Nepsaná (morální) pravidla

Na horách bylo vždy dobrým zvykem vzájemné zdravení. Vždy, když se potkali dva lidé nebo dvě skupiny, pozdravili se běžnými pozdravy jako "ahoj", "dobrý (den)", "čaute", apod. Mezi "skalními" a slušnými turisty toto pravidlo stále platí, avšak výjimek je čím dál víc, a tak se stává, že narazíte na rodinku, která neřekne ani "bů" a místo toho vám vrazí teleskopickou hůl téměř pod nohy. S tím souvisí i druhé "nepsané" pravidlo - dávání přednosti. Toto pravidlo říká, že přednost na chodníku mají vždy ti, kteří jdou nahoru. Důvodů proč je tomu právě takto jsem slyšel hned několik, ale nejracionálnější je to, že ten kdo jde nahoru, má svoje tempo, které při každém nuceném zastavení ztrácí a jeho opětovné nabytí stojí víc fyzických sil než toho, kdo sestupuje a jde dolů de facto vlastní vahou a setrvačností. Tak tomu bývalo v Tatrách i jiných pohořích, ale v poslední době se také vytrácí, což někdy při výstupu s dvacetikilovým batohem nepotěší.