Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Umění starověku

V neolitu dochází k podstatnému obratu ve způsobu života. Lovci a sběrači se postupně stávají zemědělci a pastevci. Nastává období tzv. městských zemědělských států s vyspělou civilizací a kulturou, která má již výhradně třídní charakter. Před umělce byla postavena řada nových požadavků, které téměř výhradně uspokojovaly potřeby vládnoucích vrstev. K původním úkolům přistoupila zvláště funkce reprezentativní. Spočívala především v oslavě panovníka. Pro celé toto období jsou typické výjevy zápasícího, bojujícího či lovícího panovníka. Lov zvěře ve vyšší společnosti není již nezbytnou činností, která je nutná pro obstarání jídla. Představuje složitý společenský jev, který vykazuje rysy sportu, zábavy i divadla. Z válečných scén stojí za zmínku asyrský reliéf, zobrazující bojovníky plavající v řece a dýchající z měchů. Tento výjev je často uváděn v knihách o historii potápění..
Egyptské umění obsahuje podobná témata ve kterých chybí taková krutost zobrazovaných námětů. Mladší egyptské umění již vyjadřuje smysl pro harmonii a jistou eleganci pohybu. Rozšiřuje se pole námětů z královských zábav a sportů, například o lov na hrochy, ptáky a ryby, projížďky na člunech a společenské pohybové hry. Mimořádně bohaté jsou malby s výjevy různých akrobatických cvičení, šplhu, plavání a her.
V minojském umění se stal častým námětem zvláštní druh náboženských her s býky, které mladí muži a ženy rozličným způsobem přeskakovali. Tento typický motiv je ještě obohacen o herní, taneční a zápasnické scény.

Umění pravěku

Sportovní náměty se začali objevovat již v samotných počátcích pravěkého umění. Jeskynní malby a kresby (kolem roku 30 000 př.n.l.) představují díla pravěkých lovců. Kromě zobrazování lovné zvěře, které mělo magickou funkci, neboť zajišťovalo úspěšný lov, se vyskytují také drobné sošky ženských postav, tzv. Venuší.
Postupně se upouští stále více od magické a symbolické funkce a usiluje se spíše o výtvarný záznam činnosti. V tvorbě už převládají lidské figury, které se zabývají nejčastěji lovem. K loveckým výjevům zanedlouho přibývají i další scény z kolektivně prováděných činností, tance, oslav .... Zatímco se původní “zvěrné umění” vyznačovalo výrazně realistickým zaměřením, charakterizuje styl loveckého umění snaha po stále větší stylizaci lidské figury, zejména těch částí těla, které byly nezbytné pro provádění příslušné činnosti (např. rychlost běžícího lovce je znázorněna široce rozkročenýma nohama, zveličením stehna a zeštíhlením lýtka)

Variabilita zátěžových podnětů

Zpočátku se výkonnost zvyšuje paralelně se zvyšováním zatížení a dokonce nezáleží ani tolik na volbě cvičení a metodách tréninku jako na celkovém objemu.
Později se odpověď na zatěžování mění.
Na vyšší úrovni trénovanosti již adaptační podnět není komplexní, ale selektivní.
Dá se očekávat odpověď jen na podněty, které jsou dostatečně velké, intenzivní, víceméně specifické.
To v tréninku vytváří zcela novou situaci:
i malé změny ve výkonnosti vyžadují zatížení mnohem vyšší a specifičtější než dříve.
Za této situace mohou být zdrojem další adaptace podněty:
– na úrovni rekordních výkonů (není zcela real.)
– jiné adekvátní podněty vyvolané uměle při tréninku.
Adaptace probíhá tím rychleji a lépe, čím častěji a déle podněty působí.
To mluví pro časté opakování příslušného podnětu (podnětů – zatížení)
Současně nemůžeme zůstávat u stejných podnětů, neboť organismus se na ně adaptuje.
Adaptace na podnět je nutná podmínka rozvoje, s přizpůsobením však dochází k oslabení reakce organismu a vzniká nutnost variability tréninkového zatížení.
Tj. zatížení nemůže zůstávat co do specifičnosti, objemu a intenzity stejné.

Principiální možnosti manipulace s velikostí zatížení

Manipulace s velikosti zatížení:
A- zvýšením objemu
B- zvýšením intenzity
C- zvýšením objemu i intenzity
Funkce zatížení
Zatížení jako adaptační podnět předpokládá očekávaný tréninkový efekt.
Tomu vždy odpovídá výběr cvičení, jejich specifičnost a dávkování, tj. objem a intenzita.
Nejčastěji jde o efekt rozvoje, může se ovšem jednat také o stabilizaci či renovaci.
Rozvoj = progresivní zlepšení sp. výkonu nebo jeho dílčích faktorů až do příp. maxima. Týká se především příprav. obd.
Renovace = tendence obnovit trénovanost nebo výkonnost z různých příčin ztracenou či sníženou. Po zranění, nemoci, nadměrné sérii startů či utkání. Cíl – vrátit se k tomu, co bylo v minulosti dosaženo
Stabilizace = udržení dosaženého stavu trénovanosti a výkonnosti.Závodní období.
Regenerace = takové zatížení, které svými parametry – obsahem, trváním, int. – nevyvolává větší únavu, ale příznivě ovlivňuje průběh zotavovacích procesů.
Zatěžování
Cílem zatěžování je dosažení kumulativního tréninkového efektu oproti jednorázovému zatížení, které způsobuje jednorázový, dílčí tréninkový efekt.
Uspořádání podnětů musí mít tréninkový účinek tzn. že musí přispět k rozvoji nebo stabilizaci trénovanosti.
Dosahování adaptačních změn nemůže být trvale zajišťováno libovolně volenými tréninkovými vlivy na principu pokusu a omylu.
Frekvence podnětů
Frekvence podnětů znamená četnost zátěže a měla by odpovídat principům superkompenzace.
Superkompenzace = zvýšená úroveň energetického potenciálu v důsledku předchozí činnosti.
V průběhu svalové činnosti = intenzivní štěpení a určitá resyntéza en. zdrojů.
V době zotavení dominuje resyntéza, což vede k obnově, ale i převýšení výchozí úrovně energetických rezerv.

Principiální možnosti manipulace s velikostí zatížení

Manipulace s velikosti zatížení:
A- zvýšením objemu
B- zvýšením intenzity
C- zvýšením objemu i intenzity
Funkce zatížení
Zatížení jako adaptační podnět předpokládá očekávaný tréninkový efekt.
Tomu vždy odpovídá výběr cvičení, jejich specifičnost a dávkování, tj. objem a intenzita.
Nejčastěji jde o efekt rozvoje, může se ovšem jednat také o stabilizaci či renovaci.
Rozvoj = progresivní zlepšení sp. výkonu nebo jeho dílčích faktorů až do příp. maxima. Týká se především příprav. obd.
Renovace = tendence obnovit trénovanost nebo výkonnost z různých příčin ztracenou či sníženou. Po zranění, nemoci, nadměrné sérii startů či utkání. Cíl – vrátit se k tomu, co bylo v minulosti dosaženo
Stabilizace = udržení dosaženého stavu trénovanosti a výkonnosti.Závodní období.
Regenerace = takové zatížení, které svými parametry – obsahem, trváním, int. – nevyvolává větší únavu, ale příznivě ovlivňuje průběh zotavovacích procesů.
Zatěžování
Cílem zatěžování je dosažení kumulativního tréninkového efektu oproti jednorázovému zatížení, které způsobuje jednorázový, dílčí tréninkový efekt.
Uspořádání podnětů musí mít tréninkový účinek tzn. že musí přispět k rozvoji nebo stabilizaci trénovanosti.
Dosahování adaptačních změn nemůže být trvale zajišťováno libovolně volenými tréninkovými vlivy na principu pokusu a omylu.
Frekvence podnětů
Frekvence podnětů znamená četnost zátěže a měla by odpovídat principům superkompenzace.
Superkompenzace = zvýšená úroveň energetického potenciálu v důsledku předchozí činnosti.
V průběhu svalové činnosti = intenzivní štěpení a určitá resyntéza en. zdrojů.
V době zotavení dominuje resyntéza, což vede k obnově, ale i převýšení výchozí úrovně energetických rezerv.

Intenzita cvičení

Každé cvičení může být prováděno s různým stupněm úsilí. Jedná se o důležitý aspekt – intenzitu cvičení.
Fyziologicky intenzita primárně souvisí s energetickým zabezpečením. Na buněčné úrovni se stupeň úsilí projevuje energetickým výdejem.
Průběžná resyntéza a způsob uvolňování energie se odlišují v závislosti na stupni aktuálního úsilí při cvičení (a tím také podle doby trvání.
Zjednodušeně se hovoří o tzv.
ATP-CP (alaktátová zóna),
LA (laktátová zóna) a
O2 systému (aerobní zóna energetického kr.)
Intenzita metabolismu odpovídá intenzitě cvičení.
Kvantitativně lze rozlišit nízkou až maximální intenzitu cvičení.
maximální int. = anerobní alakt.(ATP-CP)
submaximální = anerobní lakt. (LA)
střední intenz. = aerobně-anaer. (LA-O2 )
nízká intenzita = aerobní krytí (O2)
V praxi se pro vyjádření intenzity využívá tepové frekvence. Se zvyšováním intenzity SF stoupá a opačně (Sporttestery)
Intenzitu ovšem můžeme hodnotit podle dalších parametrů jako např.
Spotřeba kyslíku
Koncentrace LA v krvi
Intenzita zatížení je dána také velikostí překonávaného odporu (viz tab. dále), velikostí překonané výšky, vzdálenosti apod.
Rovněž subjektivně např. hrací tempo…

Velikost zatížení,Objem zatížení

Objem zatížení představuje kvantitativní stránku zatížení. Lze ho v zásadě postihnout
– časem tj. dobou trvání cvičení
– počtem opakování cvičení
Objem tréninkového zatížení vyjadřujeme:
– počtem tréninkových dnů, jednotek, hodin
– specificky potom: km, vrhy, hody, skoky, sestavy, počty abs. branek, úseků
Objem soutěžního zatížení je dán:
– počtem soutěží, utkání, závodů, startů atp.
Velikost zatížení
Jediný univerzální ukazatel velikosti zatížení neexistuje. Není zcela objasněno, předpokládá se velké, střední a malé s odpovídajícími změnami v organismu.
Z hlediska adaptace je zde potřeba zatížení zvyšovat, neboť stálý adaptační podnět nevede k žádoucím změnám. Na druhou stranu nemůžeme dlouhodobě aplikovat velké zatížení.
Velikost zatížení musíme chápat jako vícerozměrnou veličinu, kterou vytvářejí charakteristiky zatížení:
intenzita cvičení,
doba trvání cvičení,
počet opakování cvičení,
interval odpočinku mezi cvičením,
způsob odpočinku
a to jak jednotlivě tak hlavně ve vzájemné spojitosti. Příslušné charakteristiky se dají vyjadřovat dvojím způsobem:
parametry vykonávané PČ (trvání, opakování, odpor, rychlost pohybu)
parametry zvýšení funkcí jednotlivých orgánů (SF, spotřeba kyslíku, int. energet. výdeje …)

Klasifikace cvičení jako adaptačních podnětů

Promítneme-li si používaná cvičení a jejich varianty, můžeme u každého z nich rozlišovat kvalitativní a kvantitativní znaky.
Z hlediska potřeb vědomé manipulace se zatížením je třeba u každého cvičení identifikovat především míru specifičnosti a jeho intenzitu a brát na zřetel obě stránky současně.
Míra specifičnosti cvičení
Míra specifičnosti udává, nakolik jde o shodu (podobnost či odlišnost) příslušného cvičení s finální sportovní činností (specializace v závodním prov.)
Posuzování shody – kinematické a dynamické charakteristiky cvičení a cvičení v závodním provedení
Rozlišujeme specifická cvičení a cvičení nespecifická (přesněji méně a více specifická)

Závodní cvičení
Se v plném rozsahu shoduje s provedením soutěžním
Děje se v tréninkových podmínkách, pohybový projev je zachován jako celek
Smysl – kompletování všech faktorů výkonu = cvičení komplexní povahy, slouží také k ověření „závodních“ podmínek

Speciální cvičení,Cvičení všeobecně rozvíjející

Vyšší až vysoký stupeň shody
Dílčí části a varianty finálního provedení
Mají výrazně analytický charakter tzn. že cíleně a výběrově ovlivňují jednotlivé faktory, řeší se v nich dílčí úkoly – např.:
zdokonalení techniky
kondice
taktiky
Jedná se např. o různé trenažéry apod. Ve SH se může jednat např. o hru na jeden dotek míče apod.
Cvičení všeobecně rozvíjející
Nespecifické prostředky (rozdílný obsah i struktura od specializace)
Napomáhají celkovému rozvoji sportovce (svalstvo, kardio-respirační systém, koordinace, vůle atp.)
Působí jako činitel všestrannosti, mají také roli zdravotní a kompenzační (proti jednostranné zátěži, prevence dysbalancí, zotavovací zatížení apod.)
Podíl uvedených cvičení není v tréninku konstantní, závisí na věku, výkonnosti, období RTC atp.

Psychické faktory

Přestože struktura výkonu vychází ze sportovní specializace s odpovídajícími faktory kondičními, technickými a taktickými, mají u všech typů výkonů rozhodující význam faktory psychické.
V užším pohledu se výkon považuje za závislý na schopnostech a motivaci.
Význam schopností je uznáván, motivace bývá považována za automatickou, což nemusí vždy odpovídat skutečnosti
Schopnosti
jsou obvykle členěny na
senzorické (kinestéze, pozornost, analýza, porozumění, pochopení) – cíl: kultivace „specifických vjemů“
pohybové (viz. výše)
intelektuální (pohybová inteligence, motorická docilita – učenlivost pohybu)
motivace (podněcující příčina chování)
Mezi další intervenující proměnné řadíme:
osobnostní předpoklady (zaměřenost osobnosti)
charakterové vlastnosti (sebedůvěra, píle, houževnatost, svědomitost,
volní vlastnosti (cílevědomost, odpovědnost, soutěživost, bojovnost, vytrvalost, trpělivost, odvaha, rozhodnost)
temperament (emoční stálost, emoční zralost, neuroticita, absence melancholických prvků
sociální role (zvýšená agresivita a sebeprosazování sportovců X nesportující – socializovaná agrese = podstata sportu

Zatížení

Zvýšení výkonnosti ve sportu =
Dosažení řady adaptačních – biologických a psychosociálních změn.
V souhrnu se jedná o změny trénovanosti, tj. úrovně dovedností, schopností, vědomostí, stavů, somatických předpokladů atd.
Jejich nová úroveň je výrazem přizpůsobení se požadavkům vnějšího prostředí – pohybové činnosti.
Otázka zní: Čím a jak těchto změn dosáhnout, jak je vyvolat?
Základní možnost spočívá ve vědomě řízeném zatěžování, tj. v
systematicky opakovaném zatížení.
To má rozhodující roli jako adaptační podnět, při jeho vhodné aplikaci se dá očekávat kumulativní tréninkový efekt.
Adaptační podněty ve sportu mají povahu převážně pohybových činností, ne však jakýchkoliv.
Pohybová činnost musí vyvolat žádoucí aktuální změnu funkční aktivity člověka (musí být nadprahová)
Pokud pohybová činnost vyvolá trvalejší funkční, strukturální i psychosociální změny, lze ji označit jako zatížení.
Pronikáním k podstatě sportovní výkonnosti se dospívá k poznání, že:
vysokých výkonů nelze dosahovat pouze prostým opakováním pohybového obsahu specializace v závodním provedení
(tj. např. trénink ve sportovních hrách nelze založit pouze na tréninkových utkáních)

Cesta: ovlivňování a zdokonalování jednotlivých faktorů struktury daného výkonu a jejich průběžné a postupné slaďování v celek.
Sportovní trénink =
záměrná adaptace, vědomé řízení je mimořádně důležité:
rozlišovat a klasifikovat cvičení,
jimiž se na sportovce působí a jež mají vyvolat žádoucí změny.
(nejde ovšem o vztah deterministický podnět-reakce, ale o vztah pravděpodobnostní)
Aktuální proto je posuzovat cvičení jako adaptační podněty. To umožní zatížení zvládat, vyjádřit ho a vědomě s ním manipulovat
Při posuzování cvičení se snažíme vymezit a určit:
druh podnětu
sílu podnětu
dobu působení podnětu
frekvenci opakování podnětu

Faktory taktiky

Taktikou se chápe způsob řešení širších a dílčích úkolů realizovaných v souladu s pravidly daného sportu.
Spočívá ve výběru optimálního řešení strategických a taktických úkolů.
Jádro taktických dovedností tvoří procesy myšlení, jeho předpokladem jsou určité soubory vědomostí (v paměti) a intelektové schopnosti.
K okruhu nezbytných poznatků patří:
znalost pravidel
znalosti o předmětu soutěžení (míč)
základní postupy a principy taktického boje v daném sportu
reálné hodnocení vlastních předpokladů a možností
poznatky o přednostech a slabinách soupeřů
Taktické myšlení – obsah a proces:
Vnímání (percepční vzorce) – výběr optimálního řešení (vzorce) + tvorba řetězců a sítí, které jsou neurofyziologické základy taktických dovedností

Koordinační poh. schopnosti

V řadě sportů se objevují nároky na dokonalé spojení složitějších pohybů, rovnováhu, rytmus, odhad vzdálenosti, orientaci v prostoru, pružné změny a přizpůsobení se. atd.
V těchto případech hraje primární roli činnost CNS a nižších řídících center
Rozlišujeme:
diferenciační schopnost
orientační schopnost
schopnost rovnováhy
schopnost reakce (rychlost, ale i vhodnost a správnost)
schopnost rytmu
schopnost spojovací (pohybů a částí poh.)
schopnost přizpůsobování
Pohyblivost
Schopnost člověka provádět pohyby v kloubech ve velkém rozsahu.
V některých sportech je přímo limitem SV, v jiných sportech se projevuje ve vztahu v dovednostem v ekonomii pohybu.
Snížená pohyblivost (zkrácení, tuhost) zvyšuje riziko zranění či bolesti
Kloubní rozsah určuje:
druh a tvar kloubu
pružnost tkání
reflexní aktivita
únava
psychický stav
teplota
prohřátí a rozcvičení
denní doba

Faktory techniky

Technikou se rozumí účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, s biomechanickými zákonitostmi pohybu a uskutečňuje se na základě neurofyziologických mechanismů řízení pohybu
Učením získaná pohotovost (předpoklad) řešit správně, rychle a úsporně určitý úkol čili efektivně vykonávat určitou pohybovou činnost se označuje jako dovednost
Sportovní dovednosti jsou předem připraveným základem pro specifická jednání v soutěžích.
Jejich technika čili způsob provedení, jejich zásoba, stabilita i proměnlivost jsou významnými specifickými faktory SSV.
Rozlišujeme:
Vnější techniku (vnější pohyb těla, kinematické parametry)
Vnitřní techniku (neurofyziologická podstata, pohybové vzorce a programy, koordinované systémy kontrakcí a relaxací svalových skupin)
Mimořádně důležitá je rovněž funkce koordinačních schopností
Tato schopnost zajišťuje všechny úrovně řízení pohybů (nejvyšší role připadá mozkovým centrům)
Významně usnadňuje vytváření prostorových, časových a dynamických charakteristik pohybových struktur.
Mají rovněž značný vliv na rozvoj kinesteze (pohybové čití)
Technika je součástí tréninku v průběhu celé sportovní kariéry. Zpočátku jde o osvojování a zdokonalování základů, u zkušených sportovců o procesy
diferenciace (podstatné a nepodstatné součásti techniky)
integrace (sjednocení všech součástí techniky + integrace všech dalších faktorů výkonu – kondiční, taktické, psychické)
stabilizace (zpevnění techniky vůči rušivým vlivům prostředí)
automatizace a míra variability (ve sportovních hrách spočívá automatizace především v uzlových bodech techniky a vysoká míra variability umožňuje její přizpůsobování a obměňování, případně i originální tvorbu pohybových vzorců a programů)

Pohybové schopnosti

Pod pojmem pohybové schopnosti chápeme relativně samostatné soubory vnitřních předpokladů k pohybové činnosti (zčásti vrozené)
Všeobecně je akceptováno rozdělení pohybových schopností na kondiční a koordinační, nověji se uvažuje o třídě schopností hybridních
Silové schopnosti
Schopnost překonat, udržet nebo brzdit určitý odpor pomocí svalové kontrakce
Síla jako mohutnost svalového stahu
Rychlost svalového stahu
Trvání pohybu
Počet opakování v čase
Rozdělujeme:
sílu absolutní – sch. spojená s nejvyšším možným odporem (koncentrická, excetrická, statiscká)
sílu rychlou a výbušnou – sch. spojená s překonáváním nemaximálniho odporu vysokou až maximální rychlostí (koncentrická sv. činnost)
sílu vytrvalostní – sch. překonávat nemaximální odpor opakováním pohybu v daných podmínkách nebo dlouhodobě odpor udržovat (dynamická nebo statická)
Rychlostní schopnosti
Mnohé sportovní výkony charakterizuje z fyzikálního pohledu vysoká až maximální rychlost pohybu.
Tato činnost je prováděna maximálním volním úsilím, maximální intenzitou, kterou energeticky zajišťuje ATP-CP systém.
Nemůže tudíž trvat dlouho – bez přerušení do 10-15 sekund.
Rozlišujeme:
rychlost reakční, spojenou se zahájením pohybu
rychlost acyklickou, tj. co nejvyšší rychlost jednotlivých pohybů
rychlost cyklickou, danou vysokou frekvencí opakujících se stejných pohybů
rychlost komplexní, danou kombinací cyklických i acyklických pohybů, vč. reakce; nejčastěji se vyskytuje jako rychlost lokomoce (přemisťování v prostoru)

Vytrvalostní schopnosti

Komplex předpokladů provádět činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném čase
Ve vytrvalostních sch. má rozhodující význam energetické zabezpečení. Koncept V.sch. ve sportu se proto zakládá na hlubší znalosti anaerobních a aerobních procesů.
Rozlišujeme:
Dlouhodobou vytrvalost – sch. vykonávat poh. činnost odpovídající intenzity déle než 10 min. (AE); příčina únavy vyčerpání zdrojů energie
Střednědobá vytrvalost – sch. vykonávat poh. činnost intenzitou odpovídající nejvyšší možné spotřebě kyslíku tj. po dobu 8 – 10 min.
Limit = využití ind. nejvyšších aerobních možností, projev tohoto typu je zajišťován i aktivací LA systému. Energet. zdrojem je glykogen – jeho vyčerpání = únava
Krátkodobá vytrvalost je sch. vykonávat činnost co možná nejvyšší intenzitou po dobu 2-3 min. Dominantním energ. systémem je anaerobní glykolýza. Za hlavní příčinu únavy se v tomto případě považuje kumulace kys. mléčné (LA)
Rychlostní vytrvalost znamená sch. vykonávat poh. činnost absolutně nejvyšší intenzitou co možná nejdéle – do 20-30 s. Energeticky je podložena aktivací ATP-CP systému. Převažujícím zdrojem je CP. Kromě energetických limitů omezuje dobu činnosti nervová únava.
Koordinační poh. schopnosti

VLASTNOSTI STRUKTURY SPORTOVNÍHO VÝKONU

– výška těla, výb. DK, aerobní schopn.
– výška těla závodníka = 180, 205 cm
– VO2max 70-80 ml.min/kg
Hierarchické uspořádání faktorů. (podle důležitosti - limitní a optimálně určující faktory:
1. vytrvalost, síla extenzorů DK atd.)
Přímé a zprostředkované vazby faktorů určujících sportovní výkon.
Plastičnost struktury sportovního výkonu.
(suplicita faktorů – nedostatek ve výšce těla je nahrazen vynikajícím odrazem DK)
GENEZE STRUKTURY SV SE VYZNAČUJE
Entropickými procesy (uspořádaností)
Ontogeneze je postup od entropie k negentropii. Vrcholný výkon = větší uspořádanost mezi faktory – sladění faktorů

Reverzibilními procesy (zvratností)
Některé faktory nabývají stále většího významu (SSÍ – Abs. síla)ST působí na stupňování uspořádanosti faktorů, tím dochází k jejich utilizaci

Somatické faktory

Relativně stálé, geneticky podmíněné činitele, které hrají v řadě sportů významnou roli
K hlavním somatickým faktorům patří:
výška a hmotnost těla,
délkové rozměry a poměry,
složení těla (viz dále),
tělesný typ (viz dále)
Složení těla
aktivní tělesná hmota (svalstvo) a tuk
zastoupení svalových vláken (značně geneticky determinováno)
FG – fast glycolitic (rychlá bílá vlákna)
SOG – slow oxidative glycolitic (pomalá červená)
FOG – fast oxidative glycolitic (rychlé oxidativně-glykolitické vlákno)
Tělesný typ (somatotyp)
souhrn tvarových znaků jedinců (dnes nejpoužívanější metoda Heath-Carter – vyjádření pomocí tří čísel (1-7)
označující endomorfní, mezomorfní a ektomorfní komponentu
endomorfie – relativní tloušťka osoby (množství podkožního tuku)
mezomorfie – označuje stupeň rozvoje svalstva a kostry
ektomorfie – vyjadřuje rel. linearitu (stupeň podélného rozložení tělesné hmoty, křehkost, vytáhlost, útlost)
Kondiční faktory
Za kondiční faktory SV se považují pohybové schopnosti.
V každé poh. činnosti, která tvoří obsah SV, lze identifikovat projevy:
síly,
vytrvalosti,
rychlosti aj.
jejich poměr se podle pohybových úkolů liší

Sportovní výkon

Je jednou z hlavních kategorií sportu a sportovního tréninku
Realizuje se .
-v pohybových činnostech,
-jejichž obsahem je řešení úkolů,
-vymezených pravidly příslušného sportu
-v n Efektivněji volit cvičení a metody
Výběr talentů (požadavky=persp.)
Kontrola trénovanosti (diagnostika)
Získat potřebné znalosti o sportovních výkonech znamená
vyhledávat a shromažďovat četné dílčí (empirické a vědecké) informace,
a integrovat a transformovat do roviny didaktické tj.
zkoumat co je podstatou výkonu,
proč dochází k jeho změnám,
co má být obsahem tréninku a
jak postupovat
Hlubší poznání obsahu sportovních výkonů, = zásadní význam pro tréninkovou praxi

Objektivizace počtu,
charakteristiky a
hierarchického uspořádání
požadavků vymezuje přesněji obsah a systém sportovního tréninku.
ichž sportovec usiluje o maximální uplatnění výkonových předpokladů

SPORTOVNÍ VÝKONNOST = Endogenní faktory + Sportovní trénink

KLASIFIKACE SPORTOVNÍCH VÝKONŮ

Rychlostně – silové sportovní výkony
10.000 – 30.000 % n.BM
Technicko – estetické sportovní výkony
2.000 – 5.000 % n.BM
Vytrvalostní sportovní výkony
2.000 – 5.000 % n.BM
Úpolové kolektivní sportovní výkony
1.000 - 2.000 % n.BM
Úpolové individuální sportovní výkony
400 -1.500 % n.BM
Sportovní výkony spojené s ovládáním stroje, náčiní
500 – 1.000 % n.BM
Senzomotorické sportovní výkony
400 – 700 % n.BM
Struktura sportovního výkonu
Komponenty sportovního výkonu (determinanty), podstatné proměnné, základy sportovního výkonu = faktory
Faktor = relativně samostatné součásti sportovních výkonů, vycházející ze
somatických,
kondičních,
technických,
taktických a
psychických základů výkonů
Každý sportovní výkon
(z hlediska struktury) charakterizuje
počet a
uspořádání faktorů

V některých výkonech dominuje převážně jeden faktor (monofaktorální)
Jiné jsou postaveny na existenci většího zastoupení faktorů (multifaktoriální)
Faktory
faktory somatické, zahrnující konstituční znaky jedince, vztahující se ke příslušnému sportovnímu výkonu
faktory kondiční, tj. soubor pohybových schopností
faktory techniky, související se specifickými sportovními dovednostmi a jejich technickým provedením,
faktory taktiky, jako součást tvořivého jednání sportovce (činnostní myšlení, paměť, vzorce jednání jako taktické řešení)
faktory psychické, zahrnující kognitivní, emoční a motivační procesy uplatňované v řízení a regulaci jednání a vycházející z osobnosti sportovce

TEORIE SPORTOVNÍHO TRÉNINKU

Sportovní trénink (jako pedagogický proces) – specifický tělovýchovný výchovně-vzdělávací, cílevědomý řídící proces zaměřený na dosahování individuálního resp. kolektivního nejvyššího sportovního výkonu.

Sportovní trénink (jako adaptační proces) – proces biologicko-psycho-sociální adaptace na tréninkové zatížení, prostřednictvím kterého dochází k adaptaci-k rozvoji:

• Morfologickému a somatickému.
• Funkčnímu rozvoji (srdečně-cévního, oběhového, energetického systému).
• Neuro-muskulárnímu (neuro-psycho-fyziologickému).
• Psychickému, sociálnímu (psychosociálnímu) rozvoji.
• k zdokonalení regulačních mechanizmů vnitřních orgánů, systémů a pohybového aparátu.
Cíl sportovního tréninku

dosažení co možná nejvyšší sportovní výkonnosti na základě celkového rozvoje sportovce

Úkoly sportovního tréninku

tělesný, psychický a sociální rozvoj, osvojování sportovních dovedností, rozvíjení kondice a osobnosti sportovce
V konečném důsledku je výsledkem ST

• Rozvoj pohybových schopností (kondičních a koordinačních).
• Osvojování a zdokonalování pohybových dovedností spec.sportovní techniky.
• Rozvoj sportovního taktického jednání-vedení sportovního boje.
• Osvojování si sportovních vědomostí.
• Formování osobnostních vlastností a schopností soutěžit.
• Rozvoj sociálního chování – interpersonálních vztahů.
• Sportovní výkon.
Sportovní tréninkové působení má svůj:

• Obsah (kondiční, technickou, taktickou, psychickou a teoretickou přípravu)
• Prostředky sportovního tréninku (tělesné cvičení, vlastní - soutěžní, regenerační, kompenzační a kontroly trénovanosti).
• Metody rozvoje pohybových schopností, dovedností a výchovného působení.
• Složky tréninkového zatížení (objem, intenzitu, koordinační složitost a psychickou náročnost).
• Druhy tréninkového zatížení (vnitřní,vnější, podle velikosti-malé, střední, velké, jednorázové a opakované-kumulativní).

Metodika výběru mládeže pro sport

Metodika výběru mládeže pro sport

Můžeme rozlišit tři základní roviny výběru sportovců
1) Stanovení a určení vhodnosti jednotlivce pro konkrétní sportovní disciplínu. Jedná se o posouzení primárních předpokladů.
- v obecné rovině-výběr pro plavání, atletiku, sportovní hry- ve speciální rovině
- výběr pro sprinty, vrhy, pro kraulařské, prsařské disciplíny

2) Rozpoznání a stanovení předpokladů pro dosažení maximální výkonnosti v dané disciplíně. Sleduje se pouze hledisko výkonnostní a predikují se možnosti jednotlivce z hlediska absolutní výkonnosti. Vybráni jsou jenom jednotlivci s nejvyšší mírou perspektivy.

3) Výběr jednotlivce do konkrétního týmu. Zde nemusí platit pravidlo o výběru nejlepšího či nejperspektivnějšího jedince, ale trenér či expert vybírá pro specifické záměry. Příkladem může být např. výběr sprintera do štafety, jehož čas na 100m je horší než druhého atleta, ale musí velmi dobře běžet v zatáčce.


Článek podporuje:
hokejová výstroj, inline brusle, snowboard

Kritéria a způsob výběru talentů

Kritérium
Způsob výběru
Příklad
Spontánní výběr
jedinec se rozhoduje podle svých sklonů a pod vlivem svého okolí pro svou disciplínu
Po vítězství Jana Železného na olympiádě stoupl zájem dětío atletiku
Expertní pohled
výběr trenérem či jiným expertem a základě jeho zkušeností
Trenér hledá jedince s vysokou mírou pracovitosti
Speciální testy výkonnosti
mohou doplňovat jako objektivní kitéria subjektivní hodnocení trenéra
Sprint na 30 m pro atlety, hloubka předklonu pro moderní gymnastky
Interdisciplinární výzkumné metody
lékařské,fyziologické, antropometrické nebo psychologické výsledky testů
V02max % svalových vláken, Eysenckův test
Tělesná výška
je však poněkud sporná, jelikož není zárukou, ale pouze příznivou výchozí pozicí
Basketbal, volej bal, gymnastika
Tělesné a nebo sociální znaky
některé (sociální znaky) se ostihují jen relativně obtížně
Poměr tělních segmentů pro vzpírání či skok vysoký, kooperace ve sportovních hrách

Typy výběrových modelů

Kompenzační model
Vymezuje kritickou hranici součtu bodů a jsou vybírány pouze osoby, které ji dosáhly.
Je dána bodová hodnota součtu všech testů a jsou vybráni jedinci, kteří ji v součtu přesáhli bez ohledu na to, jestli v některé disciplíně byli poslední.
Konjunkční model
Není vybrána ta osoba, která byť v jediném ukazateli dosáhla nižšího výkonu, než je požadovaná hranice.
I když jedinec je v součtu bodů ve všech testech nejlepší, přesto není vybrán, neboť v jednom testu nedosáhl požadovaného počtu bodů.
Disjunkční model
Slučuje výše uvedené modely. Přijímají se jen ti, kteří dosáhli stanoveného výkonu ve vytypovaných testových kritériích a žádné toto kritérium nesmí být pod určitou stanovenou hranici.
Jedinec musí dosáhnout v součtu bodů určité hodnoty (např. v 5 atletických testech celkově 300 b.) a přitom ani v jediném testu nesmí být pod požadovanou hranicí (např. 40 b.)

Teorie sportovního talentu

Sportovní předpoklady - soubor endogenních faktorů, geneticky podmíněných, které jsou podmínkou úspěšného sportování, dále infegrovaná struktura moforických, fyziologických a psychologických faktorů, které jsou určovány požadavky sportu..
Sportovní talent - mimořádně příznivá integrovaná struktura vlastností a schopností jedince, které se projevují ve vyšším sport. výkonu s porovnání s vrsteníky
Sportovní orientace - je hledání sportovního zaměření, které by umožňovalo jedinci vzhledem na jeho předpoklady zvolit si sportovní odvětví, umožňující uspokojení a seberealizaci

Systém sportu a jeho společenská podmíněnost

3 základní -systémový výběr, sportovní trénink, soutěže
Okolí systému sportu a jeho interakční vztahy :
1) k politice
2) ekonomice
3) vědě
4) zdravotnictví
5) kultuře
6) armádě
7) výchovně-vzdělávacím procesu
8) sportu pro všechny

7) Sportovní výkonnost, sportovní výkon, jeho klasifikace
Sportovní výkonnost je schopnost člověka opakovaně podávat výkon v pohybové činnosti podle sportovních
pravidel. Sportovní výkon = endogenni faktory + sportovní trénink
Sportovní výkon je jednou z hlavních kategorií sportu a sportovního tréninku.
Realizuje se : - v pohybových činnostech
- jejichž obsahem je řešení úkolů
- vymezených pravidly příslušného sportu
- v nichž sportovec usiluje o maximální uplatnění výkonových předpokladů

Sportovní výkon JE REALIZACE SHOPNOSTI ČLOVĚKA
1) Průběh činnosti ( analýza má význam pro pochopení sportovního výkonu )
2) Výsledek činnosti ( jako kritérium úspěšnosti-m, sek, kg, branky, kuše )

Zlepšení sportovního výkonu pomáhá : efektivněji volit cvičení a metody, výběr talentů, kontrola trénovanosti
Získat potřebné znalosti o sportovních výkonech znamená vyhledávat a shromažďovat četné dílčí ( empirické a vědecké ) informace a integrovat a transformovat do roviny didaktické. Zkoumat co je podstatou výkonu, proč dochází k jeho změnám, co má být obsahem tréninku a jak postupovat.

Sportovní výkon = zásadní význam pro tréninkovou praxi.

Klasifikace sportovních výkonů

- rychlostně-silové sportovní výkony-atl, sprinty, skoky, vrhy, hody, plavání 50m; vypírání
- technicko-estetické sportovní výkony - sport. a moder. gymnastika, krasobruslení, skoky do vody
- vytrvalostní sportovní výkony - biatlon, atl. 800m až maratón, plavání, kanoistika, veslování
- úpolové kolektivní sportovní výkony-kopaná, házená, lední hokej, ragby, vodní pólo, kolová
- úpolové individuální sportovnívýkony - box, zápas, šerm, judo, tenis (singl)
- sportovní výkony spojené s ovládáním stroje, náčiní - motorismus, plachtění, boby, skoky na lyžích
- senzomotorické sportovní výkony-střelecrií, lukostřelba, kuželky, golf


Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony

Struktura sportovniúo výkonu a její vlastnosti

Komponenty sportovního výkonu, jeho podstatných proměnných, základech sportovního výkonu, modelových charakteristikách výkonu = FAKTORY. FAKTOR = relativně samostatné součásti sportovních výkonů, vycházejících ze somatických, kondičních, technických, taktických a psychických základů výkonu. Každý sportovní výkon z hlediska struktury charakterizuje počet a uspořádání faktorů. V některých výkonech dominuje
převážně jeden faktor (monofaktorální ) jiné jsou postaveny na existenci většího zastoupení faktorů (multifaktoriální).

Faktory
faktory somatické, zahrnující konstituční znaky jedince, vztahující se ke příslušnému sportovnímu výkonu
faktory kondiční, tj, soubor pohybových schopností
faktory techniky, související se specifickými sportovními dovednostmi a jejich technickým provedením,
faktory taktiky, jako součást tvořivého jednání sportovce (činnostní myšlení, paměť, vzorce jednání jako taktické řešení)
faktory psychické, zahrnující kognitivní, emoční a motivační procesy uplatňované v řízení a regulaci jednání a vycházející z osobnosti sportovce

VLASTNOSTI STRUKTURY SPORTOVNÍHO VÝKONU
Kvalitativně-kvantitativní.
- výška těla, výb. DK, aerobní schopn.
- výška těla závodníka= 180, 205 cm
- V02max 70-80 ml.min/kg
Hierarchické uspořádání faktorů. (podle důležitosti - limitní a optimálně určující faktory: 1. vytrvalost, sila extenzorů DK atd.)
Přímé a zprostředkované vazby faktorů určujících sportovní výkon.
Plastičnost struktury sportovního výkonu.(suplicita faktorů-nedostatek ve výšce těla je nahrazen vynikajícím

Společenská funkce sportu

Společenská funkce sportu

Sport a jeho aktivní provozování mají dobrou pozici v naší společnosti. Naší občané si uvědomují důležitost sportu jak pro individuální rozvoj, tak z hlediska celospolečenského významu. Opět se však také potvrzuje fakt, že značná část populace však svůj pozitivní názor na význam sportu pro zdraví a tělesnou zdatnost prakticky neuskutečňuje formou intenzívního pravidelného sportování. Pouze jedna třetina populace má pravidelnou pohybovou sportovní aktivitu alespoň jednou týdně.

Největší význam sportování je přičítán pozitivním zdravotním důsledkům a naplnění principu všestrannosti socializačního procesu v mládí. Silně pociťovaný význam zdravotní prospěšnosti a udržování tělesné kondice vcelku koresponduje s již zmiňovaným tradičně vysokým kreditem hodnoty zdraví ve všech věkových skupinách naší populace. V současnosti narůstá význam sportu v rovině socializace, a to zejména v souvislosti s chápáním sportování jako smyslu plné náplně volného času i za práh oblasti navazování a upevňování život obohacujících společenských vztahů. Naše země na rozdíl od Evropské unie je využívání aktivního sportování při prevenci sociální izolace spíše nahodilé. Vzpomínají tak i nutnost využívat této sociální dimenze sportu na půdě integračního úsilí v případě imigrantů, zdravotně handicapovaných, seniorů či nezaměstnaných.

Hektický vývoj na výkonu opřené společnosti přináší při zkoumání významu sponu i sílící ocenění jeho psychicky relaxačních funkcí, a to zejména při jeho aktivním provozování v přírodním prostředí. Sport je také vysoce hodnocen z hlediska posilování f pocitu osobního sebevědomí.

Je zřejmé, že sport je vřazen do sféry volného času a že je chápán i jako vhodná forma zábavy. To nesporně souvisí s dále diskutovaným problémem komercionalizace sportu na půdě masové kultury. Politické aspekty sportu se odrážejí v názorech o vysokém významu sportu pro budování kreditu státu čí národa, když - jak ještě upozorníme - vrcholový elitní sport sehrává mnohdy roli zástupního reprezentanta českého státu v zahraničí.


Článek podporuje:
inline hokej, nordic skating, helmy levně

Společenská funkce sportu

Sport a jeho aktivní provozování mají dobrou pozici v naší společnosti. Naší občané si uvědomují důležitost sportu jak pro individuální rozvoj, tak z hlediska celospolečenského významu. Opět se však také potvrzuje fakt, že značná část populace však svůj pozitivní názor na význam sportu pro zdraví a tělesnou zdatnost prakticky neuskutečňuje formou intenzívního pravidelného sportování. Pouze jedna třetina populace má pravidelnou pohybovou sportovní aktivitu alespoň jednou týdně.

Největší význam sportování je přičítán pozitivním zdravotním důsledkům a naplnění principu všestrannosti socializačního procesu v mládí. Silně pociťovaný význam zdravotní prospěšnosti a udržování tělesné kondice vcelku koresponduje s již zmiňovaným tradičně vysokým kreditem hodnoty zdraví ve všech věkových skupinách naší populace. V současnosti narůstá význam sportu v rovině socializace, a to zejména v souvislosti s chápáním sportování jako smyslu plné náplně volného času i za práh oblasti navazování a upevňování život obohacujících společenských vztahů. Naše země na rozdíl od Evropské unie je využívání aktivního sportování při prevenci sociální izolace spíše nahodilé. Vzpomínají tak i nutnost využívat této sociální dimenze sportu na půdě integračního úsilí v případě imigrantů, zdravotně handicapovaných, seniorů či nezaměstnaných.

Hektický vývoj na výkonu opřené společnosti přináší při zkoumání významu sponu i sílící ocenění jeho psychicky relaxačních funkcí, a to zejména při jeho aktivním provozování v přírodním prostředí. Sport je také vysoce hodnocen z hlediska posilování f pocitu osobního sebevědomí.

Je zřejmé, že sport je vřazen do sféry volného času a že je chápán i jako vhodná forma zábavy. To nesporně souvisí s dále diskutovaným problémem komercionalizace sportu na půdě masové kultury. Politické aspekty sportu se odrážejí v názorech o vysokém významu sportu pro budování kreditu státu čí národa, když - jak ještě upozorníme - vrcholový elitní sport sehrává mnohdy roli zástupního reprezentanta českého státu v zahraničí.

Společenská funkce sportu,Výchovná funkce sportu

Společenská funkce sportu,Výchovná funkce sportu

a) profesní,mravní,citový,estetický,sociální)
b) kulturní'fce. (poskytování zábavy širokým vrstvám obyvatelstva)
c) reprezentační fce. (reprezentace svého státu, národa navenek, přispívá k mírovému spolužití států a národů).

5) Výchovná funkce sportu
Úsilí o maximální výkon se ve sportu vztahuje k možnostem jedince.l zcela slabý výkon z hlediska absolutního může být pro jedince výsledkem velkého úsilí, sebepřemáhání, námahy a v tomto ohledu plní sport úlohu, kterou mu připisujeme. Vzbuzuje totiž aktivitu jedince motorickou i psychickou, čímž dochází ke spojení vzdělávacího i ryze výchovného (působení na osobnost) vlivu. Cílem sportovní výchovy je přizpůsobení se nárokům sportovního života a přispění k rozvoji osobnosti sportovce.

Sport není jen výkon samotný, je mnohem obsáhlejší, lze oprávněně hovořit o sportovním životě, od něhož není možné sportovní trénink oddělit. Kromě úkolů, které jsou předmětem jednotlivých obsahových složek tréninku, musí tréninkové působení zahrnovat řadu úkolů sportovní výchovy.

Patří sem:
- regulace postojů ke všem jevům sportovního života (soupeři, rozhodčí, funkcionáři, soutěž atd.),
- ovlivňování interpersonálních vztahů (rovnováha soutěžení a spolupráce, týmové cíle vyšší než individuální atd.)
- všestranné působení na vlastnosti osobnosti sportovce (ve formě spíše podněcování než přímým formováním),
- utváření potřebných návyků, resp. zvyků (režimu dne, životosprávy, hygieny, regenerace) .

Uvedené vymezení platí obecně, ale zvláštní význam má především v dětském věku. Sport má na jednu stranu příznivý vliv na vývoj jedince, a to nejen fyzický, ale í mentální, na jeho zodpovědnost, sebedůvěru atd., na druhou stranu v sou
ní dětí.JIejieh Trénink vede často k situaci, kdy mladí budoucí šampióni jsou nuceni uspokojovat ambice rodičů, trenérů, sponzorů či federací. Tlak např. od médií, politiků i škol je přitom neadekvátní tužbám mládeže, jejich motivace jsou jiné. I když státy, federace, trenéři, manažeři i rodiče zodpovídají za mladé sportovce a mají je chránit, k porušování mnoha zásad sportu dochází. Také vliv peněz vede někdy až k tvrdému businessu. V každém. případě bývá tlak dospělých na vítězství dětí - které si mají spíše hrát - přílišný, hysteričtí rodiče jsou s to inzultovat rozhodčí, činovníky i ostatní děti. Přitom podle Olympijské charty je možné a žádoucí zaměřit sport k rozvoji dětské osobnosti k plnému potenciálu a k přípravě na zodpovědný život ve svobodné společnosti.


Článek podporuje:
inline hokej, nordic skating, helmy levně

Vznik sportu a jeho vývoj

Vznik sportu a jeho vývoj

ekonomickým charakterem.

Je historicky vzato nedílnou součástí kulturního vývoje a - v daném případě i rozvoje -lidstva Jeho historii psaly právě ly dominanfní třídy, které psaly historii dané společnosti. Sport nesporně sehrál důležitou úlohu v rozvoji úsilí o zdokonalování jedince, dosahování vrcholných výkonů, sebekázně, cílevědomosti, systematičnosti a účelovosti lidského snažení a podílel se tak i na celkovém rozvoji společnosti.

Sport však byl i uctívanou modlou utlačovatelských režimů, kterým sloužil při prosazování imperiálních zájmů či totalitní ideologie. Dvacáté století bylo přímo prostoupeno zneužíváním sportu politickou či rasovou ideologii. Nacisté takto pompézním uspořádáním Olympijských her v Berlíně roku 1936 zcela otevřeně propagovali svoji ideu rasové nadřazenosti arijské rasy.

Sport se postupně stával i mocným nástrojem politického soupeření a sehrával tak důležitou úlohu při organizování vrcholných sportovních soutěží. Olympijské hry v Los Angeles byly uspořádány bez účasti sportovců socialistických zemí a staly se tak spíše komerční záležitostí propagující "americký způsob života". Naopak OH v Moskvě se musely obejít bez účasti amerických sportovců a být tak "oslavou vítězství socialistického sportu'. Osmdesátá léta minulého století silněji než kdykoli předtím historicky vzato přenesla politické soupeření i na půdu sportu, které mimo řadu dalších konsekvencí, přispělok postupnému pošlapání jeho původního poslání zakotveného v olympijských ideálech.


Historie sportu je historií sportovních pohybových aktivit. Existuje bezpočet záznamů o různých formách takovýchto fyzický činností, které se přirozeně měnily i v souladu s povahou okolního světa a nárocích na povahu lidského snažení. Historikové tvrdí, že pohybové herní aktivity existovaly ve všech známých kulturách. Pouze jen v několika z nich se však vyznačovaly formálním organizováním, pravidly řízenou soutěživostí a písemným vedením a archivací dosažených rekordních výkonů.

Je přirozené, že v prehistorických dobách sport v dnešním smyslu slova a významu neexistoval. Fyzické aktivity byly pevně odvozovány z často osudových výzev vycházejících z prostého prvku přežití a později i jako výraz vyjádření náboženské víry. První formy organizovaných her proto byly odvozovány z kombinace fyzické činnosti čelící silám přírody a pohybových aktivit spojených s náboženskými rituály. Lidé tedy původně využívali svoji fyzickou sílu a pohybové dovednosti k přežití.


Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony

Tělesný pohyb a fyzická námaha

Dějiny lidské společnosti jsou prostoupeny růzností pohledu na tělesný pohyb a fyzickou námahu, tedy kategorie se sportem úzce související. Zmíníme-li pouze ty nejcharakterističtější počátečníi stádia lidských dějin, vidíme, že právě v tělesné zdatnosti mnohdy spočíval základní předpoklad samotné existence. Nezbytnost té nejtěžší zemědělské práce v samotném starověkém Řecku souvisela s kultivací nepříliš úrodné půdy a živá síla člověka (vedle síly zvířete) byla vysoce oceňována a tudíž byla i předmětem nezbytné péče. I celý zemědělský středověk se bez rozhodujícho podílu fyzické práce neobešel a až dynamický technický rozvoj dvacátého století nahrazuje lidskou sílu stroji.

Tělesná kultura a sport tvoří důležitou součást života moderní společnosti a jsou tak svoji podstatu významným sociokulturním fenoménem specifických motivačních zdrojů, jedinečnosti forem, dobového ozvláštnění projevu a rozmanitosti Individuálních a sociálních účinků. Český kontext upozorňuje svým neoddiskutovatelným vkladem zejména na pudě hromadných tělovýchovných vystoupení.

Počátky tělovýchovného hnutí v našich historických zemích spadají do období šedesátých let devatenáctého století. Odrážely širší emancipační snahy českého národa v historickém kontextu oživování kulturního a společenského života. Důraz na prospěšnost tělovýchovných a pohybových aktivit navíc souvisel i se sílícími tendencemi procesu zavádění povinné tělesné výchovy do školních osnova dále I s rostoucí úrovní osvěty a vzdělanosti, s nárůstem prostoru pro volno časové aktivity, s posilováním důrazu na celkovou emancipaci člověka ve společnosti postupně se zbavující monarchistických absolutistických pout. Výrazné oživení kulturního a společenského života národa přineslo i sílící potřebu rozvoje tělesné a pohybové kultury.

Útočné činnosti jednotlivce, dvojtakt z levé strany

Průpravná část
K útočným činnostem patří: uvolňování hráče s míčem, uvolňování hráče bez míče, přihrávání, střelba, doskakování, clonění.

- honička na polovině hřiště žáci udělají dvojice a chytí se za ruce chycení udělají bránu pod kterou musí proběhnout jiná dvojice a pak se může znovu zapojit.
- honička na polovině hřiště, žáci driblují jen levou rukou a honící pravou (po chycení musí udělat žák 5 dřepů a může pokračovat)
- každý žák si vezme míč a dribluje 5 koleček kolem (doprava levou rukou) tělocvičny a střílí z pod koše po zastavení na obě nohy levou rukou dle správné techniky střelby.

Hlavní část – dvojtakt z levé strany

- Vysvětlíme žákům, proč se učí dvojtakt i z levé strany a popíšeme pohyb nohou, těla a rukou a co dělají s míčem.
- nejdříve je naučíme pohyb nohou z chůze a odraz z pravé nohy, pak zkusíme v běhu. Žáci oběhnou 3 kola bez míče a budou se snažit vyskakovat na síťku koše z pravé nohy jako při dvojtaktu.
- přidáme míč a z místa dva kroky (pravá – levá pravá) a zakončíme levou rukou

- pak žáci zkusí už celý dvojtakt i s driblinkem na hlavní koše vždy s úhlu 45stupňů

FOTBAL – PŘIHRÁVKY HLAVOU

Rušná část
Rozběhání po obvodu hřiště (běh, běh stranou, běh vzad)
Atletická abeceda – na šířku hříště v jedné vlně : skipping, lifting, zakopávaní, jelení skoky, průprava na hlavičky tj. výskok snožmo a pohyb hlavy zezadu dopředu.

Průpravná část
Rozcvička viz příloha.
Běh po obvodu hřiště s vedením míče. Na písknutí změna směru na dvě písknutí otočka na místě a pokračovaní v předchozím směru na tři písknutí běh vzad s vedením míče.
Ve vlnách běh s vedením míče do ¼ zpět, do ½ zpět na ¼ a sprint na protilehlou brankovou čáru. Protáhnutí. To samé zpět.

Hlavní část
Teoretické vysvětlení a ukázka hlavičky.
Teorie: Přihrávky hlavou lze provádět dvojím způsobem – čelní, nebo spánkovou částí.
Úder čelní částí provádíme tak, že se mírně zakloníme tj. přeneseme váhu těla vzad. Následuje energický přechod do předklonu, zrychlená práce hlavou v krční páteři – vysunutí hlavy vpřed. Hlava i tělo jde za míčem, míč neustále sledujeme hlavou.
Úder spánkovou částí: Mírně se ukloníme do strany a přeneseme váhu na danou nohu. Následuje energické přenesení váhy na druhou nohu spojené se švihem celé horní poloviny těla a hlavy.
Můžeme použít i úder temenní částí hlavy, ale ten se používá zřídka a slouží k prodloužení přihrávky směrem vzad.

Cvičení Popis Chyby Odstranění chyb Čas

Studenti si míč sami nadhazují a zkouší si odhlavičkování čelní částí.
Zavíraní očí a odhlavičkování temenní částí. Míč zasáhnutý hlavou a proto letí vzhůru.
Nácvik pohybu těla zezadu dopředu a vysunutí hlavy. Vysvětlení nutnosti pozorovat míč a nehlavičkovat temenem




3 min.

Ve dvojicích. Vzájemné si nahazování míče a odhlavičkování. Vyzkoušet i ve výskoku.
Viz. první cvičení. Špatné načasování výskoku.
Viz. první cvičení. Nutnost odhadnout dráhu letu míče. Znovu nácvik výskoku a pohybu těla zezadu dopředu.



5 min.

Ve dvojicích. Bez nahazování. Pokusit se o max. počet hlaviček na místě nebo s lehkým pohybem.
Viz. první cvičení. Při pohybu hráč nejde pod míč. Topornost postoje.
Viz. první cvičení. Pří nahazování míče od spoluhráče vyzkoušet pohyb do stran a pérování v kolenou.




5 min.

Cvik Popis Chyby Odstranění chyb Čas


V jednotlivcích hlavičkovaní na místě – snaha o max. počet opakování.
Při zvládnutí nácviku můžeme zařadit modifikace: otočení se o 360°, dřep, sed aj.
Hlavičkování temenní častí. Nepozorování míče – tj. malý záklon hlavy. Toporný postoj.
Nácvik hlaviček na místě s nahození si míče. Zopakování pohybu hlavy a celého těla zezadu dopředu. Zopakování hlavičky ve výskoku a práce nohou.





5 min.

Na závěr hlavní části – nácviku - můžeme dát soutěž jednotlivců a dvojic, ve které je cílem „prohlavičkovat“ se za půlku hracího hřiště, nebo k určenému cíly bez dopadu míče na zem nebo jiné dopomoci.

Na konec hodiny zařadíme hru.

Závěrečná část
Zhodnocení hodiny, strečink a odchod.

PREVENCE PROCHLAZENÍ-OMRZLINY

PREVENCE PROCHLAZENÍ

ORGANIZÁTOŘI
¨ zrušení závodu při silném větru
¨ zrušení závodu při teplotě pod -20oC
¨ monitorování klimatické situace
¨ předání detailních informací sportovcům

SPORTOVCI
¨ aklimatizace na chlad
¨ dobrá trénovanost
¨ dobrý zdravotní stav
¨ odpočinek před závodem, dostatek zásob energie
¨ dobré oblečení a obutí
¨ dobrá znalost a přizpůsobení se účinkům větru
¨ přizpůsobení intenzity pohybu (rychlosti běhu ap.) tak, aby nedošlo k vyčerpání ani k nízké produkci tepla













OMRZLINY

RIZIKOVÉ FAKTORY
¨ nízká teplota
¨ silný vítr
¨ vlhko
¨ špatný krevní oběh v končetinách
¨ nedostatečné nebo špatné oblečení
¨ podchlazení

LĚČBA
¨ nerozehřívat v případě, že hrozí opakované zmrznutí
¨ netřít omrzlinu, aby nedošlo k většímu poškození
¨ držet celé tělo v teple, aby došlo k periferní vasodilataci
¨ kompletně nechat roztát ponořením do teplé vody (40-42oC)

PREVENCE
¨ oblečení, ochranné brýle, obutí
¨ dobrá tepelná izolace ohrožených a akrálních částí těla
¨ sucho
¨ minimalizoval exponovaný povrch těla

PODCHLAZENÍ

LEHKÉ - rektální teplota 33-35oC

Příznaky: třes, chlad, hlad, zmatenost, letargie, svalový spasmus, potíže s pohybem


STŘEDNÍ - rektální teplota 30-33oC

Příznaky: nemusí být třes, porucha vědomí, iracionální chování, poruchy paměti, desorientace, extrémní vyčerpání, špatná svalová koordinace, ztuhlost svalů, špatná artikulace, pomalý nebo nepravidelný tep


TĚŽKÉ - rektální teplota pod 30oC

Příznaky: ztráta vědomí, rozšířené zorničky, slabý nebo nehmatný tep


LEHKÉ PODCHLAZENÍ
¨ tepelná izolace
¨ odstranění únavy, výživa
¨ individuální cvičení
¨ pasivní prohřátí - nápoje
¨ v případě stálé třesavky - jako u středního podchlazení

STŘEDNÍ PODCHLAZENÍ
¨ teplá sprcha nebo koupel (kolem 40oC)
¨ zabalení těla do teplých přikrývek, s teplými láhvemi
¨ inhalace teplého vlhkého vzduchu (43-44oC)
¨ kontakt s teplým lidským tělem

TĚŽKÉ PODCHLAZENÍ
¨ zahřívat hrudník, břicho, záda, hlavu
¨ transport do zdravotnického zařízení
¨ v případě ztráty dechu a tepu srdce resuscitace

PROJEVY PŘEHŔÁTÍ

KŘEČ SVALU - běžný projev, nepomůže strečink

VYČERPÁNÍ
¨ bolest hlavy
¨ pálení v končetinách a zádech
¨ únava
¨ svalové křeče
¨ zimnice a třes
¨ extrémní pocení
¨ rychlý slabý tep
¨ bledá vlhká chladná kůže
¨ rektální teplota pod 40oC

PŘÍHODA
¨ bolest hlavy
¨ bizardní chování a zmatenost
¨ porucha až ztráta vědomí
¨ velmi rychlý tep
¨ horká červená kůže s nebo bez pocení
¨ rektální teplota nad 40oC

LĚČBA PŘEHŘÁTÍ

KŘEČ SVALU
¨ dodání tekutin (0,5 l 30 min před závodem, 0,25 l každých 15-20 min během aktivity)
¨ chlazení ledem (masáž)
¨ kontinuální statický strečink svalu

VYČERPÁNÍ - PŘÍHODA
¨ přerušení aktivity
¨ umístění sportovce do chladu a stínu
¨ maximální chlazení končetin (voda, led, použití větráku, ručníku, masáž končetin vakem s ledem)
¨ rehydratace (žilní infuze - glukosa - iontový roztok, tekutiny ústy)
¨ sledování základních životních funkcí, včetně močení
¨ agresivní léčba dokud neklesne rektální teplota pod 39oC

Žena a sport

Žena a sport

· časnější ukončení růstu výšky postavy →
časnější vrchol výkonnosti
· ↑ gracilita kostí, šlach a vazů →
↑ riziko přetížení a poranění
· ↑ podíl tukové složky →
↑ podíl „neaktivní hmoty“
· ↓ poloha těžiště těla →
lepší rovnováha
· širší pánev, kratší femur + ↓ kolodiafyzální úhel →
častější valgosní postavení kolen (do X)
· ↓ Ery a Hb →
· ↓ kapacita transportního systému pro O2 →
↓ aerobní (vytrvalostní) dispozice
· ↓ anabolických steroidů →
↓ silové + rychlostní (anaerobní) dispozice
· ve stáří výraznější osteoporóza →
↑ riziko zlomeniny

Dysmenorrhoea – porucha menstruačního cyklu
Příčina: onemocnění hormonální, pohlavních orgánů,
dědičná dispozice,
velmi malá postava, nízká hmotnost,
nízká tuková složka, špatná výživa,
psychické strádání, vel. psych. zátěž,
tělesné přetěžování velmi intenzivním tréninkem
Opatření: pokud možno odstranit příčinu.

Těhotenství - doporučení:
· Přiměřená sportovní aktivita posiluje organismus, k lehčímu zvládnutí gravidity a porodu.
· Možno trénovat do pocitu příjemného zatížení – tj. bez vyčerpání v tréninku i v soutěži (kolem 160 tepů/min).
· Nesportovat v extrémním teple, zimě, suchu atd.
· Vyloučit aktivity s nebezpečím úrazu matky i plodu.


Článek podporuje:
inline hokej, nordic skating, helmy levně

FAKTORY PŘEHŘÁTÍ

EXOGENNÍ

¨ vysoká teplota

¨ vysoká vlhkost (malé odpařování)

¨ intenzivní sluneční záření

¨ bezvětří

ENDOGENNÍ

¨ nemoc, zvýšená teplota, horečka, zvracení, průjem

¨ poranění

¨ malá schopnost aklimatizace na teplo

¨ úpal, úžeh

¨ únava

¨ přehnané oblečení

¨ dehydratace z nedostatku přísunu tekutin

¨ zvýšená intenzita pohybu (rychlost běhu ap.)

Zdravotní problematika raketových a pálkových sportů

1. ÚRAZY CELÉHO TĚLA

ü naražení, zhmoždění, tržné rány kůže a podkoží
ü podvrtnutí kloubu, vykloubení
ü natažení, natržení a přetržení vazu, šlachy, svalu
ü zlomeniny kostí
ü poranění oka, ucha, nosu, zubů

Příčiny:
q kontakt s míčem, hřištěm, stěnou, raketou, proti- či spoluhráčem
q špatně vykonaný pohyb v důsledku ztráty koncentrace nebo únavy (dehydratace, hypertermie)
q nedostatečné rozehřátí a rozcvičení


2. PLÍŽIVÁ POŠKOZENÍ POHYBOVÉHO APARÁTU
v oblasti ramene lokte, zápěstí a ruky

ü entezopatie, tendinitidy, tendovaginitidy
ü burzitidy

Příčiny:
q přetížení
q špatná technika pohybu
3. SELHÁNÍ ŽIVOTNÍCH FUNKCÍ
v případě jejich oslabení nemocí, např.:

ü akutní a chronické infekce
ü dehydratace, hypertermie
ü myokarditida, kardiomyopatie, srdeční vada
ü hypertenze, krvácení, hypotenze, ischémie (srdce, mozek)
ü astma, diabetes mellitus, thyreopatie,
ü nemoci nadledvin
ü anémie, krvácivost, jaterní vady
ü nefritidy, nefropatie
ü tumory


4. PREVENCE

q Odstranění příčin
q Použití chráničů, příleb, ortéz, tapingu
q Sportovně-lékařská preventivní prohlídka
Ø zjištění zdravotního stavu
Ø případné omezení sportu

Výživa

1. Zdroje energie – cukry, tuky (10-30 MJ/d)
2. Stavební látky – bílkoviny ← aminokysleiny
3. Vitamíny A,D,E,K; B1,B2,B6, B12, C,
4. Stopové prvky – Fe, Se, Zn, Mn, …
5. Minerály (ionty) – Na, K, Cl, Ca, Mg, …
6. Voda


Poměr základních živin podle dodané energie

Cukry Tuky Bílkoviny
60-70 % 20-30 % 10-15 %


Energetická hodnota živin

Cukry Tuky Bílkoviny
17 kJ/g 37 kJ/g 17 kJ/g

TAPING (TEJPINK) II

· Horní končetina
o Prsty rukou (volejbal a basketbal – většinou cirkulační tape – po distorzi)
o Palec ruky (po distorzi)
o Zápěstí
o Svaly předloktí (distenze flexorů a extenzorů ruky, oštěpařský a tenisový loket)
o Loketní kloub (vazy – po distorzi, subluxaci)
o Rameno, akromioklavikulární kloub (vazy - po luxaci atd., šlachy)
· Hrudník – žebra (při infrakci a fraktuře)
· Dolní končetina
o Svaly stehna (quadriceps – distenze, parc. ruptura)
o Kolenní kloub (vazy - po distorzi)
o Patella (chondropatie)
o Patellární vaz a jeho úpon na tibii (M.Osgood-Schlatter
o Svaly lýtka (natažení)
o Achillova šlacha (zánět při přetížení)
o Hlezenný kloub (vazy - po distorzi)
o Prsty nohou (vazy kloubních pouzder - po distorzi, zlomenině; šlachy)

VEGETARIÁNSKÁ VÝŽIVA

= výživa s výrazným omezením živočišných potravin
(angl. vegan, vegetarian = vegetarián, vegetariánský)

Veganská výživa = výživa s důsledným vylučováním živočišných potravin.

Nevýhody
1. chybění esenciálních složek výživy, které nejsou v rostlinných zdrojích:
vitamín D, B12, vyšší nenasycené mastné kyseliny, taurin.
2. nedostatek esenciálních složek výživy, které jsou v rostlinách v malé míře:
esenciální aminokyseliny, karnitin, vápník.
3. nedostatek esenciálních složek výživy, které se bez živočišných složek hůře utilizují:
Fe (vstřebávání brzdí kyselina fytová z obilí a sóji, ale vitamín C z rostlin zlepšuje utilizaci),
Ca, Zn (kys. oxaloctvá vláknin a kys. fytová inhibují absorpci).

Výhody
mírného vegetariánství v dospělosti s dostatkem esenciálních složek potravin z rostlinných zdrojů a redukcí příjmu lipidů, cholesterolu ze živočišných zdrojů
(lakto-vegetariánství, lakto-ovo-vegetariánství)
prevence onemocnění:
o krevní hypertenze, aterosklerosa (ischemická choroba)
o obezita
o diabetes mellitus
o onkologická onemocnění

TECHNIKA KLASICKÉ MASÁŽE

SMĚR HMATů
· ve směru toku krve v žilách a mízy v lymfat. cévách
· na končetinách od konce prstů k trupu
· na hrudníku a zádech příčně na podélnou osu trupu
· na břichu ve smyslu peristaltiky tlustého střeva

SLED HMATů
1. tření (větší plocha, zahřátí, nanesení masáž.prostř.)
2. roztírání a vytírání, hnětení
3. tepání, chvění, příp. závěrečné tření
· plynule střídat více hmatů (sledovat reakci pacienta)
· pomalejší a jemnější hmaty - sedatívní účinek
· rychlejší a tvrdší hmaty - stimulující účinek

POSTUP PŘI CELKOVÉ MASÁŽI
a) vzestupně (běžně):
- vleže na břiše: DKK, záda,
- vleže na zádech: břicho,
- vleže na břiše: příp.hruď, HKK, hlava, šíje, plece
b) sestupně (u hypertoniků):
- vleže na zádech: hlava, HKK, hruď zpředu, břicho,
DKK zpředu,
- vleže na břiše: šíje, plece, záda, DKK vzadu

PŘIBLIŽNÁ DOBA TRVÁNÍ MASÁŽE
· celková: 2-3x týdně (celkem 8.10x) 40-60 minčástečná: denně (15-20x), např: 1 končetina 5-10 min

TAPING (TEJPINK) I

tape = páska

Účel použití
Podpora/odlehčení poraněných/nemocných částí pohybového aparátu:
o vazů a kloubních pouzder
o šlach a jejich úponů, svalů
při přetížení, zánětu, natažení, natržení, přetržení (po distorzi, subluxaci a luxaci kloubů)

· v prevenci – primární, sekundární
· v léčbě a rehabilitaci

Postup
1.příprava kůže – mytí, holení, lepicí spray
2.přiložení podkladu – molitan, obvaz
3.založení kotvících kruhových pásků
4.přiložení hlavních funkčních pásků
5.fixace pomocí zevních kotvících kruhových pásků
Doba aplikace - dny až týden – podle reakce na pásku a stavu tejpu

TECHNIKA KLASICKÉ MASÁŽE

Základní hmaty: - hnětací: tření, vytírání a roztírání
- nárazové: tepání, chvění
Doplňkové hmaty: pasívní pohyby v různých kloubech

· nejpovrchněji působící - kůže
· dlaní, palcem, bříšky prstů
· vždy dlouhých tazích proximálním směrem
· začátek lehce - pak mírné zesílení - ke konci lehce
· vyvolá lehké zčervenání kůže (mechanické předehřátí)
ROZTÍRÁNÍ A VYTÍRÁNÍ
· větší tlak s průnikem do hloubky - kůže a podkoží, vazivo, fascie, sval
· vždy ve směru odtoku krve
· tenarem, bříšky prstů
· krouživé nebo podélné pohyby, ev. kotníky prstů
· gelotrypsie = rozrušování myogelóz (bolestivé „zavrtávání“ bříšky nebo klouby prstů; pak tření)
HNĚTENÍ
· nejvydatnější, na hluboko uložené tkáně, zvl. svaly
· různé způsoby hnětení:
· vlnovité tažení kožně-svalové řasy (mezi prsty nebo mezi prsty a dlaní)
· krouživé hnětení na zaoblených místech těla (oběma rukama)
· válení mezi dlaněmi a nataženými prsty
(na prstech, předloktí, pažích, bércích)
· přerušovaný stisk (krátce rytmicky)pomalé protlačení (pěstí, dlaní na vel.plochách)

TECHNIKA KLASICKÉ MASÁŽE 2

TEPÁNÍ
· rytmické, stejným tlakem prováděné nárazy na tělo
· převážně tonizující v různé hloubce (dle síly úderu)
· pohyb ze zápěstí, úder měkký pružný vydatný
· pěstí s lehce sevřenými prsty
· malíkovou hranou ruky
· dlaňovou stranou
· hrstí (měkčí se vzduchovou vrstvou v dlani)
· dlaněmi (pleskání, na povrchu, zčervenání)
· prsty
· vějířovité tepání (přes ulnární hranu malíku)
· špetkou a bříšky prstů (jemné tepání)

Škubání - rychlé uchopení, lehké zvednutí a puštění kožní a svalové řasy („brnkání na silnou strunu“)
Smetání - střídání rozmachu a krátkých obloučků prsty

CHVĚNÍ
· jemné - relaxuje, tvrdé - tonizuje
· podle síly tlaku působí v různých hloubkách
· dlaní s roztaženými prsty na větší plochu
· špetkou nebo vidličkou na menší plochuotřásání a natřásání opakovaným pohybem s

MASÁŽNÍ PŘÍPRAVKY

ÚČINNÉ LÁTKY
Silice
· těkavé intenzívně vonící směsi přírodních rostlinných látek olejovité konzistence, ve vodě těžko rozpustné (alkoholy, aldehydy, ketony, fenoly)
· pronikají do šlach, nervů, kloubů
· působí stimulačně, regeneračně nebo protizánětlivě
· př: kafr, mentol, eukalyptus, levandule
Flavonoidy
· látky rostlinného původu (deriváty fenylchromanu, v rostlinách ve formě aglykonu)
· normalizují permeabilitu kapilár, odstraňují jejich lomivost, rozšiřují cévy, mají spasmolytický efekt
· př: měsíčkový květ, arnikový květ a květ a plod jírovce (kaštan)
Látky s chladivým efektem
· menthol (odpařování)
Látky s oteplujícím efektem
· alkaloid kapsaicin (paprika) dráždí tepelné receptory kůže - vasodilatace (červená EMSPOMA)
Protizánětlivé látky
· flavonoidy
· deriváty kys. salicylové (zelená EMSPOMA)
Vitamíny
· A, E, panthenol
· chrání a ovlivňují metabolismus v kůži

MASÁŽNÍ PŘÍPRAVKY

Vodné roztoky - gely
· gely = viskózní vodné roztoky obsahující
mýdlo (sodné soli vyšších mastných kyselin), deriváty celulózy, kyseliny akrylové aj..
· nejsou příliš vhodné (rychle se odpařuje voda, špatný skluz, vysoké pH - kolem 7)
Lihové roztoky
· pouze na vetření do kůže pro doplnění účinných látek
· nevýhody - silně vysušují pokožku
Olejové roztoky
· dobrý skluz, vhodné pro dlouhodobé masáže
· obsahují pouze látky rozpustné v tucích - silice, některé vitaminy, aglykony flavonoidů
Emulze a krémy
· disperzní systémy vody v oleji (mastné) nebo oleje ve vodě (není mastný)
· vznikají a udržují se pomocí emulgátorů
· liší se konzistencí
· mohou obsahovat více účinných látek
· rozpustné v oleji - sililice, vitamínyrozpustné ve vodě - flavonoidy, panthenol

KLASICKÁ RUČNÍ MASÁŽ

Mechanismus účinku
* místní, celkové
* složka - mechanická, humorální, hormonální, nervová

ÚČINKY MÍSTNÍ:

Kůže (tření, příp. tepání)
· odstranění povrchní zrohovatělé vrstvy - uvolnění vývodů mazových a potních žlaz,
· zlepšení prokrvení kůže - otevření dalších kapilár - podpora oběhových funkcí v kůži, tj. přísunu živin a odsunu zplodin
· podpora odtoku lymfy v mízních cestách
otupění bolestivosti kožní

Podkožní vazivo, okolí kloubů, průběh šlach
(roztírání, vytírání)
· rozrušení srůstů a ztluštěnin
· mobilizace
· uvolnění, vstřebávání i odplavení výpotků a usazenin

Svaly (především hnětení)
· zlepšení oběhu krve - zrychlení regenerace - zvýšení výkonnosti
· změna tonusu
· zvýšení (hnětení, vytírání, hlubší vibrace, tvrdší tepání)
· snížení (jemná masáž)

MASÁŽ

Rozdělení masáží:

MANUÁLNÍ - ruční OSTATNÍ -přístrojová
(masérem / automasáž)
* KLASICKÁ * POMOCÍ VODY
* REFLEXNÍ - podvodní, vířivka,
- segmentární sprchy, střiky
- vazivová * TLAKOVÁ (lymfat.)
- periostová * VAKUOVÁ
* MASÁŽ VNITŘ. ORG. *VIBRAČNÍ
* KOSMETICKÁ * KARTÁČEM, ...
* SPORTOVNÍ (* ULTRAZVUK)
Cíl masáže
= příznivé ovlivnění místních i celkových stavů, potíží
a změn, které vyvolala choroba, zranění nebo námaha
1 . LÉČEBNÁ2. REGENERAČNÍ

VÝŽIVOVÉ DOPLŇKY (SUPPLEMENTS)

Minerály – Na, K, Cl, Ca, Mg, ..
Vitamíny – A, B, C, D, E, ..
Antioxidancia – vitaminy, stopové prvky
Stopové prvky – Fe, Se, Zn, Bi, Mn, Cu, Mo, Cr
Zdroje energie
cukry rostlinné a živočišné – mono-oligo-poly
tuky
Stavební látky svalů (gainers)
bílkoviny, aminokyseliny
Stavební látky chrupavek a vaziva
kolagen
chondroitinsulfát
glukosaminsulfát
methyl-sulfonyl-metan
(Flexodon A, VitaTriplet, MSM-Condrosulf, Arthrostop, ..)

Formy: nápoje, kaše, tyčinky, gely, …
Příklady:
Penco BA – before aktivity
MD – minerál drink
SE – speed energy
AA – after aktivity
HP – high proteins, …

Isostar, Enervit, Inkospor, Kalifornia Fitness, Hormony, …

ORGANIZACE DOPINGOVÉ KONTROLY V ČR

· Zjišťování dopingu se provádí dopingovou kontrolou. Odpovědnost za porušení ustanovení o dopingu ve sportu nese sportovec.
· Sportovní svaz je povinen zařadit do svých sportovně - technických předpisů (soutěžní řád, disciplinární řád ap.) konkrétní ustanovení týkající se dopingu a výše uvednou směrnici. Dále je povinen zajistit rozšíření této směrnice na vlastní náklady ve svých oddílech, aby byla přístupná všem členům.
· Vrcholným orgánem v boji proti dopingu je Antidopingový výbor ČR (AVČR), který vyvíjí činnost na základě smlouvy s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.
· Dopingové kontroly organizuje výhradně Exekutiva pro kontrolu dopingu, která je orgánem AVČR, nebo antidopingové orgány mezinárodních sportovních organizací.
· Odběry vzorků pro dopingovou kontrolu je oprávněn provádět dopingový komisař. Jemu uděluje nebo odebírá licenci veoducí Exekutivy.
· Pro konkrétní úkoly spojené s dopingovou kontrolou může komisař jmenovat asistenta.
· Analýzu odebraných vzorků provádí laboratoř dopingové kontroly, akreditovaná Mezinárodním olympijským výborem.
· Disciplinární řízení v případě pozitovního výsledku dopingovékontroly vede sportovní svaz.

POSTIH ZA DOPING

V souladu s pravidly vydávanými a upřesňovanými Lékařskou komisí MOV platí tento postih:
1. Pro sportovce
a) při pozitivním nálezu psychostimulačních látek (efedrin, strychnin, kofein a další)
· 3 měsíce zastavení závodní činnosti při 1. provinění
· 2 roky zastavení závodní činnosti při 2. provinění
· doživotní zastavení závodní činnosti při 3. provinění
b) při pozitivním nálezu anabolik a některých dalších stimulancií, narkotických analgetik a maskujících látek a při použití zakázaných dopingových metod
· 2 roky zastavení závodní činnosti při 1. provinění
· doživotní zastavení závodní činnosti při 2. provinění
c) V případě odmítnutí nebo nedostavení se k dopingové kontrole se postupuje podle odstavce 1b.
2. Pro funkcionáře, trenéry a lékaře:
a) při prokázané spoluúčasti na pozitivním nálezu látek uvedených v odstavci 1a u sportovce
· 3 měsíce zákazu výkonu jakékoliv funkce v tělovýchovné organizaci při 1. provinění
· 2 roky zákazu výkonu funkce při 2. provinění
· doživotní zákaz funkce při 3. provinění
b) při prokázané spoluúčasti na pozitivním nálezu látekl a metod v odstavci 1b u sportovce
· 2 roku zákazu funkce při 1. provinění
· doživotní zákaz funkce při 2. provinění

Při prokázané spoluúčasti na dopingu u mládeže do 18 let věku se uvedené postihy zdvojnásobují.

Dopingové metody

A. KREVNÍ DOPING
Jedná se o podávání krve nebo jejích složek ať již vlastní nebo cizí za jiným než léčebným účelem. Může zvýšit výkon, kde se zvyšuje spotřeba kyslíku - tedy především vytrvalostního charakteru. Větší množství krvinek může totiž přenášet větší množství kyslíku z plic k pracujícím svalům, zvyšuje tedy aerobní kapacitu.

B. FARMAKOLOGICKÁ, CHEMICKÁ A FYZIKÁLNÍ MANIPULACE
Jde o všechny způsoby manipulace s močí jako je ředění, výměna moči, doplňování moči cizími látkami apod. za účelem ovlivnění výsledků dopingové kontroly.

POŠKOZENÍ ORGÁNŮ - SELHÁNÍ FUNKCÍ Z PŘETÍŽENÍ

· zdravého člověka
§ kůže – puchýře, oděrky, záněty (nohy, podpaží, stehna, konečník, prsa)
– z obuvi, ponožek, oblečení, bandáží, ortéz, slunce ..
§ dehydratace – energetický metab., přehřátí
§ akutní tělesná únava – nedostatek energie
§ zevní prostředí – horko, chlad, vítr, vlhko
§ při použití dopingu (stimulancia, anabolika, )
§ chronická duševní únava (přetrénování)
· oslabených nemocí – vadou
§ srdeční smrt, selhání jater, nadledvin, štítné žlázy, ledvin, plic, …
§ plíživá zlomenina kosti při osteoporóze
§ natržení či přetržení oslabené šlachy, vazu, menisku, disku
§ poškození chrupavky kloubní plochy hlezna, kolena, pately při špatném postavení v kloubu (po úraze, při svalové dysbalanci)
§ aseptická nekróza hlavice stehenní, tub. tibiae
§ Scheuermannova nemoc páteře

Prevence - odstranění příčiny

ÚRAZY

Běh (kros, OB)
Příčiny: terénní nerovnosti, kameny, větve, kluzký povrch, pády, špatný zrak či viditelnost
· Kontuze, Odřeniny, Rány bodné a tržné
– na celém těle (kůže, kosti, klouby, trup, oko!)
· Zvrtnutí hlezna, kolena, nohy bez nebo s poškozením vazů
· vzácněji vykloubení, zlomeniny, otřes mozku
Kolo
Příčiny: jako běh + překážky na silnici, ostatní účastníci silničního provozu, špatná organizace tréninku nebo soutěže
· jako běh
· těžší pády, těžší a rozsáhlejší poranění
· odřeniny, zlomeniny, otřes mozku

Prevence:
· Technický stav kola – řízení, brzdy, pedály, materiál
· Ochranné pomůcky - přilby, brýle
· Oblečení - rukavice

Suplementace kreatinu u sportovců

Suplementace kreatinu u sportovců

1. Některé zdroje přinášejí informace o fyziologické funkci kreatinu v energetickém metabolismu svalových buněk. Kreatin se normálně nalézá také v srdeční svalovině, mozku, varlatech.

2. Mnohé předložené práce dokládají příznivý vliv na regeneraci energetických zdrojů ve svalu při současném sprinterském nebo silově odporovém tréninku. Uvádějí, že lze prodloužit trvání supramaximálně intenzivních výkonů - rychlostní, sprinterské a opakované silové výkony s maximálním úsilím, které trvají minimálně 6-15 a maximálně 60 vteřin (plavání, běh, hokej, fotbal). Nepředpokládá se pozitivní efekt na maximální silové výkony, trvající asi do 6-15 vteřin. Zvyšuje se také množství svalové hmoty. Větší efekt je u mužů než u žen.

3. V medicíně se užívá jako lék: Creatinolfosfatum natricum (Neoton) jako přídavek do perfúzních kardioplegických roztoků (3g/l roztoku) s pozitivním vlivem na zachování integrity buněčných membrán, tj. určitým kardioprotektivním účinkem. Zkouší se aplikace při akutním IM, nestabilní ICHS, před koronární angioplastikou. Negativní účinky: hypotenze při rychlé aplikaci. Dávkování: 2 g bolus za kontroly TK a pak 4 g/h po dobu 2 h i.v., pak 2x denně 2 g i.v.

4. Užívání kreatin-monohydrátu ve sportu je krátkodobé. Dávkování: 5-30! g za 1 den po dobu 4-9 dní. Užívání kreatinu není oficiálně v současné době považováno za doping. Ve sportu se užívají trojnásobné dávky než je denní fyziologická potřeba! Normální denní obrat kreatinu u 70 kg člověka je asi 2 g. Doporučuje se nepřekračovat 5-6 g kreatinu na 1 den; maximální doba bezpečného užívání je 2 týdny. Dávky nad 6 g denně jsou některými lékaři považovány za terapeutickou intervenci, ne racionální suplementaci (5).

5. Některé články upozorňují na možné vedlejší účinky:
q Bylo doloženo zvýšení tělesné hmotnosti vlivem retence vody. Nebyl však zjištěn vyšší krevní tlak ani poškození funkcí ledvin po krátkodobém užívání.
q Diskutuje se ke zdravotním rizikům dlouhodobého užívání kreatinu:
§ poškození ledvin, jater
§ porucha tvorby inzulínu
§ zpětnovazebná inhibice vlastní syntézy kreatinu
§ toxické působení látek kontaminujících produkované preparáty s kreatinem - dicyandiamid, dihydrotriaziny, kreatinin, ionty.

6. Zatím neexistují odborné články se standardní farmakologickou a toxikologickou charakteristikou preparátů s kreatinem. Kreatin by měl být předepisován lékařem pouze v případech ověřeného deficitu nebo v situaci těžkého stresu či poranění (5).


Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony

ZDRAVOTNÍ PROBLEMATIKA-VYTRVALOSTNÍHO BĚHU

Tréninková ale i soutěžní zatížení převážně aerobní
(výkony >4-6 minut, většinou >1/2 h)
· běh >1500 m, 3-10-20-42 km, ultramaratón
· kros, orientační běh
· triatlon („sprint“, olympijský, klasický železný muž, super)
· silniční cyklistika, cyklomaratóny, etapové závody
· horská kola, cyklokros
· chůze, běh na lyžích
Poškození pohybového aparátu z přetížení – mikrotraumata
§ záněty šlach (tendinitis) – Achillova š., m.qvadriceps
§ a jejich úponů na kosti (enthesitis, enthesopathia), okostice (periostitis, periostosis)
§ záněty svalů (myositis), natažení svalů (distensio)
§ únavové (plíživé, „pochodové“) zlomeniny kostí – nártní, stehenní

Struktura empiricky zaměřené práce

Povinná obecná část (titulní list, prohlášení, obsah)
Obsahová část:
Úvod
- seznámit s problémem v obecnější rovině
- formulovat výzkumný problém a jeho společenský význam – pro rozvoj vědy a praxe,
-zdůvodnit výběr tématu a jeho aktuálnost
1. Stav dosavadních poznatků (literární rozbor zkoumané problematiky)
1.1 Název podkapitoly ………..
1.2 podkapitoly podle složitosti problému
-uvedou se poznatky, definice základních pojmů, které vědecká komunita a praxe o
výzkumném problému nashromáždila – do jaké míry je předmětu výzkumu věnována
pozornost, v tvořivých výzkumech se zpravidla uzavírá vědeckou otázkou
- za každou podkapitolou, event. kapitolou se uvádí stručné shrnutí (vlastní komentář
např. ke sporným definicím, přiklonění se k jednomu názoru, autoru ...)
2. Cíle, hypotézy a úkoly práce
2.1 Cíle práce
uvádí se co se chce prací dosáhnout – co vyřešit, vypracovat, zkonstruovat, ověřit,
případně v čem více méně známý poznatek potvrdit, event. přispět k rozšíření poznání

2.2 Hypotézy práce
H: hlavní hypotéza – může zastupovat i dílčí hypotézy, může být nahrazena výzkumnou
otázkou
Dílčí hypotézy (pokud je řešení problému vyžaduje)
H1: …………
H2: ………podle složitosti problému
-hypotézy se vyjadřují formou výroku, představují určitou výpověď, vztah mezi
specifikovanými proměnnými, vyslovují se určitá tvrzení (většinou na
pravděpodobnostní úrovni), založená na premisách
- hypotéza se musí dát empiricky zkoumat, její proměnné se musí dát měřit nebo
kategorizovat, tzn., že se formulují jen pro relační a kauzální typy výzkumů
-v případě tvořivých hypotéz se doporučuje zařadit za každou hypotézou její
zdůvodnění
2.3 Úkoly práce
-uvádí se vše, co je potřebné zjistit a vykonat, aby bylo možné vyřešit hypotézy,
ověřit jejich platnost – potvrdit nebo nepotvrdit
-pro logické odpovědi v závěru práce je vyhovující, když počet úkolů odpovídá počtu
hypotéz
3. Metodika práce
3.1 Popis zkoumaného souboru, způsob výběru
-způsob výběru objektu výzkumu v základních anamnestických parametrech –
množství, věk, pohlaví, sociální skupiny, pohybové aktivity, aj.
3.2 Použité metody (intervence měřících procedur)
- empirické a teoretické metody výzkumu použité v práci, popis experimentu,
procedury sběru dat, analýzy dat, způsob zabezpečení výzkumu, metody zpracování
dat
3.3 Organizace práce
-časový plán, strategie výzkumu
4. Výsledky práce, diskuse
-prezentace výsledků se stručným komentářem (tabulky, grafy, fotografie ...)
-diskuse – zhodnocení výsledků vzhledem k zadání, jejich kritické posouzení na
základě dosavadních poznatků, případný nesoulad se vysvětluje, získané poznatky se
začleňují do systému teorií
-upozornění na chyby a nedostatky ve vztahu k interní a externí validitě
-stanovisko k hypotézám
Závěr
-stručné zhodnocení celé práce
- význam pro obor (teorii a praxi)
-doporučení dalšího pokračování nebo směru výzkumu
Seznam použité literatury
-uvádí se seznam použité literatury v práci, v abecedním pořadí, podle platné normy
Přílohy
-uvádí se v případě potřeby fotografie, formuláře dotazníků, dokumentační materiál ..
Resumé
Anotace – volně vložit

Struktura teoreticky zaměřené práce

Povinná obecná část (titulní list, prohlášení, obsah)
Obsahová část:
Úvod
Úvod by měl obsahovat:
-motivaci autora pro výběr tématu, tj. důležitost a aktuálnost tématu, hlavní problém
-hlavní cíl práce
-zvolený způsob dosažení cíle (metody – obvykle studium relevantní odborné
literatury, studium dokumentů, kategorizace, metoda sekundární analýzy a syntézy....)
-stručně obsah, resp. strukturu práce (co se lze dočíst v jednotlivých kapitolách, logika
návazností jednotlivých kapitol).
1. Název první hlavní kapitoly věnované hlavnímu tématu (obvykle bývá více hlavních
celků, ale není podmínkou)
1.1 Podkapitoly (členění závisí na složitosti tématu)
2. Název druhé hlavní kapitoly věnované druhému hlavnímu tématu
2.2 Podkapitoly
atd.
-počet hlavních kapitol (resp. celků) vyplývá z logiky strukturování textu, příbuznosti
a návaznosti témat
Obsah kapitol a hlavní zásady:
-uvést vždy několik vět na úvod tématického celku (nezačínat výčtem apod.)
-vyjasnit základní pojmy
-prezentovat dosavadní poznatky o tématu čerpané z odborné literatury (vždy více
zdrojů k jednomu tématu, nevázat dlouhé celky na jednoho autora, srovnávat pohledy
od více autorů)
-pokusit se o diskusi těchto poznatků, případně o vlastní názor na téma (je třeba jasně
odlišit citace či odkazy na odborné zdroje od vlastních názorů, např. slovy „zdá se, že
...“, „podle mého názoru....“ apod.)
- pokud se v podkapitole nebo v nové hlavní kapitole zpracovává „nové“ téma, je třeba
uvést vztah tohoto tématu k základnímu tématu a opět vysvětlit hlavní pojmy
-v teoreticky pojaté práci je třeba klást důraz na diskuse, pokoušet se o kategorizace či
nové utřídění poznatků, nové definice a nové pohledy na zpracovávané téma
-doplnit závěr každé (i dílčí) kapitoly několika shrnujícími větami, nekončit kapitoly
výčtem (odrážkami).
Závěr
-shrnutí celé práce
-význam pro obor (praxi)
-další otázky k řešení, polemiky, výzvy do budoucnosti
-lze doplnit i o vlastní hodnocení práce (do jakých nesnází se autor při psaní práce
dostal, co bylo nesnadné, co se nejvíce dařilo apod.)
Seznam použité literatury
Přílohy
Resumé
Anotace – volně vložit

Pedagogický experiment

Definice:
V nejobecnějším slova smyslu je to objevování něčeho nového postupným zkoušením, určitá aktivní činnost, druh práce, jíž člověk záměrně působí na objekty svého prostředí. Vědecké experimentování sleduje teoretické obohacení poznání člověka. Počítá s uvědomělým zásahem experimentátora do skutečnosti - chce, aby exp. mohl být opakován, aby mohl systematicky měnit podmínky a zaznamenávat změny ve výsledcích.
Základní rysy experimentu:
-přesný popis objektu exp. před zásahem
-přesný popis zásahu do exp.
-přesný popis objektu exp. po zásahu
Zásady:
teoretické východisko
struktura experimentu - hypotézy, výzkumná otázka, exp. situace, kontrola a registrace průběhu, analýza výsledků
kontrola všech podmínek (závislá a nezávislá proměnná, konstanty)
Experimentální techniky a projekt: technika jedné skupiny
technika paralelních skupin - kontrolní skupina
technika rotace faktorů - práce s více skupinami (křížová výměna exper. činitele)
experimentální projekty - pracuje se s větším počtem nezávislých proměnných
Klasifikace experimentu:
laboratorní exp. přirozený
jednofaktorový (klasický) - jedna nezávislá proměnná)
vícefaktorový - dvě a více nezávislých proměnných školní exp. (nové formy-výuky)
kvaziexperimentální - např. ex post facto (experiment přírody) - dodatečná analýza pozorovaných výsledků
individuální
Nedostatky exp.:
neprůkaznost výsledků,jehož příčinou bývá většinou formalismus (citlivost na vlivy)
efekt novosti (zvyšuje výkon v testu)
tzv. Hawtornův efekt (experimentátor "vyhecuje" probandy) stejně tak placebo efekt

Cílové kategorie výzkumné práce (cíl, hypotéza, úkoly)

Obsah:
l. Přesné vyjádření řešeného tématu
2. Smysluplnost a logické konstrukce
3. Možnost empirického ověření
Cíl: Vyjádření toho, co se chce výzkumem dosáhnout
1. Jaké poznatky dosáhnout
2. Co vypracovat
3. Co ověřit
Hypotéza:
l.Udává směr výzkumné práce - ideu
2.Představuje zdůvodněný soud., úsude k, výrok o pravděpodobnosti jevu(ů) a procesu{ů)
Hypotéza předpokládá:
l. Najít východisko z teorie a praxe za účelem získání poznatku(ů)
2. Formulovat předmět konkrétního výzkumu
3. Stanovit směr výzkumné práci
4. Nastolit postupy řešení
5. 0rientovat se na podstatné stránky jevů
Druhy hypotéz:
l. Popisná: orientační, hlavní
2. Vysvětlující: reálná, dílčí


Hypotéza obsahuje:
l. Dostatečné zdůvodnění
2. 0bjasňuje podstatu jevů a procesů
3. Vychází ze známých teorií a hypotéz
4. Přihlíží na vztah k ostatním jevům a procesům
5. Logické zdůvodnění
6. Pravděpodobnostní tvrzení
7. Jednoznačné výrokové tvrzení
8. Možnosti ověření
Úlohy výzkumu: Obsahují co je potřebné všechno udělat, zjistit, aby bylo možné řešit hypotézy, potvrdit je resp. nepotvrdit

Dotazník,Metody studia dokumentů

Dotazník,Metody studia dokumentů

strukturovaný, nestrukturovaný, kombinovaný, sociometrický (technika kritických událostí)
Požadavky na dotazník ve vědeckém výzkumu: má hodně podobného s rozhovorem, ale je ještě náročnější na formulaci otázek, v návodu vysvětlit význam prováděného šetření
nedvojsmyslná formulace otázek
nesmí bát sugestivní, příliš intimní
udělat předvýzkum na 30 resp., počítat s 50 - 60% návratností

Realizace dotazníku
výběr výzkumného vzorku respondentů sestavování dotazníku
vyzkoušení
realizace
zpracování
Tréninkové deníky
Protokoly o soutěži (utkání)
Různé písemné zprávy: publikační, novinové
Zákony, směrnice, zápisy
Sportovní ročenky jiné zprávy

Metody měření
Klasifikace metod: standardizované, nestandardizované, somatometrické, funkční diagnostiky, psychomotorické, biomechanické, antropomotorické
Povaha měřených proměnných: manifestační, latentní

Metody chronometráže
(objekt pozorovaný v časovém snímku)
V tréninkovém procesu: sportovec (zatížení, činnosti, stavy), trenér (řídící činnosti)
V pedagogickém procesu: žák (efektivita hodiny), učitel (řídící, organizační činnosti)
V soutěži: sportovec (činnosti jednotlivce, kolektivu, ve vztahu k soupeři ... )
trenér (řízení sportovce, družstva ... )


Článek podporuje:
hokejky, brusle, hokejové chrániče

EMPIRICKÉ METODY VÝZKUMU

1. Pozorováni
2. Metody dotazovací
3. Metody studia dokumentů
4. Metody měření
5. Metody chronometráže

POZOROVÁNÍ
1. Podle rozsahu: Problémové; Tématické
2. Podle programu: Orientační (předběžné;) Základní (standardizované)
3. Podle formy: Vnitřní (sebepozorování); Vnější
4. Podle anonymity: Skryté; neskryté
5. Podle času: Nepřetržité (jednorázové); Přerušované
Definice: objektivní sledování činnosti (např. žáků a učitelů) prostřednictvím pozorovatelných jevů.
Důležitá: objektivita odborná úroveň, zkušenosti, postřeh, osobnostní zaměření, ...
nejen při vlastním pozorování, ale i při interpretaci výsledků
zákl. vlastnosti: vždy je plánovité a systematické
Průběh pozorování:
přípravná fáze (plán, systém záznamu, protokol, ... ,předvýzkum) vlastní pozorování
první etapa - globální percepce (identifikace sledovaného jevu)
druhá etapa - prohlubující se informace mezi pozorovatelem a pozorovaným jevem
třetí etapa - registrace pozorování) jevů (záznam - audio, video,pozorovací archy, protokoly, schématické záznamy různého typu)
čtvrtá etapa - rozbor vzhledem k hypotézám a cílům (co nejdříve po provedení výzkumu)
pátá etapa - interpretace výsledků



Úskalí:
Nedostatečná příprava pozorovatele (nebezpečí povrchnosti, spekulativních závěrů
Nedostatečné zajištění validity a spolehlivosti (procento shody mezi pozorovateli, opakování, analýza rozptylu)
Subjektivní vstup pozorovatele (nedostatečná odbornost, oproštění se od předsudků,pozorovací schopnosti, postřeh)
nedostatečná schopnost dedukce (vysuzování)
Způsoby záznamu pozorováni
Protokolování: psané slovo, stenografování, grafické značeni, symboly, schémata tabulky
Magnetofonový (diktafon) záznam
Fotografie, film, videozáznam

METODY DOTAZOVÁNÍ
Rozhovor:
Standardizovaný
Nestandardizovaný (interview)
Dotazník:
Podle anonymity: anonymní, neanonymní
Podle otázek: uzavřené otázky
otevřené otázky
Rozhovor
Definice: (též interview nebo dotazování) je druhem exploračních metod, při nichž se navozuje přímý komunikační styk se zkoumanými subjekty, které jsou otázkami nebo jinými stimuly podněcovány ke sdělování požadovaných verbálních informací. Je cíleně orientován a připraven.

Druhy rozhovoru:
skupinový rozhovor zjišťuje chování, názory, mínění, postoje ve skupině (opak křížového výslechu)
osobní (individuální) rozhovor umožňuje navázání těsnějšího osobního kontaktu
standardizovaný rozhovor (formální dotazování) umožňuje získat data ke kvantifikaci výsledků
nestandardizovaný rozhovor (hloubkový, otevřený) poskytuje prostor k odpovědím
volný rozhovor - je stanoven pouze cíl
prostý rozhovor - je v hrubých rysech specifikován

Druhy otázek v rozhovoru:
uzavřená otázka - omezuje volnost odpovědi alternativní - ano, ne
výběrová - nabízí několik možností odpovědí otevřená - zcela svobodná (jen stanoví problém)
polootevřená – zachovává kategorizovanou odpověď, ale umožňuje i jinou nepřímá - položím ji skupině, ale hledám odpověď jedince
zvláštní druhy - filtrační, vstupní, kontrolní, kontaktové, ....
Formulář rozhovoru:
Pilotáž .-. příprava na průběh rozhovoru a sled otázek - hledají se vhodné formulace otázek
Pretest - zkušební dotazování podle návrhu z pilotáže
Vytvoření systému otázek - rozlišit otázky vstupní, hlavní, jejich uspořádání (od jednoduchých ke složitějším)
Závěrečná redakce jednotlivých položek - kontrola všech aspektů, uplatnění tzv. psychologické lži (aby se nepoznal cíl výzkumu)
Technika rozhovoru:
tzv. měkké, tvrdé nebo neutrální dotazování - podle ochoty a ovlivnitelnosti dotazovaného
Záznam rozhovoru:
v průběhu (zápis, protokol) - zpomaluje průběh, ale je přesný)
po ukončení - nebezpečí ztráty některých informací
kombinace - nejpřijatelnější
technické provedení záznamu (audio, video)

VĚDNÍ OBOR KINANTROPOLOGIE

Výzkumné metody

Teoretické postupy: indukce (z konkrétního obecné), dedukce (z obecného konkrétní), analýza, syntéza
a další - verifikace, explanace (vysvětlení), komparace (srovnání), generalizace (zobecnění), modelování (teoretické modely a systémy), .
Empirické postupy:
deskriptivní - záznam a vyhodnocení záměrně vybraných jevů
kauzální - vztahy a příčinné souvislosti vybraných jevů
experimentální - pomocí změn ( záměrných i nezáměrných) podmínek (nezávisle proměnné) zkoumá, jaké změny nastaly u jedné nebo více skupin jedinců (závisle proměnná)
dělí se na : jednoduchý komparativní (s kontrolní skupinou)

Učitel v pedagogickém procesu (učitelovo pojetí výuky, styly vyučování). Koncepce

Učitelovo pojetí výuky- významná složka didaktického procesu
iniciační – podněcování žáků, jejich motivace
řídící – učitel je hlavním a řídícím činitelem
výchovná – formování morálně-volních vlastností
organizační činnosti – závisí na nich kvalita hodiny
diagnostická činnost – spravedlivé hodnocení, oprava chyb, návod na jejich odstranění
pozorování – korekce motorického učení žáků
analyticko-syntetická činnost – umět nacvičovanou činnost rozpojit v metodické kroky a včas ji spojit
předcvičování – vyžaduje dostatečnou fyzickou zdatnost samotného učitele
záchrana a dopomoc – specifická činnost učitele, usnadní nácvik dovedností

Spektrum didaktických stylů
1) příkazový – veškerá rozhodnutí provádí sám učitel
2) praktický – úkolové karty, žák pracuje část sám
3) reciproční – cvičí ve dvojicích, učitel opravuje necvičícího, zpětná vazba
4) sebehodnocení – žák cvičí samostatně
5) s nabídkou – podle výkonnosti, učitel nabídne více možností jak lze zvládnout cvik
6) s řízeným objevováním – učitel nabídne 2 možnosti, žák si zvolí jednu z nich
7) s neřízeným objevováním – žák pracuje tak, jak mu to vyhovuje
8) s autonomním rozhodováním – samostatná práce žáků dle jejich zájmové orientace
- styly 1-5 = převládá činnost pedagoga

Výuka
Vyučování je záměrné a systematické působení učitele na žáka. Didaktika jako psychosociální proces. Zahrnuje chování učitele, žáka a kontext, ve kterém se děje.
Konstruktivismus a učení
Zaměření na žáka: učení je aktivní proces, motivace je klíčem k učení, zkušenost má pro učení zásadní význam, lidé jsou kognitivně predisponovaní,
Učení je: probíhá v kontextu, je sociální aktivita, vyžaduje čas, je zaměřeno na…
Role žáka: odpovědnost za vlastní učení, dvojí učení, využívání technologií
Role učitele: facilitátor, průvodce, člověk „otevřené mysli“, kognitivní podpora, posouzení jednotlivých žáků, stanovení hranic.
Cíle konstruktivistické výuky: odůvodňování, kritické myšlení, řešení problémů, obnovování – porozumění – využití znalostí, kognitivní flexibilita, reflexe, sdílení zkušeností.
Teze konstruktivistického vyučování
přejít od vyučování k podpoře samostatného učení se
zaměřit se na procesy – komunikace, dialog, argumentace…
nevyžadovat pamatování si, ale porozumění, vysvětlení postojů, závěrů…
podporovat atmosféru otevřenosti
ptát se na užitečnost/použitelnost