4) Metody usměrňování činnosti dětí a mládeže
Ø metoda režimu: je způsob uspořádání času a prostředí, které tvoří vnější rámec pro život a činnost dětí; dětskou činnost podřizuje určité pravidelnosti, určitému řádu; režimu se užívá v modalitě časové (režim dne, režim týdne) a v modalitě funkční (režim čistoty, šatny, jídelny atd.), časový režim stanový rozvrh činností dětí do doby vstávání, jídla, učení, práce, hry, rozmanitých zaměstnání, odpočinku, pobytu na vzduchu až k ukládání k spánku; obsah režimu je proměnlivý, avšak některé stránky režimu musí být trvalé- účelnost, přesnost, všeobecnost a určitost
Ø metoda cvičení: je zaměřena na výchovu žádoucí činnosti dítěte; metoda se zaměřuje na vlastní průběh činnosti, která je prostřednictvím výchovy morálních vlastností; cvičením rozumíme mnohonásobně opakovaní požadovaného jednání, po čase se chování stává automatické; výsledkem cvičení je zvyk, totiž potřeba jednat navyklým způsobem; cvičení přirozená – motivovaná rozmanitými činnostmi, cvičení umělá – např. disciplinovanost při nástupu, různé formy zdvořilosti, uhlazená vystupování aj. – motivace hrou, nápravou toho, co udělaly špatně, nácvikem žádoucích činností
Ø metody získávání:
§ Projev očekávání – je znám ve dvou rovinách, jako projev důvěry a jako projev pochybností
§ Slib a výstraha – čím je dítě starší, tím více záleží na tom, aby slibovaná odměna byla spíše morálního než materiálního rázu; plané sliby a plané hrozby podkopávají autoritu vychovatele, děti k němu ztrácejí důvěru, jeho slova přestávají být účinná, jeho vliv na děti mizí
§ Soutěž – lze použít jen v určitých situacích, nesmí vést k pěstování sobeckého individualismu a nezdravé ctižádosti, nesmí ohrožovat city solidarity a přátelství mezi soutěžícími
§ Závazek – podněcuje žádoucí aktivitu žáka, který vzal na sebe nějaký úkol, představou osobní cti, která se neslučuje s nedodržením slibu, žák je vázán dostát slibu i pocitem odpovědnosti před učitelem a před spolužáky, před nimiž byl vysloven
Ø metoda kontroly (dozor): povzbuzuje žádoucí způsoby chování a tlumí nežádoucí; v přítomnosti vychovatele je dítě povzbuzováno k žádoucímu chování snahou nezklamat jeho důvěru, jeho dobré mínění, jeho kladné hodnocení, snahou vyhnout se trestu; ve prospěch metody mluví i nutnost předcházet nehodám, úrazům, potřeba pozorovat děti a poznávat jejich individuální zvláštnosti a vývojové tendence; nesnáz metody spočívá v tom, že si dítě může dozor vykládat jako projev nedůvěry, podezřívání
Ø metoda hodnocení (Odměny a tresty): působí na emocionální sféru psychiky dětí; využití ve dvou variantách, jako schvalování (odměňování) a odsuzování (trestání); pochválený jedinec má snahu je opakovat; odsuzovaní, které s nežádoucími způsoby chování spojuje nepříjemné emoce studu, zahanbení a lítosti, nežádoucí chování tlumí
Žádné komentáře:
Okomentovat