= realizuje se vlastní pohybová činnost, a to:
1) rychlými pohyby částí těla ( švih paže při podání…)
2) rychlými pohyby celého těla ( akrobatické skoky..)
3) frekvenčími pohyby ( běh na krátké vzdálenosti…)
- u běhů začínáme pohyb z nulové rychlosti:
a) fáze akcelerační ( u sprintu 20-25m)
b) fáze stabilizovaná
Člověk dosáhne určité maximální rychlosti výkonu – určité rychlostní bariéry – je do značné míry geneticky determinovaná.
Rozvoj realizační rychlosti: - snaha o zvýšení rychlosti a překonání bariéry.
- provádět správnou technikou
- ulehčení podmínek oproti soutěžím – běh po větru, z kopce….
TESTY rychlostní:
1) člunkové běhy
- 4x10m –mezi 2 čarami, 10m od sebe, jednou nohou se musí TO dotknout za čarou, polovysoký start
- 10x5 – eurofit test, pravidla stejná
- 4x10m – s dotykem met, max.výška mety je 20cm, vzdálenost mezi metami je 10cm
test – zjišťujeme akcelerační běžeckou rychlost
2) tappingové testy –tečkovací testy
- tapping ruky ( TO provádí tužkou tečkování po 20s. Pak spočítáme počet teček)
- tapping paže ( TO u stolu, na stole 2 terče 80cm od sebe. TO se střídavě dotýká středů terčů P L. hodnotíme čas potřebný k provedení 25 cyklů. Vyhodnocuje se maximální výkon a diferenciace mezi P a L paží. Test –rychlosti pohybu paže
- tapping nohy – ( TO na židli, na zemi je překážka vysoká 15cm. Přenášíme nohu co nejrychleji přes překážku. Hodnotí se počet cyklů za 20s. Test –rychlost pohybu nohy)
Vytrvalostní schopnosti, výklad pojmu, dělení, testy , metody rozvoje
-schopnost provádět déletrvající pohybovou činnost bez snížení její intenzity, vytrvalost vyjadřujeme dobou, kterou činnost můžeme vykonávat a intenzitou.
Vytrvalost určuje :
• do jaké míry je organismus schopen zásobit svaly kyslíkem
• volní aktivitu člověka
Globální vytrvalost je činnost, kdy je zapojena většina svalů: ( - lokální – pracuje jen skupina svalů )
a) krátkodobá – trvá do 2 minut, převažují oxidativní procesy v pracujících svalech, hromadí se laktát
b) středně dlouhá – 2 – 10 minut, je to přechod mezi oxidativním a neoxidativním procesem
c) dlouhodobá – oxidativní režim ve svalové práci
Testování vytrvalostních schopností.
1) dlouhé vytrvalostní běhy – 600, 1000, 1500m, 12 min ( 12 min – cooperův test, 6 min – zeyerův test)
- tělocvičné testy: - dřep, vztyk
• celostní motorický test – Jácíkův
• sed leh za minutu
2) zátěžové laboratorní testy – kolo, EKG, rozbor krve…
Vytrvalost určuje :
• do jaké míry je organismus schopen zásobit svaly kyslíkem
• volní aktivitu člověka
Globální vytrvalost je činnost, kdy je zapojena většina svalů: ( - lokální – pracuje jen skupina svalů )
a) krátkodobá – trvá do 2 minut, převažují oxidativní procesy v pracujících svalech, hromadí se laktát
b) středně dlouhá – 2 – 10 minut, je to přechod mezi oxidativním a neoxidativním procesem
c) dlouhodobá – oxidativní režim ve svalové práci
Testování vytrvalostních schopností.
1) dlouhé vytrvalostní běhy – 600, 1000, 1500m, 12 min ( 12 min – cooperův test, 6 min – zeyerův test)
- tělocvičné testy: - dřep, vztyk
• celostní motorický test – Jácíkův
• sed leh za minutu
2) zátěžové laboratorní testy – kolo, EKG, rozbor krve…
TESTY vytrvalostních schopností:
1) běh 600m, 800m, 1000m, 1500m – měří se čas
2) cooperův test – 12 minut, čas je stanoven, měří se vzdálenost. TO smí odpočívat, přejít do chůze, do běhu…
3) běh na 6 minut – běž jak můžeš, hodnotí se kolik uběhnu. Výsledky 6 min a 12 min běhu spolu částečně kolerují, dá nám to podobnou informaci o vytrvalosti. Test – globální celkovou vytrvalost
4) burpee test – opakovaně střídáme polohy – vzpor dřepmo, ležmo, dřepmo a vztyk. 6eny 1 min, Muži 2 min. hodnotí se počet cyklů. Test – globální vytrvalosti tělocvičný.
5) Celostní motorický test – jacík – základní postavení leh na zádech, vztyk, leh na břiše, leh na zádech. Hodnotí se počet změn, test globální vytrvalosti a částečně obratnosti.
6) Stupňovaný člunkový běh na 20m – mezi čarami 20m od sebe, dle časových signálů. Intervaly se zkracují po minutě. TO běhá tak dlouho, dokud vydrží tempo přeběhů. Nestihne – li 2x doběhnout k čáře, test končí. Test má několik fází, každá fáze se zrychluje o 0,5km/hod.
Laboratorní testy:
7) step test – TO vystupuje na stupínek vysoký 20-50cm, dle věku a trénovanosti. Tempo určuje metronom – 2 údery/sekunda. TO sestupuje a vystupuje po dobu 5 minut. Test – tepovou frci v klidu před testem, těsně po testu a pak po 3.minutě. rozbor vydechnutého kyslíku a krve.
Metody rozvoje vytrvalosti:
a) metoda střídavého tréninku – intenzitu měníme dle vůle a potřeby
b) intervalový trénink – dle Zátopka – stanoveny úseky, intenzita a odpočinek
c) celostní trénink – např.běh po urč.dobu souvisle – 5 km. Běhají se delší tratě než je vlastní závodní disciplína.
d) Souvislá rekreační metoda – jogging, hry – u starších lidí. Dobrý vliv na psychiku
2) cooperův test – 12 minut, čas je stanoven, měří se vzdálenost. TO smí odpočívat, přejít do chůze, do běhu…
3) běh na 6 minut – běž jak můžeš, hodnotí se kolik uběhnu. Výsledky 6 min a 12 min běhu spolu částečně kolerují, dá nám to podobnou informaci o vytrvalosti. Test – globální celkovou vytrvalost
4) burpee test – opakovaně střídáme polohy – vzpor dřepmo, ležmo, dřepmo a vztyk. 6eny 1 min, Muži 2 min. hodnotí se počet cyklů. Test – globální vytrvalosti tělocvičný.
5) Celostní motorický test – jacík – základní postavení leh na zádech, vztyk, leh na břiše, leh na zádech. Hodnotí se počet změn, test globální vytrvalosti a částečně obratnosti.
6) Stupňovaný člunkový běh na 20m – mezi čarami 20m od sebe, dle časových signálů. Intervaly se zkracují po minutě. TO běhá tak dlouho, dokud vydrží tempo přeběhů. Nestihne – li 2x doběhnout k čáře, test končí. Test má několik fází, každá fáze se zrychluje o 0,5km/hod.
Laboratorní testy:
7) step test – TO vystupuje na stupínek vysoký 20-50cm, dle věku a trénovanosti. Tempo určuje metronom – 2 údery/sekunda. TO sestupuje a vystupuje po dobu 5 minut. Test – tepovou frci v klidu před testem, těsně po testu a pak po 3.minutě. rozbor vydechnutého kyslíku a krve.
Metody rozvoje vytrvalosti:
a) metoda střídavého tréninku – intenzitu měníme dle vůle a potřeby
b) intervalový trénink – dle Zátopka – stanoveny úseky, intenzita a odpočinek
c) celostní trénink – např.běh po urč.dobu souvisle – 5 km. Běhají se delší tratě než je vlastní závodní disciplína.
d) Souvislá rekreační metoda – jogging, hry – u starších lidí. Dobrý vliv na psychiku
Trénovaný sval se snaží zapojit do činnosti co nejvíc svalových jednotek – svalová vlákna
hypertrofuje , ale nemění jejich počet. Hypertrofie:
- fčí
- umělá – kulturistická ( zvětší objem, ale ne výkon)
TESTY silových schopností.
1) Ruční dynamometrie –stisk dynamometru. 2x pravou, 2x levou. Registruje se lepší výkon p a l ruky. Paže volně, neopírá se. Test krátkodobé statické síly flexorů ruky.
2) Zádová dynamometrie – táhnu ovál nahoru. Test –krátkodobé statické síly vzpřimovačů trupu
3) Výdrž ve zhybu – žerď nadhmatem v šíři ramen, brada ve výši žerdi. Měříme výdrž s přesností na 0,1s. Test – vytrvalostní statické síly flexorů paží a pletence ramenního.
4) Výdrž v záklonu v sedu pokrčmo – sedíme pokrčmo, pravý úhel v kolenou, ruce v týl, záklon 45 st. Test – vytrvalostní statickou sílu flexorů kyčelního kloubu a břišního svalstva
Schopnost k dynamické síle, vysvětlení pojmu, testy, metody rozvoje
dynamická síla – izotonický stah
Schopnost k dynamické síle:
a) explozivně silová schopnost – schopnost vyvinout co největší rychlost při překonání odporu. – startovní síla =co nejrychlejší stah proti pevnému odporu.
b) Rychlostně silová schopnost – záběry při cyklistickém startu, ještě není setrvačný pohyb
c) Vytrvalostně silová schopnost – při dlouhodobých frekvenčních nebo cyklických pohybech po dlouhou dobu
d) Amortizačně silová schopnost- schopnost, při níž jde o auxotonický stah = sval se napíná a současně prodlužuje.- pouštím činku, sešiny dolů..
Relativní síla: - vztah absolutní síly k tělesné hmotnosti. Zjišťujeme ji u sportovců, kterří překonávají hmotnost vl.těla – skokani.. Rs= As/ m-+
- fčí
- umělá – kulturistická ( zvětší objem, ale ne výkon)
TESTY silových schopností.
1) Ruční dynamometrie –stisk dynamometru. 2x pravou, 2x levou. Registruje se lepší výkon p a l ruky. Paže volně, neopírá se. Test krátkodobé statické síly flexorů ruky.
2) Zádová dynamometrie – táhnu ovál nahoru. Test –krátkodobé statické síly vzpřimovačů trupu
3) Výdrž ve zhybu – žerď nadhmatem v šíři ramen, brada ve výši žerdi. Měříme výdrž s přesností na 0,1s. Test – vytrvalostní statické síly flexorů paží a pletence ramenního.
4) Výdrž v záklonu v sedu pokrčmo – sedíme pokrčmo, pravý úhel v kolenou, ruce v týl, záklon 45 st. Test – vytrvalostní statickou sílu flexorů kyčelního kloubu a břišního svalstva
Schopnost k dynamické síle, vysvětlení pojmu, testy, metody rozvoje
dynamická síla – izotonický stah
Schopnost k dynamické síle:
a) explozivně silová schopnost – schopnost vyvinout co největší rychlost při překonání odporu. – startovní síla =co nejrychlejší stah proti pevnému odporu.
b) Rychlostně silová schopnost – záběry při cyklistickém startu, ještě není setrvačný pohyb
c) Vytrvalostně silová schopnost – při dlouhodobých frekvenčních nebo cyklických pohybech po dlouhou dobu
d) Amortizačně silová schopnost- schopnost, při níž jde o auxotonický stah = sval se napíná a současně prodlužuje.- pouštím činku, sešiny dolů..
Relativní síla: - vztah absolutní síly k tělesné hmotnosti. Zjišťujeme ji u sportovců, kterří překonávají hmotnost vl.těla – skokani.. Rs= As/ m-+
TESTY silových schopností
1) shyby opakovaně ve svisu –svis nadhmatem, ruce v šíři ramen. Brada ve výši žerdi, dolní poloha až do napnutých paží. Cvik se nesmí přerušit na víc jak 3 s, registrujeme počet opakování. Test –vytrvalostní dynamickou sílu flexorů paží a pletence ramenního
2) opakované kliky ve vzporu ležmo – neprohýbat, nevysazovat tělo. Horní poloha do napnutých paží, dolní – dotek prsama. Pravidlo 3s. Test – dynamickou vytrvalostní sílu extenzorů paží a pletence ramenního
a. modifikované kliky –u žen, pravidla stejná
3) opakovaně leh – sed – leh na zádech pokrčmo, ruce v týl. Chodidla opřená o zem v šíři boků. Jdeme pravým loktem k levému a opačně. 3 alternativy – buď 30s, 60s nebo 120s. Počítáme počet cyklů – nahoru a dolů= 1 cyklus. Test – vytrvalostní dynamickou sílu flexorů kyčelního kloubu a břišního svaltsva.
4) Opakované přednožování v lehu na zádech –leh na zádech, ruce v týl. Přednožení oběma nohama, kolmo k zemi a rychle spustit dolů. Hodnotí se počet cyklů za 30s. Test – rychlostně silovou schopnostxorů kyčelního kloubu a břišního svalstva.
5) Skok daleký z místa – u stěny, naměříme si , kam až TO dosáhla. TO dělá 3 skoky a snaží se dosáhnout co nejvýš. Počítá se nejlepší pokus. Test – dynamickou explozivní sílu extenzorů DKK ( Sargentův skok)
6) Hod plným míčem obouruč – 2kg, 3 kg. Buď obouruč, nebo v rozkročném postavení nebo bočném. TO 3 pokusy. Test dynamickou explozivní sílu paží a pletence ramenního
2) opakované kliky ve vzporu ležmo – neprohýbat, nevysazovat tělo. Horní poloha do napnutých paží, dolní – dotek prsama. Pravidlo 3s. Test – dynamickou vytrvalostní sílu extenzorů paží a pletence ramenního
a. modifikované kliky –u žen, pravidla stejná
3) opakovaně leh – sed – leh na zádech pokrčmo, ruce v týl. Chodidla opřená o zem v šíři boků. Jdeme pravým loktem k levému a opačně. 3 alternativy – buď 30s, 60s nebo 120s. Počítáme počet cyklů – nahoru a dolů= 1 cyklus. Test – vytrvalostní dynamickou sílu flexorů kyčelního kloubu a břišního svaltsva.
4) Opakované přednožování v lehu na zádech –leh na zádech, ruce v týl. Přednožení oběma nohama, kolmo k zemi a rychle spustit dolů. Hodnotí se počet cyklů za 30s. Test – rychlostně silovou schopnostxorů kyčelního kloubu a břišního svalstva.
5) Skok daleký z místa – u stěny, naměříme si , kam až TO dosáhla. TO dělá 3 skoky a snaží se dosáhnout co nejvýš. Počítá se nejlepší pokus. Test – dynamickou explozivní sílu extenzorů DKK ( Sargentův skok)
6) Hod plným míčem obouruč – 2kg, 3 kg. Buď obouruč, nebo v rozkročném postavení nebo bočném. TO 3 pokusy. Test dynamickou explozivní sílu paží a pletence ramenního
Reakční rychlost, výklad pojmu, testy, rozvoj reakční rychlosti
Dělení rychlostních schopností .
a) reakční rychlost
b) realizační rychlost
reakční schopnost = schopnost reagovat v co nejkratším čase na určité podněty.-zvukové, zrakové, dotykové..
Podněty dělíme na: jednoduché, složité.
- Jednoduché podněty – sportovec vyčkává na signál a ví, jak na určitý podnět reagovat – starty.
- Složité podněty – reakce na určitou situaci, kterou předem neznáme - basket, úpolové sporty. Mezi podnětem a reakcí je určitá doba, kdy se nic neděje – tzv. latentní doba.
Reakční doba se trénuje, opakovanými pohybovými reakcemi na různé signály i situace. Průměrná reakce na dotykový podnět je 0,14s.
TESTY reakční rychlosti:
1) zachycení padajícího předmětu –To na židli, opřené předloktí o opěradlo. Druhá osoba pouští v nepravidelných intervalech pravítko se značkami, TO se snaží zachytit co nejrychleji. Vyhodnocuje se počet cm, které ruka nezachytla. 5 – 10 pokusů. Kolem 10cm – dobrý výkon. Test – reakční rychlosti
2) reaktometry – laboratorní měření reakční doby. Desky, na nich žárovka, bzučák – stopky. Jeden má tlačítko, které TO nevidí a spouští současně signál i stopky. TO když se rozsvítí žárovka nebo bzučák, zmáčkne ho a tím zastaví stopky. Test – jednoduchou reakční dobu na sluchový a zrakový podnět
a) reakční rychlost
b) realizační rychlost
reakční schopnost = schopnost reagovat v co nejkratším čase na určité podněty.-zvukové, zrakové, dotykové..
Podněty dělíme na: jednoduché, složité.
- Jednoduché podněty – sportovec vyčkává na signál a ví, jak na určitý podnět reagovat – starty.
- Složité podněty – reakce na určitou situaci, kterou předem neznáme - basket, úpolové sporty. Mezi podnětem a reakcí je určitá doba, kdy se nic neděje – tzv. latentní doba.
Reakční doba se trénuje, opakovanými pohybovými reakcemi na různé signály i situace. Průměrná reakce na dotykový podnět je 0,14s.
TESTY reakční rychlosti:
1) zachycení padajícího předmětu –To na židli, opřené předloktí o opěradlo. Druhá osoba pouští v nepravidelných intervalech pravítko se značkami, TO se snaží zachytit co nejrychleji. Vyhodnocuje se počet cm, které ruka nezachytla. 5 – 10 pokusů. Kolem 10cm – dobrý výkon. Test – reakční rychlosti
2) reaktometry – laboratorní měření reakční doby. Desky, na nich žárovka, bzučák – stopky. Jeden má tlačítko, které TO nevidí a spouští současně signál i stopky. TO když se rozsvítí žárovka nebo bzučák, zmáčkne ho a tím zastaví stopky. Test – jednoduchou reakční dobu na sluchový a zrakový podnět
3. Kondiční motorické schopnosti
Výklad pojmu, struktura (dílčí faktory) kondičních schopností. Příklady testů,
metodika rozvoje kondičních schopností.
Pohybové schopnosti jsou relativně samostatné soubory vnitřních a funkčních předpokladů člověka pro pohybovou činnost. Jedná se o integraci vlastností organismu, která podmiňuje splnění úkolu. Pohybové schopnosti se rozvíjí v procesu kondiční přípravy.
Pohybové schopnosti mají genetický základ, máme možnost geneticky dosáhnout určité úrovně – potencionalita výkonu. Tu člověk v podstatě nemůže překonat. Z genetického hlediska je síla nadřazena rychlosti, vytrvalosti a obratnosti.
Pohybové schopnosti jsou relativně samostatné soubory vnitřních a funkčních předpokladů člověka pro pohybovou činnost. Jedná se o integraci vlastností organismu, která podmiňuje splnění úkolu. Pohybové schopnosti se rozvíjí v procesu kondiční přípravy.
Pohybové schopnosti můžeme dělit z hlediska funkční podstaty na kondiční, koordinační a smíšené. Kondiční schopnosti jsou přitom podmíněny zejména faktory a procesy energetickými a řadí se mezi ně vytrvalostní, silové a z části i rychlostní schopnosti
Senzitivní období- období, které je optimální pro rozvoj určité těl.činnosti.
metodika rozvoje kondičních schopností.
Pohybové schopnosti jsou relativně samostatné soubory vnitřních a funkčních předpokladů člověka pro pohybovou činnost. Jedná se o integraci vlastností organismu, která podmiňuje splnění úkolu. Pohybové schopnosti se rozvíjí v procesu kondiční přípravy.
Pohybové schopnosti mají genetický základ, máme možnost geneticky dosáhnout určité úrovně – potencionalita výkonu. Tu člověk v podstatě nemůže překonat. Z genetického hlediska je síla nadřazena rychlosti, vytrvalosti a obratnosti.
Pohybové schopnosti jsou relativně samostatné soubory vnitřních a funkčních předpokladů člověka pro pohybovou činnost. Jedná se o integraci vlastností organismu, která podmiňuje splnění úkolu. Pohybové schopnosti se rozvíjí v procesu kondiční přípravy.
Pohybové schopnosti můžeme dělit z hlediska funkční podstaty na kondiční, koordinační a smíšené. Kondiční schopnosti jsou přitom podmíněny zejména faktory a procesy energetickými a řadí se mezi ně vytrvalostní, silové a z části i rychlostní schopnosti
Senzitivní období- období, které je optimální pro rozvoj určité těl.činnosti.
Silové schopnosti - Schopnost ke statické síle, vysvětlení pojmu, testy, metody rozvoje
Dělení silových schopností :
a)statická síla
b)dynamická síla
Stahy svalové síly: - izometrický stah = statická síla – podmíněna izometrickým stahem, kdy se nemění délka svalu, ale mění se jeho napětí.
- izotonický stah = dynamická síla - sval se napíná, ale mění svoji délku
Statická síla: projevem je tah, tlak, stisk.
a) krátkodobá statická sila: - schopnost provést max.svalový stah po dobu několika sekund. Jde o tzv. Absolutní sílu.
b) Vytrvalostní statická síla-výdrž. Schopnost vykonávat tu výdrž několik desítek sekund, minut. Výdrže v obtížné poloze.
Statická síla se měří dynamometrem
Metody rozvoje svalové síly:
1. metoda opakovaného úsilí ( opakování odporu středně velké zátěže až do únavy. Poslední pokusy jsou nejdůležitější)
2. metoda maximálního úsilí ( max.zátěž, 1 – 3x, klade velké nároky na pohybový aparát) – rozvoj statické síla
3. metoda izometrických zatížení ( proti odporu) – rozvoj statické síly
4. metoda rychlostně silová (co největší rychlost při menší zátěži)
5. metoda kontrastní (kombinace – využití rychlostní metody a metody opakovaného úsilí) vyšší rychlost,menší zátěž, x větší rychlost, menší zátěž)
6. metoda intermediární – kombinace stahů izometrických s izotonickými – dřepy s činkou za krkem..
a)statická síla
b)dynamická síla
Stahy svalové síly: - izometrický stah = statická síla – podmíněna izometrickým stahem, kdy se nemění délka svalu, ale mění se jeho napětí.
- izotonický stah = dynamická síla - sval se napíná, ale mění svoji délku
Statická síla: projevem je tah, tlak, stisk.
a) krátkodobá statická sila: - schopnost provést max.svalový stah po dobu několika sekund. Jde o tzv. Absolutní sílu.
b) Vytrvalostní statická síla-výdrž. Schopnost vykonávat tu výdrž několik desítek sekund, minut. Výdrže v obtížné poloze.
Statická síla se měří dynamometrem
Metody rozvoje svalové síly:
1. metoda opakovaného úsilí ( opakování odporu středně velké zátěže až do únavy. Poslední pokusy jsou nejdůležitější)
2. metoda maximálního úsilí ( max.zátěž, 1 – 3x, klade velké nároky na pohybový aparát) – rozvoj statické síla
3. metoda izometrických zatížení ( proti odporu) – rozvoj statické síly
4. metoda rychlostně silová (co největší rychlost při menší zátěži)
5. metoda kontrastní (kombinace – využití rychlostní metody a metody opakovaného úsilí) vyšší rychlost,menší zátěž, x větší rychlost, menší zátěž)
6. metoda intermediární – kombinace stahů izometrických s izotonickými – dřepy s činkou za krkem..
Spektrum didaktických stylů V termínu jsou vyjádřeny:
• Postoje učitele a žáků k vybranému modelu
• Interakce učitele se žáky
• Dominance rozhodování a řízení výchovně-vzdělávacího procesu
• Způsob, druh, frekvence, zdroj a poskytování zpětných informací
• Aplikace a způsoby hodnocení průběžných a finálních výsledků vyučování
Spektrum zahrnuje devět základních stylů mění se u nich role, aktivita, interakce, zodpovědnost učitele i žáků v procesu vyučování a učení.
1. styl příkazový- veškerá rozhodnutí provádí učitel sám, žáci cvičí dle jeho pokynů, dobrá kázeň, efektivita využití času.
2. styl praktický- dílčí část rozhodnutí přenáší učitel na žáka, sám určuje učivo, metody a formy, žák rozhoduje o místě cvičení zahájení a ukončení popřípadě o tempu. Vhodné u úkolových karet u skupinového vyučování
3. styl reciproční- přesun v poskytování zpětnovazebních informací a korekcí na žáka. Obsah vyučování a kritéria správného provedení pohybu, instruuje žáky o jejich rolích v nácviku. Žáci cvičí ve dvojicích nebo ve skupinách a střídají si funkce cvičence a cvičitele.
4. styl se sebehodnocením- žáci cvičí samostatně a snaží se posoudit správnost provedení pohybu a aktivně dospět k určité formě autokorekce. Učitel pozoruje a dle potřeby poskytuje zpětné informace.
5. styl s nabídkou- učitel určuje učivo, ale žák si volí obtížnost a náročnost pohybové činnosti. Získávání informací o aspiraci žáků
6. styl s řízeným objevováním- splnění daného pohybového úkolu nebo způsobu jeho dosažení je induktivními operacemi žáka. Učitel vhodně zvolenými otázkami nebo rozhovorem vede žáka k nalezení řešení.
7. styl se samostatným objevováním- řešení problémů v pohybových úkolech tj.hledání více řešení problému, skupinové řešení úkolů.
8. styl s autonomním rozhodováním žáka o : učivu, stylu
• Interakce učitele se žáky
• Dominance rozhodování a řízení výchovně-vzdělávacího procesu
• Způsob, druh, frekvence, zdroj a poskytování zpětných informací
• Aplikace a způsoby hodnocení průběžných a finálních výsledků vyučování
Spektrum zahrnuje devět základních stylů mění se u nich role, aktivita, interakce, zodpovědnost učitele i žáků v procesu vyučování a učení.
1. styl příkazový- veškerá rozhodnutí provádí učitel sám, žáci cvičí dle jeho pokynů, dobrá kázeň, efektivita využití času.
2. styl praktický- dílčí část rozhodnutí přenáší učitel na žáka, sám určuje učivo, metody a formy, žák rozhoduje o místě cvičení zahájení a ukončení popřípadě o tempu. Vhodné u úkolových karet u skupinového vyučování
3. styl reciproční- přesun v poskytování zpětnovazebních informací a korekcí na žáka. Obsah vyučování a kritéria správného provedení pohybu, instruuje žáky o jejich rolích v nácviku. Žáci cvičí ve dvojicích nebo ve skupinách a střídají si funkce cvičence a cvičitele.
4. styl se sebehodnocením- žáci cvičí samostatně a snaží se posoudit správnost provedení pohybu a aktivně dospět k určité formě autokorekce. Učitel pozoruje a dle potřeby poskytuje zpětné informace.
5. styl s nabídkou- učitel určuje učivo, ale žák si volí obtížnost a náročnost pohybové činnosti. Získávání informací o aspiraci žáků
6. styl s řízeným objevováním- splnění daného pohybového úkolu nebo způsobu jeho dosažení je induktivními operacemi žáka. Učitel vhodně zvolenými otázkami nebo rozhovorem vede žáka k nalezení řešení.
7. styl se samostatným objevováním- řešení problémů v pohybových úkolech tj.hledání více řešení problému, skupinové řešení úkolů.
8. styl s autonomním rozhodováním žáka o : učivu, stylu
VYUČOVACÍ POSTUPY, VÝCHOVNÉ METODY
VYUČOVACÍ POSTUPY, VÝCHOVNÉ METODY
VYUČOVACÍ POSTUPY
- patří k základním strategiím ve vzdělávacím procesu, v TV nabízíme uplatnění tří základních postupů: komplexního, analyticko-syntetického, synteticko- analytického.
• Komplexní postup : užívá se při nácviku cvičení, která se vyznačují jednoduchostí a mají přirozený charakter a není třeba je již dále rozkládat. Užívá se u předškolních dětí.
• Analyticko-syntetický postup : se využívá u vyspělejších žáků, kteří jsou schopni tento postup přijmout. Sport. Gymnastika, atletika.
• Synteticko-analytický postup : vychází z rovnocennosti obou předchozích struktur. Užívá se především ve sportovních hrách kde je třeba tyto dvě struktury včasně kombinovat.
Proces rozhodování jaký konkrétní postup bude v daném případě použit závisí na:
• Obsahu, cíli vyučování, konkrétním úkolu, nárocích na konkrétní osvojení dovedností činností
• Věku žáků, jejich pohybových zkušenostech
• Spolupůsobících podmínkách
VYUČOVACÍ METODY
- z pedagogického hlediska znamená záměrné, plánovité uspořádání učiva, vyučovacích činností žáka tak, aby vzhledem k spolupůsobícím podmínkám byl co nejefektivněji dosažen cíl vyučování.
V pojmu vyučovací metoda je z hlediska učitele vyjádřen záměrný výběr učiva, jeho uspořádání i způsob interakce se žáky.
Vyuč. Metody:
• Motivační metoda: Motivace žáků je prioritním faktorem, který rozhoduje o vyšší efektivitě učení ve všech fázích. Smyslem při utváření optimální motivace žáků k učení je zajistit jejich vyšší aktivitu a osobní zainteresovanost vzhledem k cílům učebního procesu.
• Expoziční metoda: jejím cílem je předání učiva žákovi učitelem, užívají se 4 přístupy a to: přímý přenos (popis, výklad, vysvětlení), zprostředkovaný přenos pomocí názoru (ukázka, model), heuristický přístup ( tvůrčí aktivita žáků), metody samostatné percepční činnosti žáků.
• Fixační metody: jejich podstatou je procvičování, upevňování a zdokonalování již nacvičeného učiva. Nejpoužívanější metody v praxi jsou opakovaných úsilí a nepřerušované metody.
• Diagnostické metody: kontrola a hodnocení dosažených výsledků.
1. vstupní diagnostika
2. průběžná diagnostika
3. finální diagnostika
VÝCHOVNÉ METODY
Vyplývají z pedagogických teorií a empirických zkušeností. Jejich tvořivá aplikace závisí na teoretických vědomostech i praktických zkušenostech učitele. Využívají se metody:
• Kladení požadavků učitele a jejich zvnitřnění žáky závisí na aspiracích a kontextu pedagogické praxe. Ke splnění cílů je třeba vyvíjet úsilí.
• Přesvědčování učitel usiluje o zvnitřnění konkrétních a pravdivých podnětů
• Cvičení ,jde o vytváření situací které vyžadují určitou žádoucí reakci
• Odměna a trest
• Příklad
• Skupinová výchova
Článek podporuje:
inline hokej, nordic skating, helmy levně
VYUČOVACÍ POSTUPY
- patří k základním strategiím ve vzdělávacím procesu, v TV nabízíme uplatnění tří základních postupů: komplexního, analyticko-syntetického, synteticko- analytického.
• Komplexní postup : užívá se při nácviku cvičení, která se vyznačují jednoduchostí a mají přirozený charakter a není třeba je již dále rozkládat. Užívá se u předškolních dětí.
• Analyticko-syntetický postup : se využívá u vyspělejších žáků, kteří jsou schopni tento postup přijmout. Sport. Gymnastika, atletika.
• Synteticko-analytický postup : vychází z rovnocennosti obou předchozích struktur. Užívá se především ve sportovních hrách kde je třeba tyto dvě struktury včasně kombinovat.
Proces rozhodování jaký konkrétní postup bude v daném případě použit závisí na:
• Obsahu, cíli vyučování, konkrétním úkolu, nárocích na konkrétní osvojení dovedností činností
• Věku žáků, jejich pohybových zkušenostech
• Spolupůsobících podmínkách
VYUČOVACÍ METODY
- z pedagogického hlediska znamená záměrné, plánovité uspořádání učiva, vyučovacích činností žáka tak, aby vzhledem k spolupůsobícím podmínkám byl co nejefektivněji dosažen cíl vyučování.
V pojmu vyučovací metoda je z hlediska učitele vyjádřen záměrný výběr učiva, jeho uspořádání i způsob interakce se žáky.
Vyuč. Metody:
• Motivační metoda: Motivace žáků je prioritním faktorem, který rozhoduje o vyšší efektivitě učení ve všech fázích. Smyslem při utváření optimální motivace žáků k učení je zajistit jejich vyšší aktivitu a osobní zainteresovanost vzhledem k cílům učebního procesu.
• Expoziční metoda: jejím cílem je předání učiva žákovi učitelem, užívají se 4 přístupy a to: přímý přenos (popis, výklad, vysvětlení), zprostředkovaný přenos pomocí názoru (ukázka, model), heuristický přístup ( tvůrčí aktivita žáků), metody samostatné percepční činnosti žáků.
• Fixační metody: jejich podstatou je procvičování, upevňování a zdokonalování již nacvičeného učiva. Nejpoužívanější metody v praxi jsou opakovaných úsilí a nepřerušované metody.
• Diagnostické metody: kontrola a hodnocení dosažených výsledků.
1. vstupní diagnostika
2. průběžná diagnostika
3. finální diagnostika
VÝCHOVNÉ METODY
Vyplývají z pedagogických teorií a empirických zkušeností. Jejich tvořivá aplikace závisí na teoretických vědomostech i praktických zkušenostech učitele. Využívají se metody:
• Kladení požadavků učitele a jejich zvnitřnění žáky závisí na aspiracích a kontextu pedagogické praxe. Ke splnění cílů je třeba vyvíjet úsilí.
• Přesvědčování učitel usiluje o zvnitřnění konkrétních a pravdivých podnětů
• Cvičení ,jde o vytváření situací které vyžadují určitou žádoucí reakci
• Odměna a trest
• Příklad
• Skupinová výchova
Článek podporuje:
inline hokej, nordic skating, helmy levně
2. Vyučovací a výchovné činnosti učitele tělesné výchovy
Vyučovací činnosti učitele TV. Spektrum didaktických stylů. Vyučovací postupy,
uplatňování didaktických zásad v TV. Vyučovací a výchovné metody. Druhy
motorického učení a jeho fyziologické, psychické a pedagogické aspekty.
Zážitková pedagogika.
VYUČOVACÍ ČINNOSTI UČITELE TV
Jsou významnou složkou didaktického procesu jehož psychologickou podstatou je interakce učitele a žáka s organicky spojenými vyučovacími činnostmi učitele a učebními činnostmi žáka.
Základem didaktického procesu z pedagogického hlediska je záměrné osvojování, zpevňování a zdokonalování činností, dovedností, postojů, sociálních norem chování i hlubších vrstev osobnosti žáků.
Druhy činností:
• Iniciační- podněcování, motivace
• Řídící- dnes se částečně snažíme přenést na žáka
• Výchovná- rozvoj pohybových sch.a doved. A také morálně volních vlastností
• Organizační činnost- kázeň v hodinách
• Diagnostická činnost- objektivní hodnocení žáků, určení chyb, jejich odstranění…
• Pozorování- umožní učiteli korekci motorického učení žáků
• Činnosti analiticko-sysntetické- schopnost nacvičovanou dovednost rozložit na metodické kroky a pak je opět včas spojit v celek
• Předcvičování- specifická činnost vyžaduje dostatečnou fyz.zdatnost učitele
• Záchrana a dopomoc- bezpečnost a jistota žáků při nácviku
uplatňování didaktických zásad v TV. Vyučovací a výchovné metody. Druhy
motorického učení a jeho fyziologické, psychické a pedagogické aspekty.
Zážitková pedagogika.
VYUČOVACÍ ČINNOSTI UČITELE TV
Jsou významnou složkou didaktického procesu jehož psychologickou podstatou je interakce učitele a žáka s organicky spojenými vyučovacími činnostmi učitele a učebními činnostmi žáka.
Základem didaktického procesu z pedagogického hlediska je záměrné osvojování, zpevňování a zdokonalování činností, dovedností, postojů, sociálních norem chování i hlubších vrstev osobnosti žáků.
Druhy činností:
• Iniciační- podněcování, motivace
• Řídící- dnes se částečně snažíme přenést na žáka
• Výchovná- rozvoj pohybových sch.a doved. A také morálně volních vlastností
• Organizační činnost- kázeň v hodinách
• Diagnostická činnost- objektivní hodnocení žáků, určení chyb, jejich odstranění…
• Pozorování- umožní učiteli korekci motorického učení žáků
• Činnosti analiticko-sysntetické- schopnost nacvičovanou dovednost rozložit na metodické kroky a pak je opět včas spojit v celek
• Předcvičování- specifická činnost vyžaduje dostatečnou fyz.zdatnost učitele
• Záchrana a dopomoc- bezpečnost a jistota žáků při nácviku
Osnování učiva, Celoroční plán - tělesná výchova
Osnování učiva
Učivo musí být jak v osnovách TV, tak v praktickém sestavování celoročního, či tematického plánu vzájemně propojeno.
• Cyklické osnování- vracíme se k učivu, které již bylo probráno (cyklicky je opakujeme). Mělo by tím být docíleno těsnějších asociačních vztahů mezi starým a novým učivem.
• Postupné osnování- v určité posloupnosti se přechází od učiva jednoduchého k učivu obtížnějšímu. Předchozí blok je uzavírán kontrolou, zkouškou a již se k němu nevracíme.
• Spirální průběh- postupujeme vpřed, ale na vyšší úrovni se cyklicky vracíme k témuž učivu.
Celoroční plán
- Rozpis učiva v jednotlivých tematických celcích pro 1 konkrétní třídu na celý školní rok.
- Tento plán si učitel vytváří sám. Vychází z učebních osnov, ale je pouze na něm, jaké učivo vybere a zařadí. Musí respektovat pouze kmenové učivo.
- Plán plní časové kontroly a kontroly návaznosti a logické uspořádanosti učiva
- Z něj vychází nejpodrobnější plán = příprava na vyučovací hodinu (doporučuje se zde uvést učivo, čas nebo dávku, organizaci, základní vyučovací postupy a metody a cíl vyučovací hodiny)
- Učitel musí znát a respektovat školní a klasifikační řád, respektovat bezpečnostní předpisy
- Další součástí projektu jsou metodické příručky pro učitele (vysvětlují celkovou koncepci vyučovacího předmětu, cíle tematických celků ročníků a především rozpracovávají postupy, metody a formy v jednotlivých tématech)
- Směrnice a metodické pokyny pro realizaci zvláštních forem TV (plavecké, lyžařské kurzy, výlety, školní soutěže)
- Obecnými směrnicemi školy jsou: organizační směrnice, směrnice pro výstavbu a zřizování školních objektů, minimální inventář učebních pomůcek…
Učivo musí být jak v osnovách TV, tak v praktickém sestavování celoročního, či tematického plánu vzájemně propojeno.
• Cyklické osnování- vracíme se k učivu, které již bylo probráno (cyklicky je opakujeme). Mělo by tím být docíleno těsnějších asociačních vztahů mezi starým a novým učivem.
• Postupné osnování- v určité posloupnosti se přechází od učiva jednoduchého k učivu obtížnějšímu. Předchozí blok je uzavírán kontrolou, zkouškou a již se k němu nevracíme.
• Spirální průběh- postupujeme vpřed, ale na vyšší úrovni se cyklicky vracíme k témuž učivu.
Celoroční plán
- Rozpis učiva v jednotlivých tematických celcích pro 1 konkrétní třídu na celý školní rok.
- Tento plán si učitel vytváří sám. Vychází z učebních osnov, ale je pouze na něm, jaké učivo vybere a zařadí. Musí respektovat pouze kmenové učivo.
- Plán plní časové kontroly a kontroly návaznosti a logické uspořádanosti učiva
- Z něj vychází nejpodrobnější plán = příprava na vyučovací hodinu (doporučuje se zde uvést učivo, čas nebo dávku, organizaci, základní vyučovací postupy a metody a cíl vyučovací hodiny)
- Učitel musí znát a respektovat školní a klasifikační řád, respektovat bezpečnostní předpisy
- Další součástí projektu jsou metodické příručky pro učitele (vysvětlují celkovou koncepci vyučovacího předmětu, cíle tematických celků ročníků a především rozpracovávají postupy, metody a formy v jednotlivých tématech)
- Směrnice a metodické pokyny pro realizaci zvláštních forem TV (plavecké, lyžařské kurzy, výlety, školní soutěže)
- Obecnými směrnicemi školy jsou: organizační směrnice, směrnice pro výstavbu a zřizování školních objektů, minimální inventář učebních pomůcek…
Učební osnovy, Cíle tělesné výchovy
Učební osnovy, Cíle tělesné výchovy
Učební osnovy
- vychází z učebního plánu
- vydává je MŠMT a jsou pro školy i učitele závazným dokumentem
- obsahem je: charakteristika předmětu, vymezení základních cílů a pokynů k řízení výchovně vzdělávacího procesu, dále je zde vyznačen obsah učiva, jako prostředek k dosažení cílů předmětu (tím jsou poznatky, pohybové činnosti, stuace vedoucí k osvojení vědomostí, pohybových dovedností, k rozvoji pohybových, komunikačních, diagnostických, organizačních schopností, bezpečnostních a hygienických návyků)
Cíle tělesné výchovy
Cíle se modifikují a konkretizují ve vztazích k obsahu, prostředkům, podmínkám, učiteli, žákům.
Cílem školní TV je stimulovat a rozvíjet biopsychosociálně účinný celoživotní pohybový režim, zdravotní prevenci, pohybové schopnosti, dovednosti, vědomosti, osobní vlastnosti a pozitivní postoje žáků k pohybové činnosti.
Cíle školní TV dle Fialové a Rychetského, 1998
1. vzdělávací cíle
• informativní:
- interiorizované poznatky z tělesné kultury
- osvojené postupy, metody tělesného sebezdokonalování
- zásady správné výživy
- zákl. pohybové dovednosti a návyky (chůze, běh, skok, házení)
- osvojení činností z gymnastiky, atletiky, dvou sport. Her, plavání, lyžování, turistiky…
• formativní:
- rozvinuté zákl. pohybové schopnosti (vytrvalost, síla, rychlost, obratnost, pohyblivost, rovnováha)
- kvalitní pohybový projev (harmonie, ekonomičnost, přesnost, ladnost, rytmus pohybu, správné držení těla)
- senzorické a intelektové schopnosti
2. výchovné cíle
• všeobecné
- pozitivní charakterové a mravní vlastnosti (kolektivní cítění, chování, cílevědomost, iniciativa, samostatnost, kázeň, rozhodnost, odvaha..)
- estetické prožívání a hodnocení, tvořivé schopnosti (zájem utvářet krásný pohyb, krásné prostředí, lidské vztahy..)
- láska k přírodě a ochrana životního prostředí
• specifické
- trvale kladný postoj k pohybové aktivitě
- rozvinuté zájmy o přiměřené druhy tělovýchovné a sportovní činnosti
- tělesný a fční rozvoj, tělesná zdatnost
- snaha o přiměřený výkon v tělovýchovné a sport. činnosti
3. zdravotní cíle
• kompenzační
- kompenzace jednostranné zátěže ve škole (protahovací, vyrovnávací, dechová a relaxační cvičení)
- regenerace duševních sil a obnovování pozornosti žáků
• hygienické
- hygienické návyky (cvičební úbor, sprcha po zátěži)
- potřeba zdravého životního stylu (dostatek pohybových aktivit v denním režimu, dostatečný spánek, zdravá výživa)
Realizací cílů získávají žáci základní tělovýchovné vzdělání, které je předpokladem zdraví, pracovní činnosti a aktivního přístupu k životu
Cíle se vzájemně prolínají a kombinují v každé vyučovací hodině.
Předpokladem dobře zvládnutých pohyb. dovedností jsou rozvinuté pohyb. schopnosti.
Z časového hlediska rozlišujeme cíle perspektivní a průběžné
Článek podporuje:
hokejová výstroj, inline brusle, snowboard
Učební osnovy
- vychází z učebního plánu
- vydává je MŠMT a jsou pro školy i učitele závazným dokumentem
- obsahem je: charakteristika předmětu, vymezení základních cílů a pokynů k řízení výchovně vzdělávacího procesu, dále je zde vyznačen obsah učiva, jako prostředek k dosažení cílů předmětu (tím jsou poznatky, pohybové činnosti, stuace vedoucí k osvojení vědomostí, pohybových dovedností, k rozvoji pohybových, komunikačních, diagnostických, organizačních schopností, bezpečnostních a hygienických návyků)
Cíle tělesné výchovy
Cíle se modifikují a konkretizují ve vztazích k obsahu, prostředkům, podmínkám, učiteli, žákům.
Cílem školní TV je stimulovat a rozvíjet biopsychosociálně účinný celoživotní pohybový režim, zdravotní prevenci, pohybové schopnosti, dovednosti, vědomosti, osobní vlastnosti a pozitivní postoje žáků k pohybové činnosti.
Cíle školní TV dle Fialové a Rychetského, 1998
1. vzdělávací cíle
• informativní:
- interiorizované poznatky z tělesné kultury
- osvojené postupy, metody tělesného sebezdokonalování
- zásady správné výživy
- zákl. pohybové dovednosti a návyky (chůze, běh, skok, házení)
- osvojení činností z gymnastiky, atletiky, dvou sport. Her, plavání, lyžování, turistiky…
• formativní:
- rozvinuté zákl. pohybové schopnosti (vytrvalost, síla, rychlost, obratnost, pohyblivost, rovnováha)
- kvalitní pohybový projev (harmonie, ekonomičnost, přesnost, ladnost, rytmus pohybu, správné držení těla)
- senzorické a intelektové schopnosti
2. výchovné cíle
• všeobecné
- pozitivní charakterové a mravní vlastnosti (kolektivní cítění, chování, cílevědomost, iniciativa, samostatnost, kázeň, rozhodnost, odvaha..)
- estetické prožívání a hodnocení, tvořivé schopnosti (zájem utvářet krásný pohyb, krásné prostředí, lidské vztahy..)
- láska k přírodě a ochrana životního prostředí
• specifické
- trvale kladný postoj k pohybové aktivitě
- rozvinuté zájmy o přiměřené druhy tělovýchovné a sportovní činnosti
- tělesný a fční rozvoj, tělesná zdatnost
- snaha o přiměřený výkon v tělovýchovné a sport. činnosti
3. zdravotní cíle
• kompenzační
- kompenzace jednostranné zátěže ve škole (protahovací, vyrovnávací, dechová a relaxační cvičení)
- regenerace duševních sil a obnovování pozornosti žáků
• hygienické
- hygienické návyky (cvičební úbor, sprcha po zátěži)
- potřeba zdravého životního stylu (dostatek pohybových aktivit v denním režimu, dostatečný spánek, zdravá výživa)
Realizací cílů získávají žáci základní tělovýchovné vzdělání, které je předpokladem zdraví, pracovní činnosti a aktivního přístupu k životu
Cíle se vzájemně prolínají a kombinují v každé vyučovací hodině.
Předpokladem dobře zvládnutých pohyb. dovedností jsou rozvinuté pohyb. schopnosti.
Z časového hlediska rozlišujeme cíle perspektivní a průběžné
Článek podporuje:
hokejová výstroj, inline brusle, snowboard
Učivo tělesné výchovy
Učivo: výběr poznatků a činností z kulturního bohatství, který jako nutný předpoklad dosáhnout vyučovací cíle, tvoří věcný základ vyučování.
V TV jde o výběr poznatků a činností z teorie a praxe TK i z jiných oblastí společenského vědomí a praxe.
Nejužší vztah má učivo k cílům vyučování, za kterých má vycházet.
Významnými činiteli výběru učiva jsou vnitřní podmínky (tělesné, pohybové a psychické předpoklady žáků, jejich potřeby a zájmy) a vnější podmínky (společenské, organizační, materiální podmínky)
Možnost výběru učiva se ponechává i na žákovi
Výběr učiva: 3 základní možnosti
• výběr utilitární- klade důraz na základní učivo. V TV se jedná o ty pohyb. činnosti, které jsou nejfrekventovanější a potřebné k životu a práci člověka. Je to tzv. kmenové učivo
• výběr exemplární- z příbuzných jevů a činností jsou do osnov vybírány urč. Příklady, které si žáci v daném čase mohou osvojit a pochopit.
• výběr fundamentální- hlubší základy vědního oboru. Jde o podstatu činnosti, pochopení jejího smyslu na základě poznaných zákonitostí. Takto do hloubky by učivo měli zvládnout učitelé, vědečtí a vysokoškolští pracovníci.
Strukturace učiva
Je dána návazností v učivu, vzájemným propojením a vazbou mezi dílčími částmi učiva i volbou jeho cílů.
• Kmenové učivo- měla by si jej osvojit většina žáků. Tvoří ucelenou, relativně uzavřenou vzdělávací soustavu, ve které dochází ve vývoji k nejpomalejším změnám. Toto učivo by mělo být neopomenutelné, jeho zvládnutí má umožnit pohybovou gramotnost a návaznost výuky ve vyšších ročnících.
• Rozšiřující učivo- určeno talentovanějším žákům, kdy je jim rozšiřující učivo, po zvládnutí kmenového učiva, zařazováno jako doplňkové.
• Orientační učivo- slouží k vyhledávání, rozvíjení speciálních zájmů a schopností. Bývá zařazováno do předmětů volitelných a nepovinných.
• Výběrové učivo- znamená zúžení rozsahu, ale zároveň i prohloubení osvojeného učiva. Uplatňováno u adolescentů, vyžaduje však všestrannou přípravu. Na ZŠ se tento přístup nedoporučuje.
• Speciální učivo- soubor cviků ve zdravotní tělesné výchově, které mají zmírnit nebo úplně odstranit oslabení a poškození cvičících. Nevhodné kontraindikační učivo mohlo by poškození prohloubit.
V TV jde o výběr poznatků a činností z teorie a praxe TK i z jiných oblastí společenského vědomí a praxe.
Nejužší vztah má učivo k cílům vyučování, za kterých má vycházet.
Významnými činiteli výběru učiva jsou vnitřní podmínky (tělesné, pohybové a psychické předpoklady žáků, jejich potřeby a zájmy) a vnější podmínky (společenské, organizační, materiální podmínky)
Možnost výběru učiva se ponechává i na žákovi
Výběr učiva: 3 základní možnosti
• výběr utilitární- klade důraz na základní učivo. V TV se jedná o ty pohyb. činnosti, které jsou nejfrekventovanější a potřebné k životu a práci člověka. Je to tzv. kmenové učivo
• výběr exemplární- z příbuzných jevů a činností jsou do osnov vybírány urč. Příklady, které si žáci v daném čase mohou osvojit a pochopit.
• výběr fundamentální- hlubší základy vědního oboru. Jde o podstatu činnosti, pochopení jejího smyslu na základě poznaných zákonitostí. Takto do hloubky by učivo měli zvládnout učitelé, vědečtí a vysokoškolští pracovníci.
Strukturace učiva
Je dána návazností v učivu, vzájemným propojením a vazbou mezi dílčími částmi učiva i volbou jeho cílů.
• Kmenové učivo- měla by si jej osvojit většina žáků. Tvoří ucelenou, relativně uzavřenou vzdělávací soustavu, ve které dochází ve vývoji k nejpomalejším změnám. Toto učivo by mělo být neopomenutelné, jeho zvládnutí má umožnit pohybovou gramotnost a návaznost výuky ve vyšších ročnících.
• Rozšiřující učivo- určeno talentovanějším žákům, kdy je jim rozšiřující učivo, po zvládnutí kmenového učiva, zařazováno jako doplňkové.
• Orientační učivo- slouží k vyhledávání, rozvíjení speciálních zájmů a schopností. Bývá zařazováno do předmětů volitelných a nepovinných.
• Výběrové učivo- znamená zúžení rozsahu, ale zároveň i prohloubení osvojeného učiva. Uplatňováno u adolescentů, vyžaduje však všestrannou přípravu. Na ZŠ se tento přístup nedoporučuje.
• Speciální učivo- soubor cviků ve zdravotní tělesné výchově, které mají zmírnit nebo úplně odstranit oslabení a poškození cvičících. Nevhodné kontraindikační učivo mohlo by poškození prohloubit.
Projekt vzdělávání a výchovy ve školní tělesné výchově ( otázka 1A)
Dokumenty projektu
Projekt výchovy a vzdělání může být dokumentem státním, rezortním, lokálním, školním…- vytyčuje základní směry výchovy a vzdělání.
Zahrnuje:
- učební plán, učební osnovy
- učebnice pro žáky
- metodické směrnice
- školní a klasifikační řád
- bezpečnostní předpisy
V případě některých nestátních škol s vlastní koncepcí vyučování je třeba, aby učitel TV, který zde vyučuje, dokázal sám projekt vyučování TV vytvořit.
Učební plán
- je nejobecnějším dokumentem
- představuje ucelený rozpis všech vyučovacích předmětů v jednotlivých ročnících určitého typu a stupně školy s uvedenou dotací hodin (týdenní, roční)
- obvykle jej vydává MŠMT a je závazný pro všechny státní základní a střední školy, nebo se jím akreditují školy soukromé, církevní
- ředitelé škol mají pravomoc provádět v plánu drobné úpravy v rozsahu 4-5 hodin týdně. Celkový týdenní součet vyučovacích hodin nesmí překročit stanovený limit pro jednotlivé stupně škol
- u nestátních škol, zejména středních, musí škola o akreditaci svého učebního plánu MŠMT požádat (z hlediska TV je důležitá jejich plánovaná hodinová dotace v rámci předmětů povinných, nepovinných, zájmových..). Tím jsou dány konkrétní podmínky pro vypracování učebních osnov
Projekt výchovy a vzdělání může být dokumentem státním, rezortním, lokálním, školním…- vytyčuje základní směry výchovy a vzdělání.
Zahrnuje:
- učební plán, učební osnovy
- učebnice pro žáky
- metodické směrnice
- školní a klasifikační řád
- bezpečnostní předpisy
V případě některých nestátních škol s vlastní koncepcí vyučování je třeba, aby učitel TV, který zde vyučuje, dokázal sám projekt vyučování TV vytvořit.
Učební plán
- je nejobecnějším dokumentem
- představuje ucelený rozpis všech vyučovacích předmětů v jednotlivých ročnících určitého typu a stupně školy s uvedenou dotací hodin (týdenní, roční)
- obvykle jej vydává MŠMT a je závazný pro všechny státní základní a střední školy, nebo se jím akreditují školy soukromé, církevní
- ředitelé škol mají pravomoc provádět v plánu drobné úpravy v rozsahu 4-5 hodin týdně. Celkový týdenní součet vyučovacích hodin nesmí překročit stanovený limit pro jednotlivé stupně škol
- u nestátních škol, zejména středních, musí škola o akreditaci svého učebního plánu MŠMT požádat (z hlediska TV je důležitá jejich plánovaná hodinová dotace v rámci předmětů povinných, nepovinných, zájmových..). Tím jsou dány konkrétní podmínky pro vypracování učebních osnov
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)