Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Signalizace

Pokud se dostane jednotlivec nebo skupina do nesnází a je přitom odkázán na cizí pomoc, nezbývá než upozornit na sebe srozumitelným signálem. Mezinárodně uznávaným alpinistickým znamením nouze je vyslání akustického nebo optického signálu v pravidelných intervalech 6x za minutu/1 minuta pauza.
Akustická signalizace se provádí většinou pískáním. Standardní signál volajícího o pomoc je šest hvizdů za minutu (po deseti vteřinách), následuje minutová pauza. Během ní čekáme na odpověď - signál odpovídajícího má frekvenci tři písknutí za minutu. Nemůžeme-li pískat, musíme si vystačit s voláním ve stejné frekvenci. Hlasité volání je však poměrně namáhavé, zraněný volající by se mohl zbytečně vyčerpávat. Proto je dobré nosit s sebou do hor i píšťalku.

Optická signalizace je většinou rozeznatelná na větší vzdálenost. Přes den použijeme nějaký nápadný předmět (barevný kus oděvu), v noci je přirozeným signálem světlo. Zde se používá nejčastěji opakování signálu v intervale 5 vteřin po dobu jedné minuty, následuje opět čekání na odpověď.
Navádění vrtulníku záchranné služby se provádí máváním. Dáváme znamení, zda potřebujeme pomoc (pažemi značíme Y - yes) nebo ne (N - no) (obr.3).

PRVNÍ POMOC NA HORÁCH

Na horách dochází často k velmi těžkým, sdruženým a mnohočetným zraněním, provázeným zlomeninami, krvácením, poraněním vnitřních orgánů a šokem. Vyskytují se také popáleniny, úpal, při bouřkách hrozí zasažení bleskem, v zimě mohou turisty ohrozit omrzliny a podchlazení. U horolezců se setkáme i s oběhovým selháním po visu na laně a ve větších výškách se mohou projevit příznaky akutní horské nemoci. I v běžném životě je každý povinen poskytnout pomoc, a o to více to platí v horách. Tam může i menší úraz znamenat tragédii. Na pomoc je nutné čekat zpravidla delší dobu, a proto by měl každý znát základní pravidla při poskytování první pomoci. Od nehody do příchodu záchranné skupiny zraněného nikdy nenecháváme o samotě, uklidňujeme ho a povzbuzujeme, zároveň musíme dobře zorganizovat záchrannou akci - zavolat nebo dojít pro pomoc. O stanicích horské služby se před túrami informujeme, v nouzi nám pomůže i jejich vyznačení na mapě (čtverec s červeným křížem).

2.1 Lékárnička na horách
Na horské túře by nikdy v batohu alespoň jednoho z účastníků skupiny neměla chybět vybavená lékárnička. Při vícedenní výpravě do hor nebo pobytu na horské chatě mimo civilizaci je to samozřejmostí.
Jednodenní túra:
• hotové sterilní obvazy (4ks)
• pružná elastická obinadla
• 4 zavírací špendlíky
• trojcípý šátek
• náplast s polštářkem š.6cm a 8cm, náplast bez polštářku (různá)
• rychloobvaz (4ks)
• desinfekce (Jodisol, Septonex)
• tablety proti bolestem (Paralen)
• proti alergickým reakcím (Dithiaden, Hydrocortizon)

Vícedenní pobyt (přidáme navíc):
• tablety proti křečím v břiše (Spasmoveralgin)
• tablety proti bolestem (Ibuprofen, Biseptol, Algifen)
• tablety proti průjmu (Endiform, Endiaron, Reasec)
• projímadlo (Guttalax)
• tablety proti kašli (Kodynal, Bromhexin, Stoptussin)
• tablety proti horečce (Acylpyrin, Superpyrin)
• mast na infikované rány (Framykoin, Infadolan)
• vitamíny (Spofavit, Celaskon, B-komplex)
• mast proti oparům a opruzeninám (Infadolan, Dermazulen, Framykoin)
• penicilín (Penclen)
• mast proti UV záření
• na zánět spojivek (O-Septonex)
• proti rýmě (Sanorin)
• namožení, podvrtnutí (Heparoid, Ketazon, Yellon)
• hypermangan na dezinfekci vody (1 zrnko na 1 litr na 10 minut)

Nehoda-turistika,horolezectví

I při vší opatrnosti může při turistice nebo horolezectví dojít k úrazu, který mívá ve větších výškách komplikovanější průběh a následky než v civilizovaném prostředí nebo v nížině. Ve vysokohorském terénu se střetáváme nejčastěji s případy:
• Nezvěstnost - pokud se někdo nevrátí po túře včas do chaty nebo ubytovny, k autobusu, vlaku, na parkoviště nebo domů, po uplynutí přiměřené čekací doby hlásíme případ Horské záchranné službě nebo policii pokud se turista nevrátí po vycházce v podtatranské obci. Hlášení je naléhavé zejména při špatném počasí.
• Lehké zranění nebo únava - postiženého bezpečně uložíme na chráněné místo, ošetříme, pokud na to máme prostředky a po zotavení mu pomůžeme sestoupit k nejbližší chatě, lesovně, lanovce nebo do osady. Odtud mu zabezpečíme odvoz.
• Vážné zranění, neschopnost další chůze - postiženého bezpečně uložíme, po ošetření ho chráníme před chladem a co nejdříve pošleme zprávu horské službě (hodí se mobilní telefon) s přesným udáním místa nehody, druhu zranění a dalšími údaji (totožnost, stav, bydliště). Nenecháváme ho samotného, i za špatného počasí vždy někdo při postiženém musí zůstat.
• Zabloudění a uvíznutí v těžkém terénu - turista, který se pohybuje po značených trasách, je s velkou pravděpodobností této nepříjemnosti ušetřen. Pokud však vidí nebo slyší zbloudilce volat o pomoc, je třeba co nejpřesněji určit místo a poslat zprávu na stanici horské služby. Pokud to okolnosti dovolují, je dobré vyrozumět zbloudilé a setrvat s nimi v kontaktu do příchodu zachránců

10 pravidel pro pohyb ve volném terénu

• Nikdy se do volného terénu nevydávejte sami.
• Uzpůsobte túru předpovědi počasí a lavinovému nebezpečí a informujte se u spolehlivé osoby na vámi zamýšlenou oblast či trasu.
• Nikdy nezapomeňte lavinový vyhledávač stejně jako lavinovou lopatku, sondu a mobilní telefon (každý musí mít celý komplet). Tam, kde je sníh velmi hluboký, používejte, když tak lyžařské brzdičky a ne bezpečnostní řemínky.
• Vyhněte se místům s hlubokým sněhem alespoň tři nejbližší dny po velkém sněžení.
• Nelyžujte mimo sjezdovky a v hlubokém sněhu bez dobře nacvičené záchrany, včetně první pomoci a bez schopnosti správného použití lavinových záchranných pomůcek.
• Používejte airbag, ale nevkládejte do něj příliš velkou naději, mohlo by to vést k podcenění rizik.
• Udržujte bezpečnou vzdálenost mezi vámi a vašimi kamarády jak během výstupu, tak i během sjezdu, aby se případné riziko v kritických momentech omezilo pouze na jedinou osobu v danou chvíli.
• Vyhněte se místům s navátým hlubokým sněhem na závětrných svazích.
• Používejte stejnou trasu pro sjezd, jakou jste použili pro výstup, tak totiž budete znát lépe stav sněhové pokrývky a terén.
• V Případě pochyb či dokonce zlé předtuchy = vždy řekněte ne!

Počasí

Na horách se počasí mění velice často a také velmi rychle. Základním pravidlem při plánování túr by mělo být zjištění předpovědi počasí alespoň na nejbližších 24 hodin a jeho přibližný vývoj na příští dny. Často lze navrhnout např. odpočinkový den nebo oddechovou túru dolinou, když víme o přecházejícím frontálním systému, při němž dochází na hřebenech ke vzniku bouřek. Vyplatí se sledovat předpovědi počasí se synoptickou mapou, nebo se den předem informovat na střediscích nebo internetu horské záchranné služby (HZS/TOPR). K tomu je dobré znát alespoň nejpoužívanější meteorologické termíny. Alespoň základní vědomosti o tom, jaké meteorologické jevy signalizují změnu k horšímu, jsou důležité pro každého, kdo se vydá do vysokohorského terénu. Uvádíme několik praktických pomůcek, jak odhadnout pěkné nebo špatné počasí (v létě). Tyto metody je třeba brát s určitou rezervou, v horském prostředí nemusí být vždy spolehlivé.
Kdy čekat pěkné počasí?
• roste atmosférický tlak, kouř stoupá kolmo vzhůru
• pokud vane vítr, je spíš východních směrů
• jasná (i když třeba chladná) noc, rosa, ranní mlha klesá a rozpouští se při zemi
• Slunce při východu a západu je zbarveno do žluta
• oblaky jsou typu cirrus, cirrostratus, cirrocumulus (vysoká oblačnost) (obr.1); pokud se přes den vytvářejí oblaky typu cumulus, dochází navečer k jejich rozpouštění
• viditelnost je dobrá, ale vzdálenější obzory jsou v oparu
A kdy naopak čekat počasí zhoršené?
• tlak vzduchu klesá, kouř se různě kroutí, nebo jde vodorovnými směry
• větry přicházejí ze západních směrů
• v noci nedochází k tvorbě rosy, rozdíl teploty ve dne a v noci je malý, ráno mlhy stoupají
• oblačnost, tvořící se přes den, je nízká (typ nimbostratus) - věští déšť
• pokud jsou mraky typů cumulus až cumulonimbus, čekáme bouřky
• ve dne je viditelnost do dálky nápadně dobrá, i vzdálené obzory jsou zcela jasné

Bouřka
Největšími povětrnostními riziky na horách v létě jsou bouřky a s nimi související déšť, kroupy a blesky, dále nízká oblačnost, která pokryje vrcholy a projevuje se jako snížená viditelnost a zhoršuje orientaci. Ochlazení je při bouřce běžným doprovodným jevem, a pokud promokneme, hrozí nám nejen drkotání zubů, ale hlavně nachlazení. Navíc to může vést ke zvýšení únavy a tím ke zbytečnému ohrožení.
Zásady při bouřce
Největší nebezpečí ale hrozí v hřebenových partiích od blesku. Pokud se skupina dostane do centra bouřky, má několik možností, jak snížit pravděpodobnost zásahu osob bleskem, ale vyhnout se zcela tomuto riziku už nelze. Elektrický výboj totiž není bodový, ale plošný a zasáhne najednou širší okolí svého hlavního kanálu. Je důležité pamatovat na několik hlavních zásad:
• Nesnažit se utíkat dlouhými kroky. Vzniká tím tzv. "krokové napětí", které nás vystavuje nebezpečí elektrického šoku.
• Snažit se izolovat od masivní, pevné skály, ta totiž vede proud. Je lepší dostat se na suťový podklad, nebo si například sednout na batoh, z nějž jsme vyházeli kovové předměty.
• Vyvarovat se vyvýšených míst, ale i úpatí skalních stěn. Zde je riziko zásahu největší. Také pod převisy či v ústí jeskyní není úplně bezpečno - hrozí efekt "zkratového můstku". To znamená, že výboj si zkrátí cestu mezi dvěma vodivějšími objekty přes lidské tělo.
• Pamatovat si, že kovové předměty jako např. řetězy, kovové žebříky či kramle působí jako bleskosvod. Takže pokud je to jen trochu možné, zajištěným úsekům cesty je třeba se v bouřce vyhnout.

Názvosloví-turistika

Uvádíme zde jen základní terminologii a přehled názvů horských terénních útvarů vyskytujících se nejčastěji v turistických a horolezeckých průvodcích:
Rozsocha je pobočný hřeben odbočující z hlavního hřebene v tzv. uzlovém bodě. Z hřebene směrem do doliny vybíhá množství malých hřebínků - žebra, dále ostruhy, pilíře (ostrá žebra), a tím vytvářejí kotliny. Mezi průběhem hřebene a dolinou je úbočí, svah (zatravněné, s kosodřevinou, mírnější) nebo stěna (strmější, skalnatá) (obr.2).
Útvary reliéfu
1. Vrcholy
• hora, vrch, štít
• věž, roh, zub, hrot, jehla (užší a strmější)
• žandarm (věžička), kopa (oblá)
2. Prohlubeniny mezi vrcholy
• sedlo (výrazné)
• štěrbina (úzké)
• průhyb (nevýrazné mělké)
3. Jiné útvary v hřebeni
• kůň (ostří hřebene)
• výšvih (přerušení plynulého spádu hřebene srázem)
Členitost skály (stěny)
1. Svislé nebo šikmé útvary
• žleb, žlab, rokle, žlábek, komín, spára, puklina, trhlina = vyhloubeniny (negativní tvar)
• hrana = výstupek nad okolí (pozitivní tvar)
2. Útvary převážně horizontálního průběhu
• plotna (hladká, málo členitá nebo nečlenitá plochá skála různého sklonu)
• lišta, římsa, lávka, pás, rampa, galerie
• převis, střecha, terasa, balkon, kazatelna
Dolina
• tvarovaná vodou (tvar V) nebo ledovcem (tvar U)
• jezera, plesa
• patra a prahy doliny
• ledovcové morény, firnová pole
• suťoviska a suťové kužele

14 oficiálních zásad bezpečnosti

• Před odchodem na túru se zapište do "Knihy vycházek a túr" s udáním trasy a předpokládanou dobou návratu. Zkontrolujte výstroj a výzbroj.
• Na túru choďte ve skupině nejméně tří osob. Při úrazu mohou vždy dva dopravit třetího do bezpečí, nebo jeden může zůstat u postiženého a druhý vyhledá pomoc.
• Pohybujte se jen po vyznačených turistických cestách, v zimě na hřebenech podle tyčového značení. Vylučujete tak možnost zbloudění.
• Nerozdělujte se - nejzdatnější členové skupiny jdou v jejím čele a závěru. Tempo postupu se řídí podle nejslabšího účastníka skupiny (děti). Pravidelně kontrolujte počet osob ve skupině.
• Po 15-20 minutách pochodu udělejte krátkou zastávku, zvolte vhodné oblečení a upravte si výzbroj.
• Nepodceňujte nebezpečí hor, nepřeceňujte své schopnosti a síly a schopnosti svých společníků.
• Zásadně neměňte plánovaný záměr túry. V případě potřeby túru zkraťte, aby nebyl překročen stanovený čas návratu.
• V případě, že se rozhodnete nebo jste okolnostmi přinuceni nevrátit se do místa ubytování, oznamte to neprodleně ubytovateli, není-li to možné, pak Horské službě nebo policii.
• Dostanete-li se do nesnází, nepodléhejte panice. Věřte, že z každé nouze lze nalézt východisko.
• Chraňte veškeré orientační, informační a výstražné značky a tyčové značení.
• Řiďte se radami a pokyny Horské služby.
• Nevstupujte do míst, která jsou označena jako lavinová pole.
• Při nehodě jiných jste povinni poskytnout první pomoc a úraz ohlásit na nejbližší chatu nebo stanici Horské služby (tab.1).
• Ochraňujte horskou přírodu - neodhazujte odpadky (patří do koše nebo batohu), neplašte zvěř pokřikem či provozem tranzistorových přijímačů, netrhejte horské květiny, nelamte kleč, keře, stromky, nerozdělávejte oheň (mimo vyhrazená místa), nezkracujte si cestu, choďte jen po vyznačených chodnících

Nepsaná (morální) pravidla

Na horách bylo vždy dobrým zvykem vzájemné zdravení. Vždy, když se potkali dva lidé nebo dvě skupiny, pozdravili se běžnými pozdravy jako "ahoj", "dobrý (den)", "čaute", apod. Mezi "skalními" a slušnými turisty toto pravidlo stále platí, avšak výjimek je čím dál víc, a tak se stává, že narazíte na rodinku, která neřekne ani "bů" a místo toho vám vrazí teleskopickou hůl téměř pod nohy. S tím souvisí i druhé "nepsané" pravidlo - dávání přednosti. Toto pravidlo říká, že přednost na chodníku mají vždy ti, kteří jdou nahoru. Důvodů proč je tomu právě takto jsem slyšel hned několik, ale nejracionálnější je to, že ten kdo jde nahoru, má svoje tempo, které při každém nuceném zastavení ztrácí a jeho opětovné nabytí stojí víc fyzických sil než toho, kdo sestupuje a jde dolů de facto vlastní vahou a setrvačností. Tak tomu bývalo v Tatrách i jiných pohořích, ale v poslední době se také vytrácí, což někdy při výstupu s dvacetikilovým batohem nepotěší.

Organizace túry

Ve vysokohorském terénu se nikdy nepohybujeme sami. Minimální počet turistů pro horskou výpravu je tři. Každá větší skupina má mít zkušeného vedoucího a skupinu uzavírá vždy další zkušený turista nebo druhý vedoucí. Vedoucí i uzavírající člen by měli stále udržovat skupinu pohromadě a nepřipustit oddělení kohokoliv v horském terénu. Rychlost chůze a rychlost celého postupu volíme vždy podle nejslabšího člena. Chůze má být pravidelná, uvolněná, avšak nikoli loudavá. Tempo stále udržujeme a nezapomínáme ani na pravidelné zastávky na odpočinek a svačinu. V horském terénu neplánujeme trasu v délkových mírách (kilometrech), ale vždy v časových jednotkách (podle průvodců, orientačních tabulek, vlastní zkušenosti). I přes dobré naplánování túry se někdy vyskytnou na trase nečekaná zdržení (např. stržené můstky přes potoky, čekání na řetězech a podobně). Pro tyto případy je při odhadu celkové doby túry úplně nezbytné ponechat si časovou rezervu. Pro túry v letním období platí, že nástup má být co nejdříve ráno. Ráno v létě bývá počasí pěkné a až během dopoledne se začíná zhoršovat. Je tedy dobré mít v poledne nejexponovanější úseky hřebenů za sebou. V podzimních měsících nebo v zimě je třeba myslet i na včasný návrat před setměním.

Nebezpečí na horách

Hory jsou krásné, ale i zrádné. Umějí být neúprosné vůči těm, kteří nerespektují jejich zákony. Dnes se setkáváme často s podceňováním nebezpečí hor a přeceňováním vlastních sil. Do hor chodí stále více lidí, ale souběžně s narůstáním návštěvnosti stoupá i úrazovost.
Dříve se nebezpečí v horách rozdělovalo na subjektivní (které si člověk zavinil sám) a objektivní (které mu hrozilo bez jeho přičinění). Dnes je toto rozdělení již překonané, neboť podle dlouhodobých statistik víme, že k většině nehod dochází z příčin člověkem ovlivnitelných. Výjimkou zůstávají sněhové laviny a padání skal, které nebylo možno předpokládat. Příčiny úrazů a neštěstí v horách lze shrnout do následujících čtyř skupin (u každé je vždy uveden konkrétní příklad):
• Neznalost terénu
Omyl při nástupu túry, nedodržení správného směru výstupu, neinformovanost o schůdnosti a obtížnosti túry, ztráta orientace na hřebenech a vrcholech, sestup neznámým směrem.
• Neznalost zásad pohybu v terénu
Volba nepřiměřené túry, nevhodný počet a nerovnoměrná úroveň účastníků, nepozornost při postupu, uvolnění kamene, postup bez časové a technické rezervy, chybějící záznam o túře na chatě (ubytovně) nebo na HS.
• Nedostatečná výstroj a výzbroj
Nevhodná obuv, není rezerva tekutin, potravin a oblečení, chybí lékárnička.
• Podcenění vývoje povětrnostních podmínek
Náhlé ochlazení, mlha, déšť, déšť se sněhem nebo sněžení, kroupy, náledí a námraza, letní bouřka, silný vítr (zejména při silném ochlazení nebo mrazu) a lavinové nebezpečí.
Během túry je nutno sledovat vývoj oblačnosti a větru a v případě změny počasí se rozhodnout pro urychlené dokončení trasy nebo její přerušení a návrat nejvhodnějším způsobem (únikové varianty). Zhoršení počasí má vliv nejen na schůdnost terénu, ale i na psychiku člověka. Jen mlha a blížící se noc může u něj vyvolat depresivní stavy, které ubírají síly, snižují výkon, pozornost, zpomalují rozhodování a často vyvolávají i paniku.

ZÁSADY TURISTIKY NA HORÁCH

ZÁSADY TURISTIKY NA HORÁCH

Turistika - a zvláště pak ta vysokohorská - se dnes stává stále oblíbenějším způsobem trávení volného času. Pojmy jako VHT, treking, nordic walking nebo mountaineering slyšíme ze všech stran a někdy se zdá, že už to celé přerostlo spíše v módní záležitost - lehčí odvar tzv. adrenalinových sportů. Samozřejmě příroda a hory vždy přitahovaly, přitahují a budou přitahovat spoustu lidí. Snaha dokázat si, že na to mám, láska k přírodě nebo jen touha po samotě a relaxaci - to jsou některé z mnoha důvodů, proč se na hory vydáváme. Bohužel stinnou stránkou této "propagace" hor a pohybu v nich je fakt, že se mnohdy do kopců pouští i lidé bez znalosti alespoň základních zásad chování v tomto specifickém prostředí, bez schopnosti předvídat a kalkulovat s rizikem, bez schopnosti odhadnout svoje síly a možnosti. Kvalitní vybavení samo o sobě bezpečný a bezproblémový návrat nezajistí - každoroční statistiky Horské služby jsou toho smutným důkazem... Turistika v horách klade mnohem vyšší nároky na vybavení turisty, na správnou taktiku postupu a na dobrou techniku pohybu než ostatní druhy turistiky. Na dodržování zásad bezpečnosti závisí nejen zdraví, ale mnohdy i životy turistů. Nejpřesvědčivěji k podobnému zjištění dojdeme, když nás na túře zastihne letní sněhová bouře a když mlha a tma znemožní orientaci. Potom se dobře schůdný chodník mění v terén horolezecké obtížnosti. Pak každá chyba mívá těžké následky a mnohdy vyústí ve zbytečné neštěstí.


Článek podporuje:
inline hokej, nordic skating, helmy levně

Příprava túry

Turistika ve vysokých horách má svá specifika. Měli bychom je znát, umět předvídat a velkou pozornost bychom měli věnovat už organizaci túry. Předem je třeba znát základní popis a náročnost túry a připravit se na možná nebezpečí, která nás na ní můžou potkat, včetně změn počasí. Velký vliv na zážitek z túry má počasí. Slunečné počasí bereme automaticky jako příznivé, ale právě v tomto období se mohou objevit záludné bouřky. Pro lepší představu o tom, co nás na túře čeká, bychom se měli seznámit se základními názvy terénních útvarů.

Vybavení na túru

K dobrému pocitu z pobytu v horách přispívá velkou měrou turistické vybavení. Kvalitní obutí zajišťuje pohodlnou chůzi v těžkém skalním terénu, svrchní nepromokavé oblečení máme připravené pro případ zhoršení počasí. I při obloze bez mráčku balíme s sebou náhradní oblečení jako suchou rezervu. Nesmíme zapomenout ani na kvalitní batoh, ve kterém všechno na zádech poneseme, na dobrý spací pytel na přečkání nocí na chatách nebo v bivaku. V kvalitním stanu se vyspíme v kempu i za nepohody (déšť, vítr, sněžení). Pro náročnější turistiku si raději pořídíme speciální vybavení zabezpečující maximální komfort. Např. funkční termoprádlo, nepromokavé a přitom prodyšné materiály Gore-Tex, Gelanots, BlocVent ad.
Boty - určeny pro pohyb v náročném horském terénu, pro chůzi s těžkým batohem. Tomu odpovídá tuhá, hrubě profilovaná podrážka, která zajistí stabilitu na nerovných a kluzkých površích (zn. Vibram). Většinou kožené s co nejmenším počtem švů nebo kombinované (kůže se syntetickou tkaninou). Výška boty nad kotníky zvyšuje stabilitu a je nutnou ochranou proti vymknutí kotníku, nové typy mají i odpružení došlapné plochy. Boty jsou velmi pevné, odolné, čemuž často napomáhají gumové pásy po okrajích, na špičce nebo přímo přes ni. Boty jsou pro vysokohorskou turistiku nejlepší a jsou vhodné i do zimních podmínek (v kombinaci s mačkami). Pro náročné ledovcové túry/lezení v ledu používáme skeletové boty s vložkou.
Oblečení - Základní účel oblékání na túru je udržení těla v teple. Zásadně si vybíráme oblečení, které poskytne spolehlivou ochranu proti nepřízni počasí. Dále si všímáme, jak oděv propouští vypařovanou vlhkost a jestli umožňuje výměnu vzduchu mezi vrstvami. Důležitá je také hmotnost, objem, dobrý pohyb, alergologické vlastnosti apod. Hlavním principem při oblékání na túru je vrstvení oděvů.
Batohy - Na batozích se uplatnily nové materiály s velmi dobrými vlastnostmi (otěruvzdornost, nepromokavost, ad.). Moderní turistické batohy zaručují pohodlí i při náročné fyzické zátěži. U batohů hraje při výběru velkou roli jeho objem a způsob použití a s tím související nosný systém batohu. Objemné batohy pro turistiku jsou většinou vybaveny polstrovanými ramenními popruhy, tvarovatelnou výztuhou zad, funkčními bederními pásy, řadou přezek a spon, kapsami uvnitř i vně batohu. Ruksak bývá rozdělen do komor se samostatným vstupem se zipovou přepážkou. Batohy určené pro horolezce mají speciální provedení na uchycení lana, maček, cepínu a dalšího materiálu, a skialpinisty těší úchyty lyží či lavinové lopaty.
Spacáky - Vždy předem musíme vědět, kde a jak chceme spacák použít, protože žádný z pytlů není univerzální. Různé oblasti použití kladou na spací pytel jiné nároky na kvalitu.
Stany - U výběru stanu rozhodují použité materiály na vnější stan (tropiko), podlážku, umístění a počet vchodů, možnost odkládacího prostoru a další nepostradatelné vlastnosti pro dobré pohodlí (kapsy, moskytiéra, detaily spojů). Rozhodují podmínky, do kterých stan vybíráme. A navíc je tu ještě kapacita stanu.
Další vybavení - Pokud nevlastníte nepromokavou bundu, vždy si s sebou na túru berte pláštěnku i deštník (ten ovšem není vhodný do náročnějšího terénu). Dále náhradní ponožky, náhradní tričko, teplý svetr nebo mikinu, čepici, rukavice, popř. i šátek či šálu (vše zabalte nepromokavě do batohu). I v létě se můžeme setkat v horách se sněžením! Vždy se vám můžou hodit oblíbené teleskopické hole. Mějte s sebou brýle proti slunci a opalovací krém, ve vyšších nadmořských výškách je silnější UV záření a hrozí spálení nebo poškození zraku. Vedle pravidelně užívaných léků by si měl vzít každý základní zdravotnický materiál jako např. náplasti, obinadlo. Chybět nesmí něco vydatného k jídlu (chléb, sýr, paštiku, zeleninu, ovoce, tabulku čokolády, sušenky, müsli) a také dostatek tekutin (voda z horských potoků není vhodná k pití), doporučuje se 2l. Často se také hodí termoska s teplým čajem, který spolehlivě zahřeje. Odpadky si bereme vždy z túry s sebou zpět dolů.