- závodníci překonávají 28 pevných překážek, 7 s vodním příkopem
- překážky jsou rozmístěny rovnoměrně (1/5 kola)
- od startu k počátku prvního úplného kola musí běžet bez překážek
překážky
muži: výška 0,914m, šířka 3,940m
ženy: výška 0,762 m, šířka 3,940m
překážka na vodní příkop – šířka 3,66m – musí být pevně na zemi
Hmotnost – 80 – 100kg
Vodní příkop stejně široký jako překážka 3,66 m
POHYBOVÉ HRY V HODINÁCH ATLETIKY
Hry na rozvoj rychlosti
- honička ve třech, trojice, každý z trojice honí dva ostatní
- stíhací závod o nejlepšího běžce, v kruhu 6 m od sebe, snaží se dostihnout předcházejícího, je vyřazen
- bodovaný závod družstev na okruhu, 4 družstva ve čtverci, první startuje, oběhne čtverec a dává dotykem znamení ke startu dalšího
- závod jednotlivců s obíhání mety
- kruh proti kruhu, dva soustředěné kruhy, klusajíc podle sebe v protisměru, na signál vystartují žáci vnějšího kruhu, žáci z vnitřního kruhu se je snaží dostihnout dříve než doběhnou za vyznačené čáry po obou stranách hřiště 20 – 30 m od středu kruhu
- stíhací závod k metě, družstva v zástupu, jednotlivci 5 m od sebe, na signál se snaží dohnat předešlého a zároveň se nenechat chytit žákem za sebou.
- honička ve třech, trojice, každý z trojice honí dva ostatní
- stíhací závod o nejlepšího běžce, v kruhu 6 m od sebe, snaží se dostihnout předcházejícího, je vyřazen
- bodovaný závod družstev na okruhu, 4 družstva ve čtverci, první startuje, oběhne čtverec a dává dotykem znamení ke startu dalšího
- závod jednotlivců s obíhání mety
- kruh proti kruhu, dva soustředěné kruhy, klusajíc podle sebe v protisměru, na signál vystartují žáci vnějšího kruhu, žáci z vnitřního kruhu se je snaží dostihnout dříve než doběhnou za vyznačené čáry po obou stranách hřiště 20 – 30 m od středu kruhu
- stíhací závod k metě, družstva v zástupu, jednotlivci 5 m od sebe, na signál se snaží dohnat předešlého a zároveň se nenechat chytit žákem za sebou.
Pravidla štafetového běhu
Kolík – kruhový, dlouhý 30 cm, min. hmotnost 50 g, musí být předán v předávacím území (20m)
Při závodech do 4 x 200m včetně mohou běžci vybíhat z náběhového území (10 m před začátkem předávkového území), před tímto územím si běžec může udělat značku např. páskou
- po předání musí zůstat ve své dráze, dokud ostatní neodběhnou
- spadne-li kolík, zvedne ho ten, kdo jej upustil
- nelze předat mimo území (diskvalifikace)
- sestavu družstva lze měnit v závodu s více koly (max. 2 běžce) – musí být na listině a musí být nahlášeni před startem každého kola, vystřídaný se již nesmí vrátit
Při závodech do 4 x 200m včetně mohou běžci vybíhat z náběhového území (10 m před začátkem předávkového území), před tímto územím si běžec může udělat značku např. páskou
- po předání musí zůstat ve své dráze, dokud ostatní neodběhnou
- spadne-li kolík, zvedne ho ten, kdo jej upustil
- nelze předat mimo území (diskvalifikace)
- sestavu družstva lze měnit v závodu s více koly (max. 2 běžce) – musí být na listině a musí být nahlášeni před startem každého kola, vystřídaný se již nesmí vrátit
Běh překážkový krátký (100m, 110m, 400m
Technika
- náběh
- přeběh přes překážku
- běh mezi překážkami
- doběh
Náběh – start z bloků, délka kroků se prodlužuje s výjimkou kroku před překážkou
Rytmus náběhu – co nejrychlejší
Trup se postupně napřimuje, paže napomáhají švihovou prací k odrazu
- 8krokový náběh
Přeběh překážky – začíná odrazem – dokrok na přední část chodidla (jako u sprintu)
- koleno vzhůru vpřed a extenze ve všech kloubech DK + náklon trupu vpřed, důležité též paže (střídnopaž)
- let na překážku – bérec švihové nohy vzhůru vpřed k překážce až do horizontály, odrazová noha opouští podložku, - „nalehnutí“, paže v předpažení poníž
- střih – odrazová (přetahová) – pohyb kolenem vpřed a stranou přes překážku, koleno přetahové nohy těsně nad překážkou (stehno horizontálně), bérec přitažený ke stehnu, chodidlo k bérci, o překážky vzhůru a vpřed ve směru běhu
- dokrok – švihová noha bez dotyku země patou (nutno udržovat nejvyšší polohu těžiště – dopadem na patu by se běh značně zpomalil,( nelze se mezi překážkami moc rozbíhat)
Běh mezi překážkami – 3 kroky – nejvyšší běžecká rychlost
Doběh – délka a frekvence kroku se uplatní až v této fázi
- náběh
- přeběh přes překážku
- běh mezi překážkami
- doběh
Náběh – start z bloků, délka kroků se prodlužuje s výjimkou kroku před překážkou
Rytmus náběhu – co nejrychlejší
Trup se postupně napřimuje, paže napomáhají švihovou prací k odrazu
- 8krokový náběh
Přeběh překážky – začíná odrazem – dokrok na přední část chodidla (jako u sprintu)
- koleno vzhůru vpřed a extenze ve všech kloubech DK + náklon trupu vpřed, důležité též paže (střídnopaž)
- let na překážku – bérec švihové nohy vzhůru vpřed k překážce až do horizontály, odrazová noha opouští podložku, - „nalehnutí“, paže v předpažení poníž
- střih – odrazová (přetahová) – pohyb kolenem vpřed a stranou přes překážku, koleno přetahové nohy těsně nad překážkou (stehno horizontálně), bérec přitažený ke stehnu, chodidlo k bérci, o překážky vzhůru a vpřed ve směru běhu
- dokrok – švihová noha bez dotyku země patou (nutno udržovat nejvyšší polohu těžiště – dopadem na patu by se běh značně zpomalil,( nelze se mezi překážkami moc rozbíhat)
Běh mezi překážkami – 3 kroky – nejvyšší běžecká rychlost
Doběh – délka a frekvence kroku se uplatní až v této fázi
Didaktika
Překážkový rytmus
- osvojení osmikrokového rytmu náběhu a čtyřdobý překážkový rytmus přebíháním 4 horizontálních překážek (prkénka na zemi 6,5m vzdálené)
- sklon trupu vpřed, běh po špičkách + práce paží
Překážkový rytmus s důrazem na pohyb švihové nohy přes překážku
- švih ostrého kolena švihové nohy ve fázi odrazu na překážku
- správné vedení švihové nohy nad překážkou, aktivní dokrok na špičky, pozor na záklon, aktivní práce paží
Přeběh přek. s důrazem na pohyb přítahové nohy
- zkusit si pohyb švihové nohy s opřením rukou o zeď
- pak při chůzi přetahovat rychle nad překážkou )jdeme vedle nich)
- (po dokončení odrazu vést stehno horizontálně nad překážkou, bérec a kotník ohnuty)
- lze ukázat pomocí překážkového sedu na zemi
- cvičíme na obě strany
Důraz na práci paží zkoordinovanou s prací DK
- paže protilehlá se při letu jakoby dotýkala kotníku švihové nohy (zabrání rotaci)
- snažit se mít paže u těla
Přeběh překážek – zatím překážek vzdálených od sebe 5 – 6 m, nejdříve v chůzi, pak v běhu
Náběh ze startovních bloků – opakování techniky nízkých startů – start na 2 – 4 překážky
Doběh – vystupňovat rychlost šlapavým způsobem až do cíle, kde předklon trupu
- osvojení osmikrokového rytmu náběhu a čtyřdobý překážkový rytmus přebíháním 4 horizontálních překážek (prkénka na zemi 6,5m vzdálené)
- sklon trupu vpřed, běh po špičkách + práce paží
Překážkový rytmus s důrazem na pohyb švihové nohy přes překážku
- švih ostrého kolena švihové nohy ve fázi odrazu na překážku
- správné vedení švihové nohy nad překážkou, aktivní dokrok na špičky, pozor na záklon, aktivní práce paží
Přeběh přek. s důrazem na pohyb přítahové nohy
- zkusit si pohyb švihové nohy s opřením rukou o zeď
- pak při chůzi přetahovat rychle nad překážkou )jdeme vedle nich)
- (po dokončení odrazu vést stehno horizontálně nad překážkou, bérec a kotník ohnuty)
- lze ukázat pomocí překážkového sedu na zemi
- cvičíme na obě strany
Důraz na práci paží zkoordinovanou s prací DK
- paže protilehlá se při letu jakoby dotýkala kotníku švihové nohy (zabrání rotaci)
- snažit se mít paže u těla
Přeběh překážek – zatím překážek vzdálených od sebe 5 – 6 m, nejdříve v chůzi, pak v běhu
Náběh ze startovních bloků – opakování techniky nízkých startů – start na 2 – 4 překážky
Doběh – vystupňovat rychlost šlapavým způsobem až do cíle, kde předklon trupu
Trénink
K osvojení a zdokonalování pohybové a sportovní dovednosti je třeba rozvíjet koordinační schopnost, obratnost + pohyblivost, běžeckou rychlost a výbušnou sílu
Pohyblivost
Hlezenní kloub – liftink na místě i vpřed,
Kyčelní kloub – překážkový sed, napodobivá cvičení u žebřin
Pohyblivost páteře – předklony ve stojích a sedech
-protahování, uvolnění
Výbušná síla
– výskoky na místě i vpřed
– žabáci
– poskoky vpřed vzad do strany apod.
– přeskoky nářadí
– běh do svahu
Rychlost
- nízké starty se snížením 1. překážky
- starty s prodlouženým náběhem
- úseky se zkrácením vzdáleností mezi překážkami (zvýšení frekvence běhu)
- úseky s prodlouženou vzdáleností mezi překážkami na 5 kroků ( pro rychlejší odraz a zdokonalení běhu mezi překážkami)
Vytrvalost
- opak. běhání zkrácením nebo prodloužením překážkové tratě
Pravidla překážky
- všechny překážkové běhy s výjimkou steeplechase se běhají v oddělených čarách
- vedení chodidla nebo překonávání jiné překážky nebo úmyslné poražení některé překážky – diskvalifikace
- hmotnost překážky ne více než 10 kg
- v TV improvizované překážky (lehké, s gumovou šňůrkou)
- výška překážek (vždy 10 překážek)– muži 110 m – 106,7 cm, 400m – 91,4 cm
ženy 100m – 84 cm , 400m – 76,2 cm
- nízký start
Pohyblivost
Hlezenní kloub – liftink na místě i vpřed,
Kyčelní kloub – překážkový sed, napodobivá cvičení u žebřin
Pohyblivost páteře – předklony ve stojích a sedech
-protahování, uvolnění
Výbušná síla
– výskoky na místě i vpřed
– žabáci
– poskoky vpřed vzad do strany apod.
– přeskoky nářadí
– běh do svahu
Rychlost
- nízké starty se snížením 1. překážky
- starty s prodlouženým náběhem
- úseky se zkrácením vzdáleností mezi překážkami (zvýšení frekvence běhu)
- úseky s prodlouženou vzdáleností mezi překážkami na 5 kroků ( pro rychlejší odraz a zdokonalení běhu mezi překážkami)
Vytrvalost
- opak. běhání zkrácením nebo prodloužením překážkové tratě
Pravidla překážky
- všechny překážkové běhy s výjimkou steeplechase se běhají v oddělených čarách
- vedení chodidla nebo překonávání jiné překážky nebo úmyslné poražení některé překážky – diskvalifikace
- hmotnost překážky ne více než 10 kg
- v TV improvizované překážky (lehké, s gumovou šňůrkou)
- výška překážek (vždy 10 překážek)– muži 110 m – 106,7 cm, 400m – 91,4 cm
ženy 100m – 84 cm , 400m – 76,2 cm
- nízký start
Běh rozestavný – štafeta (4 x 100m, 4 x 400m
Technika
Smyslem je předat kolík (původně poselství)
- 4 x 100m (sprinty)
- 4 x 400m
4 x 100m:
-- pohyb paže k předávce kolíku (spodním nebo horním obloukem)
-- volba přebírající paže (vnitřní / vnější předávka)
-- výběhová poloha před převzetím štafety (polovysoký / polonízký start)
spodním obloukem:
závodník – pravá ruka
z pravé do levé (vnitřní předávka)
z levé do pravé (vnější předávka)
z pravé do levé
(tzn. dvě vnitřní a 1 vnější předávka, v zatáčkách v pravé ruce)
- běžci přebírají kolík z polonízkého startu, první běžec z bloků (kolík v pravé ruce – ve spodní třetině ve třech prstech, ukazováček a palec před startovní čarou.
- Když přibíhající doběhne na kontrolní značku, (20 -26 stop před začátkem náběhového území), vyráží přebírající max. úsilím, paže v nášvihu vzad, ruka otevřena – přibíhající běžec vkládá do ruky kolík (spodním obloukem), předávka proběhne ve ¾ nebo 4/5 předávkového území
Smyslem je předat kolík (původně poselství)
- 4 x 100m (sprinty)
- 4 x 400m
4 x 100m:
-- pohyb paže k předávce kolíku (spodním nebo horním obloukem)
-- volba přebírající paže (vnitřní / vnější předávka)
-- výběhová poloha před převzetím štafety (polovysoký / polonízký start)
spodním obloukem:
závodník – pravá ruka
z pravé do levé (vnitřní předávka)
z levé do pravé (vnější předávka)
z pravé do levé
(tzn. dvě vnitřní a 1 vnější předávka, v zatáčkách v pravé ruce)
- běžci přebírají kolík z polonízkého startu, první běžec z bloků (kolík v pravé ruce – ve spodní třetině ve třech prstech, ukazováček a palec před startovní čarou.
- Když přibíhající doběhne na kontrolní značku, (20 -26 stop před začátkem náběhového území), vyráží přebírající max. úsilím, paže v nášvihu vzad, ruka otevřena – přibíhající běžec vkládá do ruky kolík (spodním obloukem), předávka proběhne ve ¾ nebo 4/5 předávkového území
Didaktika
- vše nacvič. P i L paží
- komplexní postup – hned nacvičujeme předávku a cvičení dvojic v předákové území (nevýhodou je nacvičení i s chybami, které se pak špatně odnaučují)
- analyticko – syntetický postup – přesné polohy a pohyby předávajícího i přebírajícího, vlastní předávka až nakonec
Nejdůležitější je přesný pohyb paže k předávce kolíku, aby se běh nezpomalil.
Analyticko – syntetický postup:
Činnost přebírajícího – převedení paže do polohy za tělem provedeno při zášvihu paže
- ve stoji na obě ruce (žáci stojí v řadě), totéž v klusu (zapažení po několika krocích)
- zrychlení na povel učitele až do sprintu
- totéž z polonízkého startu
- nejdříve na rovince pak v zatáčce
Činnost předávajícího – pohyb paže spodním obloukem bez poklesu rychlosti
Po předchozím zášvihu do přešvihu – ve stoji bez změny polohy těla (záklon apod.) – obloukem!
- pak v běhu ve třech řadách
Předávka ve dvojicích – rychlá předávka bez akustického signálu, přebírající se snaží utéci, druhý se ho snaží dohnat (mezi nimi 1 – 1,25m)
- výběhová značka 16 – 24 stop od vybíhajícího
- po předání se musí pokračovat v přímočarém pohybu (nedojde tak ke srážce)
- zezačátku štafetový závod dvojic (2 x 30, 2x 40, 2 x 50m)
- na rovině a pak v zatáčce, pak trojic, pak čtveřic
- komplexní postup – hned nacvičujeme předávku a cvičení dvojic v předákové území (nevýhodou je nacvičení i s chybami, které se pak špatně odnaučují)
- analyticko – syntetický postup – přesné polohy a pohyby předávajícího i přebírajícího, vlastní předávka až nakonec
Nejdůležitější je přesný pohyb paže k předávce kolíku, aby se běh nezpomalil.
Analyticko – syntetický postup:
Činnost přebírajícího – převedení paže do polohy za tělem provedeno při zášvihu paže
- ve stoji na obě ruce (žáci stojí v řadě), totéž v klusu (zapažení po několika krocích)
- zrychlení na povel učitele až do sprintu
- totéž z polonízkého startu
- nejdříve na rovince pak v zatáčce
Činnost předávajícího – pohyb paže spodním obloukem bez poklesu rychlosti
Po předchozím zášvihu do přešvihu – ve stoji bez změny polohy těla (záklon apod.) – obloukem!
- pak v běhu ve třech řadách
Předávka ve dvojicích – rychlá předávka bez akustického signálu, přebírající se snaží utéci, druhý se ho snaží dohnat (mezi nimi 1 – 1,25m)
- výběhová značka 16 – 24 stop od vybíhajícího
- po předání se musí pokračovat v přímočarém pohybu (nedojde tak ke srážce)
- zezačátku štafetový závod dvojic (2 x 30, 2x 40, 2 x 50m)
- na rovině a pak v zatáčce, pak trojic, pak čtveřic
Polonízký start
- v rozestavném běhu na krátkých tratích – běžci, kteří přebírají štafetový kolík (mimo 1. běžce)
Startovní poloha:
- nesouhlasná poloha paží, vpředu levá noha, pravá noha o 1,5 chodidla vzadu
- pravá ruka vidlicově na zemi před středem těla
- hlava otočená přes levé rameno nazad (sleduje běžce)
- levá paže v nešvihové poloze vzad
Startovní výběh:
- odtržení ruky od země, švih paže záloktím nazad, opačná paže vpřed
- kroky se prodlužují, trup se napřimuje
Nácvik:
- z polovysokého startu se ještě více snížit, přední paže na zem před tělo (opírá se)
- nevytáčet ramena jen hlava přes rameno
- start: viz výše – sebepříkaz.., nakonec signál praporkem
Trénink
Reakční rychlost, akcelerační rychlost, max. rychlost, a rychlostní vytrvalost
Reakční rychlost – důležitá u 1. běžce
Rychlostní vytrvalost – u 2. a 3. běžce (asi 125 m)
Viz krátké tratě
Reakční rychlost
– výběhy z různých poloh ( z lehu na břiše, z kleku apod.)
Např. vyvolávaná čísel, bílý a červený
Akcelerační rychlost
– zrychlení při běžecké abecedě
– akcelerace z různých poloh startů
– ve ztížených podmínkách (bunda uvázaná kolem pasu, za ní ho někdo drží, nebo spolužák stojí čelem k běžícímu a opírá se mu o ramena, nebo zády a nechá se tlačit
– běh ze svahu
Startovní poloha:
- nesouhlasná poloha paží, vpředu levá noha, pravá noha o 1,5 chodidla vzadu
- pravá ruka vidlicově na zemi před středem těla
- hlava otočená přes levé rameno nazad (sleduje běžce)
- levá paže v nešvihové poloze vzad
Startovní výběh:
- odtržení ruky od země, švih paže záloktím nazad, opačná paže vpřed
- kroky se prodlužují, trup se napřimuje
Nácvik:
- z polovysokého startu se ještě více snížit, přední paže na zem před tělo (opírá se)
- nevytáčet ramena jen hlava přes rameno
- start: viz výše – sebepříkaz.., nakonec signál praporkem
Trénink
Reakční rychlost, akcelerační rychlost, max. rychlost, a rychlostní vytrvalost
Reakční rychlost – důležitá u 1. běžce
Rychlostní vytrvalost – u 2. a 3. běžce (asi 125 m)
Viz krátké tratě
Reakční rychlost
– výběhy z různých poloh ( z lehu na břiše, z kleku apod.)
Např. vyvolávaná čísel, bílý a červený
Akcelerační rychlost
– zrychlení při běžecké abecedě
– akcelerace z různých poloh startů
– ve ztížených podmínkách (bunda uvázaná kolem pasu, za ní ho někdo drží, nebo spolužák stojí čelem k běžícímu a opírá se mu o ramena, nebo zády a nechá se tlačit
– běh ze svahu
Maratón, přespolní běhy
Trénink
- rozvoj obecné vytrvalosti: předchází trénink kratších tratí (5 km -10 km- hodinovka – 25 km -30 km)
- průprava – přespolní běhy v členitém terénu
Pravidla maraton
Pro muže i ženy : 15 a 20 km, půlmaratón, 25 km, 30 km, maratón, 100 km a silniční běhy rozestavné
- musí se běžet po upravených cestách, podél silnice, chodníků, případně po stezkách pro cyklisty
- start a cíl mohou být na atletickém stadionu
- po celé délce tratě vyznačena čára měření
- nesmí být kratší trať než je úředně udávaná délka závodu (měření trati pomocí kalibrovaného jízdního kola)
- diskvalifikace – zkrácení trati, nebo podání občerstvení mimo stanici
- vzdálenost km viditelně vyznačena pro všechny běžce
- u rozestavných běhů vyznačeny čáry 10 m předávkového území
Start:
- Výstřelem, povely a postup jak u běhů delších 400m
- Před startem výstražné znamení, dle potřeby znovu
- uzavřena doprava
Občerstvení:
- ve startu a cíli
- závod do 10 km – po 2 -3 km
- více než 10 km – první po 5. km a pak každých 5 km, mezi nimi voda
- závodníci si mohou připravit a přinést vlastní občerstvení, mohou i stanovit, kde jim to bude podáváno – to vše pověřenými osobami (vše pod dohledem činovníků určených pořadatelem)
- smí opustit dráhu se souhlasem rozhodčího a pokud si nezkrátí dráhu (čůrání :o)
- rozvoj obecné vytrvalosti: předchází trénink kratších tratí (5 km -10 km- hodinovka – 25 km -30 km)
- průprava – přespolní běhy v členitém terénu
Pravidla maraton
Pro muže i ženy : 15 a 20 km, půlmaratón, 25 km, 30 km, maratón, 100 km a silniční běhy rozestavné
- musí se běžet po upravených cestách, podél silnice, chodníků, případně po stezkách pro cyklisty
- start a cíl mohou být na atletickém stadionu
- po celé délce tratě vyznačena čára měření
- nesmí být kratší trať než je úředně udávaná délka závodu (měření trati pomocí kalibrovaného jízdního kola)
- diskvalifikace – zkrácení trati, nebo podání občerstvení mimo stanici
- vzdálenost km viditelně vyznačena pro všechny běžce
- u rozestavných běhů vyznačeny čáry 10 m předávkového území
Start:
- Výstřelem, povely a postup jak u běhů delších 400m
- Před startem výstražné znamení, dle potřeby znovu
- uzavřena doprava
Občerstvení:
- ve startu a cíli
- závod do 10 km – po 2 -3 km
- více než 10 km – první po 5. km a pak každých 5 km, mezi nimi voda
- závodníci si mohou připravit a přinést vlastní občerstvení, mohou i stanovit, kde jim to bude podáváno – to vše pověřenými osobami (vše pod dohledem činovníků určených pořadatelem)
- smí opustit dráhu se souhlasem rozhodčího a pokud si nezkrátí dráhu (čůrání :o)
Pravidla přespolní běhy
- pořádají se v zimních měsících po ukončení závodního období v drahách
- v otevřené, lesnaté krajině – travnatý povrch, přírodní překážky
- terén musí být prostorný
Stavba tratě:
- trať musí probíhat po okruhu 1750-2000m, je-li to nutné i kratší
- převýšení min. 10 m
- třeba využít přírodních překážek, nestavět umělé
- při velkém počtu soutěžících prvních 1500 m nesmí být úzká místa či překážky
- omezit křižování cest, vyjma prostoru startu a cíl, trať nesmí mít dlouhé, rovné úseky
Trať:
- jasně vyznačená (na obou stranách)
- po jedné straně koridor 1 m široký (činovníci závodu, média)
- bezpečně ohraničené úseky – prostor startu, rozcvičení, svolavatelka a prostor cíle
- trať kromě cíle a startu široká 5 m
Délka trati:
Muži – 12 km, krátká trať 4 km
Ženy – 8 km, krátká trať 4 km
Junioři 8 km, juniorky 6 km
Start:
- stejný jako u běhů nad 400m, při mezinárodních závodech výstražná znamení 5min., 3min., 1 min. před startem.
- v otevřené, lesnaté krajině – travnatý povrch, přírodní překážky
- terén musí být prostorný
Stavba tratě:
- trať musí probíhat po okruhu 1750-2000m, je-li to nutné i kratší
- převýšení min. 10 m
- třeba využít přírodních překážek, nestavět umělé
- při velkém počtu soutěžících prvních 1500 m nesmí být úzká místa či překážky
- omezit křižování cest, vyjma prostoru startu a cíl, trať nesmí mít dlouhé, rovné úseky
Trať:
- jasně vyznačená (na obou stranách)
- po jedné straně koridor 1 m široký (činovníci závodu, média)
- bezpečně ohraničené úseky – prostor startu, rozcvičení, svolavatelka a prostor cíle
- trať kromě cíle a startu široká 5 m
Délka trati:
Muži – 12 km, krátká trať 4 km
Ženy – 8 km, krátká trať 4 km
Junioři 8 km, juniorky 6 km
Start:
- stejný jako u běhů nad 400m, při mezinárodních závodech výstražná znamení 5min., 3min., 1 min. před startem.
Pravidla běhů na krátké tratě
Při všech bězích do 400 m včetně:
Startovní bloky:
- nesmí zvýhodňovat, posouvat se
- vlastní lze použít, pokud odpovídají pravidlům
- jsou připojené na signal. zařízení
- Jakmile startér zaslechne signál po výstřelu, vrátí start a přezkoumá případný předčasný start závodníka
Start:
- číslování drah z leva do prava
- všechny závody odstartované startovní pistolí či zařízením
- povely v angl., franz., nebo vlastní řeči (na OH, MS, a Svět. Poháru), pouze v angl. (připravte se! Pozor!) a až jsou všichni v nehybné poloze – výstřel
- nízký start, bloky
- Při povelu Připravte se! musí být závodník ve své dráze před start. čarou
- Pozor! – musí zaujmout polohu
Nezdařený start:
- Poté, co uslyší „Pozor!“ nesmí se do výstřelu pohnout, pokud ano, pak nezdařený start – napomenutí, pokud znovu, pak diskvalifikace, totéž při nezaujmutí pozice či rušení závodníků
- Pokud se startér domnívá, že závodník nevystartoval dle pravidel, vrátí běžce dalším výstřelem
Závod:
- strkání – diskvalifikace
- každý se drží ve své dráze
Cíl:
- měří se stopkami, když jakákoliv část těla dosáhne za cílovou čáru (bližší okraj čáry)
Kvalifikační kola:
- rozběhy, meziběhy, semifinále pokud počet startujících nedovoluje proběhnout v prvním kole (finále)
Startovní bloky:
- nesmí zvýhodňovat, posouvat se
- vlastní lze použít, pokud odpovídají pravidlům
- jsou připojené na signal. zařízení
- Jakmile startér zaslechne signál po výstřelu, vrátí start a přezkoumá případný předčasný start závodníka
Start:
- číslování drah z leva do prava
- všechny závody odstartované startovní pistolí či zařízením
- povely v angl., franz., nebo vlastní řeči (na OH, MS, a Svět. Poháru), pouze v angl. (připravte se! Pozor!) a až jsou všichni v nehybné poloze – výstřel
- nízký start, bloky
- Při povelu Připravte se! musí být závodník ve své dráze před start. čarou
- Pozor! – musí zaujmout polohu
Nezdařený start:
- Poté, co uslyší „Pozor!“ nesmí se do výstřelu pohnout, pokud ano, pak nezdařený start – napomenutí, pokud znovu, pak diskvalifikace, totéž při nezaujmutí pozice či rušení závodníků
- Pokud se startér domnívá, že závodník nevystartoval dle pravidel, vrátí běžce dalším výstřelem
Závod:
- strkání – diskvalifikace
- každý se drží ve své dráze
Cíl:
- měří se stopkami, když jakákoliv část těla dosáhne za cílovou čáru (bližší okraj čáry)
Kvalifikační kola:
- rozběhy, meziběhy, semifinále pokud počet startujících nedovoluje proběhnout v prvním kole (finále)
Běhy na střední a dlouhé tratě (800, 1500 m, 5 km,10 km)
Rozvoj pohybových schopností
- rozvíjí se tempová rychlost a tempová vytrvalost
- používají se dvě základní metody :
Nepřerušovaná
- souvislá – u dětí, začátečníků – do 20 min.- hry, kopaná, žáci si zatížení regulují sami (obecná vytrvalost – u běhu tak, že se mohou bavit)
- stupňovaná – stupňování běhu
- střídavá (fartlek)- lze přizpůsobit rychlost terénu – střídání intenzity, sportovec mění intenzitu (zvyšuje či snižuje) kratší či delší úsek, závisí na vůli.
Přerušovaná (intervalová)
- opakovací –delší úsek 2 km + delší doba odpočinku (10-15 min.)
- intervalová – trénuji 5 km, tzn. 300 m musím uběhnout za určitý čas (vynásobím pak čas, za který chci uběhnout 5 km + doba odpočinku – TF se musí snížit na 120 t / min., pak další úsek, opakování 10krát, odpočinek vyklusání. Běh ve členitém terénu – 15 min. (speciální vytrvalost, kdy se běží určitá závodní vzdálenost)
- rozvíjí se tempová rychlost a tempová vytrvalost
- používají se dvě základní metody :
Nepřerušovaná
- souvislá – u dětí, začátečníků – do 20 min.- hry, kopaná, žáci si zatížení regulují sami (obecná vytrvalost – u běhu tak, že se mohou bavit)
- stupňovaná – stupňování běhu
- střídavá (fartlek)- lze přizpůsobit rychlost terénu – střídání intenzity, sportovec mění intenzitu (zvyšuje či snižuje) kratší či delší úsek, závisí na vůli.
Přerušovaná (intervalová)
- opakovací –delší úsek 2 km + delší doba odpočinku (10-15 min.)
- intervalová – trénuji 5 km, tzn. 300 m musím uběhnout za určitý čas (vynásobím pak čas, za který chci uběhnout 5 km + doba odpočinku – TF se musí snížit na 120 t / min., pak další úsek, opakování 10krát, odpočinek vyklusání. Běh ve členitém terénu – 15 min. (speciální vytrvalost, kdy se běží určitá závodní vzdálenost)
Trénink střední tratě
- Souvislý rovnoměrný běh 5 – 10 min dívky, 5 – 15 min. chlapci, dobu postupně prodlužujeme u obou až o 5 min. více.
- Terénní běh v členitém terénu 3 km nebo 15 min.
- Tempový běh rovnoměrnou rychlostí 600 – 800 m, v 1 roč. SŠ 2,5 km dívky a 4 km chlapci
- Běh střídavým tempem na stanovenou vzdálenost nebo určenou dobu v rovném nebo členitém terénu
- Tempové úseky střední rychlosti 60 až 200m dívky, 100 až 400 m chlapci, s mezichůzí (s meziklusem – tempové úseky ale kratší o půlku)
(intervalově) – postupně buďto zkracujeme přestávky mezi běhy, nebo prodlužujeme délky úseků
Trénink dlouhé tratě
Vyznačuje se volním úsilím, aerobním krytím, ekonomičností pohybu, TF kolem 160 tepů/min.
Běžci mají dobrou obecnou vytrvalost, musíme rozvíjet též tempovou rychlost i tempovou vytrvalost
Trénuje se v terénu nejlépe přespolní běhy, volné delší úseky prokládané chůzí, také sportovní hry (basket, kopaná – souvislá nepřerušovaná metoda
Tzv. celostní trénink – běží se trať delší než ta závodní:
5000m: 3 – 5 úseků po 4000 – 6000m s mezichůzí – celkem 20km
10 000m: 4 – 8 úseků po 4000 – 6000m s mezichůzí – celkem 20km
jinak metody výše zmíněné (nepřerušovaná, přerušovaná..)
Didaktika:
- žáky naučit kontrolu TF palpační metodou po dobu 10 s a pak vynásobit
- běhy na vytrvalost provádíme v různém prostředí
- vysoce efektivní jsou hry na vytrvalost a soutěže
- při rovnoměrném souvislém běhu běžíme nízkým tempem, tzv. „konverzačním“ (žáci si povídají)
- ve vyučovací jednotce zařazujeme běh na vytrvalost na konec hlavní části nebo do závěrečné části
- „Vyklusání“ (společný klus na konci vyučovací jednotky na uklidnění) doprovázíme občas s hudbou
- Terénní běh v členitém terénu 3 km nebo 15 min.
- Tempový běh rovnoměrnou rychlostí 600 – 800 m, v 1 roč. SŠ 2,5 km dívky a 4 km chlapci
- Běh střídavým tempem na stanovenou vzdálenost nebo určenou dobu v rovném nebo členitém terénu
- Tempové úseky střední rychlosti 60 až 200m dívky, 100 až 400 m chlapci, s mezichůzí (s meziklusem – tempové úseky ale kratší o půlku)
(intervalově) – postupně buďto zkracujeme přestávky mezi běhy, nebo prodlužujeme délky úseků
Trénink dlouhé tratě
Vyznačuje se volním úsilím, aerobním krytím, ekonomičností pohybu, TF kolem 160 tepů/min.
Běžci mají dobrou obecnou vytrvalost, musíme rozvíjet též tempovou rychlost i tempovou vytrvalost
Trénuje se v terénu nejlépe přespolní běhy, volné delší úseky prokládané chůzí, také sportovní hry (basket, kopaná – souvislá nepřerušovaná metoda
Tzv. celostní trénink – běží se trať delší než ta závodní:
5000m: 3 – 5 úseků po 4000 – 6000m s mezichůzí – celkem 20km
10 000m: 4 – 8 úseků po 4000 – 6000m s mezichůzí – celkem 20km
jinak metody výše zmíněné (nepřerušovaná, přerušovaná..)
Didaktika:
- žáky naučit kontrolu TF palpační metodou po dobu 10 s a pak vynásobit
- běhy na vytrvalost provádíme v různém prostředí
- vysoce efektivní jsou hry na vytrvalost a soutěže
- při rovnoměrném souvislém běhu běžíme nízkým tempem, tzv. „konverzačním“ (žáci si povídají)
- ve vyučovací jednotce zařazujeme běh na vytrvalost na konec hlavní části nebo do závěrečné části
- „Vyklusání“ (společný klus na konci vyučovací jednotky na uklidnění) doprovázíme občas s hudbou
Polovysoký start
- v běhu na střední a dlouhé tratě, v oddělených čarách nebo společné obloukové startovní čáry
Startovní poloha: vpředu L noha, P o půl kroku vzad, osa chodidel v jednom směru, nohy pokrčené, ohnuté paže v nášvihu, koleno nad špičkou, trup mírně předkloněn
Výběh:
- reakci zahajuje švih paží s následným švihem zadní nohy
- v průběhu startovního rozběhu se kroky postupně prodlužují, trup se napřimuje
Nácvik:
Instrukce postavení – popis od nohou až po HK
- z této polohy nejdříve na sebepříkaz, pak společný startovní signál
- rozestupy! Vybíháme z několika řad za sebou (rozmezí 30 -20 -10m)
- nejdříve od přímé startovní čáry, pak ke společné obloukové čáře a pak v oddělených drahách
- pozor na kluzký povrch!
- Kontrola pohledem z boku
Rozvoj anatomicko-fyziologických funkcí
(viz otázka 10.,15.)
při rozvoji vytrvalosti se zvyšuje práceschopnost srdečně-cévního a dýchacího systému….
Pravidla střední tratě
- povel pouze „ Připravte se!“ – až závodníci v klidu – startér: výstřel
- Z polovysokého startu
- více než 12 běžců, pak 2 skupiny – ze zaoblené čáry
- závodníci (z druhé skupiny) běží ve své polovině drah až na konec první zatáčky – je to označeno čárou, kde je možno opustit svou dráhu
- kvalifikační kola (viz krátké běhy)
- přímo finálové kolo: 800m a více – dráhy se stanoví losem
Pravidla dlouhé tratě
Povel pouze „Připravte se!“, polovysoký start
- pokud více než 12 závodníků, rozděluje se na 2 skupiny (viz střední tratě)
- oblouková čára pro start (800m) ozn. místo, kde závodníci vnější skupiny běhu na 10 000m mohou připojit k běžcům, kteří vyběhli ze základní startovní čáry
- u běhů na 3000m a 5000m na začátku cílové rovinky vyznačeno kde se běžci připojí k běžcům, kteří vyběhli ze základní startovní čáry (vyznačeno mezi 4-5 nebo mezi 3-6 dráhou
- kvalifikační + finálová kola viz střední tratě
Startovní poloha: vpředu L noha, P o půl kroku vzad, osa chodidel v jednom směru, nohy pokrčené, ohnuté paže v nášvihu, koleno nad špičkou, trup mírně předkloněn
Výběh:
- reakci zahajuje švih paží s následným švihem zadní nohy
- v průběhu startovního rozběhu se kroky postupně prodlužují, trup se napřimuje
Nácvik:
Instrukce postavení – popis od nohou až po HK
- z této polohy nejdříve na sebepříkaz, pak společný startovní signál
- rozestupy! Vybíháme z několika řad za sebou (rozmezí 30 -20 -10m)
- nejdříve od přímé startovní čáry, pak ke společné obloukové čáře a pak v oddělených drahách
- pozor na kluzký povrch!
- Kontrola pohledem z boku
Rozvoj anatomicko-fyziologických funkcí
(viz otázka 10.,15.)
při rozvoji vytrvalosti se zvyšuje práceschopnost srdečně-cévního a dýchacího systému….
Pravidla střední tratě
- povel pouze „ Připravte se!“ – až závodníci v klidu – startér: výstřel
- Z polovysokého startu
- více než 12 běžců, pak 2 skupiny – ze zaoblené čáry
- závodníci (z druhé skupiny) běží ve své polovině drah až na konec první zatáčky – je to označeno čárou, kde je možno opustit svou dráhu
- kvalifikační kola (viz krátké běhy)
- přímo finálové kolo: 800m a více – dráhy se stanoví losem
Pravidla dlouhé tratě
Povel pouze „Připravte se!“, polovysoký start
- pokud více než 12 závodníků, rozděluje se na 2 skupiny (viz střední tratě)
- oblouková čára pro start (800m) ozn. místo, kde závodníci vnější skupiny běhu na 10 000m mohou připojit k běžcům, kteří vyběhli ze základní startovní čáry
- u běhů na 3000m a 5000m na začátku cílové rovinky vyznačeno kde se běžci připojí k běžcům, kteří vyběhli ze základní startovní čáry (vyznačeno mezi 4-5 nebo mezi 3-6 dráhou
- kvalifikační + finálová kola viz střední tratě
400 m:
- úseky 150 až 200 m max. rychlostí
- krátké úseky z nízkého startu max. rychlostí (reakční i akcelerační rychlost)
- krátké úseky do 100 m stupňovaně
- cupitavý běh, start do zatáčky, ze svahu, z různých poloh
Také u rozvoje akcelerační rychlosti používáme opakovanou metodu (max. intenzita, optimální přestávky), může být přímá (sprinterské akcelerace) nebo nepřímá (prostředky pro rozvoj síly, zlepšení koordinace..), zaměř. na zvýšení podílu odrazové síly za normálních nebo ztížených podmínek (do svahu, s taženou zátěží – spolužák za běžícím zavěšený za bundu či lano, nebo je běžícím tlačen dopředu) nebo na zvýšení podílu frekvence kroků za ulehčených podmínek (ze svahu, s tažením)
Rozvoj reakční rychlosti – výběhy na zvukové signály z různých poloh, nebo jednoduché pohyby ve stoji prováděné na signál (skok z místa atd.)
Rozvoj anatomicko-fyziologických funkcí
(viz otázka A 10.)
Atletická činnost rychlostního typu probíhá v anaerobních podmínkách (energie se čerpá ze zásob přímo ve svalech – ATP a CP). To umožňuje pracovat vysokou intenzitou, ale krátkodobě (10 -15 s). Rozhodující věk pro rozvoj rychlostních schopností je 10 -13/14 let. Do 11 let se doporučuje přednostně se zaměřit na frekvenci pohybu (rychlost lokomoční), později (12 – 13 let) uplatňujeme učivo zaměřené na rozvoj rychlosti spojené se silou (rychlostně silové schopnosti).
Technika, metodika, trénink
Technika, metodika, trénink viz výše
Didaktika
- rychlostní cvičení provádíme zvýšeným úsilím „naplno“ (na zač. proto cvičení méně složitá, později komplikovanější, ale nejprve v nižší rychlosti)
- rychlostní cvičení max. 15 s, odpočinek 2-3 min. aktivní
- Soutěživost (dvojice, skupiny, vylučovací a stíhací závody, handicapy, apod.)
- Důkladná rozcvička, teplota, bezpečný terén, není vhodné zařazovat po námaze
- Rychlostní cvičení pouze po dokonalém zvládnutí techniky
- Posilujeme systematicky chodidla, lýtka i svalstvo celé nohy
- Dbáme na rovnoměrný rozvoj síly obou nohou (odrazy snožmo, levou i pravou)
- Přednost vertikálních odrazů před horizontálnímiOdrazová cvičení (zejména na techniku odrazu) na měkké a rovné podložce, vhodná
- krátké úseky z nízkého startu max. rychlostí (reakční i akcelerační rychlost)
- krátké úseky do 100 m stupňovaně
- cupitavý běh, start do zatáčky, ze svahu, z různých poloh
Také u rozvoje akcelerační rychlosti používáme opakovanou metodu (max. intenzita, optimální přestávky), může být přímá (sprinterské akcelerace) nebo nepřímá (prostředky pro rozvoj síly, zlepšení koordinace..), zaměř. na zvýšení podílu odrazové síly za normálních nebo ztížených podmínek (do svahu, s taženou zátěží – spolužák za běžícím zavěšený za bundu či lano, nebo je běžícím tlačen dopředu) nebo na zvýšení podílu frekvence kroků za ulehčených podmínek (ze svahu, s tažením)
Rozvoj reakční rychlosti – výběhy na zvukové signály z různých poloh, nebo jednoduché pohyby ve stoji prováděné na signál (skok z místa atd.)
Rozvoj anatomicko-fyziologických funkcí
(viz otázka A 10.)
Atletická činnost rychlostního typu probíhá v anaerobních podmínkách (energie se čerpá ze zásob přímo ve svalech – ATP a CP). To umožňuje pracovat vysokou intenzitou, ale krátkodobě (10 -15 s). Rozhodující věk pro rozvoj rychlostních schopností je 10 -13/14 let. Do 11 let se doporučuje přednostně se zaměřit na frekvenci pohybu (rychlost lokomoční), později (12 – 13 let) uplatňujeme učivo zaměřené na rozvoj rychlosti spojené se silou (rychlostně silové schopnosti).
Technika, metodika, trénink
Technika, metodika, trénink viz výše
Didaktika
- rychlostní cvičení provádíme zvýšeným úsilím „naplno“ (na zač. proto cvičení méně složitá, později komplikovanější, ale nejprve v nižší rychlosti)
- rychlostní cvičení max. 15 s, odpočinek 2-3 min. aktivní
- Soutěživost (dvojice, skupiny, vylučovací a stíhací závody, handicapy, apod.)
- Důkladná rozcvička, teplota, bezpečný terén, není vhodné zařazovat po námaze
- Rychlostní cvičení pouze po dokonalém zvládnutí techniky
- Posilujeme systematicky chodidla, lýtka i svalstvo celé nohy
- Dbáme na rovnoměrný rozvoj síly obou nohou (odrazy snožmo, levou i pravou)
- Přednost vertikálních odrazů před horizontálnímiOdrazová cvičení (zejména na techniku odrazu) na měkké a rovné podložce, vhodná
Nízký start
V bězích do 400m včetně, s využitím startovních bloků (délka bloků od sebe, šířka bloků od sebe, vzdálenost bloků od startovní čáry)
Přípravná poloha - PŘIPRAVTE SE !:
- vpředu odrazová noha
- bloky od sebe 1 – 1,5 chodidla
- před čárou tak, aby kolena a paže nepřesahovala čáru
- koleno zadní nohy na zemi
- paže ve svislé poloze
- hlava v prodloužení zad (zakulacená záda)
- pohled na čáru
Střehová poloha – POZOR !:
- pánev se zdvihne nad úroveň ramen
- chodidla se pevně opírají o bloky
- hmotnost těla rovnoměrně rozložena na paže a nohy
- pohled na startovní čáru
Motorická představa – zaměř. se na následující pohyb (urychluje reakci) – na rozdíl od představy akustické (zaměření se a soustředění na zvuk)
Startovní výběh
- max. využití švihu paží a zadní nohy
- na výstřel ruce od země – rozšvih (lokty)
- nohy: zadní noha – max. odraz, švih nohy, koleno v ostrém úhlu.
Přední noha – odrazová
- charakteristická je extenze celého těla, pánev je tlačena vpřed
Startovní rozběh
- první kroky „šlapavým“ způsobem (dokrok za svislou těžnicí těla), došlap na přední část chodidla
- kroky se postupně prodlužují, trup se napřimuje plynule do 25 – 30 m dráhy
- Rytmus kroků nejlépe neměnný – každý si musí najít vlastní poměr mezi délkou a frekvencí kroku
Nácvik:
Různé akcelerace z pohybu (z běhu, klusu, z chůze), a z klidu (z různých poloh – z lehu na břiše, s rukama opřenýma o zem a padavý start ze stoje spojného)
- cvičí se ve dvojřadu (oprava a hodnocení)
- učitel kontroluje pohledem z boku
- Nejdříve se sešikmeným postavením rukou – nesouhlasně (pomáhá při následném rozšvihu loktů)
- Na signál (zatím sebepříkaz) provést švih paží – důležité pro akceleraci, a aby nohy „táhly“
- Koleno zadní nohy přitáhnout co nejvíce dopředu a plně se odrazit, pánev protlačit vpřed
Do bloků – stoj zády k nim, nejdříve vkročit do předního bloku, pak opřít ruce, pak nohu do zadního, poté ruce přesunout za čáru (musí se v této poloze cítit uvolněně)
Střehová poloha –zvednutí pánve nad úroveň pánve (na povel „Pozor!“) pravý úhel přední nohy v koleni, nohy i paže musí být zatíženy rovnoměrně, nezvedat hlavu
Výběh – důl. práce paží při výběhu, přítrh kolena zadní nohy, dopředný pohyb pánve, extenze celého těla, šlapavý běh v prvních krocích, postupný nárůst délky kroku a postupné napřimování
Start na sebepříkaz, pak učitel „vpřed“ – mírně, aby se žáci nelekli a nedělali nekontrolované rychlé a špatně prováděné pohyby.
Vybíhá se po jednom, učitel komentuje, ostatní poslouchají, později kolektivně (pozor na srážky – soupeření), signál tlesknutí
Dbát na pauzy pro uklidnění a soustředění, startovní akcelerace min. 15 m, u starších 30 m.
Přípravná poloha - PŘIPRAVTE SE !:
- vpředu odrazová noha
- bloky od sebe 1 – 1,5 chodidla
- před čárou tak, aby kolena a paže nepřesahovala čáru
- koleno zadní nohy na zemi
- paže ve svislé poloze
- hlava v prodloužení zad (zakulacená záda)
- pohled na čáru
Střehová poloha – POZOR !:
- pánev se zdvihne nad úroveň ramen
- chodidla se pevně opírají o bloky
- hmotnost těla rovnoměrně rozložena na paže a nohy
- pohled na startovní čáru
Motorická představa – zaměř. se na následující pohyb (urychluje reakci) – na rozdíl od představy akustické (zaměření se a soustředění na zvuk)
Startovní výběh
- max. využití švihu paží a zadní nohy
- na výstřel ruce od země – rozšvih (lokty)
- nohy: zadní noha – max. odraz, švih nohy, koleno v ostrém úhlu.
Přední noha – odrazová
- charakteristická je extenze celého těla, pánev je tlačena vpřed
Startovní rozběh
- první kroky „šlapavým“ způsobem (dokrok za svislou těžnicí těla), došlap na přední část chodidla
- kroky se postupně prodlužují, trup se napřimuje plynule do 25 – 30 m dráhy
- Rytmus kroků nejlépe neměnný – každý si musí najít vlastní poměr mezi délkou a frekvencí kroku
Nácvik:
Různé akcelerace z pohybu (z běhu, klusu, z chůze), a z klidu (z různých poloh – z lehu na břiše, s rukama opřenýma o zem a padavý start ze stoje spojného)
- cvičí se ve dvojřadu (oprava a hodnocení)
- učitel kontroluje pohledem z boku
- Nejdříve se sešikmeným postavením rukou – nesouhlasně (pomáhá při následném rozšvihu loktů)
- Na signál (zatím sebepříkaz) provést švih paží – důležité pro akceleraci, a aby nohy „táhly“
- Koleno zadní nohy přitáhnout co nejvíce dopředu a plně se odrazit, pánev protlačit vpřed
Do bloků – stoj zády k nim, nejdříve vkročit do předního bloku, pak opřít ruce, pak nohu do zadního, poté ruce přesunout za čáru (musí se v této poloze cítit uvolněně)
Střehová poloha –zvednutí pánve nad úroveň pánve (na povel „Pozor!“) pravý úhel přední nohy v koleni, nohy i paže musí být zatíženy rovnoměrně, nezvedat hlavu
Výběh – důl. práce paží při výběhu, přítrh kolena zadní nohy, dopředný pohyb pánve, extenze celého těla, šlapavý běh v prvních krocích, postupný nárůst délky kroku a postupné napřimování
Start na sebepříkaz, pak učitel „vpřed“ – mírně, aby se žáci nelekli a nedělali nekontrolované rychlé a špatně prováděné pohyby.
Vybíhá se po jednom, učitel komentuje, ostatní poslouchají, později kolektivně (pozor na srážky – soupeření), signál tlesknutí
Dbát na pauzy pro uklidnění a soustředění, startovní akcelerace min. 15 m, u starších 30 m.
Skoky do vody
Toto sportovní odvětví je spíše svým projevem ve vzduchu blízké spotům na trampolíně, přeskokům přes nářadí v gymnastice, akrobatickým prvkům ve volných sestavách v gymnastice atd. Skoky do vody jsou jediným odvětvím plaveckých spotů, ve kterém technika, rychlost a trénink plavání nehraje žádnou úlohu. Pro skokana je základem gymnastická a akrobatická příprava v tělocvičně a skoky z 1m prkna a 3m prkna do vody.
Historie
Soutěž ve skocích do vody byla zařazena poprvé do programu OH v roce 1904v Saint Luis a to pouze pro muže. V OH ve Stockholmu v roce 1912 byly poprvé vypsány i soutěže pro ženy.Mezi nejúspěšnější státy od začátku soutěží ve skocích do vody patřily od začátku Německo, Švédsko, USA. Po druhé světové válce o první místo bojují též Itálie a reprezentanti bývalého SSSR, dnes Rusko. Od OH v Soulu v roce 1988, se stala světovou velmocí ve skocích do vody Čína.
Rozdělení skoků do vody
Skoky do vody jsou v soutěžích prováděny buď z pružných prken (1 m a 3 m) nebo z pevných plošin (3 m, 5m, 7,5m, 10m).
Skoky z prken – skoky napřed, nazad, zvratné, zpětné, s vruty
Skoky z věží - navíc skoky ze stoje na rukou
Skoky napřed – skok nejbližší přirozeným pohybům člověka
Skoky nazad – průběh pohybu je v souladu se směrem odrazu. Skokan stojí zády k bazénu
Skoky zvratné – směr pohybu těla je protichůdný směru odrazu. Skokan se odráží čelem k vodě, ale přetáčí se nazad.
Skoky zpětné – směr těla je protichůdný směru odrazu. Skokan se odráží zády k vodě, směr přetáčení je vřed.
Skoky s vruty – rotace kolem horizontální osy
Skoky ze stoje na rukou – musí mít rovnovážnou polohu před skokem
Synchronizované skoky – závodí pouze dvě ženy nebo dva muži z prkna nebo věže. Hodnotí se jak je pár synchronizován. Soutěže se skládají z 5 různých řad skoků.
Poznámky ke speciální a všestranné přípravě
Cvičné skoky – nejjednodušší vypěstovat si správné návyky, především držení nohou, stažení břišního a hýžďového svalstva současně s odrazem, rychlá práce napjatých paží. Nejdříve se nacvičují skoky ze břehu bazénu, cvičí se pády, odrazy z místa, skoky přímé.
Přetáčivé skoky se nacvičují až po překot z místa vpřed, popřípadě s dopomocí.
Skoky do vody se nacvičují u okraje bazénu, a malých výšek.
Historie
Soutěž ve skocích do vody byla zařazena poprvé do programu OH v roce 1904v Saint Luis a to pouze pro muže. V OH ve Stockholmu v roce 1912 byly poprvé vypsány i soutěže pro ženy.Mezi nejúspěšnější státy od začátku soutěží ve skocích do vody patřily od začátku Německo, Švédsko, USA. Po druhé světové válce o první místo bojují též Itálie a reprezentanti bývalého SSSR, dnes Rusko. Od OH v Soulu v roce 1988, se stala světovou velmocí ve skocích do vody Čína.
Rozdělení skoků do vody
Skoky do vody jsou v soutěžích prováděny buď z pružných prken (1 m a 3 m) nebo z pevných plošin (3 m, 5m, 7,5m, 10m).
Skoky z prken – skoky napřed, nazad, zvratné, zpětné, s vruty
Skoky z věží - navíc skoky ze stoje na rukou
Skoky napřed – skok nejbližší přirozeným pohybům člověka
Skoky nazad – průběh pohybu je v souladu se směrem odrazu. Skokan stojí zády k bazénu
Skoky zvratné – směr pohybu těla je protichůdný směru odrazu. Skokan se odráží čelem k vodě, ale přetáčí se nazad.
Skoky zpětné – směr těla je protichůdný směru odrazu. Skokan se odráží zády k vodě, směr přetáčení je vřed.
Skoky s vruty – rotace kolem horizontální osy
Skoky ze stoje na rukou – musí mít rovnovážnou polohu před skokem
Synchronizované skoky – závodí pouze dvě ženy nebo dva muži z prkna nebo věže. Hodnotí se jak je pár synchronizován. Soutěže se skládají z 5 různých řad skoků.
Poznámky ke speciální a všestranné přípravě
Cvičné skoky – nejjednodušší vypěstovat si správné návyky, především držení nohou, stažení břišního a hýžďového svalstva současně s odrazem, rychlá práce napjatých paží. Nejdříve se nacvičují skoky ze břehu bazénu, cvičí se pády, odrazy z místa, skoky přímé.
Přetáčivé skoky se nacvičují až po překot z místa vpřed, popřípadě s dopomocí.
Skoky do vody se nacvičují u okraje bazénu, a malých výšek.
Atletika – běhy
Běh na krátké tratě (100, 200, 400 m)
Běh na střední tratě (800, 1500 m)
Běh na dlouhé tratě (5000, 10 000 m)
Maratón – silnice (42 195 m)
Běh rozestavný – štafeta (4 x 100 m, 4 x 400 m)
Běh překážkový, krátký (100, 110, 400 m)
Běh překážkový, dlouhý (3000 m)
Přespolní běhy
Běh (obecně technika a metodika)
Technika: Lokomoční pohyb, kde se střídá fáze – jednooporová, letová.
Běžec se musí co nejvíce přiblížit přímočarému pohybu (neskákat, nekymácet se do stran), dokračovat co nejvíce ke svislé těžnici.
V odrazové fázi využití co nejvíce odrazové síly (nápon oporové nohy v kyčelním, kolenním hlezenním kloubu)
Důležité je svalové uvolnění a využití setrvačných sil. Paže jdou rovnoběžně s pohybem těla, v lokti ohnuty, prsty uvolněně sevřeny. Dvojitá práce kotníků u sprintu.
Metodika: V podstatě jde o odstraňování hrubých chyb a zdokonalování přirozené techniky běhu, tzv. vyběhání.
Metodika spočívá ve dvou postupech:
- soubor běžeckých cvičení běžecká abeceda:
Liftink (kotníkový běh – špičky v kontaktu se zemí, zvedání paty, protlačování kolen dopředu a dozadu)
Skipink (běh s vysokým zvedáním kolen na místě nebo z místa – stehno švihové nohy do horizontální polohy, trup v běž. náklonu, oporová noha v extenzi)
Zakopávání
Předkopávání (ostré koleno vzhůru a bérec vpřed a dolů)
Odpichy
- druhý postup spočívá v uvědomování si pohybů DK a HK a polohy pánve a trupu při postupně zvyšované rychlosti běhu.
Klus (dvojí pohyb kotníků)
Technické rovinky (střední intenzity, správná technika)
Stupňované rovinky ( z klusu po max.)
SPRINTY
- zvýšená frekvence kroků a prodlužovaná délka, razantní pohyb pažemi (nácvik např. 2 družstva, 2 m, na signál chytit)
VYTRVALOSTNÍ
- aerobní, ekonomičnost, volní vlastnosti, zhoupnutí na patu, TF kolem 160 (nácvik např. orientační běh)
Chyby:
- běh po patách (posilování flexorů chodidla)
- nedostatek koordinace (běžecká abeceda)
- vytáčení chodidel (běh po čáře)
- záklon (běh do kopce se zátěží)
- předklon hlavy (sledování cíle)
- zadržování dech
- křečovitost, nízko kolena,…
Speciální běžecké schopnosti:
Absolutní rychlost – člověku daná, testuje se na 30 m z letmého startu
Speciální tempo – např. 1500 m (stanovím si výkon do 5 min., vypočtu 100 m - ? s)
Tempová rychlost – nejbližší kratší trať než speciální tempo – 800 m (chci do 3 min., vypočtu úseky 100 m – ? s)
Tempová vytrvalost – běh ANP – 5000 m – 20 min. je třeba najít práh a posunovat ho
Obecná vytrvalost – 40 min. a více
Regenerační běh
Starty se nacvičují od vysokého (chůze) přes polovysoký – polonízký až k nízkému startu – tento postup je výhodný – využití přirozené koordinace paží a nohou (důležitý švih HK)
Běh na střední tratě (800, 1500 m)
Běh na dlouhé tratě (5000, 10 000 m)
Maratón – silnice (42 195 m)
Běh rozestavný – štafeta (4 x 100 m, 4 x 400 m)
Běh překážkový, krátký (100, 110, 400 m)
Běh překážkový, dlouhý (3000 m)
Přespolní běhy
Běh (obecně technika a metodika)
Technika: Lokomoční pohyb, kde se střídá fáze – jednooporová, letová.
Běžec se musí co nejvíce přiblížit přímočarému pohybu (neskákat, nekymácet se do stran), dokračovat co nejvíce ke svislé těžnici.
V odrazové fázi využití co nejvíce odrazové síly (nápon oporové nohy v kyčelním, kolenním hlezenním kloubu)
Důležité je svalové uvolnění a využití setrvačných sil. Paže jdou rovnoběžně s pohybem těla, v lokti ohnuty, prsty uvolněně sevřeny. Dvojitá práce kotníků u sprintu.
Metodika: V podstatě jde o odstraňování hrubých chyb a zdokonalování přirozené techniky běhu, tzv. vyběhání.
Metodika spočívá ve dvou postupech:
- soubor běžeckých cvičení běžecká abeceda:
Liftink (kotníkový běh – špičky v kontaktu se zemí, zvedání paty, protlačování kolen dopředu a dozadu)
Skipink (běh s vysokým zvedáním kolen na místě nebo z místa – stehno švihové nohy do horizontální polohy, trup v běž. náklonu, oporová noha v extenzi)
Zakopávání
Předkopávání (ostré koleno vzhůru a bérec vpřed a dolů)
Odpichy
- druhý postup spočívá v uvědomování si pohybů DK a HK a polohy pánve a trupu při postupně zvyšované rychlosti běhu.
Klus (dvojí pohyb kotníků)
Technické rovinky (střední intenzity, správná technika)
Stupňované rovinky ( z klusu po max.)
SPRINTY
- zvýšená frekvence kroků a prodlužovaná délka, razantní pohyb pažemi (nácvik např. 2 družstva, 2 m, na signál chytit)
VYTRVALOSTNÍ
- aerobní, ekonomičnost, volní vlastnosti, zhoupnutí na patu, TF kolem 160 (nácvik např. orientační běh)
Chyby:
- běh po patách (posilování flexorů chodidla)
- nedostatek koordinace (běžecká abeceda)
- vytáčení chodidel (běh po čáře)
- záklon (běh do kopce se zátěží)
- předklon hlavy (sledování cíle)
- zadržování dech
- křečovitost, nízko kolena,…
Speciální běžecké schopnosti:
Absolutní rychlost – člověku daná, testuje se na 30 m z letmého startu
Speciální tempo – např. 1500 m (stanovím si výkon do 5 min., vypočtu 100 m - ? s)
Tempová rychlost – nejbližší kratší trať než speciální tempo – 800 m (chci do 3 min., vypočtu úseky 100 m – ? s)
Tempová vytrvalost – běh ANP – 5000 m – 20 min. je třeba najít práh a posunovat ho
Obecná vytrvalost – 40 min. a více
Regenerační běh
Starty se nacvičují od vysokého (chůze) přes polovysoký – polonízký až k nízkému startu – tento postup je výhodný – využití přirozené koordinace paží a nohou (důležitý švih HK)
Běhy na krátké tratě (100, 200, 400 m)
Rozvoj motorických funkcí
- Pohybové dovednosti (viz didaktika, metodika, technika)
- Pohybové schopnosti (více viz otázky A 3., 4.)
Rozvoj pohybových schopností
- Rozvíjí se maximální (letmá) rychlost, akcelerační rychlost (rozběhová), reakční (výběhová) rychlost, rychlostní vytrvalost (anaerobní 400m)
- Při rozběhu se uplatňuje akcelerační rychlost, která je vázána na sílu
Pro rozvoj rychlosti používáme opakovanou metodu (optimálně dlouhé přestávky, aby další cvičení mohlo být provedeno maximální rychlostí). Přestávky jsou v podobě chůze, mezichůze, uvolňovacími cvičeními. (U krátkých úseků 1 – 2 min., u delších 3 – 5 min.)
Důležité je zahřátí, protažení a uvolnění svalstva, také teplota prostředí je důležitá, bezpečný povrch…
Cvičení:
Užíváme hry rychlostní, cvičení pro rozvoj všeobecné síly. Překonávání váhy vlastního těla, nošení partnera, pytlů apod.
Poté speciální síla DK – zlepšení odrazové schopnosti a zrychlení frekvence kroků – cviky rychlejším tempem se správnou technikou.
- Tempové úseky 40 – 80 m submaximální rychlostí
- Úseky 30 – 50 m maximální
- Úseky ze svahu s větrem v zádech
- Letmé úseky 20 – 30 m se snahou o co největší počet kroků, nebo naopak se snahou o co nejmenší počet kroků
- Liftinkové a skipinkové úseky 20 – 30 m, či max. rychlostí na místě (skipink – vysoká kolena)
- Pohybové dovednosti (viz didaktika, metodika, technika)
- Pohybové schopnosti (více viz otázky A 3., 4.)
Rozvoj pohybových schopností
- Rozvíjí se maximální (letmá) rychlost, akcelerační rychlost (rozběhová), reakční (výběhová) rychlost, rychlostní vytrvalost (anaerobní 400m)
- Při rozběhu se uplatňuje akcelerační rychlost, která je vázána na sílu
Pro rozvoj rychlosti používáme opakovanou metodu (optimálně dlouhé přestávky, aby další cvičení mohlo být provedeno maximální rychlostí). Přestávky jsou v podobě chůze, mezichůze, uvolňovacími cvičeními. (U krátkých úseků 1 – 2 min., u delších 3 – 5 min.)
Důležité je zahřátí, protažení a uvolnění svalstva, také teplota prostředí je důležitá, bezpečný povrch…
Cvičení:
Užíváme hry rychlostní, cvičení pro rozvoj všeobecné síly. Překonávání váhy vlastního těla, nošení partnera, pytlů apod.
Poté speciální síla DK – zlepšení odrazové schopnosti a zrychlení frekvence kroků – cviky rychlejším tempem se správnou technikou.
- Tempové úseky 40 – 80 m submaximální rychlostí
- Úseky 30 – 50 m maximální
- Úseky ze svahu s větrem v zádech
- Letmé úseky 20 – 30 m se snahou o co největší počet kroků, nebo naopak se snahou o co nejmenší počet kroků
- Liftinkové a skipinkové úseky 20 – 30 m, či max. rychlostí na místě (skipink – vysoká kolena)
Synchnizované plavání
Charakteristika daného sportovního odvětví
Synchronizované plavání je nejmladším odvětvím plaveckých sportů a bylo zařazeno do programu olympijských her v roce 1984. první mistrovství světa v synchro. plavání se konalo v roce 1973. V Brně vznikl v roce 1956 první oddíl uměleckého plavání.
Synchronizované plavání považujeme z hlediska soutěží na MS a OH za kolektivní esteticko-koordinační sport s vysokou fyziologickou a pohybovou náročností.
Všechny figury jsou prováděné pod vodou. Pro celkový dojem má závodnice přeplout bazén 3 – 4x. Závodí se v týmech, dvojicích a v sólu. Synchro plavání má nejrozsáhlejší a nejnáročnější pravidla ze všech plaveckých sportů.
Soutěže v synchronizovaném plavání
Soutěže na světovýh pohárech FINA mají v programu – povinné figury, technické sestavy, volné sestavy. Na ostatních mezinárodních soutěžích se používají nejméně dvě disciplíny.
Figury
Každá závodnice musí provést 4 figury, jejichž popis je v příloze pravidel. Plavky pro soutěž ve figurách jsou černé barvy, čepička je bílá.
Technická sestava
Soutěž v technické sestavě může být provedena v disciplínách sóla, páry a týmy. Musí obsahovat předepsané prvky. Hudební doprovod může být stejný jako ve volné sestavě.
Volná sestava
Disciplíny jsou - sóla, páry a týmy. Mohou obsahovat jakékoliv figury, plavecká tempa a nebo jejich části na hudební doprovod. Trvá 3 – 5 minut.
Pro soutěž v technických a volných sestavách je dovoleno použít skřipec na nos a zátky do uší. Plavecké brýle nejsou povoleny.
Hodnocení povinných figur a hodnocení sestav zahrnuje: první známka - provedení, synchronizaci a obtížnost, druhá známka – choreografii, interpretaci hudby a způsob provedení.
Bazény pro synchro plavání
Pro soutěž v povinných figurách musí být k dispozici nejméně dva prostory o délce 10 m a šířce 3 m. Pro soutěž v technických i volných sestavách se požaduje prostor minimálně 12 x 25 m. Voda musí být dostatečně průzračná, aby bylo vidět na dno bazénu. Teplota vody nesmí být menší než 26°C (plus, mínus).
Článek podporuje:
skateboard shop, sportovní obuv, koloběžky
Synchronizované plavání je nejmladším odvětvím plaveckých sportů a bylo zařazeno do programu olympijských her v roce 1984. první mistrovství světa v synchro. plavání se konalo v roce 1973. V Brně vznikl v roce 1956 první oddíl uměleckého plavání.
Synchronizované plavání považujeme z hlediska soutěží na MS a OH za kolektivní esteticko-koordinační sport s vysokou fyziologickou a pohybovou náročností.
Všechny figury jsou prováděné pod vodou. Pro celkový dojem má závodnice přeplout bazén 3 – 4x. Závodí se v týmech, dvojicích a v sólu. Synchro plavání má nejrozsáhlejší a nejnáročnější pravidla ze všech plaveckých sportů.
Soutěže v synchronizovaném plavání
Soutěže na světovýh pohárech FINA mají v programu – povinné figury, technické sestavy, volné sestavy. Na ostatních mezinárodních soutěžích se používají nejméně dvě disciplíny.
Figury
Každá závodnice musí provést 4 figury, jejichž popis je v příloze pravidel. Plavky pro soutěž ve figurách jsou černé barvy, čepička je bílá.
Technická sestava
Soutěž v technické sestavě může být provedena v disciplínách sóla, páry a týmy. Musí obsahovat předepsané prvky. Hudební doprovod může být stejný jako ve volné sestavě.
Volná sestava
Disciplíny jsou - sóla, páry a týmy. Mohou obsahovat jakékoliv figury, plavecká tempa a nebo jejich části na hudební doprovod. Trvá 3 – 5 minut.
Pro soutěž v technických a volných sestavách je dovoleno použít skřipec na nos a zátky do uší. Plavecké brýle nejsou povoleny.
Hodnocení povinných figur a hodnocení sestav zahrnuje: první známka - provedení, synchronizaci a obtížnost, druhá známka – choreografii, interpretaci hudby a způsob provedení.
Bazény pro synchro plavání
Pro soutěž v povinných figurách musí být k dispozici nejméně dva prostory o délce 10 m a šířce 3 m. Pro soutěž v technických i volných sestavách se požaduje prostor minimálně 12 x 25 m. Voda musí být dostatečně průzračná, aby bylo vidět na dno bazénu. Teplota vody nesmí být menší než 26°C (plus, mínus).
Článek podporuje:
skateboard shop, sportovní obuv, koloběžky
Vodní pólo
Vodní pólo je kolektivní hra, kterou hrají ve vymezeném čase a prostoru dvě družstva ne dvě branky. Cílem této hry je nastřílet soupeři co nejvíce branek, než nastřílí soupeř.
Hráči a hráčky musí z vysoké rychlosti plavání přesně střelit branku soupeře nebo přihrát lépe postavenému spoluhráči. Časový limit na útočení je podobný jako v basketbalu.
Z fyziologického zatížení a požadavků hydromechaniky na rychlý pohyb hráče ve vodě je možné vodní pólo považovat za jeden z nejnáročnějších sportů. Vodné pólo klade na hráče požadavky plavecké všestrannosti (hráč musí ovládat všechny plavecké způsoby), mít rychlost v plavání na úrovni světové špičky, obratnost a výbušnost ve vodě. Dá se předpokládat, že nejlepší pólisté při utkání, které trvá 28 minut čistého času, naplavou většinou krátkými sprinty kolem 3 kilometrů a to většinou s hlavou nad vodou, převážně kraulem nebo znakem. Tato zátěž se dá srovnávat s náročným sprinterským nebo intervalovým tréninkem předních plavců.
Historie
Uvádí se, že pólo vzniklo v roce 1869 v Anglii. První oddíl vodního póla v ČSR byl založen v roce 1910 v Praze. Ženské vodní pólo je od roku 200 olympijským sportem.Státy na prvních místech ve světových tabulkách jsou USA, Austrálie, Maďarsko, Rusko, Rumunsko, Chorvatsko, Jugoslávie.
Pravidla
Hřiště má u mužů rozměry 30 x 20 m a u žen a mládeže 25 x 17 m. Branky mají vnitřní strany brankových tyčí vzdáleny 3m, je-li hloubka vody pod plochou branky 1,5 m a více, musí být dolní strana břevna 0,9 m od hladiny. Pokud je hloubka vody menší než 1,5 m, musí být spodní hrana břevna 2,4 m ode dna bazénu.
Družstva tvoří 7 hráčů, z nichž 1 musí mít nasazenou brankářskou čepičku (č.1) a je nejvíce 6 náhradníků.
Utkání trvá čtyři čtvrtiny a každá z nich sedm minut čistého času. Čas začíná plynout v okamžiku, kdy se na začátku každé čtvrtiny první hráč dotkne míče. Mezi čtvrtinami musí být přestávka v délce 2 minut. Je-li utkání nerozhodnuté na konci řádného času následují po 5-ti minutové pauze 2 části, každá trvá 3 minuty s jednominutovou přestávkou. Každé družstvo má právo na dva oddechové časy v každé hře, včetně prodloužení.
K dosažení branky musí míč přejít celým objemem přes brankovou čáru mezi brankovými tyčemi a pod břevnem. Branky může být dosaženo z kteréhokoliv místa hrací plochy, mimo hodem brankáře za polovinou hrací plochy, za kterou brankář nesmí a nesmí se za ní dotýkat míče. Branky může být dosaženo kteroukoliv částí těla, kromě sevřené pěsti.
Trénink vodního póla
Trénink ve vodním pólu je časově náročný, protože v sobě zahrnuje plaveckou přípravu, nácvik techniky, speciální přípravu brankářů a nácvik systémů hry, tréninková utkání. Plavecká příprava má dvě části, běžný plavecký trénink, především rychlostního charakteru a speciální plavecký trénink pólistů. Speciální plavecký trénink pólistů je založený na zvládnutí odlišné techniky plavání jednotlivými plaveckými způsoby – kraul a znak (nácvik s hlavami nad vodou), prsní způsob (odpočinková fáze), motýlek a znak soupaž (nacvičovaný pro rychlé nastartování do kraulu i znaku a při vysokém výšlapu za účelem chycení míče), bok (využívaný při osobních soubojích s protihráčem).
Specifické dovednosti pólistů
Na rozdíl od plavců pólisté nacvičují a trénují specifické dovednosti jako šlapání vody, vysoký výšlap z vody, rychlý start do plaveckého způsobu, zastavení hráče na krátké vzdálenosti, obraty ve vodě, změny směru plavání a posun hráče vpřed, vzad a do stran.
Nácvik míčové techniky – hod míčem, chytání míče a přihrávky, trénink brankářů, útočné a obranné kombinace.
Hráči a hráčky musí z vysoké rychlosti plavání přesně střelit branku soupeře nebo přihrát lépe postavenému spoluhráči. Časový limit na útočení je podobný jako v basketbalu.
Z fyziologického zatížení a požadavků hydromechaniky na rychlý pohyb hráče ve vodě je možné vodní pólo považovat za jeden z nejnáročnějších sportů. Vodné pólo klade na hráče požadavky plavecké všestrannosti (hráč musí ovládat všechny plavecké způsoby), mít rychlost v plavání na úrovni světové špičky, obratnost a výbušnost ve vodě. Dá se předpokládat, že nejlepší pólisté při utkání, které trvá 28 minut čistého času, naplavou většinou krátkými sprinty kolem 3 kilometrů a to většinou s hlavou nad vodou, převážně kraulem nebo znakem. Tato zátěž se dá srovnávat s náročným sprinterským nebo intervalovým tréninkem předních plavců.
Historie
Uvádí se, že pólo vzniklo v roce 1869 v Anglii. První oddíl vodního póla v ČSR byl založen v roce 1910 v Praze. Ženské vodní pólo je od roku 200 olympijským sportem.Státy na prvních místech ve světových tabulkách jsou USA, Austrálie, Maďarsko, Rusko, Rumunsko, Chorvatsko, Jugoslávie.
Pravidla
Hřiště má u mužů rozměry 30 x 20 m a u žen a mládeže 25 x 17 m. Branky mají vnitřní strany brankových tyčí vzdáleny 3m, je-li hloubka vody pod plochou branky 1,5 m a více, musí být dolní strana břevna 0,9 m od hladiny. Pokud je hloubka vody menší než 1,5 m, musí být spodní hrana břevna 2,4 m ode dna bazénu.
Družstva tvoří 7 hráčů, z nichž 1 musí mít nasazenou brankářskou čepičku (č.1) a je nejvíce 6 náhradníků.
Utkání trvá čtyři čtvrtiny a každá z nich sedm minut čistého času. Čas začíná plynout v okamžiku, kdy se na začátku každé čtvrtiny první hráč dotkne míče. Mezi čtvrtinami musí být přestávka v délce 2 minut. Je-li utkání nerozhodnuté na konci řádného času následují po 5-ti minutové pauze 2 části, každá trvá 3 minuty s jednominutovou přestávkou. Každé družstvo má právo na dva oddechové časy v každé hře, včetně prodloužení.
K dosažení branky musí míč přejít celým objemem přes brankovou čáru mezi brankovými tyčemi a pod břevnem. Branky může být dosaženo z kteréhokoliv místa hrací plochy, mimo hodem brankáře za polovinou hrací plochy, za kterou brankář nesmí a nesmí se za ní dotýkat míče. Branky může být dosaženo kteroukoliv částí těla, kromě sevřené pěsti.
Trénink vodního póla
Trénink ve vodním pólu je časově náročný, protože v sobě zahrnuje plaveckou přípravu, nácvik techniky, speciální přípravu brankářů a nácvik systémů hry, tréninková utkání. Plavecká příprava má dvě části, běžný plavecký trénink, především rychlostního charakteru a speciální plavecký trénink pólistů. Speciální plavecký trénink pólistů je založený na zvládnutí odlišné techniky plavání jednotlivými plaveckými způsoby – kraul a znak (nácvik s hlavami nad vodou), prsní způsob (odpočinková fáze), motýlek a znak soupaž (nacvičovaný pro rychlé nastartování do kraulu i znaku a při vysokém výšlapu za účelem chycení míče), bok (využívaný při osobních soubojích s protihráčem).
Specifické dovednosti pólistů
Na rozdíl od plavců pólisté nacvičují a trénují specifické dovednosti jako šlapání vody, vysoký výšlap z vody, rychlý start do plaveckého způsobu, zastavení hráče na krátké vzdálenosti, obraty ve vodě, změny směru plavání a posun hráče vpřed, vzad a do stran.
Nácvik míčové techniky – hod míčem, chytání míče a přihrávky, trénink brankářů, útočné a obranné kombinace.
Dálkové plavání
Charakteristika daného sportovního odvětví
Plavání v otevřených vodách. Je definováno jako jakákoli soutěž konaná v přírodním vodním prostředí, např. v řece, jezeře nebo oceánu. Dálkové plavání je dále definováno jako jakákoli soutěž v disciplínách plvaných v otevřené vodě s tratí maximálně 25 km (vytrvalostní plavání – trať delší než 25km).
V současné době, kromě samostatných pokusů v dálkovém plavání o doplavání odněkud někam, existuje po několik let řada závodního charakteru, kde hlavním měřítkem je dosažený čas. Např. ve Švýcarsku existuje na 30 závodů od 400 m do 20 km. V ČR se pořádají mistrovství republiky 5 a 20 km v krytých 50m dlouhých bazénech.
První Světový pohár se uskutečnil v roce 2000. Maximální délka závodu v dálkovém plavání je 80 km.
Start
Na všech závodech v plavání na otevřené vodě startují všichni závodníci,. Ze stoje z vody nebo šlapou před startem vodu v dostatečné hloubce tak, aby mohli na startovní povel začít plavat. Závodníci zaujmou startovní postavení podle výsledků losování. Závodník s nejnižším číslem stojí vlevo, závodník s nejvyšší číslem napravo. (muži startují vždy dříve než ženy) Startovní signál musí být vydán akusticky i vizuálně. Všechny doprovodné čluny musí být před startem rozestaveny tak, aby nepřekážely žádnému závodníkovi. Přibližují se ke svému plavci zezadu, musí plout tak, aby neprojížděly kolem plavců.
Místo konání závodu
Závody světového poháru a závody FINA se konají na trati dlouhé 25 km. Trať závodu musí být vytýčena ve vodě sladké nebo slané s mírnými proudy nebo mírným přílivem/odlivem. Minimální hloubka musí být 1 metr. Voda musí mít teplotu minimálně 16°C. Všechny obrátky a změny směru musí být jasně vytyčeny. Poslední úsek před cílem musí být jasně vymezen značkami výrazné barvy.
Závod
Všechny soutěže v otevřené vodě se plavou volným způsobem. Plavci musí plvat tak, že musí udržovat odstup od ostatních plavců nejméně 3 m, s výjimkou prvních dvou kilometrů na startu, na obrátkách a v cíli nebo tam, kde to trasa nebo podmínky závodů nedovolují. Doprovodné lodě musí plout tak, aby nepřekážely jiným plavcům ani se nedostaly přímo před ně. Musí se snažit udržovat stálou polohu tak, aby plavec byl na úrovni středu lodi nebo před ním.
Cíl závodu
Prostor vedoucí k cíli musí být zřetelně vyznačen řadami bójí. V cílovém prostoru musí být umístěny bezpečnostní čluny, aby zajistily, že se do něj dostanou pouze pověřená plavidla. Jako cílové zařízení je možné použít svislou stěnu upoutanou k plovacímu zařízení, bezpečně ukotvenou, aby jí nemohl pohybovat vítr, příliv, odliv, ani plavec, který do ní narazí, dostatečně širokou pro 3 plavce.
Poznámky:
V dálkovém a především ve vytrvalostním plavání trpí nejvíce zádové svalstvo. Je ve stejné poloze často 6 – 10 hodin. Zatížení krčního a šíjového svalstva plaváním ve vysokém tempu a s nutností na některé tempo zdvihnout hlavu a zrakem kontrolovat směr k nejbližší bóji po dobu 6 – 10 hodin se projeví až po závodě. Následky na krční (šíjové) svalstvo jsou takové, že po závodě nemůžete vůbec otáčet hlavou. Za 3 - 4 hodiny rychlého plavání v závodě s intenzivní prací nohou, začínají tuhnout lýtka, stahují se a vznikají křeče. Plavci vytrvalci zpravidla ani nevědí, co je to plavání bez bolesti v ramenních kloubech.
Plavání v otevřených vodách. Je definováno jako jakákoli soutěž konaná v přírodním vodním prostředí, např. v řece, jezeře nebo oceánu. Dálkové plavání je dále definováno jako jakákoli soutěž v disciplínách plvaných v otevřené vodě s tratí maximálně 25 km (vytrvalostní plavání – trať delší než 25km).
V současné době, kromě samostatných pokusů v dálkovém plavání o doplavání odněkud někam, existuje po několik let řada závodního charakteru, kde hlavním měřítkem je dosažený čas. Např. ve Švýcarsku existuje na 30 závodů od 400 m do 20 km. V ČR se pořádají mistrovství republiky 5 a 20 km v krytých 50m dlouhých bazénech.
První Světový pohár se uskutečnil v roce 2000. Maximální délka závodu v dálkovém plavání je 80 km.
Start
Na všech závodech v plavání na otevřené vodě startují všichni závodníci,. Ze stoje z vody nebo šlapou před startem vodu v dostatečné hloubce tak, aby mohli na startovní povel začít plavat. Závodníci zaujmou startovní postavení podle výsledků losování. Závodník s nejnižším číslem stojí vlevo, závodník s nejvyšší číslem napravo. (muži startují vždy dříve než ženy) Startovní signál musí být vydán akusticky i vizuálně. Všechny doprovodné čluny musí být před startem rozestaveny tak, aby nepřekážely žádnému závodníkovi. Přibližují se ke svému plavci zezadu, musí plout tak, aby neprojížděly kolem plavců.
Místo konání závodu
Závody světového poháru a závody FINA se konají na trati dlouhé 25 km. Trať závodu musí být vytýčena ve vodě sladké nebo slané s mírnými proudy nebo mírným přílivem/odlivem. Minimální hloubka musí být 1 metr. Voda musí mít teplotu minimálně 16°C. Všechny obrátky a změny směru musí být jasně vytyčeny. Poslední úsek před cílem musí být jasně vymezen značkami výrazné barvy.
Závod
Všechny soutěže v otevřené vodě se plavou volným způsobem. Plavci musí plvat tak, že musí udržovat odstup od ostatních plavců nejméně 3 m, s výjimkou prvních dvou kilometrů na startu, na obrátkách a v cíli nebo tam, kde to trasa nebo podmínky závodů nedovolují. Doprovodné lodě musí plout tak, aby nepřekážely jiným plavcům ani se nedostaly přímo před ně. Musí se snažit udržovat stálou polohu tak, aby plavec byl na úrovni středu lodi nebo před ním.
Cíl závodu
Prostor vedoucí k cíli musí být zřetelně vyznačen řadami bójí. V cílovém prostoru musí být umístěny bezpečnostní čluny, aby zajistily, že se do něj dostanou pouze pověřená plavidla. Jako cílové zařízení je možné použít svislou stěnu upoutanou k plovacímu zařízení, bezpečně ukotvenou, aby jí nemohl pohybovat vítr, příliv, odliv, ani plavec, který do ní narazí, dostatečně širokou pro 3 plavce.
Poznámky:
V dálkovém a především ve vytrvalostním plavání trpí nejvíce zádové svalstvo. Je ve stejné poloze často 6 – 10 hodin. Zatížení krčního a šíjového svalstva plaváním ve vysokém tempu a s nutností na některé tempo zdvihnout hlavu a zrakem kontrolovat směr k nejbližší bóji po dobu 6 – 10 hodin se projeví až po závodě. Následky na krční (šíjové) svalstvo jsou takové, že po závodě nemůžete vůbec otáčet hlavou. Za 3 - 4 hodiny rychlého plavání v závodě s intenzivní prací nohou, začínají tuhnout lýtka, stahují se a vznikají křeče. Plavci vytrvalci zpravidla ani nevědí, co je to plavání bez bolesti v ramenních kloubech.
RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM (RVP) PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
vydal Výzkumný ústav pedagogický v Praze v červnu 2002 Podnět = „Národní program rozvoje vzdělávání v České republice“(Bílá kniha) vydaný MŠMT roku 2001
= krok k realizaci systému státního programu vzdělávání (národního kurikula), který má vyjadřovat hlavní zásady kurikulární politiky státu
Podstatné výchozí ideje RVP
potřeba měnit vzdělávání = celosvětový trend:
- rozvoj technologií a nárůst informací
- rekvalifikace během života
- zájem o lidi s převažujícím všeobecným vzděláním
- globalizace a prosperita – nové možnosti (např. cestovat)
- negativa – nezaměstnanost, hospodářská emigrace, agresivita, nesnášenlivost, drogy, vandalismus, terorismus
Hlavní požadavek – rozvíjet klíčové kompetence (způsobilosti) = komplexní kvality významné pro vzdělávání a život:
- schopnost se učit
- kriticky hodnotit a řešit problémy
- komunikovat ve svém i v cizích jazycích
- ovládat informační a komunikační technologie
- využívat matematickou, přírodovědnou a technickou gramotnost,
- uplatňovat obecný kulturní přehled
- mezilidské a občanské kompetence
Hlavní změna: místo „vzdělávání o životě“ „vzdělávání pro život“:
- nelze naučit vše, ale lze k učení motivovat (koncept celoživotního učení)
- nejde usilovat o stejné výsledky u všech žáků
- není jediné a nejlepší pojetí vzdělávání
- není rozhodující množství poznatků, ale propojenost, smysluplnost, trvalost a využitelnost pro život
- přenesení pravomocí a odpovědnosti na učitele
- proměna klimatu škol
- efektivitu vzdělávání nelze založit na posuzování chyb a na přípravě pro zkoušky
Zdůraznění integrace poznání – obsah vzdělávání v devíti oblastech:
- „Jazyk a jazyková komunikace“ – český jazyk a literatura, cizí jazyky
- Matematika a její aplikace“.
- Informační a komunikační technologie“
- Člověk a jeho svět“
- Člověk a společnost“ – Výchova k občanství a Dějepis
- Člověk a příroda“ – fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis (geografie)
- Umění a kultura“ – hudební výchova a výtvarná výchova
- Člověk a zdraví“ – výchova ke zdraví, tělesná výchova
- Člověk a svět práce“.
- neobligatorní oblast „Dramatická výchova“
= krok k realizaci systému státního programu vzdělávání (národního kurikula), který má vyjadřovat hlavní zásady kurikulární politiky státu
Podstatné výchozí ideje RVP
potřeba měnit vzdělávání = celosvětový trend:
- rozvoj technologií a nárůst informací
- rekvalifikace během života
- zájem o lidi s převažujícím všeobecným vzděláním
- globalizace a prosperita – nové možnosti (např. cestovat)
- negativa – nezaměstnanost, hospodářská emigrace, agresivita, nesnášenlivost, drogy, vandalismus, terorismus
Hlavní požadavek – rozvíjet klíčové kompetence (způsobilosti) = komplexní kvality významné pro vzdělávání a život:
- schopnost se učit
- kriticky hodnotit a řešit problémy
- komunikovat ve svém i v cizích jazycích
- ovládat informační a komunikační technologie
- využívat matematickou, přírodovědnou a technickou gramotnost,
- uplatňovat obecný kulturní přehled
- mezilidské a občanské kompetence
Hlavní změna: místo „vzdělávání o životě“ „vzdělávání pro život“:
- nelze naučit vše, ale lze k učení motivovat (koncept celoživotního učení)
- nejde usilovat o stejné výsledky u všech žáků
- není jediné a nejlepší pojetí vzdělávání
- není rozhodující množství poznatků, ale propojenost, smysluplnost, trvalost a využitelnost pro život
- přenesení pravomocí a odpovědnosti na učitele
- proměna klimatu škol
- efektivitu vzdělávání nelze založit na posuzování chyb a na přípravě pro zkoušky
Zdůraznění integrace poznání – obsah vzdělávání v devíti oblastech:
- „Jazyk a jazyková komunikace“ – český jazyk a literatura, cizí jazyky
- Matematika a její aplikace“.
- Informační a komunikační technologie“
- Člověk a jeho svět“
- Člověk a společnost“ – Výchova k občanství a Dějepis
- Člověk a příroda“ – fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis (geografie)
- Umění a kultura“ – hudební výchova a výtvarná výchova
- Člověk a zdraví“ – výchova ke zdraví, tělesná výchova
- Člověk a svět práce“.
- neobligatorní oblast „Dramatická výchova“
SYSTÉM KURIKULÁRNÍCH DOKUMENTŮ
V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v Zákoně o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních - státní a školní
Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP). Národní program vzdělávání vymezuje počáteční vzdělávání jako celek. RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy - předškolní, základní a střední vzdělávání.
Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách[1].
[1] ŠVP si vytváří každá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP. Pro tvorbu ŠVP mohou školy využít tzv. Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů (dále jen Manuál), který je vytvářen ke každému RVP. Manuál seznamuje s postupem tvorby ŠVP a uvádí způsoby zpracování jednotlivých částí ŠVP s konkrétními příklady.Národní program vzdělávání, rámcové vzdělávací programy i školní vzdělávací programy jsou veřejné dokumenty přístupné pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost.
RVP PV - Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání; RVP ZV - Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání; RVP GV - Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání; RVP SOV - Rámcový vzdělávací program (programy) pro střední odborné vzdělávání.
* Ostatní RVP - rámcové vzdělávací programy, které kromě výše uvedených vymezuje školský zákon - RVP pro základní umělecké vzdělávání, RVP pro jazykové vzdělávání, případně další.
Rámcové vzdělávací programy:
· vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě
· vycházejí z koncepce celoživotního učení
· formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání
· podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání
Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP). Národní program vzdělávání vymezuje počáteční vzdělávání jako celek. RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy - předškolní, základní a střední vzdělávání.
Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách[1].
[1] ŠVP si vytváří každá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP. Pro tvorbu ŠVP mohou školy využít tzv. Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů (dále jen Manuál), který je vytvářen ke každému RVP. Manuál seznamuje s postupem tvorby ŠVP a uvádí způsoby zpracování jednotlivých částí ŠVP s konkrétními příklady.Národní program vzdělávání, rámcové vzdělávací programy i školní vzdělávací programy jsou veřejné dokumenty přístupné pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost.
RVP PV - Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání; RVP ZV - Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání; RVP GV - Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání; RVP SOV - Rámcový vzdělávací program (programy) pro střední odborné vzdělávání.
* Ostatní RVP - rámcové vzdělávací programy, které kromě výše uvedených vymezuje školský zákon - RVP pro základní umělecké vzdělávání, RVP pro jazykové vzdělávání, případně další.
Rámcové vzdělávací programy:
· vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě
· vycházejí z koncepce celoživotního učení
· formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání
· podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání
KURIKULUM
tradiční dokumenty postihovaly pouze některé aspekty →„nový“ termín kurikulum:
„zahrnuje komplex problémů vztahujících se k řešení otázek proč, koho, v čem, jak, kdy, za jakých podmínek a s jakými očekávanými efekty vzdělávat“ → komplexně řeší cíle, obsah, metody, způsob organizace a hodnocení školního vzdělávání
1. Škola má jasně vymezeny výchovně vzdělávací cíle.
2. Škola má dobře plánovaný, vyvážený a řízený program, který zahrnuje potřeby žáků.
3. Škola má program, který poskytuje žákům požadované dovednosti.
4. Program zahrnuje vysokou spolupráci s rodiči ve vzdělávacích aktivitách žáků.
základ školní edukace = vyučování
tradičně vymezeno didaktickými dokumenty:
studijní profil – formuloval obecné cíle výuky
učební plán – stanovil vyučovací předměty, jejich zařazení do ročníků, hodinové dotace
učební osnovy – konkretizovaly obsah vyučovacích předmětů
3 významy pojmu kurikulum:
1. vzdělávací program, projekt, plán
2. průběh studia a jeho obsah
3. obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, její plánování a hodnocení
tři roviny kurikula:
1. kurikulum zamýšlené a plánované
2. kurikulum realizované ve školních podmínkách
3. kurikulum osvojené žáky
- formální kurikulum („psané“): cíle a obsah, prostředky a organizace vzdělávání, jeho realizace, kontrola a hodnocení
- neformální kurikulum („nepsané“):mimotřídní a mimoškolní aktivity organizované školou
- skryté kurikulum:vlivy reálného života školy, školního klimatu a mezilidských vztahů
vzdělávací (cílové) standardy: specifikace obsahu vyučování (norma, úroveň, výsledek)
kmenové (základní, jádrové) učivo: obsahové jádro standardů
MŠMT ČR přijalo:
Standard základního vzdělávání (s platností od 1. 9. 1996)
Standard vzdělávání na čtyřletém gymnáziu (s platností od 1. 9. 1996)
oba tyto standardy rozlišují 6 oblastí obsahu vzdělávání:
- oblast jazyková;- oblast společenskovědní;- oblast přírodovědná;- oblast matematická a informatická;
- oblast estetickovýchovná;- zdravý životní styl;
Standard středoškolského odborného vzdělávání (s platností od 1. 1. 1998)
– složka všeobecného a odborného vzdělávání (celkem 21 směrů)
současnost:
trend (světový) – vytvořit:
1. obecný rámec = národní kurikulum (garantované státem)
2. požadavky na výstupy = vzdělávací standardy
„zahrnuje komplex problémů vztahujících se k řešení otázek proč, koho, v čem, jak, kdy, za jakých podmínek a s jakými očekávanými efekty vzdělávat“ → komplexně řeší cíle, obsah, metody, způsob organizace a hodnocení školního vzdělávání
1. Škola má jasně vymezeny výchovně vzdělávací cíle.
2. Škola má dobře plánovaný, vyvážený a řízený program, který zahrnuje potřeby žáků.
3. Škola má program, který poskytuje žákům požadované dovednosti.
4. Program zahrnuje vysokou spolupráci s rodiči ve vzdělávacích aktivitách žáků.
základ školní edukace = vyučování
tradičně vymezeno didaktickými dokumenty:
studijní profil – formuloval obecné cíle výuky
učební plán – stanovil vyučovací předměty, jejich zařazení do ročníků, hodinové dotace
učební osnovy – konkretizovaly obsah vyučovacích předmětů
3 významy pojmu kurikulum:
1. vzdělávací program, projekt, plán
2. průběh studia a jeho obsah
3. obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, její plánování a hodnocení
tři roviny kurikula:
1. kurikulum zamýšlené a plánované
2. kurikulum realizované ve školních podmínkách
3. kurikulum osvojené žáky
- formální kurikulum („psané“): cíle a obsah, prostředky a organizace vzdělávání, jeho realizace, kontrola a hodnocení
- neformální kurikulum („nepsané“):mimotřídní a mimoškolní aktivity organizované školou
- skryté kurikulum:vlivy reálného života školy, školního klimatu a mezilidských vztahů
vzdělávací (cílové) standardy: specifikace obsahu vyučování (norma, úroveň, výsledek)
kmenové (základní, jádrové) učivo: obsahové jádro standardů
MŠMT ČR přijalo:
Standard základního vzdělávání (s platností od 1. 9. 1996)
Standard vzdělávání na čtyřletém gymnáziu (s platností od 1. 9. 1996)
oba tyto standardy rozlišují 6 oblastí obsahu vzdělávání:
- oblast jazyková;- oblast společenskovědní;- oblast přírodovědná;- oblast matematická a informatická;
- oblast estetickovýchovná;- zdravý životní styl;
Standard středoškolského odborného vzdělávání (s platností od 1. 1. 1998)
– složka všeobecného a odborného vzdělávání (celkem 21 směrů)
současnost:
trend (světový) – vytvořit:
1. obecný rámec = národní kurikulum (garantované státem)
2. požadavky na výstupy = vzdělávací standardy
ŠKOLNÍ DOKUMENTACE
Základní školy
- jednací protokol
- vnitřní řád školy
- rozvrh hodin
- třídní knihy a výkazy včetně katalogových listů:
třídní výkaz pro 1. stupeň ZŠ
třídní výkaz pro 2. stupeň ZŠ
- výkaz a třídní kniha zdravotní tělesné výchovy
- dokumentace pro volitelné a nepovinné předměty
- protokoly o opravných a jiných komisionálních zkouškách
- kniha úrazů
- záznam o školním úraze - těžké a smrtelné/ostatní
- výpis z katalogového listu žáka pro 1. a 2. stupeň ZŠ
- katalogový list žáka pro 1. a 2. stupeň ZŠ
- přihláška ke studiu ve střední škole, ve střední umělecké škole, konzervatoři
- záznamy kontrol provedených ve škole
- personální a hospodářská evidence související s provozem školy
- docházkový sešit (pro ŠD a ŠK) pro nepravidelnou docházku žáků - A 4 i A 5
- přehled výchovně vzdělávací práce ŠD a ŠK
- vysvědčení
Střední školy
- vysvědčení o závěrečné zkoušce (střední vzdělání)
- vysvědčení o závěrečné zkoušce (střední vzdělání s výučním listem)
- výuční list
- vysvědčení o maturitní zkoušce pro střední školy
- třídní kniha - studium denní a při zaměstnání
- záznamy o práci ve volitelném předmětu, v nepovinném předmětu, zájmovém útvaru
- třídní výkaz
- přihláška ke studiu ve střední škole, ke studiu při zaměstnání ve střední škole, k nástavbovému studiu,přihláška do studia na vyšší odborné škole, ke studiu ve střední umělecké škole, konzervatoři, ke studiu na vysoké škole
- protokol o závěrečné zkoušce - na třídu
- protokol o závěrečné zkoušce - na žáka
- katalogový list na žáka
- deník evidence odborného výcviku
- práce a hodnocení žáka ve školních dílnách
- záznam o školním úraze - těžké a smrtelné/ostatní
- kniha úrazů
- jednací protokol
- vnitřní řád školy
- rozvrh hodin
- třídní knihy a výkazy včetně katalogových listů:
třídní výkaz pro 1. stupeň ZŠ
třídní výkaz pro 2. stupeň ZŠ
- výkaz a třídní kniha zdravotní tělesné výchovy
- dokumentace pro volitelné a nepovinné předměty
- protokoly o opravných a jiných komisionálních zkouškách
- kniha úrazů
- záznam o školním úraze - těžké a smrtelné/ostatní
- výpis z katalogového listu žáka pro 1. a 2. stupeň ZŠ
- katalogový list žáka pro 1. a 2. stupeň ZŠ
- přihláška ke studiu ve střední škole, ve střední umělecké škole, konzervatoři
- záznamy kontrol provedených ve škole
- personální a hospodářská evidence související s provozem školy
- docházkový sešit (pro ŠD a ŠK) pro nepravidelnou docházku žáků - A 4 i A 5
- přehled výchovně vzdělávací práce ŠD a ŠK
- vysvědčení
Střední školy
- vysvědčení o závěrečné zkoušce (střední vzdělání)
- vysvědčení o závěrečné zkoušce (střední vzdělání s výučním listem)
- výuční list
- vysvědčení o maturitní zkoušce pro střední školy
- třídní kniha - studium denní a při zaměstnání
- záznamy o práci ve volitelném předmětu, v nepovinném předmětu, zájmovém útvaru
- třídní výkaz
- přihláška ke studiu ve střední škole, ke studiu při zaměstnání ve střední škole, k nástavbovému studiu,přihláška do studia na vyšší odborné škole, ke studiu ve střední umělecké škole, konzervatoři, ke studiu na vysoké škole
- protokol o závěrečné zkoušce - na třídu
- protokol o závěrečné zkoušce - na žáka
- katalogový list na žáka
- deník evidence odborného výcviku
- práce a hodnocení žáka ve školních dílnách
- záznam o školním úraze - těžké a smrtelné/ostatní
- kniha úrazů
Zásady vzdělávání:
a) rovný přístup ke vzdělávání,
b) zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce,
c) vzájemná úcta, respekt, názorová snášenlivost, solidarita a důstojnost všech účastníků vzdělávání,
d) bezplatné základní a střední vzdělávání ve veřejných školách,
e) svobodného šíření poznatků,
f) zdokonalování procesu vzdělávání – výsledky vědy a výzkumu, moderní pedagogické metody,
g) hodnocení výsledků vzhledem k cílům tohoto zákona a vzdělávacích programů,
h) možnosti vzdělávat se celý život + spoluodpovědnost
Cíle vzdělávání (způsobilosti – kompetence):
a) rozvoj osobnosti vybavené poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, povolání a celoživotní učení,
b) získání všeobecného nebo všeobecného a odborného vzdělání,
c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, lidských práv a svobod, odpovědnosti a sociální soudržnosti,
d) pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů,
e) vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého,
f) poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic,
g) uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně.
b) zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce,
c) vzájemná úcta, respekt, názorová snášenlivost, solidarita a důstojnost všech účastníků vzdělávání,
d) bezplatné základní a střední vzdělávání ve veřejných školách,
e) svobodného šíření poznatků,
f) zdokonalování procesu vzdělávání – výsledky vědy a výzkumu, moderní pedagogické metody,
g) hodnocení výsledků vzhledem k cílům tohoto zákona a vzdělávacích programů,
h) možnosti vzdělávat se celý život + spoluodpovědnost
Cíle vzdělávání (způsobilosti – kompetence):
a) rozvoj osobnosti vybavené poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, povolání a celoživotní učení,
b) získání všeobecného nebo všeobecného a odborného vzdělání,
c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, lidských práv a svobod, odpovědnosti a sociální soudržnosti,
d) pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů,
e) vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého,
f) poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic,
g) uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně.
Náhrada škody
Za předchází škodě zajištěním prac.podmínek prevencí a kontrolou Odpovědnost za škodua) obecná – při plnění prac. Úkolů- pokud poruší právní povinnosti(právně nepl.PS)- Za neodpovídá za škodu na dopr.prostředku Zcb) Při prac.úrazech a nemocech z povolání- prac.úrazem není úraz pokud vznikl při cestě do zaměstnání- nemoc z povolání se posuzuje dle zvl.předpisůc) Za se odpovědnosti sprostí pokud to Zc zavinil sám, pokud si přivodil opilostíd) Za je povinen poskytnout Zc náhradu- za ztrátu výdělku- za bolest a stížení spol.uplatnění- náklady léčení- věcná škodaPři úmrtí- náklady pohřbu- výživa pozůstalých- jednorázové odškodnění pozůstalých – dítěti s nárokem na sirotčí důchod 80.000,-- manžel 50.000,-- rodiče 50.000,-Odpovědnost za škodu na odložených věcech- Za odpovídá za věci Zc ukládané na určených místech – škoda se hradí v plné výši- Do 5.000,- se hradí za věci nepotřebné pro práci pokud je Za nepřevzal do úschovy- Nárok na náhradu zanikne pokud Zc neuvědomí Za do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl- Zc má nárok na náhradu při odvrácení škody- Zákonné pojištění – pokud má Za alespoň 1Zc musí se z těchto důvodů ze zákona pojistit –KOOPERATIVAOdpovědnost Zc za škodu- Zc je povinen jednat tak, aby ke škodám nedocházelo, je povinen upozorňovat na hrozící škody, pomáhat při odvracení pokud není ohrožen A) obecná odpovědnost- vzniká zaviněným porušením povinností- Za je povinen Zc škodu prokázat, ale nemusí ji prokázat u odpovědnosti za schodek nebo u ztráty na svěřených hodnotách – odpovědnost za schodek vzniká z písemně uzavřené dohody o hmotné odpovědnosti, jinak je neplatná- Za se sprostí odpovědnosti pokud prokáže, že schodek vznikl zcela nebo z části bez jeho zavinění- Zc odpovídá za ztrátu na svěřených předmětech, které získal na základě písemného potvrzení- Zc odpovídá za škodu, kterou způsobil úmyslně nebo se vlastní vinou přivedl do stavu nezpůsobilosti- Zc neodpovídá za škodu pokud nemůže ovládat své jednání při duševní poruše- Zc neodpovídá za škodu, pokud ji způsobil při odvracení hrozící škody nebo škoda vyplývá z hospodářského rizikaRozsah náhrady škodya) v penězích pokud se neuvede škoda v původní stavb) při nedbalosti se hradí ve výši 4,5x průměrného měs.výdělku- neplatí v opilosti a při úmyslném zavinění – hradí se celá škoda- vychází z ceny v době poškozeníc) náhrady škody při výrobě zmetků- hradí se materiál- výše škody do poloviny průměrného výdělku
Mzda
- nebo plat náleží Zc za vykonanou práci dle zvláštního právního předpisu- nesmí být nižší než minimální mzda – od 1.1.2005 – 7.185,-KčSplatnost mzdy- po vykonání práce nejpozději v kalend.měsíci následujícím po vykonání práce- určí Za po projednání s odbory- Za vyplatí mzdu nebo přiměřenou zálohu před nástupem dovolené- Při skončení prac.poměru vyplatí Za mzdu v den skončení PP nejpozději v pravidelném termínuVýplata mzdy- vyplácí se v penězích, zaokrouhluje se na celé koruny nahoru- nebo výplata mzdy v naturáliích- vyplácí se na pracovišti v prac.době nebo dle dohody se Zc nebo dle kolektivní smlouvy- pro vážné důvody může Za mzdu zaslat- Za je povinen zaslat písemný dokladNáhrada mzdy při překážkách v prácia) Překážky z důvodu obecného zájmu- veřejná funkce – starosta- občanská povinnost – poskytnutí první pomoci- v tomto případě se poskytuje náhrada mzdy krátkodobě uvolněnou Zc- nebo přiměřená odměna dlouhodobě uvolněnému Zcb) Služba v ozbrojených silách- při nástupu se poskytuje náhrada ve výši průměrné mzdy první 2 týdny- při vojenském cvičení se poskytuje náhrada po celou dobuc) Školení a studium při zaměstnání- přísluší náhrada mzdy pokud jde o prohloubení kvalifikace k výkonu práce se souhlasem Za- toto lze sjednat v prac.smlouvě i v kolektivní smlouvěd) Osobní překážky v práci- Za poskytne prac.volno z důležitých důvodů a na základě zvláštního vládního předpisu je stanoveno, zda je poskytnuta náhrada mzdy či nikoliv- Osobní překážky: dočasná prac.neschopnost- lázeňská péče- péče ve zdravotnických zařízeních- mateřská a rodičovská dovolená- doba ošetřování člena rodiny- na tuto omluvenou nepřítomnost v práci nepřísluší náhrada mzdy, protože Zc má nárok na dávky nemocenského či sociálního pojištění dle zvláštních předpisůPřekážky na straně Zaa) Prostoje nebo přerušení práce v důsledku nepříznivých povětrnostních vlivů- např. při poruše a prostoji přísluší mzda ve výši 80%průměrného výdělkub) Ostatní překážky - např. vážné provozní důvody – přísluší náhrada mzdy v rozsahu 60-80% průměrného výdělku- přísluší náhrada cestovních nebo stěhovacích nákladů, za opotřebení vlastního nářadí, při výkonu práce
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
- podle zákoníku práce: 1) Povinnosti Za a) zajistit bezpečnost a ochranu Zc s ohledem na rizikab) zajisti bezpečnost a ochranu všech osob na pracovištic) za bezpečnost jsou odpovědni vedoucí Zc pokud je to součást jejich prac.povinnostíd) náklady na bezpečnost hradí Zae) Za je zodpovědný za prevenci rizik, např.protipožární opatření,evakuační plány,zjišťování příčin,odstraňování následkůf) Za je povinen přidělit Zc práci dle jeho zdraví a bezpečnosti, např.zdrav.průkaz, očkování, prevent.lékařská prohlídkag) Za je povinen opatřit Zc ochranné pomůcky a prostředky,oděv a obuv a je povinen kontrolovat užíváníh) Za je povinen rozmisťovat bezpečnostní značky a signály a to: obrazové, zvukové, světelnéi) Za je povinen předcházet prac.úrazům a nemocem z povolání- je povinen úraz nebo tuto nemoc nechat vyšetřit a vyhotovit záznam do knihy úrazů- při prac.neschopnosti delší než 3 dny a při úmrtí- Za je povinen vést evidenci Zc s nemocemi z povoláníj) povinnost Za vytvářet vhodné prac.prostředí z hlediska bezpečnosti, hygieny, osvětlení, nouzových východů, větrání,…k) používání vhodných strojů a technikyl) dohled Za nad odbornou způsobilostím) omezování tzv.rizikových faktorů – hluk, vibrace2) Práva a povinnosti ZcPráva – na bezpečnost, ochranu a informace, v případě porušení těchto práv má právo odmítat tuto práciPovinnosti – a) dbát na vlastní bezpečnostb) účastnit se školení a lékařských prohlídekc) dodržovat předpisy a prac.postupyd) neužívat alkohol a jiné návykové látky, nekouřite) oznamovat nedostatky a pomáhat při odstraňováníBezp.a ochrana zdraví při práci- široký pojem, zahrnuje technické zařízení, výchovné nástroje a org.opatření- cílem je prevence a předcházení poškozování zdravíZákladní právní normy – v ústavě listina práv a svobod- zákoník práce,vnitropodnikové předpisy- vyhláška o evidenci prac.úrazůBezp.předpisy se vypracovávají na : ochranu života a zdravíHygienickéV bezpečnostech tech.zařízeníDopravníV požární ochraněPracovní úraz- záznam o úrazu – nejlépe ihned, nejpozději 2.den po úrazu- dochází k registraci a evidenci prac.úrazů- postižený může žádat náhradu škody
Pracovní podmínky žen
1) Zákaz prací pro ženy – a) v podzemí,při těžbě nerostů, ražbě tunelů a štol- vyjímka – pokud se jedná o řídící práce, soc. a zdrav.služby, praxi při studiu a kontrolní činnostc) práce fyzicky nepřiměřené, škodící těhotným matkám a ženám kojícím do 9 měs.po porodu2) Převedení na jinou práci3) Pracovní cesty a přeložení – vyžaduje se souhlas ženy těhotné, matek do 8 let věku dítěte, ženy osamělé s dítětem do 15let4) Výpověď – s těhotnou nobo matkou do 3let věku dítěte jen podle §46 odst.1 článek ab,§53 článek 1-35) Úprava prac.dobya) u žen s dětmi do 15 let a těhotných pokud požádají, je Za povinen vyhovětb) zákaz práce přesčas u těhotných a žen s dětmi do 1 roku6) Mateřská dovolená- u 1 dítěte - 28týdnů- u 2 dětí a více najednou – 37 týdnů- nástup zpravidla 6 týdnů před porodem7) Rodičovská dovolená- může být pro ženy i muže na jejich žádost- u matky je po mat.dovolená- u otce po narození dítěte- délka – do 3 let věku dítěte- mohou i náhradní rodiče- oprávnění čerpat současně – manželé- přeruší se pokud je dítě ve zdrav.ústavu- nenáleží pokud o dítě nepečují- při úmrtí dítěte náleží rod.dovolená 2 týdny ode dne úmrtí8) Přestávky ke kojení- Za je povinen poskytnout : do 1 roku dítěte 2x půl hodiny za směnu a další 3 měsíce 1x půl hodiny za směnu28. Pracovní podmínky mladistvích- Za je povinen : 1) vytvářet příznivé prac.podmínky2) spolupracovat se zákonnými zástupci3) uzavírat s nimi prac.smlouvu jen s vyjádřením zákonného zástupce4) při výpovědi nebo okamžitém PP musí být uvědoměn ZZ5) mladiství může být zaměstnán pracemi přiměřenými jeho fyz.a psych.schopnostem a vyspělosti6) u mladistvích je zákaz práce přesčas a v noci, vyjímka nad 16 let – mohou v noci pracovat 1 hod. pokud noční práce navazuje na směnu předchozí a pokud je nutná příprava na povolání7) zákaz práce – v podzemí při těžbě- nepřiměřené, nebezpečné- při zvýšeném nebezp.úrazu8) Lékařské vyšetření – musí být před nástupem, při převedení na jinou práci delší než 1 měsíc, pravidelně dle potřeby nejméně 1xročně- je povinen podrobit se mu
Práce přesčas a noční práce
Přesčas = práce konaná Zc na příkaz Za nebo s jeho souhlasem na stanovenou prac.dobu v týdnu- vyplývá z předem stanoveného rozvrhu
prac.směn- je práce konaná nad rámec prac.doby- není jím,pokud Zc nadpracovává směnu- lze nařídit vyjímečně- není doba, za kterou je čerpáno náhradní volno- za přesčas náleží odměna průměrného výdělku + 25% - ní příplatek- lze nařídit ne více než 8hod. týdně a ne více než 150hod. ročně
Noční práce = práce od 22:00 do 6:00 hod.- je práce nejméně 3h. prac.doby v rámci 24hod. po sobě jdoucích- nesmí překročit 8hod.- Za je povinen zajistit Zc lékařskou prohlídku20.
Evidence pracovní doby - je povinen vést Za, Zc má právo do ní nahlížet21. Pracovní pohotovost- je předpoklad výkonu neodkladné práce mimo rámec prac.dobya) Prac.pohotovost na pracovišti,na dohodnutém místě může být nejvýše 400hod. v kalendářním roce)
Prac.pohotovost doma, kdy Zc je připraven k výkonu práce dle prac.smlouvy- za práci náleží v době prac.pohotovosti přísluší mzda + přesčasový příplatek, protože je to práce přesčas22.
Dovolená na zotavenou 1. Dovolená na kalendářní rok – má nárok osoba, která má nepřetržitý prac.poměr u téhož Za v trvání alespoň 60 dnů v kal.roce
ZÁKLADNÍ VÝMĚRA = 4 týdny- prodloužení může být projednáno dle kolektivní smlouvy o 1 týden, u podnikatelů i více- pedagogičtí pracovníci mají 8 týdnů dovolené2. Dovolená za odpracované dny – nárok je v délce 1/12 za kal.rok, za každých 22 odpracovaných dnů3. Týden dovolené – je 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích4. Krácení dovolené – za neodpracované dny5.
Doba čerpání dovolené – určuje Za, který vypracuje plán dovolených, ten musí oznámit alespoň 14 dnů předem Zc- musí souhlasit odbory- výběr dovolené je zpravidla vcelku v kalend.roce, přičmž jedna část dovolené musí být nejméně 2 týdny- Za může z dovolené odvolat nebo změnit termín Zc – pak hradí škodu-
Nelze čerpat: při pracovní neschopnosti, vojenské službě, mateřské dovolené, rodičovské dovolené- Zc je oprávněn vyčerpat dovolenou po ukončení mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené- Dovolená za kalend.rok musí být vyčerpána v témže roce, vyjímečně tato dovolená může být čerpána do konce příštího kalend.roku.Pokud není vyčerpána,zaniká- Do dovolené se nezapočítávají svátky- Zc přísluší v době čerpání dovolené náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku
Za- zaměstnavatel
Zc - zaměstnanec
prac.směn- je práce konaná nad rámec prac.doby- není jím,pokud Zc nadpracovává směnu- lze nařídit vyjímečně- není doba, za kterou je čerpáno náhradní volno- za přesčas náleží odměna průměrného výdělku + 25% - ní příplatek- lze nařídit ne více než 8hod. týdně a ne více než 150hod. ročně
Noční práce = práce od 22:00 do 6:00 hod.- je práce nejméně 3h. prac.doby v rámci 24hod. po sobě jdoucích- nesmí překročit 8hod.- Za je povinen zajistit Zc lékařskou prohlídku20.
Evidence pracovní doby - je povinen vést Za, Zc má právo do ní nahlížet21. Pracovní pohotovost- je předpoklad výkonu neodkladné práce mimo rámec prac.dobya) Prac.pohotovost na pracovišti,na dohodnutém místě může být nejvýše 400hod. v kalendářním roce)
Prac.pohotovost doma, kdy Zc je připraven k výkonu práce dle prac.smlouvy- za práci náleží v době prac.pohotovosti přísluší mzda + přesčasový příplatek, protože je to práce přesčas22.
Dovolená na zotavenou 1. Dovolená na kalendářní rok – má nárok osoba, která má nepřetržitý prac.poměr u téhož Za v trvání alespoň 60 dnů v kal.roce
ZÁKLADNÍ VÝMĚRA = 4 týdny- prodloužení může být projednáno dle kolektivní smlouvy o 1 týden, u podnikatelů i více- pedagogičtí pracovníci mají 8 týdnů dovolené2. Dovolená za odpracované dny – nárok je v délce 1/12 za kal.rok, za každých 22 odpracovaných dnů3. Týden dovolené – je 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích4. Krácení dovolené – za neodpracované dny5.
Doba čerpání dovolené – určuje Za, který vypracuje plán dovolených, ten musí oznámit alespoň 14 dnů předem Zc- musí souhlasit odbory- výběr dovolené je zpravidla vcelku v kalend.roce, přičmž jedna část dovolené musí být nejméně 2 týdny- Za může z dovolené odvolat nebo změnit termín Zc – pak hradí škodu-
Nelze čerpat: při pracovní neschopnosti, vojenské službě, mateřské dovolené, rodičovské dovolené- Zc je oprávněn vyčerpat dovolenou po ukončení mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené- Dovolená za kalend.rok musí být vyčerpána v témže roce, vyjímečně tato dovolená může být čerpána do konce příštího kalend.roku.Pokud není vyčerpána,zaniká- Do dovolené se nezapočítávají svátky- Zc přísluší v době čerpání dovolené náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku
Za- zaměstnavatel
Zc - zaměstnanec
Skončení pracovního poměru, účast odborů při rozvázání prac. poměru, pracovní posudek
Způsoby skončení PP:1- dohodou (dvoustranný právní akt)2- výpověď (jednostranný právní akt)3- okamžité zrušení pracovního poměru (jednostranný právní akt)4- zrušení ve zkušební době (jednostranný právní akt)5- uplynutí sjednané doby (právní úkon)6- hromadné propouštění (jednostranný právní akt)7- skončení pracovního poměru cizince nebo osoby bez státní příslušnosti (jednostranný právní akt)8- smrtí ZMC (právní úkon)Skončení dohodouPP končí sjednaným dnem. Dohoda musí být písemná. Důvody ukončení musí být v dohodě uvedeny pokud to požaduje ZMC.Vyhotovení 2x: ZAM vydá ZMC a druhý si ponechá.VýpověďMůže dát ZAM i ZMC.Musí být písemná a musí být druhému účastníku doručena jinak je neplatná.ZAM může dát výpověď pouze z důvodů taxativně uvedených dle §46, odst.1 = z jiných důvodů ZAM nesmí dát výpověď.ZAM důvod musí vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit, jinak j výpověď neplatná. Důvod výpovědi nelze dodatečně měnit. Výpověď doručena druhému účastníkovi může být odvolána jen s jeho souhlasem písemně.Výpovědní dobyPracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba je stejná pro ZMC i ZAM a to 2 měsíce pokud není stanoveno jinak.VD začíná 1 dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce.Výpověď daná ZAM:a) ruší-li se ZAM nebo jeho částb) přemísťuje-li se ZAM nebo jeho částc) stane-li se ZMC nadbytečným, např. z důvodů změny úkolů ZAMd) pokud ZMC dle lékařského posudku vzhledem ke svému zdrav. stavu dlouhodobě nemůže nebo nesmí vykonávat práci.e) pokud ZMC nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce.f) jsou-li u ZMC dány důvody pro které by s ním ZAM mohl okamžitě zrušit prac.poměr nebo pro závažné porušení kázně nebo pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně – v těchto případech lze dát výpověď jen pokud byl ZMC v době posledních 6 měsíců písemně upozorněn na možnost výpovědi!
Nároky z neplatného rozvázání PP,Skončení PP při volbě a jmenování
. Neplatné rozvázání ZAMNejčastěji to bývá neplatná výpověď.2. Neplatné rozvázání ZMCZMC ukončí neplatně PP.Neplatnost PP mohou obě strany uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl PP skončit.9. Skončení PP při volbě a jmenování1) Odvoláním ZMC z funkce2) ZMC se vzdá funkce neboli odstoupí3) Uplynutím volebního období nebo jmenovacího obdobíTěmito způsoby ale nekončí původní PP zaměstnance a pokud je původní místo zachováno ZMC se na něj vrací.Uzavření dohody o dalším pracovním zařazení na jinou práci odpovídající kvalifikaci. ZAM nabídne jinou vhodnou práci pokud je to možné.10. Souběžné pracovní poměryRozumí se několik PP. Práva a povinnosti z nich vyplývají samostatně.11. Vedlejší pracovní poměra) hlavní = pracovní poměr se stanovenou týdenní pracovní dobou (40 hodin)b) vedlejší = PP s kratší pracovní dobou u jiného ZAM.12. Vedlejší činnostVykonává ZMC u ZAM, kde současně vykonává hlavní PP, ale mimo stanovenou pracovní dobu.Je to práce jiného druhu než v hlavním pracovním poměru.13. Pracovní kázeň, základní povinnosti ZMC a vedoucích ZMC, výkon jiné výdělečné činnosti1. Povinnosti ZMCSvědomitá práce a dodržování předpisů.Plně využívat pracovní dobu a pracovní prostředky.Řádně hospodařit se svěřenými prostředky a pomůckami.2. Povinnosti ZAMOrganizovat, řídit a kontrolovat práci. Vytvářet příznivé prac. podmínky, zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Zabezpečit odměňování. Vytvářet podmínky pro zvyšování odborné úrovně a uspokojování kulturních a sociálních potřeb ZMC.14. Pracovní řádPracovní řádVydává ho ZAM, kde blíže rozvádí pravidla zákoníku práce na konkrétní podmínky ZAM.Je závazný pro ZMC i ZAM.Je účinný ode dne vyhlášení nebo stanoveným dnem.Všichni ZMC musí být s ním seznámeni a musí být všem ZMC veřejně přístupný.15. Pracovní doba1) Pracovní doba = doba, kdy je ZMC povinen vykonávat práci pro ZAM.2) Doba odpočinku = není pracovní dobou.3) Pracovní směna = část stanovené prac.doby4) Délka pracovní doby = nejvýše 40hod.týdně – 8h.denně(bez přestávek)- Zc pracující v podzemí, v těžbě v třísměnném a nepřetr.provozu – 37,5h.týdně- Zc ve dvousměnném provozu 38,75h.týdně- Zc mladší 16let 30h.týdně- Max. 9h.,rozdíl prac.doby v týdnech nesmí přesáhnout 3hod.5) Pružná prac.doba = podmínku stanoví Za a Zc si sám volí začátek nebo konec směny6) Kratší prac.doba = doba pod stanovenou týdenní PO 40h. (poloviční úvazek)7) Začátek a konec prac.doby = stanoví Za po projednání s odbory,Zc musí být na pracovišti16. Přestávky v práci1. Za je povinen poskytnout přestávku v práci nejdéle po 4,5 hod. nepřetržité práce dle novely po 6hod. na jídlo a oddech nejméně 30min.- pokud práce nemůže být přerušena, poskytuje se přestávnka přiměřená- mladiství mají přestávku vždy 30min po 4,5hod.- tato přestávka se neposkytuje na začátku a na konci směny- nezapočítává se do prac.doby17. Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami a v týdnu- mezi 2 směnami – po dobu 12 hod. po sobě jdoucích během 24hod.- lze zkrátit na 8 hod. nepřetržitého odpočinku staršímu 18let, u žen lze zkrátit na 11hod.(např.při živelných pohromách)- v týdnu alespoň 35hod., u mladistvích 48hod.,musí spadat neděle u všech18. Dny pracovního klidu - jsou dny,na které připadá nepřetržitý odpočinek Zc v týdnu a svátky- práce je možná výjimečně- např. doprava,operace- sobota, neděle x neděle pondělíSvátky: 1.1. Nový rok, Velikonoční pondělí, 1. 5. svátek práce, 8.5. Den osvobození, 5.6. Den slovanských věrozvěstů, 6.7. den upálení mistra Jana Husa, 28.9.den české státnosti, 28.10. den vzniku samost.československého státu, 17.11. den boje za svobodu a demokracii, 24.12., 25.12., 26.12. Vánoce
Pracovní poměr na dobu určitou, neurčitou
a) doba určitá - ukončení PP není sjednáno a není výslovně uvedena doba trvání PP.b) doba neurčitá - je vždy v PS sjednána.Nelze sjednat:- s absolventy SŠ, SOU, VŠ vstupujícími do PP na práci odpovídající jejich kvalifikaci. - s mladistvími (15 – 18 let)- se zaměstnancem, o kterých to stanoví kolektivní smlouva Zaměstnanec může písemně požádat zaměstnavatele o sjednání PP na dobu určitou.5. Povinnosti vyplývající z PPzaměstnavatel- přiděluje práci- platit mzdu- vytváří podmínky pro práci(hygienické, zdravotní,…)zaměstnanec- osobně konat práci ve stanovené pracovní době- dodržovat prac. kázeň
Změny pracovního poměru, změny sjednaných podmínek, převedení na jinou prác
1) Změny sjednaných podmínekJen dle dohody ZAM a ZMC. Dohoda jen písemná pokud pracovní smlouva byla uzavřena písemně.2) Převedení na jinou prácia) ZAM je povinen převést na jinou práci- ZMC pozbyl dlouhodobě způsobilost vykonávat práci ze zdravotních důvodů dle lékařského posudku- žena těhotná, kojící nebo matka dítěte do 9 měsíců věku na základě lékařského posudku pokud práce ohrožuje její zdraví- na základě lékař. posudku v případě ochrany před přenosnými nemocemi- dle pravomocného rozhodnutí soudu- ZMC dle lékař. posudku je uznán práce neschopným pro noční práci, kterou vykonává- žena těhotná, kojící nebo matka dítěte do 9 měsíců pracující v noci pokud požádá o převedení.b) ZAM může převést na jinou práci- pokud ZMC dostal výpověď- pokud nesplňuje kvalifikaci- soustavně porušuje pracovní kázeň- proti ZMC bylo zahájeno trestní řízení pro podezření s úmyslné trestné činnosti při plnění pracovních úkolů.c) ZAM může převést pokud ZMC pozbyl předpoklady pro výkon práce na dočasnou dobu, max. na 30 dní v kalendářním roced) ZAM může převést i na práci jiného druhu pokud nelze převést na práci v rámci pracovní smlouvy.e) ZAM může převést ZMC na jinou práci bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby:- prostoj, přerušení práci pro počasí- při odvrácení živelné události a zmírnění jejich následkůf) ZAM je povinen přihlédnout při převedení na vhodnost práceg) ZAM je povinen předem projednat se ZMC důvod převedení a dobu na kterou převedení trvá.3) Pracovní cesta a přeloženíPracovní cesta = časově omezené vyslání ZMC zaměstnavatelem mimo sjednané místo výkonu práce. Vyslání je na dobu nezbytně nutnou, je-li toto dohodnuto v pracovní smlouvě. ZMC koná práce podle pokynů ZAM.4) Převedení ZMC na původní pracovní místo- po odpadnutí důvodů pro převedení na jiné místo- ZAM je povinen zařadit ZMC na původní místo pokud to nelze za vážných provozních důvodů pak na místo jiné odpovídající kvalifikaci a postavení ZMC.5) Převedení a přeložení na žádost ZMCZAM je povinen převést na jinou práci pokud ZMC požádá ze zdravotních důvodů na základě lékařského posudku.6) Účast odborových orgánůPokud ZMC nesouhlasí s převedením na jinou práci může ho ZAM převést jen se souhlasem odborového orgánu.
Vznik pracovního poměru, volbou, jmenováním, podmínky uzavření pracovní smlouvy, její obsah
Vznik pracovního poměru- uzavřením pracovní smlouvy- uzavřením dohody o provedení práce- dohody o pracovní činnosti- volbou nebo jmenováním do funkcePracovní smlouva3. základní údaje:I. druh práceII. místo práceIII. od kdy nástup+ mzda je součástí nebo přílohaZpůsob uzavření PSJe to dvoustranný právní akt.Prac. poměr kratší než 1 měsíc lze uzavřít ústně, ale na požádání ZMC písemně, jinak vždy písemně.PS se uzavírá před nástupem do zaměstnání nejpozději v den nástupu do zaměstnání.U mladších 18-ti let může být uzavřena jen se souhlasem zákonného zástupce.
PRACOVNÍ PRÁVO
1. Prameny pracovního právaPracovní právoJe souhrn právních norem o pracovních vztazích a vztazích s výkonem práce souvisejícíPracovním vztahem se rozumí:a) pracovní poměrb) dovolenác) ochrana zdraví při prácid) odpovědnost pracovníka za škoduZaměstnavatel je povinen zajišťovat rovné zacházení se zaměstnanci. Zákoník práce zakazuje diskriminaci zaměstnanců ze všech možných hledisek (žena/muž, národnost, děti, věk,…)2. Účastníci pracovněprávních vztahů Zaměstnanci, zaměstnavatelé, zastoupení, právo na informace, odborové orgány, rada zaměstnancůZaměstnavatel Může výt PO nebo FO,PO je zastoupena nějakým statutárním orgánem.FO musí mít 18 let, kdy nabývá veškerá práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích. Zaměstnavatel může zaměstnávat jakýkoliv počet zaměstnanců.Zaměstnanci Může být pouze FO. Musí splňovat podmínky:- osoba, která musí mít způsobilost v pracovněprávním vztahu, mít práva a povinnosti a způsobilost vlastními právními úkony, tato práva a povinnosti nabývat.- způsobilost vzniká dnem dosažení 15 let věku a současně dnem ukončení povinné školní docházky.- způsobilost 14 let + den ukončení povinné školní docházky v pomocné škole.- uzavření dohody o hmotné odpovědnosti lze se zaměstnancem ode dne kdy dosáhne 18 let.- zastoupení zaměstnance zákonným zástupcem při uzavírání pracovní smlouvy a sjednávání pracovních podmínek:a) s mladistvýmb) s osobami, které jsou zbaveny soudem způsobilosti k právním úkonům, ale mohou pracovat.
Kultura školy
- škola je tvořena lidmi, její činnosti jsou zaměřeny na lidi posláním školy je rozvoj žáků a každý člověk, kt. je účasten ve škole, s sebou přináší vlastní systém hodnot, norem, zkušeností a postojů
- každá škola má vlastní kulturu, je určována individuálními hodnotami, zkušenostmi a normami, kt. každá osoba do ní vnáší
- kultura vyjadřuje nadindividuální systém hodnot a norem celého sociálního systému
- společně sdílené hodnoty, normy a vzorce chování determinují způsoby jednání lidí, jejich vzájemnou interakci
- k. š. je vnitřním fenoménem, kt. je primárně vytvářen a využíván v oblasti řízení a vztahu k vlastním zaměstnancům školy; jedná se o souhrn představ, přístupů a hodnot ve škole všeobecně sdílených a relativně dlouho udržovaných; projevuje se ve specifických formách komunikace, realizaci jednotlivých personálních činností, způsobem rozhodování ředitelů škol a jejich zástupců, celkovém sociálním klimatu a především ve společném přibližně shodném náhledu učitelů a dalších zaměstnanců na dění uvnitř školy, v jejich obdobné interpretaci a hodnocení, i ve vzhledu budov, učeben, šaten, dvorů, hřišť, školních jídelen, což znamená, že se projevuje materiálně i nemateriálně, uvnitř i vně školy. Je nehmatatelná, ale ne nepoznatelná. Vzniká, rozvíjí se, případně se mění či zaniká v určitém čase a místě. Kultura školy má přímý i nepřímý vliv na celkové výsledky školy.
- velké školy mohou mít subkultury uvnitř školy – velké SOU: učitelé, mistři, vychovatelé v internátě
- dělení dle Handyho:
1. klubová kultura (mocenská): ve kt. je podporována vize ředitele školy, moc je silně centralizována, komunikační kanály jsou krátké a neformální, síla této kultury spočívá ve schopnosti rychlé reakce na vznikající potřeby, slabostí je malá samostatnost
2. kultura rolí: vymezení role a odpovědnosti každého pracovníka ve škole a jeho postavení v organizačním schématu, nepružné, nereaguje na změny
3. kultura založena na úkolech: pružná, reaguje na nutnost plnění jednotlivých úkolů, skupiny, kt. úkoly plní se mění podle zadání úkolu, silná stránka: flexibilita a rychlost odezvy na nové úkoly
4. kultura zaměřená na jednotlivce: nejméně běžná, důraz na individualitu jednotlivých pedagogů, podporuje talenty školy
- dělení dle Bushe:
1. formální model: důraz na strukturu a systém, naplnění cílů a úkolů, byrokratická kultura, vše jasně definované (cíl, dělba práce, pravidla, směrnice, autorita ředitele)
2. kolegiální model: založen na konsensu a spolupráci, neformální autorita odborníků, nepsané hodnoty školy jsou akceptovány, idealistický model
3. politický model: mocenské skupiny ve škole, uspokojení jejich zájmů než cílů celé školy, konflikty uvnitř instituce, boj o moc (spíš na univerzitách)
4. subjektivní model: důraz na zájmy a potřeby jednotlivce než na zájmy celé školy, každý učitel přizpůsobuje svou angažovanost, výkon a loajalitu svým představám a potřebám, vnitřní struktura založena na interakci členů
5. model nejistoty: nejasnost cílů a poslání školy, nestabilní participace pracovníků školy
- systém kultury školy: (měla by mezi nimi být shoda, prolínat se)
a) nemateriální prvky: hodnoty, normy, vztahy; jsou výsledkem vzájemné interakce a komunikace členů kolektivu školy, ovlivněné i širším kulturním a sociálním prostředí, ve kt. škola existuje, prvky regionální i národní kultury.
- každá škola má vlastní kulturu, je určována individuálními hodnotami, zkušenostmi a normami, kt. každá osoba do ní vnáší
- kultura vyjadřuje nadindividuální systém hodnot a norem celého sociálního systému
- společně sdílené hodnoty, normy a vzorce chování determinují způsoby jednání lidí, jejich vzájemnou interakci
- k. š. je vnitřním fenoménem, kt. je primárně vytvářen a využíván v oblasti řízení a vztahu k vlastním zaměstnancům školy; jedná se o souhrn představ, přístupů a hodnot ve škole všeobecně sdílených a relativně dlouho udržovaných; projevuje se ve specifických formách komunikace, realizaci jednotlivých personálních činností, způsobem rozhodování ředitelů škol a jejich zástupců, celkovém sociálním klimatu a především ve společném přibližně shodném náhledu učitelů a dalších zaměstnanců na dění uvnitř školy, v jejich obdobné interpretaci a hodnocení, i ve vzhledu budov, učeben, šaten, dvorů, hřišť, školních jídelen, což znamená, že se projevuje materiálně i nemateriálně, uvnitř i vně školy. Je nehmatatelná, ale ne nepoznatelná. Vzniká, rozvíjí se, případně se mění či zaniká v určitém čase a místě. Kultura školy má přímý i nepřímý vliv na celkové výsledky školy.
- velké školy mohou mít subkultury uvnitř školy – velké SOU: učitelé, mistři, vychovatelé v internátě
- dělení dle Handyho:
1. klubová kultura (mocenská): ve kt. je podporována vize ředitele školy, moc je silně centralizována, komunikační kanály jsou krátké a neformální, síla této kultury spočívá ve schopnosti rychlé reakce na vznikající potřeby, slabostí je malá samostatnost
2. kultura rolí: vymezení role a odpovědnosti každého pracovníka ve škole a jeho postavení v organizačním schématu, nepružné, nereaguje na změny
3. kultura založena na úkolech: pružná, reaguje na nutnost plnění jednotlivých úkolů, skupiny, kt. úkoly plní se mění podle zadání úkolu, silná stránka: flexibilita a rychlost odezvy na nové úkoly
4. kultura zaměřená na jednotlivce: nejméně běžná, důraz na individualitu jednotlivých pedagogů, podporuje talenty školy
- dělení dle Bushe:
1. formální model: důraz na strukturu a systém, naplnění cílů a úkolů, byrokratická kultura, vše jasně definované (cíl, dělba práce, pravidla, směrnice, autorita ředitele)
2. kolegiální model: založen na konsensu a spolupráci, neformální autorita odborníků, nepsané hodnoty školy jsou akceptovány, idealistický model
3. politický model: mocenské skupiny ve škole, uspokojení jejich zájmů než cílů celé školy, konflikty uvnitř instituce, boj o moc (spíš na univerzitách)
4. subjektivní model: důraz na zájmy a potřeby jednotlivce než na zájmy celé školy, každý učitel přizpůsobuje svou angažovanost, výkon a loajalitu svým představám a potřebám, vnitřní struktura založena na interakci členů
5. model nejistoty: nejasnost cílů a poslání školy, nestabilní participace pracovníků školy
- systém kultury školy: (měla by mezi nimi být shoda, prolínat se)
a) nemateriální prvky: hodnoty, normy, vztahy; jsou výsledkem vzájemné interakce a komunikace členů kolektivu školy, ovlivněné i širším kulturním a sociálním prostředí, ve kt. škola existuje, prvky regionální i národní kultury.
Materiální prvky – symboly kultury školy
. verbální symboly: řeč – používaný jazyk + gestikulace, pohled, řeč těla; kurikulum – učební plán + neformální kurikulum: kulturní, sportovní vyžití, exkurze, výlety, maturitní večírky, plesy, lyžařské kurzy; metafory – dostávají se do slovníku školy, vystihují atmosféru – opakované historky, anekdotické příhody; hrdinové školy; příběhy
2. symboly chování: rituály – schůzky se studenty, rodiči; ceremoniály – méně časté, formální, oslavy života školy; proces výuky; funkční procedury; pravidla a řád školy; interakce s mezoprostředím
3. vizuální symboly: vybavení školy a pořádek – vytváří okamžitý a dlouho přetrvávající dojem (recepce, vchod, pořádek a vybavení v ředitelně, třídách; artefakty – školní noviny, vystavené trofeje, diplomy, nástěnky s foto, hesly, propagační předměty (trička, deštníky, propisky); korporátní identita = logo, značení, školní znak, dopis, papíry – měl by vytvořit odborník.
- změny v kultuře školy:
- škola se musí přizpůsobovat novým podmínkám, musí měnit kulturu školy.
- Příčiny:
ekonomické a společenské změny v prostředí školy
rozpor mezi vžitou kulturou a potřebnou kulturou z hlediska cílů školy
transformace školy na vyšší úroveň vzdělávání
generační výměna ve škole
spojování škol
- je třeba měnit a ovlivňovat postoje a praktiky pracovníků školy
- nejprve provést objektivní a nezaujatý rozbor a analýzu vžité kultury a porovnat se žádoucím stavem (dotazování, pozorování , analýza sekundárních údajů), vyvarovat se subjektivního hodnocení např. ředitele.
- Změny např. strukturální – vytvořit neformální sítě lidí, kt. zastánci změn, změnit organizační strukturu a provést personální změny (měnit složení kabinetů); změnit způsob řízení školy – plánování cílů, způsob kontroly a komunikaci; změny v řízení lidských zdrojů – přijímání nových členů sboru, změn v odměňování, další vzdělávání učitel, změny pracovního prostředí, osobní příklad vedení školy, změny v symbolech školy
Koncept učící se organizace
- škola je instituce, ve které se učí nejen studenti, ale také pracovníci školy
- je třeba dbát na rozvoj instituce i sebe
- P. Senge koncept „učící se organizace“ i pro učitele
- člověk se učí celý život
- učitelství je izolovaná profese – učitel je buď ve třídě nebo doma, je třeba dbát na otevření (ono se to i děje)… např. tendence k otevřenosti ve školách, např. prosklené dveře ve třídách, dle možností společné kabinety pro více učitelů, pokud ne pro všechny
2. symboly chování: rituály – schůzky se studenty, rodiči; ceremoniály – méně časté, formální, oslavy života školy; proces výuky; funkční procedury; pravidla a řád školy; interakce s mezoprostředím
3. vizuální symboly: vybavení školy a pořádek – vytváří okamžitý a dlouho přetrvávající dojem (recepce, vchod, pořádek a vybavení v ředitelně, třídách; artefakty – školní noviny, vystavené trofeje, diplomy, nástěnky s foto, hesly, propagační předměty (trička, deštníky, propisky); korporátní identita = logo, značení, školní znak, dopis, papíry – měl by vytvořit odborník.
- změny v kultuře školy:
- škola se musí přizpůsobovat novým podmínkám, musí měnit kulturu školy.
- Příčiny:
ekonomické a společenské změny v prostředí školy
rozpor mezi vžitou kulturou a potřebnou kulturou z hlediska cílů školy
transformace školy na vyšší úroveň vzdělávání
generační výměna ve škole
spojování škol
- je třeba měnit a ovlivňovat postoje a praktiky pracovníků školy
- nejprve provést objektivní a nezaujatý rozbor a analýzu vžité kultury a porovnat se žádoucím stavem (dotazování, pozorování , analýza sekundárních údajů), vyvarovat se subjektivního hodnocení např. ředitele.
- Změny např. strukturální – vytvořit neformální sítě lidí, kt. zastánci změn, změnit organizační strukturu a provést personální změny (měnit složení kabinetů); změnit způsob řízení školy – plánování cílů, způsob kontroly a komunikaci; změny v řízení lidských zdrojů – přijímání nových členů sboru, změn v odměňování, další vzdělávání učitel, změny pracovního prostředí, osobní příklad vedení školy, změny v symbolech školy
Koncept učící se organizace
- škola je instituce, ve které se učí nejen studenti, ale také pracovníci školy
- je třeba dbát na rozvoj instituce i sebe
- P. Senge koncept „učící se organizace“ i pro učitele
- člověk se učí celý život
- učitelství je izolovaná profese – učitel je buď ve třídě nebo doma, je třeba dbát na otevření (ono se to i děje)… např. tendence k otevřenosti ve školách, např. prosklené dveře ve třídách, dle možností společné kabinety pro více učitelů, pokud ne pro všechny
Kultura a klima školy
- patří k vnitřnímu prostředí školy
- ovlivňují vnímanou kvalitu práce školy
- vnější okolnosti jako politické a sociální změny ve společnosti na vnitřní fungování škol a vnitřní prostředí mají malý dopad
- pro pozitivní vnitřní prostředí školy jsou důležité tyto jeho složky (5): management školy a její sbor, mezilidské vztahy a kultura školy + organizační model školy a materiální prostředí školy
- pro práci učitele nejsou nejdůležitějším motivačním faktorem výše mzdy, rozvrh hodin, ale dobré mezilidské vztahy na pracovišti - spojené s tolerancí (dle výzkumu autora), ale ve školách spíš přetrvává netolerance, což se projevuje ve vztahu učitel – žák
- vnitřní prostředí by mělo být takové, do kterého žáci rádi chodí, ve kt. Se rádi vzdělávají a kt. Je povzbuzuje ke spolupráci a aktivní účasti na procesu vzdělávání
Klima školy
- ovlivňováno všemi 5 složkami vnitřního prostředí školy
- rozhodující je kultura školy, kvalita managementu a systém mezilidských vztahů (vztahy u-ž, u-u, u-ostat. pracovníci školy, u-rodiče, ž-ž, vedení školy-pedag. sbor
- dobré klima je charakteristické:
1. vzájemnou důvěrou a úctou mezi všemi osobami, kt. se na vzdělávání podílejí, morálkou a soudržností
2. loajalitou ke škole, kt. je dána podporou cílů školy a zájmem o vše, co s prací školy souvisí
- může být: dobré, klidné, spolupracující, tvořivé, veselé; příznivá atmosféra a smích, pohoda a pocit volnosti vytváří ze školy místo, kam u. i ž. rádi chodí
X
- na druhé straně může být atmosféra negativní: ti, kt. se usmívají jsou podezřelí, o kvalitě práce svědčí uštvaná a nervózní tvář, hlavním mottem je, že vzdělávání jsou velmi vážné a seriózní věci, kde smích a humor nemají co dělat, učitelé i žáci jsou otrávení, nepřátelské a nespolupracující ovzduší, oběťmi jsou žáci – jsou demotivováni
- na klimatu školy se podílejí tyto faktory:
1. složení pedagogického sboru: vyváženost podle pohlaví: ženy – přináší pozitivní (citlivost, vnímavost, pečlivost, svědomitost, zaujatost, odpovědnost) i negativní (osobní vztahy vůči žákům, kolegům, nutnost plnění rodinných povinností, stres) prvky
2. věková vyváženost sboru: zkušenost starších pedagogů, neochota ke změnám vs. elán mladých
3. struktura pedagogického sboru dle přístupu k žákům/studentům: 5-6 dominujících učitelů více ovlivní klima třídy než jeden třídní učitel; dominantní typy učitelů – třída se semkne, solidární, ochotni pomáhat, soudržnost, ale klesá výkon celé třídy X demokratické liberální typy – roste výkon třídy, snižuje se vnitřní integrace
4. předchozí vzdělání: poměr učitelů všeobecných předmětů a odborných – může se promítnout do mezilidských vztahů a klimatu celé školy.
změna klimatu školy:
- vyžaduje změny v kultuře školy a v mezilidských vztazích
- pokusit se změnit vztahy založené na nedůvěře, závisti, autoritářství a neomylnosti ze strany školy na vztahy otevřené a partnerské
- + změna obsahu, organizačních forem a metod výuky, cílů a strategií školy
- determinována skutečností, jak silná je kultura příslušné školy, jaké jsou sdílené hodnoty, normy a přesvědčení členů jejího sociálního systému
- ovlivňují vnímanou kvalitu práce školy
- vnější okolnosti jako politické a sociální změny ve společnosti na vnitřní fungování škol a vnitřní prostředí mají malý dopad
- pro pozitivní vnitřní prostředí školy jsou důležité tyto jeho složky (5): management školy a její sbor, mezilidské vztahy a kultura školy + organizační model školy a materiální prostředí školy
- pro práci učitele nejsou nejdůležitějším motivačním faktorem výše mzdy, rozvrh hodin, ale dobré mezilidské vztahy na pracovišti - spojené s tolerancí (dle výzkumu autora), ale ve školách spíš přetrvává netolerance, což se projevuje ve vztahu učitel – žák
- vnitřní prostředí by mělo být takové, do kterého žáci rádi chodí, ve kt. Se rádi vzdělávají a kt. Je povzbuzuje ke spolupráci a aktivní účasti na procesu vzdělávání
Klima školy
- ovlivňováno všemi 5 složkami vnitřního prostředí školy
- rozhodující je kultura školy, kvalita managementu a systém mezilidských vztahů (vztahy u-ž, u-u, u-ostat. pracovníci školy, u-rodiče, ž-ž, vedení školy-pedag. sbor
- dobré klima je charakteristické:
1. vzájemnou důvěrou a úctou mezi všemi osobami, kt. se na vzdělávání podílejí, morálkou a soudržností
2. loajalitou ke škole, kt. je dána podporou cílů školy a zájmem o vše, co s prací školy souvisí
- může být: dobré, klidné, spolupracující, tvořivé, veselé; příznivá atmosféra a smích, pohoda a pocit volnosti vytváří ze školy místo, kam u. i ž. rádi chodí
X
- na druhé straně může být atmosféra negativní: ti, kt. se usmívají jsou podezřelí, o kvalitě práce svědčí uštvaná a nervózní tvář, hlavním mottem je, že vzdělávání jsou velmi vážné a seriózní věci, kde smích a humor nemají co dělat, učitelé i žáci jsou otrávení, nepřátelské a nespolupracující ovzduší, oběťmi jsou žáci – jsou demotivováni
- na klimatu školy se podílejí tyto faktory:
1. složení pedagogického sboru: vyváženost podle pohlaví: ženy – přináší pozitivní (citlivost, vnímavost, pečlivost, svědomitost, zaujatost, odpovědnost) i negativní (osobní vztahy vůči žákům, kolegům, nutnost plnění rodinných povinností, stres) prvky
2. věková vyváženost sboru: zkušenost starších pedagogů, neochota ke změnám vs. elán mladých
3. struktura pedagogického sboru dle přístupu k žákům/studentům: 5-6 dominujících učitelů více ovlivní klima třídy než jeden třídní učitel; dominantní typy učitelů – třída se semkne, solidární, ochotni pomáhat, soudržnost, ale klesá výkon celé třídy X demokratické liberální typy – roste výkon třídy, snižuje se vnitřní integrace
4. předchozí vzdělání: poměr učitelů všeobecných předmětů a odborných – může se promítnout do mezilidských vztahů a klimatu celé školy.
změna klimatu školy:
- vyžaduje změny v kultuře školy a v mezilidských vztazích
- pokusit se změnit vztahy založené na nedůvěře, závisti, autoritářství a neomylnosti ze strany školy na vztahy otevřené a partnerské
- + změna obsahu, organizačních forem a metod výuky, cílů a strategií školy
- determinována skutečností, jak silná je kultura příslušné školy, jaké jsou sdílené hodnoty, normy a přesvědčení členů jejího sociálního systému
Rozdíly mezi akčním výzkumem a tradičním výzkumem
Akční výzkum může učiteli pomoci reflektovat zkušenost a vlastní praxi. Akční výzkum může být alternativou k tradičnímu výzkumu. Pomáhá učitelům reflektovat jejich praxi, shromažďuje údaje o jejich praxi a umožňuje hledat nové cesty, vedoucí ke zlepšení dosavadní praxe
Tradiční výzkum je většinou realizován nezainteresovanými výzkumníky, kteří se snaží dosáhnout objektivity a zobecnit. Tradiční výzkum sleduje činnost jiných a výzkumníci nejsou osobně angažováni do studované situace. Výzkumníci formulují výzkumné hypotézy a snaží se je potvrdit výzkumem, který realizují často na různých školách s co největším počtem respondentů.
Akční výzkum je prováděn učiteli na školách. Učitelé si vybírají problémy, které se týkají výuky v jejich třídě, škole. Tyto problémy diskutují uvnitř školy, s ostatními učiteli, žáky, rodiči či poradci. Sbírají data, využívají své zkušenosti a navrhují řešení. Aktéři akčního výzkumu jsou zainteresováni, jsou účastníky zkoumaných procesů. Navrhovaná řešení problému realizují ve vlastní práci a sledují výsledky. Tyto výsledky jsou diskutovány v týmech uvnitř instituce, jsou analyzovány a reflektovány. Na základě akčního výzkumu dochází ke změnám a neustálému růstu a zdokonalování uvnitř instituce. Akční výzkum vyžaduje spolupráci v týmech, vyzývá demokraticky všechny k rovnocenné spolupráci. Pro všechny zúčastněné jsou důležité otázky: 1) proč to děláme a jak to děláme; 2) je to, co děláme, efektivní či neefektivní; 3) kam chceme dojít; 4) jak tam dojdeme.
- sebe-evaluační nástroje jsou důležitou součástí akčního výzkumu
Tradiční výzkum je většinou realizován nezainteresovanými výzkumníky, kteří se snaží dosáhnout objektivity a zobecnit. Tradiční výzkum sleduje činnost jiných a výzkumníci nejsou osobně angažováni do studované situace. Výzkumníci formulují výzkumné hypotézy a snaží se je potvrdit výzkumem, který realizují často na různých školách s co největším počtem respondentů.
Akční výzkum je prováděn učiteli na školách. Učitelé si vybírají problémy, které se týkají výuky v jejich třídě, škole. Tyto problémy diskutují uvnitř školy, s ostatními učiteli, žáky, rodiči či poradci. Sbírají data, využívají své zkušenosti a navrhují řešení. Aktéři akčního výzkumu jsou zainteresováni, jsou účastníky zkoumaných procesů. Navrhovaná řešení problému realizují ve vlastní práci a sledují výsledky. Tyto výsledky jsou diskutovány v týmech uvnitř instituce, jsou analyzovány a reflektovány. Na základě akčního výzkumu dochází ke změnám a neustálému růstu a zdokonalování uvnitř instituce. Akční výzkum vyžaduje spolupráci v týmech, vyzývá demokraticky všechny k rovnocenné spolupráci. Pro všechny zúčastněné jsou důležité otázky: 1) proč to děláme a jak to děláme; 2) je to, co děláme, efektivní či neefektivní; 3) kam chceme dojít; 4) jak tam dojdeme.
- sebe-evaluační nástroje jsou důležitou součástí akčního výzkumu
Akční výzkum a škola
- AV lze realizovat ve spolupráci s VŠ učiteli – jako poradci, přinášejí teorii X učitelé ve školách vnášejí poznatky z praxe
- profesionální růst učitelů je podporován kolegiální spoluprací
- dlouhodobý proces
- v ČR spíše negativní postoj k provádění a zavádění AV (jak ředitelé, tak učitelé) – vyučování a výzkum jsou pro učitele oddělené aktivity – snižuje to jejich profesionalitu
- učitelé dávají přednost individuálním aktivitám před spoluprací v týmech, nahodile si vyměňují zkušenosti
Metody (Zdroj: http://leo.oise.utoronto.ca/~lbencze/Action_Research_Help.html#doingAR)
Založené na:
a) racionálním přístupu: plánuje zkoumání a měření a nemění metody, výzkumníci věří, že to, co je zkoumáno smysly potvrzuje realitu a standardní výzkumné metody umožní výzkumníkovi určit přesné příčiny a důsledky toho, co je zkoumáno, používá kvantitativní metody výzkumu (např. písemné dotazování a dotazníky)
b) naturalistickém přístupu: opak a), výzkumníci mají plány, ale jsou připraveni je měnit na základě nových zjištění a závěrů, používá kvalitativní metody výzkumu (např. polo-strukturované interview, kódování vzorku studentských prací, dále: interview s učiteli, studenty, rodiči; poznámky k pozorování pravidelných třídních událostí, anketa, dotazník, test )
- profesionální růst učitelů je podporován kolegiální spoluprací
- dlouhodobý proces
- v ČR spíše negativní postoj k provádění a zavádění AV (jak ředitelé, tak učitelé) – vyučování a výzkum jsou pro učitele oddělené aktivity – snižuje to jejich profesionalitu
- učitelé dávají přednost individuálním aktivitám před spoluprací v týmech, nahodile si vyměňují zkušenosti
Metody (Zdroj: http://leo.oise.utoronto.ca/~lbencze/Action_Research_Help.html#doingAR)
Založené na:
a) racionálním přístupu: plánuje zkoumání a měření a nemění metody, výzkumníci věří, že to, co je zkoumáno smysly potvrzuje realitu a standardní výzkumné metody umožní výzkumníkovi určit přesné příčiny a důsledky toho, co je zkoumáno, používá kvantitativní metody výzkumu (např. písemné dotazování a dotazníky)
b) naturalistickém přístupu: opak a), výzkumníci mají plány, ale jsou připraveni je měnit na základě nových zjištění a závěrů, používá kvalitativní metody výzkumu (např. polo-strukturované interview, kódování vzorku studentských prací, dále: interview s učiteli, studenty, rodiči; poznámky k pozorování pravidelných třídních událostí, anketa, dotazník, test )
Pro PR ve škole jsou něpříznivá tato zjišťění
- uč. vyhovují vzdělávací akce mimo školu
- uč. se zajímají o vzděl. akce zaměřené na předmět, kt. vyučují, na didaktiku, zvládání jednotlivců a třídy, méně se zajímají o širší manažerské otázky rozvoje školy
- spolupracují stále se stejnými kolegy
- mají pochybnosti o možnosti spolupracovat v rámci jedné školy, zábrany k diskusi s kolegy ve škole
- uč., kt. spolupracují stále se stejnými kolegy vytvářejí ve školách spíše kulturu drobných skupinek, kt. komunikují, mnohdy však nejsou transparentní, nepřispívají k tvorbě prostředí školy jako „učící se komunity.“)
Podpora učícího se klimatu – nesnadný úkol pro ředitele škol
- charakter kolegiálního chování je součástí kultury školy
- procesy učení všech jednotlivců i pracovních týmů podporuje flexibilní, kolegiální a spolupracující školní prostředí
- jeho tvorba a rozvoj je bezesporu jedním z nejobtížnějších úkolů pro vedení škol
- úspěch nezáleží jen na řediteli, ale i na ostatních
Několik cest zaměřených na PR, jimiž může ředitel podpořit organizační změny: dosáhnout ve š. konsensu v cílech, poznat a chránit sdílené hodnoty, sledovat rizikové prvky rozvoje, zjistit spolupráci napříč školou, podporovat experimentování, rozvíjet oddanost profesionálnímu růstu, podporovat kolegiální rozvoj zaměstnanců, stimulovat cílené aktivity a výzkum, podporovat sebehodnocení, zůstávat oddaný rozvoji a cíli stát se učící se organizací
- role ředitele hl. v podpoře, plánování a stimulaci učení učitelů a ne být hlídačem, kontrolorem a řídící silou rpofesionálního rozvoje učitlů
Vliv ředitelů:
1. je modelem lídra i učícího se (př. zajímá se o potřeby lidí ve škole, účastní se dalšího vzdělávání společně s učiteli, konzultace a sanha řešit problémy)
2. pomáhá vytvářet učící se prostředí (dokáže hovořit s lidmi a naslouchat jim, vede a podněcuje konstruktivní dialog, samostatnost, kolektivní rozhodování, podporuje lidi ve škole (fin, materiálně, organizačně, psychologicky i emocionálně), vytváří učící se prostředí, kde mohou uč. riskovat a experimentovat myšlenkově i prakticky)
3. usnadňuje PR uč, nepřebírá plnou odpovědnost (př. podporuje učitele v plánování a realizaci aktivit PR v souladu s jejich potřebami)
4. hodnotí výstupy (tj. efektivitu dalšího vzdělávání, poskytuje pravidelné supervize, zpětnou vazbu, hodnotí jejich práci, cílem není být perfektní, ale růst)
- ředitelova dilemata:
1. viditelně řídit x zůstat v pozadí
2. nařizovat, dokumentovat x dobrovolnost, spontaneita
3. kontrolovat, hodnotit x podporovat sebehodnocení
4. důvěřovat x nedůvěřovat
5. delegovat x přebírat odpovědnost
6. opakovaně nabízet x rezignovat
7. odměňovat iniciativu x považovat ji za samozřejmost
8. respektovat vytíženost a osobní problémy x vyžadovat aktivitu bez ohledů apod.
- uč. se zajímají o vzděl. akce zaměřené na předmět, kt. vyučují, na didaktiku, zvládání jednotlivců a třídy, méně se zajímají o širší manažerské otázky rozvoje školy
- spolupracují stále se stejnými kolegy
- mají pochybnosti o možnosti spolupracovat v rámci jedné školy, zábrany k diskusi s kolegy ve škole
- uč., kt. spolupracují stále se stejnými kolegy vytvářejí ve školách spíše kulturu drobných skupinek, kt. komunikují, mnohdy však nejsou transparentní, nepřispívají k tvorbě prostředí školy jako „učící se komunity.“)
Podpora učícího se klimatu – nesnadný úkol pro ředitele škol
- charakter kolegiálního chování je součástí kultury školy
- procesy učení všech jednotlivců i pracovních týmů podporuje flexibilní, kolegiální a spolupracující školní prostředí
- jeho tvorba a rozvoj je bezesporu jedním z nejobtížnějších úkolů pro vedení škol
- úspěch nezáleží jen na řediteli, ale i na ostatních
Několik cest zaměřených na PR, jimiž může ředitel podpořit organizační změny: dosáhnout ve š. konsensu v cílech, poznat a chránit sdílené hodnoty, sledovat rizikové prvky rozvoje, zjistit spolupráci napříč školou, podporovat experimentování, rozvíjet oddanost profesionálnímu růstu, podporovat kolegiální rozvoj zaměstnanců, stimulovat cílené aktivity a výzkum, podporovat sebehodnocení, zůstávat oddaný rozvoji a cíli stát se učící se organizací
- role ředitele hl. v podpoře, plánování a stimulaci učení učitelů a ne být hlídačem, kontrolorem a řídící silou rpofesionálního rozvoje učitlů
Vliv ředitelů:
1. je modelem lídra i učícího se (př. zajímá se o potřeby lidí ve škole, účastní se dalšího vzdělávání společně s učiteli, konzultace a sanha řešit problémy)
2. pomáhá vytvářet učící se prostředí (dokáže hovořit s lidmi a naslouchat jim, vede a podněcuje konstruktivní dialog, samostatnost, kolektivní rozhodování, podporuje lidi ve škole (fin, materiálně, organizačně, psychologicky i emocionálně), vytváří učící se prostředí, kde mohou uč. riskovat a experimentovat myšlenkově i prakticky)
3. usnadňuje PR uč, nepřebírá plnou odpovědnost (př. podporuje učitele v plánování a realizaci aktivit PR v souladu s jejich potřebami)
4. hodnotí výstupy (tj. efektivitu dalšího vzdělávání, poskytuje pravidelné supervize, zpětnou vazbu, hodnotí jejich práci, cílem není být perfektní, ale růst)
- ředitelova dilemata:
1. viditelně řídit x zůstat v pozadí
2. nařizovat, dokumentovat x dobrovolnost, spontaneita
3. kontrolovat, hodnotit x podporovat sebehodnocení
4. důvěřovat x nedůvěřovat
5. delegovat x přebírat odpovědnost
6. opakovaně nabízet x rezignovat
7. odměňovat iniciativu x považovat ji za samozřejmost
8. respektovat vytíženost a osobní problémy x vyžadovat aktivitu bez ohledů apod.
Akční výzkum
a) pro-aktivní:
akce předchází sběru a analýze dat, učitelé nejprve vyvíjejí aktivity a posléze studují efekty-výsledky těchto aktivit
- tento výzkum zahrnuje následující kroky:
1. pokusit se o nové přístupy přinášející lepší výsledky;
2. zahrnout naději do nových přístupů, mít vysoká očekávání;
3. sbírat pravidelně data a reakce studentů na realizované změny;
4. vyhodnocovat data;
5. reflektovat alternativní přístupy;
6. pokusit se o další nové přístupy.
b) reaktivní:
učitelé sbírají data předtím, než se pokouší inovovat praxi
- jednotlivé kroky tohoto výzkumu jsou následující:
1. sbírat data k diagnóze situace;
2. analyzovat data;
3. distribuovat data a vymezit změny, které budou následovat;
4. pokusit se o nové přístupy;
5. sledovat, jak ostatní reagují;
6. sbírat data k diagnóze situace (návrat k prvnímu kroku, nicméně tento druhý sběr dat ověřuje předchozí kroky a formuluje specifické otázky).
kooperativní: vytváří pozitivní pracovní vztahy mezi administrátory, učiteli, rodiči, žáky a komunitou, vyžaduje dovednosti a) i b) + sociální dovednosti (vzájemnou pomoc, porozumění, schopnost naslouchat, vést smysluplnou diskusi atd.), konstruktivní kritika pomáhá členům týmů nacházet efektivnější řešení, hlubší reflexi a otevřenější diskusi; výsledky jsou veřejně prezentovány a diskutovány – to dává možnost veřejně diskutovat o
akce předchází sběru a analýze dat, učitelé nejprve vyvíjejí aktivity a posléze studují efekty-výsledky těchto aktivit
- tento výzkum zahrnuje následující kroky:
1. pokusit se o nové přístupy přinášející lepší výsledky;
2. zahrnout naději do nových přístupů, mít vysoká očekávání;
3. sbírat pravidelně data a reakce studentů na realizované změny;
4. vyhodnocovat data;
5. reflektovat alternativní přístupy;
6. pokusit se o další nové přístupy.
b) reaktivní:
učitelé sbírají data předtím, než se pokouší inovovat praxi
- jednotlivé kroky tohoto výzkumu jsou následující:
1. sbírat data k diagnóze situace;
2. analyzovat data;
3. distribuovat data a vymezit změny, které budou následovat;
4. pokusit se o nové přístupy;
5. sledovat, jak ostatní reagují;
6. sbírat data k diagnóze situace (návrat k prvnímu kroku, nicméně tento druhý sběr dat ověřuje předchozí kroky a formuluje specifické otázky).
kooperativní: vytváří pozitivní pracovní vztahy mezi administrátory, učiteli, rodiči, žáky a komunitou, vyžaduje dovednosti a) i b) + sociální dovednosti (vzájemnou pomoc, porozumění, schopnost naslouchat, vést smysluplnou diskusi atd.), konstruktivní kritika pomáhá členům týmů nacházet efektivnější řešení, hlubší reflexi a otevřenější diskusi; výsledky jsou veřejně prezentovány a diskutovány – to dává možnost veřejně diskutovat o
Kompetence učitele
Zdroj: Chris Kyriacou – kniha o řízení vyučování nebo tak nějak)
- učitel by měl na konci své odborné přípravy mít určité kompetence, ideální by bylo tyto kompetenci propojit s kompetencemi, které si vytvořil zkušený učitel, tato kombinace pak vytvoří kritéria vztahující se k vyučování a pro práci ve třídě:
1. řídit práci dětí jednotlivě, ve skupině i práci celé třídy tak, aby byla prováděna odpovědným způsobem při dodržení potřebného pořádku
2. diferencovat svou práci podle škály schopností nebo dosahovaných výsledků uvnitř vyučované skupiny nebo třídy
3. využívat širokou škálu vyučovacích metod vhodných pro práci s celou třídou, se skupinami žáků i s jednotlivci
4. přizpůsobovat vyučovací metodu dané učební činnosti a věnovat patřičnou pozornost tempu práce
5. vytvářet dobře fungující vztahy s třídou a jednotlivými žáky
6. komunikovat s žáky jasně a srozumitelně ústně i písemnou formou
7. hodnotit efektivitu vlastního vyučování podle reakcí žáků a vhodným způsobem svou činnost upravovat
- učitel by měl na konci své odborné přípravy mít určité kompetence, ideální by bylo tyto kompetenci propojit s kompetencemi, které si vytvořil zkušený učitel, tato kombinace pak vytvoří kritéria vztahující se k vyučování a pro práci ve třídě:
1. řídit práci dětí jednotlivě, ve skupině i práci celé třídy tak, aby byla prováděna odpovědným způsobem při dodržení potřebného pořádku
2. diferencovat svou práci podle škály schopností nebo dosahovaných výsledků uvnitř vyučované skupiny nebo třídy
3. využívat širokou škálu vyučovacích metod vhodných pro práci s celou třídou, se skupinami žáků i s jednotlivci
4. přizpůsobovat vyučovací metodu dané učební činnosti a věnovat patřičnou pozornost tempu práce
5. vytvářet dobře fungující vztahy s třídou a jednotlivými žáky
6. komunikovat s žáky jasně a srozumitelně ústně i písemnou formou
7. hodnotit efektivitu vlastního vyučování podle reakcí žáků a vhodným způsobem svou činnost upravovat
Škola jako spolupracující prostředí – z pohledu učitelů
- školní aktivity podporující PR uč se lépe realizují v otevřeném, učícím se, vájemně se podporujícím a spolupracujícím školním klimatu
- z výzkumu Lazarové vyplývá, že uč.: dokáží hovořit i před kolegy o svých prac. Problémech (55% ano), by přivítali více spolupráce ve škole (74 %), si dokáží představit společné vzdělávání ve škole a spolupráci s kolegy na inovaci praxe, vítají reflexi praxe)
- spolupracující atmosféru více pociťují služebně starší učitelé
- spolupráce ve škole jsou zaměřeny na vyměňování zkušeností a plánování v oborových komisích, diskuse o výukových a výchovních problémech žáků, přípravu někt. společných akcí apod.
- z výzkumu Lazarové vyplývá, že uč.: dokáží hovořit i před kolegy o svých prac. Problémech (55% ano), by přivítali více spolupráce ve škole (74 %), si dokáží představit společné vzdělávání ve škole a spolupráci s kolegy na inovaci praxe, vítají reflexi praxe)
- spolupracující atmosféru více pociťují služebně starší učitelé
- spolupráce ve škole jsou zaměřeny na vyměňování zkušeností a plánování v oborových komisích, diskuse o výukových a výchovních problémech žáků, přípravu někt. společných akcí apod.
MOTIVACE PRACOVNÍKŮ- UČITELŮ
- pracovní spokojenost jako nástroj motivace je podmíněna:
- kariérou, postupem
- charakterem práce
- mírou samostatnosti
- stylem vedení
- sociálními vztahy
- vazbou k jiným úsekům organizace
- fyzikálními podmínkami
- charakteristika práce (druh úkolu, jeho význam, dovednosti, samostatnost, zpětná vazba,…)
- prac. spokojenost má vliv na psychologické stavy učitelů, od kterých šelak odvíjí jejich vnitřní motivace -> růst spokojenosti-> větší efektivita
pracovní motivace- motivační teorie
F. TAYLOR- MECHANISTICKÉ TEORIE (zač. 20. stol, USA)
- pro zefektivnění výkonu je důležitý výcvik pracovníků
- dělník nemá myslet, vedoucí myslí za něj, ona má jen pracovat
McGRAGOR
- lidé se buď snaží práci vyhnout, pak je nutné jim pohrozit, těm pak vyhovuje řízení (teorie X)
- nebo je pro ně práce přirozenou činností, jsou oddáni cílům, odměna je motivace a jsou pak schopni řídit sami sebe (teorie Y)
CH. ARGIRIS (1964)
- lidé ztrácejí zájem o práci, pokud nejsou direktivně vedeni
- teorie kontingence-neexistuje jeden správný způsob řízení
HERZBERG
- lidé jsou motivováni vnějšími faktory ( plat, řízení ,kontrola, vztahy, hygienické a fyzikální podmínky,…) a také vnitřními faktory ( charakter práce, smysluplnost, zajímavost práce, morální ocenění, růst,…)
McCLEALAND
- 3 motivační úrovně:
potřeba sounáležitosti
potřeba vlivu
potřeba uplatnění
MASLOW
- v řízení je třeba dbát na uspokojování potřeb (sebeaktualizace) -> motivace
- hierarchie potřeb:
fyziologické potřeby- odměňování materiální (penězi i jinými výhodami- např. )
- styly materiálního odměňování:optimální, liberalistický, trestající, destruktivní, absurdní
· potřeba bezpečí
· potřeba sounáležitosti
· potřeba uznání
· potřeby estetické- hezké prostředí
· potřeby kognitivní
· potřeba seberealizace
- kariérou, postupem
- charakterem práce
- mírou samostatnosti
- stylem vedení
- sociálními vztahy
- vazbou k jiným úsekům organizace
- fyzikálními podmínkami
- charakteristika práce (druh úkolu, jeho význam, dovednosti, samostatnost, zpětná vazba,…)
- prac. spokojenost má vliv na psychologické stavy učitelů, od kterých šelak odvíjí jejich vnitřní motivace -> růst spokojenosti-> větší efektivita
pracovní motivace- motivační teorie
F. TAYLOR- MECHANISTICKÉ TEORIE (zač. 20. stol, USA)
- pro zefektivnění výkonu je důležitý výcvik pracovníků
- dělník nemá myslet, vedoucí myslí za něj, ona má jen pracovat
McGRAGOR
- lidé se buď snaží práci vyhnout, pak je nutné jim pohrozit, těm pak vyhovuje řízení (teorie X)
- nebo je pro ně práce přirozenou činností, jsou oddáni cílům, odměna je motivace a jsou pak schopni řídit sami sebe (teorie Y)
CH. ARGIRIS (1964)
- lidé ztrácejí zájem o práci, pokud nejsou direktivně vedeni
- teorie kontingence-neexistuje jeden správný způsob řízení
HERZBERG
- lidé jsou motivováni vnějšími faktory ( plat, řízení ,kontrola, vztahy, hygienické a fyzikální podmínky,…) a také vnitřními faktory ( charakter práce, smysluplnost, zajímavost práce, morální ocenění, růst,…)
McCLEALAND
- 3 motivační úrovně:
potřeba sounáležitosti
potřeba vlivu
potřeba uplatnění
MASLOW
- v řízení je třeba dbát na uspokojování potřeb (sebeaktualizace) -> motivace
- hierarchie potřeb:
fyziologické potřeby- odměňování materiální (penězi i jinými výhodami- např. )
- styly materiálního odměňování:optimální, liberalistický, trestající, destruktivní, absurdní
· potřeba bezpečí
· potřeba sounáležitosti
· potřeba uznání
· potřeby estetické- hezké prostředí
· potřeby kognitivní
· potřeba seberealizace
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)