1) Metody rozumové instrukce
Ø metoda požadavků: vychází z konkretizace obecného cíle výchovy do jednotlivých dílčích úkolů, které staví před děti jako povinnosti; své požadavky opírá učitel o obecně platnou mravní a právní normu chování, přizpůsobenou věku dětí a výchovné instituci a konkretizovanou např. v pravidlech chování, v řádu školy, družiny, dětského domova, dětské organizace, klubu, spolu apod.; metoda požadavků je sice metoda slovní, ale nedovolává se hlubšího pochopení dítěte, působí přímo na chování dítěte, úkolem této metody je dosáhnout u dětí, aby zachovávaly pravidla chování zatím bez hlubšího porozumění, dosáhnout tzv. „vnější kázně“; vychovatel může použít metodu požadavku kladného (příkazu) nebo záporného (zákazu), může formulovat požadavek jako prosbu, radu ,doporučení, upozornění, připomenutí, návod, vybídnutí, pokyn, výzvu…; požadavek je nutno klást tónem nepřipouštějící námitek; požadavek má být jednoduchý, stručný, srozumitelný, určitý, konkrétní.
Ø metoda vysvětlování: je to metoda slovní; vysvětlování se dovolává rozumu a soudnosti vychovávaného, opírá se o logickou argumentaci, dokazování a vyvracení; cílem metody vysvětlování je hlubší pochopení jejich smyslu; formou je rozhovor s jedincem, skupinové besedy nebo diskuse; jde-li o seznamování s zcela novými pojmy, jde o souvislý výklad, referát, přednášku, literární ukázky, poslech rozhlasu atd.
2) Metody citového a názorného působení
Ø metody vyvolávání a tlumení citů:
Sugesce – vyvoláváme nebo přenášíme citové vzruchy, citové a hodnotící postoje
Agitace – získáváme posluchače pro nějakou myšlenku, především na základě citových pohnutek sympatií a antipatií
Eliminace – odstraňujeme z okolí vychovávaných výchovně nežádoucí podněty
Substituce – nahrazujeme nevhodné podněty vhodnějšími (odvedení pozornosti)
Degravace - oslabujeme nežádoucí emoce, např. žertem, lehkou ironií, která se však nedotýká svěřených dětí a nezraňuje jejich sebecit
Sublimace – převádíme nižší pohnutky do sféry kulturního uspokojování
Ø metoda přesvědčování: je asi neužívanější metodou; obrací se především na emocionální sféru, usiluje vzbudit cit jistoty, že požadované jednání je správné; cílem je vzbudit city závaznosti, povinnosti a odpovědnosti vůči poznávaným mravním principům; přesvědčování motivuje činnost osobnosti; je to složitá metoda, přesvědčit někoho znamená citově jej získat, zaujmout pro to, co má být a proti tomu, co být nemá
Ø metoda příkladu: předvádí způsoby chování v podobě smyslově vnímatelné nebo aspoň konkrétně představitelné; slovní působení, navozování vjemů nebo představ; vnímání nebo představování vzorů chování je provázeno zpravidla city libosti nebo nelibosti, sympatie nebo antipatie, vciťováním; účin metody příkladu se opírá o instinkt napodobování, který je u dětí velmi silně vyvinutý, čím je dítě mladší, tím zřetelněji se projevuje; úkolem je upevnit žádoucí chování dětí vytvořením názorných a přitažlivých vzorů chování; příklady – přímý optický názor, vzor fiktivní (film, televize, výtvarné umění), zprostředkovaný názor (živé vyprávění nebo četba), příklad kladný, záporný; úskalí v této metodě je nebezpečí opačného účinku
3) Metody rozvoje morálního úsudku
Ø metoda řešení mravních dilemat: cílem je vést od morální heteronomie (závislosti na autoritách) k morální autonomii (rozhodující se vlastní kultivované svědomí); metoda předpokládá, že vychovatel shromáždí soubor mikropříběhů, které obsahují morální problémy a v diskusi se žáky pak předložené problémy řeší
Žádné komentáře:
Okomentovat