Regulace aktuálních psychických stavů (APS)
- jsou předstartovní, soutěžní a posoutěžní
- Dostavují se, když si sportovec uvědomí svou účast ve významné soutěži
- Regulační prostředky:
- Snížení aktivace, zvýšení aktivace, snížení negativních prožitků neúspěchu, odstranění psychologických důsledků únavy
- Snižování aktivace - rozcvičení, humor, dechová cvičení, teplá sprcha, masáže
- Zvyšování aktivace – cvičení koncentrace, zvyšování odpovědnosti za výkon, ideomotorický trénink, zpěv, pokřiky, rituály
- Snížení negativních důsledků neúspěchu – odvedení pozornosti, relaxace, spánek
Regulace motivační struktury
- komplex sportovních motivací
- regulace nepřímo – rodina, přátelé, pracovní kolektiv – motivační zdroje
- přímé působení – působení ideové, morální a volní
Teoretická příprava
- úkoly teoretické přípravy jsou orientovány na získání širokého spektra vědomostí všeobecných i specifických, které souvisejí s daným sportem
- řada autorů pokládá teoretickou přípravu za součást tréninku, další ji vyčleňují jako samostatnou složku sportovního tréninku
- přenos poznatků do tréninkového procesu je možné formou přednášky, semináře, konzultace, kolokvia, studiem literatury,..
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Fáze motorického učení
1. generalizace
- hráči se seznamují s PD a prvními pokusy o její praktické provedení
- důležitá je mentální aktivita hráčů podněcující procesy v CNS
- negativa: cviky se často nedaří, špatná ukázka, pohyby jsou nekoordinované a neekonomické, souhyby – nežádoucí doprovodné pohyby, nechuť k učení nového prvku
- důležité: trenér musí motivovat, dobře provedená ukázka, nácvik musí být postupný za maximální aktivity hráče
- překoná-li hráč toto stádium, dostaví se úspěch vedoucí k dalšímu zlepšení výkonu
2. diferenciace
- hledání, nácvik a opakování
- hráč utváří dovednosti – pohyby zkouší a s pomocí trenéra odhaluje chyby
- hledá způsoby, jak pohyb nejlépe zvládnout
- negativa: nedůvěra ve vlastní schopnosti, nepřitažlivost cvičení (stereotyp), počáteční uspokojení z nového odeznívá, klesá zájem i aktivita hráče, dochází ke stagnaci v učení – plató efekt
- důležité: uplatněný postup je třeba prověřovat a kontrolovat, dochází ke vzniku asociačních spojů mezi žádoucí formou pohybové reakce a zpětnovazebním posílením (pochvalou)
- trenér musí individuální chyby postupně odstraňovat, při nadměrné aktivaci je aktivita prováděna s neadekvátní energií – křečovitost, nekoordinovanost.
3. automatizace
- výcvik, hráč zdokonaluje získané dovednosti, pohyby se automatizují, probíhají mimo kontrolu vědomí, jsou přesné, koordinované, plynulé a rytmické
- negativa – hráč není schopen uskutečnit dané prvky za mimořádných okolností, např. důležité utkání
- důležité – nacvičovat situace nejen v optimálních podmínkách, ale i v podmínkách proměnlivých a ztížených, prioritou jsou výkonnostní aspekty
4. tvořivost
- proces konečného osvojení a zautomatizování činností, ke kterým přistupuje kreativita, typické je tvořivé uplatnění osobnosti v individuální technice
- hráči se seznamují s PD a prvními pokusy o její praktické provedení
- důležitá je mentální aktivita hráčů podněcující procesy v CNS
- negativa: cviky se často nedaří, špatná ukázka, pohyby jsou nekoordinované a neekonomické, souhyby – nežádoucí doprovodné pohyby, nechuť k učení nového prvku
- důležité: trenér musí motivovat, dobře provedená ukázka, nácvik musí být postupný za maximální aktivity hráče
- překoná-li hráč toto stádium, dostaví se úspěch vedoucí k dalšímu zlepšení výkonu
2. diferenciace
- hledání, nácvik a opakování
- hráč utváří dovednosti – pohyby zkouší a s pomocí trenéra odhaluje chyby
- hledá způsoby, jak pohyb nejlépe zvládnout
- negativa: nedůvěra ve vlastní schopnosti, nepřitažlivost cvičení (stereotyp), počáteční uspokojení z nového odeznívá, klesá zájem i aktivita hráče, dochází ke stagnaci v učení – plató efekt
- důležité: uplatněný postup je třeba prověřovat a kontrolovat, dochází ke vzniku asociačních spojů mezi žádoucí formou pohybové reakce a zpětnovazebním posílením (pochvalou)
- trenér musí individuální chyby postupně odstraňovat, při nadměrné aktivaci je aktivita prováděna s neadekvátní energií – křečovitost, nekoordinovanost.
3. automatizace
- výcvik, hráč zdokonaluje získané dovednosti, pohyby se automatizují, probíhají mimo kontrolu vědomí, jsou přesné, koordinované, plynulé a rytmické
- negativa – hráč není schopen uskutečnit dané prvky za mimořádných okolností, např. důležité utkání
- důležité – nacvičovat situace nejen v optimálních podmínkách, ale i v podmínkách proměnlivých a ztížených, prioritou jsou výkonnostní aspekty
4. tvořivost
- proces konečného osvojení a zautomatizování činností, ke kterým přistupuje kreativita, typické je tvořivé uplatnění osobnosti v individuální technice
Taktická příprava
- je proces osvojování a zdokonalování vědomostí, dovedností, schopností a postupů, které umožní hráči vybírat v každé herní situaci optimální řešení a toto řešení efektivně prakticky uskutečňovat. Podstatnými atributy taktické příprav jsou taktické znalosti a zkušenosti.
Taktika v dané sportovní disciplíně je v zásadě dána typem soupeření, možnostmi kontaktu se soupeřem, délkou sportovního boje, případně kooperujícími partnery.
Podle počtu osob zúčastněných v situaci lze rozlišit taktiku jednotlivce, skupiny a týmu
Taktika jednotlivce
- situace, ve kterých je jednotlivec sám, tedy bez přímé podpory ostatních členů družstva
Skupinová taktika
- obsahuje součinnost nejméně dvou sportovců, kteří jsou v dané situaci přímo zapojeni – vodič v atletice, herní kombinace ve sportovních hrách
Taktika týmu
- obsahuje práci všech členů družstva při řešení situace – herní systémy.
- Taktiku dále rozlišujeme na útočnou a obrannou
Strategie se chápe jako určitý předem připravený plán – návod na jednání v konkrétní soutěži. Plán určí uzlové body strategie. Jedná se o místa při soutěži, závodu, ve kterých se sportovec rozhoduje podle dané strategie.
Taktika v dané sportovní disciplíně je v zásadě dána typem soupeření, možnostmi kontaktu se soupeřem, délkou sportovního boje, případně kooperujícími partnery.
Podle počtu osob zúčastněných v situaci lze rozlišit taktiku jednotlivce, skupiny a týmu
Taktika jednotlivce
- situace, ve kterých je jednotlivec sám, tedy bez přímé podpory ostatních členů družstva
Skupinová taktika
- obsahuje součinnost nejméně dvou sportovců, kteří jsou v dané situaci přímo zapojeni – vodič v atletice, herní kombinace ve sportovních hrách
Taktika týmu
- obsahuje práci všech členů družstva při řešení situace – herní systémy.
- Taktiku dále rozlišujeme na útočnou a obrannou
Strategie se chápe jako určitý předem připravený plán – návod na jednání v konkrétní soutěži. Plán určí uzlové body strategie. Jedná se o místa při soutěži, závodu, ve kterých se sportovec rozhoduje podle dané strategie.
Fáze taktického jednání
1, vnímání a analýza
- vznik situace, rozpoznání situace, rozbor situace
2, myšlenkové řešení
- návrh řešení, výběr řešení
3, pohybové řešení
- provedení řešení, zpětná vazba
Taktické dovednosti
- souhrn znalostí, zkušeností a dovedností, které sportovec využívá pro řešení soutěžních situací. Osvojení taktických dovedností předpokládá u sportovce ovlivnit jeho:
- vnímání, myšlení a rozhodování, znalosti a zkušenosti
- vnímání prostoru, rytmu
- taktické znalosti: pravidel, organizace při vedení sportovního boje, zásad taktického jednání, materiálních a klimatických podmínek…
Psychologická příprava
- cílevědomé využití psychologických poznatků k prohloubení efektivity tréninkového procesu
- cílem je na základě psychologických poznatků zvýšit účinnost ostatních složek sportovního tréninku a v soutěži stabilizovat výkonnost na úrovni dosaženého stavu trénovanosti.
- vznik situace, rozpoznání situace, rozbor situace
2, myšlenkové řešení
- návrh řešení, výběr řešení
3, pohybové řešení
- provedení řešení, zpětná vazba
Taktické dovednosti
- souhrn znalostí, zkušeností a dovedností, které sportovec využívá pro řešení soutěžních situací. Osvojení taktických dovedností předpokládá u sportovce ovlivnit jeho:
- vnímání, myšlení a rozhodování, znalosti a zkušenosti
- vnímání prostoru, rytmu
- taktické znalosti: pravidel, organizace při vedení sportovního boje, zásad taktického jednání, materiálních a klimatických podmínek…
Psychologická příprava
- cílevědomé využití psychologických poznatků k prohloubení efektivity tréninkového procesu
- cílem je na základě psychologických poznatků zvýšit účinnost ostatních složek sportovního tréninku a v soutěži stabilizovat výkonnost na úrovni dosaženého stavu trénovanosti.
Stimulace koordinačních schopností
- využívají se koordinačně náročnější cvičení
- osvojená cvičení se provádějí v měnících se podmínkách, neboť automatizované dovednosti k dalšímu rozvoji koordinačních schopností již nepřispívají
- obměny lze dosáhnout: rychlejším nebo pomalejším provedením, změnou rytmu, zmenšováním prostoru cvičení, omezením nebo vyloučením zrakové kontroly, zmenšováním plochy opory..
- pohybová činnost tohoto druhu klade značné nároky na nervosvalovou regulaci, pozornost a proto vede rychle k únavě
- doporučuje se tedy méně opakování, důležité je dodržovat dostatečné intervaly odpočinku
- koordinační trénink na počátek hlavní části tréninku
- lze využít pohybové základy ostatních sportů: akrobatická cvičení, cvičení na nářadí, na trampolíně, s náčiním, skoky do vody..
Ovlivnění pohyblivosti
Zásady:
- usilovat i potřebné uvolnění svalů
- svaly a vazivo protahovat, zvyšovat jejich pružnost
- usměrňovat reflexní aktivitu svalu kloubu
- posilovat odpovídajícím způsobem agonisty, tj. svaly, které se podílejí na dosažení krajního rozsahu v kloubu
- pohyblivost lze tedy zlepšovat kombinací uvolňovacích, protahovacích a posilovacích cvičení
- osvojená cvičení se provádějí v měnících se podmínkách, neboť automatizované dovednosti k dalšímu rozvoji koordinačních schopností již nepřispívají
- obměny lze dosáhnout: rychlejším nebo pomalejším provedením, změnou rytmu, zmenšováním prostoru cvičení, omezením nebo vyloučením zrakové kontroly, zmenšováním plochy opory..
- pohybová činnost tohoto druhu klade značné nároky na nervosvalovou regulaci, pozornost a proto vede rychle k únavě
- doporučuje se tedy méně opakování, důležité je dodržovat dostatečné intervaly odpočinku
- koordinační trénink na počátek hlavní části tréninku
- lze využít pohybové základy ostatních sportů: akrobatická cvičení, cvičení na nářadí, na trampolíně, s náčiním, skoky do vody..
Ovlivnění pohyblivosti
Zásady:
- usilovat i potřebné uvolnění svalů
- svaly a vazivo protahovat, zvyšovat jejich pružnost
- usměrňovat reflexní aktivitu svalu kloubu
- posilovat odpovídajícím způsobem agonisty, tj. svaly, které se podílejí na dosažení krajního rozsahu v kloubu
- pohyblivost lze tedy zlepšovat kombinací uvolňovacích, protahovacích a posilovacích cvičení
Uvolňovací cvičení
Uvolňovací cvičení
- kývání, kroužení, komíhání, protřepávání, vlastní pohyby i za pomoci partnera ve dvojicích, spojovat pohyb s dýcháním
Protahování
- dosahování krajní polohy v příslušných kloubech – dynamické, statické, rychlé, pomalé, aktivní, pasivní
švihové (dynamické): cvičení začíná rychlým, krátkým svalovým stahem, který je v intenzivní poloze zastaven, v dosažené poloze lze krátce setrvat. Protažení se má postupně zvětšovat. Cvičení se musejí mnohonásobně opakovat (15-30x)
statické (strečink): svaly by měly být zahřáté. Zvolená poloha se zaujímá pomalu, uvolněně, soustředěně. Opakovat asi 3x
protažení svalu po jeho předchozí izometrické kontrakci: princip spočívá v tom, že nejdříve se příslušným odporem proti izometrickému působení síly svalu vyvolá jeho zvýšené napětí a poté, jakmile se sval uvolní a dojde k jeho následnému ochabnutí, se sval pasivně protáhne. Fáze: protahování, kontrakce, relaxace, protahování
Technická příprava
Technika je specifický hráčský fenomén, je to komplex pohybových činností, činnostních – pracovních postupů, kterými hráč v závislosti na úrovni vědomostí pohybové úkoly řeší.
Pomocí techniky respektive herních činností hráč řeší herní situace, vytváří herní situace nové a tak se podílí na utváření charakteru hry samotné.
Dovalil (2002) definuje techniku jako způsob řešení pohybového úkolu v souladu s pravidly, motorickými možnostmi hráče a biomechanickými zákonitostmi.
Styl respektuje individuální zvláštnosti hráčů a jejich osobité provedení pohybu, je expresivním vyjádřením osobnosti.
Pohybové dovednosti jsou učením získané předpoklady správně, rychle a úsporně řešit určité pohybové úkoly. Jsou charakteristické stálostí – účelností – rychlostí provedení – ekonomičností. V podstatě jakýkoli naučený pohyb můžeme chápat jako pohybovou dovednost. Pokud tuto dovednost využíváme při vlastním sportovním výkonu, jedná se o tzv. sportovní dovednost.
Uzavřené dovednosti jsou sportovní dovednosti realizované ve stálém, neměnném prostředí bez větších zásahů vnějších vlivů.Např. gymnastická cvičení na nářadí nebo skoky do vody.
Otevřené dovednosti jsou sportovní dovednosti realizované v proměnlivém prostředí (terénu, neklidné vodě, ale hlavně za činnosti soupeřů). Např. sporty na divoké vodě, úpoly a sportovní hry.
Článek podporuje:
hokejová výstroj, inline brusle, snowboard
- kývání, kroužení, komíhání, protřepávání, vlastní pohyby i za pomoci partnera ve dvojicích, spojovat pohyb s dýcháním
Protahování
- dosahování krajní polohy v příslušných kloubech – dynamické, statické, rychlé, pomalé, aktivní, pasivní
švihové (dynamické): cvičení začíná rychlým, krátkým svalovým stahem, který je v intenzivní poloze zastaven, v dosažené poloze lze krátce setrvat. Protažení se má postupně zvětšovat. Cvičení se musejí mnohonásobně opakovat (15-30x)
statické (strečink): svaly by měly být zahřáté. Zvolená poloha se zaujímá pomalu, uvolněně, soustředěně. Opakovat asi 3x
protažení svalu po jeho předchozí izometrické kontrakci: princip spočívá v tom, že nejdříve se příslušným odporem proti izometrickému působení síly svalu vyvolá jeho zvýšené napětí a poté, jakmile se sval uvolní a dojde k jeho následnému ochabnutí, se sval pasivně protáhne. Fáze: protahování, kontrakce, relaxace, protahování
Technická příprava
Technika je specifický hráčský fenomén, je to komplex pohybových činností, činnostních – pracovních postupů, kterými hráč v závislosti na úrovni vědomostí pohybové úkoly řeší.
Pomocí techniky respektive herních činností hráč řeší herní situace, vytváří herní situace nové a tak se podílí na utváření charakteru hry samotné.
Dovalil (2002) definuje techniku jako způsob řešení pohybového úkolu v souladu s pravidly, motorickými možnostmi hráče a biomechanickými zákonitostmi.
Styl respektuje individuální zvláštnosti hráčů a jejich osobité provedení pohybu, je expresivním vyjádřením osobnosti.
Pohybové dovednosti jsou učením získané předpoklady správně, rychle a úsporně řešit určité pohybové úkoly. Jsou charakteristické stálostí – účelností – rychlostí provedení – ekonomičností. V podstatě jakýkoli naučený pohyb můžeme chápat jako pohybovou dovednost. Pokud tuto dovednost využíváme při vlastním sportovním výkonu, jedná se o tzv. sportovní dovednost.
Uzavřené dovednosti jsou sportovní dovednosti realizované ve stálém, neměnném prostředí bez větších zásahů vnějších vlivů.Např. gymnastická cvičení na nářadí nebo skoky do vody.
Otevřené dovednosti jsou sportovní dovednosti realizované v proměnlivém prostředí (terénu, neklidné vodě, ale hlavně za činnosti soupeřů). Např. sporty na divoké vodě, úpoly a sportovní hry.
Článek podporuje:
hokejová výstroj, inline brusle, snowboard
Fáze technické přípravy
1. nácvik – úkoly: seznámení s požadavky zvoleného sportovního odvětví, nácvik základů techniky příslušných sportovních dovedností, založen na opakování
2. zdokonalování – úkoly: zpevňování, zdokonalování a s tím spojené přizpůsobování techniky v příslušných specializacích, postupné propojování techniky s kondičními požadavky a fyziologickými funkcemi organismu sportovce.
3. stabilizace – úkoly: zpevnění a stabilizace komplexů sportovních dovedností jako celků, schopným uplatnit se v programech pro činnost sportovce v soutěžích, druhým úkolem je vzájemné spojování, kombinování a přizpůsobování těchto komplexů i nejsložitějším podmínkám, v nichž se sportovní činnost realizuje.
Motorické učení
- JE OSVOJOVÁNÍ POHYBŮ, TZN. DÉLE TRVAJÍCÍ ZMĚNA V ÚROVNI POHYBOVÝCH DOVEDNOSTÍ
- MU probíhá za těchto předpokladů:
1. motivační – trenér by měl znát a rozvíjet zájmy hráčů, navodit vhodnou atmosféru
2. pohybové – trenér musí hráče na dovednost připravit rozvojem limitujících pohybových schopností a využít dovedností již zvládnutých
3. stimulace – hráč by měl dosáhnout optimální aktivační úrovně (startovní horečka ani apatie), vytvořit optimální klima
4. cíl TJ – trenérem vytyčený cíl by měl být reálný, splnitelný. Hráč musí pochopi, proč se novou dovednost učí
5. percepce – vnímání a prezentace úkolů – hráč koná první pokusy, pomocí vnitřní a vnější zpětné vazby pohyb reguluje. Trenér koriguje chyby
6. zpevňování a retence (uchování v paměti) – trenér opravuje chyby, rozhoduje o dávkování, přiměřeným počtem opakování dochází k zapamatování
7. integrace (spojování částí v celek) a transfer (pozitivní přenos nacvičované dovednosti do jiné oblasti) – interference je naopak negativní přenos. Trenér využívá již zvládnutých dílčích dovedností pro jejich syntézu, využívá je pro analogické PD, sestavuje je do celků
2. zdokonalování – úkoly: zpevňování, zdokonalování a s tím spojené přizpůsobování techniky v příslušných specializacích, postupné propojování techniky s kondičními požadavky a fyziologickými funkcemi organismu sportovce.
3. stabilizace – úkoly: zpevnění a stabilizace komplexů sportovních dovedností jako celků, schopným uplatnit se v programech pro činnost sportovce v soutěžích, druhým úkolem je vzájemné spojování, kombinování a přizpůsobování těchto komplexů i nejsložitějším podmínkám, v nichž se sportovní činnost realizuje.
Motorické učení
- JE OSVOJOVÁNÍ POHYBŮ, TZN. DÉLE TRVAJÍCÍ ZMĚNA V ÚROVNI POHYBOVÝCH DOVEDNOSTÍ
- MU probíhá za těchto předpokladů:
1. motivační – trenér by měl znát a rozvíjet zájmy hráčů, navodit vhodnou atmosféru
2. pohybové – trenér musí hráče na dovednost připravit rozvojem limitujících pohybových schopností a využít dovedností již zvládnutých
3. stimulace – hráč by měl dosáhnout optimální aktivační úrovně (startovní horečka ani apatie), vytvořit optimální klima
4. cíl TJ – trenérem vytyčený cíl by měl být reálný, splnitelný. Hráč musí pochopi, proč se novou dovednost učí
5. percepce – vnímání a prezentace úkolů – hráč koná první pokusy, pomocí vnitřní a vnější zpětné vazby pohyb reguluje. Trenér koriguje chyby
6. zpevňování a retence (uchování v paměti) – trenér opravuje chyby, rozhoduje o dávkování, přiměřeným počtem opakování dochází k zapamatování
7. integrace (spojování částí v celek) a transfer (pozitivní přenos nacvičované dovednosti do jiné oblasti) – interference je naopak negativní přenos. Trenér využívá již zvládnutých dílčích dovedností pro jejich syntézu, využívá je pro analogické PD, sestavuje je do celků
Role pohyblivosti a koordinačních schopností
- dosažení potřebného kloubního rozsahu není většinou časově příliš náročné, podstatné je její systematické ovlivňování a udržování, minimálně v rámci rozcvičení
- neměla by se opomíjet ani relaxace, schopnost vědomého uvolňování svalů
Reakční rychlost a její stimulace
- reakční rychlostí se rozumí schopnost reagovat pohybem na určitý podnět, vyjadřuje se dobou reakce mezi počátkem působení podnětu a zahájením pohybu, podle této doby se schopnost hodnotí.
- Může jít o jednodušší nebo složitější reakce ve stabilních nebo proměnlivých podmínkách – starty, reakce na herní situace,..
- Doba reakce závisí na mnoha okolnostech a činitelích: věku, rozcvičení, zácviku, vnější teplotě, druhu podnětu..
- Z hlediska druhu lze volit:
- Signál optický, akustický, taktilní (dotek)
- Trénink reakční rychlosti lze postavit na střídání druhů podnětů i reakcí
Rychlostí bariéra a její překonávání
- fixace dosažené úrovně rychlostních schopností na základě ne příliš často měněných podnětů, které se tak stávají standardní.
- Překonávání:
- „vyhasínání“ – přerušit na čas v tréninku rychlostní stimulaci
- „rozbití“ – častější navozování podmínek k dosahování „nadmaximální“ rychlosti
- paralelně s rychlostním zatěžováním soustředně rozvíjet absolutní sílu těchto svalových skupin.
- neměla by se opomíjet ani relaxace, schopnost vědomého uvolňování svalů
Reakční rychlost a její stimulace
- reakční rychlostí se rozumí schopnost reagovat pohybem na určitý podnět, vyjadřuje se dobou reakce mezi počátkem působení podnětu a zahájením pohybu, podle této doby se schopnost hodnotí.
- Může jít o jednodušší nebo složitější reakce ve stabilních nebo proměnlivých podmínkách – starty, reakce na herní situace,..
- Doba reakce závisí na mnoha okolnostech a činitelích: věku, rozcvičení, zácviku, vnější teplotě, druhu podnětu..
- Z hlediska druhu lze volit:
- Signál optický, akustický, taktilní (dotek)
- Trénink reakční rychlosti lze postavit na střídání druhů podnětů i reakcí
Rychlostí bariéra a její překonávání
- fixace dosažené úrovně rychlostních schopností na základě ne příliš často měněných podnětů, které se tak stávají standardní.
- Překonávání:
- „vyhasínání“ – přerušit na čas v tréninku rychlostní stimulaci
- „rozbití“ – častější navozování podmínek k dosahování „nadmaximální“ rychlosti
- paralelně s rychlostním zatěžováním soustředně rozvíjet absolutní sílu těchto svalových skupin.
Další podmínky účinné stimulace
- psychický stav sportovce – stav CNS při tréninku rychlosti: optimální naladění, stupeň vzrušivosti, dráždivost, emoce, agresivita, chuť soutěžit atd.
- dostatečné rozcvičení min 15-20 minu
- klimatické podmínky a prostředí – sucho, rovný terén.
Koordinační schopnosti
- často nazývané obratnostní, zaujímají mezi ostatními pohybovými schopnostmi zvláštní postavení, vyplývající z různorodosti jejich projevů
- koordinace se většinou dává do souvislosti s činností CNS, která řídí a organizuje řadu oblastí podstatných pro konkrétní pohyb
- je zřejmé, že energetické zabezpečení pohybové činnosti zde není podstatné (na rozdíl např. od síly,..)
- spojují se s činností analyzátorů (zrak, sluch,..), funkčních systémů, nervosvalové koordinace, psychologické procesy.
Koordinaci můžeme rozdělit na obecnou a speciální
Obecná představuje schopnost účelného provádění pohybových dovedností bez ohledu na sportovní specializaci
Speciální představuje schopnost efektivního a intenzivního provádění specifických sportovních činností
- dostatečné rozcvičení min 15-20 minu
- klimatické podmínky a prostředí – sucho, rovný terén.
Koordinační schopnosti
- často nazývané obratnostní, zaujímají mezi ostatními pohybovými schopnostmi zvláštní postavení, vyplývající z různorodosti jejich projevů
- koordinace se většinou dává do souvislosti s činností CNS, která řídí a organizuje řadu oblastí podstatných pro konkrétní pohyb
- je zřejmé, že energetické zabezpečení pohybové činnosti zde není podstatné (na rozdíl např. od síly,..)
- spojují se s činností analyzátorů (zrak, sluch,..), funkčních systémů, nervosvalové koordinace, psychologické procesy.
Koordinaci můžeme rozdělit na obecnou a speciální
Obecná představuje schopnost účelného provádění pohybových dovedností bez ohledu na sportovní specializaci
Speciální představuje schopnost efektivního a intenzivního provádění specifických sportovních činností
Koordinace je tvořena dílčími schopnostmi:
Reakce
- reakci posuzujeme ve vztahu jednak k zahájení konkrétní činnosti, jednak k výběru optimální varianty řešení.
- Rozlišujeme reakci jednoduchou a složitou
- Geneticky výrazně podmíněná jednoduchá reakce je odpověď na známý – zvukový, zrakový, dotykový signál standardní krátkodobou pohybovou činností
- Pro rozvoj např. atletická abeceda, starty, senzitivní období 6.-12. rok
Rovnováha
- schopnost udržování těla v určitých polohách nebo v průběhu přemisťování těla tento stav udržet případně obnovit
- rozlišujeme rovnováhu statickou (na místě) a dynamickou (za pohybu)
- senzitivní období 8. – 12 . rok
Rytmus
- zahrnuje schopnost pohyb řídit, přizpůsobovat a přeorganizovat , schopnost motorické docility.
- Je významně geneticky podmíněna, senzitivní období u dívek 9-11, chlapci 9-13
- Prostředkem rozvoje rytmu např. gymnastická cvičení zaměřená na správné držení těla, hudebně-sluchová a pohybová cvičení..
Prostorově-orientační
- schopnost dokonalého hodnocení prostorových vztahů respektive schopnost určit a adekvátně změnit postavení a pohyb těla v prostoru
- rozvíjí se už od dětského věku např. cvičením ve dvojicích, trojicích apod.
Kinesteticko-diferenciační
- schopnost řízení pohybu v prostoru a čase s ohledem na silové požadavky
- rozhoduje o ekonomičnosti, preciznosti, přesnosti pohybu
- prostředkem rozvoje jsou např. cvičení základní a sportovní gymnastiky
Sdružování
- schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla do prostorově, časově a dynamicky sladěného celkového pohybu, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání
- schopnost účelně organizovat pohyby jednotlivých segmentů těla, kombinovat je a spojovat
Přestavba
- schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek, které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá, schopnost přestavovat pohybovou činnost podle měnícího se zadání.
Flexibilita
- je dána činiteli konstitučními – tvarem kloubu, schopnosti protažení svalových pouzder a vazů, elasticitou svalu..
- kondičně-energetickými- silami svalů vyvolávajících pohyb
- koordinačními- koordinaci agonistů, antagonistů a synergistů
- trénovatelností uvedených činitelů
- reakci posuzujeme ve vztahu jednak k zahájení konkrétní činnosti, jednak k výběru optimální varianty řešení.
- Rozlišujeme reakci jednoduchou a složitou
- Geneticky výrazně podmíněná jednoduchá reakce je odpověď na známý – zvukový, zrakový, dotykový signál standardní krátkodobou pohybovou činností
- Pro rozvoj např. atletická abeceda, starty, senzitivní období 6.-12. rok
Rovnováha
- schopnost udržování těla v určitých polohách nebo v průběhu přemisťování těla tento stav udržet případně obnovit
- rozlišujeme rovnováhu statickou (na místě) a dynamickou (za pohybu)
- senzitivní období 8. – 12 . rok
Rytmus
- zahrnuje schopnost pohyb řídit, přizpůsobovat a přeorganizovat , schopnost motorické docility.
- Je významně geneticky podmíněna, senzitivní období u dívek 9-11, chlapci 9-13
- Prostředkem rozvoje rytmu např. gymnastická cvičení zaměřená na správné držení těla, hudebně-sluchová a pohybová cvičení..
Prostorově-orientační
- schopnost dokonalého hodnocení prostorových vztahů respektive schopnost určit a adekvátně změnit postavení a pohyb těla v prostoru
- rozvíjí se už od dětského věku např. cvičením ve dvojicích, trojicích apod.
Kinesteticko-diferenciační
- schopnost řízení pohybu v prostoru a čase s ohledem na silové požadavky
- rozhoduje o ekonomičnosti, preciznosti, přesnosti pohybu
- prostředkem rozvoje jsou např. cvičení základní a sportovní gymnastiky
Sdružování
- schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla do prostorově, časově a dynamicky sladěného celkového pohybu, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání
- schopnost účelně organizovat pohyby jednotlivých segmentů těla, kombinovat je a spojovat
Přestavba
- schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek, které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá, schopnost přestavovat pohybovou činnost podle měnícího se zadání.
Flexibilita
- je dána činiteli konstitučními – tvarem kloubu, schopnosti protažení svalových pouzder a vazů, elasticitou svalu..
- kondičně-energetickými- silami svalů vyvolávajících pohyb
- koordinačními- koordinaci agonistů, antagonistů a synergistů
- trénovatelností uvedených činitelů
Metoda rychlostní
- m. rychlostně silová, m.dynamického úsilí
- dominantní charakteristikou je rychlost provedení pohybu: vysoká až maximální
- velikost odporu: 30-60 %. max., doba cvičení 2-15 s
- interval odpočinku vymezují požadavky na obnovu energetických rezerv a udržení nervosvalové vzrušivosti,
- objem cvičení není jednoznačně vymezen
Metoda kontrastní
- m. variabilní, m. variabilního působení
- základní charakteristiky stejné jako u rychlostní
- v rámci téhož cvičení se obměňuje velkost odporu v rozmezí asi 30-70 % max. provedení vždy s úsilím o nevyšší možnou rychlost
- velikost odporu má být měněna v co nejkratším čase
Metoda plyometrická
- m. reaktivní, m. rázová
- bezprostředně předcházející excentrické protažení svalu umožňuje dosáhnout vysoké tenze a silového projevu v následující koncentrické činnosti
- efekt určuje výška pádu a hmotnost (např. břemene nebo vlastního těla)
- důraz na rychlý přechod k aktivnímu pohybu, koncentrace na jeho provedení ve vysoké rychlosti, její udržení omezuje dobu cvičení na několik s, počet opak. 5-10
- vysoce náročná metoda
- dominantní charakteristikou je rychlost provedení pohybu: vysoká až maximální
- velikost odporu: 30-60 %. max., doba cvičení 2-15 s
- interval odpočinku vymezují požadavky na obnovu energetických rezerv a udržení nervosvalové vzrušivosti,
- objem cvičení není jednoznačně vymezen
Metoda kontrastní
- m. variabilní, m. variabilního působení
- základní charakteristiky stejné jako u rychlostní
- v rámci téhož cvičení se obměňuje velkost odporu v rozmezí asi 30-70 % max. provedení vždy s úsilím o nevyšší možnou rychlost
- velikost odporu má být měněna v co nejkratším čase
Metoda plyometrická
- m. reaktivní, m. rázová
- bezprostředně předcházející excentrické protažení svalu umožňuje dosáhnout vysoké tenze a silového projevu v následující koncentrické činnosti
- efekt určuje výška pádu a hmotnost (např. břemene nebo vlastního těla)
- důraz na rychlý přechod k aktivnímu pohybu, koncentrace na jeho provedení ve vysoké rychlosti, její udržení omezuje dobu cvičení na několik s, počet opak. 5-10
- vysoce náročná metoda
Rychlostní schopnosti
- chápeme jako vnitřní předpoklady provedení pohybu vysokou až maximální rychlostí
- jako schopnost zahájit a uskutečnit pohyb v co nejkratším čase
- pohybová činnost je prováděna s maximálním úsilím a intenzitou po dobu max. 15 sekund bez překonávání odporu respektive do odporu menšího, než činí 20% maxima
- rychlost považujeme za schopnost smíšenou (hybridní), protože je determinována úrovní kondičních a koordinačních předpokladů.
Úroveň rychlostních schopností je mj. dána:
Svalovým systémem = vysokým podílem rychlých FT vláken ve svalech
Schopností současné aktivace velkého počtu motorických jednotek
Rychlého střídání svalového napětí
Elasticitou svalu
Nervovým systémem = rychlostí vedení vzruchů,..
Energetickým systémem = vysokou zásobou kreatinofosfátu, rychlou resyntézou ATP
Psychickými předpoklady a ..
Druhy rychlosti:
reakční – s jednoduchou reakcí, s výběrovou reakcí
acyklické – startovní, odrazová, vrhačská, hráčská, rychlost jednorázového pohybu = kopy, údery..
cyklické – akcelerační, maximální, rychlost se změnami směru, hráčská, frekvenční
- jako schopnost zahájit a uskutečnit pohyb v co nejkratším čase
- pohybová činnost je prováděna s maximálním úsilím a intenzitou po dobu max. 15 sekund bez překonávání odporu respektive do odporu menšího, než činí 20% maxima
- rychlost považujeme za schopnost smíšenou (hybridní), protože je determinována úrovní kondičních a koordinačních předpokladů.
Úroveň rychlostních schopností je mj. dána:
Svalovým systémem = vysokým podílem rychlých FT vláken ve svalech
Schopností současné aktivace velkého počtu motorických jednotek
Rychlého střídání svalového napětí
Elasticitou svalu
Nervovým systémem = rychlostí vedení vzruchů,..
Energetickým systémem = vysokou zásobou kreatinofosfátu, rychlou resyntézou ATP
Psychickými předpoklady a ..
Druhy rychlosti:
reakční – s jednoduchou reakcí, s výběrovou reakcí
acyklické – startovní, odrazová, vrhačská, hráčská, rychlost jednorázového pohybu = kopy, údery..
cyklické – akcelerační, maximální, rychlost se změnami směru, hráčská, frekvenční
Stimulace rychlostních schopností
- jsou jedněmi z nejobtížněji ovlivnitelných schopností
- senzitivní období je ve věku 12 – 13, vrchol 18 – 21
Rychlostní zatížení vymezují jako celek tyto parametry:
- intenzita cvičení maximální
- doba cvičení do 10-15 s
- interval odpočinku 2-5 minut
- počet opakování 10-15
- způsob odpočinku aktivní
Cyklická rychlost se uplatňuje při lokomoci hráče v prostoru a je dávána nejčastěji do spojitosti s během
Acyklická rychlost je rozvíjena pomocí specifických i nespecifických cvičení (skoky, hody), při kterých je podstatné dosažení maximálního zrychlení v závěrečné fázi pohybu.
Rychlostí kontrast
- při rychlostním zatěžování lze doplňkové odpory také obměňovat. Lze bezprostředně střídat totéž cvičení s odporem a bez odporu, obojí se snahou o co nejrychlejší provedení.
- Při odporu je dosahovaná rychlost logicky menší
Zatížení ve zlehčených podmínkách: „nadmaximální rychlost“
- tato možnost spočívá ve zlehčení vnějších podmínek a využívání sil urychlujících pohyb
- konkrétní formy: snížení odporu prostředí – běh po nakloněné dráze nebo za vodičem
- vnější dopomoc – přímé tažení vodičem – motocyklem
- nižší hmotnost náčiní, úprava náčiní
- senzitivní období je ve věku 12 – 13, vrchol 18 – 21
Rychlostní zatížení vymezují jako celek tyto parametry:
- intenzita cvičení maximální
- doba cvičení do 10-15 s
- interval odpočinku 2-5 minut
- počet opakování 10-15
- způsob odpočinku aktivní
Cyklická rychlost se uplatňuje při lokomoci hráče v prostoru a je dávána nejčastěji do spojitosti s během
Acyklická rychlost je rozvíjena pomocí specifických i nespecifických cvičení (skoky, hody), při kterých je podstatné dosažení maximálního zrychlení v závěrečné fázi pohybu.
Rychlostí kontrast
- při rychlostním zatěžování lze doplňkové odpory také obměňovat. Lze bezprostředně střídat totéž cvičení s odporem a bez odporu, obojí se snahou o co nejrychlejší provedení.
- Při odporu je dosahovaná rychlost logicky menší
Zatížení ve zlehčených podmínkách: „nadmaximální rychlost“
- tato možnost spočívá ve zlehčení vnějších podmínek a využívání sil urychlujících pohyb
- konkrétní formy: snížení odporu prostředí – běh po nakloněné dráze nebo za vodičem
- vnější dopomoc – přímé tažení vodičem – motocyklem
- nižší hmotnost náčiní, úprava náčiní
Metoda těžkoatletická
- m. krátkodobých napětí, maximálních odporů
- svalová činnost překonávající velké odpory: 95-100 % maxima, rychlost pohybu malá, počet opakování v sérii 1-3, odpočinek 2-3 minuty.
- Pro trénovanější jedince, nepřípustná pro děti!
Metoda izometrická
- m. statická
- svalové působení (tlak, tah) proti pevnému odporu,
- velikost odporu se stupňuje postupným zvyšováním volního úsilí po několik sekund a poté setrvat v kontrakci 5-12 s, doba odpočinku 2-3 min.
- dobré možnosti lokálního působení
Metoda brzdivá
- m. excentrická
- násilné protažení kontrahovaných svalů, pohyb segmentů těla vyvolávaný nadmaximálním odporem je bržděn, zpomalován, počet opak. 1x, trvání 2-3 s, doba odpočinku kolem 3 min.
- dbát na pravidla, bezpečnost, aplikace předpokládá předchozí silový rozvoj jinými metodami, nevhodná pro děti!
- svalová činnost překonávající velké odpory: 95-100 % maxima, rychlost pohybu malá, počet opakování v sérii 1-3, odpočinek 2-3 minuty.
- Pro trénovanější jedince, nepřípustná pro děti!
Metoda izometrická
- m. statická
- svalové působení (tlak, tah) proti pevnému odporu,
- velikost odporu se stupňuje postupným zvyšováním volního úsilí po několik sekund a poté setrvat v kontrakci 5-12 s, doba odpočinku 2-3 min.
- dobré možnosti lokálního působení
Metoda brzdivá
- m. excentrická
- násilné protažení kontrahovaných svalů, pohyb segmentů těla vyvolávaný nadmaximálním odporem je bržděn, zpomalován, počet opak. 1x, trvání 2-3 s, doba odpočinku kolem 3 min.
- dbát na pravidla, bezpečnost, aplikace předpokládá předchozí silový rozvoj jinými metodami, nevhodná pro děti!
Metoda opakovaných úsilí
- m. kulturistická, m. submaximálního odporu
- odpor 60-80 % maxima, rychlost nemaximální, počty opak. 8-15, odpočinek 2-3 min.
- déle trvající silový podnět: 10-30 s- dlouhodobá aplikace vede ke značné hypertrofii svalů
- praktická aplikace má často podobu „pyramidy“, manipulace s velikostí odporu a počty opakování.
Metoda intermediární
- v průběhu cvičení se střídá dynamická a statická činnost zúčastněných svalových skupin, tj. pohyb při cvičení se v několika polohách na asi 5 s opakovaně zastavuje až do dokončení celého rozsahu.
- velikost odporu 60-80 %. max., odpočinek 2-3 min.
Metoda izokinetická
- m. variabilních odporů
- předpokládá odpor, který je modelován speciálním posilovacím zařízením – překonávaný odpor se v průběhu cvičení mění podle dosaženého úsilí, v důsledku toho svaly vyvíjejí v celém rozsahu, v každém úhlu a bodu maximální dynamické napětí při mechanicky konstantní rychlosti pohybu.
- jedna série 6-8 opak., celkově 5-8 sérií, odpočinek 2-3 min.
- provést co nejrychleji.
Metoda silově-vytrvalostní
- dominujícím partnerem je vysoký počet opakování cvičení s nižším odporem, tj. do 30-40 %. max.
- odpor 60-80 % maxima, rychlost nemaximální, počty opak. 8-15, odpočinek 2-3 min.
- déle trvající silový podnět: 10-30 s- dlouhodobá aplikace vede ke značné hypertrofii svalů
- praktická aplikace má často podobu „pyramidy“, manipulace s velikostí odporu a počty opakování.
Metoda intermediární
- v průběhu cvičení se střídá dynamická a statická činnost zúčastněných svalových skupin, tj. pohyb při cvičení se v několika polohách na asi 5 s opakovaně zastavuje až do dokončení celého rozsahu.
- velikost odporu 60-80 %. max., odpočinek 2-3 min.
Metoda izokinetická
- m. variabilních odporů
- předpokládá odpor, který je modelován speciálním posilovacím zařízením – překonávaný odpor se v průběhu cvičení mění podle dosaženého úsilí, v důsledku toho svaly vyvíjejí v celém rozsahu, v každém úhlu a bodu maximální dynamické napětí při mechanicky konstantní rychlosti pohybu.
- jedna série 6-8 opak., celkově 5-8 sérií, odpočinek 2-3 min.
- provést co nejrychleji.
Metoda silově-vytrvalostní
- dominujícím partnerem je vysoký počet opakování cvičení s nižším odporem, tj. do 30-40 %. max.
Silové schopnosti
- chápeme jako souhrn vnitřních předpokladů pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikálním. Sílu člověka pak jako schopnost překonávat nebo udržovat vnější odpor pomocí svalového úsilí.
- Motorická síla se projevuje v těchto formách:
Absolutní síla- je vytvářena absolutním silovým potenciálem svalu nebo svalové skupiny – dosažení např. v hypnóze.
Maximální síla- je největší možná síla, kterou je člověk schopen záměrně vyvinout a která je dána bez ohledu na rychlost dosažení maximálních hodnot buď nejvyšším možným překonaným odporem při dynamické svalové činnosti nebo nejvyšší svalovou tenzí při svalové činnosti statické. Závisí na průřezu svalových vláken a vnitro-svalové koordinaci.
Rychlá síla- je schopnost rychlého střídání kontrakce a relaxace svalu respektive schopnost nervosvalového systému dosáhnout co největšího silového impulsu v časovém intervalu, ve kterém se musí pohyb uskutečnit.
Výbušná síla (explozivní)- je schopnost dosáhnout maximálního zrychlení v závěrečné fázi pohybu (při protahovacím a stahovacím cyklu). Závisí na průřezu svalových vláken, stupni vnitro-svalové koordinace, elasticitě svalů, šlach a vazů, inervační schopnosti svalů.
Vytrvalostní síla- je schopnost odolávat únavě při déle trvající svalové činnosti (aerobního i anaerobního charakteru). Lze členit na:
Dynamickou silovou vytrvalost- schopnost dosažení určitého počtu opakování silových impulzů ve stanoveném čase.
Statickou silovou vytrvalost- je schopnost udržet potřebnou úroveň statické síly po určený čas bez poklesu svalového napětí.
- Motorická síla se projevuje v těchto formách:
Absolutní síla- je vytvářena absolutním silovým potenciálem svalu nebo svalové skupiny – dosažení např. v hypnóze.
Maximální síla- je největší možná síla, kterou je člověk schopen záměrně vyvinout a která je dána bez ohledu na rychlost dosažení maximálních hodnot buď nejvyšším možným překonaným odporem při dynamické svalové činnosti nebo nejvyšší svalovou tenzí při svalové činnosti statické. Závisí na průřezu svalových vláken a vnitro-svalové koordinaci.
Rychlá síla- je schopnost rychlého střídání kontrakce a relaxace svalu respektive schopnost nervosvalového systému dosáhnout co největšího silového impulsu v časovém intervalu, ve kterém se musí pohyb uskutečnit.
Výbušná síla (explozivní)- je schopnost dosáhnout maximálního zrychlení v závěrečné fázi pohybu (při protahovacím a stahovacím cyklu). Závisí na průřezu svalových vláken, stupni vnitro-svalové koordinace, elasticitě svalů, šlach a vazů, inervační schopnosti svalů.
Vytrvalostní síla- je schopnost odolávat únavě při déle trvající svalové činnosti (aerobního i anaerobního charakteru). Lze členit na:
Dynamickou silovou vytrvalost- schopnost dosažení určitého počtu opakování silových impulzů ve stanoveném čase.
Statickou silovou vytrvalost- je schopnost udržet potřebnou úroveň statické síly po určený čas bez poklesu svalového napětí.
Stimulace silových schopností
- cílené a systematické zatěžování svalů, jehož cílem je posílení a celkový rozvoj svalů. Trénink obvykle jednak pro zvětšení průřezu svalových vláken a jednak pro zlepšení vnitro-svalové koordinace.
- rozlišujeme kontrakce:
- a, koncentrickou – při které se sval zkracuje, tzn., že výsledný svalový moment má stejný směr se změnami kloubního úhlu a mechanická práce je pozitivní, mění se napětí.
- b, excentrickou – při které se sval prodlužuje, tzn., že výsledný svalový moment má opačný směr vzhledem ke změně kloubního úhlu – svalové úpony se od sebe vzdalují, sval se protahuje a mechanická práce je negativní.
- c, izometrickou – nemění se ani délka svalu, ani kloubní úhel a mechanická práce je nulová, vzrůstá vnitřní napětí svalu – př. výdrž v podřepu.
- rozlišujeme kontrakce:
- a, koncentrickou – při které se sval zkracuje, tzn., že výsledný svalový moment má stejný směr se změnami kloubního úhlu a mechanická práce je pozitivní, mění se napětí.
- b, excentrickou – při které se sval prodlužuje, tzn., že výsledný svalový moment má opačný směr vzhledem ke změně kloubního úhlu – svalové úpony se od sebe vzdalují, sval se protahuje a mechanická práce je negativní.
- c, izometrickou – nemění se ani délka svalu, ani kloubní úhel a mechanická práce je nulová, vzrůstá vnitřní napětí svalu – př. výdrž v podřepu.
Základní metody výběru posilování z hlediska rozdělení podle svalových skupin:
1. metoda procvičení svalů celého těla
- kruhový trénink
- cvičení v sériích
2. metoda procvičení vybraných svalových skupin
Prostředky stimulace silových schopností:
- cvičení s vnějším odporem, který je vyvolán:
- hmotností předmětu, odporem spolucvičence, …
- cvičení s překonáváním hmotnosti vlastního těla:
- bez doplňující zátěže – kliky..
- s doplňující zátěží – činky..
Metody posilování
A, Metody s maximálním odporem:
- Metoda těžkoatletická
- Metoda izometrická
- Metoda excentrická
B, Metody s nemaximálním odporem:
- 1. metody s nemaximální rychlostí pohybu
- Metoda opakovaných úsilí
- Metoda intermediární
- Metoda izokinetická
- Metoda vytrvalostní
- 2. metody s maximální rychlostí pohybu
- Metoda rychlostní
- Metoda kontrastní
- Metoda plyometrická
- kruhový trénink
- cvičení v sériích
2. metoda procvičení vybraných svalových skupin
Prostředky stimulace silových schopností:
- cvičení s vnějším odporem, který je vyvolán:
- hmotností předmětu, odporem spolucvičence, …
- cvičení s překonáváním hmotnosti vlastního těla:
- bez doplňující zátěže – kliky..
- s doplňující zátěží – činky..
Metody posilování
A, Metody s maximálním odporem:
- Metoda těžkoatletická
- Metoda izometrická
- Metoda excentrická
B, Metody s nemaximálním odporem:
- 1. metody s nemaximální rychlostí pohybu
- Metoda opakovaných úsilí
- Metoda intermediární
- Metoda izokinetická
- Metoda vytrvalostní
- 2. metody s maximální rychlostí pohybu
- Metoda rychlostní
- Metoda kontrastní
- Metoda plyometrická
Intervalové metody - intenzivní a extenzivní intervalové metody
- „rychlé“ a „pomalé“ intervalové metody
- krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé intervaly aj.
- doba zatížení je proměnlivá: od několika sekund, po minuty až desítky minut
- podle délky intervalu zotavení se doporučuje odpočinek aktivní
- obrovská rozmanitost intervalového tréninku
Metody nepřerušovaného zatížení
- jejich těžiště spočívá v dolních pásmech zóny účinné stimulace
- Parametry: doba cviční 30 minut až několik hodin
- Intenzita cvičení 50-70 %VO2 max, asi 130-170 za minutu
- Konkrétní volba délky a intenzity cvičení je dána především dosaženou úrovní aerobních komponent trénovanosti
1. metoda souvislá
- využívá nepřerušované rovnoměrné zatížení podle výše uvedených parametrů
2. metoda střídavá
- se chápe jako vytrvalostní zatížení podle uvedených parametrů, v jehož rámci se plánovaně rytmicky nebo arytmicky mění intenzita cvičení, po delší dobu se tak vytvářejí podmínky činnosti pro vyšší a nižší spotřebu kyslíku.
3. metoda fartleková
- má obdobné využití s tím, že intenzita se mění podle subjektivních pocitů sportovce
- krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé intervaly aj.
- doba zatížení je proměnlivá: od několika sekund, po minuty až desítky minut
- podle délky intervalu zotavení se doporučuje odpočinek aktivní
- obrovská rozmanitost intervalového tréninku
Metody nepřerušovaného zatížení
- jejich těžiště spočívá v dolních pásmech zóny účinné stimulace
- Parametry: doba cviční 30 minut až několik hodin
- Intenzita cvičení 50-70 %VO2 max, asi 130-170 za minutu
- Konkrétní volba délky a intenzity cvičení je dána především dosaženou úrovní aerobních komponent trénovanosti
1. metoda souvislá
- využívá nepřerušované rovnoměrné zatížení podle výše uvedených parametrů
2. metoda střídavá
- se chápe jako vytrvalostní zatížení podle uvedených parametrů, v jehož rámci se plánovaně rytmicky nebo arytmicky mění intenzita cvičení, po delší dobu se tak vytvářejí podmínky činnosti pro vyšší a nižší spotřebu kyslíku.
3. metoda fartleková
- má obdobné využití s tím, že intenzita se mění podle subjektivních pocitů sportovce
Střednědobá vytrvalost
- její projev se spojuje s pohybovou činností v kritické intenzitě
- nároky na aerobní systém dosahují maxima, část energetického požadavku je hrazena anaerobně.
Vytrvalostní schopnosti s anaerobním základem: krátkodobá a rychlostní
- anaerobní procesy, které převažují (do 2-3 minut) se dále rozlišují. Aktivace ATP-CP systému tak vymezuje rychlostní vytrvalost, převážná aktivace LA systému vymezuje krátkodobou vytrvalost.
Rychlostní vytrvalost
- schopnost co nejdéle vykonávat činnost nejvyšší možné intenzity, tj. tuto intenzitu jednorázově nebo opakovaně udržet, s ohledem na možnosti ATP-CP systému je přibližně kolem 20 s.
- trénink rychlostní vytrvalosti vychází z rychlostního zatížení stimulujícího ATP-CP systém
- doba cvičení 5-20 s
- intenzita cvičení max
- interval odpočinku 1:4 (zatížení: zotavení)
- charakter odpočinku mírně aktivní
- počet opakování vyšší, 15-20 v sériích po 5-10, odpočinek mezi sériemi 5-10 min.
- nároky na aerobní systém dosahují maxima, část energetického požadavku je hrazena anaerobně.
Vytrvalostní schopnosti s anaerobním základem: krátkodobá a rychlostní
- anaerobní procesy, které převažují (do 2-3 minut) se dále rozlišují. Aktivace ATP-CP systému tak vymezuje rychlostní vytrvalost, převážná aktivace LA systému vymezuje krátkodobou vytrvalost.
Rychlostní vytrvalost
- schopnost co nejdéle vykonávat činnost nejvyšší možné intenzity, tj. tuto intenzitu jednorázově nebo opakovaně udržet, s ohledem na možnosti ATP-CP systému je přibližně kolem 20 s.
- trénink rychlostní vytrvalosti vychází z rychlostního zatížení stimulujícího ATP-CP systém
- doba cvičení 5-20 s
- intenzita cvičení max
- interval odpočinku 1:4 (zatížení: zotavení)
- charakter odpočinku mírně aktivní
- počet opakování vyšší, 15-20 v sériích po 5-10, odpočinek mezi sériemi 5-10 min.
Krátkodobá vytrvalost, Silová vytrvalost
Krátkodobá vytrvalost, Silová vytrvalost
- pohybová schopnost co nejdéle vykonávat kontinuálně pohybovou činnost co možná nejvyšší intenzity pod dobu 2-3 minut Dominuje zde aktivace LA systému.Ve svalu se akumuluje laktát – nejméně 10 mmol/l. Spolu s dalšími kyselými metabolity postupně vyvolají acidózu – okyselení vnitřního prostředí.
- Doba cvičení 15s – 2-3 min, max kolem 45-60 s
- Intenzita: co možná nejvyšší a po zvolenou dobu pokud možno stabilní
- Interval odpočinku neumožňuje úplné zotavení, kolem 2-8 minut
- Způsob odpočinku: méně aktivní má nepříliš rychle likvidovat akumulovaný kyslíkový deficit a aktivnější má naopak procesy „splácení“ kyslíkového deficitu urychlit a ovlivnit tak objem anaerobních cvičení.
- Počet opakování 3-5, 10-20 sérií
Silová vytrvalost
- v řadě sportů se projev vytrvalostních schopností spojuje s nutností překonávat po delší dobu určitý odpor – náčiní, prostředí, gravitaci při lokomoci..
- může mít aerobní i anaerobní základ
- stimuluje se vytrvalostním zatěžováním se zdůrazněním silových složek pohybové činnosti – přídatným doplňkovým odporem v aplikovaných cvičeních a v závislosti na něm i rychlostí pohybu.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
- pohybová schopnost co nejdéle vykonávat kontinuálně pohybovou činnost co možná nejvyšší intenzity pod dobu 2-3 minut Dominuje zde aktivace LA systému.Ve svalu se akumuluje laktát – nejméně 10 mmol/l. Spolu s dalšími kyselými metabolity postupně vyvolají acidózu – okyselení vnitřního prostředí.
- Doba cvičení 15s – 2-3 min, max kolem 45-60 s
- Intenzita: co možná nejvyšší a po zvolenou dobu pokud možno stabilní
- Interval odpočinku neumožňuje úplné zotavení, kolem 2-8 minut
- Způsob odpočinku: méně aktivní má nepříliš rychle likvidovat akumulovaný kyslíkový deficit a aktivnější má naopak procesy „splácení“ kyslíkového deficitu urychlit a ovlivnit tak objem anaerobních cvičení.
- Počet opakování 3-5, 10-20 sérií
Silová vytrvalost
- v řadě sportů se projev vytrvalostních schopností spojuje s nutností překonávat po delší dobu určitý odpor – náčiní, prostředí, gravitaci při lokomoci..
- může mít aerobní i anaerobní základ
- stimuluje se vytrvalostním zatěžováním se zdůrazněním silových složek pohybové činnosti – přídatným doplňkovým odporem v aplikovaných cvičeních a v závislosti na něm i rychlostí pohybu.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Cíle kondiční přípravy, Kondiční schopnosti, Vytrvalost
Cíle kondiční přípravy
- je prioritně rozvoj PSch přiměřeným zatížením a s pomocí různých metod či modelů.
Kondiční schopnosti
- jsou podmíněny převážně faktory a procesy energetickými. Řadíme sem schopnosti vytrvalostní, silové a zčásti rychlostní.
Vytrvalost
- schopnost k dlouhodobému vykonávání pohybové činnosti určité intenzity, aniž by došlo ke snížení její efektivnosti, tzn. odolávat únavě.
- Geneticky determinovány asi ze 60-80 proc.
- Vytrvalostní výkony závisí na: ekonomice techniky prováděné aktivity, způsobu krytí energetických potřeb, schopnosti příjmu o2, optimálně tělesné hmotnosti, úrovni volní koncentrace zaměřené na překonání příznaků únavy a druhu vytrvalostní vzhledem k typu prováděné aktivity.
Druhy vytrvalosti (dle energetického zajištění pohybu):
- dlouhodobá
- střednědobá
- krátkodobá
- rychlostní
- je prioritně rozvoj PSch přiměřeným zatížením a s pomocí různých metod či modelů.
Kondiční schopnosti
- jsou podmíněny převážně faktory a procesy energetickými. Řadíme sem schopnosti vytrvalostní, silové a zčásti rychlostní.
Vytrvalost
- schopnost k dlouhodobému vykonávání pohybové činnosti určité intenzity, aniž by došlo ke snížení její efektivnosti, tzn. odolávat únavě.
- Geneticky determinovány asi ze 60-80 proc.
- Vytrvalostní výkony závisí na: ekonomice techniky prováděné aktivity, způsobu krytí energetických potřeb, schopnosti příjmu o2, optimálně tělesné hmotnosti, úrovni volní koncentrace zaměřené na překonání příznaků únavy a druhu vytrvalostní vzhledem k typu prováděné aktivity.
Druhy vytrvalosti (dle energetického zajištění pohybu):
- dlouhodobá
- střednědobá
- krátkodobá
- rychlostní
Vytrvalostní schopnosti s aerobním základem: dlouhodobá a střednědobá
- předpoklad zvýšený podíl pomalých svalových vláken, úroveň energetických rezerv ve svalu a jejich mobilizace, vysoký aerobní výkon a aerobní kapacita
Aerobní výkon (VO2max)
- nejvyšší možná individuální hodnota spotřeby kyslíku
- hodnoty se vyjadřují absolutně v litrech nebo relativně v mililitrech na kilogram hmotnosti za minutu
- sumárně odráží dýchání, činnost srdce a oběhu i výměnu látkovou ve svalové buňce, tedy údaje fyziologických funkcí podmiňujících 02 systém
Aerobní kapacita
- maximální spotřeba kyslíku po delší dobu (co nejdéle)
- co nejdéle pracovat v nejvyšší úrovní tzv. setrvalého stavu (rovnováha mezi potřebou a dodávkou kyslíku a dodávkou kyslíku při pohybové činnosti
- není jednoznačně definována, může jít o intenzity různé velikosti ( např. 60, 70, 80 ale i 100% VO2max)
- sleduje se doba po kterou lze v této intenzitě pracovat.
Stimulace vytrvalostních schopností
- výběr metody stimulace používáme vzhledem k cílenému rozvoji určitého druhu vytrvalosti:
- metody nepřerušovaného zatížení: souvislá s konstantní intenzitou, střídavá s plánovitou rytmicky nebo arytmicky se měnící intenzitou,
- fartleková: s měnící se intenzitou dle subjektivních pocitů
- metody přerušované: intervalová a interminentní s různou dobou trvání a různou intenzitou.
Aerobní výkon (VO2max)
- nejvyšší možná individuální hodnota spotřeby kyslíku
- hodnoty se vyjadřují absolutně v litrech nebo relativně v mililitrech na kilogram hmotnosti za minutu
- sumárně odráží dýchání, činnost srdce a oběhu i výměnu látkovou ve svalové buňce, tedy údaje fyziologických funkcí podmiňujících 02 systém
Aerobní kapacita
- maximální spotřeba kyslíku po delší dobu (co nejdéle)
- co nejdéle pracovat v nejvyšší úrovní tzv. setrvalého stavu (rovnováha mezi potřebou a dodávkou kyslíku a dodávkou kyslíku při pohybové činnosti
- není jednoznačně definována, může jít o intenzity různé velikosti ( např. 60, 70, 80 ale i 100% VO2max)
- sleduje se doba po kterou lze v této intenzitě pracovat.
Stimulace vytrvalostních schopností
- výběr metody stimulace používáme vzhledem k cílenému rozvoji určitého druhu vytrvalosti:
- metody nepřerušovaného zatížení: souvislá s konstantní intenzitou, střídavá s plánovitou rytmicky nebo arytmicky se měnící intenzitou,
- fartleková: s měnící se intenzitou dle subjektivních pocitů
- metody přerušované: intervalová a interminentní s různou dobou trvání a různou intenzitou.
Celková chronická patologická únava - přetrénování
Příznaky:
• výkonnostní
• poruchy motoriky (obratnosti, koordinace, reakce)
• zhoršení výkonů, snížení výkonnosti (síly, rychlosti, vytrvalosti)
• neuropsychické, chování
• ztráta motivace a chuti ke sportování, strach ze sportovního prostředí, vyhledávání mimosportovního prostředí a aktivit
• apatie, agresivita, lítostivost, podrážděnost, instabilita, intolerance, nerozhodnost, deprese, změny sexuálního chování
• somatické
• neurovegetativní - bolesti hlavy, břicha, průjmy, nechutenství, zvýšená chuť k jídlu, spavost, nespavost, žízeň, pocení, poruchy krevního tlaku a srdečního rytmu
• imunologické - větší nemocnost
• poruchy menstruačního cyklu
Příčiny:
• dlouhodobé přetěžování sportovním tréninkem a soutěžemi
• nedostatečné sledování reakce sportovce na trénink, jeho stavu
• nedostatečné znalosti trenéra a sportovce (či jeho rodiče) příčin, projevů a způsobů řešení přetrénování
• zanedbání regenerace sil
• odpočinek
• pití, strava, výživové doplňky
• nevyužití fyzioterapeutických prostředků regenerace (masáže, vodoléčba atd.)
• mimosportovní činnost a prostředí
• dlouhodobé organizační a technické problémy ve sportu
• opakované a dlouhodobé neplnění vlastních sportovních cílů
• podceňování zdravotních potíží, série zdravotních potíží
• agresivní - zatěžující sportovní prostředí - hluk, prach, špatná viditelnost, obtěžující osoby
• problémy s dopingem
• výkonnostní
• poruchy motoriky (obratnosti, koordinace, reakce)
• zhoršení výkonů, snížení výkonnosti (síly, rychlosti, vytrvalosti)
• neuropsychické, chování
• ztráta motivace a chuti ke sportování, strach ze sportovního prostředí, vyhledávání mimosportovního prostředí a aktivit
• apatie, agresivita, lítostivost, podrážděnost, instabilita, intolerance, nerozhodnost, deprese, změny sexuálního chování
• somatické
• neurovegetativní - bolesti hlavy, břicha, průjmy, nechutenství, zvýšená chuť k jídlu, spavost, nespavost, žízeň, pocení, poruchy krevního tlaku a srdečního rytmu
• imunologické - větší nemocnost
• poruchy menstruačního cyklu
Příčiny:
• dlouhodobé přetěžování sportovním tréninkem a soutěžemi
• nedostatečné sledování reakce sportovce na trénink, jeho stavu
• nedostatečné znalosti trenéra a sportovce (či jeho rodiče) příčin, projevů a způsobů řešení přetrénování
• zanedbání regenerace sil
• odpočinek
• pití, strava, výživové doplňky
• nevyužití fyzioterapeutických prostředků regenerace (masáže, vodoléčba atd.)
• mimosportovní činnost a prostředí
• dlouhodobé organizační a technické problémy ve sportu
• opakované a dlouhodobé neplnění vlastních sportovních cílů
• podceňování zdravotních potíží, série zdravotních potíží
• agresivní - zatěžující sportovní prostředí - hluk, prach, špatná viditelnost, obtěžující osoby
• problémy s dopingem
13. Složky sportovního tréninku
KONDIČNÍ PŘÍPRAVA (stimulace a rozvoj pohybových schopností – dále jen PSch)
- neboli kondiční trénink je zaměřen na vyvolání adaptačních změn v organismu sportovce a to především na rozvoj pohybových schopností. Rozvoj je determinován především faktory morfologickými, biochemickými, psychologickými a fyziologickými.
- Morfologické f.: tvar těla, procento tukové řasy, aktivní svalová hmota..
- Biochemické f.: stav bioenergetických systémů, regulačních systémů…
- Psychologické f.: motivace, emoce, regulace pohybové činnosti…
- Fyziologické f.: funkce systémů organismu, srdečně cévního, dýchacího, pohybového..
Rozlišení kondiční přípravy
- Obecná: zdůrazňovaná především v tréninku mládeže, působí komplexně na všechny PSch pomocí různorodých cvičení. Cílem je dosažení všestranného pohybového rozvoje.
- Speciální: v níž jde o proces se záměrem maximální stimulace PSch ve specifických sportovních dovednostech respektive ve speciálně vytvářené struktuře pohybu prostřednictvím tzv. zatěžování či motorického učení.
Formy kondiční přípravy
- intenzivní kondiční př.: zpravidla na počátku přípravného období – zvýšení kondice hráče nebo odstranění nedostatků. Min. 4-6 týdnů dle průběhu adaptačních mechanizmů limitujících zvýšení úrovně jednotlivých PSch. Postupně se zvyšuje intenzita, frekvence, koordinační složitost, psych. náročnost.
- Průběžná kondiční příprava: v soutěžním období. Úlohou je udržet dosaženou úroveň kondice. 20-30% tréninkového času s menší frekvencí a intenzitou.
- Rekondiční blok: uplatnění při delší přestávce v soutěžním období. Určena na obnovu kondice, dále na odstranění nedostatků. 30-50% tréninkového času.
- neboli kondiční trénink je zaměřen na vyvolání adaptačních změn v organismu sportovce a to především na rozvoj pohybových schopností. Rozvoj je determinován především faktory morfologickými, biochemickými, psychologickými a fyziologickými.
- Morfologické f.: tvar těla, procento tukové řasy, aktivní svalová hmota..
- Biochemické f.: stav bioenergetických systémů, regulačních systémů…
- Psychologické f.: motivace, emoce, regulace pohybové činnosti…
- Fyziologické f.: funkce systémů organismu, srdečně cévního, dýchacího, pohybového..
Rozlišení kondiční přípravy
- Obecná: zdůrazňovaná především v tréninku mládeže, působí komplexně na všechny PSch pomocí různorodých cvičení. Cílem je dosažení všestranného pohybového rozvoje.
- Speciální: v níž jde o proces se záměrem maximální stimulace PSch ve specifických sportovních dovednostech respektive ve speciálně vytvářené struktuře pohybu prostřednictvím tzv. zatěžování či motorického učení.
Formy kondiční přípravy
- intenzivní kondiční př.: zpravidla na počátku přípravného období – zvýšení kondice hráče nebo odstranění nedostatků. Min. 4-6 týdnů dle průběhu adaptačních mechanizmů limitujících zvýšení úrovně jednotlivých PSch. Postupně se zvyšuje intenzita, frekvence, koordinační složitost, psych. náročnost.
- Průběžná kondiční příprava: v soutěžním období. Úlohou je udržet dosaženou úroveň kondice. 20-30% tréninkového času s menší frekvencí a intenzitou.
- Rekondiční blok: uplatnění při delší přestávce v soutěžním období. Určena na obnovu kondice, dále na odstranění nedostatků. 30-50% tréninkového času.
Celková akutní patologická únava (v mnohém se překrývá se
• 1. stupeň - přetížení
• pocit slabosti, bolesti hlavy, poruchy vidění, nevolnost, závratě, poruchy myšlení a vnímání
• pokles systolického krevního tlaku, nitkovitý puls
• tachypnoe s obtížným dýcháním
• poruchy řeči, křeč mimického svalstva, třes prstů
• bledost pokožky a sliznic
• 2. stupeň - schvácení, přepětí
• cyanosa, obličeje, kůže, sliznic
• dušnost, bolest na hrudníku, bušení srdce
• nitkovitý až nehmatný puls, velmi nízký systolický krevní tlak, kolaps, oběhový šok
• zvracení, krvácení z nosu či jiných sliznic
• porucha svalového napětí - záškuby, spasmy. ochablost
Příčiny:
• nadměrná fyzická zátěž při vytrvalostním výkonu v TV, ve sportovním tréninku nebo soutěži
• nedostatečné sledování reakce sportovce na trénink, jeho stavu
• nízká úroveň adaptace na zátěž (trénovanosti)
• nevyužití prostředků regenerace sil - nápoje, výživové doplňky
• podceňování zdravotních potíží
• použití dopingu podporující pokračování ve výkonu a prohlubující vyčerpání
• psychostimulancia - stimulující nervovou činnost
• sympatomimetika - stimulující činnost srdce, dýchání a dalších orgánů, energetický metabolismus v buňkách
• analgetika - bránící v uplatnění ochranného mechanismu bolesti (při místní svalové i při celkové únavě)
• pocit slabosti, bolesti hlavy, poruchy vidění, nevolnost, závratě, poruchy myšlení a vnímání
• pokles systolického krevního tlaku, nitkovitý puls
• tachypnoe s obtížným dýcháním
• poruchy řeči, křeč mimického svalstva, třes prstů
• bledost pokožky a sliznic
• 2. stupeň - schvácení, přepětí
• cyanosa, obličeje, kůže, sliznic
• dušnost, bolest na hrudníku, bušení srdce
• nitkovitý až nehmatný puls, velmi nízký systolický krevní tlak, kolaps, oběhový šok
• zvracení, krvácení z nosu či jiných sliznic
• porucha svalového napětí - záškuby, spasmy. ochablost
Příčiny:
• nadměrná fyzická zátěž při vytrvalostním výkonu v TV, ve sportovním tréninku nebo soutěži
• nedostatečné sledování reakce sportovce na trénink, jeho stavu
• nízká úroveň adaptace na zátěž (trénovanosti)
• nevyužití prostředků regenerace sil - nápoje, výživové doplňky
• podceňování zdravotních potíží
• použití dopingu podporující pokračování ve výkonu a prohlubující vyčerpání
• psychostimulancia - stimulující nervovou činnost
• sympatomimetika - stimulující činnost srdce, dýchání a dalších orgánů, energetický metabolismus v buňkách
• analgetika - bránící v uplatnění ochranného mechanismu bolesti (při místní svalové i při celkové únavě)
Průběh laktátové křivky
Anaerobní práh
Stav dynamické rovnováhy mezi produkcí a odbouráváním laktátu při přechodu od aerobního
k anaerobnímu způsobu štěpení cukrů.
TF 160 - 180 tepů . min-1
Laktát 4 -6 (u rychlostních typů) mmol.l-1
Druhy zotavení
• průběžné
• bezprostřední
• dlouhodobé
Fáze zotavení
• pomalá
• rychlá
Aktivní regenerace
• pedagogické prostředky
• biologické prostředky
• psychologické prostředky
Zatěžování –superkompenzace
Přechodné zvýšení aktuálního energetického potenciálu organismu.
Hodnoty doby superkompenzace
Energ. Zdroje doba trvání zátěže doba nástupu superkompenzace
ATP –CP 5 s 4 -5 min.
ATP –CP 20 s 20 -30 min.
LA 40 s 60 min.
LA – O2 15 min. 12 hod.
O2 2 hod. 2 -3 dny
O2 5 hod. 4 -5 dnů
Stav dynamické rovnováhy mezi produkcí a odbouráváním laktátu při přechodu od aerobního
k anaerobnímu způsobu štěpení cukrů.
TF 160 - 180 tepů . min-1
Laktát 4 -6 (u rychlostních typů) mmol.l-1
Druhy zotavení
• průběžné
• bezprostřední
• dlouhodobé
Fáze zotavení
• pomalá
• rychlá
Aktivní regenerace
• pedagogické prostředky
• biologické prostředky
• psychologické prostředky
Zatěžování –superkompenzace
Přechodné zvýšení aktuálního energetického potenciálu organismu.
Hodnoty doby superkompenzace
Energ. Zdroje doba trvání zátěže doba nástupu superkompenzace
ATP –CP 5 s 4 -5 min.
ATP –CP 20 s 20 -30 min.
LA 40 s 60 min.
LA – O2 15 min. 12 hod.
O2 2 hod. 2 -3 dny
O2 5 hod. 4 -5 dnů
12. Tréninkové (soutěžní) zatížení
Parametry zatížení
• doba trvání
• počet opakování
• intenzita zatížení
• délka odpočinku
• charakter odpočinku
Objem zatížení
Kvantitativní ukazatel, udává množství (počet tun, počet kilometrů, dobu zatížení ap.).
Intenzita zatížení
Kvalitativní ukazatel, charakterizuje velikost úsilí (udává se v TF, %VO2max, mmol.l-1).
Vztah mezi objemem a intenzitou zatížení
Zdroje energie pro pohyb
ATP - kyselina adenosintrifosforečná
ATP → ADP + P + E → tj. energie pro sval
ADP + P + E → ATP
↓
Energie pro resyntézu ATP
získává se ze:
2 způsoby štěpení
3 zdroje
4 zóny energetického krytí
2 způsoby štěpení látek
• aerobně - za přístupu kyslíku
• anaerobně - bez přístupu kyslíku
3 zdroje energie pro resyntézu ATP
• CP
• cukry
• tuky
4 zóny energetického krytí pro resyntézu ATP
1. ATP -CP zóna anaerobně CP 15s
2. LA zóna anaerobně cukry 2 -3 min.
3. LA - O2 zóna aerobně cukry 5 -10 min.
anaerobní
4. O2 zóna aerobně cukry hodiny
tuky
• doba trvání
• počet opakování
• intenzita zatížení
• délka odpočinku
• charakter odpočinku
Objem zatížení
Kvantitativní ukazatel, udává množství (počet tun, počet kilometrů, dobu zatížení ap.).
Intenzita zatížení
Kvalitativní ukazatel, charakterizuje velikost úsilí (udává se v TF, %VO2max, mmol.l-1).
Vztah mezi objemem a intenzitou zatížení
Zdroje energie pro pohyb
ATP - kyselina adenosintrifosforečná
ATP → ADP + P + E → tj. energie pro sval
ADP + P + E → ATP
↓
Energie pro resyntézu ATP
získává se ze:
2 způsoby štěpení
3 zdroje
4 zóny energetického krytí
2 způsoby štěpení látek
• aerobně - za přístupu kyslíku
• anaerobně - bez přístupu kyslíku
3 zdroje energie pro resyntézu ATP
• CP
• cukry
• tuky
4 zóny energetického krytí pro resyntézu ATP
1. ATP -CP zóna anaerobně CP 15s
2. LA zóna anaerobně cukry 2 -3 min.
3. LA - O2 zóna aerobně cukry 5 -10 min.
anaerobní
4. O2 zóna aerobně cukry hodiny
tuky
Jak pracovat s těmito stránkami
do vyhledávacího okénka napíšeš, co hledáš - téma, název otázky, autora...
najdeš si dané téma a po přečtení más dole kolonky - starší záznamy a novější záznamy
a ty si touto navigací najdi začátek a konec jednotlivého tématu
informace jsou řazeny chronologicky na jednotlivá témata
pokud nenajdeš přesně to co hledáš, zkus to napsat jinak
pokud informací bude málo, zjednodušuj slova co zadáváš do okénka
pokud bude informací mnoho, definuj přesněji co hledáš
napiš mi, prosím, sem do komentářů,co tady chcete, nebo co ti tady chybí
POKUD MÁŠ NĚCO, CO BY STÁLO ZA TO ZDE ZVEŘEJNIT, POŠLI MI TO!
veronika
email: simackovav(na)seznam.cz
všechny materiály zde jsou uvedené s laskavým souhlasem autorů a správci tohoto webu nenesou zodpovědnost za zveřejněné materiály
autoři (i komentářů) nemají nárok na honorář
11A – VÝBĚR TALENTŮ PRO SPORT
11A – VÝBĚR TALENTŮ PRO SPORT
Sportovní orientace:
• Hledání sportovního zaměření, které by umožňovalo jedinci vzhledem k jeho předpokladům zvolit si disciplínu umožňující uspokojení a seberealizaci
Sportovní talent:
• Mimořádně příznivá integrovaná struktura vlastností a schopností – projeví se vyšším sportovním výkonem
Sportovní výběr:
• Proces zaměřený na objevování vhodných jedinců majících žádoucí předpoklady výkonnostního růstu a dosahování vrcholového sportovního výkonu
Zásady výběru mládeže na sport:
• Jednota vzdělání a výchovy, sladit školu a sportovní trénink, respektovat všestrannost přípravy, dbát na zdraví a respektive přípravy
Článek podporuje:
skateboard shop, sportovní obuv, koloběžky
Sportovní orientace:
• Hledání sportovního zaměření, které by umožňovalo jedinci vzhledem k jeho předpokladům zvolit si disciplínu umožňující uspokojení a seberealizaci
Sportovní talent:
• Mimořádně příznivá integrovaná struktura vlastností a schopností – projeví se vyšším sportovním výkonem
Sportovní výběr:
• Proces zaměřený na objevování vhodných jedinců majících žádoucí předpoklady výkonnostního růstu a dosahování vrcholového sportovního výkonu
Zásady výběru mládeže na sport:
• Jednota vzdělání a výchovy, sladit školu a sportovní trénink, respektovat všestrannost přípravy, dbát na zdraví a respektive přípravy
Článek podporuje:
skateboard shop, sportovní obuv, koloběžky
Zásady výběru:
- Zaměření výběru:
Vybrat vhodného jedince výkonnostního růstu, poskytnout jim možnost rozvoje, zvládnout povinnosti ve škole
- Věk:
Respektovat senzitivní věkové období rozvoje motoriky podle konkrétního sportu (např. silové cvičení začínáme až po rozvoji všeobecných schopností a dovedností)
- Věk odvozený z věku dosaženého vrcholových sportovních výkonů sportovců a roků potřebných na jeho výchovu
- Počet:
Vycházet z dětské a mládežnické populace; respektovat poznání, že předpoklady pro jakoukoliv činnost (tedy i sportovní) jsou v populaci rovnoměrně rozložené bez ohledu na územní teritorium státu a sociální strukturu obyvatelstva
- Výběrová kritéria:
1) Oprávněnost výběrových požadavků – Vědecky zdůvodněná struktura faktorů sportovního výkonu a jejich genetická podmíněnost na základě přímých a nepřímých genetických empirických studií
2) Komplexnost výběrových kritérií
- Zdravotní předpoklady (kontraindikace relativní a absolutní)
- Somatické předpoklady (somatometrické a somatotypologické)
- Funkční předpoklady (neuro-fyziologické a energetické)
- Psychické předpoklady (volní úsilí, hyperaspirativnost, potřeba výkonu – výkonová motivace) a psychické kontraindikace
- Motorické schopnosti (kondiční, koordinační, docility), ve vztahu k biologickému věku
- Genetické předpoklady (výška těla rodičů), sociálně-genetické předpoklady (sportování rodičů)
3) Hierarchie výběrových kritérií (přihlížet na faktory v pořadí)
- Dominantní – limitní faktory, vysoko geneticky determinované
- Průvodní – částečně zastupitelné a geneticky podmíněné
- Doplňkové – nemají bezprostřední naléhavost, dokreslují předpoklady včetně dostupnosti a možnosti sportování
- Humánnost a demokratičnost:
Zakládá se na poznatku o rovnoměrném rozložení předpokladů v populaci
- Poskytnout všem jedincům, kteří mají předpoklady pro sport, stejné možnosti být vybrán a uplatnit se ve sportu
- Lidský přístup k uchazečům
- Při odmítnutí uchazeče poskytnout mu poradenskou službu dalšího sportovního zaměření, vzhledem na jeho zjištěné specifické předpoklady
- Organizace a řízení:
Zakládá se na institucionalizovaném, kádrovém a ekonomickém zabezpečení výběru
- Stanovení časového zabezpečení výběru
- Stanovení organizačně-řídících, výkonových, informačních a kontrolních činností (stanovit zodpovědnost, spolupráci a kontrolu)
- Etapovitost výběru:
Představuje dlouholetý výběrový proces
- Etapy výběru
• Základní výběr (všichni uchazeči se zúčastní výběru – vybere se užší skupina vyhovujících uchazečů, kteří mají předpoklady ke sportování)
• Specializovaný výběr (výběr na konkrétní sport- podle genetických, somatických … předpokladů)
• Výběr vrcholových sportovců (vybírá se ze specializovaného výběru)
• Výběr reprezentantů státu (vybírá se z vrcholových sportovců)
Etapovitost výběru je charakterizovaná:
o Věkem výběru vzhledem na sport
o Pyramidou početnostní výběru
o Kritérií výběru
o Spoluprácí mezi etapami výběru
o Otevřeností výběrového procesu
Výběr talentů vychází z poznatků a zkušeností:
o Přirozený výběr talentu
- nemá stanovená kritéria – většinou nábor (většinou všechny děti) – základní výcvik- seznámení s prostředím, tréninkem, řádem,….
o Empirický výběr
- sestaven na základě vlastních zkušeností trenéra daného sportu – Testy – např. skok do dálky, do výšky, člunkový běh, Cooprův běh ….
o Profesiografický výběr
- vychází ze zkušenosti trenérů, které jsou dány somatotypem (gymnasta- malá postava, svalnatý, běžec- hubený, šlachovitý…)
o Experimentální výběr
- vyberu si skupinu osob (testované osoby) otestuji je pedagogickým experimentem v čase- na konci je zase otestuji a zjistím, jestli došlo ke změně
o Hodnocení intraindividuální – test jednoho člověka v průběhu doby
o Hodnocení interindividuální – porovnáváme skupiny mezi sebou – 1 skup. experimentální + skupina kontrolní (bez testování)
o Longitudinální – 1 skupinu sleduji dlouhodobě
o Retrospektivní výběr
- člověk už má předpoklady, že bude dobrý (geny, sportující rodiče, somatotyp..)
Článek podporuje:
hokejová výstroj, inline brusle, snowboard
Vybrat vhodného jedince výkonnostního růstu, poskytnout jim možnost rozvoje, zvládnout povinnosti ve škole
- Věk:
Respektovat senzitivní věkové období rozvoje motoriky podle konkrétního sportu (např. silové cvičení začínáme až po rozvoji všeobecných schopností a dovedností)
- Věk odvozený z věku dosaženého vrcholových sportovních výkonů sportovců a roků potřebných na jeho výchovu
- Počet:
Vycházet z dětské a mládežnické populace; respektovat poznání, že předpoklady pro jakoukoliv činnost (tedy i sportovní) jsou v populaci rovnoměrně rozložené bez ohledu na územní teritorium státu a sociální strukturu obyvatelstva
- Výběrová kritéria:
1) Oprávněnost výběrových požadavků – Vědecky zdůvodněná struktura faktorů sportovního výkonu a jejich genetická podmíněnost na základě přímých a nepřímých genetických empirických studií
2) Komplexnost výběrových kritérií
- Zdravotní předpoklady (kontraindikace relativní a absolutní)
- Somatické předpoklady (somatometrické a somatotypologické)
- Funkční předpoklady (neuro-fyziologické a energetické)
- Psychické předpoklady (volní úsilí, hyperaspirativnost, potřeba výkonu – výkonová motivace) a psychické kontraindikace
- Motorické schopnosti (kondiční, koordinační, docility), ve vztahu k biologickému věku
- Genetické předpoklady (výška těla rodičů), sociálně-genetické předpoklady (sportování rodičů)
3) Hierarchie výběrových kritérií (přihlížet na faktory v pořadí)
- Dominantní – limitní faktory, vysoko geneticky determinované
- Průvodní – částečně zastupitelné a geneticky podmíněné
- Doplňkové – nemají bezprostřední naléhavost, dokreslují předpoklady včetně dostupnosti a možnosti sportování
- Humánnost a demokratičnost:
Zakládá se na poznatku o rovnoměrném rozložení předpokladů v populaci
- Poskytnout všem jedincům, kteří mají předpoklady pro sport, stejné možnosti být vybrán a uplatnit se ve sportu
- Lidský přístup k uchazečům
- Při odmítnutí uchazeče poskytnout mu poradenskou službu dalšího sportovního zaměření, vzhledem na jeho zjištěné specifické předpoklady
- Organizace a řízení:
Zakládá se na institucionalizovaném, kádrovém a ekonomickém zabezpečení výběru
- Stanovení časového zabezpečení výběru
- Stanovení organizačně-řídících, výkonových, informačních a kontrolních činností (stanovit zodpovědnost, spolupráci a kontrolu)
- Etapovitost výběru:
Představuje dlouholetý výběrový proces
- Etapy výběru
• Základní výběr (všichni uchazeči se zúčastní výběru – vybere se užší skupina vyhovujících uchazečů, kteří mají předpoklady ke sportování)
• Specializovaný výběr (výběr na konkrétní sport- podle genetických, somatických … předpokladů)
• Výběr vrcholových sportovců (vybírá se ze specializovaného výběru)
• Výběr reprezentantů státu (vybírá se z vrcholových sportovců)
Etapovitost výběru je charakterizovaná:
o Věkem výběru vzhledem na sport
o Pyramidou početnostní výběru
o Kritérií výběru
o Spoluprácí mezi etapami výběru
o Otevřeností výběrového procesu
Výběr talentů vychází z poznatků a zkušeností:
o Přirozený výběr talentu
- nemá stanovená kritéria – většinou nábor (většinou všechny děti) – základní výcvik- seznámení s prostředím, tréninkem, řádem,….
o Empirický výběr
- sestaven na základě vlastních zkušeností trenéra daného sportu – Testy – např. skok do dálky, do výšky, člunkový běh, Cooprův běh ….
o Profesiografický výběr
- vychází ze zkušenosti trenérů, které jsou dány somatotypem (gymnasta- malá postava, svalnatý, běžec- hubený, šlachovitý…)
o Experimentální výběr
- vyberu si skupinu osob (testované osoby) otestuji je pedagogickým experimentem v čase- na konci je zase otestuji a zjistím, jestli došlo ke změně
o Hodnocení intraindividuální – test jednoho člověka v průběhu doby
o Hodnocení interindividuální – porovnáváme skupiny mezi sebou – 1 skup. experimentální + skupina kontrolní (bez testování)
o Longitudinální – 1 skupinu sleduji dlouhodobě
o Retrospektivní výběr
- člověk už má předpoklady, že bude dobrý (geny, sportující rodiče, somatotyp..)
Článek podporuje:
hokejová výstroj, inline brusle, snowboard
Výběrová kritéria
1. Oprávněnost výběr. požadavků - vědecky zdůvodněná struktura faktorů sportovního výkonu a jejich genetická podmíněnost na základě přímých a nepřímých genetických empirických studii.
2. Komplexnost výběrových kritérií:
• Zdravotní předpoklady (kontraindikace relativní a absolutní)
• Somatické předpoklady (somatometrické a somatotypologické)
• Funkční předpoklady (neuro-fyziologické a energetické)
• Psychické předpoklady (volní úsilí, hyperaspirativnost, potřeba výkonu - výkonová motivace) a psychické kontraindikace (nezvládnutí školních povinnosti, neuroticismus)
• Motorické schopnosti (kondiční, koordinační docility), ve vztahu k biologickému věku
• Genetické předpoklady výška těla rodičů, sociálně-genetické předpoklady (sportování rodičů)
3. Hierarchie výběrových kritérií (přihlížet na faktory v pořadí)
• Dominantní - limitní faktory, vysoko geneticky determinované
• Průvodní - částečně zastupitelné a geneticky podmíněné
• Doplňkové - nemají bezprostřední naléhavost, dokreslují předpoklady včetně dostupnosti a možnosti sportování
Hierarchie výběrových kritérií se využívá na stanovení rozhodovacího výběrového procesu
2. Komplexnost výběrových kritérií:
• Zdravotní předpoklady (kontraindikace relativní a absolutní)
• Somatické předpoklady (somatometrické a somatotypologické)
• Funkční předpoklady (neuro-fyziologické a energetické)
• Psychické předpoklady (volní úsilí, hyperaspirativnost, potřeba výkonu - výkonová motivace) a psychické kontraindikace (nezvládnutí školních povinnosti, neuroticismus)
• Motorické schopnosti (kondiční, koordinační docility), ve vztahu k biologickému věku
• Genetické předpoklady výška těla rodičů, sociálně-genetické předpoklady (sportování rodičů)
3. Hierarchie výběrových kritérií (přihlížet na faktory v pořadí)
• Dominantní - limitní faktory, vysoko geneticky determinované
• Průvodní - částečně zastupitelné a geneticky podmíněné
• Doplňkové - nemají bezprostřední naléhavost, dokreslují předpoklady včetně dostupnosti a možnosti sportování
Hierarchie výběrových kritérií se využívá na stanovení rozhodovacího výběrového procesu
Etapy výběru
1) Základní výběr
2) Specializovaný výběr
3) Výběr vrcholových sportovců Výběr reprezentantů státu
Etapovitost výběru je charakterizována:
Věkem výběru vzhledem na sport
Pyramidovou početností výběru
Kritérií výběru
Spolupráce mezi etapami výběru
Otevřeností výběrového procesu
2) Specializovaný výběr
3) Výběr vrcholových sportovců Výběr reprezentantů státu
Etapovitost výběru je charakterizována:
Věkem výběru vzhledem na sport
Pyramidovou početností výběru
Kritérií výběru
Spolupráce mezi etapami výběru
Otevřeností výběrového procesu
Rozvoj sportovního talentu: sportovní předpoklady, sportovní trénink, výkonová motivace
Genetická podmíněnost sportovního talentu – teorie:
a) enviromentalistické
b) heritabilistické
Humánní genetika: a) klinická b) sportovní (polygenní dědičnost kvalitativních znaků – podmínka normality, rozložení znaků)
Empirické výzkumné studie o genetické podmíněnosti motorických schopnost: závislost jednovaječných a dvojvaječných dvojčat, závislost mezi rodiči a dětmi (splněna podmínka panmixieR=0) Sportování rodičů a dětí (sociálně-genetický faktor), rodokmenové linie
Nepřímé genetické důkazy – ontogenetické studie : koeficienty vývojové (longitudinální)stability (na základě koeficientu korelace), sledování vývojové stability v diferencovaných pásmech normovaného, normální rozdělení početnosti znaků, jedinci v krajních pásmech v nadprůměrném a podprůměrném jsou více ve svých znacích vývojové stabilnější, než jedinci nacházející se ve středním, průměrném pásmu.Potvrzuje se genetická hypotéza, že krajní pásma – pásmo nadprůměrné podprůměrné je více pod genetickou kontrolou jako pásmo střední, průměrné, které je více ovlivňované vnějším prostředím, výchovou…
Sportovní orientace – je hledání sportovního zaměření, které by umožňovalo jedinci vzhledem na jeho předpoklady zvolit si sportovní odvětví, disciplínu, která by mu umožňovala uspokojení a seberaliazaci
Sportovní výběr- je proces zaměřený na objevování vhodných jedinců, kteří mají žádoucí předpoklady výkonnostního růstu a dosahování vrcholového sportovního výkonu
a) enviromentalistické
b) heritabilistické
Humánní genetika: a) klinická b) sportovní (polygenní dědičnost kvalitativních znaků – podmínka normality, rozložení znaků)
Empirické výzkumné studie o genetické podmíněnosti motorických schopnost: závislost jednovaječných a dvojvaječných dvojčat, závislost mezi rodiči a dětmi (splněna podmínka panmixieR=0) Sportování rodičů a dětí (sociálně-genetický faktor), rodokmenové linie
Nepřímé genetické důkazy – ontogenetické studie : koeficienty vývojové (longitudinální)stability (na základě koeficientu korelace), sledování vývojové stability v diferencovaných pásmech normovaného, normální rozdělení početnosti znaků, jedinci v krajních pásmech v nadprůměrném a podprůměrném jsou více ve svých znacích vývojové stabilnější, než jedinci nacházející se ve středním, průměrném pásmu.Potvrzuje se genetická hypotéza, že krajní pásma – pásmo nadprůměrné podprůměrné je více pod genetickou kontrolou jako pásmo střední, průměrné, které je více ovlivňované vnějším prostředím, výchovou…
Sportovní orientace – je hledání sportovního zaměření, které by umožňovalo jedinci vzhledem na jeho předpoklady zvolit si sportovní odvětví, disciplínu, která by mu umožňovala uspokojení a seberaliazaci
Sportovní výběr- je proces zaměřený na objevování vhodných jedinců, kteří mají žádoucí předpoklady výkonnostního růstu a dosahování vrcholového sportovního výkonu
Etapy výběru: základní výběr, specializovaný výběr, výběr vrcholových sportovců, výběr reprezentantů státu
Etapovitost výběru
Představuje dlouholetý výběrový proces
Demokratičnost a humánnost výběru: zakládá se na poznatku o rovnoměrném rozložení předpokladu v populaci – poskytnou všem jedincům, lidský přístup k uchazečům.
Výběr mládeže na sport (zásady)
Zaměření výběru
- Vybrat vhodné jedince výkonnostního růstu . Poskytnout jim možnost rozvoje. Zvládnout povinnosti ve škole
Početnost výběru jedinců
- Vycházet z dětské a mládežnické populace, respektovat poznání, že předpoklady pro jakoukoliv činnost (tedy i sportovní) jsou v populaci rovnoměrně rozložené bez ohledu na územní teritorium státu a sociální strukturu obyvatelstva
Představuje dlouholetý výběrový proces
Demokratičnost a humánnost výběru: zakládá se na poznatku o rovnoměrném rozložení předpokladu v populaci – poskytnou všem jedincům, lidský přístup k uchazečům.
Výběr mládeže na sport (zásady)
Zaměření výběru
- Vybrat vhodné jedince výkonnostního růstu . Poskytnout jim možnost rozvoje. Zvládnout povinnosti ve škole
Početnost výběru jedinců
- Vycházet z dětské a mládežnické populace, respektovat poznání, že předpoklady pro jakoukoliv činnost (tedy i sportovní) jsou v populaci rovnoměrně rozložené bez ohledu na územní teritorium státu a sociální strukturu obyvatelstva
11. Výběr talentů pro sport
11. Výběr talentů pro sport
Výběr talentů – úkol sportu – dlouhodobý vývoj proces, v němž jsou respektovány individuální zvláštnosti jedince.
Kritéria výběru:
1. Zdravotní – zdravotní stav
2. Biologické – rozdíl mezi kalend x biolog. věk (retardace x akcelerace)
3. Motorické – předpoklady velice důležité – pomocí testů
4. Psychologické – zjišťování osobních vlastností – temperamentu, sociální adaptace na zátěž, odpovědnost, pracovitost
Komplexní pohled všech těchto složek.
Děti - učební proces (dominance HER)!!! x Dospělí – proces zatěžování
1) Schopnosti - koordinační schopnosti (12-13let), rychlostní schopnosti, silové schopnosti.
2) Psycholog. působení – zaměření na pevnění některých požadavků, vyrovnání se s soutěž. Situacemi, rozvoj morálně-volních, vztah k vlastnímu tělu, zdraví, sebevědomí, samostatnost
3) Obl. taktiky – osvojení pravidel + obecných zásad
NEJEDNÁ se prioritně na soutěž – účast = kontrolní, motivační, výchovná
Trenér – odborná, připravenost, vztah k dětem, zodpovědnost, znát stav zdatnosti dětí, „zrychlený vývoj“ (12 – 15 kluci, 11 – 14 holky) kompenzace, „citlivých bod“,
- při výběru talentů se neukvapovat,
Článek podporuje:
hokejky, brusle, hokejové chrániče
Výběr talentů – úkol sportu – dlouhodobý vývoj proces, v němž jsou respektovány individuální zvláštnosti jedince.
Kritéria výběru:
1. Zdravotní – zdravotní stav
2. Biologické – rozdíl mezi kalend x biolog. věk (retardace x akcelerace)
3. Motorické – předpoklady velice důležité – pomocí testů
4. Psychologické – zjišťování osobních vlastností – temperamentu, sociální adaptace na zátěž, odpovědnost, pracovitost
Komplexní pohled všech těchto složek.
Děti - učební proces (dominance HER)!!! x Dospělí – proces zatěžování
1) Schopnosti - koordinační schopnosti (12-13let), rychlostní schopnosti, silové schopnosti.
2) Psycholog. působení – zaměření na pevnění některých požadavků, vyrovnání se s soutěž. Situacemi, rozvoj morálně-volních, vztah k vlastnímu tělu, zdraví, sebevědomí, samostatnost
3) Obl. taktiky – osvojení pravidel + obecných zásad
NEJEDNÁ se prioritně na soutěž – účast = kontrolní, motivační, výchovná
Trenér – odborná, připravenost, vztah k dětem, zodpovědnost, znát stav zdatnosti dětí, „zrychlený vývoj“ (12 – 15 kluci, 11 – 14 holky) kompenzace, „citlivých bod“,
- při výběru talentů se neukvapovat,
Článek podporuje:
hokejky, brusle, hokejové chrániče
Sportovní trénink je dlouhodobý proces sportovní přípravy
Sportovní trénink je dlouhodobý proces sportovní přípravy
– je třeba respektovat určité zákonitosti – období. biologického vývoje – Inteligentní. růst, nesynchronní vývoj organismu + jejich funkcí, psychologický + pohybový vývoj
Motivem ST => radost, zábava, úspěch
- zpočátku je ST zaměřen na – získávání vztahu ke sportu, těl. zdatnost, osvojení dovedností, upevnění zdraví
- ST pestrý, emocionální => členění tréninkového roku => školní rok
- Specifickým cílem je vytvořit optimální předpoklady pro efektivní trénink + vytvoření relativního maximálního výkonu v dalších etapách
Optimální poměr - všestranné x specifická příprava
- Všestrannost- potřeba zařazení nevyplývá z budoucí specializace, ale mohou ji nepřímo podporovat.
a) všeobecná
b) speciální
Raná specializace – opak širší pohybové základny, => rychlý nárůst sportovní výkonnosti na základě závodů, nevhodná forma u dětí
Pohybové předpoklady - soubor endogenních faktoru. To jest potenciálních dispozic, genetických podmínek, které jsou podmínkou úspěšného sportování; je integrovaná struktura somatických, morfologických, fyziologických, psychických a motorických faktorů určovaných požadavky sportu
Pohybové schopnosti - jsou latentní faktory, vlivem vnějších podmínek se mohou přeměnit na faktory disponibilní – reálné sportovní schopnosti, měřitelné na základě dovednosti
Sportovní talent - je mimořádné příznivá integrovaná struktura vlastností a schopností, které se aktuálně projevují ve vyšším sportovních výkonu v porovnání s vrstevníky, které současně zabezpečují dosahování perspektivního vrcholového sportovního výkonu
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
– je třeba respektovat určité zákonitosti – období. biologického vývoje – Inteligentní. růst, nesynchronní vývoj organismu + jejich funkcí, psychologický + pohybový vývoj
Motivem ST => radost, zábava, úspěch
- zpočátku je ST zaměřen na – získávání vztahu ke sportu, těl. zdatnost, osvojení dovedností, upevnění zdraví
- ST pestrý, emocionální => členění tréninkového roku => školní rok
- Specifickým cílem je vytvořit optimální předpoklady pro efektivní trénink + vytvoření relativního maximálního výkonu v dalších etapách
Optimální poměr - všestranné x specifická příprava
- Všestrannost- potřeba zařazení nevyplývá z budoucí specializace, ale mohou ji nepřímo podporovat.
a) všeobecná
b) speciální
Raná specializace – opak širší pohybové základny, => rychlý nárůst sportovní výkonnosti na základě závodů, nevhodná forma u dětí
Pohybové předpoklady - soubor endogenních faktoru. To jest potenciálních dispozic, genetických podmínek, které jsou podmínkou úspěšného sportování; je integrovaná struktura somatických, morfologických, fyziologických, psychických a motorických faktorů určovaných požadavky sportu
Pohybové schopnosti - jsou latentní faktory, vlivem vnějších podmínek se mohou přeměnit na faktory disponibilní – reálné sportovní schopnosti, měřitelné na základě dovednosti
Sportovní talent - je mimořádné příznivá integrovaná struktura vlastností a schopností, které se aktuálně projevují ve vyšším sportovních výkonu v porovnání s vrstevníky, které současně zabezpečují dosahování perspektivního vrcholového sportovního výkonu
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Klasifikace sportovních výkonů, Vlastnosti struktury sportovního výkonu
Klasifikace sportovních výkonů
a) typ senzomotorických výkonů – střelectví, lukostřelba, kuželky, golf..
b) typ rychlostně – silových výkonů – sprinty, vrhy a skoky, sprinty v cyklistice a plavání
c) typ vytrvalostních výkonů – běh na střední a dlouhé tratě, i v cyklistice, plavání, kanoistice, veslování
d) typ technicko-estetických výkonů – sportovní gym., moderní gym., krasobruslení, skoky do vody
e) typ výkonů spojených s ovládáním stroje či náčiní – letectví, motorismus, plachtění, jízdu na bobech, sjezd, skoky na lyžích
f) typ úpolových individuálních výkonů – box, zápas, judo, karate, šerm, tenis
Vlastnosti struktury sportovního výkonu
1) Kvalitativně-kvantitativní
2) Hieratchické uspořádání faktorů
3) Přímé a zprostředkované vazby faktorů určujících sportovní výkon
4) Plastičnost sportovního výkon
Sportovní výkonnost
- schopnost člověka opakovaně podávat výkon v pohybové činnosti dle sportovních pravidel
- formuje se postupně a dlouhodobě
- výsledek přirozeného růstu vývoje jedince, vlivů prostředí a vlastního sportovního tréninku
- zvyšování výkonnosti chápeme v širších souvislostech
Vrozené dispozice - podmínky životního prostředí – schopnosti – sportovní trénink – trénovanost – sportovní výkon
Vrozené dispozice se z části přizpůsobují vlivům prostředí v němž jedinec vyrůstá. Organizovaný sportovní trénink znamená řízené ovlivňování výkonnostního růstu jedince s cílem dosáhnout takových změn, aby se zvyšovala úroveň trénovanosti sportovce. Trénovanost se stává základem aktuálního sportovního výkonu.
Herní výkonnost
– schopnost opakovaně podávat herní výkon, se utváří v průběhu dlouhodobé aktivní činnosti hráče, tedy v tréninkovém procesu. Tréninkové zatížení, regenerace, formování osobnosti se uskutečňuje v oblastech, které nazýváme složkami sportovního tréninku. V dlouhodobé přípravě hráčů se negativně projevují tendence k přeceňování či naopak nedocenění významu obsahu a orientace jednotlivých složek sportovního tréninku, především pak v kondiční přípravě a to mj. nejednotností v uplatňování tréninkových podnětů respektive jejich forem a intenzity zatížení.
a) typ senzomotorických výkonů – střelectví, lukostřelba, kuželky, golf..
b) typ rychlostně – silových výkonů – sprinty, vrhy a skoky, sprinty v cyklistice a plavání
c) typ vytrvalostních výkonů – běh na střední a dlouhé tratě, i v cyklistice, plavání, kanoistice, veslování
d) typ technicko-estetických výkonů – sportovní gym., moderní gym., krasobruslení, skoky do vody
e) typ výkonů spojených s ovládáním stroje či náčiní – letectví, motorismus, plachtění, jízdu na bobech, sjezd, skoky na lyžích
f) typ úpolových individuálních výkonů – box, zápas, judo, karate, šerm, tenis
Vlastnosti struktury sportovního výkonu
1) Kvalitativně-kvantitativní
2) Hieratchické uspořádání faktorů
3) Přímé a zprostředkované vazby faktorů určujících sportovní výkon
4) Plastičnost sportovního výkon
Sportovní výkonnost
- schopnost člověka opakovaně podávat výkon v pohybové činnosti dle sportovních pravidel
- formuje se postupně a dlouhodobě
- výsledek přirozeného růstu vývoje jedince, vlivů prostředí a vlastního sportovního tréninku
- zvyšování výkonnosti chápeme v širších souvislostech
Vrozené dispozice - podmínky životního prostředí – schopnosti – sportovní trénink – trénovanost – sportovní výkon
Vrozené dispozice se z části přizpůsobují vlivům prostředí v němž jedinec vyrůstá. Organizovaný sportovní trénink znamená řízené ovlivňování výkonnostního růstu jedince s cílem dosáhnout takových změn, aby se zvyšovala úroveň trénovanosti sportovce. Trénovanost se stává základem aktuálního sportovního výkonu.
Herní výkonnost
– schopnost opakovaně podávat herní výkon, se utváří v průběhu dlouhodobé aktivní činnosti hráče, tedy v tréninkovém procesu. Tréninkové zatížení, regenerace, formování osobnosti se uskutečňuje v oblastech, které nazýváme složkami sportovního tréninku. V dlouhodobé přípravě hráčů se negativně projevují tendence k přeceňování či naopak nedocenění významu obsahu a orientace jednotlivých složek sportovního tréninku, především pak v kondiční přípravě a to mj. nejednotností v uplatňování tréninkových podnětů respektive jejich forem a intenzity zatížení.
Kondiční faktory, Faktory techniky
Kondiční faktory
Za kondiční faktory sportovního výkonu se považují pohybové schopnosti. V každé pohybové činnosti, která tvoří obsah sportovních výkonů, lze identifikovat projevy síly, vytrvalosti, rychlosti jejich poměr se podle pohybových úkolů lisí. Předpokládá se, že jde o projevy pohybových schopností člověka, o nichž vypovídají určité charakteristiky pohybů.
- kondiční pohybové schopnosti
- silové schopnosti – síla absolutní,rychlá a výbušná,
vytrvalostní
- rychlostní schopnosti – reakční, acyklická, cyklická,
komplexní
- vytrvalostní schopnosti – dlouhodobá, střednědobá,
krátkodobá, rychlostní vytrvalost
- koordinační pohybové schopnosti – diferenciační schopnost,
orientační, rovnováhy, reakce, rytmu, spojovací,
přizpůsobování
- pohyblivost
Faktory techniky
Technikou se rozumí účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, s biomechanickými zákonitostmi pohybu a uskutečňuje se na základě neurofyziologických mechanismů řízení pohybu. Rozmanité způsoby řešení pohybových úkolů určují obsah a charakter specifické činnosti, na kterou se sportovci připravují cílevědomým a systematickým tréninkem. Učením získaná pohotovost řešit správně, rychle a úsporně určitý úkol čili efektivně vykonávat určitou činnost se označuje jako dovednost.
V této podobě jsou sportovní dovednosti předem připraveným základem pro specifické jednání v soutěžích. Jejich technika čili způsob provedení, jejich zásoba, stabilita i proměnlivost jsou významnými specifickými faktory struktury sportovního výkonu.
„vnější“ technika – se projevuje jako organizovaný sled pohybů a operací sdružených v pohybovou činnost, zaměřenou k danému cíli.
„vnitřní“ techniku – tvoří neurofyziologické základy sportovních činností.
Diferenciace techniky se chápe jako její specializované zaměření. Diferencují se podstatně a nepodstatné součásti techniky, postupně se sdružují v celky příslušných dovedností, které se v tréninku zpevňují.
Integrace směřuje k formování ucelené struktury dovedností, tj. ke sjednocení všech součástí techniky. Postupně se jedná i o integraci dalších faktorů výkonu. Tím se dosahuje vysoké účinnosti techniky.
Stabilizace techniky se týká dvou zásadních problémů: dokonalost je dána jak dostatečným zpevněním techniky, tak její odolností vůči rušivým vlivům prostředí.
Za kondiční faktory sportovního výkonu se považují pohybové schopnosti. V každé pohybové činnosti, která tvoří obsah sportovních výkonů, lze identifikovat projevy síly, vytrvalosti, rychlosti jejich poměr se podle pohybových úkolů lisí. Předpokládá se, že jde o projevy pohybových schopností člověka, o nichž vypovídají určité charakteristiky pohybů.
- kondiční pohybové schopnosti
- silové schopnosti – síla absolutní,rychlá a výbušná,
vytrvalostní
- rychlostní schopnosti – reakční, acyklická, cyklická,
komplexní
- vytrvalostní schopnosti – dlouhodobá, střednědobá,
krátkodobá, rychlostní vytrvalost
- koordinační pohybové schopnosti – diferenciační schopnost,
orientační, rovnováhy, reakce, rytmu, spojovací,
přizpůsobování
- pohyblivost
Faktory techniky
Technikou se rozumí účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, s biomechanickými zákonitostmi pohybu a uskutečňuje se na základě neurofyziologických mechanismů řízení pohybu. Rozmanité způsoby řešení pohybových úkolů určují obsah a charakter specifické činnosti, na kterou se sportovci připravují cílevědomým a systematickým tréninkem. Učením získaná pohotovost řešit správně, rychle a úsporně určitý úkol čili efektivně vykonávat určitou činnost se označuje jako dovednost.
V této podobě jsou sportovní dovednosti předem připraveným základem pro specifické jednání v soutěžích. Jejich technika čili způsob provedení, jejich zásoba, stabilita i proměnlivost jsou významnými specifickými faktory struktury sportovního výkonu.
„vnější“ technika – se projevuje jako organizovaný sled pohybů a operací sdružených v pohybovou činnost, zaměřenou k danému cíli.
„vnitřní“ techniku – tvoří neurofyziologické základy sportovních činností.
Diferenciace techniky se chápe jako její specializované zaměření. Diferencují se podstatně a nepodstatné součásti techniky, postupně se sdružují v celky příslušných dovedností, které se v tréninku zpevňují.
Integrace směřuje k formování ucelené struktury dovedností, tj. ke sjednocení všech součástí techniky. Postupně se jedná i o integraci dalších faktorů výkonu. Tím se dosahuje vysoké účinnosti techniky.
Stabilizace techniky se týká dvou zásadních problémů: dokonalost je dána jak dostatečným zpevněním techniky, tak její odolností vůči rušivým vlivům prostředí.
Faktory taktiky, Psychické faktory
Faktory taktiky, Psychické faktory
Faktory taktiky
Taktikou se chápe způsob řešení širších a dílčích úkolů, realizovaných v souladu s pravidly daného sportu. Spočívá ve výběru optimálního řešení strategických a taktických úkolů.
Jádro taktických dovedností tvoří procesy myšlení. Jeho předpokladem jsou určité soubory vědomostí, které má sportovec k dispozici v paměti a dále pak i určité intelektové schopnosti, a to jak obecné, tak specifické.
Zmíněné předpoklady umožňují taktické myšlení. Tato oblast patří k nejsložitějším, ale také k nejméně probádaným problémům sportovního tréninku.
Procesy taktického myšlení se postupně formují v konkrétní představy o vhodném řešení dané situace a v této podobě se fixují v určitých celcích – vzorcích podle jejich dominantního účelu.
Psychické faktory
Protože struktura výkonu vychází ze sportovní specializace, mají u všech typů výkonů zásadní význam faktory psychické. Význam schopností je ve sportu obecně uznáván, motivace ale bývá, zvláště u schopného člověka, považována za takřka automatickou, což nemusí vždy odpovídat skutečnosti.
Schopnosti jsou obvykle členěny na senzorické, pohybové a intelektuální.
Schopnosti senzorické – založené na smyslech člověka nezanedbatelným způsobem ovlivňují výkon ve sportu.
Intelektuální schopnosti – ovlivňují výkon člověka ve všech oblastech jeho činnosti. Ve sportu se nejčastěji uvažuje o pohybové inteligenci, která představuje trs schopností s těžištěm v motorické docilitě.
Motivace – se vysvětluje jako podněcující příčina chování. Rozhoduje o vzniku, směru a intenzitě jednání člověka, má tedy i význam energetizující, rozhoduje o dynamice chování člověka.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Faktory taktiky
Taktikou se chápe způsob řešení širších a dílčích úkolů, realizovaných v souladu s pravidly daného sportu. Spočívá ve výběru optimálního řešení strategických a taktických úkolů.
Jádro taktických dovedností tvoří procesy myšlení. Jeho předpokladem jsou určité soubory vědomostí, které má sportovec k dispozici v paměti a dále pak i určité intelektové schopnosti, a to jak obecné, tak specifické.
Zmíněné předpoklady umožňují taktické myšlení. Tato oblast patří k nejsložitějším, ale také k nejméně probádaným problémům sportovního tréninku.
Procesy taktického myšlení se postupně formují v konkrétní představy o vhodném řešení dané situace a v této podobě se fixují v určitých celcích – vzorcích podle jejich dominantního účelu.
Psychické faktory
Protože struktura výkonu vychází ze sportovní specializace, mají u všech typů výkonů zásadní význam faktory psychické. Význam schopností je ve sportu obecně uznáván, motivace ale bývá, zvláště u schopného člověka, považována za takřka automatickou, což nemusí vždy odpovídat skutečnosti.
Schopnosti jsou obvykle členěny na senzorické, pohybové a intelektuální.
Schopnosti senzorické – založené na smyslech člověka nezanedbatelným způsobem ovlivňují výkon ve sportu.
Intelektuální schopnosti – ovlivňují výkon člověka ve všech oblastech jeho činnosti. Ve sportu se nejčastěji uvažuje o pohybové inteligenci, která představuje trs schopností s těžištěm v motorické docilitě.
Motivace – se vysvětluje jako podněcující příčina chování. Rozhoduje o vzniku, směru a intenzitě jednání člověka, má tedy i význam energetizující, rozhoduje o dynamice chování člověka.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Klasifikace faktorů sportovního výkonu
1) somatické faktory – zahrnují konstituční znaky jedince, vztahující se ke
příslušnému sportovnímu výkonu.
a) somatometrické – výška, hmotnost, složení těla, aktivní tělesná hmota bílá
a červená svalová vlákna a ukládání tuku
b) somatotypologické – tělesný typ – mezomorf, ektomorf a endomorf
2) kondiční faktory – soubor pohybových schopností
3) faktory techniky – související se specifickými sportovními dovednostmi a
jejich technickým provedením.
4) faktory taktiky – jako součást tvořivého jednání sportovce
5) psychické faktory – osobnostní vlastnosti, vlastnosti charakteru, temperamentové vlastnosti, senzorické, intelektuální schopnosti, faktory motivační, faktory psychické odolnosti.
Uvedený model je jistou zobecňující abstrakcí, jež má napomoci vytvoření představy o struktuře sportovních výkonů.
příslušnému sportovnímu výkonu.
a) somatometrické – výška, hmotnost, složení těla, aktivní tělesná hmota bílá
a červená svalová vlákna a ukládání tuku
b) somatotypologické – tělesný typ – mezomorf, ektomorf a endomorf
2) kondiční faktory – soubor pohybových schopností
3) faktory techniky – související se specifickými sportovními dovednostmi a
jejich technickým provedením.
4) faktory taktiky – jako součást tvořivého jednání sportovce
5) psychické faktory – osobnostní vlastnosti, vlastnosti charakteru, temperamentové vlastnosti, senzorické, intelektuální schopnosti, faktory motivační, faktory psychické odolnosti.
Uvedený model je jistou zobecňující abstrakcí, jež má napomoci vytvoření představy o struktuře sportovních výkonů.
Somatické faktory
Somatické faktory
Somatické faktory jako relativně stálé a ve značné míře geneticky podmíněné činitele hrají v řadě sportů významnou roli. Týkají se podpůrného systému, kostry, svalstva, vazů a šlach a z velké části vytvářejí biomechanické podmínky konkrétních sportovních činností.
K hlavním somatickým faktorům patří:
- výška a hmotnost těla,
- délkové rozměry a poměry,
- složení těla,
- tělesný typ.
Somatotyp automaticky neznamená úspěšnost sportovce. Zdá se však, že bez odpovídající stavby těla se nemůže příslušný jedinec zařadit v mnoha sportech mezi výkonnostně nejlepší. Přestože je stavba těla v dospělosti sportovce také důsledkem jeho sportovní činnosti, její dědičný základ zůstává nesporný.
Článek podporuje:
inline hokej, nordic skating, helmy levně
Somatické faktory jako relativně stálé a ve značné míře geneticky podmíněné činitele hrají v řadě sportů významnou roli. Týkají se podpůrného systému, kostry, svalstva, vazů a šlach a z velké části vytvářejí biomechanické podmínky konkrétních sportovních činností.
K hlavním somatickým faktorům patří:
- výška a hmotnost těla,
- délkové rozměry a poměry,
- složení těla,
- tělesný typ.
Somatotyp automaticky neznamená úspěšnost sportovce. Zdá se však, že bez odpovídající stavby těla se nemůže příslušný jedinec zařadit v mnoha sportech mezi výkonnostně nejlepší. Přestože je stavba těla v dospělosti sportovce také důsledkem jeho sportovní činnosti, její dědičný základ zůstává nesporný.
Článek podporuje:
inline hokej, nordic skating, helmy levně
10. Teorie sportovního výkonu - Sportovní (herní) výkon, výkonnost, klasifikace sportovního výkonu – výkon senzomotorický, rychlostně-silový...
Teorie sportovního výkonu - Sportovní (herní) výkon, výkonnost, klasifikace sportovního výkonu – výkon senzomotorický, rychlostně-silový, vytrvalostní, technicko-estetický, výkon spojený s ovládáním stroje, nářadí, zvířete. Výkon individuální a kolektivní, struktura sportovního výkonu (faktory biologické, motorické, psychické, sociální a deformační), suplicita (kompenzace) faktorů limitujících sportovní výkon.
Sportovní výkon
Vymezení systému prvků mající určitou strukturu, zákonité uspořádání a propojení sítí vzájemných vztahů (realizace schopnosti člověka, realizace sportovní výkonnosti).
- podílí se na ní sportovní výkonnost, podmínky, motivace
- prvky mohou být: somatické, fyziologické, motorické, psychické..
Struktura sportovního výkonu
Součástí jsou faktory podílející se na sportovním výkonu
- faktory – chápeme jako relativně samostatné součásti sportovních výkonů
- jde o bio-psycho-motorickou a sociální připravenost podat sportovní výkon
Současná teorie využívá pro tyto účely systémový přístup. Ten umožňuje interpretovat sportovní výkon jako vymezený systém prvků, který má určitou strukturu, tj. zákonité uspořádání a propojení sítí vzájemných vztahů. Jednotlivé prvky mohou být rázu somatického, fyziologického, motorického, psychického apod. Mohou být jednodušší a dobré identifikovatelné (somatické znaky), ale i složitější (koordinační schopnosti).
V kontextu struktury sportovního výkonu faktory chápeme jako relativně samostatné pučisti sportovních výkonů, vycházející se somatických, kondičních, technických, taktických a psychických základů výkonů.
Každý sportovní výkon – z hlediska jeho struktury – charakterizuje jako počet, tak i uspořádání faktorů. V některých výkonech může dominovat převážně jeden faktor, jiné jsou postaveny na existenci většího zastoupení faktorů.
Sportovní výkon se uskutečňuje prostřednictvím sportovní činnosti, tedy činnosti pohybové zaměřené na dosažení maximálního výkonu.
Sportovní výkon
Vymezení systému prvků mající určitou strukturu, zákonité uspořádání a propojení sítí vzájemných vztahů (realizace schopnosti člověka, realizace sportovní výkonnosti).
- podílí se na ní sportovní výkonnost, podmínky, motivace
- prvky mohou být: somatické, fyziologické, motorické, psychické..
Struktura sportovního výkonu
Součástí jsou faktory podílející se na sportovním výkonu
- faktory – chápeme jako relativně samostatné součásti sportovních výkonů
- jde o bio-psycho-motorickou a sociální připravenost podat sportovní výkon
Současná teorie využívá pro tyto účely systémový přístup. Ten umožňuje interpretovat sportovní výkon jako vymezený systém prvků, který má určitou strukturu, tj. zákonité uspořádání a propojení sítí vzájemných vztahů. Jednotlivé prvky mohou být rázu somatického, fyziologického, motorického, psychického apod. Mohou být jednodušší a dobré identifikovatelné (somatické znaky), ale i složitější (koordinační schopnosti).
V kontextu struktury sportovního výkonu faktory chápeme jako relativně samostatné pučisti sportovních výkonů, vycházející se somatických, kondičních, technických, taktických a psychických základů výkonů.
Každý sportovní výkon – z hlediska jeho struktury – charakterizuje jako počet, tak i uspořádání faktorů. V některých výkonech může dominovat převážně jeden faktor, jiné jsou postaveny na existenci většího zastoupení faktorů.
Sportovní výkon se uskutečňuje prostřednictvím sportovní činnosti, tedy činnosti pohybové zaměřené na dosažení maximálního výkonu.
Výkonová motivace, Individuální a kolektivní sport
Výkonová motivace, Individuální a kolektivní sport
Výkonová motivace
Motivace vysvětluje chování lidí (proč někdo dělá to, co dělá).
Motivace k výkonu potom žene sportovce za úspěchem i za cenu překonání všech těžkostí, strádání i rizika.
Výkonová motivace - uspokojení z toho, že jsem něco udělal dobře, je silná potřeba autonomie
Máme dvě základní tendence:
1) dosáhnout úspěchu
2) vyhnout se neúspěchu
Vycházejí nám ze třech funkcí: motiv dosáhnout úspěchu, očekávání pravděpodobnosti úspěchu a atraktivnost činnosti (hodnota úspěchu).
Ad. 2 – je to obava z neúspěchu, tzv. úzkost či strach z neúspěchu.
Výkonové potřeby tvoří základ aspirační úrovně. Aspirační úroveň = úroveň cílů, které si člověk vytyčuje a jejichž dosažení očekává; dosažením těchto cílů pak prožívá jako úspěch, nedosažení jako neúspěch. Nejúspěšnější jsou ti, kteří mají největší touhu se prosadit.
Individuální a kolektivní sport
Sportovní kolektivy mají vliv na formování osobnosti, vzájemné vztahy, na sportovní výkony.
Je třeba rozlišovat sociálně vytvořené skupiny v oblasti rekreačního sportu a výkonnostního či vrcholového sportu. Skupiny v oblasti rekreačního sportu vznikají často jako skupiny přátel, vrstevníků, nebo známých (např. skupiny vznikají při sportovních hrách, turistice, při návštěvě fitcentr, apod.). Sportovní kolektivy v oblasti výkonnostního a vrcholového sportu, které se zúčastňují pravidelných soutěží, patří mezi formální skupiny. Utváří se za účelem účasti na sportovních soutěží a jejich cíl spočívá v dosahování co nejlepších výsledků a co nejlepšího umístění.
V procese vzájemného působení vzniká množství vazeb, jisté uspořádání vztahů a interakcí, které se nazývá struktura skupiny. Pod strukturou skupiny rozumíme soustavu sociálních interakcí a vzájemných vztahů členů skupiny.
Pro výkon v týmu sehrávají rozhodující úlohu tyto faktory:
• Soudržnost týmu – týmový duch
• Motivace jednotlivých hráčů
• Skupinová atmosféra – způsob a metody komunikace v družstvu
• Skupinová morálka – disciplína a spolupráce
V individuálním sportu též existuje forma rekreačního a výkonnostního (vrcholového) sportování. V rekreačním sportu je nabídnuta velká škála individuálních sportů (např. jogging, lyžování . . .). Toto sportování není vázáno na vytvoření žádného kolektivu. Dalo by se říci, že to může být časově méně náročné. Spoustě rekreačních sportovců to může takhle vyhovovat (lidé používají sport zejména pro upevnění zdraví).
Výkonnostní a vrcholový sport též nabízí celou řadu možností. Sportovci nemusí vytvářet žádné skupiny či družstva. Jejich výkon je vázán pouze na jejich osobě.
Článek podporuje:
skateboard shop, sportovní obuv, koloběžky
Výkonová motivace
Motivace vysvětluje chování lidí (proč někdo dělá to, co dělá).
Motivace k výkonu potom žene sportovce za úspěchem i za cenu překonání všech těžkostí, strádání i rizika.
Výkonová motivace - uspokojení z toho, že jsem něco udělal dobře, je silná potřeba autonomie
Máme dvě základní tendence:
1) dosáhnout úspěchu
2) vyhnout se neúspěchu
Vycházejí nám ze třech funkcí: motiv dosáhnout úspěchu, očekávání pravděpodobnosti úspěchu a atraktivnost činnosti (hodnota úspěchu).
Ad. 2 – je to obava z neúspěchu, tzv. úzkost či strach z neúspěchu.
Výkonové potřeby tvoří základ aspirační úrovně. Aspirační úroveň = úroveň cílů, které si člověk vytyčuje a jejichž dosažení očekává; dosažením těchto cílů pak prožívá jako úspěch, nedosažení jako neúspěch. Nejúspěšnější jsou ti, kteří mají největší touhu se prosadit.
Individuální a kolektivní sport
Sportovní kolektivy mají vliv na formování osobnosti, vzájemné vztahy, na sportovní výkony.
Je třeba rozlišovat sociálně vytvořené skupiny v oblasti rekreačního sportu a výkonnostního či vrcholového sportu. Skupiny v oblasti rekreačního sportu vznikají často jako skupiny přátel, vrstevníků, nebo známých (např. skupiny vznikají při sportovních hrách, turistice, při návštěvě fitcentr, apod.). Sportovní kolektivy v oblasti výkonnostního a vrcholového sportu, které se zúčastňují pravidelných soutěží, patří mezi formální skupiny. Utváří se za účelem účasti na sportovních soutěží a jejich cíl spočívá v dosahování co nejlepších výsledků a co nejlepšího umístění.
V procese vzájemného působení vzniká množství vazeb, jisté uspořádání vztahů a interakcí, které se nazývá struktura skupiny. Pod strukturou skupiny rozumíme soustavu sociálních interakcí a vzájemných vztahů členů skupiny.
Pro výkon v týmu sehrávají rozhodující úlohu tyto faktory:
• Soudržnost týmu – týmový duch
• Motivace jednotlivých hráčů
• Skupinová atmosféra – způsob a metody komunikace v družstvu
• Skupinová morálka – disciplína a spolupráce
V individuálním sportu též existuje forma rekreačního a výkonnostního (vrcholového) sportování. V rekreačním sportu je nabídnuta velká škála individuálních sportů (např. jogging, lyžování . . .). Toto sportování není vázáno na vytvoření žádného kolektivu. Dalo by se říci, že to může být časově méně náročné. Spoustě rekreačních sportovců to může takhle vyhovovat (lidé používají sport zejména pro upevnění zdraví).
Výkonnostní a vrcholový sport též nabízí celou řadu možností. Sportovci nemusí vytvářet žádné skupiny či družstva. Jejich výkon je vázán pouze na jejich osobě.
Článek podporuje:
skateboard shop, sportovní obuv, koloběžky
Sociálně patologické jevy ve sportu
Sociálně patologické jevy ve sportu
Sociálně patologické jednání ve sportu a kolem sportu jsou jevy, které lze považovat za nemorální, pro sportovní prostředí a společnost obecně nežádoucí jevy, jejichž součástí je nebezpečné až deviantní chování sportujících či diváků.
Negativní jevy sportovní scény: násilí, agresivita, zastrašování, hostilita.
Násilí z pohledu sociologie sportu vyjadřuje „užití nepřiměřené fyzické síly, které může být možným zdrojem či příčinou ublížení na zdraví nebo ničení“. Agresivita je pojem označující „verbální či fyzické chování založené na záměru ovládat, řídit či zranit jinou osobu“. Zastrašování se významově vztahuje k zneužití „slov, gest, a činů hrozících použitím násilí či agrese“. Projevy nepřátelství neboli hostility vyjadřují trvalou tendenci nepřátelsky myslet nepřátelsky jednat a to až k hranici agrese. Dále musíme připomenout šikanu, jako způsob chování umožňující většinou v bezprostřední komunikaci, fyzickým a psychickým týráním získat nad nimi pocit převahy, moci či určité výhody.
Používání hrubých slovních výrazů je spíše typické pro muže, u žen je to zcela výjimečné.
Fanoušci se na veřejném prostranství mohou projevovat přinejmenším verbálně silně agresivně nebo také společně sdílené nadšení tel. sportovních fandů shromažďující se k oslavě v ulicích. Prohra naopak může znamenat hluboké zklamání, vztek a následné destruktivní chování včetně násilí proti životu. Na stadionech potom můžeme ukázat na příkladu rasistického chování vůči hráčům barevné pleti. Negativních tendencí ve sportu a jejich dopady na mravní úroveň společnosti si všímá sportovní etika. Připomíná se, že současný ideál výkonu a produktivity poničil platnost a význam zásady fair play.
Článek podporuje:
skateboard shop, sportovní obuv, koloběžky
Sociálně patologické jednání ve sportu a kolem sportu jsou jevy, které lze považovat za nemorální, pro sportovní prostředí a společnost obecně nežádoucí jevy, jejichž součástí je nebezpečné až deviantní chování sportujících či diváků.
Negativní jevy sportovní scény: násilí, agresivita, zastrašování, hostilita.
Násilí z pohledu sociologie sportu vyjadřuje „užití nepřiměřené fyzické síly, které může být možným zdrojem či příčinou ublížení na zdraví nebo ničení“. Agresivita je pojem označující „verbální či fyzické chování založené na záměru ovládat, řídit či zranit jinou osobu“. Zastrašování se významově vztahuje k zneužití „slov, gest, a činů hrozících použitím násilí či agrese“. Projevy nepřátelství neboli hostility vyjadřují trvalou tendenci nepřátelsky myslet nepřátelsky jednat a to až k hranici agrese. Dále musíme připomenout šikanu, jako způsob chování umožňující většinou v bezprostřední komunikaci, fyzickým a psychickým týráním získat nad nimi pocit převahy, moci či určité výhody.
Používání hrubých slovních výrazů je spíše typické pro muže, u žen je to zcela výjimečné.
Fanoušci se na veřejném prostranství mohou projevovat přinejmenším verbálně silně agresivně nebo také společně sdílené nadšení tel. sportovních fandů shromažďující se k oslavě v ulicích. Prohra naopak může znamenat hluboké zklamání, vztek a následné destruktivní chování včetně násilí proti životu. Na stadionech potom můžeme ukázat na příkladu rasistického chování vůči hráčům barevné pleti. Negativních tendencí ve sportu a jejich dopady na mravní úroveň společnosti si všímá sportovní etika. Připomíná se, že současný ideál výkonu a produktivity poničil platnost a význam zásady fair play.
Článek podporuje:
skateboard shop, sportovní obuv, koloběžky
Koheze malé sociální skupiny ve sportu
Sociální skupina je sdružení více osob, které se vyznačují jistými znaky. Pro malou skupinu je jistý počet osob, které jsou ve vzájemné bezprostřední sociální interakcí při několika střetnutích, při kterých každý člen skupiny o ostatních členech určitý názor, který mu umožňuje při následujícím střetnutí reagovat na každého člena, jako na individuální bytost. Společné charakteristiky jsou společné hodnoty, normy atd. Počet členů je malý, zpravidla do 20 osob. Ve skupině převládají bezprostřední interakce.
Znaky soc. skupiny: společné cíle, hodnoty a normy, struktura supiny, podmíněna dělbou úloh ve skupině, pocit spolupatřičnosti a příslušnosti ke skupině, skupinová solidarita.
Celkový výkon sportovního týmu v kolektivních sportech ve velké míře závisí na jednotlivých hráčích, od vnitřní koheze (soudržnosti) skupiny. Koheze však nemá jednoznačnou pozitivní korelaci s dosahovaným výkonem družstva. Vliv koheze je podmíněný charakterem sportovního kolektivu, resp. samostatným sportem. Koheze má pozitivní vliv na výkony družstva v těch sportech, ve kterých existuje vzájemně závislá struktura úloh, vysoká míra vzájemné interakce, skupinový výkon závisí od kvality kooperace, koordinace schopností členů skupiny (fotbal, basketbal, volejbal, házená, hokej apod.). Je spjatá s celkovou atmosférou ve sportovní kolektivu, členové se cítí spokojenější, mají vyšší motivaci, sportovní kolektivy se nerozpadají. Pro úspěch ve skupině je důležité, aby se každý jedinec cítil zodpovědný. S rostoucí velikostí skupiny klesá koheze i spokojenost členů.
Znaky soc. skupiny: společné cíle, hodnoty a normy, struktura supiny, podmíněna dělbou úloh ve skupině, pocit spolupatřičnosti a příslušnosti ke skupině, skupinová solidarita.
Celkový výkon sportovního týmu v kolektivních sportech ve velké míře závisí na jednotlivých hráčích, od vnitřní koheze (soudržnosti) skupiny. Koheze však nemá jednoznačnou pozitivní korelaci s dosahovaným výkonem družstva. Vliv koheze je podmíněný charakterem sportovního kolektivu, resp. samostatným sportem. Koheze má pozitivní vliv na výkony družstva v těch sportech, ve kterých existuje vzájemně závislá struktura úloh, vysoká míra vzájemné interakce, skupinový výkon závisí od kvality kooperace, koordinace schopností členů skupiny (fotbal, basketbal, volejbal, házená, hokej apod.). Je spjatá s celkovou atmosférou ve sportovní kolektivu, členové se cítí spokojenější, mají vyšší motivaci, sportovní kolektivy se nerozpadají. Pro úspěch ve skupině je důležité, aby se každý jedinec cítil zodpovědný. S rostoucí velikostí skupiny klesá koheze i spokojenost členů.
Význam sportu pro zdraví a kvalitu života člověka
Největší význam sportování je přičítán pozitivním zdravotním důsledkům a naplnění principu všestrannosti v mládí. Význam zdravotní prospěšnosti a udržování tělesné kondice koresponduje s vysokým kreditem s vysokým kreditem hodnoty zdraví ve všech věkových skupinách naší populace.
Je zřejmé, že sport je vřazen do sféry volného času a že chápán i jako vhodná forma zábavy. Důležitá je i psychicky relaxační funkce sportu a to zejména při jeho aktivním pozorování v přírodním prostředí. Sport je také vysoce hodnocen z hlediska posilování i pocitu osobního sebevědomí.
Oceňujeme důraz na zdokonalování nejen tělesné, nýbrž i psychické kondice, když dosahování výsledků je rozšířeno nad rámec cílené soutěživosti i o rekreační sport. K vrcholům nepatří pouze vítězství a výkon, ale zejména radost z pohybu, posílení zdraví a psychické odolnosti, harmonizující relaxace, příjemný pocit únavy, kompenzující jednostrannost.
Sport a pohybová aktivita člověka, jako pohybové činnosti člověka, prováděné rekreačně a prožitkově, které zpravidla nesměřují k závodní činnosti, ale k naplnění východisek zdravotně orientované zdatnosti a zdravého životního stylu.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Je zřejmé, že sport je vřazen do sféry volného času a že chápán i jako vhodná forma zábavy. Důležitá je i psychicky relaxační funkce sportu a to zejména při jeho aktivním pozorování v přírodním prostředí. Sport je také vysoce hodnocen z hlediska posilování i pocitu osobního sebevědomí.
Oceňujeme důraz na zdokonalování nejen tělesné, nýbrž i psychické kondice, když dosahování výsledků je rozšířeno nad rámec cílené soutěživosti i o rekreační sport. K vrcholům nepatří pouze vítězství a výkon, ale zejména radost z pohybu, posílení zdraví a psychické odolnosti, harmonizující relaxace, příjemný pocit únavy, kompenzující jednostrannost.
Sport a pohybová aktivita člověka, jako pohybové činnosti člověka, prováděné rekreačně a prožitkově, které zpravidla nesměřují k závodní činnosti, ale k naplnění východisek zdravotně orientované zdatnosti a zdravého životního stylu.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Dyadická interakce
= vzájemné působení mezi trenérem (koučem) a sportovcem, kdy reakce jednoho se stává podnětem pro reakci druhého a tato reakce je opět podnětem pro reakci prvního
• působení trenér (kouč) ↔ sportovec
• Příklad: Trenér (kouč) sleduje svého svěřence, na základě jeho chování (a vývoje zápasu)
udělí taktický pokyn. Sportovec jej přijme, zachová se podle něj a reaguje na tuto novou
situaci, což je opět podnětem pro trenéra (kouče) pro nové pokyny.
Omezení činnosti kouče
• v průběhu celé soutěže (box, tenis, sportovní hry…)
• před a po soutěži (plavání, motorismus, parašutismus, potápění, sjezdové lyžování…)
• kombinace dvou předchozích (cyklistika, gymnastika…)
- prostor pro koučování jen v omezené míře – v přestávkách mezi sestavami na nářadí,
mezi rozjížďkami u dráhových cyklistů
Vlastnosti kouče
• senzitivita – citlivost, schopnost poznávat nové problémy
• flexibilita – schopnost měnit způsoby a východiska myšlení při řešení situací a problémů
• originalita – schopnost nalézt a formulovat nápaditou odpověď
• elaborace – schopnost vypracovat plán realizace, převést nová řešení do praktické podoby
Jaké kouč získává informace
• obecné - vnější a vnitřní charakteristika sportovce
(osobnost sportovce včetně jeho charakterových vlastností, dimenzí temperamentu apod.)
• specifické - popisují jedince ve vztahu ke konkrétní činnosti
(specifická motivace k určitému výkonu apod.)
• operativně regulační - získávány v průběhu soutěže
(informují o obecném chování sportovce v průběhu soutěže)
Metody získávání informací
• pozorování
• psychometrika – psychodiagnostika
• rozhovor
Prostředky kouče
• verbální prostředky - rozhovor, skupinový rozhovor, psychologické regulační prostředky apod.
• taktilní prostředky - signály, gestikulace, smluvené symboly apod.
• individuální přístup – sportovec, charakter soutěže
• působení trenér (kouč) ↔ sportovec
• Příklad: Trenér (kouč) sleduje svého svěřence, na základě jeho chování (a vývoje zápasu)
udělí taktický pokyn. Sportovec jej přijme, zachová se podle něj a reaguje na tuto novou
situaci, což je opět podnětem pro trenéra (kouče) pro nové pokyny.
Omezení činnosti kouče
• v průběhu celé soutěže (box, tenis, sportovní hry…)
• před a po soutěži (plavání, motorismus, parašutismus, potápění, sjezdové lyžování…)
• kombinace dvou předchozích (cyklistika, gymnastika…)
- prostor pro koučování jen v omezené míře – v přestávkách mezi sestavami na nářadí,
mezi rozjížďkami u dráhových cyklistů
Vlastnosti kouče
• senzitivita – citlivost, schopnost poznávat nové problémy
• flexibilita – schopnost měnit způsoby a východiska myšlení při řešení situací a problémů
• originalita – schopnost nalézt a formulovat nápaditou odpověď
• elaborace – schopnost vypracovat plán realizace, převést nová řešení do praktické podoby
Jaké kouč získává informace
• obecné - vnější a vnitřní charakteristika sportovce
(osobnost sportovce včetně jeho charakterových vlastností, dimenzí temperamentu apod.)
• specifické - popisují jedince ve vztahu ke konkrétní činnosti
(specifická motivace k určitému výkonu apod.)
• operativně regulační - získávány v průběhu soutěže
(informují o obecném chování sportovce v průběhu soutěže)
Metody získávání informací
• pozorování
• psychometrika – psychodiagnostika
• rozhovor
Prostředky kouče
• verbální prostředky - rozhovor, skupinový rozhovor, psychologické regulační prostředky apod.
• taktilní prostředky - signály, gestikulace, smluvené symboly apod.
• individuální přístup – sportovec, charakter soutěže
9. Sociologicko-psychologické problémy ve sportu
Společenská funkce sportu a sociálně patologické jevy ve sportu, koheze malé sociální skupiny ve sportu. Význam sportu pro zdraví a kvalitu života člověka, výkonová motivace, individuální a kolektivní sport (psychologické a sociologické hledisko)
Společenská funkce sportu
Sport se v poslední době stává jedním z nejfrekventovanějších výrazů masových médií a patří zároveň ke stále častěji diskutovaným tématům globální společnosti nového tisíciletí. Jeho význam je dnes umocňován svým nesporným dopadem v rovině sociální, ekonomické i kulturní. Je ztělesněním hodnot radosti z pohybu, výkonu, zdraví a krásy. Je fenoménem, o jehož existenci jsme pravidelně – vedle nejdůležitějších politických událostí a počasí – mediálně globálně informování s pravidelností skutečně železnou. Pro jedny může být sport alfou a omegou aktivně zaměřeného životního směřování, pro jiné neodmyslitelnou formou pasivního přijímání vzrušujících forem rozptýlení a pro další pouze okrajovou stránkou každodennosti. Sport se nepochybně stává součástí kultury. Sport je přímo osudově provázán s kulturou dané společnosti. Je tak výrazem specifických představ, idejí, hodnot prostřednictvím kterých lidé zaujímají svoje postavení ve světe a hledají své místo v něm. Ve velké míře to platí i o třídní, etnické či rasové logice ve sportu, kdy se zejména v naší současné pedagogické praxi má za to, že aktivní sport může být účinným výchovným nástrojem pro utváření pozitivních charakterových rysů. Sport je provázán s důležitými oblastmi života společnosti. Rodina tak mnohdy přizpůsobuje svůj životní rytmus tréninkovému a hracímu programu svých členů a sledování sportovních televizních událostí může i narušit či přímo rozvrátit společný život. Nebo naopak může sport společné vztahy posílit.
Společenská funkce sportu
Sport se v poslední době stává jedním z nejfrekventovanějších výrazů masových médií a patří zároveň ke stále častěji diskutovaným tématům globální společnosti nového tisíciletí. Jeho význam je dnes umocňován svým nesporným dopadem v rovině sociální, ekonomické i kulturní. Je ztělesněním hodnot radosti z pohybu, výkonu, zdraví a krásy. Je fenoménem, o jehož existenci jsme pravidelně – vedle nejdůležitějších politických událostí a počasí – mediálně globálně informování s pravidelností skutečně železnou. Pro jedny může být sport alfou a omegou aktivně zaměřeného životního směřování, pro jiné neodmyslitelnou formou pasivního přijímání vzrušujících forem rozptýlení a pro další pouze okrajovou stránkou každodennosti. Sport se nepochybně stává součástí kultury. Sport je přímo osudově provázán s kulturou dané společnosti. Je tak výrazem specifických představ, idejí, hodnot prostřednictvím kterých lidé zaujímají svoje postavení ve světe a hledají své místo v něm. Ve velké míře to platí i o třídní, etnické či rasové logice ve sportu, kdy se zejména v naší současné pedagogické praxi má za to, že aktivní sport může být účinným výchovným nástrojem pro utváření pozitivních charakterových rysů. Sport je provázán s důležitými oblastmi života společnosti. Rodina tak mnohdy přizpůsobuje svůj životní rytmus tréninkovému a hracímu programu svých členů a sledování sportovních televizních událostí může i narušit či přímo rozvrátit společný život. Nebo naopak může sport společné vztahy posílit.
Regulační prostředky slouží ke zvýšení odolnosti sportovce:
• Biologické
Spánek
- Naprosto individuální (různé typy lidí – různá potřeba spánku = sovy, skřivani…)
- Souvisí s respektováním individuality sportovce (např. na soustředění nenutit děti po obědě spát, ale v rámci respektování fyziologických zákonitostí trávení vyžadovat odpočinek, klidné činnosti.)
Výživa - Pitný režim (aktivní sportovec cca 5l, sportující děti cca 3,5l)
Psychofarmaka
- Minerální látky a vitamíny (především v přirozené podobě, je pro tělo nejsnáze přijatelná)
- Léky působící na CNS – uklidnění sportovce (pozor, aby nebyly v seznamu zakázaných dopingových látek – WADA)
- Alergik – o užívání léků, které obsahují látky ze seznamu zakázaných látek musí informovat dopingovou komisi minimálně 10 dnů před soutěží (s přesnými informacemi o léku, podávání, dávkování apod.)
• Fyziologické
Rozcvičení
- Švihová rozcvička (postup od hlavy dolů) – vyhovuje spíše impulzivnějším
jedincům; rozcvičení vydrží asi 10 min.; pozor na mikrotraumata – mikrotrhlinky svalových vláken
- Strečink (postup od nohou nahoru) – protahovací cvičení; rozcvičení vydrží asi 40 min.
Dechová cvičení - tzv. „jogínská dechová vlna“
Kompenzační cvičení - na konci tréninku
- Snažíme se udržet celé tělo v rovnováze (svaly, které byly při tréninku posilovány, protahovat, svaly, které neměly výraznou zátěž posilovat)
Aromaterapie (terapie prostřednictvím vůně)
Masáže
- Sportovní masáž aktivační, regenerační
- Automasáž, masáž druhou osobou
- Sprcha – masážní nástavce, masážní vany apod.
- Sauna, koupele, …
• Psychologické
Slovní působení - Prostřednictvím rozhovoru
- Nejvyšší metodou je psychodrama (sehrání určité situace a podle reakce sportovce ho psycholog dokáže zařadit)
Náhradní činnost - Trenér se snaží odvést sportovcovu pozornost od aktuálního stavu (vtipy, veselé historky, dotazy na rodinu, dovolenou apod.)
Regulace snížení požadavků- Pro lepší motivaci
Magické prostředky - maskoti, plyšové hračky, růženec atd., můžeme sem zařadit také víru
Mentální trénink - Sebereflexe, sebeprožívání, tzv. ideomotorický trénink – zavřít oči a vidět sám sebe jak ten určitý cvik provádím (krok za krokem)
Relaxace - Základní poloha – leh, paže volně podél těla (úhel asi 30°), vyvětraná místnost,
teplá podložka, bez ostrého světla (zavřít oči), vliv relaxační hudby
Autogenní trénink - Relaxace sama sebe (nejznámější je Schultzův autogenní trénink)
- Vždy se soustředit na dýchání
Psychoregulační trénink
Hypnóza - Nesmí se využívat při sportovním výkonu – soutěži (je možné ji použít před nebo
po výkonu)
Biologická zpětná vazba - EEG – encefalograf
Pozitivní psychologie - Trenér se na sportovci snaží najít to, co je pozitivní a to podporuje
Spánek
- Naprosto individuální (různé typy lidí – různá potřeba spánku = sovy, skřivani…)
- Souvisí s respektováním individuality sportovce (např. na soustředění nenutit děti po obědě spát, ale v rámci respektování fyziologických zákonitostí trávení vyžadovat odpočinek, klidné činnosti.)
Výživa - Pitný režim (aktivní sportovec cca 5l, sportující děti cca 3,5l)
Psychofarmaka
- Minerální látky a vitamíny (především v přirozené podobě, je pro tělo nejsnáze přijatelná)
- Léky působící na CNS – uklidnění sportovce (pozor, aby nebyly v seznamu zakázaných dopingových látek – WADA)
- Alergik – o užívání léků, které obsahují látky ze seznamu zakázaných látek musí informovat dopingovou komisi minimálně 10 dnů před soutěží (s přesnými informacemi o léku, podávání, dávkování apod.)
• Fyziologické
Rozcvičení
- Švihová rozcvička (postup od hlavy dolů) – vyhovuje spíše impulzivnějším
jedincům; rozcvičení vydrží asi 10 min.; pozor na mikrotraumata – mikrotrhlinky svalových vláken
- Strečink (postup od nohou nahoru) – protahovací cvičení; rozcvičení vydrží asi 40 min.
Dechová cvičení - tzv. „jogínská dechová vlna“
Kompenzační cvičení - na konci tréninku
- Snažíme se udržet celé tělo v rovnováze (svaly, které byly při tréninku posilovány, protahovat, svaly, které neměly výraznou zátěž posilovat)
Aromaterapie (terapie prostřednictvím vůně)
Masáže
- Sportovní masáž aktivační, regenerační
- Automasáž, masáž druhou osobou
- Sprcha – masážní nástavce, masážní vany apod.
- Sauna, koupele, …
• Psychologické
Slovní působení - Prostřednictvím rozhovoru
- Nejvyšší metodou je psychodrama (sehrání určité situace a podle reakce sportovce ho psycholog dokáže zařadit)
Náhradní činnost - Trenér se snaží odvést sportovcovu pozornost od aktuálního stavu (vtipy, veselé historky, dotazy na rodinu, dovolenou apod.)
Regulace snížení požadavků- Pro lepší motivaci
Magické prostředky - maskoti, plyšové hračky, růženec atd., můžeme sem zařadit také víru
Mentální trénink - Sebereflexe, sebeprožívání, tzv. ideomotorický trénink – zavřít oči a vidět sám sebe jak ten určitý cvik provádím (krok za krokem)
Relaxace - Základní poloha – leh, paže volně podél těla (úhel asi 30°), vyvětraná místnost,
teplá podložka, bez ostrého světla (zavřít oči), vliv relaxační hudby
Autogenní trénink - Relaxace sama sebe (nejznámější je Schultzův autogenní trénink)
- Vždy se soustředit na dýchání
Psychoregulační trénink
Hypnóza - Nesmí se využívat při sportovním výkonu – soutěži (je možné ji použít před nebo
po výkonu)
Biologická zpětná vazba - EEG – encefalograf
Pozitivní psychologie - Trenér se na sportovci snaží najít to, co je pozitivní a to podporuje
Psychologie koučování
Psychologie koučování
• aplikovaná vědní disciplína psychologie sportu
• vedení sportovce v soutěži, odstraňování příčin psycholog. selhání
• působení trenér (kouč) ↔ sportovec
Trénink / soutěž
• trénink = příprava fyzická, technická, taktická, psychologická
• trénink – zátěž převážně fyzická
soutěž – zátěž převážně psychická
Trenér / kouč
• Trenér zodpovídá za: - fyzickou stránku, technickou stránku, taktickou stránku.
• Kouč zodpovídá za: - psychologickou stránku, taktickou stránku.
Úkoly kouče
• příprava na soutěž
- prevence psychologického selhání
- získání psychické odolnosti
• vedení sportovce v soutěži
- bezprostřední příprava na soutěž (závod, utkání) - regulace předstartovních stavů
- při soutěži (závodě, utkání) - regulace postartovních stavů, - reakce na aktuální situace
- po skončení soutěže (závodu, utkání)- regulace posoutěžních stavů (např. po neúspěšné činnosti)
Činnost kouče
• poznávací činnosti
- vnímání sportovce, soupeře, situace a dalších podmínek
• orientačně hodnotící činnosti
- analýza situace
- analýza činnosti sportovce
- očekávání určitého chování
- citová složka
• přetvářecí činnosti
Článek podporuje:
skateboard shop, sportovní obuv, koloběžky
• aplikovaná vědní disciplína psychologie sportu
• vedení sportovce v soutěži, odstraňování příčin psycholog. selhání
• působení trenér (kouč) ↔ sportovec
Trénink / soutěž
• trénink = příprava fyzická, technická, taktická, psychologická
• trénink – zátěž převážně fyzická
soutěž – zátěž převážně psychická
Trenér / kouč
• Trenér zodpovídá za: - fyzickou stránku, technickou stránku, taktickou stránku.
• Kouč zodpovídá za: - psychologickou stránku, taktickou stránku.
Úkoly kouče
• příprava na soutěž
- prevence psychologického selhání
- získání psychické odolnosti
• vedení sportovce v soutěži
- bezprostřední příprava na soutěž (závod, utkání) - regulace předstartovních stavů
- při soutěži (závodě, utkání) - regulace postartovních stavů, - reakce na aktuální situace
- po skončení soutěže (závodu, utkání)- regulace posoutěžních stavů (např. po neúspěšné činnosti)
Činnost kouče
• poznávací činnosti
- vnímání sportovce, soupeře, situace a dalších podmínek
• orientačně hodnotící činnosti
- analýza situace
- analýza činnosti sportovce
- očekávání určitého chování
- citová složka
• přetvářecí činnosti
Článek podporuje:
skateboard shop, sportovní obuv, koloběžky
Regulace psychických stavů = techniky, prostřednictvím nichž ovlivňujeme sportovce
Prostředky regulace
• Modelování zátěže (modelový trénink)
- Přizpůsobením podmínek tréninku připravit sportovce na podmínky závodu
- Přizpůsobit podmínky tréninku tak, aby co nejvíce odpovídaly podmínkám soutěže
Vnější - Modelování podmínek (prostředí), ve kterých se soutěž uskuteční (nadmořská výška, reliéf trati, přímořské klima, …
Vnitřní - Příprava na taktiku soupeře, styl hry, …
• Stupňování zátěží
- Jeden cvik (sestavu) opakovat několikrát za sebou se stupňující se zátěží tzv. cyklický trénink
• Obměňování zátěží
- Stupňuje se zátěž a do okamžiku, kdy má přijít maximální zátěž, namísto toho však polevíme
• Relaxace
• Regulace aktivace
- Předcházíme, příp. regulujeme stavy přetrénovanosti a nadměrné motivovanosti
• Individualizace
- Vnímání a respektování individuality sportovce, jeho potřeb
• Modelování zátěže (modelový trénink)
- Přizpůsobením podmínek tréninku připravit sportovce na podmínky závodu
- Přizpůsobit podmínky tréninku tak, aby co nejvíce odpovídaly podmínkám soutěže
Vnější - Modelování podmínek (prostředí), ve kterých se soutěž uskuteční (nadmořská výška, reliéf trati, přímořské klima, …
Vnitřní - Příprava na taktiku soupeře, styl hry, …
• Stupňování zátěží
- Jeden cvik (sestavu) opakovat několikrát za sebou se stupňující se zátěží tzv. cyklický trénink
• Obměňování zátěží
- Stupňuje se zátěž a do okamžiku, kdy má přijít maximální zátěž, namísto toho však polevíme
• Relaxace
• Regulace aktivace
- Předcházíme, příp. regulujeme stavy přetrénovanosti a nadměrné motivovanosti
• Individualizace
- Vnímání a respektování individuality sportovce, jeho potřeb
Psychologické regulační prostředky
• Regulace
- Autoregulace
- Regulace sebe sama
- Souvisí s frustrační tolerancí (schopnost odolávat psychickým a fyzickým nárokům)
- Heteroregulace - Regulace trenérem (zodpovídá za fyzickou přípravu) nebo koučem (zodpovídá za psychickou přípravu a soutěž)
• Oblasti respektování
Vnější vlivy
- Prostředí (dané zeměpisnou šířkou, nadmořskou výškou, vlhkostí vzduchu, teplotou vzduchu,...)
- Povrch (umělá tráva, hala, reliéf trati,…)
Vnitřní faktory
- Samostatná studie osobnosti sportovce
Technické faktory
- Nácvik různých regulačních technik
- Důležitou roli hraje zkušenost
Pedagogická oblast
- Zde se uplatňuje především trenér
- Vychází z principů a zásad motorického učení
Psychologické
- Vyplývají ze sportovní personologie
Psychofyziologické
- Vztahy k trenérům, k okolí (např. plavec k vodnímu prostřední apod.)
- Autoregulace
- Regulace sebe sama
- Souvisí s frustrační tolerancí (schopnost odolávat psychickým a fyzickým nárokům)
- Heteroregulace - Regulace trenérem (zodpovídá za fyzickou přípravu) nebo koučem (zodpovídá za psychickou přípravu a soutěž)
• Oblasti respektování
Vnější vlivy
- Prostředí (dané zeměpisnou šířkou, nadmořskou výškou, vlhkostí vzduchu, teplotou vzduchu,...)
- Povrch (umělá tráva, hala, reliéf trati,…)
Vnitřní faktory
- Samostatná studie osobnosti sportovce
Technické faktory
- Nácvik různých regulačních technik
- Důležitou roli hraje zkušenost
Pedagogická oblast
- Zde se uplatňuje především trenér
- Vychází z principů a zásad motorického učení
Psychologické
- Vyplývají ze sportovní personologie
Psychofyziologické
- Vztahy k trenérům, k okolí (např. plavec k vodnímu prostřední apod.)
Zdraví je stav, kdy je člověku naprosto dobře a to jak fyzicky, tak psychicky i sociálně.
Není to jen nepřítomnost nemoci.
Je to stav bio – psycho – socio – spirituální rovnováhy osobnosti (WHO).
Vyrovnání biologických potřeb člověka s duševním klidem, s uspokojivým postavením v kolektivu a ve společnosti a s vírou v životní filozofii ve smyslu kvality života.
Vztah zdraví ke kvalitě života vychází z předpokladu šměřování života. Zdraví je často chápáno jako prostředek k dosažení cíle (Blahutková, Řehulka, Dvořáková 2005)
- fyzické zdraví – zdravé tělo a všechny jeho části i funkce
- psychické zdraví – zdravá duše a odolnost organismu vůči depresím a stresům
- společenské zdraví – interakce osobnosti s kolektivem, její postavení a komunikace
- osobní zdraví – ve vztahu ke smyslu života a jeho naplňování
Podle Křivohlavého (2001) je zdraví představováno různými teoriemi:
- ideální stav člověka, kterému je dobře (welness)
- zdraví jako „fitness“
- zdraví jako zboží
- zdraví je považováno za druh síly
- zdraví je největší bohatství každého člověka --) dovoluje prožívat plnohodnotný, spokojený život.
Je to stav bio – psycho – socio – spirituální rovnováhy osobnosti (WHO).
Vyrovnání biologických potřeb člověka s duševním klidem, s uspokojivým postavením v kolektivu a ve společnosti a s vírou v životní filozofii ve smyslu kvality života.
Vztah zdraví ke kvalitě života vychází z předpokladu šměřování života. Zdraví je často chápáno jako prostředek k dosažení cíle (Blahutková, Řehulka, Dvořáková 2005)
- fyzické zdraví – zdravé tělo a všechny jeho části i funkce
- psychické zdraví – zdravá duše a odolnost organismu vůči depresím a stresům
- společenské zdraví – interakce osobnosti s kolektivem, její postavení a komunikace
- osobní zdraví – ve vztahu ke smyslu života a jeho naplňování
Podle Křivohlavého (2001) je zdraví představováno různými teoriemi:
- ideální stav člověka, kterému je dobře (welness)
- zdraví jako „fitness“
- zdraví jako zboží
- zdraví je považováno za druh síly
- zdraví je největší bohatství každého člověka --) dovoluje prožívat plnohodnotný, spokojený život.
Psychické selhání
• Prvotní psychické selhání
- Sportovec nedosáhl aspirovaného výsledku, ani přes kvalitní sportovní přípravu
- Tréninková výkonnost vyšší než výkon v soutěži
- Důsledek nadměrného pocitu zodpovědnosti, podcenění soupeře, …
- Ovlivnitelné regulačními prostředky
• Druhotné psychické selhání
- Nedosažení plánovaného výkonu z důvodu nedostatečné sportovní přípravy
- Vědomí nedostatečné přípravy ovlivňuje sebedůvěru sportovce
• Rovnice stresu
Negativní emoce --) stres --) frustrace --) anxiozita (chorobný stav úzkosti) --) krize
- Sportovec nedosáhl aspirovaného výsledku, ani přes kvalitní sportovní přípravu
- Tréninková výkonnost vyšší než výkon v soutěži
- Důsledek nadměrného pocitu zodpovědnosti, podcenění soupeře, …
- Ovlivnitelné regulačními prostředky
• Druhotné psychické selhání
- Nedosažení plánovaného výkonu z důvodu nedostatečné sportovní přípravy
- Vědomí nedostatečné přípravy ovlivňuje sebedůvěru sportovce
• Rovnice stresu
Negativní emoce --) stres --) frustrace --) anxiozita (chorobný stav úzkosti) --) krize
Vývoj psychologie sportu
• Základy ve filozofii a pedagogice
• Velmi mladá disciplína
• 1928 – vědecký kongres u OH v Amsterodamu - poprvé věnován i psychologické problematice sportu
• po II. světové válce – 2 směry
Východní - výkon je o morálce a vůli --) sportovec musel podat výkon za všech podmínek
- Rudik, Zaciorskij,Vvygotskij
Západní --) v centru byla osobnost sportovce - Eysenck, Vaněk
• 1952 – OH Helsinky
- projevují se stavy přetrénovanosti, psychické únavy, sníženého zájmu --) trénink nevede
k výkonnosti, naopak se snižuje odolnost organismu --) diskuze
- psychologie sportu uznána jako samostatná vědní disciplína
• 1973 – PS vyučována na vysokých školách v ČR (především zásluhou Miroslava Vaňka)
• 2004 – OH Atény - prozatím poslední vědecký kongres
• Velmi mladá disciplína
• 1928 – vědecký kongres u OH v Amsterodamu - poprvé věnován i psychologické problematice sportu
• po II. světové válce – 2 směry
Východní - výkon je o morálce a vůli --) sportovec musel podat výkon za všech podmínek
- Rudik, Zaciorskij,Vvygotskij
Západní --) v centru byla osobnost sportovce - Eysenck, Vaněk
• 1952 – OH Helsinky
- projevují se stavy přetrénovanosti, psychické únavy, sníženého zájmu --) trénink nevede
k výkonnosti, naopak se snižuje odolnost organismu --) diskuze
- psychologie sportu uznána jako samostatná vědní disciplína
• 1973 – PS vyučována na vysokých školách v ČR (především zásluhou Miroslava Vaňka)
• 2004 – OH Atény - prozatím poslední vědecký kongres
Ontogeneze člověka se vztahem k pohybové činnosti
• Prenatální období
Do 3. měsíce těhotenství může matka sportovat bez omezení, od 3. měsíce jen rekreačně, výkonnostní sport již ne
Matka by v těhotenství neměla provozovat aktivity, při kterých dochází k nárazům a otřesům (skoky apod.)
Vhodné jsou aktivity vytrvalostního charakteru bez nadměrné zátěže kloubů (chůze, plavání, cyklistika, cvičení na míčích) - důraz na správné dýchání
• Nemluvně (0 – 1 rok)
Doporučuje se, aby matka kojila (není vhodné podávat dítěti pouze umělou výživu)
• Batole (1 – 3 roky)
- Pohyb dítěte by měl vycházet ze spontánní aktivity, nikoli sportovní činnost (nevyvinuté hlavice kyčelních kloubů --) poškození)
• Předškolní věk 3 – 6 let) - Prudký motorický rozvoj
- Začínají některé přípravky – podporovat všestranný rozvoj
• Prepubescence (6 – 11 let)
- Začíná většina přípravek – podporovat všestranný rozvoj, cvičení nezaměřovat příliš specificky
• Adolescence (11 – 26 let)
a) Raná (11 – 16 let) - Reprezentace v juniorských kategoriích
- Maximální rozvoj schopností v moderní gymnastice, krasobruslení aj.
b) Střední (16 – 21 let)- Obvykle vrcholná forma
- Reprezentace na nejvyšších úrovních
c) Pozdní (22 – 26 let)- Pokračuje vrcholná forma
• Mecitma (26 – 30 let)
- Přechod od aktivního vrcholového sportu na rekreační, příp. začíná trenérská dráha,
funkcionáři apod., v některých případech stále přetrvává vrcholná forma
• Životní stabilní vyvrcholení (30 – 45 let)
- Pokračuje přechod od aktivního vrcholového sportu na rekreační, příp. začíná funkcionářská dráha
• Střední věk (45 – 60 let)
- Sport v kategorii veteránů - nutno zajistit: lékařský dozor, od sportovců vyžadovat lékařskou prohlídku a sportovcem podepsané prohlášení, že sportují na vlastní nebezpečí
• Stáří (60 – 75 let) - Pohybová aktivita v tomto věku napomáhá ke zlepšení kvality života
• Kmetství (nad 75 let) - vhodnou pohybovou aktivitou je psychomotorika
- Věda zabývající se touto skupinou lidí – gerontologie
Do 3. měsíce těhotenství může matka sportovat bez omezení, od 3. měsíce jen rekreačně, výkonnostní sport již ne
Matka by v těhotenství neměla provozovat aktivity, při kterých dochází k nárazům a otřesům (skoky apod.)
Vhodné jsou aktivity vytrvalostního charakteru bez nadměrné zátěže kloubů (chůze, plavání, cyklistika, cvičení na míčích) - důraz na správné dýchání
• Nemluvně (0 – 1 rok)
Doporučuje se, aby matka kojila (není vhodné podávat dítěti pouze umělou výživu)
• Batole (1 – 3 roky)
- Pohyb dítěte by měl vycházet ze spontánní aktivity, nikoli sportovní činnost (nevyvinuté hlavice kyčelních kloubů --) poškození)
• Předškolní věk 3 – 6 let) - Prudký motorický rozvoj
- Začínají některé přípravky – podporovat všestranný rozvoj
• Prepubescence (6 – 11 let)
- Začíná většina přípravek – podporovat všestranný rozvoj, cvičení nezaměřovat příliš specificky
• Adolescence (11 – 26 let)
a) Raná (11 – 16 let) - Reprezentace v juniorských kategoriích
- Maximální rozvoj schopností v moderní gymnastice, krasobruslení aj.
b) Střední (16 – 21 let)- Obvykle vrcholná forma
- Reprezentace na nejvyšších úrovních
c) Pozdní (22 – 26 let)- Pokračuje vrcholná forma
• Mecitma (26 – 30 let)
- Přechod od aktivního vrcholového sportu na rekreační, příp. začíná trenérská dráha,
funkcionáři apod., v některých případech stále přetrvává vrcholná forma
• Životní stabilní vyvrcholení (30 – 45 let)
- Pokračuje přechod od aktivního vrcholového sportu na rekreační, příp. začíná funkcionářská dráha
• Střední věk (45 – 60 let)
- Sport v kategorii veteránů - nutno zajistit: lékařský dozor, od sportovců vyžadovat lékařskou prohlídku a sportovcem podepsané prohlášení, že sportují na vlastní nebezpečí
• Stáří (60 – 75 let) - Pohybová aktivita v tomto věku napomáhá ke zlepšení kvality života
• Kmetství (nad 75 let) - vhodnou pohybovou aktivitou je psychomotorika
- Věda zabývající se touto skupinou lidí – gerontologie
8. Psychologie sportu
8. Psychologie sportu
(Ontogeneze motoriky z pohledu sportu, bio-psycho-socio-spirituální rovnováha osobnosti sportovce, regulace sportovce ve vztahu ke sportovním stavům, psychologickému selhání a plató efektu, psychologie koučování)
Literatura:
Blahůtková, M. Pacholík, V. Psychologie sportu
Hošek, V., Macák, I. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: SPN, 1993
Křivohlavý, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2003
Slepička, P. Psychologie koučování. 1. vyd. Praha: Olympia, 1988
Psychologie sportu jako vědní disciplína
• specializovaná psychologická vědní disciplína
• mezioborová vědní disciplína
- součástí psychologických věd
- součástí věd o tělesné kultuře
• zkoumá odraz sportovní činnosti
- přímé působení sportovní činnosti (sportovec) X nepřímé působení (zprostředkovaně – např. fanoušek, divák…)
• Součástí psychologie sportu je:
- sportovní personologie – věda o osobnosti sportovce,
- psychologie koučování – zabývá se řízením sportovce v soutěžích
- psychologie zdraví
- psychometrie – měření v psychologii
- psychomotorika – prožitek v tělesné výchově a sportu
- sofrologie – hypnóza ve sportu
• společnosti zabývající se psychologií sportu:
- APA – asociace psychologů sportu (celosvětová)
- FEPSAC – Evropská asociace psychologů sportu
- APS – Asociace psychologů sportu (ČR) - Zaštiťuje činnost psychologů sportu v ČR
- ČMPS – Českomoravská psychologická společnost - Sdružuje veškeré psychology v ČR
Článek podporuje:
hokejová výstroj, inline brusle, snowboard
(Ontogeneze motoriky z pohledu sportu, bio-psycho-socio-spirituální rovnováha osobnosti sportovce, regulace sportovce ve vztahu ke sportovním stavům, psychologickému selhání a plató efektu, psychologie koučování)
Literatura:
Blahůtková, M. Pacholík, V. Psychologie sportu
Hošek, V., Macák, I. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: SPN, 1993
Křivohlavý, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2003
Slepička, P. Psychologie koučování. 1. vyd. Praha: Olympia, 1988
Psychologie sportu jako vědní disciplína
• specializovaná psychologická vědní disciplína
• mezioborová vědní disciplína
- součástí psychologických věd
- součástí věd o tělesné kultuře
• zkoumá odraz sportovní činnosti
- přímé působení sportovní činnosti (sportovec) X nepřímé působení (zprostředkovaně – např. fanoušek, divák…)
• Součástí psychologie sportu je:
- sportovní personologie – věda o osobnosti sportovce,
- psychologie koučování – zabývá se řízením sportovce v soutěžích
- psychologie zdraví
- psychometrie – měření v psychologii
- psychomotorika – prožitek v tělesné výchově a sportu
- sofrologie – hypnóza ve sportu
• společnosti zabývající se psychologií sportu:
- APA – asociace psychologů sportu (celosvětová)
- FEPSAC – Evropská asociace psychologů sportu
- APS – Asociace psychologů sportu (ČR) - Zaštiťuje činnost psychologů sportu v ČR
- ČMPS – Českomoravská psychologická společnost - Sdružuje veškeré psychology v ČR
Článek podporuje:
hokejová výstroj, inline brusle, snowboard
7. Motorické schopnosti a dovednosti
7. Motorické schopnosti a dovednosti
Výklad pojmů. Vztahy mezi PS a PD. Dělení MS a PD. Motorické učení.
Motorické schopnosti jsou souborem vnitřních biologických předpokladů pro motorickou činnost. Základem těchto předpokladů jsou vrozené dispozice.
MOTORICKÁ SCHOPNOST je částečně geneticky podmíněný a relativně samostatný soubor vnitřních předpokladů k motorické činnosti
Doba optimálního rozvoje některé z motorických schopností se nazývá senzitivní období.
MOTORICKÁ DOVEDNOST je učením získaný specifický předpoklad k určité motorické činnosti
- pohybové činnosti (řešení pohybového úkolu
- potencionální dispozice efektivnímu vykonávání a dosahování výkonu Učením získaná (specifická)
Pohotovost k
- pohybové činnosti (řešení pohybového úkolu
- potencionální dispozice efektivnímu vykonávání a dosahování výkonu
Rozlišení - týká se rozsahu kapacity
- částečně vrozená
- generalizovaná
- relativně stabilní a trvalá
- podkládá mnoho různých dovedností a činností
- počet omezený - týká se využití kapacity
- vytvořená praxí
- úkolově specifická
- snadněji modifikovatelná praxí
- závislá na několika schopnostech
- počet nevyčíslitelný
Příklady s. silové, rovnováhové.... d. smečovat, řídit auto....
Základní rozdělení Kondiční - koordinační Otevřené – zavřené
Proces rozvoje Trénink
(tělesná příprava) Nácvik, výcvik
(technická příprava)
STRUKTURA MOTORICKÝCH SCHOPNOSTÍ
Výzkum struktury motorických schopností je předmětem výzkumného zájmu po dlouhou řadu desetiletí, většina autorů se shoduje na členění motorických schopností na
KONDIČNÍ A KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI
Kondiční schopnosti jsou determinovány převážně energetickými procesy.
Koordinační schopnosti jsou determinovány procesy řízení a regulace pohybu.
Schéma rozdělení motorických schopností (Měkota & Blahuš, 1983)
MOTORICKÉ SCHOPNOSTI
Kondiční Koordinační
Silové Reakční
Rytmická Rovnováhová Diferenciační
Orientační
Vytrvalostní
Novější pojetí členění motorických schopností uvádí Bös (1986)
MOTORICKÉ SCHOPNOSTI
KONDIČNÍ KOORDINAČNÍ PASIVNÍ SYSTÉMY
energeticky determinované informačně orientované přenosu energie
VYTRVALOST SÍLA RYCHLOST KOORDINACE POHYBLIVOST
AV AnV SV MS RS AR RR KČ KP ( FLEXIBILITA )
Vysvětlivky:
AV.....aerobní vytrvalost AR.....akční rychlost
AnV...anaerobní vytrvalost RR.....reakční rychlost
SV.....silová vytrvalost KČ.....koordinace pod časovým tlakem
MS....maximální síla KP.....koordinace na přesnost
RS..... rychlá (výbušná) síla
SOUHRN KE STRUKTUŘE MOTORICKÝCH SCHOPNOSTÍ
Většina českých i zahraničních autorů se shoduje v členění motorických schopností na kondiční a koordinační. Mezi kondiční schopnosti, které jsou chápány jako energeticky (popř. i morfologicky) podmíněné, jsou jednoznačně řazeny schopnosti silové a vytrvalostní, na zařazení rychlostních schopností jsou vzhledem k výrazné koordinační podmíněnosti různé názory. V dalším textu budeme užívat členění motorických schopností na kondiční a koordinační s přesahem rychlostních schopností do obou oblastí.
MOTORICKÉ DOVEDNOSTI
Motorické (pohybové) dovednosti lze je definovat jako
„učením získaný předpoklad správně, rychle a úsporně řešit určitý pohybový úkol“ (Čelikovský et al., 1988).
Pod pojmem dovednost si lze obecně představit nějakou značně automaticky prováděnou složku uvědomělé lidské činnosti, která se vytváří především prostřednictvím pohybových cvičení.
Ve sportu se uplatňují motorické dovednosti, které vznikají modifikací tzv. základních dovedností (běh, hod, skok atd.), jejich názvy se potom odvozují od motorických činností (běžecká dovednost, dovednost házet atd.).
STRUKTURA MOTORICKÝCH DOVEDNOSTÍ
Vzhledem k velkému počtu a rozmanitosti motorických dovedností lze uplatnit celou řadu hledisek pro jejich třídění.
1. Z hlediska druhu pohybové činnosti
základní, pracovní, sportovní aj.
2. Z hlediska prostorového rozsahu pohybů
jemné (zajišťované malými svalovými skupinami)
hrubé (zajišťované koordinací velkých svalových skupin).
3. Z hlediska jednotlivých sportovních odvětví
herní, gymnastické, plavecké a další
Někteří zahraniční autoři členění motorické dovedností na
Elementární (jsou to základní motorické procesy a funkce potřebné pro jednoduché pohybové činnosti: např. chůze, běh, skákání, balancování, zdvihání, nošení, tažení, posouvání, věšení, podpírání, šplhání, válení, kutálení, házení a chytání)
Komplexní (sportovněspecifické) dovednosti (jsou budovány na základě elementárních pohybových dovedností a patří sem např. plavecké techniky, gymnastické pohybové struktury, herní techniky, techniky lyžařské, tenisové atd.).
SOUHRN
Problematika taxonomie motorických dovedností je značně různorodá, je používána celá řada kritérií pro jejich členění. Obecně je přijímáno členění na elementární a komplexní (sportovněspecifické) motorické dovednosti, popřípadě členění podle jednotlivých sportovních odvětví.
MOTORICKÉ UČENÍ
Zahrnuje velmi širokou oblast lidské činnosti a svými výsledky sehrává velmi důležitou roli v ontogenezi člověka.
MOTORICKÉ UČENÍ - je déletrvající změna v pohybovém chování, která je získaná jako výsledek praxe nebo zkušeností a je měřená retencí (pamětním chováním) (Cratty 1973, Oxendine 1984)
MOTORICKÉ UČENÍ - specifická forma učení charakterizovaná zejména osvojováním pohybových dovedností, přičemž jsou osvojovány i vědomosti o pohybové činnosti a rozvíjeny pohybové schopnosti.
Hlavním výsledkem motorického učení jsou pohybové dovednosti, pohybové činnosti.
Článek podporuje:
skateboard shop, sportovní obuv, koloběžky
Výklad pojmů. Vztahy mezi PS a PD. Dělení MS a PD. Motorické učení.
Motorické schopnosti jsou souborem vnitřních biologických předpokladů pro motorickou činnost. Základem těchto předpokladů jsou vrozené dispozice.
MOTORICKÁ SCHOPNOST je částečně geneticky podmíněný a relativně samostatný soubor vnitřních předpokladů k motorické činnosti
Doba optimálního rozvoje některé z motorických schopností se nazývá senzitivní období.
MOTORICKÁ DOVEDNOST je učením získaný specifický předpoklad k určité motorické činnosti
- pohybové činnosti (řešení pohybového úkolu
- potencionální dispozice efektivnímu vykonávání a dosahování výkonu Učením získaná (specifická)
Pohotovost k
- pohybové činnosti (řešení pohybového úkolu
- potencionální dispozice efektivnímu vykonávání a dosahování výkonu
Rozlišení - týká se rozsahu kapacity
- částečně vrozená
- generalizovaná
- relativně stabilní a trvalá
- podkládá mnoho různých dovedností a činností
- počet omezený - týká se využití kapacity
- vytvořená praxí
- úkolově specifická
- snadněji modifikovatelná praxí
- závislá na několika schopnostech
- počet nevyčíslitelný
Příklady s. silové, rovnováhové.... d. smečovat, řídit auto....
Základní rozdělení Kondiční - koordinační Otevřené – zavřené
Proces rozvoje Trénink
(tělesná příprava) Nácvik, výcvik
(technická příprava)
STRUKTURA MOTORICKÝCH SCHOPNOSTÍ
Výzkum struktury motorických schopností je předmětem výzkumného zájmu po dlouhou řadu desetiletí, většina autorů se shoduje na členění motorických schopností na
KONDIČNÍ A KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI
Kondiční schopnosti jsou determinovány převážně energetickými procesy.
Koordinační schopnosti jsou determinovány procesy řízení a regulace pohybu.
Schéma rozdělení motorických schopností (Měkota & Blahuš, 1983)
MOTORICKÉ SCHOPNOSTI
Kondiční Koordinační
Silové Reakční
Rytmická Rovnováhová Diferenciační
Orientační
Vytrvalostní
Novější pojetí členění motorických schopností uvádí Bös (1986)
MOTORICKÉ SCHOPNOSTI
KONDIČNÍ KOORDINAČNÍ PASIVNÍ SYSTÉMY
energeticky determinované informačně orientované přenosu energie
VYTRVALOST SÍLA RYCHLOST KOORDINACE POHYBLIVOST
AV AnV SV MS RS AR RR KČ KP ( FLEXIBILITA )
Vysvětlivky:
AV.....aerobní vytrvalost AR.....akční rychlost
AnV...anaerobní vytrvalost RR.....reakční rychlost
SV.....silová vytrvalost KČ.....koordinace pod časovým tlakem
MS....maximální síla KP.....koordinace na přesnost
RS..... rychlá (výbušná) síla
SOUHRN KE STRUKTUŘE MOTORICKÝCH SCHOPNOSTÍ
Většina českých i zahraničních autorů se shoduje v členění motorických schopností na kondiční a koordinační. Mezi kondiční schopnosti, které jsou chápány jako energeticky (popř. i morfologicky) podmíněné, jsou jednoznačně řazeny schopnosti silové a vytrvalostní, na zařazení rychlostních schopností jsou vzhledem k výrazné koordinační podmíněnosti různé názory. V dalším textu budeme užívat členění motorických schopností na kondiční a koordinační s přesahem rychlostních schopností do obou oblastí.
MOTORICKÉ DOVEDNOSTI
Motorické (pohybové) dovednosti lze je definovat jako
„učením získaný předpoklad správně, rychle a úsporně řešit určitý pohybový úkol“ (Čelikovský et al., 1988).
Pod pojmem dovednost si lze obecně představit nějakou značně automaticky prováděnou složku uvědomělé lidské činnosti, která se vytváří především prostřednictvím pohybových cvičení.
Ve sportu se uplatňují motorické dovednosti, které vznikají modifikací tzv. základních dovedností (běh, hod, skok atd.), jejich názvy se potom odvozují od motorických činností (běžecká dovednost, dovednost házet atd.).
STRUKTURA MOTORICKÝCH DOVEDNOSTÍ
Vzhledem k velkému počtu a rozmanitosti motorických dovedností lze uplatnit celou řadu hledisek pro jejich třídění.
1. Z hlediska druhu pohybové činnosti
základní, pracovní, sportovní aj.
2. Z hlediska prostorového rozsahu pohybů
jemné (zajišťované malými svalovými skupinami)
hrubé (zajišťované koordinací velkých svalových skupin).
3. Z hlediska jednotlivých sportovních odvětví
herní, gymnastické, plavecké a další
Někteří zahraniční autoři členění motorické dovedností na
Elementární (jsou to základní motorické procesy a funkce potřebné pro jednoduché pohybové činnosti: např. chůze, běh, skákání, balancování, zdvihání, nošení, tažení, posouvání, věšení, podpírání, šplhání, válení, kutálení, házení a chytání)
Komplexní (sportovněspecifické) dovednosti (jsou budovány na základě elementárních pohybových dovedností a patří sem např. plavecké techniky, gymnastické pohybové struktury, herní techniky, techniky lyžařské, tenisové atd.).
SOUHRN
Problematika taxonomie motorických dovedností je značně různorodá, je používána celá řada kritérií pro jejich členění. Obecně je přijímáno členění na elementární a komplexní (sportovněspecifické) motorické dovednosti, popřípadě členění podle jednotlivých sportovních odvětví.
MOTORICKÉ UČENÍ
Zahrnuje velmi širokou oblast lidské činnosti a svými výsledky sehrává velmi důležitou roli v ontogenezi člověka.
MOTORICKÉ UČENÍ - je déletrvající změna v pohybovém chování, která je získaná jako výsledek praxe nebo zkušeností a je měřená retencí (pamětním chováním) (Cratty 1973, Oxendine 1984)
MOTORICKÉ UČENÍ - specifická forma učení charakterizovaná zejména osvojováním pohybových dovedností, přičemž jsou osvojovány i vědomosti o pohybové činnosti a rozvíjeny pohybové schopnosti.
Hlavním výsledkem motorického učení jsou pohybové dovednosti, pohybové činnosti.
Článek podporuje:
skateboard shop, sportovní obuv, koloběžky
2. Dětství- předškolní věk (3- 6 let)
- v prvním období druhého dětství ovládá dítě všechny základní motorické úkony, lokomoce je již jistá
- motorika od 3 do 6 let se u různě vychovávaných jedinců již začíná lišit
- ve 4. roce se u dítěte postupně osamostatňuje pohyb končetin od pohybu celého těla
- chůze naprosto jistá až v druhé polovině tohoto období
- předškolní dítě běhá plynuleji, paže často již v běžeckém postavení, kroky krátké a frekvence rychlá
- skok do hloubky snazší než skok přes překážku
- v 6 letech dovede většina dobře spojit běh se skokem
- pořadí obtížnosti skoků je: skok hluboký, skok daleký z místa, skok vysoký z místa, skok daleký z rozběhu, skok vysoký z rozběhu
- házení (u kluků dokonalejší)
- dítě by mělo přijít do styku s dalšími pohybovými činnostmi (jízda na koloběžce, tříkolce, od 5 let jízda na kole = získání dynamické rovnováhy, umožnění zimních sportů, plavání)
Mladší školní věk- prepubescence ( 6- 11 let)
- v 6 letech školní docházka = změna životního režimu (povinnosti, pohybový režim)
- pokračování biologického vývoje
- filipínská míra (dotknout se boltce ucha přes temeno hlavy)
- výskyt chyb v držení těla, protože zakřiveniny páteře v tomto období nejsou ještě trvalého charakteru (klade se velká pozornost a na správný návyk)
- děti se rády pohybují (motorická potřeba)- spontánnost a nepřesnost
- schopnost zvládnout základy sportů a turistiky
- esteticko- koordinační sporty
- vývoj motoriky závislý na funkci nervové soustavy a na růstu svalstva
- různorodost (všestrannost)
- možnosti sportovních zkušeností- rychlejší nárůst nácviku techniky, zdokonalení
- rozdíl u kluků a dívek (u dívek výkonnost kolem 14 roku stagnuje)
- motorika od 3 do 6 let se u různě vychovávaných jedinců již začíná lišit
- ve 4. roce se u dítěte postupně osamostatňuje pohyb končetin od pohybu celého těla
- chůze naprosto jistá až v druhé polovině tohoto období
- předškolní dítě běhá plynuleji, paže často již v běžeckém postavení, kroky krátké a frekvence rychlá
- skok do hloubky snazší než skok přes překážku
- v 6 letech dovede většina dobře spojit běh se skokem
- pořadí obtížnosti skoků je: skok hluboký, skok daleký z místa, skok vysoký z místa, skok daleký z rozběhu, skok vysoký z rozběhu
- házení (u kluků dokonalejší)
- dítě by mělo přijít do styku s dalšími pohybovými činnostmi (jízda na koloběžce, tříkolce, od 5 let jízda na kole = získání dynamické rovnováhy, umožnění zimních sportů, plavání)
Mladší školní věk- prepubescence ( 6- 11 let)
- v 6 letech školní docházka = změna životního režimu (povinnosti, pohybový režim)
- pokračování biologického vývoje
- filipínská míra (dotknout se boltce ucha přes temeno hlavy)
- výskyt chyb v držení těla, protože zakřiveniny páteře v tomto období nejsou ještě trvalého charakteru (klade se velká pozornost a na správný návyk)
- děti se rády pohybují (motorická potřeba)- spontánnost a nepřesnost
- schopnost zvládnout základy sportů a turistiky
- esteticko- koordinační sporty
- vývoj motoriky závislý na funkci nervové soustavy a na růstu svalstva
- různorodost (všestrannost)
- možnosti sportovních zkušeností- rychlejší nárůst nácviku techniky, zdokonalení
- rozdíl u kluků a dívek (u dívek výkonnost kolem 14 roku stagnuje)
Období pubescence (11- 15 let)
- nerovnoměrný vývoj (u děvčat puberta dříve než u chlapců)
- nerovnoměrnost a překotnost v růstu kostry a svalstva, kt. se projevuje i v pohybu
- vznikají již typické ženské a mužské morfologické znaky
- u některých dochází k zhoršení koordinace (odraz v obratnostních dovednostech, pohyby jsou nekoordinované, klátivé)
- zhoršuje se schopnost přesnosti a plynulosti pohybu
- často nepřiměřená kontrakce svalů antagonních (strnulost pohybu)
- pubescent je motoricky neklidný, časté jsou neuvědomělé pohyby, stále zaměstnává ruce, charakteristická je pro ně tzv. nemotivovaná tělesná činnost
- ke konci pubescence specifická mužská a ženská motorika
- u dívek = převládá zaoblenost, plynulost v přechodech mezi jednotlivými fázemi pohybu i mezi jednotlivými pohybovými celky
- u chlapců = větší síla, pohyby nejsou však tak plynulé
- důležité působení tělocvikáře, přitáhnout je k nějaké činnosti, nějak je zaujmout
Období hebetické (15- 30 let)
- výrazné rozdíly mezi motorikou chlapců a děvčat (rozdíly jsou dány anatomickými, funkčními a psychickými odlišnostmi)
- u běžné populace mají ženy nižší výkonnost než muži téhož věku
- u žen lepší projev ohebnosti
Postpubescence- 15- 20 let
- 15- 18 let = starší školní věk (jedinci nejsou ještě plně fyzicky vyvinuti)
- od 16 let vrchol motorické aktivity, lze rozvíjet i speciální trénovanost
- od 14 se vývoj síly zrychluje a po 18 se zpomaluje
- ve 20 letech již typické znaky mužské motoriky
- ke konci dochází k nejvyššímu rozvoji rychlostních a obratnostních schopností
Období mecítma- 20- 30 let
- muž dosahuje nejvyšší úrovně základních pohybových schopností, vysoká sportovní výkonnost
- optimální předpoklady pro získání nejvyšší úrovně silových a vytrvalostních schopností
- také ohebnost,pak ale tato schopnost pozvolně klesá
- nerovnoměrnost a překotnost v růstu kostry a svalstva, kt. se projevuje i v pohybu
- vznikají již typické ženské a mužské morfologické znaky
- u některých dochází k zhoršení koordinace (odraz v obratnostních dovednostech, pohyby jsou nekoordinované, klátivé)
- zhoršuje se schopnost přesnosti a plynulosti pohybu
- často nepřiměřená kontrakce svalů antagonních (strnulost pohybu)
- pubescent je motoricky neklidný, časté jsou neuvědomělé pohyby, stále zaměstnává ruce, charakteristická je pro ně tzv. nemotivovaná tělesná činnost
- ke konci pubescence specifická mužská a ženská motorika
- u dívek = převládá zaoblenost, plynulost v přechodech mezi jednotlivými fázemi pohybu i mezi jednotlivými pohybovými celky
- u chlapců = větší síla, pohyby nejsou však tak plynulé
- důležité působení tělocvikáře, přitáhnout je k nějaké činnosti, nějak je zaujmout
Období hebetické (15- 30 let)
- výrazné rozdíly mezi motorikou chlapců a děvčat (rozdíly jsou dány anatomickými, funkčními a psychickými odlišnostmi)
- u běžné populace mají ženy nižší výkonnost než muži téhož věku
- u žen lepší projev ohebnosti
Postpubescence- 15- 20 let
- 15- 18 let = starší školní věk (jedinci nejsou ještě plně fyzicky vyvinuti)
- od 16 let vrchol motorické aktivity, lze rozvíjet i speciální trénovanost
- od 14 se vývoj síly zrychluje a po 18 se zpomaluje
- ve 20 letech již typické znaky mužské motoriky
- ke konci dochází k nejvyššímu rozvoji rychlostních a obratnostních schopností
Období mecítma- 20- 30 let
- muž dosahuje nejvyšší úrovně základních pohybových schopností, vysoká sportovní výkonnost
- optimální předpoklady pro získání nejvyšší úrovně silových a vytrvalostních schopností
- také ohebnost,pak ale tato schopnost pozvolně klesá
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)