Regulace aktuálních psychických stavů (APS)
- jsou předstartovní, soutěžní a posoutěžní
- Dostavují se, když si sportovec uvědomí svou účast ve významné soutěži
- Regulační prostředky:
- Snížení aktivace, zvýšení aktivace, snížení negativních prožitků neúspěchu, odstranění psychologických důsledků únavy
- Snižování aktivace - rozcvičení, humor, dechová cvičení, teplá sprcha, masáže
- Zvyšování aktivace – cvičení koncentrace, zvyšování odpovědnosti za výkon, ideomotorický trénink, zpěv, pokřiky, rituály
- Snížení negativních důsledků neúspěchu – odvedení pozornosti, relaxace, spánek
Regulace motivační struktury
- komplex sportovních motivací
- regulace nepřímo – rodina, přátelé, pracovní kolektiv – motivační zdroje
- přímé působení – působení ideové, morální a volní
Teoretická příprava
- úkoly teoretické přípravy jsou orientovány na získání širokého spektra vědomostí všeobecných i specifických, které souvisejí s daným sportem
- řada autorů pokládá teoretickou přípravu za součást tréninku, další ji vyčleňují jako samostatnou složku sportovního tréninku
- přenos poznatků do tréninkového procesu je možné formou přednášky, semináře, konzultace, kolokvia, studiem literatury,..
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Fáze motorického učení
1. generalizace
- hráči se seznamují s PD a prvními pokusy o její praktické provedení
- důležitá je mentální aktivita hráčů podněcující procesy v CNS
- negativa: cviky se často nedaří, špatná ukázka, pohyby jsou nekoordinované a neekonomické, souhyby – nežádoucí doprovodné pohyby, nechuť k učení nového prvku
- důležité: trenér musí motivovat, dobře provedená ukázka, nácvik musí být postupný za maximální aktivity hráče
- překoná-li hráč toto stádium, dostaví se úspěch vedoucí k dalšímu zlepšení výkonu
2. diferenciace
- hledání, nácvik a opakování
- hráč utváří dovednosti – pohyby zkouší a s pomocí trenéra odhaluje chyby
- hledá způsoby, jak pohyb nejlépe zvládnout
- negativa: nedůvěra ve vlastní schopnosti, nepřitažlivost cvičení (stereotyp), počáteční uspokojení z nového odeznívá, klesá zájem i aktivita hráče, dochází ke stagnaci v učení – plató efekt
- důležité: uplatněný postup je třeba prověřovat a kontrolovat, dochází ke vzniku asociačních spojů mezi žádoucí formou pohybové reakce a zpětnovazebním posílením (pochvalou)
- trenér musí individuální chyby postupně odstraňovat, při nadměrné aktivaci je aktivita prováděna s neadekvátní energií – křečovitost, nekoordinovanost.
3. automatizace
- výcvik, hráč zdokonaluje získané dovednosti, pohyby se automatizují, probíhají mimo kontrolu vědomí, jsou přesné, koordinované, plynulé a rytmické
- negativa – hráč není schopen uskutečnit dané prvky za mimořádných okolností, např. důležité utkání
- důležité – nacvičovat situace nejen v optimálních podmínkách, ale i v podmínkách proměnlivých a ztížených, prioritou jsou výkonnostní aspekty
4. tvořivost
- proces konečného osvojení a zautomatizování činností, ke kterým přistupuje kreativita, typické je tvořivé uplatnění osobnosti v individuální technice
- hráči se seznamují s PD a prvními pokusy o její praktické provedení
- důležitá je mentální aktivita hráčů podněcující procesy v CNS
- negativa: cviky se často nedaří, špatná ukázka, pohyby jsou nekoordinované a neekonomické, souhyby – nežádoucí doprovodné pohyby, nechuť k učení nového prvku
- důležité: trenér musí motivovat, dobře provedená ukázka, nácvik musí být postupný za maximální aktivity hráče
- překoná-li hráč toto stádium, dostaví se úspěch vedoucí k dalšímu zlepšení výkonu
2. diferenciace
- hledání, nácvik a opakování
- hráč utváří dovednosti – pohyby zkouší a s pomocí trenéra odhaluje chyby
- hledá způsoby, jak pohyb nejlépe zvládnout
- negativa: nedůvěra ve vlastní schopnosti, nepřitažlivost cvičení (stereotyp), počáteční uspokojení z nového odeznívá, klesá zájem i aktivita hráče, dochází ke stagnaci v učení – plató efekt
- důležité: uplatněný postup je třeba prověřovat a kontrolovat, dochází ke vzniku asociačních spojů mezi žádoucí formou pohybové reakce a zpětnovazebním posílením (pochvalou)
- trenér musí individuální chyby postupně odstraňovat, při nadměrné aktivaci je aktivita prováděna s neadekvátní energií – křečovitost, nekoordinovanost.
3. automatizace
- výcvik, hráč zdokonaluje získané dovednosti, pohyby se automatizují, probíhají mimo kontrolu vědomí, jsou přesné, koordinované, plynulé a rytmické
- negativa – hráč není schopen uskutečnit dané prvky za mimořádných okolností, např. důležité utkání
- důležité – nacvičovat situace nejen v optimálních podmínkách, ale i v podmínkách proměnlivých a ztížených, prioritou jsou výkonnostní aspekty
4. tvořivost
- proces konečného osvojení a zautomatizování činností, ke kterým přistupuje kreativita, typické je tvořivé uplatnění osobnosti v individuální technice
Taktická příprava
- je proces osvojování a zdokonalování vědomostí, dovedností, schopností a postupů, které umožní hráči vybírat v každé herní situaci optimální řešení a toto řešení efektivně prakticky uskutečňovat. Podstatnými atributy taktické příprav jsou taktické znalosti a zkušenosti.
Taktika v dané sportovní disciplíně je v zásadě dána typem soupeření, možnostmi kontaktu se soupeřem, délkou sportovního boje, případně kooperujícími partnery.
Podle počtu osob zúčastněných v situaci lze rozlišit taktiku jednotlivce, skupiny a týmu
Taktika jednotlivce
- situace, ve kterých je jednotlivec sám, tedy bez přímé podpory ostatních členů družstva
Skupinová taktika
- obsahuje součinnost nejméně dvou sportovců, kteří jsou v dané situaci přímo zapojeni – vodič v atletice, herní kombinace ve sportovních hrách
Taktika týmu
- obsahuje práci všech členů družstva při řešení situace – herní systémy.
- Taktiku dále rozlišujeme na útočnou a obrannou
Strategie se chápe jako určitý předem připravený plán – návod na jednání v konkrétní soutěži. Plán určí uzlové body strategie. Jedná se o místa při soutěži, závodu, ve kterých se sportovec rozhoduje podle dané strategie.
Taktika v dané sportovní disciplíně je v zásadě dána typem soupeření, možnostmi kontaktu se soupeřem, délkou sportovního boje, případně kooperujícími partnery.
Podle počtu osob zúčastněných v situaci lze rozlišit taktiku jednotlivce, skupiny a týmu
Taktika jednotlivce
- situace, ve kterých je jednotlivec sám, tedy bez přímé podpory ostatních členů družstva
Skupinová taktika
- obsahuje součinnost nejméně dvou sportovců, kteří jsou v dané situaci přímo zapojeni – vodič v atletice, herní kombinace ve sportovních hrách
Taktika týmu
- obsahuje práci všech členů družstva při řešení situace – herní systémy.
- Taktiku dále rozlišujeme na útočnou a obrannou
Strategie se chápe jako určitý předem připravený plán – návod na jednání v konkrétní soutěži. Plán určí uzlové body strategie. Jedná se o místa při soutěži, závodu, ve kterých se sportovec rozhoduje podle dané strategie.
Fáze taktického jednání
1, vnímání a analýza
- vznik situace, rozpoznání situace, rozbor situace
2, myšlenkové řešení
- návrh řešení, výběr řešení
3, pohybové řešení
- provedení řešení, zpětná vazba
Taktické dovednosti
- souhrn znalostí, zkušeností a dovedností, které sportovec využívá pro řešení soutěžních situací. Osvojení taktických dovedností předpokládá u sportovce ovlivnit jeho:
- vnímání, myšlení a rozhodování, znalosti a zkušenosti
- vnímání prostoru, rytmu
- taktické znalosti: pravidel, organizace při vedení sportovního boje, zásad taktického jednání, materiálních a klimatických podmínek…
Psychologická příprava
- cílevědomé využití psychologických poznatků k prohloubení efektivity tréninkového procesu
- cílem je na základě psychologických poznatků zvýšit účinnost ostatních složek sportovního tréninku a v soutěži stabilizovat výkonnost na úrovni dosaženého stavu trénovanosti.
- vznik situace, rozpoznání situace, rozbor situace
2, myšlenkové řešení
- návrh řešení, výběr řešení
3, pohybové řešení
- provedení řešení, zpětná vazba
Taktické dovednosti
- souhrn znalostí, zkušeností a dovedností, které sportovec využívá pro řešení soutěžních situací. Osvojení taktických dovedností předpokládá u sportovce ovlivnit jeho:
- vnímání, myšlení a rozhodování, znalosti a zkušenosti
- vnímání prostoru, rytmu
- taktické znalosti: pravidel, organizace při vedení sportovního boje, zásad taktického jednání, materiálních a klimatických podmínek…
Psychologická příprava
- cílevědomé využití psychologických poznatků k prohloubení efektivity tréninkového procesu
- cílem je na základě psychologických poznatků zvýšit účinnost ostatních složek sportovního tréninku a v soutěži stabilizovat výkonnost na úrovni dosaženého stavu trénovanosti.
Stimulace koordinačních schopností
- využívají se koordinačně náročnější cvičení
- osvojená cvičení se provádějí v měnících se podmínkách, neboť automatizované dovednosti k dalšímu rozvoji koordinačních schopností již nepřispívají
- obměny lze dosáhnout: rychlejším nebo pomalejším provedením, změnou rytmu, zmenšováním prostoru cvičení, omezením nebo vyloučením zrakové kontroly, zmenšováním plochy opory..
- pohybová činnost tohoto druhu klade značné nároky na nervosvalovou regulaci, pozornost a proto vede rychle k únavě
- doporučuje se tedy méně opakování, důležité je dodržovat dostatečné intervaly odpočinku
- koordinační trénink na počátek hlavní části tréninku
- lze využít pohybové základy ostatních sportů: akrobatická cvičení, cvičení na nářadí, na trampolíně, s náčiním, skoky do vody..
Ovlivnění pohyblivosti
Zásady:
- usilovat i potřebné uvolnění svalů
- svaly a vazivo protahovat, zvyšovat jejich pružnost
- usměrňovat reflexní aktivitu svalu kloubu
- posilovat odpovídajícím způsobem agonisty, tj. svaly, které se podílejí na dosažení krajního rozsahu v kloubu
- pohyblivost lze tedy zlepšovat kombinací uvolňovacích, protahovacích a posilovacích cvičení
- osvojená cvičení se provádějí v měnících se podmínkách, neboť automatizované dovednosti k dalšímu rozvoji koordinačních schopností již nepřispívají
- obměny lze dosáhnout: rychlejším nebo pomalejším provedením, změnou rytmu, zmenšováním prostoru cvičení, omezením nebo vyloučením zrakové kontroly, zmenšováním plochy opory..
- pohybová činnost tohoto druhu klade značné nároky na nervosvalovou regulaci, pozornost a proto vede rychle k únavě
- doporučuje se tedy méně opakování, důležité je dodržovat dostatečné intervaly odpočinku
- koordinační trénink na počátek hlavní části tréninku
- lze využít pohybové základy ostatních sportů: akrobatická cvičení, cvičení na nářadí, na trampolíně, s náčiním, skoky do vody..
Ovlivnění pohyblivosti
Zásady:
- usilovat i potřebné uvolnění svalů
- svaly a vazivo protahovat, zvyšovat jejich pružnost
- usměrňovat reflexní aktivitu svalu kloubu
- posilovat odpovídajícím způsobem agonisty, tj. svaly, které se podílejí na dosažení krajního rozsahu v kloubu
- pohyblivost lze tedy zlepšovat kombinací uvolňovacích, protahovacích a posilovacích cvičení
Uvolňovací cvičení
Uvolňovací cvičení
- kývání, kroužení, komíhání, protřepávání, vlastní pohyby i za pomoci partnera ve dvojicích, spojovat pohyb s dýcháním
Protahování
- dosahování krajní polohy v příslušných kloubech – dynamické, statické, rychlé, pomalé, aktivní, pasivní
švihové (dynamické): cvičení začíná rychlým, krátkým svalovým stahem, který je v intenzivní poloze zastaven, v dosažené poloze lze krátce setrvat. Protažení se má postupně zvětšovat. Cvičení se musejí mnohonásobně opakovat (15-30x)
statické (strečink): svaly by měly být zahřáté. Zvolená poloha se zaujímá pomalu, uvolněně, soustředěně. Opakovat asi 3x
protažení svalu po jeho předchozí izometrické kontrakci: princip spočívá v tom, že nejdříve se příslušným odporem proti izometrickému působení síly svalu vyvolá jeho zvýšené napětí a poté, jakmile se sval uvolní a dojde k jeho následnému ochabnutí, se sval pasivně protáhne. Fáze: protahování, kontrakce, relaxace, protahování
Technická příprava
Technika je specifický hráčský fenomén, je to komplex pohybových činností, činnostních – pracovních postupů, kterými hráč v závislosti na úrovni vědomostí pohybové úkoly řeší.
Pomocí techniky respektive herních činností hráč řeší herní situace, vytváří herní situace nové a tak se podílí na utváření charakteru hry samotné.
Dovalil (2002) definuje techniku jako způsob řešení pohybového úkolu v souladu s pravidly, motorickými možnostmi hráče a biomechanickými zákonitostmi.
Styl respektuje individuální zvláštnosti hráčů a jejich osobité provedení pohybu, je expresivním vyjádřením osobnosti.
Pohybové dovednosti jsou učením získané předpoklady správně, rychle a úsporně řešit určité pohybové úkoly. Jsou charakteristické stálostí – účelností – rychlostí provedení – ekonomičností. V podstatě jakýkoli naučený pohyb můžeme chápat jako pohybovou dovednost. Pokud tuto dovednost využíváme při vlastním sportovním výkonu, jedná se o tzv. sportovní dovednost.
Uzavřené dovednosti jsou sportovní dovednosti realizované ve stálém, neměnném prostředí bez větších zásahů vnějších vlivů.Např. gymnastická cvičení na nářadí nebo skoky do vody.
Otevřené dovednosti jsou sportovní dovednosti realizované v proměnlivém prostředí (terénu, neklidné vodě, ale hlavně za činnosti soupeřů). Např. sporty na divoké vodě, úpoly a sportovní hry.
Článek podporuje:
hokejová výstroj, inline brusle, snowboard
- kývání, kroužení, komíhání, protřepávání, vlastní pohyby i za pomoci partnera ve dvojicích, spojovat pohyb s dýcháním
Protahování
- dosahování krajní polohy v příslušných kloubech – dynamické, statické, rychlé, pomalé, aktivní, pasivní
švihové (dynamické): cvičení začíná rychlým, krátkým svalovým stahem, který je v intenzivní poloze zastaven, v dosažené poloze lze krátce setrvat. Protažení se má postupně zvětšovat. Cvičení se musejí mnohonásobně opakovat (15-30x)
statické (strečink): svaly by měly být zahřáté. Zvolená poloha se zaujímá pomalu, uvolněně, soustředěně. Opakovat asi 3x
protažení svalu po jeho předchozí izometrické kontrakci: princip spočívá v tom, že nejdříve se příslušným odporem proti izometrickému působení síly svalu vyvolá jeho zvýšené napětí a poté, jakmile se sval uvolní a dojde k jeho následnému ochabnutí, se sval pasivně protáhne. Fáze: protahování, kontrakce, relaxace, protahování
Technická příprava
Technika je specifický hráčský fenomén, je to komplex pohybových činností, činnostních – pracovních postupů, kterými hráč v závislosti na úrovni vědomostí pohybové úkoly řeší.
Pomocí techniky respektive herních činností hráč řeší herní situace, vytváří herní situace nové a tak se podílí na utváření charakteru hry samotné.
Dovalil (2002) definuje techniku jako způsob řešení pohybového úkolu v souladu s pravidly, motorickými možnostmi hráče a biomechanickými zákonitostmi.
Styl respektuje individuální zvláštnosti hráčů a jejich osobité provedení pohybu, je expresivním vyjádřením osobnosti.
Pohybové dovednosti jsou učením získané předpoklady správně, rychle a úsporně řešit určité pohybové úkoly. Jsou charakteristické stálostí – účelností – rychlostí provedení – ekonomičností. V podstatě jakýkoli naučený pohyb můžeme chápat jako pohybovou dovednost. Pokud tuto dovednost využíváme při vlastním sportovním výkonu, jedná se o tzv. sportovní dovednost.
Uzavřené dovednosti jsou sportovní dovednosti realizované ve stálém, neměnném prostředí bez větších zásahů vnějších vlivů.Např. gymnastická cvičení na nářadí nebo skoky do vody.
Otevřené dovednosti jsou sportovní dovednosti realizované v proměnlivém prostředí (terénu, neklidné vodě, ale hlavně za činnosti soupeřů). Např. sporty na divoké vodě, úpoly a sportovní hry.
Článek podporuje:
hokejová výstroj, inline brusle, snowboard
Fáze technické přípravy
1. nácvik – úkoly: seznámení s požadavky zvoleného sportovního odvětví, nácvik základů techniky příslušných sportovních dovedností, založen na opakování
2. zdokonalování – úkoly: zpevňování, zdokonalování a s tím spojené přizpůsobování techniky v příslušných specializacích, postupné propojování techniky s kondičními požadavky a fyziologickými funkcemi organismu sportovce.
3. stabilizace – úkoly: zpevnění a stabilizace komplexů sportovních dovedností jako celků, schopným uplatnit se v programech pro činnost sportovce v soutěžích, druhým úkolem je vzájemné spojování, kombinování a přizpůsobování těchto komplexů i nejsložitějším podmínkám, v nichž se sportovní činnost realizuje.
Motorické učení
- JE OSVOJOVÁNÍ POHYBŮ, TZN. DÉLE TRVAJÍCÍ ZMĚNA V ÚROVNI POHYBOVÝCH DOVEDNOSTÍ
- MU probíhá za těchto předpokladů:
1. motivační – trenér by měl znát a rozvíjet zájmy hráčů, navodit vhodnou atmosféru
2. pohybové – trenér musí hráče na dovednost připravit rozvojem limitujících pohybových schopností a využít dovedností již zvládnutých
3. stimulace – hráč by měl dosáhnout optimální aktivační úrovně (startovní horečka ani apatie), vytvořit optimální klima
4. cíl TJ – trenérem vytyčený cíl by měl být reálný, splnitelný. Hráč musí pochopi, proč se novou dovednost učí
5. percepce – vnímání a prezentace úkolů – hráč koná první pokusy, pomocí vnitřní a vnější zpětné vazby pohyb reguluje. Trenér koriguje chyby
6. zpevňování a retence (uchování v paměti) – trenér opravuje chyby, rozhoduje o dávkování, přiměřeným počtem opakování dochází k zapamatování
7. integrace (spojování částí v celek) a transfer (pozitivní přenos nacvičované dovednosti do jiné oblasti) – interference je naopak negativní přenos. Trenér využívá již zvládnutých dílčích dovedností pro jejich syntézu, využívá je pro analogické PD, sestavuje je do celků
2. zdokonalování – úkoly: zpevňování, zdokonalování a s tím spojené přizpůsobování techniky v příslušných specializacích, postupné propojování techniky s kondičními požadavky a fyziologickými funkcemi organismu sportovce.
3. stabilizace – úkoly: zpevnění a stabilizace komplexů sportovních dovedností jako celků, schopným uplatnit se v programech pro činnost sportovce v soutěžích, druhým úkolem je vzájemné spojování, kombinování a přizpůsobování těchto komplexů i nejsložitějším podmínkám, v nichž se sportovní činnost realizuje.
Motorické učení
- JE OSVOJOVÁNÍ POHYBŮ, TZN. DÉLE TRVAJÍCÍ ZMĚNA V ÚROVNI POHYBOVÝCH DOVEDNOSTÍ
- MU probíhá za těchto předpokladů:
1. motivační – trenér by měl znát a rozvíjet zájmy hráčů, navodit vhodnou atmosféru
2. pohybové – trenér musí hráče na dovednost připravit rozvojem limitujících pohybových schopností a využít dovedností již zvládnutých
3. stimulace – hráč by měl dosáhnout optimální aktivační úrovně (startovní horečka ani apatie), vytvořit optimální klima
4. cíl TJ – trenérem vytyčený cíl by měl být reálný, splnitelný. Hráč musí pochopi, proč se novou dovednost učí
5. percepce – vnímání a prezentace úkolů – hráč koná první pokusy, pomocí vnitřní a vnější zpětné vazby pohyb reguluje. Trenér koriguje chyby
6. zpevňování a retence (uchování v paměti) – trenér opravuje chyby, rozhoduje o dávkování, přiměřeným počtem opakování dochází k zapamatování
7. integrace (spojování částí v celek) a transfer (pozitivní přenos nacvičované dovednosti do jiné oblasti) – interference je naopak negativní přenos. Trenér využívá již zvládnutých dílčích dovedností pro jejich syntézu, využívá je pro analogické PD, sestavuje je do celků
Role pohyblivosti a koordinačních schopností
- dosažení potřebného kloubního rozsahu není většinou časově příliš náročné, podstatné je její systematické ovlivňování a udržování, minimálně v rámci rozcvičení
- neměla by se opomíjet ani relaxace, schopnost vědomého uvolňování svalů
Reakční rychlost a její stimulace
- reakční rychlostí se rozumí schopnost reagovat pohybem na určitý podnět, vyjadřuje se dobou reakce mezi počátkem působení podnětu a zahájením pohybu, podle této doby se schopnost hodnotí.
- Může jít o jednodušší nebo složitější reakce ve stabilních nebo proměnlivých podmínkách – starty, reakce na herní situace,..
- Doba reakce závisí na mnoha okolnostech a činitelích: věku, rozcvičení, zácviku, vnější teplotě, druhu podnětu..
- Z hlediska druhu lze volit:
- Signál optický, akustický, taktilní (dotek)
- Trénink reakční rychlosti lze postavit na střídání druhů podnětů i reakcí
Rychlostí bariéra a její překonávání
- fixace dosažené úrovně rychlostních schopností na základě ne příliš často měněných podnětů, které se tak stávají standardní.
- Překonávání:
- „vyhasínání“ – přerušit na čas v tréninku rychlostní stimulaci
- „rozbití“ – častější navozování podmínek k dosahování „nadmaximální“ rychlosti
- paralelně s rychlostním zatěžováním soustředně rozvíjet absolutní sílu těchto svalových skupin.
- neměla by se opomíjet ani relaxace, schopnost vědomého uvolňování svalů
Reakční rychlost a její stimulace
- reakční rychlostí se rozumí schopnost reagovat pohybem na určitý podnět, vyjadřuje se dobou reakce mezi počátkem působení podnětu a zahájením pohybu, podle této doby se schopnost hodnotí.
- Může jít o jednodušší nebo složitější reakce ve stabilních nebo proměnlivých podmínkách – starty, reakce na herní situace,..
- Doba reakce závisí na mnoha okolnostech a činitelích: věku, rozcvičení, zácviku, vnější teplotě, druhu podnětu..
- Z hlediska druhu lze volit:
- Signál optický, akustický, taktilní (dotek)
- Trénink reakční rychlosti lze postavit na střídání druhů podnětů i reakcí
Rychlostí bariéra a její překonávání
- fixace dosažené úrovně rychlostních schopností na základě ne příliš často měněných podnětů, které se tak stávají standardní.
- Překonávání:
- „vyhasínání“ – přerušit na čas v tréninku rychlostní stimulaci
- „rozbití“ – častější navozování podmínek k dosahování „nadmaximální“ rychlosti
- paralelně s rychlostním zatěžováním soustředně rozvíjet absolutní sílu těchto svalových skupin.
Další podmínky účinné stimulace
- psychický stav sportovce – stav CNS při tréninku rychlosti: optimální naladění, stupeň vzrušivosti, dráždivost, emoce, agresivita, chuť soutěžit atd.
- dostatečné rozcvičení min 15-20 minu
- klimatické podmínky a prostředí – sucho, rovný terén.
Koordinační schopnosti
- často nazývané obratnostní, zaujímají mezi ostatními pohybovými schopnostmi zvláštní postavení, vyplývající z různorodosti jejich projevů
- koordinace se většinou dává do souvislosti s činností CNS, která řídí a organizuje řadu oblastí podstatných pro konkrétní pohyb
- je zřejmé, že energetické zabezpečení pohybové činnosti zde není podstatné (na rozdíl např. od síly,..)
- spojují se s činností analyzátorů (zrak, sluch,..), funkčních systémů, nervosvalové koordinace, psychologické procesy.
Koordinaci můžeme rozdělit na obecnou a speciální
Obecná představuje schopnost účelného provádění pohybových dovedností bez ohledu na sportovní specializaci
Speciální představuje schopnost efektivního a intenzivního provádění specifických sportovních činností
- dostatečné rozcvičení min 15-20 minu
- klimatické podmínky a prostředí – sucho, rovný terén.
Koordinační schopnosti
- často nazývané obratnostní, zaujímají mezi ostatními pohybovými schopnostmi zvláštní postavení, vyplývající z různorodosti jejich projevů
- koordinace se většinou dává do souvislosti s činností CNS, která řídí a organizuje řadu oblastí podstatných pro konkrétní pohyb
- je zřejmé, že energetické zabezpečení pohybové činnosti zde není podstatné (na rozdíl např. od síly,..)
- spojují se s činností analyzátorů (zrak, sluch,..), funkčních systémů, nervosvalové koordinace, psychologické procesy.
Koordinaci můžeme rozdělit na obecnou a speciální
Obecná představuje schopnost účelného provádění pohybových dovedností bez ohledu na sportovní specializaci
Speciální představuje schopnost efektivního a intenzivního provádění specifických sportovních činností
Koordinace je tvořena dílčími schopnostmi:
Reakce
- reakci posuzujeme ve vztahu jednak k zahájení konkrétní činnosti, jednak k výběru optimální varianty řešení.
- Rozlišujeme reakci jednoduchou a složitou
- Geneticky výrazně podmíněná jednoduchá reakce je odpověď na známý – zvukový, zrakový, dotykový signál standardní krátkodobou pohybovou činností
- Pro rozvoj např. atletická abeceda, starty, senzitivní období 6.-12. rok
Rovnováha
- schopnost udržování těla v určitých polohách nebo v průběhu přemisťování těla tento stav udržet případně obnovit
- rozlišujeme rovnováhu statickou (na místě) a dynamickou (za pohybu)
- senzitivní období 8. – 12 . rok
Rytmus
- zahrnuje schopnost pohyb řídit, přizpůsobovat a přeorganizovat , schopnost motorické docility.
- Je významně geneticky podmíněna, senzitivní období u dívek 9-11, chlapci 9-13
- Prostředkem rozvoje rytmu např. gymnastická cvičení zaměřená na správné držení těla, hudebně-sluchová a pohybová cvičení..
Prostorově-orientační
- schopnost dokonalého hodnocení prostorových vztahů respektive schopnost určit a adekvátně změnit postavení a pohyb těla v prostoru
- rozvíjí se už od dětského věku např. cvičením ve dvojicích, trojicích apod.
Kinesteticko-diferenciační
- schopnost řízení pohybu v prostoru a čase s ohledem na silové požadavky
- rozhoduje o ekonomičnosti, preciznosti, přesnosti pohybu
- prostředkem rozvoje jsou např. cvičení základní a sportovní gymnastiky
Sdružování
- schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla do prostorově, časově a dynamicky sladěného celkového pohybu, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání
- schopnost účelně organizovat pohyby jednotlivých segmentů těla, kombinovat je a spojovat
Přestavba
- schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek, které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá, schopnost přestavovat pohybovou činnost podle měnícího se zadání.
Flexibilita
- je dána činiteli konstitučními – tvarem kloubu, schopnosti protažení svalových pouzder a vazů, elasticitou svalu..
- kondičně-energetickými- silami svalů vyvolávajících pohyb
- koordinačními- koordinaci agonistů, antagonistů a synergistů
- trénovatelností uvedených činitelů
- reakci posuzujeme ve vztahu jednak k zahájení konkrétní činnosti, jednak k výběru optimální varianty řešení.
- Rozlišujeme reakci jednoduchou a složitou
- Geneticky výrazně podmíněná jednoduchá reakce je odpověď na známý – zvukový, zrakový, dotykový signál standardní krátkodobou pohybovou činností
- Pro rozvoj např. atletická abeceda, starty, senzitivní období 6.-12. rok
Rovnováha
- schopnost udržování těla v určitých polohách nebo v průběhu přemisťování těla tento stav udržet případně obnovit
- rozlišujeme rovnováhu statickou (na místě) a dynamickou (za pohybu)
- senzitivní období 8. – 12 . rok
Rytmus
- zahrnuje schopnost pohyb řídit, přizpůsobovat a přeorganizovat , schopnost motorické docility.
- Je významně geneticky podmíněna, senzitivní období u dívek 9-11, chlapci 9-13
- Prostředkem rozvoje rytmu např. gymnastická cvičení zaměřená na správné držení těla, hudebně-sluchová a pohybová cvičení..
Prostorově-orientační
- schopnost dokonalého hodnocení prostorových vztahů respektive schopnost určit a adekvátně změnit postavení a pohyb těla v prostoru
- rozvíjí se už od dětského věku např. cvičením ve dvojicích, trojicích apod.
Kinesteticko-diferenciační
- schopnost řízení pohybu v prostoru a čase s ohledem na silové požadavky
- rozhoduje o ekonomičnosti, preciznosti, přesnosti pohybu
- prostředkem rozvoje jsou např. cvičení základní a sportovní gymnastiky
Sdružování
- schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla do prostorově, časově a dynamicky sladěného celkového pohybu, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání
- schopnost účelně organizovat pohyby jednotlivých segmentů těla, kombinovat je a spojovat
Přestavba
- schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek, které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá, schopnost přestavovat pohybovou činnost podle měnícího se zadání.
Flexibilita
- je dána činiteli konstitučními – tvarem kloubu, schopnosti protažení svalových pouzder a vazů, elasticitou svalu..
- kondičně-energetickými- silami svalů vyvolávajících pohyb
- koordinačními- koordinaci agonistů, antagonistů a synergistů
- trénovatelností uvedených činitelů
Metoda rychlostní
- m. rychlostně silová, m.dynamického úsilí
- dominantní charakteristikou je rychlost provedení pohybu: vysoká až maximální
- velikost odporu: 30-60 %. max., doba cvičení 2-15 s
- interval odpočinku vymezují požadavky na obnovu energetických rezerv a udržení nervosvalové vzrušivosti,
- objem cvičení není jednoznačně vymezen
Metoda kontrastní
- m. variabilní, m. variabilního působení
- základní charakteristiky stejné jako u rychlostní
- v rámci téhož cvičení se obměňuje velkost odporu v rozmezí asi 30-70 % max. provedení vždy s úsilím o nevyšší možnou rychlost
- velikost odporu má být měněna v co nejkratším čase
Metoda plyometrická
- m. reaktivní, m. rázová
- bezprostředně předcházející excentrické protažení svalu umožňuje dosáhnout vysoké tenze a silového projevu v následující koncentrické činnosti
- efekt určuje výška pádu a hmotnost (např. břemene nebo vlastního těla)
- důraz na rychlý přechod k aktivnímu pohybu, koncentrace na jeho provedení ve vysoké rychlosti, její udržení omezuje dobu cvičení na několik s, počet opak. 5-10
- vysoce náročná metoda
- dominantní charakteristikou je rychlost provedení pohybu: vysoká až maximální
- velikost odporu: 30-60 %. max., doba cvičení 2-15 s
- interval odpočinku vymezují požadavky na obnovu energetických rezerv a udržení nervosvalové vzrušivosti,
- objem cvičení není jednoznačně vymezen
Metoda kontrastní
- m. variabilní, m. variabilního působení
- základní charakteristiky stejné jako u rychlostní
- v rámci téhož cvičení se obměňuje velkost odporu v rozmezí asi 30-70 % max. provedení vždy s úsilím o nevyšší možnou rychlost
- velikost odporu má být měněna v co nejkratším čase
Metoda plyometrická
- m. reaktivní, m. rázová
- bezprostředně předcházející excentrické protažení svalu umožňuje dosáhnout vysoké tenze a silového projevu v následující koncentrické činnosti
- efekt určuje výška pádu a hmotnost (např. břemene nebo vlastního těla)
- důraz na rychlý přechod k aktivnímu pohybu, koncentrace na jeho provedení ve vysoké rychlosti, její udržení omezuje dobu cvičení na několik s, počet opak. 5-10
- vysoce náročná metoda
Rychlostní schopnosti
- chápeme jako vnitřní předpoklady provedení pohybu vysokou až maximální rychlostí
- jako schopnost zahájit a uskutečnit pohyb v co nejkratším čase
- pohybová činnost je prováděna s maximálním úsilím a intenzitou po dobu max. 15 sekund bez překonávání odporu respektive do odporu menšího, než činí 20% maxima
- rychlost považujeme za schopnost smíšenou (hybridní), protože je determinována úrovní kondičních a koordinačních předpokladů.
Úroveň rychlostních schopností je mj. dána:
Svalovým systémem = vysokým podílem rychlých FT vláken ve svalech
Schopností současné aktivace velkého počtu motorických jednotek
Rychlého střídání svalového napětí
Elasticitou svalu
Nervovým systémem = rychlostí vedení vzruchů,..
Energetickým systémem = vysokou zásobou kreatinofosfátu, rychlou resyntézou ATP
Psychickými předpoklady a ..
Druhy rychlosti:
reakční – s jednoduchou reakcí, s výběrovou reakcí
acyklické – startovní, odrazová, vrhačská, hráčská, rychlost jednorázového pohybu = kopy, údery..
cyklické – akcelerační, maximální, rychlost se změnami směru, hráčská, frekvenční
- jako schopnost zahájit a uskutečnit pohyb v co nejkratším čase
- pohybová činnost je prováděna s maximálním úsilím a intenzitou po dobu max. 15 sekund bez překonávání odporu respektive do odporu menšího, než činí 20% maxima
- rychlost považujeme za schopnost smíšenou (hybridní), protože je determinována úrovní kondičních a koordinačních předpokladů.
Úroveň rychlostních schopností je mj. dána:
Svalovým systémem = vysokým podílem rychlých FT vláken ve svalech
Schopností současné aktivace velkého počtu motorických jednotek
Rychlého střídání svalového napětí
Elasticitou svalu
Nervovým systémem = rychlostí vedení vzruchů,..
Energetickým systémem = vysokou zásobou kreatinofosfátu, rychlou resyntézou ATP
Psychickými předpoklady a ..
Druhy rychlosti:
reakční – s jednoduchou reakcí, s výběrovou reakcí
acyklické – startovní, odrazová, vrhačská, hráčská, rychlost jednorázového pohybu = kopy, údery..
cyklické – akcelerační, maximální, rychlost se změnami směru, hráčská, frekvenční
Stimulace rychlostních schopností
- jsou jedněmi z nejobtížněji ovlivnitelných schopností
- senzitivní období je ve věku 12 – 13, vrchol 18 – 21
Rychlostní zatížení vymezují jako celek tyto parametry:
- intenzita cvičení maximální
- doba cvičení do 10-15 s
- interval odpočinku 2-5 minut
- počet opakování 10-15
- způsob odpočinku aktivní
Cyklická rychlost se uplatňuje při lokomoci hráče v prostoru a je dávána nejčastěji do spojitosti s během
Acyklická rychlost je rozvíjena pomocí specifických i nespecifických cvičení (skoky, hody), při kterých je podstatné dosažení maximálního zrychlení v závěrečné fázi pohybu.
Rychlostí kontrast
- při rychlostním zatěžování lze doplňkové odpory také obměňovat. Lze bezprostředně střídat totéž cvičení s odporem a bez odporu, obojí se snahou o co nejrychlejší provedení.
- Při odporu je dosahovaná rychlost logicky menší
Zatížení ve zlehčených podmínkách: „nadmaximální rychlost“
- tato možnost spočívá ve zlehčení vnějších podmínek a využívání sil urychlujících pohyb
- konkrétní formy: snížení odporu prostředí – běh po nakloněné dráze nebo za vodičem
- vnější dopomoc – přímé tažení vodičem – motocyklem
- nižší hmotnost náčiní, úprava náčiní
- senzitivní období je ve věku 12 – 13, vrchol 18 – 21
Rychlostní zatížení vymezují jako celek tyto parametry:
- intenzita cvičení maximální
- doba cvičení do 10-15 s
- interval odpočinku 2-5 minut
- počet opakování 10-15
- způsob odpočinku aktivní
Cyklická rychlost se uplatňuje při lokomoci hráče v prostoru a je dávána nejčastěji do spojitosti s během
Acyklická rychlost je rozvíjena pomocí specifických i nespecifických cvičení (skoky, hody), při kterých je podstatné dosažení maximálního zrychlení v závěrečné fázi pohybu.
Rychlostí kontrast
- při rychlostním zatěžování lze doplňkové odpory také obměňovat. Lze bezprostředně střídat totéž cvičení s odporem a bez odporu, obojí se snahou o co nejrychlejší provedení.
- Při odporu je dosahovaná rychlost logicky menší
Zatížení ve zlehčených podmínkách: „nadmaximální rychlost“
- tato možnost spočívá ve zlehčení vnějších podmínek a využívání sil urychlujících pohyb
- konkrétní formy: snížení odporu prostředí – běh po nakloněné dráze nebo za vodičem
- vnější dopomoc – přímé tažení vodičem – motocyklem
- nižší hmotnost náčiní, úprava náčiní
Metoda těžkoatletická
- m. krátkodobých napětí, maximálních odporů
- svalová činnost překonávající velké odpory: 95-100 % maxima, rychlost pohybu malá, počet opakování v sérii 1-3, odpočinek 2-3 minuty.
- Pro trénovanější jedince, nepřípustná pro děti!
Metoda izometrická
- m. statická
- svalové působení (tlak, tah) proti pevnému odporu,
- velikost odporu se stupňuje postupným zvyšováním volního úsilí po několik sekund a poté setrvat v kontrakci 5-12 s, doba odpočinku 2-3 min.
- dobré možnosti lokálního působení
Metoda brzdivá
- m. excentrická
- násilné protažení kontrahovaných svalů, pohyb segmentů těla vyvolávaný nadmaximálním odporem je bržděn, zpomalován, počet opak. 1x, trvání 2-3 s, doba odpočinku kolem 3 min.
- dbát na pravidla, bezpečnost, aplikace předpokládá předchozí silový rozvoj jinými metodami, nevhodná pro děti!
- svalová činnost překonávající velké odpory: 95-100 % maxima, rychlost pohybu malá, počet opakování v sérii 1-3, odpočinek 2-3 minuty.
- Pro trénovanější jedince, nepřípustná pro děti!
Metoda izometrická
- m. statická
- svalové působení (tlak, tah) proti pevnému odporu,
- velikost odporu se stupňuje postupným zvyšováním volního úsilí po několik sekund a poté setrvat v kontrakci 5-12 s, doba odpočinku 2-3 min.
- dobré možnosti lokálního působení
Metoda brzdivá
- m. excentrická
- násilné protažení kontrahovaných svalů, pohyb segmentů těla vyvolávaný nadmaximálním odporem je bržděn, zpomalován, počet opak. 1x, trvání 2-3 s, doba odpočinku kolem 3 min.
- dbát na pravidla, bezpečnost, aplikace předpokládá předchozí silový rozvoj jinými metodami, nevhodná pro děti!
Metoda opakovaných úsilí
- m. kulturistická, m. submaximálního odporu
- odpor 60-80 % maxima, rychlost nemaximální, počty opak. 8-15, odpočinek 2-3 min.
- déle trvající silový podnět: 10-30 s- dlouhodobá aplikace vede ke značné hypertrofii svalů
- praktická aplikace má často podobu „pyramidy“, manipulace s velikostí odporu a počty opakování.
Metoda intermediární
- v průběhu cvičení se střídá dynamická a statická činnost zúčastněných svalových skupin, tj. pohyb při cvičení se v několika polohách na asi 5 s opakovaně zastavuje až do dokončení celého rozsahu.
- velikost odporu 60-80 %. max., odpočinek 2-3 min.
Metoda izokinetická
- m. variabilních odporů
- předpokládá odpor, který je modelován speciálním posilovacím zařízením – překonávaný odpor se v průběhu cvičení mění podle dosaženého úsilí, v důsledku toho svaly vyvíjejí v celém rozsahu, v každém úhlu a bodu maximální dynamické napětí při mechanicky konstantní rychlosti pohybu.
- jedna série 6-8 opak., celkově 5-8 sérií, odpočinek 2-3 min.
- provést co nejrychleji.
Metoda silově-vytrvalostní
- dominujícím partnerem je vysoký počet opakování cvičení s nižším odporem, tj. do 30-40 %. max.
- odpor 60-80 % maxima, rychlost nemaximální, počty opak. 8-15, odpočinek 2-3 min.
- déle trvající silový podnět: 10-30 s- dlouhodobá aplikace vede ke značné hypertrofii svalů
- praktická aplikace má často podobu „pyramidy“, manipulace s velikostí odporu a počty opakování.
Metoda intermediární
- v průběhu cvičení se střídá dynamická a statická činnost zúčastněných svalových skupin, tj. pohyb při cvičení se v několika polohách na asi 5 s opakovaně zastavuje až do dokončení celého rozsahu.
- velikost odporu 60-80 %. max., odpočinek 2-3 min.
Metoda izokinetická
- m. variabilních odporů
- předpokládá odpor, který je modelován speciálním posilovacím zařízením – překonávaný odpor se v průběhu cvičení mění podle dosaženého úsilí, v důsledku toho svaly vyvíjejí v celém rozsahu, v každém úhlu a bodu maximální dynamické napětí při mechanicky konstantní rychlosti pohybu.
- jedna série 6-8 opak., celkově 5-8 sérií, odpočinek 2-3 min.
- provést co nejrychleji.
Metoda silově-vytrvalostní
- dominujícím partnerem je vysoký počet opakování cvičení s nižším odporem, tj. do 30-40 %. max.
Silové schopnosti
- chápeme jako souhrn vnitřních předpokladů pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikálním. Sílu člověka pak jako schopnost překonávat nebo udržovat vnější odpor pomocí svalového úsilí.
- Motorická síla se projevuje v těchto formách:
Absolutní síla- je vytvářena absolutním silovým potenciálem svalu nebo svalové skupiny – dosažení např. v hypnóze.
Maximální síla- je největší možná síla, kterou je člověk schopen záměrně vyvinout a která je dána bez ohledu na rychlost dosažení maximálních hodnot buď nejvyšším možným překonaným odporem při dynamické svalové činnosti nebo nejvyšší svalovou tenzí při svalové činnosti statické. Závisí na průřezu svalových vláken a vnitro-svalové koordinaci.
Rychlá síla- je schopnost rychlého střídání kontrakce a relaxace svalu respektive schopnost nervosvalového systému dosáhnout co největšího silového impulsu v časovém intervalu, ve kterém se musí pohyb uskutečnit.
Výbušná síla (explozivní)- je schopnost dosáhnout maximálního zrychlení v závěrečné fázi pohybu (při protahovacím a stahovacím cyklu). Závisí na průřezu svalových vláken, stupni vnitro-svalové koordinace, elasticitě svalů, šlach a vazů, inervační schopnosti svalů.
Vytrvalostní síla- je schopnost odolávat únavě při déle trvající svalové činnosti (aerobního i anaerobního charakteru). Lze členit na:
Dynamickou silovou vytrvalost- schopnost dosažení určitého počtu opakování silových impulzů ve stanoveném čase.
Statickou silovou vytrvalost- je schopnost udržet potřebnou úroveň statické síly po určený čas bez poklesu svalového napětí.
- Motorická síla se projevuje v těchto formách:
Absolutní síla- je vytvářena absolutním silovým potenciálem svalu nebo svalové skupiny – dosažení např. v hypnóze.
Maximální síla- je největší možná síla, kterou je člověk schopen záměrně vyvinout a která je dána bez ohledu na rychlost dosažení maximálních hodnot buď nejvyšším možným překonaným odporem při dynamické svalové činnosti nebo nejvyšší svalovou tenzí při svalové činnosti statické. Závisí na průřezu svalových vláken a vnitro-svalové koordinaci.
Rychlá síla- je schopnost rychlého střídání kontrakce a relaxace svalu respektive schopnost nervosvalového systému dosáhnout co největšího silového impulsu v časovém intervalu, ve kterém se musí pohyb uskutečnit.
Výbušná síla (explozivní)- je schopnost dosáhnout maximálního zrychlení v závěrečné fázi pohybu (při protahovacím a stahovacím cyklu). Závisí na průřezu svalových vláken, stupni vnitro-svalové koordinace, elasticitě svalů, šlach a vazů, inervační schopnosti svalů.
Vytrvalostní síla- je schopnost odolávat únavě při déle trvající svalové činnosti (aerobního i anaerobního charakteru). Lze členit na:
Dynamickou silovou vytrvalost- schopnost dosažení určitého počtu opakování silových impulzů ve stanoveném čase.
Statickou silovou vytrvalost- je schopnost udržet potřebnou úroveň statické síly po určený čas bez poklesu svalového napětí.
Stimulace silových schopností
- cílené a systematické zatěžování svalů, jehož cílem je posílení a celkový rozvoj svalů. Trénink obvykle jednak pro zvětšení průřezu svalových vláken a jednak pro zlepšení vnitro-svalové koordinace.
- rozlišujeme kontrakce:
- a, koncentrickou – při které se sval zkracuje, tzn., že výsledný svalový moment má stejný směr se změnami kloubního úhlu a mechanická práce je pozitivní, mění se napětí.
- b, excentrickou – při které se sval prodlužuje, tzn., že výsledný svalový moment má opačný směr vzhledem ke změně kloubního úhlu – svalové úpony se od sebe vzdalují, sval se protahuje a mechanická práce je negativní.
- c, izometrickou – nemění se ani délka svalu, ani kloubní úhel a mechanická práce je nulová, vzrůstá vnitřní napětí svalu – př. výdrž v podřepu.
- rozlišujeme kontrakce:
- a, koncentrickou – při které se sval zkracuje, tzn., že výsledný svalový moment má stejný směr se změnami kloubního úhlu a mechanická práce je pozitivní, mění se napětí.
- b, excentrickou – při které se sval prodlužuje, tzn., že výsledný svalový moment má opačný směr vzhledem ke změně kloubního úhlu – svalové úpony se od sebe vzdalují, sval se protahuje a mechanická práce je negativní.
- c, izometrickou – nemění se ani délka svalu, ani kloubní úhel a mechanická práce je nulová, vzrůstá vnitřní napětí svalu – př. výdrž v podřepu.
Základní metody výběru posilování z hlediska rozdělení podle svalových skupin:
1. metoda procvičení svalů celého těla
- kruhový trénink
- cvičení v sériích
2. metoda procvičení vybraných svalových skupin
Prostředky stimulace silových schopností:
- cvičení s vnějším odporem, který je vyvolán:
- hmotností předmětu, odporem spolucvičence, …
- cvičení s překonáváním hmotnosti vlastního těla:
- bez doplňující zátěže – kliky..
- s doplňující zátěží – činky..
Metody posilování
A, Metody s maximálním odporem:
- Metoda těžkoatletická
- Metoda izometrická
- Metoda excentrická
B, Metody s nemaximálním odporem:
- 1. metody s nemaximální rychlostí pohybu
- Metoda opakovaných úsilí
- Metoda intermediární
- Metoda izokinetická
- Metoda vytrvalostní
- 2. metody s maximální rychlostí pohybu
- Metoda rychlostní
- Metoda kontrastní
- Metoda plyometrická
- kruhový trénink
- cvičení v sériích
2. metoda procvičení vybraných svalových skupin
Prostředky stimulace silových schopností:
- cvičení s vnějším odporem, který je vyvolán:
- hmotností předmětu, odporem spolucvičence, …
- cvičení s překonáváním hmotnosti vlastního těla:
- bez doplňující zátěže – kliky..
- s doplňující zátěží – činky..
Metody posilování
A, Metody s maximálním odporem:
- Metoda těžkoatletická
- Metoda izometrická
- Metoda excentrická
B, Metody s nemaximálním odporem:
- 1. metody s nemaximální rychlostí pohybu
- Metoda opakovaných úsilí
- Metoda intermediární
- Metoda izokinetická
- Metoda vytrvalostní
- 2. metody s maximální rychlostí pohybu
- Metoda rychlostní
- Metoda kontrastní
- Metoda plyometrická
Intervalové metody - intenzivní a extenzivní intervalové metody
- „rychlé“ a „pomalé“ intervalové metody
- krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé intervaly aj.
- doba zatížení je proměnlivá: od několika sekund, po minuty až desítky minut
- podle délky intervalu zotavení se doporučuje odpočinek aktivní
- obrovská rozmanitost intervalového tréninku
Metody nepřerušovaného zatížení
- jejich těžiště spočívá v dolních pásmech zóny účinné stimulace
- Parametry: doba cviční 30 minut až několik hodin
- Intenzita cvičení 50-70 %VO2 max, asi 130-170 za minutu
- Konkrétní volba délky a intenzity cvičení je dána především dosaženou úrovní aerobních komponent trénovanosti
1. metoda souvislá
- využívá nepřerušované rovnoměrné zatížení podle výše uvedených parametrů
2. metoda střídavá
- se chápe jako vytrvalostní zatížení podle uvedených parametrů, v jehož rámci se plánovaně rytmicky nebo arytmicky mění intenzita cvičení, po delší dobu se tak vytvářejí podmínky činnosti pro vyšší a nižší spotřebu kyslíku.
3. metoda fartleková
- má obdobné využití s tím, že intenzita se mění podle subjektivních pocitů sportovce
- krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé intervaly aj.
- doba zatížení je proměnlivá: od několika sekund, po minuty až desítky minut
- podle délky intervalu zotavení se doporučuje odpočinek aktivní
- obrovská rozmanitost intervalového tréninku
Metody nepřerušovaného zatížení
- jejich těžiště spočívá v dolních pásmech zóny účinné stimulace
- Parametry: doba cviční 30 minut až několik hodin
- Intenzita cvičení 50-70 %VO2 max, asi 130-170 za minutu
- Konkrétní volba délky a intenzity cvičení je dána především dosaženou úrovní aerobních komponent trénovanosti
1. metoda souvislá
- využívá nepřerušované rovnoměrné zatížení podle výše uvedených parametrů
2. metoda střídavá
- se chápe jako vytrvalostní zatížení podle uvedených parametrů, v jehož rámci se plánovaně rytmicky nebo arytmicky mění intenzita cvičení, po delší dobu se tak vytvářejí podmínky činnosti pro vyšší a nižší spotřebu kyslíku.
3. metoda fartleková
- má obdobné využití s tím, že intenzita se mění podle subjektivních pocitů sportovce
Střednědobá vytrvalost
- její projev se spojuje s pohybovou činností v kritické intenzitě
- nároky na aerobní systém dosahují maxima, část energetického požadavku je hrazena anaerobně.
Vytrvalostní schopnosti s anaerobním základem: krátkodobá a rychlostní
- anaerobní procesy, které převažují (do 2-3 minut) se dále rozlišují. Aktivace ATP-CP systému tak vymezuje rychlostní vytrvalost, převážná aktivace LA systému vymezuje krátkodobou vytrvalost.
Rychlostní vytrvalost
- schopnost co nejdéle vykonávat činnost nejvyšší možné intenzity, tj. tuto intenzitu jednorázově nebo opakovaně udržet, s ohledem na možnosti ATP-CP systému je přibližně kolem 20 s.
- trénink rychlostní vytrvalosti vychází z rychlostního zatížení stimulujícího ATP-CP systém
- doba cvičení 5-20 s
- intenzita cvičení max
- interval odpočinku 1:4 (zatížení: zotavení)
- charakter odpočinku mírně aktivní
- počet opakování vyšší, 15-20 v sériích po 5-10, odpočinek mezi sériemi 5-10 min.
- nároky na aerobní systém dosahují maxima, část energetického požadavku je hrazena anaerobně.
Vytrvalostní schopnosti s anaerobním základem: krátkodobá a rychlostní
- anaerobní procesy, které převažují (do 2-3 minut) se dále rozlišují. Aktivace ATP-CP systému tak vymezuje rychlostní vytrvalost, převážná aktivace LA systému vymezuje krátkodobou vytrvalost.
Rychlostní vytrvalost
- schopnost co nejdéle vykonávat činnost nejvyšší možné intenzity, tj. tuto intenzitu jednorázově nebo opakovaně udržet, s ohledem na možnosti ATP-CP systému je přibližně kolem 20 s.
- trénink rychlostní vytrvalosti vychází z rychlostního zatížení stimulujícího ATP-CP systém
- doba cvičení 5-20 s
- intenzita cvičení max
- interval odpočinku 1:4 (zatížení: zotavení)
- charakter odpočinku mírně aktivní
- počet opakování vyšší, 15-20 v sériích po 5-10, odpočinek mezi sériemi 5-10 min.
Krátkodobá vytrvalost, Silová vytrvalost
Krátkodobá vytrvalost, Silová vytrvalost
- pohybová schopnost co nejdéle vykonávat kontinuálně pohybovou činnost co možná nejvyšší intenzity pod dobu 2-3 minut Dominuje zde aktivace LA systému.Ve svalu se akumuluje laktát – nejméně 10 mmol/l. Spolu s dalšími kyselými metabolity postupně vyvolají acidózu – okyselení vnitřního prostředí.
- Doba cvičení 15s – 2-3 min, max kolem 45-60 s
- Intenzita: co možná nejvyšší a po zvolenou dobu pokud možno stabilní
- Interval odpočinku neumožňuje úplné zotavení, kolem 2-8 minut
- Způsob odpočinku: méně aktivní má nepříliš rychle likvidovat akumulovaný kyslíkový deficit a aktivnější má naopak procesy „splácení“ kyslíkového deficitu urychlit a ovlivnit tak objem anaerobních cvičení.
- Počet opakování 3-5, 10-20 sérií
Silová vytrvalost
- v řadě sportů se projev vytrvalostních schopností spojuje s nutností překonávat po delší dobu určitý odpor – náčiní, prostředí, gravitaci při lokomoci..
- může mít aerobní i anaerobní základ
- stimuluje se vytrvalostním zatěžováním se zdůrazněním silových složek pohybové činnosti – přídatným doplňkovým odporem v aplikovaných cvičeních a v závislosti na něm i rychlostí pohybu.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
- pohybová schopnost co nejdéle vykonávat kontinuálně pohybovou činnost co možná nejvyšší intenzity pod dobu 2-3 minut Dominuje zde aktivace LA systému.Ve svalu se akumuluje laktát – nejméně 10 mmol/l. Spolu s dalšími kyselými metabolity postupně vyvolají acidózu – okyselení vnitřního prostředí.
- Doba cvičení 15s – 2-3 min, max kolem 45-60 s
- Intenzita: co možná nejvyšší a po zvolenou dobu pokud možno stabilní
- Interval odpočinku neumožňuje úplné zotavení, kolem 2-8 minut
- Způsob odpočinku: méně aktivní má nepříliš rychle likvidovat akumulovaný kyslíkový deficit a aktivnější má naopak procesy „splácení“ kyslíkového deficitu urychlit a ovlivnit tak objem anaerobních cvičení.
- Počet opakování 3-5, 10-20 sérií
Silová vytrvalost
- v řadě sportů se projev vytrvalostních schopností spojuje s nutností překonávat po delší dobu určitý odpor – náčiní, prostředí, gravitaci při lokomoci..
- může mít aerobní i anaerobní základ
- stimuluje se vytrvalostním zatěžováním se zdůrazněním silových složek pohybové činnosti – přídatným doplňkovým odporem v aplikovaných cvičeních a v závislosti na něm i rychlostí pohybu.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Cíle kondiční přípravy, Kondiční schopnosti, Vytrvalost
Cíle kondiční přípravy
- je prioritně rozvoj PSch přiměřeným zatížením a s pomocí různých metod či modelů.
Kondiční schopnosti
- jsou podmíněny převážně faktory a procesy energetickými. Řadíme sem schopnosti vytrvalostní, silové a zčásti rychlostní.
Vytrvalost
- schopnost k dlouhodobému vykonávání pohybové činnosti určité intenzity, aniž by došlo ke snížení její efektivnosti, tzn. odolávat únavě.
- Geneticky determinovány asi ze 60-80 proc.
- Vytrvalostní výkony závisí na: ekonomice techniky prováděné aktivity, způsobu krytí energetických potřeb, schopnosti příjmu o2, optimálně tělesné hmotnosti, úrovni volní koncentrace zaměřené na překonání příznaků únavy a druhu vytrvalostní vzhledem k typu prováděné aktivity.
Druhy vytrvalosti (dle energetického zajištění pohybu):
- dlouhodobá
- střednědobá
- krátkodobá
- rychlostní
- je prioritně rozvoj PSch přiměřeným zatížením a s pomocí různých metod či modelů.
Kondiční schopnosti
- jsou podmíněny převážně faktory a procesy energetickými. Řadíme sem schopnosti vytrvalostní, silové a zčásti rychlostní.
Vytrvalost
- schopnost k dlouhodobému vykonávání pohybové činnosti určité intenzity, aniž by došlo ke snížení její efektivnosti, tzn. odolávat únavě.
- Geneticky determinovány asi ze 60-80 proc.
- Vytrvalostní výkony závisí na: ekonomice techniky prováděné aktivity, způsobu krytí energetických potřeb, schopnosti příjmu o2, optimálně tělesné hmotnosti, úrovni volní koncentrace zaměřené na překonání příznaků únavy a druhu vytrvalostní vzhledem k typu prováděné aktivity.
Druhy vytrvalosti (dle energetického zajištění pohybu):
- dlouhodobá
- střednědobá
- krátkodobá
- rychlostní
Vytrvalostní schopnosti s aerobním základem: dlouhodobá a střednědobá
- předpoklad zvýšený podíl pomalých svalových vláken, úroveň energetických rezerv ve svalu a jejich mobilizace, vysoký aerobní výkon a aerobní kapacita
Aerobní výkon (VO2max)
- nejvyšší možná individuální hodnota spotřeby kyslíku
- hodnoty se vyjadřují absolutně v litrech nebo relativně v mililitrech na kilogram hmotnosti za minutu
- sumárně odráží dýchání, činnost srdce a oběhu i výměnu látkovou ve svalové buňce, tedy údaje fyziologických funkcí podmiňujících 02 systém
Aerobní kapacita
- maximální spotřeba kyslíku po delší dobu (co nejdéle)
- co nejdéle pracovat v nejvyšší úrovní tzv. setrvalého stavu (rovnováha mezi potřebou a dodávkou kyslíku a dodávkou kyslíku při pohybové činnosti
- není jednoznačně definována, může jít o intenzity různé velikosti ( např. 60, 70, 80 ale i 100% VO2max)
- sleduje se doba po kterou lze v této intenzitě pracovat.
Stimulace vytrvalostních schopností
- výběr metody stimulace používáme vzhledem k cílenému rozvoji určitého druhu vytrvalosti:
- metody nepřerušovaného zatížení: souvislá s konstantní intenzitou, střídavá s plánovitou rytmicky nebo arytmicky se měnící intenzitou,
- fartleková: s měnící se intenzitou dle subjektivních pocitů
- metody přerušované: intervalová a interminentní s různou dobou trvání a různou intenzitou.
Aerobní výkon (VO2max)
- nejvyšší možná individuální hodnota spotřeby kyslíku
- hodnoty se vyjadřují absolutně v litrech nebo relativně v mililitrech na kilogram hmotnosti za minutu
- sumárně odráží dýchání, činnost srdce a oběhu i výměnu látkovou ve svalové buňce, tedy údaje fyziologických funkcí podmiňujících 02 systém
Aerobní kapacita
- maximální spotřeba kyslíku po delší dobu (co nejdéle)
- co nejdéle pracovat v nejvyšší úrovní tzv. setrvalého stavu (rovnováha mezi potřebou a dodávkou kyslíku a dodávkou kyslíku při pohybové činnosti
- není jednoznačně definována, může jít o intenzity různé velikosti ( např. 60, 70, 80 ale i 100% VO2max)
- sleduje se doba po kterou lze v této intenzitě pracovat.
Stimulace vytrvalostních schopností
- výběr metody stimulace používáme vzhledem k cílenému rozvoji určitého druhu vytrvalosti:
- metody nepřerušovaného zatížení: souvislá s konstantní intenzitou, střídavá s plánovitou rytmicky nebo arytmicky se měnící intenzitou,
- fartleková: s měnící se intenzitou dle subjektivních pocitů
- metody přerušované: intervalová a interminentní s různou dobou trvání a různou intenzitou.
Celková chronická patologická únava - přetrénování
Příznaky:
• výkonnostní
• poruchy motoriky (obratnosti, koordinace, reakce)
• zhoršení výkonů, snížení výkonnosti (síly, rychlosti, vytrvalosti)
• neuropsychické, chování
• ztráta motivace a chuti ke sportování, strach ze sportovního prostředí, vyhledávání mimosportovního prostředí a aktivit
• apatie, agresivita, lítostivost, podrážděnost, instabilita, intolerance, nerozhodnost, deprese, změny sexuálního chování
• somatické
• neurovegetativní - bolesti hlavy, břicha, průjmy, nechutenství, zvýšená chuť k jídlu, spavost, nespavost, žízeň, pocení, poruchy krevního tlaku a srdečního rytmu
• imunologické - větší nemocnost
• poruchy menstruačního cyklu
Příčiny:
• dlouhodobé přetěžování sportovním tréninkem a soutěžemi
• nedostatečné sledování reakce sportovce na trénink, jeho stavu
• nedostatečné znalosti trenéra a sportovce (či jeho rodiče) příčin, projevů a způsobů řešení přetrénování
• zanedbání regenerace sil
• odpočinek
• pití, strava, výživové doplňky
• nevyužití fyzioterapeutických prostředků regenerace (masáže, vodoléčba atd.)
• mimosportovní činnost a prostředí
• dlouhodobé organizační a technické problémy ve sportu
• opakované a dlouhodobé neplnění vlastních sportovních cílů
• podceňování zdravotních potíží, série zdravotních potíží
• agresivní - zatěžující sportovní prostředí - hluk, prach, špatná viditelnost, obtěžující osoby
• problémy s dopingem
• výkonnostní
• poruchy motoriky (obratnosti, koordinace, reakce)
• zhoršení výkonů, snížení výkonnosti (síly, rychlosti, vytrvalosti)
• neuropsychické, chování
• ztráta motivace a chuti ke sportování, strach ze sportovního prostředí, vyhledávání mimosportovního prostředí a aktivit
• apatie, agresivita, lítostivost, podrážděnost, instabilita, intolerance, nerozhodnost, deprese, změny sexuálního chování
• somatické
• neurovegetativní - bolesti hlavy, břicha, průjmy, nechutenství, zvýšená chuť k jídlu, spavost, nespavost, žízeň, pocení, poruchy krevního tlaku a srdečního rytmu
• imunologické - větší nemocnost
• poruchy menstruačního cyklu
Příčiny:
• dlouhodobé přetěžování sportovním tréninkem a soutěžemi
• nedostatečné sledování reakce sportovce na trénink, jeho stavu
• nedostatečné znalosti trenéra a sportovce (či jeho rodiče) příčin, projevů a způsobů řešení přetrénování
• zanedbání regenerace sil
• odpočinek
• pití, strava, výživové doplňky
• nevyužití fyzioterapeutických prostředků regenerace (masáže, vodoléčba atd.)
• mimosportovní činnost a prostředí
• dlouhodobé organizační a technické problémy ve sportu
• opakované a dlouhodobé neplnění vlastních sportovních cílů
• podceňování zdravotních potíží, série zdravotních potíží
• agresivní - zatěžující sportovní prostředí - hluk, prach, špatná viditelnost, obtěžující osoby
• problémy s dopingem
13. Složky sportovního tréninku
KONDIČNÍ PŘÍPRAVA (stimulace a rozvoj pohybových schopností – dále jen PSch)
- neboli kondiční trénink je zaměřen na vyvolání adaptačních změn v organismu sportovce a to především na rozvoj pohybových schopností. Rozvoj je determinován především faktory morfologickými, biochemickými, psychologickými a fyziologickými.
- Morfologické f.: tvar těla, procento tukové řasy, aktivní svalová hmota..
- Biochemické f.: stav bioenergetických systémů, regulačních systémů…
- Psychologické f.: motivace, emoce, regulace pohybové činnosti…
- Fyziologické f.: funkce systémů organismu, srdečně cévního, dýchacího, pohybového..
Rozlišení kondiční přípravy
- Obecná: zdůrazňovaná především v tréninku mládeže, působí komplexně na všechny PSch pomocí různorodých cvičení. Cílem je dosažení všestranného pohybového rozvoje.
- Speciální: v níž jde o proces se záměrem maximální stimulace PSch ve specifických sportovních dovednostech respektive ve speciálně vytvářené struktuře pohybu prostřednictvím tzv. zatěžování či motorického učení.
Formy kondiční přípravy
- intenzivní kondiční př.: zpravidla na počátku přípravného období – zvýšení kondice hráče nebo odstranění nedostatků. Min. 4-6 týdnů dle průběhu adaptačních mechanizmů limitujících zvýšení úrovně jednotlivých PSch. Postupně se zvyšuje intenzita, frekvence, koordinační složitost, psych. náročnost.
- Průběžná kondiční příprava: v soutěžním období. Úlohou je udržet dosaženou úroveň kondice. 20-30% tréninkového času s menší frekvencí a intenzitou.
- Rekondiční blok: uplatnění při delší přestávce v soutěžním období. Určena na obnovu kondice, dále na odstranění nedostatků. 30-50% tréninkového času.
- neboli kondiční trénink je zaměřen na vyvolání adaptačních změn v organismu sportovce a to především na rozvoj pohybových schopností. Rozvoj je determinován především faktory morfologickými, biochemickými, psychologickými a fyziologickými.
- Morfologické f.: tvar těla, procento tukové řasy, aktivní svalová hmota..
- Biochemické f.: stav bioenergetických systémů, regulačních systémů…
- Psychologické f.: motivace, emoce, regulace pohybové činnosti…
- Fyziologické f.: funkce systémů organismu, srdečně cévního, dýchacího, pohybového..
Rozlišení kondiční přípravy
- Obecná: zdůrazňovaná především v tréninku mládeže, působí komplexně na všechny PSch pomocí různorodých cvičení. Cílem je dosažení všestranného pohybového rozvoje.
- Speciální: v níž jde o proces se záměrem maximální stimulace PSch ve specifických sportovních dovednostech respektive ve speciálně vytvářené struktuře pohybu prostřednictvím tzv. zatěžování či motorického učení.
Formy kondiční přípravy
- intenzivní kondiční př.: zpravidla na počátku přípravného období – zvýšení kondice hráče nebo odstranění nedostatků. Min. 4-6 týdnů dle průběhu adaptačních mechanizmů limitujících zvýšení úrovně jednotlivých PSch. Postupně se zvyšuje intenzita, frekvence, koordinační složitost, psych. náročnost.
- Průběžná kondiční příprava: v soutěžním období. Úlohou je udržet dosaženou úroveň kondice. 20-30% tréninkového času s menší frekvencí a intenzitou.
- Rekondiční blok: uplatnění při delší přestávce v soutěžním období. Určena na obnovu kondice, dále na odstranění nedostatků. 30-50% tréninkového času.
Celková akutní patologická únava (v mnohém se překrývá se
• 1. stupeň - přetížení
• pocit slabosti, bolesti hlavy, poruchy vidění, nevolnost, závratě, poruchy myšlení a vnímání
• pokles systolického krevního tlaku, nitkovitý puls
• tachypnoe s obtížným dýcháním
• poruchy řeči, křeč mimického svalstva, třes prstů
• bledost pokožky a sliznic
• 2. stupeň - schvácení, přepětí
• cyanosa, obličeje, kůže, sliznic
• dušnost, bolest na hrudníku, bušení srdce
• nitkovitý až nehmatný puls, velmi nízký systolický krevní tlak, kolaps, oběhový šok
• zvracení, krvácení z nosu či jiných sliznic
• porucha svalového napětí - záškuby, spasmy. ochablost
Příčiny:
• nadměrná fyzická zátěž při vytrvalostním výkonu v TV, ve sportovním tréninku nebo soutěži
• nedostatečné sledování reakce sportovce na trénink, jeho stavu
• nízká úroveň adaptace na zátěž (trénovanosti)
• nevyužití prostředků regenerace sil - nápoje, výživové doplňky
• podceňování zdravotních potíží
• použití dopingu podporující pokračování ve výkonu a prohlubující vyčerpání
• psychostimulancia - stimulující nervovou činnost
• sympatomimetika - stimulující činnost srdce, dýchání a dalších orgánů, energetický metabolismus v buňkách
• analgetika - bránící v uplatnění ochranného mechanismu bolesti (při místní svalové i při celkové únavě)
• pocit slabosti, bolesti hlavy, poruchy vidění, nevolnost, závratě, poruchy myšlení a vnímání
• pokles systolického krevního tlaku, nitkovitý puls
• tachypnoe s obtížným dýcháním
• poruchy řeči, křeč mimického svalstva, třes prstů
• bledost pokožky a sliznic
• 2. stupeň - schvácení, přepětí
• cyanosa, obličeje, kůže, sliznic
• dušnost, bolest na hrudníku, bušení srdce
• nitkovitý až nehmatný puls, velmi nízký systolický krevní tlak, kolaps, oběhový šok
• zvracení, krvácení z nosu či jiných sliznic
• porucha svalového napětí - záškuby, spasmy. ochablost
Příčiny:
• nadměrná fyzická zátěž při vytrvalostním výkonu v TV, ve sportovním tréninku nebo soutěži
• nedostatečné sledování reakce sportovce na trénink, jeho stavu
• nízká úroveň adaptace na zátěž (trénovanosti)
• nevyužití prostředků regenerace sil - nápoje, výživové doplňky
• podceňování zdravotních potíží
• použití dopingu podporující pokračování ve výkonu a prohlubující vyčerpání
• psychostimulancia - stimulující nervovou činnost
• sympatomimetika - stimulující činnost srdce, dýchání a dalších orgánů, energetický metabolismus v buňkách
• analgetika - bránící v uplatnění ochranného mechanismu bolesti (při místní svalové i při celkové únavě)
Průběh laktátové křivky
Anaerobní práh
Stav dynamické rovnováhy mezi produkcí a odbouráváním laktátu při přechodu od aerobního
k anaerobnímu způsobu štěpení cukrů.
TF 160 - 180 tepů . min-1
Laktát 4 -6 (u rychlostních typů) mmol.l-1
Druhy zotavení
• průběžné
• bezprostřední
• dlouhodobé
Fáze zotavení
• pomalá
• rychlá
Aktivní regenerace
• pedagogické prostředky
• biologické prostředky
• psychologické prostředky
Zatěžování –superkompenzace
Přechodné zvýšení aktuálního energetického potenciálu organismu.
Hodnoty doby superkompenzace
Energ. Zdroje doba trvání zátěže doba nástupu superkompenzace
ATP –CP 5 s 4 -5 min.
ATP –CP 20 s 20 -30 min.
LA 40 s 60 min.
LA – O2 15 min. 12 hod.
O2 2 hod. 2 -3 dny
O2 5 hod. 4 -5 dnů
Stav dynamické rovnováhy mezi produkcí a odbouráváním laktátu při přechodu od aerobního
k anaerobnímu způsobu štěpení cukrů.
TF 160 - 180 tepů . min-1
Laktát 4 -6 (u rychlostních typů) mmol.l-1
Druhy zotavení
• průběžné
• bezprostřední
• dlouhodobé
Fáze zotavení
• pomalá
• rychlá
Aktivní regenerace
• pedagogické prostředky
• biologické prostředky
• psychologické prostředky
Zatěžování –superkompenzace
Přechodné zvýšení aktuálního energetického potenciálu organismu.
Hodnoty doby superkompenzace
Energ. Zdroje doba trvání zátěže doba nástupu superkompenzace
ATP –CP 5 s 4 -5 min.
ATP –CP 20 s 20 -30 min.
LA 40 s 60 min.
LA – O2 15 min. 12 hod.
O2 2 hod. 2 -3 dny
O2 5 hod. 4 -5 dnů
12. Tréninkové (soutěžní) zatížení
Parametry zatížení
• doba trvání
• počet opakování
• intenzita zatížení
• délka odpočinku
• charakter odpočinku
Objem zatížení
Kvantitativní ukazatel, udává množství (počet tun, počet kilometrů, dobu zatížení ap.).
Intenzita zatížení
Kvalitativní ukazatel, charakterizuje velikost úsilí (udává se v TF, %VO2max, mmol.l-1).
Vztah mezi objemem a intenzitou zatížení
Zdroje energie pro pohyb
ATP - kyselina adenosintrifosforečná
ATP → ADP + P + E → tj. energie pro sval
ADP + P + E → ATP
↓
Energie pro resyntézu ATP
získává se ze:
2 způsoby štěpení
3 zdroje
4 zóny energetického krytí
2 způsoby štěpení látek
• aerobně - za přístupu kyslíku
• anaerobně - bez přístupu kyslíku
3 zdroje energie pro resyntézu ATP
• CP
• cukry
• tuky
4 zóny energetického krytí pro resyntézu ATP
1. ATP -CP zóna anaerobně CP 15s
2. LA zóna anaerobně cukry 2 -3 min.
3. LA - O2 zóna aerobně cukry 5 -10 min.
anaerobní
4. O2 zóna aerobně cukry hodiny
tuky
• doba trvání
• počet opakování
• intenzita zatížení
• délka odpočinku
• charakter odpočinku
Objem zatížení
Kvantitativní ukazatel, udává množství (počet tun, počet kilometrů, dobu zatížení ap.).
Intenzita zatížení
Kvalitativní ukazatel, charakterizuje velikost úsilí (udává se v TF, %VO2max, mmol.l-1).
Vztah mezi objemem a intenzitou zatížení
Zdroje energie pro pohyb
ATP - kyselina adenosintrifosforečná
ATP → ADP + P + E → tj. energie pro sval
ADP + P + E → ATP
↓
Energie pro resyntézu ATP
získává se ze:
2 způsoby štěpení
3 zdroje
4 zóny energetického krytí
2 způsoby štěpení látek
• aerobně - za přístupu kyslíku
• anaerobně - bez přístupu kyslíku
3 zdroje energie pro resyntézu ATP
• CP
• cukry
• tuky
4 zóny energetického krytí pro resyntézu ATP
1. ATP -CP zóna anaerobně CP 15s
2. LA zóna anaerobně cukry 2 -3 min.
3. LA - O2 zóna aerobně cukry 5 -10 min.
anaerobní
4. O2 zóna aerobně cukry hodiny
tuky
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)