Regenerace sil je biologický a společenský proces, který má za úkol vyrovnat a obnovit reverzibilní pokles funkčních schopností organizmu a jednotlivých orgánů. Regenerace je také významnou prevencí poškození z přetížení.
Regenerace je zabezpečována řadou činnosti člověka, které mají odstraňovat únavu a obnovovat schopnost vypořádat se úspěšně s novou zátěží.
Regenerace sil dosud byla a je vázána především na výkonnostní sportovce, kteří směřují svůj tréninkový proces k co nejlepšímu umístění v soutěži. Zde regenerace sil je prostředkem přípravy na sportovní výkon.
Chtěl bych také upozornit na obrácenou situaci, kdy sport by měl být prostředkem regenerace sil běžného člověk. Sportovně – rekreační aktivity by měly být navyklou součástí denního režimu, která se podílí na odstranění pracovní a jiné duševní a fyzické únavy.
REGENERACE SIL VÝKONNOSTNÍCH SPORTOVCŮ
Úkolem regenerace sil je odstraňovat příčiny únavy. Sportovcům se doporučuje:
• rozumně regulovat tréninkovou tělesnou zátěž, střídat zátěž s odpočinkem, věnovat dostatek času odpočinkové fázi
• nevěnovat se pouze sportu, dostatek času věnovat jiným činnostem, zálibám, hudbě, výtvarnému umění
• naučit se a používat tělesné a duševní uvolnění (relaxaci) – sugesce, autosugesce, jóga, tai-či apod.
• dostatek spánku
• dostatek tekutin, rozumně se stravovat podle potřeb organizmu
• včas odhalovat a řešit zdravotní problémy (průběžné a pravidelně sledovat zdravotní stav, preventivní prohlídky)
• včas odhalovat a řešit psycho-sociální problémy (průběžně sledovat sportovce, komunikovat se sportovcem, zajímat se o jeho společenské potřeby a zájmy)
• využívat fyzioterapeutické procedury (masáže – viz. zvl. kapitola č. 14, voda, chlad, teplo)
SUPLEMENTACE KREATINU
Některé zdroje přinášejí informace o fyziologické funkci kreatinu v energetickém metabolismu svalových buněk. Kreatin se normálně nalézá také v srdeční svalovině, mozku, varlatech.
Mnohé předložené práce dokládají příznivý vliv na regeneraci energetických zdrojů ve svalu při současném sprinterském nebo silově odporovém tréninku. Uvádějí, že lze prodloužit trvání supramaximálně intenzivních výkonů - rychlostní, sprinterské a opakované silové výkony s maximálním úsilím, které trvají minimálně 6-15 a maximálně 60 vteřin (plavání, běh, hokej, fotbal). Nepředpokládá se pozitivní efekt na maximální silové výkony, trvající asi do 6-15 vteřin. Zvyšuje se také množství svalové hmoty. Větší efekt je u mužů než u žen.
V medicíně se užívá jako lék: Creatinolfosfatum natricum (Neoton) jako přídavek do perfúzních kardioplegických roztoků (3g/l roztoku) s pozitivním vlivem na zachování integrity buněčných membrán, tj. určitým kardioprotektivním účinkem. Zkouší se aplikace při akutním IM, nestabilní ICHS, před koronární angioplastikou. Negativní účinky: hypotenze při rychlé aplikaci. Dávkování: 2 g bolus za kontroly TK a pak 4 g/h po dobu 2 h i.v., pak 2x denně 2 g i.v.
Mnohé předložené práce dokládají příznivý vliv na regeneraci energetických zdrojů ve svalu při současném sprinterském nebo silově odporovém tréninku. Uvádějí, že lze prodloužit trvání supramaximálně intenzivních výkonů - rychlostní, sprinterské a opakované silové výkony s maximálním úsilím, které trvají minimálně 6-15 a maximálně 60 vteřin (plavání, běh, hokej, fotbal). Nepředpokládá se pozitivní efekt na maximální silové výkony, trvající asi do 6-15 vteřin. Zvyšuje se také množství svalové hmoty. Větší efekt je u mužů než u žen.
V medicíně se užívá jako lék: Creatinolfosfatum natricum (Neoton) jako přídavek do perfúzních kardioplegických roztoků (3g/l roztoku) s pozitivním vlivem na zachování integrity buněčných membrán, tj. určitým kardioprotektivním účinkem. Zkouší se aplikace při akutním IM, nestabilní ICHS, před koronární angioplastikou. Negativní účinky: hypotenze při rychlé aplikaci. Dávkování: 2 g bolus za kontroly TK a pak 4 g/h po dobu 2 h i.v., pak 2x denně 2 g i.v.
Materiály
Nejčastěji využíváme materiály komerčně vyráběné přímo k tomuto účelu. Můžeme však s výhodou využít mnohdy i běžných medicinálních materiálů.
Jako adhezívní lepivá vrstva bývá používán oxid zinečnatý, kaučuk nebo polyakryláty.
Neelastické materiály jsou nejčastěji bavlněné, často bývá využit i jiný materiál jako je hedvábí (zejména u hypoalergenních) nebo syntetický materiál. Nároky jsou kladeny na dobrou adhezi a pevnost v tahu. Materiál by měl být prodyšný a odolný proti vodě. K impregnaci se používá kaučukových resp.latexových bazí. Páska má být dobře trhatelná v podélném i příčném směru. Některé pásky jsou opatřeny okrajovým vroubkováním pro snadné trhání (v běžné praxi při ošetření nestříháme ale trháme jednotlivé segmenty).
Elastické materiály jsou protažitelné v podélném nebo v podélném a příčném směru. Základem bývá bavlněná nebo kombinovaná tkanina. Elasticita se pohybuje v rozmezí 30-60%. Podtape je většinou syntetický materiál - polyamid, polyester někdy v kombinaci s bavlnou. Kohezívní obvazy nepřilnou ke kůži ani k ochlupení, přilnou pouze samy k sobě a mohou mít až 100% eleasticitu. Materiály k podložení promiňujících částí jsou většinou na syntetické bazi polyesterů a latexu.
Jako adhezívní lepivá vrstva bývá používán oxid zinečnatý, kaučuk nebo polyakryláty.
Neelastické materiály jsou nejčastěji bavlněné, často bývá využit i jiný materiál jako je hedvábí (zejména u hypoalergenních) nebo syntetický materiál. Nároky jsou kladeny na dobrou adhezi a pevnost v tahu. Materiál by měl být prodyšný a odolný proti vodě. K impregnaci se používá kaučukových resp.latexových bazí. Páska má být dobře trhatelná v podélném i příčném směru. Některé pásky jsou opatřeny okrajovým vroubkováním pro snadné trhání (v běžné praxi při ošetření nestříháme ale trháme jednotlivé segmenty).
Elastické materiály jsou protažitelné v podélném nebo v podélném a příčném směru. Základem bývá bavlněná nebo kombinovaná tkanina. Elasticita se pohybuje v rozmezí 30-60%. Podtape je většinou syntetický materiál - polyamid, polyester někdy v kombinaci s bavlnou. Kohezívní obvazy nepřilnou ke kůži ani k ochlupení, přilnou pouze samy k sobě a mohou mít až 100% eleasticitu. Materiály k podložení promiňujících částí jsou většinou na syntetické bazi polyesterů a latexu.
Pracovní postup
Poloha pacienta
Většinou se tape nakládá v neutrální poloze příslušného kloubu. Před zahájením vlastního postupu pacienta uvedeme do vhodné polohy, která zajisti dobrý přístup k ošetřované oblasti. Tato oblast musí být nejen volná k práci lékaře, ale též příjemná pro ošetřovaného. Využíváme podkládání a opory končetin.
Kožní kryt
Nejprve je třeba připravit ošetřovanou oblast. Zkontrolujeme kůži, zda není postižena, očistime ji a pokud je mastnější, je vhodné ji lehce odmastit benzínem. U pacientů s výraznějším ochlupením doporučujeme lokální epilaci (oholení), což usnadní především pozdější snímání tapu.V případě epilace nezapomenout dezinfikovat kožní povrch. Dalším krokem je aplikace speciálního lepidla pod tape. Lepidlo má hned několik funkcí. Sníží iritaci a riziko alergizace kůže, sníží rizika lokální kožní infekce, zvýší adhezi tapu ke kožnímu povrchu, usnadní naložení neadhezívních materiálů - podtape - na kožní povrch. Při snímání tapu později dochází k odtržení v rozhraní tape - lepidlo a výrazně se šetří kůže a snižuje epilace.
Zkontrolujeme, zdali na místech distálně od budoucího tapu se nenacházejí předměty, které by při drobné venostáze pod tapem mohly působit strangulačně (prstýnky, těsné řetízky. apod.).
Dalším krokem je naložení kotvících tahů. Ty probíhají zpravidla cirkulárně po okrajích. Důležité je jejich volné přiložení na kůži, přitažení by mohlo vést k pozdější strangulaci tapované oblasti. Dalším krokem je podložení promiňujících okrajů.V případě nepodložení dochází v zátěži ke zvýšené tlakové sile proti tuhé promiňující struktuře a ke hmoždění měkkých tkání nad kostěnými povrchy. Obložíme-li tyto struktury, rozložíme tlak tapu na ohroženou oblast rovnoměrně, respektive přeneseme jej i do okolí. K tomuto účelu se hodí velmi dobře tužší pěnová guma. Podkládat budeme i místa kde předpokládáme zvýšené riziko iritace kůže frikčními mechanizmy. V tomto případě aplikujeme na kůži rizikového místa vrstvu vazelíny nebo indiferentního mastného krému, který překryjeme měkkým mulem. Obdobným způsobem postupujeme při cílené lokální aplikaci léčiv.
Většinou se tape nakládá v neutrální poloze příslušného kloubu. Před zahájením vlastního postupu pacienta uvedeme do vhodné polohy, která zajisti dobrý přístup k ošetřované oblasti. Tato oblast musí být nejen volná k práci lékaře, ale též příjemná pro ošetřovaného. Využíváme podkládání a opory končetin.
Kožní kryt
Nejprve je třeba připravit ošetřovanou oblast. Zkontrolujeme kůži, zda není postižena, očistime ji a pokud je mastnější, je vhodné ji lehce odmastit benzínem. U pacientů s výraznějším ochlupením doporučujeme lokální epilaci (oholení), což usnadní především pozdější snímání tapu.V případě epilace nezapomenout dezinfikovat kožní povrch. Dalším krokem je aplikace speciálního lepidla pod tape. Lepidlo má hned několik funkcí. Sníží iritaci a riziko alergizace kůže, sníží rizika lokální kožní infekce, zvýší adhezi tapu ke kožnímu povrchu, usnadní naložení neadhezívních materiálů - podtape - na kožní povrch. Při snímání tapu později dochází k odtržení v rozhraní tape - lepidlo a výrazně se šetří kůže a snižuje epilace.
Zkontrolujeme, zdali na místech distálně od budoucího tapu se nenacházejí předměty, které by při drobné venostáze pod tapem mohly působit strangulačně (prstýnky, těsné řetízky. apod.).
Dalším krokem je naložení kotvících tahů. Ty probíhají zpravidla cirkulárně po okrajích. Důležité je jejich volné přiložení na kůži, přitažení by mohlo vést k pozdější strangulaci tapované oblasti. Dalším krokem je podložení promiňujících okrajů.V případě nepodložení dochází v zátěži ke zvýšené tlakové sile proti tuhé promiňující struktuře a ke hmoždění měkkých tkání nad kostěnými povrchy. Obložíme-li tyto struktury, rozložíme tlak tapu na ohroženou oblast rovnoměrně, respektive přeneseme jej i do okolí. K tomuto účelu se hodí velmi dobře tužší pěnová guma. Podkládat budeme i místa kde předpokládáme zvýšené riziko iritace kůže frikčními mechanizmy. V tomto případě aplikujeme na kůži rizikového místa vrstvu vazelíny nebo indiferentního mastného krému, který překryjeme měkkým mulem. Obdobným způsobem postupujeme při cílené lokální aplikaci léčiv.
Postavení končetiny
Většinu obvazů přikládáme v neutrální pozici kloubu. Postavení může modifikovat i výsledný efekt tapu - omezení hybnosti je výraznější na straně opačné, nežli ke které je odklonění v kloubu při zvolené pozici.
Naložení podtape
Základními většinou cirkulárními tůrami (již v korektním postavení končetiny) přikládáme materiál, který má za účel chránit kůži nebo šetrně elasticky zvýšit kompresi ošetřované oblasti. Používáme tenký molitan, netkané měkké textilie, adhezívní elastické materiály nebo kohezívní obinadla (nepřilnou ke kůži, ale pouze samy k sobě).
Tahové pruhy
Přikládáme ve směru postižených struktur, respektive struktur, které mají být odlehčeny. Měly by navazovat na kotvící tahy. Jedná se o základní konstrukci tapu, která zajistí funkční efekt (odlehčení poraněné krajiny, omezení krajní polohy, změnu biomechaniky tejpované oblasti).
Zajišťovací pásky
Nemají cirkulární charakter, jsou kratší délky, mají za úkol dobře fixovat tahové pruhy, zabránit jejich uvolnění nebo posunu v zátěži. Dbáme na to, aby nebyly nakládány pod tahem a aby výsledný obvaz neškrtil.
Doplňkové tahy
Těmito tahy, které mají většinou charakter v prostoru procházející spojky (uzdičky) mezi opačnými póly tapu, výrazně omezujeme rozsah pohybu - resp. přesně jej limitujeme (vymezujeme).
Krycí materiál přikládáme méně často, většinou v případě předpokladu dlouhodobějšího ponechání tapu, jako ochranu před znečištěním.
Doba naložení
Je různá. Ve sportovně medicínské praxi se setkáváme nejčastěji pouze s krátkodobým přiložením na dobu sportovního výkonu (tréninkové jednotky závodu). Z kurativních důvodů může být obvaz naložen déle - většinou několik dní. V indikovaných případech i několik týdnů. V případě dlouhodobého naložení je však nutno pacienta pečlivě poučit a pravidelně tape kontrolovat.
Snímání tapu
Ke snímání užíváme nůžky s tupým hrotem nebo speciální nůž na tape. Kulatou špičku nůžek nebo nože doporučujeme potřít vazelínou, která zajistí hladký posun po kůži a omezí riziko jejího poranění. Po podélném prostřižení film lepidla zaručí hladké oddělení obvazu od kůže bez jejího poškození, respektive bolestivé epilace. Zbytky lepidla a adhezívní vrstvy náplastí odstraníme benzínem. Dále se doporučuje po běžném omytí kůži promazat běžným ochranným krémem nebo tělovým mlékem.
Indikace k neprodlenému sejmutí tapu
Bolestivost narůstající po naložení tapu. Otok objevující se distálně od naloženého tapu stejně jako změna barvy kůže (zbělení nebo lividní až fialový nádech), neurologické komplikace jako parestézie, hypestézie, pocit mrtvění končetiny, výjimečně poruchy hybnosti. O brzském odstranění budeme uvažovat i v případě promočení obvazu.
Rehabilitace
Naložená náplasťová fixace neznemožňuje rehabilitační péči o pacienta. Kromě cílené léčebné pohybové aktivity je možno aplikovat i některé fyzikální léčebné metody zaměřené na urychlení hojení a normalizaci stavu.
Závěr
Metoda náplasťové fixace při lege artis použití urychluje hojení, snižuje bolestivost, zabraňuje přetížení ošetřené krajiny nadlimitním rozsahem pohybu. Zlepšuje žilní návrat a lymfatickou drenáž. Masážním efektem urychluje vstřebávání otoků a hematomů. V některých indikacích nemá terapeutický ekvivalent, jindy ji z indikačního pole vytlačují individuálně či sériově vyráběné ortézy s obdobným indikačním spektrem.
Naložení podtape
Základními většinou cirkulárními tůrami (již v korektním postavení končetiny) přikládáme materiál, který má za účel chránit kůži nebo šetrně elasticky zvýšit kompresi ošetřované oblasti. Používáme tenký molitan, netkané měkké textilie, adhezívní elastické materiály nebo kohezívní obinadla (nepřilnou ke kůži, ale pouze samy k sobě).
Tahové pruhy
Přikládáme ve směru postižených struktur, respektive struktur, které mají být odlehčeny. Měly by navazovat na kotvící tahy. Jedná se o základní konstrukci tapu, která zajistí funkční efekt (odlehčení poraněné krajiny, omezení krajní polohy, změnu biomechaniky tejpované oblasti).
Zajišťovací pásky
Nemají cirkulární charakter, jsou kratší délky, mají za úkol dobře fixovat tahové pruhy, zabránit jejich uvolnění nebo posunu v zátěži. Dbáme na to, aby nebyly nakládány pod tahem a aby výsledný obvaz neškrtil.
Doplňkové tahy
Těmito tahy, které mají většinou charakter v prostoru procházející spojky (uzdičky) mezi opačnými póly tapu, výrazně omezujeme rozsah pohybu - resp. přesně jej limitujeme (vymezujeme).
Krycí materiál přikládáme méně často, většinou v případě předpokladu dlouhodobějšího ponechání tapu, jako ochranu před znečištěním.
Doba naložení
Je různá. Ve sportovně medicínské praxi se setkáváme nejčastěji pouze s krátkodobým přiložením na dobu sportovního výkonu (tréninkové jednotky závodu). Z kurativních důvodů může být obvaz naložen déle - většinou několik dní. V indikovaných případech i několik týdnů. V případě dlouhodobého naložení je však nutno pacienta pečlivě poučit a pravidelně tape kontrolovat.
Snímání tapu
Ke snímání užíváme nůžky s tupým hrotem nebo speciální nůž na tape. Kulatou špičku nůžek nebo nože doporučujeme potřít vazelínou, která zajistí hladký posun po kůži a omezí riziko jejího poranění. Po podélném prostřižení film lepidla zaručí hladké oddělení obvazu od kůže bez jejího poškození, respektive bolestivé epilace. Zbytky lepidla a adhezívní vrstvy náplastí odstraníme benzínem. Dále se doporučuje po běžném omytí kůži promazat běžným ochranným krémem nebo tělovým mlékem.
Indikace k neprodlenému sejmutí tapu
Bolestivost narůstající po naložení tapu. Otok objevující se distálně od naloženého tapu stejně jako změna barvy kůže (zbělení nebo lividní až fialový nádech), neurologické komplikace jako parestézie, hypestézie, pocit mrtvění končetiny, výjimečně poruchy hybnosti. O brzském odstranění budeme uvažovat i v případě promočení obvazu.
Rehabilitace
Naložená náplasťová fixace neznemožňuje rehabilitační péči o pacienta. Kromě cílené léčebné pohybové aktivity je možno aplikovat i některé fyzikální léčebné metody zaměřené na urychlení hojení a normalizaci stavu.
Závěr
Metoda náplasťové fixace při lege artis použití urychluje hojení, snižuje bolestivost, zabraňuje přetížení ošetřené krajiny nadlimitním rozsahem pohybu. Zlepšuje žilní návrat a lymfatickou drenáž. Masážním efektem urychluje vstřebávání otoků a hematomů. V některých indikacích nemá terapeutický ekvivalent, jindy ji z indikačního pole vytlačují individuálně či sériově vyráběné ortézy s obdobným indikačním spektrem.
Indikace a Kontraindikace
Indikace
Teprve na základě co možno nejexaktněji stanovené diagnózy se rozhodujeme pro náplasťovou fixaci. Je vhodná pro lehká poranění svalů - přetížení, distenze, parciální ruptury a drobné hematomy.U vazů a šlach je metoda vhodná pro distenze, parciální ruptury, výjimečně pro izolované kompletní ruptury drobných vazů. Dále ji s výhodou využijeme u tendinitid a tendovaginitid. Mnohdy zvládneme touto technikou i úporné úponové bolesti. Subluxační postavení s následným poraněním kloubního pouzdra, výjimečně reponované kompletní luxace drobných kloubů, chronická instabilita nebo hyperlaxita. Metoda je využitelná i při přechodu z rigidní fixace (sádra, dlaha) na zátěž běžnou aktivitou. Je vhodná i při chronických a degeneratívních postiženích - počínající osteoartróza, svalová hypotrofie, chronická přetížení statickou nebo opakovanou dynamickou zátěží.
Kontraindikace
Nikdy nenakládáme tape u nejasné diagnózy. Jednoznačnou kontraindikací k naložení náplasťové fixace jsou závažná poranění. V případě svaloviny to jsou velké a kompletní ruptury, zejména v případech podezření na arteriální krvácení s rizikem rozvoje syndromu lože (compartiment sy). Závažná poranění kloubů, hemarthros, nereponované dislokační úrazy, kompletní ligamentózní léze, poranění velkých šlach. Jakékoli zlomeniny nosných kostí a dislokované zlomeniny drobných kostí. Akutně probíhající zánětlivé změny septické i aseptické (dna) zejména s výrazným nitrokloubním výpotkem. Stejně tak závažné formy artrózy a defekty chrupavek nosných kloubních ploch. Kontraindikací jsou i kožní onemocnění a poškození kožního krytu.
Teprve na základě co možno nejexaktněji stanovené diagnózy se rozhodujeme pro náplasťovou fixaci. Je vhodná pro lehká poranění svalů - přetížení, distenze, parciální ruptury a drobné hematomy.U vazů a šlach je metoda vhodná pro distenze, parciální ruptury, výjimečně pro izolované kompletní ruptury drobných vazů. Dále ji s výhodou využijeme u tendinitid a tendovaginitid. Mnohdy zvládneme touto technikou i úporné úponové bolesti. Subluxační postavení s následným poraněním kloubního pouzdra, výjimečně reponované kompletní luxace drobných kloubů, chronická instabilita nebo hyperlaxita. Metoda je využitelná i při přechodu z rigidní fixace (sádra, dlaha) na zátěž běžnou aktivitou. Je vhodná i při chronických a degeneratívních postiženích - počínající osteoartróza, svalová hypotrofie, chronická přetížení statickou nebo opakovanou dynamickou zátěží.
Kontraindikace
Nikdy nenakládáme tape u nejasné diagnózy. Jednoznačnou kontraindikací k naložení náplasťové fixace jsou závažná poranění. V případě svaloviny to jsou velké a kompletní ruptury, zejména v případech podezření na arteriální krvácení s rizikem rozvoje syndromu lože (compartiment sy). Závažná poranění kloubů, hemarthros, nereponované dislokační úrazy, kompletní ligamentózní léze, poranění velkých šlach. Jakékoli zlomeniny nosných kostí a dislokované zlomeniny drobných kostí. Akutně probíhající zánětlivé změny septické i aseptické (dna) zejména s výrazným nitrokloubním výpotkem. Stejně tak závažné formy artrózy a defekty chrupavek nosných kloubních ploch. Kontraindikací jsou i kožní onemocnění a poškození kožního krytu.
Psychika a Kožní kryt
Psychika
Většinou působí na psychiku velmi pozitivně pocit funkční stabilizace, schopnost vyšší nebo i plné a bezbolestné zátěže, umožnění dřívějšího nástupu do rehablilitační resp. sportovní aktivity. Důležité je též vědomí ochrany pohybového aparátu před dalším poškozením. Nelze opomenout ani velmi silný placebo efekt, zejména při „ autotape“, kdy naložená fixace sice nesplňuje žádnou ze základních podmínek správně naloženého tapu, ale jedině tato ( mnohdy až rituálně přesně prováděná) forma umožní sportovci plný výkon.
Daleko méně časté jsou negativní dopady tape na psychiku sportovce, zejména pro omezení pohybu a volnosti končetiny s pocitem zavzatosti a dyskomfortu z důvodu zamezení pohybu do krajní polohy tapované krajiny.
Překážkou naložení tape může být i pocit omezení možností osobní hygieny.
Kožní kryt
Vliv na kůži a podkoží je mechanický, termický a chemický.
Při naložení tapu dochází k lokálnímu zvýšení tlaku na kožní kryt. V místech kde hrozí v důsledku pohybu k vlnění až překládání náplasťové fixace, stejně jako v místě fyziologických prominencí zejména kostěných struktur, může dojít v plné zátěži i k mechanickému poškození kožního krytu. Nešetrným naložením tapu s vysokou adhezí k povrchu těla může dojít k též k porušení kožního krytu zejména snímáním při opakovaném použití. Dochází ke vzniku drobných trhlin zasahujících až do podkoží. Jejich patrnost se následně zvyšuje sekundární iritací. Opakovaným snímáním dochází též k odtrhávání povrchové ochranné hyperkeratotické vrstvy, stratum corneum se zeslabuje, v extrémních případech se obnažuje až stratum lucidum a dochází k prohlubování iritace kůže. Vysokou adhezí a nízkou prodyšnosti může dojít též k omezení evaporace a k lokálnímu přehřívání. Při naložení tapu dochází při funkčním zatížení k proměnnému tahu za kůži ve směrech souhlasných s povrchem těla. Dochází takto k mechanickému rozevírání kožních pórů a zvýšené prostupnosti kožního krytu. Tímto principem lze též vysvětlit i zvýšenou účinnost lokálních aplikací medikamentů pod tape. Obdobným mechanizmem může docházet k pronikání chemických látek z adhezívní vrstvy do podkoží. Navíc překrytí povrchu zamezí možnost běžného odstraňování škodlivin z kožního povrchu. Může dojít k lokálnímu podráždění až k alergizaci. Dalším faktorem, který je nutno brát v úvahu je pocení. Pot vylučovaný kůží pod adhezívní obvaz snižuje jeho přilnavost a klesá fixační schopnosti celého obvazu. Může dojít až k maceraci kůže stagnací potu pod fixací.
Většinou působí na psychiku velmi pozitivně pocit funkční stabilizace, schopnost vyšší nebo i plné a bezbolestné zátěže, umožnění dřívějšího nástupu do rehablilitační resp. sportovní aktivity. Důležité je též vědomí ochrany pohybového aparátu před dalším poškozením. Nelze opomenout ani velmi silný placebo efekt, zejména při „ autotape“, kdy naložená fixace sice nesplňuje žádnou ze základních podmínek správně naloženého tapu, ale jedině tato ( mnohdy až rituálně přesně prováděná) forma umožní sportovci plný výkon.
Daleko méně časté jsou negativní dopady tape na psychiku sportovce, zejména pro omezení pohybu a volnosti končetiny s pocitem zavzatosti a dyskomfortu z důvodu zamezení pohybu do krajní polohy tapované krajiny.
Překážkou naložení tape může být i pocit omezení možností osobní hygieny.
Kožní kryt
Vliv na kůži a podkoží je mechanický, termický a chemický.
Při naložení tapu dochází k lokálnímu zvýšení tlaku na kožní kryt. V místech kde hrozí v důsledku pohybu k vlnění až překládání náplasťové fixace, stejně jako v místě fyziologických prominencí zejména kostěných struktur, může dojít v plné zátěži i k mechanickému poškození kožního krytu. Nešetrným naložením tapu s vysokou adhezí k povrchu těla může dojít k též k porušení kožního krytu zejména snímáním při opakovaném použití. Dochází ke vzniku drobných trhlin zasahujících až do podkoží. Jejich patrnost se následně zvyšuje sekundární iritací. Opakovaným snímáním dochází též k odtrhávání povrchové ochranné hyperkeratotické vrstvy, stratum corneum se zeslabuje, v extrémních případech se obnažuje až stratum lucidum a dochází k prohlubování iritace kůže. Vysokou adhezí a nízkou prodyšnosti může dojít též k omezení evaporace a k lokálnímu přehřívání. Při naložení tapu dochází při funkčním zatížení k proměnnému tahu za kůži ve směrech souhlasných s povrchem těla. Dochází takto k mechanickému rozevírání kožních pórů a zvýšené prostupnosti kožního krytu. Tímto principem lze též vysvětlit i zvýšenou účinnost lokálních aplikací medikamentů pod tape. Obdobným mechanizmem může docházet k pronikání chemických látek z adhezívní vrstvy do podkoží. Navíc překrytí povrchu zamezí možnost běžného odstraňování škodlivin z kožního povrchu. Může dojít k lokálnímu podráždění až k alergizaci. Dalším faktorem, který je nutno brát v úvahu je pocení. Pot vylučovaný kůží pod adhezívní obvaz snižuje jeho přilnavost a klesá fixační schopnosti celého obvazu. Může dojít až k maceraci kůže stagnací potu pod fixací.
Oběhový systém
Pohyb kožního povrchu současně s naloženým tapem má podobný efekt jako klasická masáž - zvyšuje prokrvení podkoží, zlepšuje i lokální lymfatickou cirkulaci.
Tohoto efektu využijeme zejména při resorbci otoků a hematomů a k urychlení hojení.
Tento efekt je velmi důležitý, při ošetření potraumatických stavů, kdy doprovodně dochází vždy k určitému současnému poranění cévního a lymfatického systému.
Masážní efekt se rovněž spolupodílí na zvýšené resobci léčiv (ale i škodlivin) z kožního povrchu.
Po naložení tapu dochází při pohybu ke změnám obvodu ošetřené oblasti a v tomto důsledku k měnícímu se tlaku pod naloženou náplasťovou fixací.
Při svalové aktivitě dochází ke střídavým tlakovým změnám v celé cirkulárně bandážované oblasti a tím i současně změnám zevního tlaku na stěny cév a k výraznému posílení svalové pumpy a zlepšení lymfodrenáže.
Tohoto efektu využijeme zejména při resorbci otoků a hematomů a k urychlení hojení.
Tento efekt je velmi důležitý, při ošetření potraumatických stavů, kdy doprovodně dochází vždy k určitému současnému poranění cévního a lymfatického systému.
Masážní efekt se rovněž spolupodílí na zvýšené resobci léčiv (ale i škodlivin) z kožního povrchu.
Po naložení tapu dochází při pohybu ke změnám obvodu ošetřené oblasti a v tomto důsledku k měnícímu se tlaku pod naloženou náplasťovou fixací.
Při svalové aktivitě dochází ke střídavým tlakovým změnám v celé cirkulárně bandážované oblasti a tím i současně změnám zevního tlaku na stěny cév a k výraznému posílení svalové pumpy a zlepšení lymfodrenáže.
TAPING
Taping je fixace postižené struktury pomocí náplasťových tahů. Jedná se o metodu velmi starou, jejíž kořeny spadají do období starého Egypta. Precizní způsob balení mumií nám ukazuje dokonalost tehdejší bandážovací techniky.
Metodu používal i Hippokrates k fixaci zlomenin za současného dlahování. Od roku 1892, kdy byla vynalezena leukoplast se setkáváme již se soudobými fixačními technikami. Poprvé byly popsány A. Hoffou.v Německu a newyorkským chirurgem V.P. Gibneyem. V roce 1930 vychází v Mnichově první atlas fixačních technik pomocí náplastí.
Náplasťová fixace tvoří přechod mezi lehkou elastickou bandáží a rigidní sádrovou fixací. Pevnost tapu může být modifikována - závisí na způsobu naložení a na použitém materiálu. Metoda je velmi často využívána ve sportovní medicíně. Je široce rozšířena a tape je nakládán nejen lékaři, ale i maséry, trenéry a často i samotnými sportovci - mnohdy bez hlubších znalostí principů této techniky. Panuje všeobecná představa, že taping je metodou odlehčující pohybový aparát. Vliv na lidský organizmus a tím pádem i efekt naložené bandáže je však mnohem komplexnější.
Práce předkládá shrnutí mechanizmů působení na lidský organizmus a zamýšlí se nad indikacemi tapingu.
Metodu používal i Hippokrates k fixaci zlomenin za současného dlahování. Od roku 1892, kdy byla vynalezena leukoplast se setkáváme již se soudobými fixačními technikami. Poprvé byly popsány A. Hoffou.v Německu a newyorkským chirurgem V.P. Gibneyem. V roce 1930 vychází v Mnichově první atlas fixačních technik pomocí náplastí.
Náplasťová fixace tvoří přechod mezi lehkou elastickou bandáží a rigidní sádrovou fixací. Pevnost tapu může být modifikována - závisí na způsobu naložení a na použitém materiálu. Metoda je velmi často využívána ve sportovní medicíně. Je široce rozšířena a tape je nakládán nejen lékaři, ale i maséry, trenéry a často i samotnými sportovci - mnohdy bez hlubších znalostí principů této techniky. Panuje všeobecná představa, že taping je metodou odlehčující pohybový aparát. Vliv na lidský organizmus a tím pádem i efekt naložené bandáže je však mnohem komplexnější.
Práce předkládá shrnutí mechanizmů působení na lidský organizmus a zamýšlí se nad indikacemi tapingu.
Pohybový aparát a Nervový systém
Pohybový aparát
Pohybový aparát - konkrétně svaly, šlachy, vazy, klouby a kosti jsou základním cílovým systémem efektu tapingu. Účelem vhodně naložené bandáže je maximálně odlehčit, podepřít a ochránit definovanou strukturu. Tape přebírá část silových nároků na bandážovanou oblast, modifikuje biomechaniku a především omezuje cíleně rozsah krajních pohybů. Omezením krajních poloh urychluje i dohojení poraněných struktur. U volných kloubů zamezuje pohybu do extrémních, mnohdy až subluxačních poloh. Řídíme se zásadou zvyšovat stabilitu se zachováním mobility - funkce ošetřené oblasti. Zachování funkce a zatížitelnosti je hlavním motivem pro užívání tape. Zjednodušeně můžeme říct, že z hlediska na pohybového aparátu je funkce tape limitována zejména fyzikálními zákony a rozložením vektorů sil.
Nervový systém
Nervový systém hraje neméně důležitou úlohu v působení tapu na organizmus. Modifikace inervace, zejména proprioceptivní podstatným způsobem zvyšuje „ zájem“ CNS o oblast s naloženou fixací. Trvalé dráždění exteroreceptorů náplastí vyvolá senzorické vzruchy v aferentních neuronech jdoucích do zadních provazců. Interneurony zde vybaví vzruchy v motoneuronech jednoho či více segmentů a dojde k určité reflexní odpovědi. Trvání podnětů pak vede k tonické reflexní odpovědi. Zvýšení svalového tonu je reflexní činnost na úrovni míchy. Jeho zvýšení vede ke zpevnění sledované oblasti a k vyšší připravenosti k reakci na nenadálý - zejména nociceptivní podnět.
Pohybový aparát - konkrétně svaly, šlachy, vazy, klouby a kosti jsou základním cílovým systémem efektu tapingu. Účelem vhodně naložené bandáže je maximálně odlehčit, podepřít a ochránit definovanou strukturu. Tape přebírá část silových nároků na bandážovanou oblast, modifikuje biomechaniku a především omezuje cíleně rozsah krajních pohybů. Omezením krajních poloh urychluje i dohojení poraněných struktur. U volných kloubů zamezuje pohybu do extrémních, mnohdy až subluxačních poloh. Řídíme se zásadou zvyšovat stabilitu se zachováním mobility - funkce ošetřené oblasti. Zachování funkce a zatížitelnosti je hlavním motivem pro užívání tape. Zjednodušeně můžeme říct, že z hlediska na pohybového aparátu je funkce tape limitována zejména fyzikálními zákony a rozložením vektorů sil.
Nervový systém
Nervový systém hraje neméně důležitou úlohu v působení tapu na organizmus. Modifikace inervace, zejména proprioceptivní podstatným způsobem zvyšuje „ zájem“ CNS o oblast s naloženou fixací. Trvalé dráždění exteroreceptorů náplastí vyvolá senzorické vzruchy v aferentních neuronech jdoucích do zadních provazců. Interneurony zde vybaví vzruchy v motoneuronech jednoho či více segmentů a dojde k určité reflexní odpovědi. Trvání podnětů pak vede k tonické reflexní odpovědi. Zvýšení svalového tonu je reflexní činnost na úrovni míchy. Jeho zvýšení vede ke zpevnění sledované oblasti a k vyšší připravenosti k reakci na nenadálý - zejména nociceptivní podnět.
CHRONICKÁ POŠKOZENÍ
Měkké struktury pohybového aparátu
Tato chronická poškození jsou většinou ve formě subchronického až chronického zánětu poškozené struktury, který se projevuje dlouhodobou (měsíce, roky) bolestí (na rozdíl od akutního zánětu, který se projevuje otokem a zvýšeným prokrvením a teplotou).
Rozsah:
• chronické záněty vazů a šlach svalů (tendinitis, peritendinitis, myositis)
• chronické záněty tíhových váčků (bursitis)
• chronické záněty úponů šlach na kosti (entezopatia, inzertionitis, tenoperiostitis periostosis) např.: kalcifikace a osifikace hematomu v hloubce svalu po jeho poranění nárazem (myositis ossificans) např. po srážce se soupeřem ve fotbalu apod. a následném pokračování svalové činnosti (stav zhoršuje také masáž a prohřívání)
• úpony dlouhých natahovačů prstů ruky a zápěstí na zevní nadkloubní hrbol pažní kosti ("tenisový loket"; držení tenisové rakety při úderech backhand)
• šlacha kvadricepsu stehna (patelární vaz) a její úpon na drsnatinu holenní kosti ("skokanské koleno", basketbalisti; výskoky a doskoky; extenze kolenního kloubu)
• Achillova šlacha trojhlavého svalu lýtkového a její úpon na hrbol patní kosti, s možným vznikem osteofytu ("horní ostruha") (běžci, fotbalisti, skokani, basketbalisti, tenisti, hráči sqaush a další; výskoky, doskoky na špičky nohou, odrazy), atd...
Příčiny:
Vznikají v důsledku pokračujícího zatěžování již přetížených a akutně zanícených tkání a současného neléčení nebo nedostatečného léčení akutních poškození z přetížení.
používání dopingu, zvl. steroidních anabolik
Následky:
V případě šlach a vazů dochází k jejich nahrazování méněcennou jizevnatou vazivovou tkání (křehčí a méně pevná, zhrubělá) až k odumírání buněk - rozvoji nekrózy. Snadněji pak dojde k natržení či přetržení.
V případě úponů na kost dochází často v různé míře k jejich osifikaci - tvorbě osteofytů (ostruhy na patní kosti apod.), které pak mohou dráždit a poškozovat okolní měkké tkáně.
Tato chronická poškození jsou většinou ve formě subchronického až chronického zánětu poškozené struktury, který se projevuje dlouhodobou (měsíce, roky) bolestí (na rozdíl od akutního zánětu, který se projevuje otokem a zvýšeným prokrvením a teplotou).
Rozsah:
• chronické záněty vazů a šlach svalů (tendinitis, peritendinitis, myositis)
• chronické záněty tíhových váčků (bursitis)
• chronické záněty úponů šlach na kosti (entezopatia, inzertionitis, tenoperiostitis periostosis) např.: kalcifikace a osifikace hematomu v hloubce svalu po jeho poranění nárazem (myositis ossificans) např. po srážce se soupeřem ve fotbalu apod. a následném pokračování svalové činnosti (stav zhoršuje také masáž a prohřívání)
• úpony dlouhých natahovačů prstů ruky a zápěstí na zevní nadkloubní hrbol pažní kosti ("tenisový loket"; držení tenisové rakety při úderech backhand)
• šlacha kvadricepsu stehna (patelární vaz) a její úpon na drsnatinu holenní kosti ("skokanské koleno", basketbalisti; výskoky a doskoky; extenze kolenního kloubu)
• Achillova šlacha trojhlavého svalu lýtkového a její úpon na hrbol patní kosti, s možným vznikem osteofytu ("horní ostruha") (běžci, fotbalisti, skokani, basketbalisti, tenisti, hráči sqaush a další; výskoky, doskoky na špičky nohou, odrazy), atd...
Příčiny:
Vznikají v důsledku pokračujícího zatěžování již přetížených a akutně zanícených tkání a současného neléčení nebo nedostatečného léčení akutních poškození z přetížení.
používání dopingu, zvl. steroidních anabolik
Následky:
V případě šlach a vazů dochází k jejich nahrazování méněcennou jizevnatou vazivovou tkání (křehčí a méně pevná, zhrubělá) až k odumírání buněk - rozvoji nekrózy. Snadněji pak dojde k natržení či přetržení.
V případě úponů na kost dochází často v různé míře k jejich osifikaci - tvorbě osteofytů (ostruhy na patní kosti apod.), které pak mohou dráždit a poškozovat okolní měkké tkáně.
Poškození kloubů poškození kloubní chrupavky, artróza
Příčiny:
opakované dlouhodobé přetěžování kloubů sportovním tréninkem a soutěžemi
nedostatečná hydratace a nutrice měkkých částí kloubů (chrupavky, menisky, disky)
stavy po úrazech a nemocech kloubů
poruchy statiky a dynamiky kloubů v důsledku poruchy svalového aparátu (svalová dysbalance)
Poškození kostí
zánět kosti - např. osteitis pubis u fotbalistů a běžců
Příčiny: opakované přetěžování úponů adduktorů stehna
plíživé zlomeniny se mohou vyvíjet po delší dobu
Příčiny:
opakované vytrvalostní zátěže u běžců, basketbalistů, chodců (stehenní kosti, kosti bérce, nártní kosti)
oslabená struktura a pevnost kosti, např. po úraze, po dlouhodobější nečinnosti
používání dopingu - steroidní anabolika
opakované dlouhodobé přetěžování kloubů sportovním tréninkem a soutěžemi
nedostatečná hydratace a nutrice měkkých částí kloubů (chrupavky, menisky, disky)
stavy po úrazech a nemocech kloubů
poruchy statiky a dynamiky kloubů v důsledku poruchy svalového aparátu (svalová dysbalance)
Poškození kostí
zánět kosti - např. osteitis pubis u fotbalistů a běžců
Příčiny: opakované přetěžování úponů adduktorů stehna
plíživé zlomeniny se mohou vyvíjet po delší dobu
Příčiny:
opakované vytrvalostní zátěže u běžců, basketbalistů, chodců (stehenní kosti, kosti bérce, nártní kosti)
oslabená struktura a pevnost kosti, např. po úraze, po dlouhodobější nečinnosti
používání dopingu - steroidní anabolika
Svalová složka:
Síla (schopnost vyvinout mechanický tlak proti odporu – základní kontrakční vlastnost svalových vláken, celého svalu a svalových skupin),
Silový výkon (Pracovní výkon) - účelné vykonávání svalové práce v čase
Vytrvalost - schopnost pokračovat v pracovním výkonu v čase, i přes narůstající únavu. Z energeticko – metabolického pohledu ji lze rozlišit na vytrvalost v převážně aerobním výkonu a vytrvalost v převážně anaerobním výkonu.
Protažení nebo zkrácení svalů - rozsah kloubní pohyblivosti a celkové tělesné ohebnosti souvisí s délkou, příp. zkrácením, svalů). Velký svalový objem může omezit rozsah pohybu v kloubu.
Činnost svalů je spouštěna naší vůlí, řízena nervovými centry a je naprosto závislá na činnosti orgánů a systémů metabolické a transportní složky, na stavbě kostry.
Tělesné orgány a jejich funkce reagují na pohybovou zátěž, dochází v nich k okamžitým změnám. Přetížení je může poškodit (poranění a nemoci) a vést k jejich selhání. Slabý podnět je dostatečně nestimuluje. Opakovaným zatížením se orgány a systémy mohou přizpůsobit – dobře se adaptovat - upevňuje se zdatnost a zdraví. Nedostatek zátěže vede ke snížení míry adaptace (hypo- nebo desadaptace). Opakovaná nadměrná zátěž vede k poškození – maladaptaci.
Silový výkon (Pracovní výkon) - účelné vykonávání svalové práce v čase
Vytrvalost - schopnost pokračovat v pracovním výkonu v čase, i přes narůstající únavu. Z energeticko – metabolického pohledu ji lze rozlišit na vytrvalost v převážně aerobním výkonu a vytrvalost v převážně anaerobním výkonu.
Protažení nebo zkrácení svalů - rozsah kloubní pohyblivosti a celkové tělesné ohebnosti souvisí s délkou, příp. zkrácením, svalů). Velký svalový objem může omezit rozsah pohybu v kloubu.
Činnost svalů je spouštěna naší vůlí, řízena nervovými centry a je naprosto závislá na činnosti orgánů a systémů metabolické a transportní složky, na stavbě kostry.
Tělesné orgány a jejich funkce reagují na pohybovou zátěž, dochází v nich k okamžitým změnám. Přetížení je může poškodit (poranění a nemoci) a vést k jejich selhání. Slabý podnět je dostatečně nestimuluje. Opakovaným zatížením se orgány a systémy mohou přizpůsobit – dobře se adaptovat - upevňuje se zdatnost a zdraví. Nedostatek zátěže vede ke snížení míry adaptace (hypo- nebo desadaptace). Opakovaná nadměrná zátěž vede k poškození – maladaptaci.
AKUTNÍ POŠKOZENÍ
Tato poškození hrozí především při nadměrné a extrémní zátěži, v případech zdravotního oslabení nebo při potlačení ochranného mechanismu únavy.
Plíživá poškození struktur pohybového aparátu (mikrotraumata)
Rozsah:
• zlomeniny kostí (stehenní a holenní kosti, nártní a jiné kosti)
• akutní záněty úponů šlach na kostech dolních a horních končetin, na pánvi, na výběžcích obratlů ("entezitis")
• akutní záněty vazů a šlach (tendinitis)
• akutní záněty šlachových pochev (tendovaginitis)
• akutní záněty tíhových váčků (bursitis)
• akutní záněty kloubních pouzder (synovitis)
• akutní záněty svalů (myositis)
Mikrotraumata
Opakovanými drobnými úrazy často i klinicky němými mohou vznikat ve svalu drobné
ruptury, které se hojí jizvou a ve svalu svalová vlákna jsou nahrazována jizvou. V oblasti
mikrotraumat může vznikat heterotopická kalcifikace nebo ossifikace - příklad : adduktory -
přitahovače - u jezdeckého sportu
Plíživá poškození struktur pohybového aparátu (mikrotraumata)
Rozsah:
• zlomeniny kostí (stehenní a holenní kosti, nártní a jiné kosti)
• akutní záněty úponů šlach na kostech dolních a horních končetin, na pánvi, na výběžcích obratlů ("entezitis")
• akutní záněty vazů a šlach (tendinitis)
• akutní záněty šlachových pochev (tendovaginitis)
• akutní záněty tíhových váčků (bursitis)
• akutní záněty kloubních pouzder (synovitis)
• akutní záněty svalů (myositis)
Mikrotraumata
Opakovanými drobnými úrazy často i klinicky němými mohou vznikat ve svalu drobné
ruptury, které se hojí jizvou a ve svalu svalová vlákna jsou nahrazována jizvou. V oblasti
mikrotraumat může vznikat heterotopická kalcifikace nebo ossifikace - příklad : adduktory -
přitahovače - u jezdeckého sportu
Příčiny zlomenin kostí:
dlouhodobé opakované přetížení na hranici biologické únosnosti - chůze, běh, výskoky, skoky (ultramaraton, dálkové pochody, basketbal a j.) v průběhu jednoho extrémního vytrvalostního výkonu
oslabení kosti - osteoporóza - po její fixaci, po menopauze, ve vyšším věku, po celkové léčbě kortikoidy
Příčiny ostatních plíživých poškození - zánětů úponů, vazů, šlach, svalů:
dlouhodobé opakované přetížení na hranici biologické únosnosti v průběhu jednoho extrémního vytrvalostního výkonu po mnoha opakovaných vytrvalostních nebo silových výkonech chůze, běh, výskoky, skoky, plavání, údery do míče, vrhy, hody, posilovací cvičení s činkami nebo na posilovacím stroji, vytrvalostní běhy a pochody, basketbal, volejbal, a j.
používání nevhodného sportovního nářadí, výbavy, výstroje atd., např. nevhodná velikost a tvar tenisové rakety, tvrdost výpletu, velikost a tvar bicyklu, velikost a váha hokejové hole, tvar rukojeti lyžařské hole atd.
Příklady mikrotraumat měkkých tkání:
úpony napřimovače páteře na bodcových výběžcích obratlů (vzpěrači, vrhači, kulturisti; posilování zad)
šlachy zevních rotátorů ramenního kloubu a jejich úpony na pažní kost - malý oblý sval, podhřebenový sval (plavci, volejbalisti)
šlachy abduktorů paže - nadhřebenový sval, deltový sval (plavci, basketbalisti, volejbalisti, tyčkaři)
šlachy vnitřních rotátorů ramenního kloubu a jejich úpony na pažní kost - podlopatkový sval, široký sval zádový, velký a malý prsní sval (plavci, volejbalisti) , atd atd...
oslabení kosti - osteoporóza - po její fixaci, po menopauze, ve vyšším věku, po celkové léčbě kortikoidy
Příčiny ostatních plíživých poškození - zánětů úponů, vazů, šlach, svalů:
dlouhodobé opakované přetížení na hranici biologické únosnosti v průběhu jednoho extrémního vytrvalostního výkonu po mnoha opakovaných vytrvalostních nebo silových výkonech chůze, běh, výskoky, skoky, plavání, údery do míče, vrhy, hody, posilovací cvičení s činkami nebo na posilovacím stroji, vytrvalostní běhy a pochody, basketbal, volejbal, a j.
používání nevhodného sportovního nářadí, výbavy, výstroje atd., např. nevhodná velikost a tvar tenisové rakety, tvrdost výpletu, velikost a tvar bicyklu, velikost a váha hokejové hole, tvar rukojeti lyžařské hole atd.
Příklady mikrotraumat měkkých tkání:
úpony napřimovače páteře na bodcových výběžcích obratlů (vzpěrači, vrhači, kulturisti; posilování zad)
šlachy zevních rotátorů ramenního kloubu a jejich úpony na pažní kost - malý oblý sval, podhřebenový sval (plavci, volejbalisti)
šlachy abduktorů paže - nadhřebenový sval, deltový sval (plavci, basketbalisti, volejbalisti, tyčkaři)
šlachy vnitřních rotátorů ramenního kloubu a jejich úpony na pažní kost - podlopatkový sval, široký sval zádový, velký a malý prsní sval (plavci, volejbalisti) , atd atd...
14. MUSKULOSKELETÁRNÍ SYSTÉM A FYZICKÁ ZÁTĚŽ
musculus – sval, skelet – kostra
Do tohoto systému patří svaly, šlachy a jejich úpony, kosti, zlomeniny kostí, klouby a vazy pohybového aparátu.
Osový skelet
Páteř - 7 obratlů krčních, 12 hrudních, 5 bederních, 5 křížových srostlých v sacrum a 3-4 obratle kostrční srostlé v kostrč.
Na obratlích se rozeznává mohutné tělo - corpus vertebrae, k němu připojený oblouk - arcus vertebrae, oblouk začíná tzv. pediculus vertebrae. Mezi tělem a obloukem se nachází páteřní kanál. Z oblouku odstupují příčné výběžky- processus transversi a výběžek trnový processus spinosus. jednotlivé obratel na sebe nasedají těly, mezi nimiž jsou vloženy intervertebrální disky a obratlovými ploškami na oblouku - processus articularis superior a inferior.
Kost – os
organická a anorganická složka
osteoblasty – tvoří organickou složku matrix, ovlivňují jeho mineralizaci, když je osteoblast obklopen matrix, ořechází do klidového stadia - osteocyty
osteoklasty - zajištují odbourávání kostní matrix
organická složka ossein + kolagen, na ten se ukládá anorganická složkasloučeniny P a Ca
Typy kostní tkáně
kost fibrilární – plsťovitá, embryonálně, nepravidelné uspořádání
lamelosní – vrstevnatá, tvoří lamely a osteony
Svalová tkáň
kontraktilní aparát – aktin-myosin
hladká – jednojaderné buňky, ve stěnách orgánů, není volně ovladatelná
příčně pruhovaná – mnohojaderný útvar tvořící vlákna, splýváním myoblastů, kosterní svaly, volně ovladatelná
myokard – sít vláken spojená plasmatickými můstky(interkalární disky)
Do tohoto systému patří svaly, šlachy a jejich úpony, kosti, zlomeniny kostí, klouby a vazy pohybového aparátu.
Osový skelet
Páteř - 7 obratlů krčních, 12 hrudních, 5 bederních, 5 křížových srostlých v sacrum a 3-4 obratle kostrční srostlé v kostrč.
Na obratlích se rozeznává mohutné tělo - corpus vertebrae, k němu připojený oblouk - arcus vertebrae, oblouk začíná tzv. pediculus vertebrae. Mezi tělem a obloukem se nachází páteřní kanál. Z oblouku odstupují příčné výběžky- processus transversi a výběžek trnový processus spinosus. jednotlivé obratel na sebe nasedají těly, mezi nimiž jsou vloženy intervertebrální disky a obratlovými ploškami na oblouku - processus articularis superior a inferior.
Kost – os
organická a anorganická složka
osteoblasty – tvoří organickou složku matrix, ovlivňují jeho mineralizaci, když je osteoblast obklopen matrix, ořechází do klidového stadia - osteocyty
osteoklasty - zajištují odbourávání kostní matrix
organická složka ossein + kolagen, na ten se ukládá anorganická složkasloučeniny P a Ca
Typy kostní tkáně
kost fibrilární – plsťovitá, embryonálně, nepravidelné uspořádání
lamelosní – vrstevnatá, tvoří lamely a osteony
Svalová tkáň
kontraktilní aparát – aktin-myosin
hladká – jednojaderné buňky, ve stěnách orgánů, není volně ovladatelná
příčně pruhovaná – mnohojaderný útvar tvořící vlákna, splýváním myoblastů, kosterní svaly, volně ovladatelná
myokard – sít vláken spojená plasmatickými můstky(interkalární disky)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)