kupní smlouva
B. způsobilost ji uzavřít
A i B jsou relativně samostatné - kvalifikačním statutem bude lex fori - tedy právo místa soudu, který rozhoduje
= stanoví se, za případ spadá pod A nebo B a tak se určí příslušná kolizní norma (§3 - způsobilost; §10 kupní smlouva)
b) nesamostatné situace spojené se situacemi upravenými jiným právem
= lex fori - určí se právní řád a z něho se vyberou ustanovení, která upravují otázku, která do rozsahu kolizní normy spadá podle právního pojetí legis fori
Př. kdy právo státu A výhodně upravuje postavení pozůstalého manžela, zato nemá žádný národ z dědického práva. B - naopak. Odkazuje-li kolizní norma státu C v prvním případě na B a ve druhém (dědění) na A - nedostal by manžel - nic.
ŘEŠENÍ - funkční kvalifikace - nevychází z právně technické konstrukce, ale z funkce její úpravy v právním životě.
Nutno je vycházet především z práva tuzemského, podle kterého rozhodneme, pod který právní pojem zařadíme určitou otázku. Tuto otázku budeme posuzovat dle takto vyhledaného práva. Požadavek rozumnosti a spravedlnosti lze spatřovat v harmonickém spolupůsobení obou dotčených právních řádů.
c) Kvalifikace základní situace a další kvalifikace po určení rozhodného práva pro základní situaci
Nejdříve se přikročí ke kvalifikaci základní situace - podle lex fori. Po vyhledání příslušné kolizní normy se určí rozhodné právo pro základní situaci. Poté se přikročí k vyhledání kolizní normy pro určitou otázku, která je součástí základní situace
1) - nějaký právní institut je systematicky zařazován do jiného okruhu právních poměrů = z toho vyplývají obtíže při rozhodování, které kolizní normy použít pro určení rozhodného práva
př.: promlčení, započtení = někde součástí pr. hmotného, někde práva procesního
Problém - pod rozsah které kolizní normy se má podřadit určitý právní poměr nebo určitá právní otázka.
Potíže nevznikají, jestliže se všechny dotčené právní řády, k nimž má posuzovaná situace či otázka vztah, shodují v hodnocení posuzovaného případu.
ŘEŠENÍ: - je potřeba určit, podle kterého právního řádu (kvalifikační statut) se bude postupovat při právním hodnocení posuzované situace za účelem volby odpovídající kolizní normy
a) situace s relativně samostatnou právní úpravou
A. kupní smlouva
B. způsobilost ji uzavřít
A i B jsou relativně samostatné - kvalifikačním statutem bude lex fori - tedy právo místa soudu, který rozhoduje
= stanoví se, za případ spadá pod A nebo B a tak se určí příslušná kolizní norma (§3 - způsobilost; §10 kupní smlouva)
b) nesamostatné situace spojené se situacemi upravenými jiným právem
= lex fori - určí se právní řád a z něho se vyberou ustanovení, která upravují otázku, která do rozsahu kolizní normy spadá podle právního pojetí legis fori
Př. kdy právo státu A výhodně upravuje postavení pozůstalého manžela, zato nemá žádný národ z dědického práva. B - naopak. Odkazuje-li kolizní norma státu C v prvním případě na B a ve druhém (dědění) na A - nedostal by manžel - nic.
ŘEŠENÍ - funkční kvalifikace - nevychází z právně technické konstrukce, ale z funkce její úpravy v právním životě.
Nutno je vycházet především z práva tuzemského, podle kterého rozhodneme, pod který právní pojem zařadíme určitou otázku. Tuto otázku budeme posuzovat dle takto vyhledaného práva. Požadavek rozumnosti a spravedlnosti lze spatřovat v harmonickém spolupůsobení obou dotčených právních řádů.
c) Kvalifikace základní situace a další kvalifikace po určení rozhodného práva pro základní situaci
Nejdříve se přikročí ke kvalifikaci základní situace - podle lex fori. Po vyhledání příslušné kolizní normy se určí rozhodné právo pro základní situaci. Poté se přikročí k vyhledání kolizní normy pro určitou otázku, která je součástí základní situace
IV Statutární teorie, její význam a její překonání
Za zakladatele vědy o mezinárodním právu soukromém se pokládají nástupci glosátorů - tzv. komentátoři (postglosátoři). Nejvýznamnější - Bartolus de Saxoferrato (1314-1357) a Baldus de Ubaldis (1327-1400)
Bartolus: - pro otázky formy a obsahu smlouvy používal práva místa jejího uzavření
- pro otázky následků porušení smlouvy práva místa plnění
Baldus: - rozlišoval tři skupiny statut
1) statuta personalia (týkající se osob)
2) statuta realia (týkající se věcí)
3) statuta mixta (týkající se úkonů)
Charakteristické je, že za výchozí základ je přijímán právní předpis = statut, jehož obsah a povaha se zkoumá.
Protože se důraz klade na obsah statutů - proto "statutární teorie".
Příkladem - právo ohledně věcí movitých se řídí právem místa bydliště jejich majitele, i když jsou věci v cizině. - Dnes = §5 ZMPS
Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo ve zvláštních předpisech není stanoveno jinak, právem místa, kde věc je.
Nebo - nemovitosti, včetně v držbě cizinců, se řídí francouzským právem
=. u nás - viz předchozí. (pravidlo se neopírá o obsah statut, je tvořeno abstraktně, bez ohledu na obsah pr. předpisu místa, kde věc je, dokonce bez ohledu na to, zda tam vůbec nějaké právo platí)
Mezníkem v rozvoji mezinárodních vztahů - WESTFÁLSKÝ mír (1648) - zdůraznění pojmu suverenity -
Překonání statutární teorie: Carl Georg von Wächter, Friedrich Carl von Savigny
1. polovina 19. století
WÄCHTER: - odmítá statutární teorii. Soudce má zásadně rozhodovat podle práva svého státu. V tomto rámci se má řídit výslovnými normami mezinárodního práva soukromého svého státu, jinak má hledat rozhodnutí kolizní otázky ve smyslu a duchu těch právních norem platných v jeho státě, které se vztahují na řešený právní poměr. Toto pojetí není příznivé pro používání zahraničního práva
SAVIGNY: - vychází z toho, že základem MPS není zdvořilost, ale existence mezinárodního právního společenství. Výchozí zásadou má být podle Savignyho vůle stran. Nebyla-li určena, pak je třeba pro každý právní poměr hledat jeho "sídlo".
Učení o sídle právního poměru je dnes již překonanou fikcí. Základním přínosem W a S je jejich odmítnutí a překonání základního pojetí statutární teorie, která jako východisko, z něhož vycházela při řešení kolizních otázek, přijímala právní předpis, statut, pro nějž vymezovala rozsah použití. Moderní pojetí mezinárodního práva soukromého, má opačné - obrácené východisko. Vychází totiž a jeho pozornost se soustřeďuje na právní poměr, o kterém se rozhoduje a pro něj hledá vhodný použitelný právní řád. .
Bartolus: - pro otázky formy a obsahu smlouvy používal práva místa jejího uzavření
- pro otázky následků porušení smlouvy práva místa plnění
Baldus: - rozlišoval tři skupiny statut
1) statuta personalia (týkající se osob)
2) statuta realia (týkající se věcí)
3) statuta mixta (týkající se úkonů)
Charakteristické je, že za výchozí základ je přijímán právní předpis = statut, jehož obsah a povaha se zkoumá.
Protože se důraz klade na obsah statutů - proto "statutární teorie".
Příkladem - právo ohledně věcí movitých se řídí právem místa bydliště jejich majitele, i když jsou věci v cizině. - Dnes = §5 ZMPS
Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo ve zvláštních předpisech není stanoveno jinak, právem místa, kde věc je.
Nebo - nemovitosti, včetně v držbě cizinců, se řídí francouzským právem
=. u nás - viz předchozí. (pravidlo se neopírá o obsah statut, je tvořeno abstraktně, bez ohledu na obsah pr. předpisu místa, kde věc je, dokonce bez ohledu na to, zda tam vůbec nějaké právo platí)
Mezníkem v rozvoji mezinárodních vztahů - WESTFÁLSKÝ mír (1648) - zdůraznění pojmu suverenity -
Překonání statutární teorie: Carl Georg von Wächter, Friedrich Carl von Savigny
1. polovina 19. století
WÄCHTER: - odmítá statutární teorii. Soudce má zásadně rozhodovat podle práva svého státu. V tomto rámci se má řídit výslovnými normami mezinárodního práva soukromého svého státu, jinak má hledat rozhodnutí kolizní otázky ve smyslu a duchu těch právních norem platných v jeho státě, které se vztahují na řešený právní poměr. Toto pojetí není příznivé pro používání zahraničního práva
SAVIGNY: - vychází z toho, že základem MPS není zdvořilost, ale existence mezinárodního právního společenství. Výchozí zásadou má být podle Savignyho vůle stran. Nebyla-li určena, pak je třeba pro každý právní poměr hledat jeho "sídlo".
Učení o sídle právního poměru je dnes již překonanou fikcí. Základním přínosem W a S je jejich odmítnutí a překonání základního pojetí statutární teorie, která jako východisko, z něhož vycházela při řešení kolizních otázek, přijímala právní předpis, statut, pro nějž vymezovala rozsah použití. Moderní pojetí mezinárodního práva soukromého, má opačné - obrácené východisko. Vychází totiž a jeho pozornost se soustřeďuje na právní poměr, o kterém se rozhoduje a pro něj hledá vhodný použitelný právní řád. .
Třídění:
Jednostranné x dvoustranné
Dvoustranné: pomocí hraničního určovatele navazuje na kterýkoliv možný právní řád
spočívá na ni i naše úprava ZMPS
Jednostranné: vymezuje oblast použití jediného /tuzemského/ pr. řádu
navázání pouze na jediný právní řád = nemá hraniční určovatel
Příklad.
ohledně nemovitostí, ležících ve Francii se použije pouze francouzský právní řád =jednostranná kn
věcná práva k nemovitostem se řídí právem místa, kde věc je (hraniční určovatel) = dvoustranná kn
Pozn. – pozor – i jednostranná norma je kolizní, protože splňuje podmínku- vybírá mezi řády – provádí výběr z možností 1) použití domácího pr. řádu x 2) použití kteréhokoliv jiného pr. řádu
moderně formulované x pod vlivem statutární teorie
Moderně f.: - odlišují rozsah x narovnání = vztahují se k danému právnímu řádu jako k celku, nikoli jen k určité úzké skupině hmotně právních předpisů
samostatné a nesamostatné
Podle toho, zda kolizní norma stačí k tomu, aby byl určen právní řád použitelný pro určitý případ, či zda k tomu nestačí a předpokládá použití jiné kolizní normy.
Př. nesamostatné - §11:“Právní řád určený podle §9 nebo §10 platí také o změnách, zajištění závazků tam uvedených..“.
K určení právního řádu rozhodného např. pro zajištění závazku (např. ručení) nestačí kolizní norma §11 sama; je nutno podle kolizní normy §9 nebo §10 určit právní řád, kterým se řídí zajištěný závazek.
dispozitivní a kogentní
a) dispozitivními kolizními normami jsou ty, jejichž použití mohou účastníci svým ujednáním vyloučit
např. kolizní normy §10 a 16 ZMPS pro závazkové vztahy a pracovní smlouvu, neboť jejich hraničních určovatelů se použije, jen jestliže účastníci smlouvy nezvolili jiné právo rozhodné pro svou smlouvu (§§9, 16 ZMPS)
b) kogentní kolizní normy se uplatní bez ohledu na vůli účastníků
Pozn.: u dispozitivních norem nepřichází v úvahu obcházení zákona (je zbytečné)
základní a rozšiřující (popř. vylučující)
Některé kolizní normy se neomezují pouze na určení rozhodného práva podle stanoveného hraničního určovatele, ale přikazují přihlédnout k hmotněprávní úpravě v dotčených právních řádech a určení provést s ohledem na jejich hmotněprávní obsah.
Výsledkem, který je tím sledován, může být odstranění tvrdosti při řešení určitých životních situací, zvýhodnění osob, které si zasluhují zvýšené ochrany (zejména nezletilých), zachování platnosti právního úkonu nebo nároku
Rozšiřující k.n. rozšiřuje oblast použití tuzemského práva (popř. se jedná o normu vylučující (exkluzivní), neboť z rozsahu základní k.n. vylučuje určitý úzce vymezený okruh případů, pro něž se použije tuzemské právo.
př. §22 ZMPS
1) zrušení manželství rozvodem se řídí právem státu, jehož jsou manželé příslušníky v době zahájení řízení (= základní k.n.)
2) jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního řádu, který by zrušení manželství nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak manželé nebo alespoň jeden z nich žije v ČR delší dobu, použije se práva českého (rozšiřující kolizní norma)
§23 ZMPS
1) Určení otcovství – řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením (základní k.n.)
2) Žije-li dítě v ČR – může i podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte (rozšiřující kolizní norma)
základní a podpůrné
Podpůrné:
k zachování platnosti právního úkonu nebo nároku
př.: §3 ZMPS:
1) způsobilost osoby k právům a k právním úkonům se řídí právním řádem státu, jehož je příslušníkem (základní k.n.)
2) činí-li právní úkon v ČR cizinec, stačí je-li k úkonu způsobilý podle práva českého (podpůrná – subsidiání kolizní norma)
V případě rozšiřujících a podpůrných k.n. projevuje zákonodárce zájem na věcně spravedlivé úpravě
Dvoustranné: pomocí hraničního určovatele navazuje na kterýkoliv možný právní řád
spočívá na ni i naše úprava ZMPS
Jednostranné: vymezuje oblast použití jediného /tuzemského/ pr. řádu
navázání pouze na jediný právní řád = nemá hraniční určovatel
Příklad.
ohledně nemovitostí, ležících ve Francii se použije pouze francouzský právní řád =jednostranná kn
věcná práva k nemovitostem se řídí právem místa, kde věc je (hraniční určovatel) = dvoustranná kn
Pozn. – pozor – i jednostranná norma je kolizní, protože splňuje podmínku- vybírá mezi řády – provádí výběr z možností 1) použití domácího pr. řádu x 2) použití kteréhokoliv jiného pr. řádu
moderně formulované x pod vlivem statutární teorie
Moderně f.: - odlišují rozsah x narovnání = vztahují se k danému právnímu řádu jako k celku, nikoli jen k určité úzké skupině hmotně právních předpisů
samostatné a nesamostatné
Podle toho, zda kolizní norma stačí k tomu, aby byl určen právní řád použitelný pro určitý případ, či zda k tomu nestačí a předpokládá použití jiné kolizní normy.
Př. nesamostatné - §11:“Právní řád určený podle §9 nebo §10 platí také o změnách, zajištění závazků tam uvedených..“.
K určení právního řádu rozhodného např. pro zajištění závazku (např. ručení) nestačí kolizní norma §11 sama; je nutno podle kolizní normy §9 nebo §10 určit právní řád, kterým se řídí zajištěný závazek.
dispozitivní a kogentní
a) dispozitivními kolizními normami jsou ty, jejichž použití mohou účastníci svým ujednáním vyloučit
např. kolizní normy §10 a 16 ZMPS pro závazkové vztahy a pracovní smlouvu, neboť jejich hraničních určovatelů se použije, jen jestliže účastníci smlouvy nezvolili jiné právo rozhodné pro svou smlouvu (§§9, 16 ZMPS)
b) kogentní kolizní normy se uplatní bez ohledu na vůli účastníků
Pozn.: u dispozitivních norem nepřichází v úvahu obcházení zákona (je zbytečné)
základní a rozšiřující (popř. vylučující)
Některé kolizní normy se neomezují pouze na určení rozhodného práva podle stanoveného hraničního určovatele, ale přikazují přihlédnout k hmotněprávní úpravě v dotčených právních řádech a určení provést s ohledem na jejich hmotněprávní obsah.
Výsledkem, který je tím sledován, může být odstranění tvrdosti při řešení určitých životních situací, zvýhodnění osob, které si zasluhují zvýšené ochrany (zejména nezletilých), zachování platnosti právního úkonu nebo nároku
Rozšiřující k.n. rozšiřuje oblast použití tuzemského práva (popř. se jedná o normu vylučující (exkluzivní), neboť z rozsahu základní k.n. vylučuje určitý úzce vymezený okruh případů, pro něž se použije tuzemské právo.
př. §22 ZMPS
1) zrušení manželství rozvodem se řídí právem státu, jehož jsou manželé příslušníky v době zahájení řízení (= základní k.n.)
2) jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního řádu, který by zrušení manželství nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak manželé nebo alespoň jeden z nich žije v ČR delší dobu, použije se práva českého (rozšiřující kolizní norma)
§23 ZMPS
1) Určení otcovství – řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením (základní k.n.)
2) Žije-li dítě v ČR – může i podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte (rozšiřující kolizní norma)
základní a podpůrné
Podpůrné:
k zachování platnosti právního úkonu nebo nároku
př.: §3 ZMPS:
1) způsobilost osoby k právům a k právním úkonům se řídí právním řádem státu, jehož je příslušníkem (základní k.n.)
2) činí-li právní úkon v ČR cizinec, stačí je-li k úkonu způsobilý podle práva českého (podpůrná – subsidiání kolizní norma)
V případě rozšiřujících a podpůrných k.n. projevuje zákonodárce zájem na věcně spravedlivé úpravě
II Způsoby úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem
Kolizní
Přímé
Jiné
II.1 Výběr práva
II.1.1 Kolizní metoda
Výběr právního řádu se provádí pomocí kolizních norem – nezáleží na obsahu hmotněprávních norem, kterých bude použito. Náprava možných nepříznivých důsledků použití cizího práva se uplatní až po provedení výběru rozhodného práva, a to na základě tzv. výhrady veřejného pořádku
II.1.2 Jiné způsoby výběru rozhodného práva
Každý způsob výběru rozhodného práva může být hodnocen ze tří hledisek
otázka používání pravidel pro výběr
vliv obsahu dotčených právních řádů na výběr
zacházení s dotčenými právními řády
1) a) na základě pevných pravidel, nebo
b) bez pravidel
2) a) bez ohledu na obsah dotčených právních řádů, tzn. bez ohledu na výsledek jejich použití, nebo
b) s přihlédnutím k tomuto obsahu, tzn. k výsledku jejich použití;
3) a) při stejném zacházení s dotčenými právními řády, nebo
b) při zvýhodnění určitého práva, obvykle práva státu rozhodujícího orgánu
Výběr kolizní normou = a)a)a) ad2 b) = výjimka u k.n. rozšiřujících a podpůrných
III Kolizní norma, její struktura, třídění kolizních norem, hraniční určovatelé
- kolizní norma určuje, kterého právního řádu se použije pro soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem
Příklady:
způsobilost k právům a právním povinnostem se řídí právními předpisy státu, jehož je osoba příslušníkem
věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí právem místa, kde věc je
Kolizní norma:
neobsahuje věcnou úpravu
odkazuje na použití jiných (věcných) norem
ohraničuje oblast použití jiných norem
Struktura kolizní normy:
- ROZSAH
určuje okruh právních otázek, na které se daná kolizní norma vztahuje
- NAVÁZÁNÍ
určuje, který právní řád se použije
Přímé
Jiné
II.1 Výběr práva
II.1.1 Kolizní metoda
Výběr právního řádu se provádí pomocí kolizních norem – nezáleží na obsahu hmotněprávních norem, kterých bude použito. Náprava možných nepříznivých důsledků použití cizího práva se uplatní až po provedení výběru rozhodného práva, a to na základě tzv. výhrady veřejného pořádku
II.1.2 Jiné způsoby výběru rozhodného práva
Každý způsob výběru rozhodného práva může být hodnocen ze tří hledisek
otázka používání pravidel pro výběr
vliv obsahu dotčených právních řádů na výběr
zacházení s dotčenými právními řády
1) a) na základě pevných pravidel, nebo
b) bez pravidel
2) a) bez ohledu na obsah dotčených právních řádů, tzn. bez ohledu na výsledek jejich použití, nebo
b) s přihlédnutím k tomuto obsahu, tzn. k výsledku jejich použití;
3) a) při stejném zacházení s dotčenými právními řády, nebo
b) při zvýhodnění určitého práva, obvykle práva státu rozhodujícího orgánu
Výběr kolizní normou = a)a)a) ad2 b) = výjimka u k.n. rozšiřujících a podpůrných
III Kolizní norma, její struktura, třídění kolizních norem, hraniční určovatelé
- kolizní norma určuje, kterého právního řádu se použije pro soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem
Příklady:
způsobilost k právům a právním povinnostem se řídí právními předpisy státu, jehož je osoba příslušníkem
věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí právem místa, kde věc je
Kolizní norma:
neobsahuje věcnou úpravu
odkazuje na použití jiných (věcných) norem
ohraničuje oblast použití jiných norem
Struktura kolizní normy:
- ROZSAH
určuje okruh právních otázek, na které se daná kolizní norma vztahuje
- NAVÁZÁNÍ
určuje, který právní řád se použije
I.2 Prameny
I.2.1 Vnitrostátní právní předpisy
Základním pramenem je zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (ZMPS)
Pramenem mezinárodního práva procesního je vedle toho také zák. č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů
Kolizní normy směnečného a šekového práva jsou obsaženy v některých ustanoveních zákona směnečného a šekového.
Ojedinělá ustanovení obsahuje zákoník práce, zákon o rodině
Zvláštní právní normy upravující postavení cizinců jsou v zákoně o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, v zákoně o ochranných známkách, v autorském zákoně a v ustanoveních §21-26 obchodního zákoníku
Obchodní zákoník (zák. č. 513/1991 Sb.) dále obsahuje věcné normy mezinárodního práva soukromého
Pro české mezinárodní právo má samozřejmě význam ústava. Obsahuje zásady, které jsou obsahem tzv. veřejného pořádku a jsou mezí, kterou nelze překročit při používání cizích právních předpisů na základě příkazu kolizní normy.
I.2.2 Mezinárodní smlouvy
Pramenem MPS jsou i mezinárodní smlouvy, kterými je ČR vázána.
Z hlediska předmětu úpravy lze rozlišovat zejméně tyto druhy smluv:
a) Smlouvy o právních stycích (právní pomoci) a o výkonu soudních rozhodnutí – příkladem může být Úmluva o civilním řízení soudním, Haag
b) Smlouvy unifikující kolizní normy zde může být příkladem Úmluva o právu použitelném pro právní dohody, Haag
c) Smlouvy unifikující hmotněprávní přímé normy Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží
d) Smlouvy v oboru rozhodčího řízení
e) Smlouvy v oblasti obchodu a hospodářských styků Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT)
f) Smlouvy upravující občanskoprávní vztahy ze smluv o přepravě COTIF – úmluva o mezinárodní železniční přepravě – Bern 9.5.1980
g) Smlouvy v oblasti ochrany práv autorských a průmyslových
h) Úmluvy o diplomatickcýh a konzulárních stycích
I.2.3 Vztah vnitrostátních předpisů a mezinárodních smluv
Otázka kolize pořadí je řešena v §2 ZMPS – ustanovení tohoto zákona se použije jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána. Stejná ustanovení mají také ZRŘ a obch. zák. (§756)
Na základě §2 ZMPS se nepoužije ustanovení tohoto zákona nejen, jestliže
je mezinárodní smlouvou stanovena jiná kolizní norma, norma upravující jinak právní postavení cizinců, nebo jiná norma mezinárodního práva procesního; ale také jestliže:
mezinárodní smlouvou jsou pro úpravu dané otázky stanoveny hmotněprávní přímé normy, tzn. v důsledku přímé úpravy odpadá vůbec používání kolizních norem
I.2.4 Střety mezinárodních smluv
může dojít ke stavu, kdy přichází v úvahu použití ustanovení více než jedné z mezin. smluv (= konflikt smluv; konflikt konvencí)
Při řešení je třeba vzít v úvahu dva momenty
1) jde o střet mezinárodních smluv – řešení tedy nesmí vést k porušení závazků, které stát převzal
2) přes svůj mezinárodní původ jde o součást vnitrostátního právního řádu – význam může mít i funkce, zařazení v systému práva, cíle, které jsou sledovány.
Případ A: Oba státy jsou vázány jednou smlouvou, pouze jeden z nich je vázán druhou smlouvou
Je třeba dát přednost smlouvě zavazující oba státy před smlouvou zavazující jen jeden stát
Příklad B: Oba státy jsou vázány dvěma smlouvami
Vztah obou smluv je upraven výslovným ustanovením alespoň jedné z nich – použije se toto ustanovení
Vztah smluv není v nich upraven – v tomto případě je třeba použít ustanovení Vídeňské úmluvy o smluvním právu – podle ní záleží na tom, zda se smlouvy týkají téhož předmětu či nikoliv
a) týkají se téhož předmětu – lex posteriori derogat priori (nepoužije se, je-li možné použití obou smluv
b) netýkají se stejného předmětu – lex specialis derogat generali
bez ohledu na časový původ je třeba dát přednost hmotněprávní přímé unifikaci
Základním pramenem je zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (ZMPS)
Pramenem mezinárodního práva procesního je vedle toho také zák. č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů
Kolizní normy směnečného a šekového práva jsou obsaženy v některých ustanoveních zákona směnečného a šekového.
Ojedinělá ustanovení obsahuje zákoník práce, zákon o rodině
Zvláštní právní normy upravující postavení cizinců jsou v zákoně o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, v zákoně o ochranných známkách, v autorském zákoně a v ustanoveních §21-26 obchodního zákoníku
Obchodní zákoník (zák. č. 513/1991 Sb.) dále obsahuje věcné normy mezinárodního práva soukromého
Pro české mezinárodní právo má samozřejmě význam ústava. Obsahuje zásady, které jsou obsahem tzv. veřejného pořádku a jsou mezí, kterou nelze překročit při používání cizích právních předpisů na základě příkazu kolizní normy.
I.2.2 Mezinárodní smlouvy
Pramenem MPS jsou i mezinárodní smlouvy, kterými je ČR vázána.
Z hlediska předmětu úpravy lze rozlišovat zejméně tyto druhy smluv:
a) Smlouvy o právních stycích (právní pomoci) a o výkonu soudních rozhodnutí – příkladem může být Úmluva o civilním řízení soudním, Haag
b) Smlouvy unifikující kolizní normy zde může být příkladem Úmluva o právu použitelném pro právní dohody, Haag
c) Smlouvy unifikující hmotněprávní přímé normy Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží
d) Smlouvy v oboru rozhodčího řízení
e) Smlouvy v oblasti obchodu a hospodářských styků Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT)
f) Smlouvy upravující občanskoprávní vztahy ze smluv o přepravě COTIF – úmluva o mezinárodní železniční přepravě – Bern 9.5.1980
g) Smlouvy v oblasti ochrany práv autorských a průmyslových
h) Úmluvy o diplomatickcýh a konzulárních stycích
I.2.3 Vztah vnitrostátních předpisů a mezinárodních smluv
Otázka kolize pořadí je řešena v §2 ZMPS – ustanovení tohoto zákona se použije jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána. Stejná ustanovení mají také ZRŘ a obch. zák. (§756)
Na základě §2 ZMPS se nepoužije ustanovení tohoto zákona nejen, jestliže
je mezinárodní smlouvou stanovena jiná kolizní norma, norma upravující jinak právní postavení cizinců, nebo jiná norma mezinárodního práva procesního; ale také jestliže:
mezinárodní smlouvou jsou pro úpravu dané otázky stanoveny hmotněprávní přímé normy, tzn. v důsledku přímé úpravy odpadá vůbec používání kolizních norem
I.2.4 Střety mezinárodních smluv
může dojít ke stavu, kdy přichází v úvahu použití ustanovení více než jedné z mezin. smluv (= konflikt smluv; konflikt konvencí)
Při řešení je třeba vzít v úvahu dva momenty
1) jde o střet mezinárodních smluv – řešení tedy nesmí vést k porušení závazků, které stát převzal
2) přes svůj mezinárodní původ jde o součást vnitrostátního právního řádu – význam může mít i funkce, zařazení v systému práva, cíle, které jsou sledovány.
Případ A: Oba státy jsou vázány jednou smlouvou, pouze jeden z nich je vázán druhou smlouvou
Je třeba dát přednost smlouvě zavazující oba státy před smlouvou zavazující jen jeden stát
Příklad B: Oba státy jsou vázány dvěma smlouvami
Vztah obou smluv je upraven výslovným ustanovením alespoň jedné z nich – použije se toto ustanovení
Vztah smluv není v nich upraven – v tomto případě je třeba použít ustanovení Vídeňské úmluvy o smluvním právu – podle ní záleží na tom, zda se smlouvy týkají téhož předmětu či nikoliv
a) týkají se téhož předmětu – lex posteriori derogat priori (nepoužije se, je-li možné použití obou smluv
b) netýkají se stejného předmětu – lex specialis derogat generali
bez ohledu na časový původ je třeba dát přednost hmotněprávní přímé unifikaci
I Pojem, předmět a prameny mezinárodního práva procesního
MPS = soubor právních norem, které výlučně upravují soukromoprávní vztahy (tj. vztahy práva občanského, obchodního, rodinného a pracovního) s mezinárodním prvkem, včetně právních norem upravujících postup soudů a jiných orgánů a účastníků, příp. i jiných osob, a vztahy mezi nimi vznikající v řízení o občanskoprávních věcech, v němž je obsažen mezinárodní prvek.
mezinárodní prvek musí být dostatečně významný, nikoli zjevně zanedbatelný
Třídění soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem:
soukromoprávní vztahy s relativně-mezinárodním prvkem
- ve všech svých prvcích mají vztah jen k jedinému cizímu státu. Orgánům tohoto státu by se jevily jako vnitrostátní vztahy.
soukromoprávní vztahy s absolutně mezinárodním prvkem
- tyto vztahy mají ve svých prvcích vztah k dvěma nebo více státům
význam uvedeného rozlišování je i v tom, že pouze soukromoprávní vztahy s absolutně mezinárodním prvkem jsou vhodným předmětem pro mezinárodně sjednanou unifikaci právní úpravy. Zde je třeba uvést, že některé unifikační úmluvy, zejména unifikace hmotněprávní úpravy, nezahrnují do svého předmětu úpravy všechny soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem daného druhu (např. kupní smlouvy s mezinárodním prvkem), ale jen ty vztahy, jejichž mezinárodní povaha je v nich vzláště vymezena.
Právní úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem je záležitostí každého státu. Tyto vztahy se také musí řídit právním řádem některého státu. Nelze používat mezinárodního práva veřejného, neboť to upravuje vztahy mezi státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva.
mezinárodní prvek musí být dostatečně významný, nikoli zjevně zanedbatelný
Třídění soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem:
soukromoprávní vztahy s relativně-mezinárodním prvkem
- ve všech svých prvcích mají vztah jen k jedinému cizímu státu. Orgánům tohoto státu by se jevily jako vnitrostátní vztahy.
soukromoprávní vztahy s absolutně mezinárodním prvkem
- tyto vztahy mají ve svých prvcích vztah k dvěma nebo více státům
význam uvedeného rozlišování je i v tom, že pouze soukromoprávní vztahy s absolutně mezinárodním prvkem jsou vhodným předmětem pro mezinárodně sjednanou unifikaci právní úpravy. Zde je třeba uvést, že některé unifikační úmluvy, zejména unifikace hmotněprávní úpravy, nezahrnují do svého předmětu úpravy všechny soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem daného druhu (např. kupní smlouvy s mezinárodním prvkem), ale jen ty vztahy, jejichž mezinárodní povaha je v nich vzláště vymezena.
Právní úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem je záležitostí každého státu. Tyto vztahy se také musí řídit právním řádem některého státu. Nelze používat mezinárodního práva veřejného, neboť to upravuje vztahy mezi státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)