- horolezectví
- orientační běh
- lehká atletika
- speleoalpinismus
- běh na lyžích
- sjezdové lyžování
- skialpinismus
- silniční cyklistika
- MTB – horská kola
- cyklokros
- rychlostní kanoistika
- vodní slalom a sjezd
- veslování
- motocyklový sport
- automobilový sport
- vodní motorismus
- jachting
- surfing
- windsurfing
- jezdectví
- skiboby
- sáně a boby
- bruslení
- plavání
- potápění
- bezmotorové létání
- golf
- lukostřelba
Příprava cyklistů na MTB maratóny
Cyklistika, jakož to vrcholový sport, je velmi jednostranně svalově založena. Pracují zejména dolní končetiny, vynímečně i horní a to pouze velmi krátkou dobu. Svalové skupiny trupu bývají velmi oslabeny a proto je nutno kompenzovat tuto svalovou disbalanci přiměřeným posilováním břišních a zádových svalů. Je nutné si ale uvědomit, že tato cvičení by měla být pouze kompenzační, nikoliv na objem svalové hmoty. S tím totiž roste i hmotnost sportovce a ta je u cyklistů velmi ovlivňujícím faktorem. Horská cyklistika se vyznačuje některými odlišnostmi. Zejména značnější prací horních končetin a pletence ramenního. Při náročných sjezdech a stoupáních nerovným terénem je zapotřebí síla k udržení řidítek ve správné stopě a ke kompenzování nerovností terénu. Proto by „bikeři“ měli pravidelně zahrnovat posilování horní končetiny a ramen do svého treninku.
Mezi kompenzační cvičení je potřeba zařadit posílení a protažení krční páteře, zad a břišních svalů. Zejména pak protahovat celé dolní končetiny, které převážněu cyklistů mají velkou tendenci ke zkrácení.
Použité cviky aplikujeme v zimní přípravě skupiny dospělých cyklistů, kteří se připravují na nadcházející sezónu v Bikemaratonu.
Mezi kompenzační cvičení je potřeba zařadit posílení a protažení krční páteře, zad a břišních svalů. Zejména pak protahovat celé dolní končetiny, které převážněu cyklistů mají velkou tendenci ke zkrácení.
Použité cviky aplikujeme v zimní přípravě skupiny dospělých cyklistů, kteří se připravují na nadcházející sezónu v Bikemaratonu.
Survival – „přežití“
- jedná se o hraniční výkony spojené s překonáváním přírodních překážek, vyžadující i určité riziko. Dochází zde často k bezprostřednímu kontaktu s divokou přírodou
- dříve byl záležitostí specialistů, průzkumníků a speciálních armádních skupin. Koncem 70. let začíná být tento pojem populární a dostává se do Evropy z USA
- v Německu i řadě alpských zemí vyrostla velmi rychle řada škol (soukromých organizací) zabývajících se uměním či technikou přežití v divočině.
- nová vlna „survivalismu“ není jednotná. Jedná se o různé směry a zájmová seskupení – od vojenských komand přes specialisty na katastrofy až k dobrodružné dovolené nebo riskantní jízdě motorovými vozidly v málo obydlených územích.
- je výrazem určitého vztahu k životu, přitahuje lidi, kteří nechtějí jen spoléhat na vymoženosti civilizace, ale za pomoci různých technik a sebedisciplíny jsou schopni žít velmi skromně a v náročných situacích jsou schopni se postarat o sebe i druhé lidi
- znamená pro mnoho lidí také možnost otestovat se v přírodě. V řešení náročných situací znamená nalézt sám sebe i přírodu, je to jedna z cest k formování charakteru. Ve většině škol, akcí i kurzů se jedná o zvládání stresových situací, zvládnutí technik, které ochraňují organismus před horkem, chladem, žízní, nevyspáním a hladem.Znamená to vždy uchování rozumové kontroly nad svým jednáním, nalézání improvizovaných řešení při budování přístřešků, nalezení vody, zajištění ohne a jídla. Přidružuje se k tomu dovednost hledání cest k záchraně – navigace, signalizace svého místa i znalost použití balíčku poslední záchrany
- dříve byl záležitostí specialistů, průzkumníků a speciálních armádních skupin. Koncem 70. let začíná být tento pojem populární a dostává se do Evropy z USA
- v Německu i řadě alpských zemí vyrostla velmi rychle řada škol (soukromých organizací) zabývajících se uměním či technikou přežití v divočině.
- nová vlna „survivalismu“ není jednotná. Jedná se o různé směry a zájmová seskupení – od vojenských komand přes specialisty na katastrofy až k dobrodružné dovolené nebo riskantní jízdě motorovými vozidly v málo obydlených územích.
- je výrazem určitého vztahu k životu, přitahuje lidi, kteří nechtějí jen spoléhat na vymoženosti civilizace, ale za pomoci různých technik a sebedisciplíny jsou schopni žít velmi skromně a v náročných situacích jsou schopni se postarat o sebe i druhé lidi
- znamená pro mnoho lidí také možnost otestovat se v přírodě. V řešení náročných situací znamená nalézt sám sebe i přírodu, je to jedna z cest k formování charakteru. Ve většině škol, akcí i kurzů se jedná o zvládání stresových situací, zvládnutí technik, které ochraňují organismus před horkem, chladem, žízní, nevyspáním a hladem.Znamená to vždy uchování rozumové kontroly nad svým jednáním, nalézání improvizovaných řešení při budování přístřešků, nalezení vody, zajištění ohne a jídla. Přidružuje se k tomu dovednost hledání cest k záchraně – navigace, signalizace svého místa i znalost použití balíčku poslední záchrany
Trialtol a příbuzné disciplíny
- V současné době se stávají na celém světě populární soutěže, v jejichž průběhu se vystřídá několik druhů sportů. Mezi ty které si získaly ve velmi krátkém časovém období světovou proslulost a velkou popularitu, patří triatlon.
- Skládá se z plavání, jízdy na kole a běhu.Triatlon ve své první podobě vznikl na Havajských ostrovech v roce 1977.V únoru 1978 byl poprvé odstartován triatlon na ostrově Oahu. Plavání prodělo okolo pláže Waikiki v délce 3,8 km, jízda na kole po okružní cestě kolem Oahu – 180 km a běh na 42 195 m po trase každoročního havajského maratónu v Honolulu. Tato soutěž se vymykala všem běžným sportovním normám, a proto byla nazvána závodem pro železného muže – IRONMAN.
- První zmínka o triatlonu u nás se datuje k roku 1980, kdy partičky nadšenců uspořádala pro vybranou skupinu vytrvalců na Slapské přehradě první triatlon na evropském kontinentu. První závod byl uspořádán v Plzni roku 1981 a Československo se stalo druhou zemí na světě, kde byl tento závod uskutečněn.
- 1984 založena Evropská triatlonová unie ETU zakládajícím členem bylo i Československo. Později vznikla Světová federace triatlonu FIT. Myslím si, že dnes je už triatlon zařazen do OH. J
- Dnes se v podstatě rozlišují následovné druhy triatlonů:
krátké - v délkách do tzv. olympijského triatlonu , do 1,5-40-10
střední – v délkách nad tzv. olympijský do 2-100-20
dlouhé – od 2,5-125-25 až po Železného muže 3,8-180-42
ultradlouhé – v jakýchkoliv délkách nad Železného muže
- Pravidla pro soutěže vycházejí z pravidel jednotlivých sportovních disciplín a jsou jen ve speciálních otázkách upraveny a rozšířeny tak, aby vyhovovaly současnému stavu a úrovni vývoje triatlonu. Dnes závodí dorost v délkách do 1,2-30-7,5. Muži a ženy soutěží v závodech ČR poháru a republikového mistrovství v délkách olympijského triatlonu a Železného muže. V těchto délkách se každoročně vypisují ME a MS. MS v závodě Ironman se koná vždy na původní trati na ostrove Oahu.
- Podobné disciplíny jsou duatlon běh jízda na kole a poět běh nejčastěji na tratích 7-30-3,5. od roku 1996 byly délky pro MS a ME změněny na 10-40-5.
- Další a mladší variantou, která má svůj původ v Austrálii je quadriatlon, který vznikl spojením závodů v plavání 5km, jízdy na kajaku na moři 20km, jízdy na kole 100km a půlmaratónem 21km.Nejznámější quadriatlon se koná každoročně na Ibize. Byl také základem pro první MS v roce 1994.
- Ještě můžeme zmínit ve Skandinávii populární skiatlon skládá se ze skoku, slalomu, a běhu to vše na jedněch lyžích typu LOIPE. J
- Skládá se z plavání, jízdy na kole a běhu.Triatlon ve své první podobě vznikl na Havajských ostrovech v roce 1977.V únoru 1978 byl poprvé odstartován triatlon na ostrově Oahu. Plavání prodělo okolo pláže Waikiki v délce 3,8 km, jízda na kole po okružní cestě kolem Oahu – 180 km a běh na 42 195 m po trase každoročního havajského maratónu v Honolulu. Tato soutěž se vymykala všem běžným sportovním normám, a proto byla nazvána závodem pro železného muže – IRONMAN.
- První zmínka o triatlonu u nás se datuje k roku 1980, kdy partičky nadšenců uspořádala pro vybranou skupinu vytrvalců na Slapské přehradě první triatlon na evropském kontinentu. První závod byl uspořádán v Plzni roku 1981 a Československo se stalo druhou zemí na světě, kde byl tento závod uskutečněn.
- 1984 založena Evropská triatlonová unie ETU zakládajícím členem bylo i Československo. Později vznikla Světová federace triatlonu FIT. Myslím si, že dnes je už triatlon zařazen do OH. J
- Dnes se v podstatě rozlišují následovné druhy triatlonů:
krátké - v délkách do tzv. olympijského triatlonu , do 1,5-40-10
střední – v délkách nad tzv. olympijský do 2-100-20
dlouhé – od 2,5-125-25 až po Železného muže 3,8-180-42
ultradlouhé – v jakýchkoliv délkách nad Železného muže
- Pravidla pro soutěže vycházejí z pravidel jednotlivých sportovních disciplín a jsou jen ve speciálních otázkách upraveny a rozšířeny tak, aby vyhovovaly současnému stavu a úrovni vývoje triatlonu. Dnes závodí dorost v délkách do 1,2-30-7,5. Muži a ženy soutěží v závodech ČR poháru a republikového mistrovství v délkách olympijského triatlonu a Železného muže. V těchto délkách se každoročně vypisují ME a MS. MS v závodě Ironman se koná vždy na původní trati na ostrove Oahu.
- Podobné disciplíny jsou duatlon běh jízda na kole a poět běh nejčastěji na tratích 7-30-3,5. od roku 1996 byly délky pro MS a ME změněny na 10-40-5.
- Další a mladší variantou, která má svůj původ v Austrálii je quadriatlon, který vznikl spojením závodů v plavání 5km, jízdy na kajaku na moři 20km, jízdy na kole 100km a půlmaratónem 21km.Nejznámější quadriatlon se koná každoročně na Ibize. Byl také základem pro první MS v roce 1994.
- Ještě můžeme zmínit ve Skandinávii populární skiatlon skládá se ze skoku, slalomu, a běhu to vše na jedněch lyžích typu LOIPE. J
Sportovní střelba, dělení, disciplíny
- bylo původně průpravou k lovu a boji.
- Závody ve střelbě jsou vypisovány pro příslušnou zbraň s pevně vymezenými technickými podmínkami. Předem je stanovena vzdálenost, na kterou se střílí, počet ran nástřelných (nezapočítávají se do soutěže) i počet ran do soutěže, zpravidla i maximální doba, během které musí závodník vystřílet všechny své náboje. Střílí se do papírových terčů, na kterých jsou označena příslušná pole hodnocení, zpravidla 1-10. Konečný bodový výsledek je daný součtem všech zásahů.
- Podle druhu nábojů (munice) dělíme zbraně na kulové a brokové. Ke sportovní střelbě se používají pušky nebo pistole a to jednohranné nebo automatické (samonabíjecí). Závody ve střelbě dělíme na letní (probíhající pod šírým nebem) a zimní (halové).
- Nejdůležitější disciplíny ve střelbě z pistole:
- Libovolná pistole: střílí se vzdálenost 50m, zbraň má ráži 5,6 mm, pole č.10 na terči má průměr 50 mm, pole č. 1 1 500mm. Závodník střílí do soutěže 60 ran, na které má 150 minut.
- Velkorážná pistole: střílí se na vzdálenost 25m, zbraň má ráži 7,6-9,65 mm, délka hlavně je nejvýš 153 mm. Závod sestává jednak ze 30 ran na terč (stejné terče jak pro libovolnou pistoli, střílí se série po 5 ranách, na každou sérii je povoleno 6 min
- Standardní pistole: vzdálenost 25m střílí se 3x20ran v sériích po 5
- Vzduchová pistole: na 10 m střílí se 40 ran max. doba na všechny pokusy je 90min.
- Rychlopalba na olympijské siluety: na 25m na pět otočených figur umístěných vedle sebe. Střílí se 2x30 ran v sériích po 5 ranách.
- Nejdůležitější disciplíny ve střelbě z pušky:
- Libovolná malorážka v leže: střílí se n vzdálenost 50m, 60 ran v leže časový limit je 120 min kruh č. 10 na terči má průměr 12,4 mm, a č. 1 162,4 mm
- Libovolná malorážka 3x40: na 50 m po 40 ranách ve třech polohách v leže časový limit 90 min, vstoje 120 min v kleče 115min
- Standardní malorážka: střílí se 3x20ran ve všech polohách časový limit je 2:30 h
- Standardní puška: na vzdálenost 300m max ráže 8mm 3x20 ran v leže vestoje v kleče terč č. 10 průměr 10 cm
- Vzduchovka: 10m vstoje bez opory 40 ran čas limit 90 min terč č.10 1mm
- Velkorážná terčovnice: střílí se na 300m střílí se 3 položky po 40 ranách
- Střelba na běžící terč: na 50 m vstoje bez opory Na terč ve tvaru kance kruh č.10 má průměr 60mm 20 ran na pomalu pohybující se terč 20 ran na rychle se pohybující se terč a potom se to opakuje po 10 ranách
- Brokové disciplíny:
- Skeet: na půlkruhu o poloměru 19,2 m je umístěno 8 střeleckých stanovišť, závodník z každého střílí 25 ran. Ze dvou věží, ležících na průměru půlkruhu a vzdálených od sebe 36,82m, jsou speciálním stroji nepravidelně metány asfaltové terče, do kterých se závodníci snaží trefit. Asfaltový terč má průměr 11mm a hmotnost 100-110 g. Za každý zásah se počítá 1 bod.
- Baterie: střílí se z pěti různých stanovišť vzdálených 15m od linie, ze které jsou nepravidelně metány asfaltové terče. Závodník absolvuje 8 sérií, v každé 5x5 ran (po pěti z každého stanoviště), za každý zásah se počítá 1 bod.
- To už stačí stejně se to učit nebudete jdu chrupkat J
- Závody ve střelbě jsou vypisovány pro příslušnou zbraň s pevně vymezenými technickými podmínkami. Předem je stanovena vzdálenost, na kterou se střílí, počet ran nástřelných (nezapočítávají se do soutěže) i počet ran do soutěže, zpravidla i maximální doba, během které musí závodník vystřílet všechny své náboje. Střílí se do papírových terčů, na kterých jsou označena příslušná pole hodnocení, zpravidla 1-10. Konečný bodový výsledek je daný součtem všech zásahů.
- Podle druhu nábojů (munice) dělíme zbraně na kulové a brokové. Ke sportovní střelbě se používají pušky nebo pistole a to jednohranné nebo automatické (samonabíjecí). Závody ve střelbě dělíme na letní (probíhající pod šírým nebem) a zimní (halové).
- Nejdůležitější disciplíny ve střelbě z pistole:
- Libovolná pistole: střílí se vzdálenost 50m, zbraň má ráži 5,6 mm, pole č.10 na terči má průměr 50 mm, pole č. 1 1 500mm. Závodník střílí do soutěže 60 ran, na které má 150 minut.
- Velkorážná pistole: střílí se na vzdálenost 25m, zbraň má ráži 7,6-9,65 mm, délka hlavně je nejvýš 153 mm. Závod sestává jednak ze 30 ran na terč (stejné terče jak pro libovolnou pistoli, střílí se série po 5 ranách, na každou sérii je povoleno 6 min
- Standardní pistole: vzdálenost 25m střílí se 3x20ran v sériích po 5
- Vzduchová pistole: na 10 m střílí se 40 ran max. doba na všechny pokusy je 90min.
- Rychlopalba na olympijské siluety: na 25m na pět otočených figur umístěných vedle sebe. Střílí se 2x30 ran v sériích po 5 ranách.
- Nejdůležitější disciplíny ve střelbě z pušky:
- Libovolná malorážka v leže: střílí se n vzdálenost 50m, 60 ran v leže časový limit je 120 min kruh č. 10 na terči má průměr 12,4 mm, a č. 1 162,4 mm
- Libovolná malorážka 3x40: na 50 m po 40 ranách ve třech polohách v leže časový limit 90 min, vstoje 120 min v kleče 115min
- Standardní malorážka: střílí se 3x20ran ve všech polohách časový limit je 2:30 h
- Standardní puška: na vzdálenost 300m max ráže 8mm 3x20 ran v leže vestoje v kleče terč č. 10 průměr 10 cm
- Vzduchovka: 10m vstoje bez opory 40 ran čas limit 90 min terč č.10 1mm
- Velkorážná terčovnice: střílí se na 300m střílí se 3 položky po 40 ranách
- Střelba na běžící terč: na 50 m vstoje bez opory Na terč ve tvaru kance kruh č.10 má průměr 60mm 20 ran na pomalu pohybující se terč 20 ran na rychle se pohybující se terč a potom se to opakuje po 10 ranách
- Brokové disciplíny:
- Skeet: na půlkruhu o poloměru 19,2 m je umístěno 8 střeleckých stanovišť, závodník z každého střílí 25 ran. Ze dvou věží, ležících na průměru půlkruhu a vzdálených od sebe 36,82m, jsou speciálním stroji nepravidelně metány asfaltové terče, do kterých se závodníci snaží trefit. Asfaltový terč má průměr 11mm a hmotnost 100-110 g. Za každý zásah se počítá 1 bod.
- Baterie: střílí se z pěti různých stanovišť vzdálených 15m od linie, ze které jsou nepravidelně metány asfaltové terče. Závodník absolvuje 8 sérií, v každé 5x5 ran (po pěti z každého stanoviště), za každý zásah se počítá 1 bod.
- To už stačí stejně se to učit nebudete jdu chrupkat J
Orientační běh
- sportovní disciplína prováděná v přírodě. Úkolem orientačního běžce je proběhnout v nejkratším čase v neznámém terénu trať danou kontrolními body zanesenými v mapě. Postup mezi zanesenými kontrolami je libovolný
- běžec musí řešit tzv. orientační situace a volit optimální trasu postupu. Používá přitom základní pomůcky k orientaci – mapu pro orientační běh a busolu
- ideálně spojuje psychickou a fyzickou zátěž
- je jedním z nejkrásnější a přitom nejnáročnějších sportů, je vhodný k pěstování po celý rok a lze jej provozovat v každém věku
- je v něm skryto určité kouzlo romantiky a něco objevitelského (hledání cest ke kontrole)
- koná se pokaždé v jiném terénu, v jiné oblasti. S tím souvisí jednak to, že závodníci při něm poznají nejrůznější oblasti své vlasti (i ciziny), jednak to, že každý orientační běh je neopakovatelný, je vždy nový, vždy znovu a znovu je v něm nutno tvořivě duševně pracovat, aby jej závodník s úspěchem zvládl
- běhá se za nejrůznějšího počasí a v nejrůznějších přírodních prostředích
- běhá se ve všech věkových kategoriích, od 10 do 60 let
- je to závod jednotlivců, lze uplatnit též sílu kolektivu, neboť se pořádají též závody štafetové, které jsou velmi zajímavé a dramatické
- kolébkou jsou Skandinávské země na severu Evropy
- v ČR se pořádají závody OB od r. 1950, chodilo se v 3členných hlídkách
- u nás je OB organizován a řízen Svazem OB
- od r. 1967 vznikl samostatný svaz, který spolupracuje se svazem turistiky na základě dohody
- vybavení: moderní jednoduchá buzola v plexiskle, lehká obuv, přesné a podrobné speciální mapy pro OB (nejlépe 1 : 20 000), kontrolní terče, speciální štípací kleště, startovní průkaz
- délka trati je pro ženy 21 – 34 let 5 - 7 km, 6 - 10 kontrol
- délka trati je pro muže 21 – 34 let 10 – 14 km, 9 – 20 kontrol
- prostor závodu je do poslední chvíle tajný
- spolupráce v běhu není dovolena, jinak dojde k diskvalifikaci běžců
- běžec musí řešit tzv. orientační situace a volit optimální trasu postupu. Používá přitom základní pomůcky k orientaci – mapu pro orientační běh a busolu
- ideálně spojuje psychickou a fyzickou zátěž
- je jedním z nejkrásnější a přitom nejnáročnějších sportů, je vhodný k pěstování po celý rok a lze jej provozovat v každém věku
- je v něm skryto určité kouzlo romantiky a něco objevitelského (hledání cest ke kontrole)
- koná se pokaždé v jiném terénu, v jiné oblasti. S tím souvisí jednak to, že závodníci při něm poznají nejrůznější oblasti své vlasti (i ciziny), jednak to, že každý orientační běh je neopakovatelný, je vždy nový, vždy znovu a znovu je v něm nutno tvořivě duševně pracovat, aby jej závodník s úspěchem zvládl
- běhá se za nejrůznějšího počasí a v nejrůznějších přírodních prostředích
- běhá se ve všech věkových kategoriích, od 10 do 60 let
- je to závod jednotlivců, lze uplatnit též sílu kolektivu, neboť se pořádají též závody štafetové, které jsou velmi zajímavé a dramatické
- kolébkou jsou Skandinávské země na severu Evropy
- v ČR se pořádají závody OB od r. 1950, chodilo se v 3členných hlídkách
- u nás je OB organizován a řízen Svazem OB
- od r. 1967 vznikl samostatný svaz, který spolupracuje se svazem turistiky na základě dohody
- vybavení: moderní jednoduchá buzola v plexiskle, lehká obuv, přesné a podrobné speciální mapy pro OB (nejlépe 1 : 20 000), kontrolní terče, speciální štípací kleště, startovní průkaz
- délka trati je pro ženy 21 – 34 let 5 - 7 km, 6 - 10 kontrol
- délka trati je pro muže 21 – 34 let 10 – 14 km, 9 – 20 kontrol
- prostor závodu je do poslední chvíle tajný
- spolupráce v běhu není dovolena, jinak dojde k diskvalifikaci běžců
Mohlo by zajímat: 10 tipů, jak koupit levnou letenku a Kdy kam cestovat? Kde co nakupovat? a Last minute nebo first minute?
Orientace v terénu
- odborně technická činnost předpokládající znalost čtení mapy, práci s busolou a kompasem, odhad vzdáleností a času a znalost zásad postupu v neznámém terénu
Patří sem:
a) určení světových stran busolou či kompasem, pomocí hodinek a Slunce či Měsíce, podle Polárky, podle mapy, podle místních příznaků (stabilizační kameny trigonometrických bodů mají letopočet na jihu, oltáře kostelů jsou orientovány zpravidla na východ, vyšší konec spodního ramena kříže na pravoslavných kostelech směřuje na sever, vinice bývají na jižních a jihovýchodních svazích, průseky ve velkých lesních celcích bývají zpravidla orientovány ve směru sever – jih a východ – západ)
b) určení stanoviště nebo viditelného bodu buď porovnáním terénu s mapu a podle okolních objektů, či (především u vzdálenějších bodů) protínáním vpřed (projdou se postupně 2-3 body, které lze na mapě snadno určit a z každého se do mapy přenese směr na určované stanoviště, průsečík je hledaný bod), anebo promítáním zpět (postupně se z určovaného stanoviště změří azimuty na 2-3 známé body a tyto azimuty se přenesou opět do mapy)
- základními potřebami jsou nejrůznější mapy, buzoly nebo kompasy. Ve vysokých horách pomáhá výškoměr, pomohou hodinky, brýle, dalekohled, lupa, krokoměr, křivkoměr, odpichovátko. Informace o určité oblasti čerpáme z knižních průvodců, rad odborníků, znalců a místních obyvatel
Patří sem:
a) určení světových stran busolou či kompasem, pomocí hodinek a Slunce či Měsíce, podle Polárky, podle mapy, podle místních příznaků (stabilizační kameny trigonometrických bodů mají letopočet na jihu, oltáře kostelů jsou orientovány zpravidla na východ, vyšší konec spodního ramena kříže na pravoslavných kostelech směřuje na sever, vinice bývají na jižních a jihovýchodních svazích, průseky ve velkých lesních celcích bývají zpravidla orientovány ve směru sever – jih a východ – západ)
b) určení stanoviště nebo viditelného bodu buď porovnáním terénu s mapu a podle okolních objektů, či (především u vzdálenějších bodů) protínáním vpřed (projdou se postupně 2-3 body, které lze na mapě snadno určit a z každého se do mapy přenese směr na určované stanoviště, průsečík je hledaný bod), anebo promítáním zpět (postupně se z určovaného stanoviště změří azimuty na 2-3 známé body a tyto azimuty se přenesou opět do mapy)
- základními potřebami jsou nejrůznější mapy, buzoly nebo kompasy. Ve vysokých horách pomáhá výškoměr, pomohou hodinky, brýle, dalekohled, lupa, krokoměr, křivkoměr, odpichovátko. Informace o určité oblasti čerpáme z knižních průvodců, rad odborníků, znalců a místních obyvatel
Cyklistika, MTB
- jízdní kolo nabízí aktivní pohyb a oproti chůzi zvyšuje naši mobilitu a zároveň umožňuje poměrně intenzivní vnímání okolního prostředí
- jízda na kole má výrazný pozitivní vliv na zdraví člověka a nenarušuje životní prostředí
- počátky organizované cyklistiky spadají do r. 1883, kdy byly položeny základy ke vzniku České ústřední jednoty velocipedistů
- cykloturistika - turistika, při které se jako aktivní přesunový prostředek používá jízdní kolo sportovního charakteru, které je pro vícedenní putování bez doprovodného vozidla technicky uzpůsobeno pro jízdu se zátěží a odpovídá základním předpisům silničního povozu
Cyklistika má dva základní směry:
- závodní – jde o sportovní výkon, který se dá měřit nebo ocenit podle určitých měřítek
- rychlostní – dráhová, silniční, terénní
- sálová – kolová a krasojízda na kole
- rekreační – používání kole buď ke krátkým vyjížďkám za osvěžením do přírody nebo k výletům a k cestování
Cyklistické disciplíny
- silniční cyklistika – zízda na čas, jednorázové závody, etapové závody, kritéria
- dráhová cyklistika – sprint, stíhací závody, bodovací závody, vylučovací, rekordní jízdy
- cyklokros – závod přibližně na 1 h na 2-3 km dlouhém terénním okruhu bez převýšení
- MTB – Mountain Bike
- BMX – Bicykl Moto Cross – soutěže se jezdí vyřazovacími rozjížďkami na dráze velmi podobné motokrosové, ale méně členité, převážně v dětských a mládežnických kategoriích
- Cyklotrial – soutěží se v překonání extrémně obtížné dráhy v terénu nebo v hale
- Freestyl – disciplína, která využívá upravené kolo BMX ke skokům a k akrobacii na rovině a na skateboardových hřištích
MTB – Mountain Bike
- vznikl počátkem osmdesátých let v Kalifornii.
- závodí se v „cross country“ (závod trvá přibližně 1,5 – 2 hodiny a jede se na okruhu 5 – 10 km dlouhém náročném terénu), „downhill“ (sjezd přibližně 3 km) a v paralelním slalomu (mezi brankami, často i na sjezdovce)
- jízda na kole má výrazný pozitivní vliv na zdraví člověka a nenarušuje životní prostředí
- počátky organizované cyklistiky spadají do r. 1883, kdy byly položeny základy ke vzniku České ústřední jednoty velocipedistů
- cykloturistika - turistika, při které se jako aktivní přesunový prostředek používá jízdní kolo sportovního charakteru, které je pro vícedenní putování bez doprovodného vozidla technicky uzpůsobeno pro jízdu se zátěží a odpovídá základním předpisům silničního povozu
Cyklistika má dva základní směry:
- závodní – jde o sportovní výkon, který se dá měřit nebo ocenit podle určitých měřítek
- rychlostní – dráhová, silniční, terénní
- sálová – kolová a krasojízda na kole
- rekreační – používání kole buď ke krátkým vyjížďkám za osvěžením do přírody nebo k výletům a k cestování
Cyklistické disciplíny
- silniční cyklistika – zízda na čas, jednorázové závody, etapové závody, kritéria
- dráhová cyklistika – sprint, stíhací závody, bodovací závody, vylučovací, rekordní jízdy
- cyklokros – závod přibližně na 1 h na 2-3 km dlouhém terénním okruhu bez převýšení
- MTB – Mountain Bike
- BMX – Bicykl Moto Cross – soutěže se jezdí vyřazovacími rozjížďkami na dráze velmi podobné motokrosové, ale méně členité, převážně v dětských a mládežnických kategoriích
- Cyklotrial – soutěží se v překonání extrémně obtížné dráhy v terénu nebo v hale
- Freestyl – disciplína, která využívá upravené kolo BMX ke skokům a k akrobacii na rovině a na skateboardových hřištích
MTB – Mountain Bike
- vznikl počátkem osmdesátých let v Kalifornii.
- závodí se v „cross country“ (závod trvá přibližně 1,5 – 2 hodiny a jede se na okruhu 5 – 10 km dlouhém náročném terénu), „downhill“ (sjezd přibližně 3 km) a v paralelním slalomu (mezi brankami, často i na sjezdovce)
Vodní turistika
- druh turistiky využívající k přesunu loď
- kromě putování na kánoích, kajacích, pramicích a nafukovacích člunech se sem řadí i turistika jachetní a veslařská
- počátky vodní turistiky na našem území se kladou do 2. poloviny 19. století
- důležitá je znalost techniky a taktiky jízdy na lodi
- uskutečňujeme ji v zdravotně hodnotném a krásném prostředí za přímého působení přírodních činitelů
- vodní turistikou se rozvíjí otužilost, odvaha, vede k sebeovládání, k pohotovosti, samostatnosti, učí překonávat překážky a formuje vztahy ke kolektivu
- používáme pravice, kanoe a kajaky
- výcvik provádíme nejdříve na stojící nebo zcela mírně tekoucí vodě (rybník, přehrada)
- výzbroj a výstroj: loď a pádlo, oblečení je nutno přizpůsobit roční době a náročnosti akce, za chladného počasí je vhodný oblek z jednostranně pogumovaného plátna, event. celogumový suchý oblek či mokrý oblek z neoprenu, boty do vody, v těžším terénu plovací vesta a ochranná přilba, pokrývka hlavy
- kromě putování na kánoích, kajacích, pramicích a nafukovacích člunech se sem řadí i turistika jachetní a veslařská
- počátky vodní turistiky na našem území se kladou do 2. poloviny 19. století
- důležitá je znalost techniky a taktiky jízdy na lodi
- uskutečňujeme ji v zdravotně hodnotném a krásném prostředí za přímého působení přírodních činitelů
- vodní turistikou se rozvíjí otužilost, odvaha, vede k sebeovládání, k pohotovosti, samostatnosti, učí překonávat překážky a formuje vztahy ke kolektivu
- používáme pravice, kanoe a kajaky
- výcvik provádíme nejdříve na stojící nebo zcela mírně tekoucí vodě (rybník, přehrada)
- výzbroj a výstroj: loď a pádlo, oblečení je nutno přizpůsobit roční době a náročnosti akce, za chladného počasí je vhodný oblek z jednostranně pogumovaného plátna, event. celogumový suchý oblek či mokrý oblek z neoprenu, boty do vody, v těžším terénu plovací vesta a ochranná přilba, pokrývka hlavy
Charakteristika sportů v přírodě
- zahrnujeme sem sportovní disciplíny, které se odehrávají (nebo dříve odehrávaly) převážně v přírodním prostředí a jsou charakterizovány specifickou formou soutěže se zřejmou snahou o dosažení nejvyššího výkonu (absolutně nebo ve vztahu k určitému okruhu osob)
- vedle zvyšování kondice a zlepšování pohybových funkcí klademe důraz na zapojení všech smyslů, podporujeme neobyčejnost zážitků a zkušenosti, aktivaci celé osobnosti v bezprostředním jednání, možnosti spolupráce s ostatními a porozumění obě samému, chceme, aby účastníci akcí a kurzů objevovali a posilovali sociální vazby při skupinové činnosti, získávali ekologicko-hodnotový pohled na svět a setkávali se se skutečnou přírodou
- patří sem bruslení, cyklistika, golf, horolezectví, jachting, jízda na koni, kanoistika, sjezdové lyžování, běh na lyžích, orientační běh, plavání, potápění, přespolní běh, sáňkování, veslování, vodní lyžování, windsurfing aj.
- některé sporty jsou zcela podmíněny přírodním prostředím, některé přesahují i do uměle vytvořených podmínek
- umělé dráhy (např. pro kanoistiku, běh na lyžích, sjezdování) se vzdalují přírodnímu prostředí, aby byly vytvořeny co nejoptimálnější podmínky
- vedle zvyšování kondice a zlepšování pohybových funkcí klademe důraz na zapojení všech smyslů, podporujeme neobyčejnost zážitků a zkušenosti, aktivaci celé osobnosti v bezprostředním jednání, možnosti spolupráce s ostatními a porozumění obě samému, chceme, aby účastníci akcí a kurzů objevovali a posilovali sociální vazby při skupinové činnosti, získávali ekologicko-hodnotový pohled na svět a setkávali se se skutečnou přírodou
- patří sem bruslení, cyklistika, golf, horolezectví, jachting, jízda na koni, kanoistika, sjezdové lyžování, běh na lyžích, orientační běh, plavání, potápění, přespolní běh, sáňkování, veslování, vodní lyžování, windsurfing aj.
- některé sporty jsou zcela podmíněny přírodním prostředím, některé přesahují i do uměle vytvořených podmínek
- umělé dráhy (např. pro kanoistiku, běh na lyžích, sjezdování) se vzdalují přírodnímu prostředí, aby byly vytvořeny co nejoptimálnější podmínky
VHT, horolezectví
VHT
– druh turistiky, který se provádí v horách ve skalnatém, popř. ledovcovém terénu mimo zimní období, k přesunu využívá turistické chůze a pro zajištění bezpečnosti ve výjimečných případech a na kratších úsecích základní prvky horolezecké techniky
- patří k nejnáročnějším druhům turistiky, ale nevyhledává technicky obtížné cesty, nýbrž používá nejsnadnějších cest k vrcholům (max. obtížnost výstupů končí u II. stupně klasifikace UIAA (k postupu je třeba použít rukou)
- hlavním motivem při VHT je kulturně poznávací činnost, důraz se klade na znalosti geomorfologie terénů vhodných pro VHT (např. Tater), vysokohorských rostlin a zvířeny, z odborně technických znalostí se ve VH terénu nejvíce uplatní znalosti orientace (práce s mapou, busolou apod.) a meteorologie, zdravovědy
- je zdůrazňován význam tělesné přípravy
- vybavení: vhodná dynamická lana o průměru 9 mm a délce 40 m, přilba, kombinovaný úvaz (sedací a prsní úvazek)
- při náhlé změně počasí doprovázené deštěm nebo sněžením je nutno počítat se zvýšením obtížnosti výstupu nebo sestupu přibližně o dva stupně
- chceme-li se pohybovat ve výšce nad 3000 m bez zdravotních problémů, je nutno se postupně přizpůsobovat
horolezectví
- sportovní činnost, jejíž hlavní náplní je překonávání skalních a ledovcových horských terénů lezením, tj. pomocí nohou i rukou
- překonáváním překážek a těžkostí horolezec dosahuje svého cíle – vrcholu hory
- k úspěšnému provozování horolezectví je zapotřebí tělesných i psychických schopností a technických znalostí a dovedností, které je nutné cílevědomým tréninkem rozvíjet
- k překonávání horolezeckého terénu se používá zvláštní technika pohybu, speciální výstroj, výzbroj a cílevědomá taktika, k zajištění používají horolezci lano a další technické prostředky (skoby, karabiny, prsní a sedací úvazky, vklíněnce, slaňovací osmy aj.)
- hlavní část pohybu vzhůru musí zajišťovat velké svalové skupiny nohou, ruce udržují hlavně rovnovážné postavení
- přináší silné emocionální zážitky, které jsou motivovány jedinečným přírodním prostředím
- zaměřuje se na maximální výkon, tj. na dosažení vrcholů nejobtížnějšími cestami i v zimním období
– druh turistiky, který se provádí v horách ve skalnatém, popř. ledovcovém terénu mimo zimní období, k přesunu využívá turistické chůze a pro zajištění bezpečnosti ve výjimečných případech a na kratších úsecích základní prvky horolezecké techniky
- patří k nejnáročnějším druhům turistiky, ale nevyhledává technicky obtížné cesty, nýbrž používá nejsnadnějších cest k vrcholům (max. obtížnost výstupů končí u II. stupně klasifikace UIAA (k postupu je třeba použít rukou)
- hlavním motivem při VHT je kulturně poznávací činnost, důraz se klade na znalosti geomorfologie terénů vhodných pro VHT (např. Tater), vysokohorských rostlin a zvířeny, z odborně technických znalostí se ve VH terénu nejvíce uplatní znalosti orientace (práce s mapou, busolou apod.) a meteorologie, zdravovědy
- je zdůrazňován význam tělesné přípravy
- vybavení: vhodná dynamická lana o průměru 9 mm a délce 40 m, přilba, kombinovaný úvaz (sedací a prsní úvazek)
- při náhlé změně počasí doprovázené deštěm nebo sněžením je nutno počítat se zvýšením obtížnosti výstupu nebo sestupu přibližně o dva stupně
- chceme-li se pohybovat ve výšce nad 3000 m bez zdravotních problémů, je nutno se postupně přizpůsobovat
horolezectví
- sportovní činnost, jejíž hlavní náplní je překonávání skalních a ledovcových horských terénů lezením, tj. pomocí nohou i rukou
- překonáváním překážek a těžkostí horolezec dosahuje svého cíle – vrcholu hory
- k úspěšnému provozování horolezectví je zapotřebí tělesných i psychických schopností a technických znalostí a dovedností, které je nutné cílevědomým tréninkem rozvíjet
- k překonávání horolezeckého terénu se používá zvláštní technika pohybu, speciální výstroj, výzbroj a cílevědomá taktika, k zajištění používají horolezci lano a další technické prostředky (skoby, karabiny, prsní a sedací úvazky, vklíněnce, slaňovací osmy aj.)
- hlavní část pohybu vzhůru musí zajišťovat velké svalové skupiny nohou, ruce udržují hlavně rovnovážné postavení
- přináší silné emocionální zážitky, které jsou motivovány jedinečným přírodním prostředím
- zaměřuje se na maximální výkon, tj. na dosažení vrcholů nejobtížnějšími cestami i v zimním období
Kulturně poznávací složka
- obsahuje poznávání přírody a tvůrčí činnosti člověka i lidské společnosti. Zahrnuje i problematiku ochrany přírody i kulturní náplň volného času na turistických akcích
- kulturně poznávací činnost dává turistice náplň, smysl a motiv
- zahrnuje poznatky různých vědních oborů, kulturní a umělecké hodnoty, rozvoj techniky v zemědělství, průmyslu, dopravě, bytové a společenské výstavbě atd.
- při turistice není cílem hromadění velkého počtu poznatků a vjemů v krátkém časovém úseku, kdy pak jeden vjem zastírá druhý, cílem turistické činnosti je zanechání trvalých, utříděných, prožitých a zhodnocených prožitků a poznatků každého účastníka turistické akce
- metody: pozorování, popis, výzkum, rozhovor, vlastní studium
- specifické formy: hry, soutěže, kvízy, odznaky odbornosti, výkonnostní odznaky, exkurze, studium tématu, oblastní odznaky
Náměty, kam zaměřit pěší, cykloturistické i jiné druhy putování:
- přírodní území – chráněná území
- národní parky – Krkonošský, Šumavský, Podyjí, České Švýcarsko (od 1.1.2000)
- chráněné krajinné oblasti – CHKO – viz výše
- stavební památky – hrady a zámky, církevní památky, městská a venkovská sídla
- Praha, Okoř, Karlštejn, Litoměřice, Kost, Jičín, Trosky, Náchod, Ratibořice, Karlovy Vary, Cheb, Plzeň, Český Krumlov, Znojmo, Lednice, Brno, Olomouc, Kroměříž atd.
- Rozhledny a rozhledy
- Petřín, Klínovec, Praděd, Lysá hora, Radhošť, Svatý Kopeček, Sněžka
- technické památky
- Vodní hamry, větrné mlýny – Klobouky u Brna, úzkokoolejná železnice Jindřichův Hradec, soustava rybníků v Třeboňské pánvi, Petřínská rozhledna
- skanzeny lidové architektury – Rožnov pod Radhoštěm, Veselý kopec u Hlinska, Kouřim
- národní kultovní místa – Říp, Sněžka, Český ráj, vinobraní na jižní Moravě, Praha
- kulturně poznávací činnost dává turistice náplň, smysl a motiv
- zahrnuje poznatky různých vědních oborů, kulturní a umělecké hodnoty, rozvoj techniky v zemědělství, průmyslu, dopravě, bytové a společenské výstavbě atd.
- při turistice není cílem hromadění velkého počtu poznatků a vjemů v krátkém časovém úseku, kdy pak jeden vjem zastírá druhý, cílem turistické činnosti je zanechání trvalých, utříděných, prožitých a zhodnocených prožitků a poznatků každého účastníka turistické akce
- metody: pozorování, popis, výzkum, rozhovor, vlastní studium
- specifické formy: hry, soutěže, kvízy, odznaky odbornosti, výkonnostní odznaky, exkurze, studium tématu, oblastní odznaky
Náměty, kam zaměřit pěší, cykloturistické i jiné druhy putování:
- přírodní území – chráněná území
- národní parky – Krkonošský, Šumavský, Podyjí, České Švýcarsko (od 1.1.2000)
- chráněné krajinné oblasti – CHKO – viz výše
- stavební památky – hrady a zámky, církevní památky, městská a venkovská sídla
- Praha, Okoř, Karlštejn, Litoměřice, Kost, Jičín, Trosky, Náchod, Ratibořice, Karlovy Vary, Cheb, Plzeň, Český Krumlov, Znojmo, Lednice, Brno, Olomouc, Kroměříž atd.
- Rozhledny a rozhledy
- Petřín, Klínovec, Praděd, Lysá hora, Radhošť, Svatý Kopeček, Sněžka
- technické památky
- Vodní hamry, větrné mlýny – Klobouky u Brna, úzkokoolejná železnice Jindřichův Hradec, soustava rybníků v Třeboňské pánvi, Petřínská rozhledna
- skanzeny lidové architektury – Rožnov pod Radhoštěm, Veselý kopec u Hlinska, Kouřim
- národní kultovní místa – Říp, Sněžka, Český ráj, vinobraní na jižní Moravě, Praha
Cvičení v přírodě
- od cvičení v přírodě očekáváme, že účastníci kurzů a akcí zažijí chůzi, běh, plížení, šplhání, házení, zvedání, nošení a překonávání přirozených i člověkem vytvořených překážek
- klademe oproti hrám větší důraz na schopnosti jednotlivce, na jeho sílu, rychlost, obratnost, smysl pro rovnováhu, pohyb a koordinaci v prostoru, mnohá cvičení však vyžadují překonávání strachu, odvahu i podporu celého družstva
- za rozšiřující formu cvičení v přírodě jsou považovány akce turistického a tábornického charakteru, akceptují se formy turistické činnosti jako jsou vycházky a výlety doplněné o cvičení v přírodě a dále putování a tábory
- vybíráme úkoly a překážky odpovídající složitostí a náročností úrovni účastníků a etapě programu. Při aplikaci cvičení v přírodě i různých typů překážek je důležitá posloupnost jejich zdolávání od jednoduchého úkolu k náročnějšímu
- instruktor nebo pedagog dává pozor na svěřené osoby
- např. lanové dráhy či překonávání překážek (kusy dřeva, kameny, vysoké pařezy, suché větve, žebříky, apod.), kondiční běh nebo chůze v terénu, výběhy do terénu, stezky a areály s dočasnými nebo stálými překážkami (slalom mezi stromy, chůdy), překážkové lanové dráhy, překážky výzvového charakteru
- klademe oproti hrám větší důraz na schopnosti jednotlivce, na jeho sílu, rychlost, obratnost, smysl pro rovnováhu, pohyb a koordinaci v prostoru, mnohá cvičení však vyžadují překonávání strachu, odvahu i podporu celého družstva
- za rozšiřující formu cvičení v přírodě jsou považovány akce turistického a tábornického charakteru, akceptují se formy turistické činnosti jako jsou vycházky a výlety doplněné o cvičení v přírodě a dále putování a tábory
- vybíráme úkoly a překážky odpovídající složitostí a náročností úrovni účastníků a etapě programu. Při aplikaci cvičení v přírodě i různých typů překážek je důležitá posloupnost jejich zdolávání od jednoduchého úkolu k náročnějšímu
- instruktor nebo pedagog dává pozor na svěřené osoby
- např. lanové dráhy či překonávání překážek (kusy dřeva, kameny, vysoké pařezy, suché větve, žebříky, apod.), kondiční běh nebo chůze v terénu, výběhy do terénu, stezky a areály s dočasnými nebo stálými překážkami (slalom mezi stromy, chůdy), překážkové lanové dráhy, překážky výzvového charakteru
Vývoj tělovýchovných aktivit v přírodě v ČR
15. století – rozvoj cestování za poznáním a dobrodružstvím
1592 – 1670 – J. A. Komenský – formování pedagogického systému, systematika her, důležitost cestování pro poznávání světa, základy výchovy zkušeností a prožitkem
1800 – nástup romantismu, opěvování krás přírody, vyzdvihování historických činů, cestování za poznáním přírody a historie
1869 – první cyklistické závody v českých zemích
1888 – založen Klub českých turistů, první předseda V. Náprstek
1914 – založení skautské organizace Junák – skaut (A. V. Svojsík)
1917 – J. S. Guth-Jarkovský (1861-1943), zakladatel a první předseda Čs. Olympijského výboru, dlouholetý redaktor časopisu turistů
1918 – vzniká Klub československých turistů (KČST)
1946 – vzniká Československý tělovýchovný svaz, jehož součástí se stal Sokol, DTJ, Orel
1950 – první orientační závod v Československu – závodilo se ve tříčlenných hlídkách
1952 – první mistrovství Československa v orientačním běhu v Jihlavě
1953 – na první vysoké tělovýchovné škole ITVS (Institut tělesné výchovy a sportu) vzniká katedra sportů v přírodě
1978 – první ročník nově založené Prázdninové školy Lipnice, která významně ovlivnila využívání turistiky, pohybu a aktivit v přírodě k výchovným cílům
1991 – na FTVS UK byly schváleny osnovy specializace Sporty v přírodě, v jejichž rámci se dále rozvíjejí výchovné i rekreační aplikace aktivit v přírodě
1592 – 1670 – J. A. Komenský – formování pedagogického systému, systematika her, důležitost cestování pro poznávání světa, základy výchovy zkušeností a prožitkem
1800 – nástup romantismu, opěvování krás přírody, vyzdvihování historických činů, cestování za poznáním přírody a historie
1869 – první cyklistické závody v českých zemích
1888 – založen Klub českých turistů, první předseda V. Náprstek
1914 – založení skautské organizace Junák – skaut (A. V. Svojsík)
1917 – J. S. Guth-Jarkovský (1861-1943), zakladatel a první předseda Čs. Olympijského výboru, dlouholetý redaktor časopisu turistů
1918 – vzniká Klub československých turistů (KČST)
1946 – vzniká Československý tělovýchovný svaz, jehož součástí se stal Sokol, DTJ, Orel
1950 – první orientační závod v Československu – závodilo se ve tříčlenných hlídkách
1952 – první mistrovství Československa v orientačním běhu v Jihlavě
1953 – na první vysoké tělovýchovné škole ITVS (Institut tělesné výchovy a sportu) vzniká katedra sportů v přírodě
1978 – první ročník nově založené Prázdninové školy Lipnice, která významně ovlivnila využívání turistiky, pohybu a aktivit v přírodě k výchovným cílům
1991 – na FTVS UK byly schváleny osnovy specializace Sporty v přírodě, v jejichž rámci se dále rozvíjejí výchovné i rekreační aplikace aktivit v přírodě
Turistika, obsah a dělení
- komplex činností spojených s aktivním pohybem a pobytem v přírodě, má za cíl poznání přírodních a společenských poměrů ve zvolené oblasti, k tomu využívá odborně technických znalostí a dovedností
- je zařazena jako subsystém lokomočních pohybových aktivit využívaných k cestování a je hraničním jevem spojujícím účinek pohybové aktivity s vlivem přírodního prostředí a poznávacím společenským procesem.
- je zařazena jako tělovýchovná a rekreační činnost v přírodě
- obsah turistiky tvoří pohybová složka, složka kulturně poznávací činnosti a složka odborně technických znalostí a dovedností.
Dělení:
1. Pěší turistika
- nejrozšířenější, nejméně technicky i finančně náročná, má nejužší styk s přírodou
- je součástí všech ostatních druhů turistiky
- rychlost chůze zásadně volíme podle nejslabších účastníků
2. Vodní turistika
- používáme pravice, kanoe a kajaky
- výcvik provádíme nejdříve na stojící nebo zcela mírně tekoucí vodě (rybník, přehrada)
3. Zimní turistika
- má mnoho forem, její provádění je ovlivňováno reliéfem krajiny, její nadmořskou výškou, počasím a sněhovou pokrývkou
- turistické lyžování – základem je lyžařská chůze a běh na lyžích
4. Vysokohorská turistika
- tvoří přechod mezi turistikou a horolezectvím
- pedagog musí přihlédnout k individuálním tělesným schopnostem svěřenců, protože duševní i tělesné zatížení při vysokohorských túrách je často nad síly mladého organismu
5. Turistika na kole
- je činností, kterou může člověk uskutečňovat individuálně i kolektivně, soutěžně i rekreačně, organizovaně i neorganizovaně, je přístupná všem věkovým kategoriím
6. Mototuristika
- je samostatným druhem turistiky
- je to turistika, při níž přesunovým prostředkem je motorové vozidlo jednostopé (motocykly všech obsahů do 50 cm3 výše) nebo dvoustopé (automobily všech obsahů)
- skládá se z tělesné přípravy (dobrý stav řidiče i spolujezdců), kulturně poznávací činnosti (poznávání větších územních celků), odborně technické přípravy
1. Pohybová složka turistiky
- tělesný výkon lokomoční (chůze, jízda na kole, lyžích, lodi, překonávání překážek v terénu), tělesná cvičení a pracovní činnost
- je zařazena jako subsystém lokomočních pohybových aktivit využívaných k cestování a je hraničním jevem spojujícím účinek pohybové aktivity s vlivem přírodního prostředí a poznávacím společenským procesem.
- je zařazena jako tělovýchovná a rekreační činnost v přírodě
- obsah turistiky tvoří pohybová složka, složka kulturně poznávací činnosti a složka odborně technických znalostí a dovedností.
Dělení:
1. Pěší turistika
- nejrozšířenější, nejméně technicky i finančně náročná, má nejužší styk s přírodou
- je součástí všech ostatních druhů turistiky
- rychlost chůze zásadně volíme podle nejslabších účastníků
2. Vodní turistika
- používáme pravice, kanoe a kajaky
- výcvik provádíme nejdříve na stojící nebo zcela mírně tekoucí vodě (rybník, přehrada)
3. Zimní turistika
- má mnoho forem, její provádění je ovlivňováno reliéfem krajiny, její nadmořskou výškou, počasím a sněhovou pokrývkou
- turistické lyžování – základem je lyžařská chůze a běh na lyžích
4. Vysokohorská turistika
- tvoří přechod mezi turistikou a horolezectvím
- pedagog musí přihlédnout k individuálním tělesným schopnostem svěřenců, protože duševní i tělesné zatížení při vysokohorských túrách je často nad síly mladého organismu
5. Turistika na kole
- je činností, kterou může člověk uskutečňovat individuálně i kolektivně, soutěžně i rekreačně, organizovaně i neorganizovaně, je přístupná všem věkovým kategoriím
6. Mototuristika
- je samostatným druhem turistiky
- je to turistika, při níž přesunovým prostředkem je motorové vozidlo jednostopé (motocykly všech obsahů do 50 cm3 výše) nebo dvoustopé (automobily všech obsahů)
- skládá se z tělesné přípravy (dobrý stav řidiče i spolujezdců), kulturně poznávací činnosti (poznávání větších územních celků), odborně technické přípravy
1. Pohybová složka turistiky
- tělesný výkon lokomoční (chůze, jízda na kole, lyžích, lodi, překonávání překážek v terénu), tělesná cvičení a pracovní činnost
Ochrana přírody
Obecně známý souborný pojem označující snahy jednotlivců společenských organizací i státních institucí o záchranu a další možnosti využívání přírodního bohatství Země i pro budoucí pokolení.
Přírodu musíme chránit, abychom zachovali její velké hodnoty:
Etická hodnota – máme dědičnou zodpovědnost zachovat potomkům přírodu v původním stavu, není naše, byla nám jenom zapůjčena.
Estetická hodnota – krása přírody a přirozená krása předmětů a jevů v přírodě ovlivňuje člověka složitým způsobem už od narození – formuje se schopnost hodnotit krásu a krásno co do formy i obsahu. Příroda je zde také pro inspiraci.
Rekreační a výchovná hodnota - člověk je tvor přírodní, přírodní prostředí mu dává smysl a řád.
Ekonomická a vědecká hodnota – příroda poskytuje materiální dobrodiní – rostlinstvo, živočichové. Vyplácí se také chránit přírodu z ekonomické stránky – řada vědních oborů může dosud čerpat vzory a principy dokonalého využívání energie, materiálů a bohatosti tvarů.
Malý příspěvek každého z nás – třídit odpady, budovat komposty, upravovat místa pro hnízdění ptáků – budky, voda apod. Vysazovat keře a stromy. Nepoužívat chemické prostředky narušující přírodní prostředí. Nepálit látky škodlivé ovzduší. Chránit cenné přírodní památky. Pečovat o chráněné oblasti. Poučit se o ohrožených druzích. Spolupracovat s ochranáři přírody. Nezanechávat po sobě v přírodě stopy. Nekupovat výrobky mrhající materiálem a energii (množství malých balení apod.). Dávat přednost ekologické dopravě, před jízdou autem preferovat chůzi, jízdu na kole, přepravu vlakem, tramvají nebo využívat ekologický pohon automobilů (dnes plyn, později další zdroje).
Důležitými mezníky ve vývoji ochrany přírody bylo zřízení prvních velkoplošných chráněných území na světě koncem 19. stol., a to Yellowstonského národního parku v USA a Krugerova národního parku v jižní Africe.
Přírodu musíme chránit, abychom zachovali její velké hodnoty:
Etická hodnota – máme dědičnou zodpovědnost zachovat potomkům přírodu v původním stavu, není naše, byla nám jenom zapůjčena.
Estetická hodnota – krása přírody a přirozená krása předmětů a jevů v přírodě ovlivňuje člověka složitým způsobem už od narození – formuje se schopnost hodnotit krásu a krásno co do formy i obsahu. Příroda je zde také pro inspiraci.
Rekreační a výchovná hodnota - člověk je tvor přírodní, přírodní prostředí mu dává smysl a řád.
Ekonomická a vědecká hodnota – příroda poskytuje materiální dobrodiní – rostlinstvo, živočichové. Vyplácí se také chránit přírodu z ekonomické stránky – řada vědních oborů může dosud čerpat vzory a principy dokonalého využívání energie, materiálů a bohatosti tvarů.
Malý příspěvek každého z nás – třídit odpady, budovat komposty, upravovat místa pro hnízdění ptáků – budky, voda apod. Vysazovat keře a stromy. Nepoužívat chemické prostředky narušující přírodní prostředí. Nepálit látky škodlivé ovzduší. Chránit cenné přírodní památky. Pečovat o chráněné oblasti. Poučit se o ohrožených druzích. Spolupracovat s ochranáři přírody. Nezanechávat po sobě v přírodě stopy. Nekupovat výrobky mrhající materiálem a energii (množství malých balení apod.). Dávat přednost ekologické dopravě, před jízdou autem preferovat chůzi, jízdu na kole, přepravu vlakem, tramvají nebo využívat ekologický pohon automobilů (dnes plyn, později další zdroje).
Důležitými mezníky ve vývoji ochrany přírody bylo zřízení prvních velkoplošných chráněných území na světě koncem 19. stol., a to Yellowstonského národního parku v USA a Krugerova národního parku v jižní Africe.
Kategorizace chráněných území v ČR
Chráněná krajinná oblast – CHKO je zachovalá typická část krajiny nebo geografického celku s rozptýlenými význačnými přírodními výtvory nebo menšími územími. Má umožnit rekreaci a všestranné poučení v esteticky působivém a zajímavém přírodním prostředí.
K 31.12.1999 byly v ČR vyhlášeny např. tyto CHKO: Bílé Karpaty, Blaník, Blanský les, Český ráj, Moravský kras, Šumava, Jizerské hory, Jeseníky, Orlické hory, Žďárské vrchy, Český kras, Beskydy, Lužické hory, České středohoří, Pálava…
Chráněná přírodní památka - CHPP je takový chráněný přírodní výtvor, který je zároveň dokladem vývoje lidské společnosti. Jsou to převážně památné stromy, s nimiž spojujeme určitou historickou událost nebo pověst, ale také důlní díla s určitým přírodovědeckým významem.
Chráněná studijní plocha – CHSP – jde o území dočasně chráněné, na kterém se zkoumají vlivy lidských zásahů v průběhu určitého období.
Chráněná vodohospodářská oblast – velkoplošné území s významným nahromaděním povrchových nebo podzemních vod. V ČR byly tyto oblasti vyhlášeny především v některých částech našich hor, horských oblastí (na Šumavě, v Jizerských horách, Krkonoších, Krušných horách, Orlických horách, Moravskoslezských Beskydech, Žďárských vrších). Jinou formou územní ochrany vod u nás jsou pásma hygienické ochrany vodních zdrojů.
Chráněné naleziště – CHN – území menší rozlohy se vzácnými nebo ohroženými druhy rostlin a živočichů nebo jiných přírodnin (např. minerálů nebo zkamenělin). Slouží k udržení těchto druhů pro studijní účely a k zachování genofondu pro případné jejich umělé pěstování a rozšíření.
Chráněné území přírody – větší nebo menší územní plocha v krajině úředně vyhlášená k ochraně v některé z těchto kategorií: národní parky, chráněné krajinné oblasti, státní přírodní rezervace, chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady, chráněné studijní plochy, chráněné přírodní výtvory, chráněné přírodní památky. Vstup je povolen pouze po veřejných cestách.
Chráněný přírodní výtvor – CHPV je např. významný skalní útvar, krasový jev, významný strom, doklady někdejšího zalednění, sopečné činnosti, jeskyně, propasti. Např. útvar z čedičových sloupů Panská skála u Kamenického Šenova, vrch Zlatý kůň s krasovými Koněpruskými jeskyněmi, travertinovou kupu Sivá brada u Spišského Podhradí.
K 1.1.1986 bylo v ČR vyhlášeno 347 CHPV.
K 31.12.1999 byly v ČR vyhlášeny např. tyto CHKO: Bílé Karpaty, Blaník, Blanský les, Český ráj, Moravský kras, Šumava, Jizerské hory, Jeseníky, Orlické hory, Žďárské vrchy, Český kras, Beskydy, Lužické hory, České středohoří, Pálava…
Chráněná přírodní památka - CHPP je takový chráněný přírodní výtvor, který je zároveň dokladem vývoje lidské společnosti. Jsou to převážně památné stromy, s nimiž spojujeme určitou historickou událost nebo pověst, ale také důlní díla s určitým přírodovědeckým významem.
Chráněná studijní plocha – CHSP – jde o území dočasně chráněné, na kterém se zkoumají vlivy lidských zásahů v průběhu určitého období.
Chráněná vodohospodářská oblast – velkoplošné území s významným nahromaděním povrchových nebo podzemních vod. V ČR byly tyto oblasti vyhlášeny především v některých částech našich hor, horských oblastí (na Šumavě, v Jizerských horách, Krkonoších, Krušných horách, Orlických horách, Moravskoslezských Beskydech, Žďárských vrších). Jinou formou územní ochrany vod u nás jsou pásma hygienické ochrany vodních zdrojů.
Chráněné naleziště – CHN – území menší rozlohy se vzácnými nebo ohroženými druhy rostlin a živočichů nebo jiných přírodnin (např. minerálů nebo zkamenělin). Slouží k udržení těchto druhů pro studijní účely a k zachování genofondu pro případné jejich umělé pěstování a rozšíření.
Chráněné území přírody – větší nebo menší územní plocha v krajině úředně vyhlášená k ochraně v některé z těchto kategorií: národní parky, chráněné krajinné oblasti, státní přírodní rezervace, chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady, chráněné studijní plochy, chráněné přírodní výtvory, chráněné přírodní památky. Vstup je povolen pouze po veřejných cestách.
Chráněný přírodní výtvor – CHPV je např. významný skalní útvar, krasový jev, významný strom, doklady někdejšího zalednění, sopečné činnosti, jeskyně, propasti. Např. útvar z čedičových sloupů Panská skála u Kamenického Šenova, vrch Zlatý kůň s krasovými Koněpruskými jeskyněmi, travertinovou kupu Sivá brada u Spišského Podhradí.
K 1.1.1986 bylo v ČR vyhlášeno 347 CHPV.
Význam přírody pro tělesnou kulturu
Obecným cílem TK je dosáhnout a udržovat co nejvyšší úroveň tělesné dokonalosti, která tvoří základ zdravého života, tvůrčí činnosti, branné připravenosti, - harmonizovat životní režim a obnovovat psychofyzickou rovnováhu člověka (v práci i odpočinku, ve vztahu k přírodnímu prostředí), - rozvíjet pohybové schopnosti a dovednosti (udržet schopnost optimálně pohybově reagovat, kultivovat pohybový projev).
Důležitými prostředky pro upevnění zdraví, zvyšování odolnosti a zdatnosti člověka jsou přírodní faktory (síly) – sluneční záření, vlastnosti ovzduší (proměnlivost počasí a podnebí v závislosti na působení meteorologických činitelů) a vodního prostředí. Jejich působení podporuje a umocňuje vliv tělesných cvičení prováděných v otevřeném prostoru, v přírodě.
Důležitými prostředky pro upevnění zdraví, zvyšování odolnosti a zdatnosti člověka jsou přírodní faktory (síly) – sluneční záření, vlastnosti ovzduší (proměnlivost počasí a podnebí v závislosti na působení meteorologických činitelů) a vodního prostředí. Jejich působení podporuje a umocňuje vliv tělesných cvičení prováděných v otevřeném prostoru, v přírodě.
Standardní tance
WALTZ (ANGLICKÝ VALČÍK)je tanec, který se vyvinul z anglického typu volného pomalého valčíku. Rozšířil se začátkem 20. století a v mnohém je ovlivněn tancem boston, který se tancoval před I. světovou válkou v USA. Základní figury mají diagonální orientaci a tím vytvářejí plynulý a lehký pohyb po parketu. Waltz má 3/4 rytmus a 29-30 taktů za minutu.
ARGENTÍNSKÉ TANGOJak již samotný název napovídá, pochází z Argentiny, ale obsahuje i mnohé prvky kubánských a černošských tanců. Jeho předchůdcem byly tance afrických černochů (nazývané tangano), které byly čase otrokářství přivezeny do Ameriky. Víc než sto let bylo tango pokládané za tanec "velmi hříšný" pro společenské sály, ale přesto se stalo velmi populárním. Tehdejší tango mělo jen málo společného s tím dnešním. Hudba tanga je dramatická, ohnivá, podmanivá a vzrušující. Tango má 30-33 taktů za minutu.
VÍDEŇSKÝ VALČÍKOznačuje se za krále tanců. Vznikl v Rakousku a jeho předchůdcem je lidový tanec ländler, který se do Vídně dostal začátkem 18. století. Název valčík pochází z německého slova "Walzer", které souvisí se slovesem "walzen", označující točivý pohyb. Německy se tomuto tanci říká Wiener Walzer. V roce 1758 byl dokonce výnosem vídeňského ministerstva valčík dočasně zakázán - údajně ze zdravotních a morálních důvodů, a vyhlášený za škodlivý a hříšný. Naproti tomu se valčík v době Francouzské revoluce stává nejoblíbenějším tancem Paříže. Našlo se sice i mnoho hlasů proti valčíku - stavěli se proti němu taneční učitelé (!!!), kteří v něm viděli ohrožení svojí existence, ruská carevna, pruský král i lord Byron. Valčík se však stal nesmrtelným hlavně díky skladbám otce a syna Straussových a dodnes je nejrozšířenějším tancem na světě. Má 3/4 rytmus a 60 taktů za minutu.
SLOWFOX (nebo i SLOWFOXTROT)je pomalý foxtrot, ze kterého také vznikl. Foxtrot byl poprvé uveden v Evropě těsně před I. světovou válkou. Název tance údajně pochází ze jména tanečníka a komika Harryho Foxe, který jako první předvedl "speciální" běžené kroky. Na počátku byl slowfox vášnivý tanec s rychlými a pomalými pohyby. Evropským lektorům se však nelíbil jeho divoký charakter a začali ho standardizovat a zpomalovat. V letech 1922-1929 Frank Ford, se kterým Josephine Bradleyová dělala ukázky, vyvinul charakter slowfoxu. Přísné dodržování tempa tehdy neexistovalo, mohlo se pohybovat od 40 do 50 taktů za minutu. Slowfox je často označován za nejtěžší standardní tanec. Mnozí říkají, že pokud zvládnete zatancovat slowfox, máte dobré předpoklady na zatancování ostatních standardních tanců. Tento tanec je založený na eleganci, rovnováze, pohybu a rytmu. Rytmus má 4/4 a taktů za minutu 30.
QUICKSTEPje rychlá forma foxtrotu a nejrychlejší standardní tanec. Protože mnohé orchestry hráli foxtrot příliš rychle, nebylo možné na hudbu zatancovat slowfoxové kroky. V Anglii se proto vyvinul jakýsi mix mezi charlestonem a foxtrotem - Quicktime Foxtrot and Charleston. Hojně se využívají čtvrtotáčky, křížení, polkové poskoky. Quickstep vyžaduje od obou partnerů maximální souhru, právě kvůli tzv. "letovým" figurám a také kvůli rychlosti tance. Rytmus je 4/4 a taktů za minutu 50-56.
ARGENTÍNSKÉ TANGOJak již samotný název napovídá, pochází z Argentiny, ale obsahuje i mnohé prvky kubánských a černošských tanců. Jeho předchůdcem byly tance afrických černochů (nazývané tangano), které byly čase otrokářství přivezeny do Ameriky. Víc než sto let bylo tango pokládané za tanec "velmi hříšný" pro společenské sály, ale přesto se stalo velmi populárním. Tehdejší tango mělo jen málo společného s tím dnešním. Hudba tanga je dramatická, ohnivá, podmanivá a vzrušující. Tango má 30-33 taktů za minutu.
VÍDEŇSKÝ VALČÍKOznačuje se za krále tanců. Vznikl v Rakousku a jeho předchůdcem je lidový tanec ländler, který se do Vídně dostal začátkem 18. století. Název valčík pochází z německého slova "Walzer", které souvisí se slovesem "walzen", označující točivý pohyb. Německy se tomuto tanci říká Wiener Walzer. V roce 1758 byl dokonce výnosem vídeňského ministerstva valčík dočasně zakázán - údajně ze zdravotních a morálních důvodů, a vyhlášený za škodlivý a hříšný. Naproti tomu se valčík v době Francouzské revoluce stává nejoblíbenějším tancem Paříže. Našlo se sice i mnoho hlasů proti valčíku - stavěli se proti němu taneční učitelé (!!!), kteří v něm viděli ohrožení svojí existence, ruská carevna, pruský král i lord Byron. Valčík se však stal nesmrtelným hlavně díky skladbám otce a syna Straussových a dodnes je nejrozšířenějším tancem na světě. Má 3/4 rytmus a 60 taktů za minutu.
SLOWFOX (nebo i SLOWFOXTROT)je pomalý foxtrot, ze kterého také vznikl. Foxtrot byl poprvé uveden v Evropě těsně před I. světovou válkou. Název tance údajně pochází ze jména tanečníka a komika Harryho Foxe, který jako první předvedl "speciální" běžené kroky. Na počátku byl slowfox vášnivý tanec s rychlými a pomalými pohyby. Evropským lektorům se však nelíbil jeho divoký charakter a začali ho standardizovat a zpomalovat. V letech 1922-1929 Frank Ford, se kterým Josephine Bradleyová dělala ukázky, vyvinul charakter slowfoxu. Přísné dodržování tempa tehdy neexistovalo, mohlo se pohybovat od 40 do 50 taktů za minutu. Slowfox je často označován za nejtěžší standardní tanec. Mnozí říkají, že pokud zvládnete zatancovat slowfox, máte dobré předpoklady na zatancování ostatních standardních tanců. Tento tanec je založený na eleganci, rovnováze, pohybu a rytmu. Rytmus má 4/4 a taktů za minutu 30.
QUICKSTEPje rychlá forma foxtrotu a nejrychlejší standardní tanec. Protože mnohé orchestry hráli foxtrot příliš rychle, nebylo možné na hudbu zatancovat slowfoxové kroky. V Anglii se proto vyvinul jakýsi mix mezi charlestonem a foxtrotem - Quicktime Foxtrot and Charleston. Hojně se využívají čtvrtotáčky, křížení, polkové poskoky. Quickstep vyžaduje od obou partnerů maximální souhru, právě kvůli tzv. "letovým" figurám a také kvůli rychlosti tance. Rytmus je 4/4 a taktů za minutu 50-56.
Turistika a sporty v přírodě
1. Vztah člověka a přírody
Prožitek – je tím silnější, čím více vlastního úsilí vložíme do jeho získání, vzniká z určitého napětí mezi začátkem aktivity (zadáním) a jejím provedením (splněním úkolu). Za pomoci správně vedené reflexe se přetváří ve zkušenost, kterou můžeme využít v dalším životě.
Dobrodružství – do dobrodružné situace vstupujeme ze svobodné volby, s motivací tuto situaci zvládnout. Situace je charakterizovaná nejistotou v tom, jak skončí, existuje více řešení, v nichž se opíráme nejen o vlastní síly, ale i o spolupráci s dalšími členy skupiny.
Riziko – spojujeme se ztrátou něčeho cenného, rizika mohou být tělesná, duševní (emocionální, intelektuální), sociální i finanční.Snažíme se o to, aby reálné nebezpečí bylo co nejmenší, nejlépe nulové.
Strach – funguje jako jeden z mechanizmů pro zachování života, je doprovázen stresem, který mobilizuje různé funkce organizmu. Nedostatek strachu se podílí na ztrátě pudu sebezáchovy a může dojít k hazardu.
Člověk je tvor přírodní, přírodní prostředí mu dává smysl a řád. Vytvoření smyslů, rozumové dokonalosti i rozvoj sociálních schopností, to vše bylo závislé na tělesném kontaktu s přírodou. Dobré vztahy k přírodě a jejím zdrojům jsou základem lidského zdraví, výkonnosti a životní radosti. Nerespektování těchto vztahů vede ke škodám a nakonec ke zničení přírody i člověka.
Prožitek – je tím silnější, čím více vlastního úsilí vložíme do jeho získání, vzniká z určitého napětí mezi začátkem aktivity (zadáním) a jejím provedením (splněním úkolu). Za pomoci správně vedené reflexe se přetváří ve zkušenost, kterou můžeme využít v dalším životě.
Dobrodružství – do dobrodružné situace vstupujeme ze svobodné volby, s motivací tuto situaci zvládnout. Situace je charakterizovaná nejistotou v tom, jak skončí, existuje více řešení, v nichž se opíráme nejen o vlastní síly, ale i o spolupráci s dalšími členy skupiny.
Riziko – spojujeme se ztrátou něčeho cenného, rizika mohou být tělesná, duševní (emocionální, intelektuální), sociální i finanční.Snažíme se o to, aby reálné nebezpečí bylo co nejmenší, nejlépe nulové.
Strach – funguje jako jeden z mechanizmů pro zachování života, je doprovázen stresem, který mobilizuje různé funkce organizmu. Nedostatek strachu se podílí na ztrátě pudu sebezáchovy a může dojít k hazardu.
Člověk je tvor přírodní, přírodní prostředí mu dává smysl a řád. Vytvoření smyslů, rozumové dokonalosti i rozvoj sociálních schopností, to vše bylo závislé na tělesném kontaktu s přírodou. Dobré vztahy k přírodě a jejím zdrojům jsou základem lidského zdraví, výkonnosti a životní radosti. Nerespektování těchto vztahů vede ke škodám a nakonec ke zničení přírody i člověka.
Tricepsové stahování kladky
Působení: Nejvíce cvik ovlivňuje vnější hlavu trojhlavého svalu pažního, méně již jeho hlavu střední a vnitřní.
Výchozí poloha: Úzký stoj rozkročný v odpovídající vzdálenosti od kladky, nadloktí paží pokrčených v loktech přitiskněte lehce k tělu, rukama uchopte držadlo či držadla kladky. Hlava je vzpřímena, pohled směřuje vpřed.
Pohyb: Postupným půlkruhovým pohybem předloktí stahujete kladku až do natažení paží, lokty a nadloktí mají být bez pohybu. Bez zastavení v krajní poloze se kontrolovaně vracejte do výchozí polohy.
Tréninkový typ: Nejčastější chybou začátečníků je při tomto cviku souhyb loktů. Během celého pohybu mají být lokty bez pohybu, máte mít pocit, že jsou přišroubovány k trupu. Při tomto přístupu je sice možné cvičit pouze s menší hmotností zátěže, ale působení na trojhlavý sval pažní je přesnější a účinnější než při použití vysoké zátěže při současné dopomoci svaly trupu. Častou chybou je též zvýšený předklon trupu, jisté nalehnutí na držadlo kladky, které zapojuje do pohybu silnější svaly zádové.
6.Benchpress s úzkým úchopem
Působení: Cvik ovlivňuje trojhlavý sval pažní, vnitřní část prsních svalů a přední hlavu svalů deltových.
Výchozí poloha: Připravte si na stojan benchpressové lavičky činku přiměřené hmotnosti. Lehněte si na záda na lavičku, chodidla pevně opřete o zem. Uchopte nakládací činku úzkým úchopem (dlaně asi ve vzdálenosti 15 cm od sebe), zvedněte ji ze stojanů a stabilizujte nad tělem.
Pohyb: Plně kontrolovaně spouštějte činku na hrudník a bez přerušení se plynule vracejte do výchozí polohy. Proveďte plánovaný počet opakování.
Tréninkový typ: Provedení tlaku v lehu s úzkým úchopem je výrazně náročnější než provedení se širokým úchopem. Proto musí být také značně snížena hmotnost zátěže. U tohoto cviku je nutná dopomoc spolucvičencem v posledních opakováních, zvláště v poslední třetině pohybu směrem nahoru. Někteří cvičenci používají i opačné držení osy činky (dlaně směřují směrem dozadu).
Výchozí poloha: Úzký stoj rozkročný v odpovídající vzdálenosti od kladky, nadloktí paží pokrčených v loktech přitiskněte lehce k tělu, rukama uchopte držadlo či držadla kladky. Hlava je vzpřímena, pohled směřuje vpřed.
Pohyb: Postupným půlkruhovým pohybem předloktí stahujete kladku až do natažení paží, lokty a nadloktí mají být bez pohybu. Bez zastavení v krajní poloze se kontrolovaně vracejte do výchozí polohy.
Tréninkový typ: Nejčastější chybou začátečníků je při tomto cviku souhyb loktů. Během celého pohybu mají být lokty bez pohybu, máte mít pocit, že jsou přišroubovány k trupu. Při tomto přístupu je sice možné cvičit pouze s menší hmotností zátěže, ale působení na trojhlavý sval pažní je přesnější a účinnější než při použití vysoké zátěže při současné dopomoci svaly trupu. Častou chybou je též zvýšený předklon trupu, jisté nalehnutí na držadlo kladky, které zapojuje do pohybu silnější svaly zádové.
6.Benchpress s úzkým úchopem
Působení: Cvik ovlivňuje trojhlavý sval pažní, vnitřní část prsních svalů a přední hlavu svalů deltových.
Výchozí poloha: Připravte si na stojan benchpressové lavičky činku přiměřené hmotnosti. Lehněte si na záda na lavičku, chodidla pevně opřete o zem. Uchopte nakládací činku úzkým úchopem (dlaně asi ve vzdálenosti 15 cm od sebe), zvedněte ji ze stojanů a stabilizujte nad tělem.
Pohyb: Plně kontrolovaně spouštějte činku na hrudník a bez přerušení se plynule vracejte do výchozí polohy. Proveďte plánovaný počet opakování.
Tréninkový typ: Provedení tlaku v lehu s úzkým úchopem je výrazně náročnější než provedení se širokým úchopem. Proto musí být také značně snížena hmotnost zátěže. U tohoto cviku je nutná dopomoc spolucvičencem v posledních opakováních, zvláště v poslední třetině pohybu směrem nahoru. Někteří cvičenci používají i opačné držení osy činky (dlaně směřují směrem dozadu).
Historie Latinsko-amerických tanců
SAMBA
je tanec pocházející z Brazílie, který se objevil v Evropě v první polovině 20-tých let (1923-25). Tehdejší samba byla charakterizována krátkými trhavými pohyby a skladby se hráli v 2/4 ale i 4/4 taktě. Samba je tedy moderní verze brazilského lidového tance "maxixe" (mejčiča), kterou upravili učitelé tance ve Francii. Pro tento tanec je typický tzv. sambový pohup a pohyby pánví. V současnosti existuje velmi hodně verzí samby, které se liší rytmem, tempem a náladou. Samba má 2/4 anebo 4/4 rytmus a 52-54 taktů za minutu.
ČAČA pochází z Kuby, vznikla z rumby po jejím ovlivnění džezem. Za autora je považován Enrique Jorrin (1953). Základem tance je postupová přeměna (tři "spojené" kroky). Název čača vznikl údajně podle zvuku, který vydávají boty tanečníků při tancovaní postupové přeměny. Čača má asi 25 základných figur a nespočetné množství sestav a variací. Hudba má 4/4 rytmus a 30-33 taktů za minutu.
RUMBA
současná rumba vznikla vzájemným ovlivňováním lidového tance s názvem "danza habanera" a rumby-bolera, kterou tancovala na Kubě kreolská aristokracie. V roce 1930 se rumba dostává přes New York do Evropy, kde se rychle rozšířila. U nás se tancovala upravená do čtvercové formy (square system) a přinesla uvolněné držení v páru. Do roku 1960 se tancovala čtvercová rumba (se základem v prvním kroku na první dobu taktu), poté se rozšiřuje rumba kubánská (cuban system), kde se první krok tancuje vpřed na druhou dobu taktu. Rumba má 4/4 rytmus a 25-28 taktů za minutu.
PASODOBLE
prvá zmínka o něm pochází z roku 1918 jako o španělském one-stepu. Známějším se stává v první polovině 20-tých let, kdy se více rozšířil. Standardizovali ho francouzští taneční učitelé. Jeho původ je ve Španělsku v lidových tancích oslavujících vítězného toreadora. Za soutěžní tanec bylo pasodoble přijato po II. světové válce. Rytmus je 2/4 a taktů 60.
JIVE
je rytmický swingový tanec, který vychází z jitterurgu a v mnohém je ovlivněn rokenrolem, boogie-woogie a černošskými tanci. V roce 1944 vydal Viktor Silvester první standardizovaný opis jivu. Rytmus je 4/4-ový a tempo 40-46 taktů za minutu.
je tanec pocházející z Brazílie, který se objevil v Evropě v první polovině 20-tých let (1923-25). Tehdejší samba byla charakterizována krátkými trhavými pohyby a skladby se hráli v 2/4 ale i 4/4 taktě. Samba je tedy moderní verze brazilského lidového tance "maxixe" (mejčiča), kterou upravili učitelé tance ve Francii. Pro tento tanec je typický tzv. sambový pohup a pohyby pánví. V současnosti existuje velmi hodně verzí samby, které se liší rytmem, tempem a náladou. Samba má 2/4 anebo 4/4 rytmus a 52-54 taktů za minutu.
ČAČA pochází z Kuby, vznikla z rumby po jejím ovlivnění džezem. Za autora je považován Enrique Jorrin (1953). Základem tance je postupová přeměna (tři "spojené" kroky). Název čača vznikl údajně podle zvuku, který vydávají boty tanečníků při tancovaní postupové přeměny. Čača má asi 25 základných figur a nespočetné množství sestav a variací. Hudba má 4/4 rytmus a 30-33 taktů za minutu.
RUMBA
současná rumba vznikla vzájemným ovlivňováním lidového tance s názvem "danza habanera" a rumby-bolera, kterou tancovala na Kubě kreolská aristokracie. V roce 1930 se rumba dostává přes New York do Evropy, kde se rychle rozšířila. U nás se tancovala upravená do čtvercové formy (square system) a přinesla uvolněné držení v páru. Do roku 1960 se tancovala čtvercová rumba (se základem v prvním kroku na první dobu taktu), poté se rozšiřuje rumba kubánská (cuban system), kde se první krok tancuje vpřed na druhou dobu taktu. Rumba má 4/4 rytmus a 25-28 taktů za minutu.
PASODOBLE
prvá zmínka o něm pochází z roku 1918 jako o španělském one-stepu. Známějším se stává v první polovině 20-tých let, kdy se více rozšířil. Standardizovali ho francouzští taneční učitelé. Jeho původ je ve Španělsku v lidových tancích oslavujících vítězného toreadora. Za soutěžní tanec bylo pasodoble přijato po II. světové válce. Rytmus je 2/4 a taktů 60.
JIVE
je rytmický swingový tanec, který vychází z jitterurgu a v mnohém je ovlivněn rokenrolem, boogie-woogie a černošskými tanci. V roce 1944 vydal Viktor Silvester první standardizovaný opis jivu. Rytmus je 4/4-ový a tempo 40-46 taktů za minutu.
Posilování-triceps
Tricepsový zdvih ve stoji s nakládací činkou
Působení: Primárně na vnitřní a mediální hlavu trojhlavého svalu pažního, méně na jeho hlavu vnější.
Výchozí poloha: Úzký stoj rozkročný, napjaté paže nad hlavou drží nakládací činku, lokty jsou co nejblíže k hlavě. Hlava je vzpřímena, pohled směřuje vpřed, pánev je podsazena (aby nedocházelo k nadměrnému prohýbání v oblasti bederní části páteře).
Pohyb: Nadloktí a lokty zůstávají bez pohybu a během celého cviku co nejblíže k hlavě. Plně kontrolovaně spouštějte činku půlkruhovým pohybem za hlavu. Po dosažení dolní krajní polohy se bez přerušení vracejte plynule a bez souhybu tělem (tj. pouze stahem trojhlavých svalů pažních) zpět do výchozího postavení.
Tréninkový typ: Většina začátečníků se dopouští stejné chyby - v průběhu pohybu posouvají lokty do stran. Čím dále jsou lokty od hlavy, tím je provedení cviku snazší, současně však je i méně ovlivňována cílová svalová skupina. Neprohýbejte se v bederní části páteře, nepomáhejte si cukáním těla či pohupováním v kolenou. Provádění tohoto cviku v sedu či kleku značně omezuje možnost dopomoci trupu. Doporučujeme provádět tento cvik s dopomocí spolucvičence (podávání a odebírání činky).
2. Tricepsový zdvih ve stoji s jednoruční činkou
Působení: Primárně na vnitřní a mediální hlavu trojhlavého svalu pažního, méně na jeho vnější hlavu.
Výchozí poloha: Úzký stoj rozkročný, ve vzpažení držíte na dlaních (které jsou vytočeny směrem nahoru) a mezi palci obou dlaní jednoruční činku přiměřené hmotnosti, hlava je vzpřímena, pohled směřuje vpřed, pánev podsazena, břišní svaly staženy.
Pohyb: Lokty a nadloktí mají zůstat v průběhu celého cviku v klidu, kontrolovaným pohybem předloktí spouštějte činku za hlavu do spodní krajní polohy, bez přerušení ji kontrolovaným půlkruhovým pohybem vracejte do výchozí polohy.
Tréninkový typ: Celý pohyb musí proběhnout bez souhybu trupu. Kontrolujte, zda se neprohýbáte v zádech. Cvičit lze též v sedu či kleku nebo pouze jednou rukou, přičemž druhá ruka přidržuje loket cvičící paže. Necvičte tento cvik se špatně zajištěnými jednoručními nakládacími činkami. Při uvolnění závěru může dojít ke zranění.
.
Působení: Primárně na vnitřní a mediální hlavu trojhlavého svalu pažního, méně na jeho hlavu vnější.
Výchozí poloha: Úzký stoj rozkročný, napjaté paže nad hlavou drží nakládací činku, lokty jsou co nejblíže k hlavě. Hlava je vzpřímena, pohled směřuje vpřed, pánev je podsazena (aby nedocházelo k nadměrnému prohýbání v oblasti bederní části páteře).
Pohyb: Nadloktí a lokty zůstávají bez pohybu a během celého cviku co nejblíže k hlavě. Plně kontrolovaně spouštějte činku půlkruhovým pohybem za hlavu. Po dosažení dolní krajní polohy se bez přerušení vracejte plynule a bez souhybu tělem (tj. pouze stahem trojhlavých svalů pažních) zpět do výchozího postavení.
Tréninkový typ: Většina začátečníků se dopouští stejné chyby - v průběhu pohybu posouvají lokty do stran. Čím dále jsou lokty od hlavy, tím je provedení cviku snazší, současně však je i méně ovlivňována cílová svalová skupina. Neprohýbejte se v bederní části páteře, nepomáhejte si cukáním těla či pohupováním v kolenou. Provádění tohoto cviku v sedu či kleku značně omezuje možnost dopomoci trupu. Doporučujeme provádět tento cvik s dopomocí spolucvičence (podávání a odebírání činky).
2. Tricepsový zdvih ve stoji s jednoruční činkou
Působení: Primárně na vnitřní a mediální hlavu trojhlavého svalu pažního, méně na jeho vnější hlavu.
Výchozí poloha: Úzký stoj rozkročný, ve vzpažení držíte na dlaních (které jsou vytočeny směrem nahoru) a mezi palci obou dlaní jednoruční činku přiměřené hmotnosti, hlava je vzpřímena, pohled směřuje vpřed, pánev podsazena, břišní svaly staženy.
Pohyb: Lokty a nadloktí mají zůstat v průběhu celého cviku v klidu, kontrolovaným pohybem předloktí spouštějte činku za hlavu do spodní krajní polohy, bez přerušení ji kontrolovaným půlkruhovým pohybem vracejte do výchozí polohy.
Tréninkový typ: Celý pohyb musí proběhnout bez souhybu trupu. Kontrolujte, zda se neprohýbáte v zádech. Cvičit lze též v sedu či kleku nebo pouze jednou rukou, přičemž druhá ruka přidržuje loket cvičící paže. Necvičte tento cvik se špatně zajištěnými jednoručními nakládacími činkami. Při uvolnění závěru může dojít ke zranění.
.
Tricepsový zdvih jednou paží v předklonu
Působení: Cvik výrazně ovlivňuje vnější a střední hlavu trojhlavého svalu pažního, ovlivněny jsou i svaly předloktí.
Výchozí poloha: Uchopte jednoruční činku odpovídající hmotnosti do levé ruky tak, aby dlaň směřovala v celém průběhu pohybu k tělu. Zaklekněte pravou nohou na lavičku, předkloňte se a pravou napjatou paži opřete dlaní o lavičku. Levá noha stojí na podlaze těsně vedle lavičky, levou paži pokrčte tak, aby nadloktí bylo rovnoběžně s trupem a předloktí s činkou kolmo k zemi. Hlava je v prodloužení trupu, pohled směřuje dolu.
Pohyb: Osou pohybu je loket, nadloktí musí zůstat v klidu bez pohybu. Stahem trojhlavého svalu pažního napínejte zvolna v lokti levou paži až do maximálně možné krajní polohy, po krátké výdrži pomalu a plně kontrolovaně vracejte do výchozí polohy.
Tréninkový typ: Cvik je možné provádět i bez opory o lavičku, případně i oběma pažemi současně. Zvyšují se tím však požadavky na koncentraci při jeho provádění, protože se zvyšuje tendence dopomáhat si souhyby těla. Nejčastější chybou je houpavý, setrvačníkový pohyb předloktí, při němž se vlastně ztrácí účinek zátěže na trojhlavý sval pažní. Velmi důležitá je koncentrace na pomalý pohyb a jeho stálou kontrolu. Izolovaný průběh pohybu lze zvýraznit tím, že zvýšíme hloubku předklonu (je možné se až opírat hlavou o lavičku).
4Tricepsový zdvih v lehu na lavičce
Působení: Především na vnitřní a střední hlavu tricepsu, ovlivněny jsou i svaly předloktí.
Výchozí poloha: Leh na zádech na vodorovné lavičce, chodidla jsou opřena o zem, v předpažení držíte nadhmatem nakládací činku odpovídající hmotnosti, ruce jsou přibližně dvacet centimetrů od sebe.
Pohyb: Nadloktí zůstává bez pohybu, předloktí se pohybuje po půlkruhové trase směrem dolů a k obličeji. Dolní krajní poloha je těsně nad obličejem. Bez zastavení, pouze stahem trojhlavých svalů pažních, se plynule a bez souhybu těla vracejte do výchozí polohy. Proveďte v plánovaném počtu opakování.
Tréninkový typ: Variace tohoto cviku spočívá v možnosti úchopu podhmatem nebo ve změně šířky úchopu osy činky. Doporučujeme účast pomocníka, který může podat a odebrat činku, případně může lehce dopomáhat při posledních opakováních v serii.
Výchozí poloha: Uchopte jednoruční činku odpovídající hmotnosti do levé ruky tak, aby dlaň směřovala v celém průběhu pohybu k tělu. Zaklekněte pravou nohou na lavičku, předkloňte se a pravou napjatou paži opřete dlaní o lavičku. Levá noha stojí na podlaze těsně vedle lavičky, levou paži pokrčte tak, aby nadloktí bylo rovnoběžně s trupem a předloktí s činkou kolmo k zemi. Hlava je v prodloužení trupu, pohled směřuje dolu.
Pohyb: Osou pohybu je loket, nadloktí musí zůstat v klidu bez pohybu. Stahem trojhlavého svalu pažního napínejte zvolna v lokti levou paži až do maximálně možné krajní polohy, po krátké výdrži pomalu a plně kontrolovaně vracejte do výchozí polohy.
Tréninkový typ: Cvik je možné provádět i bez opory o lavičku, případně i oběma pažemi současně. Zvyšují se tím však požadavky na koncentraci při jeho provádění, protože se zvyšuje tendence dopomáhat si souhyby těla. Nejčastější chybou je houpavý, setrvačníkový pohyb předloktí, při němž se vlastně ztrácí účinek zátěže na trojhlavý sval pažní. Velmi důležitá je koncentrace na pomalý pohyb a jeho stálou kontrolu. Izolovaný průběh pohybu lze zvýraznit tím, že zvýšíme hloubku předklonu (je možné se až opírat hlavou o lavičku).
4Tricepsový zdvih v lehu na lavičce
Působení: Především na vnitřní a střední hlavu tricepsu, ovlivněny jsou i svaly předloktí.
Výchozí poloha: Leh na zádech na vodorovné lavičce, chodidla jsou opřena o zem, v předpažení držíte nadhmatem nakládací činku odpovídající hmotnosti, ruce jsou přibližně dvacet centimetrů od sebe.
Pohyb: Nadloktí zůstává bez pohybu, předloktí se pohybuje po půlkruhové trase směrem dolů a k obličeji. Dolní krajní poloha je těsně nad obličejem. Bez zastavení, pouze stahem trojhlavých svalů pažních, se plynule a bez souhybu těla vracejte do výchozí polohy. Proveďte v plánovaném počtu opakování.
Tréninkový typ: Variace tohoto cviku spočívá v možnosti úchopu podhmatem nebo ve změně šířky úchopu osy činky. Doporučujeme účast pomocníka, který může podat a odebrat činku, případně může lehce dopomáhat při posledních opakováních v serii.
Ramena-posilování
Tlaky s velkou činkou za hlavou
Provedení: Cvik provádíme ve stoji nebo lépe v sedě s opřením o téměř kolmou lavičku. Neprohýbáme se a záda se opírají celou plochou o lavičku. Činku uchopíme ze stojanů v takové šíři, aby v dolní poloze předloktí svíralo pravý úhel s osou činky. Činku spouštíme až na dotyk trapézového svalu a vytlačujeme ji do téměř napnutých paží. Zatěžované svaly: Přední část deltového svalu a horní část trapézového svalu. Chyby: a)Základní chybou je použití největší příliš velké váhy. b)Neúplný rozsah pohybu-činku nespouštíme až na dotek trapéz
Soupažné tlaky jednoručních činek
Provedení: Cvik svým charakterem i působením je velmi podobný tlakům s velkou činkou. Opět můžeme cvik provádět vsedě. Činky spouštíme co nejníže, dlaně směřují dopředu. Během tlaku, těsně před ukončením pohybu, můžeme paže vytáčet dlaněmi k sobě. Lokty směřují ve spodní poloze kolmo k zemi. Zatěžované svaly: Přední část deltového svalu, vrchní oblast prsních svalů, triceps a sval nadhřebenový. Chyby: Dochází k nerovnoměrnému vytlačování nebo dotlačování příliš těžkých činek.
Přítahy činky k bradě
Provedení: Uchopíme velkou činku nadhmatem asi v šíři 15 až 20cm. Činku přitahujeme k bradě tak, že lokty musí být celou dráhu pohybu nad činkou. Zatěžované svaly: Střední část deltového svalu, sval nadhřebenový, sval trapézový, biceps a sval vřetenní. Chyby: Překlon nebo záklon trupu při požití příliš velké váhy nebo držení loktů příliš nízko nad osou nebo i pod ní.
Upažování v předklonu
Provedení: Stoj rozkročný v šíři ramen, nohy v kolenou mírně pokrčené, předklonit se do pravého úhlu. Bederní oblast zad lehce prohnout, horní partie zad jsou zcela rovné. Pozor na "kočičí" hřbet. Upažujte s mírně pokrčenými lokty tak, že nadloktí svírá pravý úhel. Lokty zvedejte co nejvýše. Zatěžované svaly: Zadní část deltového svalu, sval nadhřebenový, malý sval oblý, rombické svaly a střední část trapézového svalu. Chyby: a) Pokud vedeme lokty při upažování blíže k trupu b) Výrazně méně je pravý úhel mezi nadloktím a trupem, zapojujeme do pohybu mnohem silnější široký sval zádový a velký sval oblý. c) Zakulacujeme záda.
Provedení: Cvik provádíme ve stoji nebo lépe v sedě s opřením o téměř kolmou lavičku. Neprohýbáme se a záda se opírají celou plochou o lavičku. Činku uchopíme ze stojanů v takové šíři, aby v dolní poloze předloktí svíralo pravý úhel s osou činky. Činku spouštíme až na dotyk trapézového svalu a vytlačujeme ji do téměř napnutých paží. Zatěžované svaly: Přední část deltového svalu a horní část trapézového svalu. Chyby: a)Základní chybou je použití největší příliš velké váhy. b)Neúplný rozsah pohybu-činku nespouštíme až na dotek trapéz
Soupažné tlaky jednoručních činek
Provedení: Cvik svým charakterem i působením je velmi podobný tlakům s velkou činkou. Opět můžeme cvik provádět vsedě. Činky spouštíme co nejníže, dlaně směřují dopředu. Během tlaku, těsně před ukončením pohybu, můžeme paže vytáčet dlaněmi k sobě. Lokty směřují ve spodní poloze kolmo k zemi. Zatěžované svaly: Přední část deltového svalu, vrchní oblast prsních svalů, triceps a sval nadhřebenový. Chyby: Dochází k nerovnoměrnému vytlačování nebo dotlačování příliš těžkých činek.
Přítahy činky k bradě
Provedení: Uchopíme velkou činku nadhmatem asi v šíři 15 až 20cm. Činku přitahujeme k bradě tak, že lokty musí být celou dráhu pohybu nad činkou. Zatěžované svaly: Střední část deltového svalu, sval nadhřebenový, sval trapézový, biceps a sval vřetenní. Chyby: Překlon nebo záklon trupu při požití příliš velké váhy nebo držení loktů příliš nízko nad osou nebo i pod ní.
Upažování v předklonu
Provedení: Stoj rozkročný v šíři ramen, nohy v kolenou mírně pokrčené, předklonit se do pravého úhlu. Bederní oblast zad lehce prohnout, horní partie zad jsou zcela rovné. Pozor na "kočičí" hřbet. Upažujte s mírně pokrčenými lokty tak, že nadloktí svírá pravý úhel. Lokty zvedejte co nejvýše. Zatěžované svaly: Zadní část deltového svalu, sval nadhřebenový, malý sval oblý, rombické svaly a střední část trapézového svalu. Chyby: a) Pokud vedeme lokty při upažování blíže k trupu b) Výrazně méně je pravý úhel mezi nadloktím a trupem, zapojujeme do pohybu mnohem silnější široký sval zádový a velký sval oblý. c) Zakulacujeme záda.
Prsa-posilování
Bench-press na rovné lavici
V lehu na zádech na lavici sejmete činku ze stojanů (možno cvičit i na multipressu), držení je nadhmatem. Šíře úchopu je taková, aby ve spodní fázi cviku svíralo předloktí s činkou přibližně pravý úhel. S nádechem spouštíte činku k hrudníku (přibližně do úrovně bradavek), zde činku neodrážíte, ale kontrolovaně ji zastavíte a vzápětí startujete s výdechem směrem vzhůru do napjatých paží. Lokty jsou po celou dobu cvičení umístěny pod žerdí činky. S šíří úchopu to nepřehánějte, zbytečně přetěžujete ramenní klouby. Zatěžovaný svaly: komplexně na velký prsní sval.
Tlaky s jednoručkami na rovné lavici
Lehnete si zády na lavici, činky držíte v rukou u ramen s palci k sobě. Činky vzájemně svírají úhel přibližně 90 stupňů s vrcholem u palců. S výdechem tlačíte činky po nejkratší dráze (ne po obloučku) nad hrudník do napjatých paží, kde se činky téměř setkávají. Při pohledu z boku vám ruce s činkami nemají přepadávat dopředu ani dozadu.
Rozpažky na rovné lavici
Lehnete si zády na lavici, činky držíte v téměř natažených rukou nad hrudníkem. Činky vzájemně svírají úhel přibližně 90 stupňů s vrcholem u palců. S nádechem spouštíte po oblouku paže do stran až přibližně do úrovně ramen, činky stále svírají vzájemně úhel cca 90 stupňů, případně jsou po celou dobu dlaněmi k sobě - paralelně. Paralelní držení je "čistší", cvik je více izolovaný na střední část hrudníku - na vnější okraje prsních svalů, při postavení s palci k sobě se více zapojuje i deltový sval. S výdechem se vracíte po oblouku nad hrudník.
Kliky na bradlech
Poměrně náročný cvik vhodný pro pokročilejší cvičence. Startovní poloha je ve vzporu na pažích, s nádechem se spouštíte s trupem mírně nakloněným vpřed mezi žerdi, lokty směřují mírně do stran. S výdechem se vracíte do horní polohy. Hloubku spodní polohy zpočátku opatrně "otestujte" pro možné riziko zranění při nezvládnutí cviku, či při snížené pohyblivosti ramenních kloubů. Časem je možno přidávat závaží zavěšením na opasek před trup. O tomto cviku se někdy hovoří jako o "dřepu" na horní část těla. Zatěžované svaly: spodní vnější část širokého prsního svalu při spolupráci většiny svalů trupu a paží.
V lehu na zádech na lavici sejmete činku ze stojanů (možno cvičit i na multipressu), držení je nadhmatem. Šíře úchopu je taková, aby ve spodní fázi cviku svíralo předloktí s činkou přibližně pravý úhel. S nádechem spouštíte činku k hrudníku (přibližně do úrovně bradavek), zde činku neodrážíte, ale kontrolovaně ji zastavíte a vzápětí startujete s výdechem směrem vzhůru do napjatých paží. Lokty jsou po celou dobu cvičení umístěny pod žerdí činky. S šíří úchopu to nepřehánějte, zbytečně přetěžujete ramenní klouby. Zatěžovaný svaly: komplexně na velký prsní sval.
Tlaky s jednoručkami na rovné lavici
Lehnete si zády na lavici, činky držíte v rukou u ramen s palci k sobě. Činky vzájemně svírají úhel přibližně 90 stupňů s vrcholem u palců. S výdechem tlačíte činky po nejkratší dráze (ne po obloučku) nad hrudník do napjatých paží, kde se činky téměř setkávají. Při pohledu z boku vám ruce s činkami nemají přepadávat dopředu ani dozadu.
Rozpažky na rovné lavici
Lehnete si zády na lavici, činky držíte v téměř natažených rukou nad hrudníkem. Činky vzájemně svírají úhel přibližně 90 stupňů s vrcholem u palců. S nádechem spouštíte po oblouku paže do stran až přibližně do úrovně ramen, činky stále svírají vzájemně úhel cca 90 stupňů, případně jsou po celou dobu dlaněmi k sobě - paralelně. Paralelní držení je "čistší", cvik je více izolovaný na střední část hrudníku - na vnější okraje prsních svalů, při postavení s palci k sobě se více zapojuje i deltový sval. S výdechem se vracíte po oblouku nad hrudník.
Kliky na bradlech
Poměrně náročný cvik vhodný pro pokročilejší cvičence. Startovní poloha je ve vzporu na pažích, s nádechem se spouštíte s trupem mírně nakloněným vpřed mezi žerdi, lokty směřují mírně do stran. S výdechem se vracíte do horní polohy. Hloubku spodní polohy zpočátku opatrně "otestujte" pro možné riziko zranění při nezvládnutí cviku, či při snížené pohyblivosti ramenních kloubů. Časem je možno přidávat závaží zavěšením na opasek před trup. O tomto cviku se někdy hovoří jako o "dřepu" na horní část těla. Zatěžované svaly: spodní vnější část širokého prsního svalu při spolupráci většiny svalů trupu a paží.
Hyperextenze
Působení: Cvik velmi intenzivně ovlivňuje především bederní část vzpřimovačů páteře a hyžďové svaly, ovlivňovány jsou též flexory stehen a hrudní část vzpřimovačů páteře.
Výchozí poloha: Dnes je již téměř každá posilovna vybavena jednoduchou, speciálně konstruovanou lavičkou, umožňující provádět hyperextenze bez dopomoci spolucvičence. Přistupte k přístroji, uchopte držadla před přední opěrkou a nalehněte na ni tak, aby pánev ležela buď přímo na opěrce nebo mírně před ní. Současně se patami zachyťte za zadní opěrku. Po zapření nohou již není nutná opora o držadla a je možné dát ruce v týl, zkřížit paže na hrudníku, volně spojit ruce za hyžděmi, zdatnější cvičenci mohou držet v týlu či na hrudníku činku, koutouč či jinou zátěž. Hlava je v prodloužení trupu, pohled směřuje vpřed.
Pohyb: Zvolna uvolňujte napětí vzpřimovačů páteře a tím se trup dostává do předklonu až do krajní polohy, kdy je kolmo k zemi. Po kratičkém zastavení, bez švihu, postupným stahem zádových svalů se vracejte do výchozí polohy, kdy je trup vodorovně se zemí.
Tréninkový typ: U některých cvičenců se při sestupování z lavičky dostavuje pocit ztráty rovnováhy, závratě či motání hlavy, což může být způsobeno krátkodobým odkrvením mozku. Lidé se změnami krevního tlaku se mají před zařazením tohoto cviku poradit s lékařem (který má ovšem zkušenosti s cvičením v posilovnách). Někteří odborníci nedoporučují provádění pohybu v horní poloze výše než do vodorovné úrovně. Tvrdí, že přílišná extenze může vést k potížím s páteří. Nejčastější chybou při provádění tohoto cviku je příliš rychlé, nekontrolované komíhání trupu nahoru a dolu, při němž cvičící využívá švihových pohybů a tím nedochází k přiměřené stimulaci vzpřimovačů páteře, navíc se zvyšuje riziko zranění.
Výchozí poloha: Dnes je již téměř každá posilovna vybavena jednoduchou, speciálně konstruovanou lavičkou, umožňující provádět hyperextenze bez dopomoci spolucvičence. Přistupte k přístroji, uchopte držadla před přední opěrkou a nalehněte na ni tak, aby pánev ležela buď přímo na opěrce nebo mírně před ní. Současně se patami zachyťte za zadní opěrku. Po zapření nohou již není nutná opora o držadla a je možné dát ruce v týl, zkřížit paže na hrudníku, volně spojit ruce za hyžděmi, zdatnější cvičenci mohou držet v týlu či na hrudníku činku, koutouč či jinou zátěž. Hlava je v prodloužení trupu, pohled směřuje vpřed.
Pohyb: Zvolna uvolňujte napětí vzpřimovačů páteře a tím se trup dostává do předklonu až do krajní polohy, kdy je kolmo k zemi. Po kratičkém zastavení, bez švihu, postupným stahem zádových svalů se vracejte do výchozí polohy, kdy je trup vodorovně se zemí.
Tréninkový typ: U některých cvičenců se při sestupování z lavičky dostavuje pocit ztráty rovnováhy, závratě či motání hlavy, což může být způsobeno krátkodobým odkrvením mozku. Lidé se změnami krevního tlaku se mají před zařazením tohoto cviku poradit s lékařem (který má ovšem zkušenosti s cvičením v posilovnách). Někteří odborníci nedoporučují provádění pohybu v horní poloze výše než do vodorovné úrovně. Tvrdí, že přílišná extenze může vést k potížím s páteří. Nejčastější chybou při provádění tohoto cviku je příliš rychlé, nekontrolované komíhání trupu nahoru a dolu, při němž cvičící využívá švihových pohybů a tím nedochází k přiměřené stimulaci vzpřimovačů páteře, navíc se zvyšuje riziko zranění.
Tah v předklonu
Působení: Přímo je zatěžován široký sval zádový, dvojhlavý sval pažní a vzpřimovače páteře, ovlivněny jsou dále svaly zápěstí, sval trapézový, zadní hlavy deltových svalů a svaly rombické.
Výchozí poloha: Ve stoji rozkročném se předkloňte a uchopte na zemi ležící nakládací činku přibližně v šíři ramen. Mírným pokrčením nohou dosáhnete snížení napětí na bederní část páteře. Zvedněte činku tak, aby byla nad zemí, trup má být přibližně vodorovně se zemí, hlava zvednuta, pohled směřuje vpřed.
Pohyb: Přitahujte činku směrem k trupu pouze pohybem paží bez jakéhokoli souhybu tělem. Horní krajní polohy je dosaženo dotykem osy činky s trupem, nadloktí je ve vztahu k trupu přibližně v úhlu 45. Plně kontrolovaně spouštějte činku do výchozí polohy. Proveďte v plánovaném počtu opakování.
Tréninkový typ: U cviku je možné měnit šířku úchopu činky, úhel předklonu i bod na trupu, k němuž osu činky přitahujeme (více k hrudníku nebo k pasu). Hmotnost činky musí být vždy volena tak, aby bylo možné provést předpokládaný počet opakování bez dopomoci souhybu těla. Cvik klade značné nároky na vzpřimovače páteře, které jsou u většiny začátečníku oslabené. Začněte proto s malou zátěží a hmotnost činky zvyšujte velmi postupně. Při potížích s bederní páteří cvik nezařazujte. Někteří kulturisté používají při cvičení s velkými zátěžemi opasek, který zpevňuje oblast bederní části páteře a snižuje riziko okamžitého zranění (z dlouhodobého hlediska má však používání opasku jisté nevýhody).
Výchozí poloha: Ve stoji rozkročném se předkloňte a uchopte na zemi ležící nakládací činku přibližně v šíři ramen. Mírným pokrčením nohou dosáhnete snížení napětí na bederní část páteře. Zvedněte činku tak, aby byla nad zemí, trup má být přibližně vodorovně se zemí, hlava zvednuta, pohled směřuje vpřed.
Pohyb: Přitahujte činku směrem k trupu pouze pohybem paží bez jakéhokoli souhybu tělem. Horní krajní polohy je dosaženo dotykem osy činky s trupem, nadloktí je ve vztahu k trupu přibližně v úhlu 45. Plně kontrolovaně spouštějte činku do výchozí polohy. Proveďte v plánovaném počtu opakování.
Tréninkový typ: U cviku je možné měnit šířku úchopu činky, úhel předklonu i bod na trupu, k němuž osu činky přitahujeme (více k hrudníku nebo k pasu). Hmotnost činky musí být vždy volena tak, aby bylo možné provést předpokládaný počet opakování bez dopomoci souhybu těla. Cvik klade značné nároky na vzpřimovače páteře, které jsou u většiny začátečníku oslabené. Začněte proto s malou zátěží a hmotnost činky zvyšujte velmi postupně. Při potížích s bederní páteří cvik nezařazujte. Někteří kulturisté používají při cvičení s velkými zátěžemi opasek, který zpevňuje oblast bederní části páteře a snižuje riziko okamžitého zranění (z dlouhodobého hlediska má však používání opasku jisté nevýhody).
Posilování zad
1. Stahování kladky za hlavu
Působení: Přímo na široký sval zádový, zadní hlavu deltových svalů, hluboký sval pažní a svaly předloktí.
Výchozí poloha: Sed před kladkou, ve vzpažení uchopit ve zvolené šíři držadlo kladky, hlava je vzpřímena, pohled směřuje vpřed.
Pohyb: Soustřeďte se na pocit tahu loktů směrem dozadu a dolů, při současném výdechu kontrolovaným, plynulým pohybem stahujte držadlo kladky za hlavu, až se dotknete horní části trapézového svalu. Po krátké výdrži se kontrolovaně vracejte s nádechem zpět do výchozí polohy.
Tréninkový typ: Podobně jako u cvičení na hrazdě i zde může být měněna šíře úchopu, tah může směřovat též před hlavu. Novější přístroje mají sedadlo a opěrku, která brání pohybu cvičícího směrem nahoru ve směru tahu zátěže.
2. Přítahy kladky v sedu (veslování v sedu)
Působení: Tento cvik ovlivňuje většinu zádových svalů. Posilován je sval trapézový, především jeho spodní část, svaly rombické, široký sval zádový i vzpřimovače páteře. Silně jsou též zatěžovány zadní hlavy svalů deltových, dvojhlavý sval pažní, brachialis a flexory předloktí.
Výchozí poloha: Nejčastěji je toto cvičení prováděno na kladkových přístrojích, které mají měnitelné uchytné nástavce, umožňují různé typy a šíře úchopů (obvykle s dlaněmi směřujícímio k sobě. Uchopte držadlo, zapřete chodidla o opěrky, kolena jsou napjata nebo mírně pokrčena, paže nataženy a trup mírně předkloněný, hlava skloněna mezi pažemi tak, aby na začátku pohybu došlo k plnému protažení širokého svalu zádového.
Pohyb: Pomalým pohybem přejděte do vzpřímeného sedu a současně přitahujte držadlo kladky směrem k horní části břišního svalu. Vracejte se kontrolovaně do výchozí polohy, proveďte v plánovaném počtu opakování.
Tréninkový typ: Lokty se mají pohybovat co nejtěsněji kolem pasu. V krajní poloze má dojít k maximálnímu stahu svalů zad a vyklenutí hrudníku, trup má být kolmo k zemi (nemá docházet k výraznějšímu záklonu). Někteří cvičenci přitahují držadlo přístroje k pasu, jiní více k hrudníku, výrazně se liší i názory na způsob a hloubku předklonu.
Působení: Přímo na široký sval zádový, zadní hlavu deltových svalů, hluboký sval pažní a svaly předloktí.
Výchozí poloha: Sed před kladkou, ve vzpažení uchopit ve zvolené šíři držadlo kladky, hlava je vzpřímena, pohled směřuje vpřed.
Pohyb: Soustřeďte se na pocit tahu loktů směrem dozadu a dolů, při současném výdechu kontrolovaným, plynulým pohybem stahujte držadlo kladky za hlavu, až se dotknete horní části trapézového svalu. Po krátké výdrži se kontrolovaně vracejte s nádechem zpět do výchozí polohy.
Tréninkový typ: Podobně jako u cvičení na hrazdě i zde může být měněna šíře úchopu, tah může směřovat též před hlavu. Novější přístroje mají sedadlo a opěrku, která brání pohybu cvičícího směrem nahoru ve směru tahu zátěže.
2. Přítahy kladky v sedu (veslování v sedu)
Působení: Tento cvik ovlivňuje většinu zádových svalů. Posilován je sval trapézový, především jeho spodní část, svaly rombické, široký sval zádový i vzpřimovače páteře. Silně jsou též zatěžovány zadní hlavy svalů deltových, dvojhlavý sval pažní, brachialis a flexory předloktí.
Výchozí poloha: Nejčastěji je toto cvičení prováděno na kladkových přístrojích, které mají měnitelné uchytné nástavce, umožňují různé typy a šíře úchopů (obvykle s dlaněmi směřujícímio k sobě. Uchopte držadlo, zapřete chodidla o opěrky, kolena jsou napjata nebo mírně pokrčena, paže nataženy a trup mírně předkloněný, hlava skloněna mezi pažemi tak, aby na začátku pohybu došlo k plnému protažení širokého svalu zádového.
Pohyb: Pomalým pohybem přejděte do vzpřímeného sedu a současně přitahujte držadlo kladky směrem k horní části břišního svalu. Vracejte se kontrolovaně do výchozí polohy, proveďte v plánovaném počtu opakování.
Tréninkový typ: Lokty se mají pohybovat co nejtěsněji kolem pasu. V krajní poloze má dojít k maximálnímu stahu svalů zad a vyklenutí hrudníku, trup má být kolmo k zemi (nemá docházet k výraznějšímu záklonu). Někteří cvičenci přitahují držadlo přístroje k pasu, jiní více k hrudníku, výrazně se liší i názory na způsob a hloubku předklonu.
Kulturistika
Kulturistika
Charakteristika
Kulturistika je sport jako žádný jiný. Hlavně proto že cvičení není konečným cílem ale jen prostředkem k němu vedoucím. Totiž k dokonalé postavě. I když samotné soutěžení a pózing je velmi náročné, pod pojmem kulturistika si většina lidí představí cvičení a dřinu v posilovně. A tomu se také budeme věnovat zde v této práci.
Funkční a metabolická charakteristika výkonu
V posilování (bodybulding) převažuje acyklická pohybová aktivita vysoké intenzity. Rozhodujícím systémem energetického hrazení je neoxidativní laktátový metabolismus, jehož podíl na 10s zatížení dosahuje 90%. Při běžném tréninku se většinou jedná o anaerobní práci střední až vyšší intenzity v objemové fázi. Srdeční frekvence stoupá téměř až k individuálnímu maximu a pozátěžová koncentrace laktátu v krvi dosahuje 6 – 7 mmol.l-1 .
Morfofunkční charakteristika sportovce
Z antropometrického hlediska je pro kulturistiku nejvhodnější mezomorfní typ, v praxi spíše nižší postavy s vyšší hmotností (podle kategorií) a s velmi nízkým podílem tělesného tuku.
Silová výkonnost kulturistů je samozřejmě vysoce nadprůměrná a i funkční zdatnost značně převyšuje průměrné hodnoty.
Pohybový systém a zátěž
Protože v kulturistice téměř není nenamáhaných svalů, je jisté že se kulturisté nevyhnou protahovacím cvikům. A protože kulturistika značně zanedbává hluboké posturální svaly lze jen doporučit i cviky kompenzační.
Ke zvláště namáhaným svalům patří hlavně ty, které pracují u více cviků. Tedy i u cviků na jiné svalové partie. Hlavně základní vícekloubové objemové cviky namáhají téměř celé tělo. Vzhledem k tomu že např. objemový trénink se skládá téměř výhradně z těchto cviků je jasné že dochází k výraznému přetížení těchto svalů: Zádové vzpřimovače, hamstringy i kvadricepsy, lýtka a předloktí. Tyto svaly jsou často přetrénovány a také zkráceny.
Nejvíce zatěžovány jsou kyčelní, kolenní a ramenní klouby. Časté jsou také potíže s klouby zápěstními.
Článek podporuje:
hokejová výstroj, inline brusle, snowboard
Charakteristika
Kulturistika je sport jako žádný jiný. Hlavně proto že cvičení není konečným cílem ale jen prostředkem k němu vedoucím. Totiž k dokonalé postavě. I když samotné soutěžení a pózing je velmi náročné, pod pojmem kulturistika si většina lidí představí cvičení a dřinu v posilovně. A tomu se také budeme věnovat zde v této práci.
Funkční a metabolická charakteristika výkonu
V posilování (bodybulding) převažuje acyklická pohybová aktivita vysoké intenzity. Rozhodujícím systémem energetického hrazení je neoxidativní laktátový metabolismus, jehož podíl na 10s zatížení dosahuje 90%. Při běžném tréninku se většinou jedná o anaerobní práci střední až vyšší intenzity v objemové fázi. Srdeční frekvence stoupá téměř až k individuálnímu maximu a pozátěžová koncentrace laktátu v krvi dosahuje 6 – 7 mmol.l-1 .
Morfofunkční charakteristika sportovce
Z antropometrického hlediska je pro kulturistiku nejvhodnější mezomorfní typ, v praxi spíše nižší postavy s vyšší hmotností (podle kategorií) a s velmi nízkým podílem tělesného tuku.
Silová výkonnost kulturistů je samozřejmě vysoce nadprůměrná a i funkční zdatnost značně převyšuje průměrné hodnoty.
Pohybový systém a zátěž
Protože v kulturistice téměř není nenamáhaných svalů, je jisté že se kulturisté nevyhnou protahovacím cvikům. A protože kulturistika značně zanedbává hluboké posturální svaly lze jen doporučit i cviky kompenzační.
Ke zvláště namáhaným svalům patří hlavně ty, které pracují u více cviků. Tedy i u cviků na jiné svalové partie. Hlavně základní vícekloubové objemové cviky namáhají téměř celé tělo. Vzhledem k tomu že např. objemový trénink se skládá téměř výhradně z těchto cviků je jasné že dochází k výraznému přetížení těchto svalů: Zádové vzpřimovače, hamstringy i kvadricepsy, lýtka a předloktí. Tyto svaly jsou často přetrénovány a také zkráceny.
Nejvíce zatěžovány jsou kyčelní, kolenní a ramenní klouby. Časté jsou také potíže s klouby zápěstními.
Článek podporuje:
hokejová výstroj, inline brusle, snowboard
Zdravotní aspekt
Dokonce i můj zdravotní stav se zlepšil.V mládí jsem měl problém s těžkou skoliózou(nesprávné prohnutí páteře,tělo rychle roste a zádové svaly nejsou schopny páteř udržet ve správné poloze).Lékaři mi zakázali zvedat předměty těžší 20 kg.
Ale díky hlubokým dřepům s činkou se asi po 6 měsících moje záda značně srovnala a zesílila.Hodně lidí chce posilovat, ale díky lékaři, který jim to zakázal mají strach se do něčeho pouštět , aby si neublížili.Nechci nikoho nutit nebo mu říkat „kašli na doktory“, ale vždy je naděje a proč se vzdávat. Proč nezačít s lehkými váhami a pokud se Váš zdravotní stav nezhorší, ale naopak zlepší,jděte do toho naplno.Pokud chcete a máte silnou vůli dokážete
Ale díky hlubokým dřepům s činkou se asi po 6 měsících moje záda značně srovnala a zesílila.Hodně lidí chce posilovat, ale díky lékaři, který jim to zakázal mají strach se do něčeho pouštět , aby si neublížili.Nechci nikoho nutit nebo mu říkat „kašli na doktory“, ale vždy je naděje a proč se vzdávat. Proč nezačít s lehkými váhami a pokud se Váš zdravotní stav nezhorší, ale naopak zlepší,jděte do toho naplno.Pokud chcete a máte silnou vůli dokážete
Anabolické steroidy
Ano, ano tolik diskutované a oblíbené téma v kulturistice a silových sportech.Je to závažná věc.Snad každý cvičenec dorazí po určité době k hranici, kdy výsledky jeho sportovní dráhy stagnují, zvedá pořád stejné váhy, neroste a neroste, někdy naopak hubne a začne ho to trápit.Proč se tohle děje, když jsem tomu tolik věnoval, řekne si.A pak najednou uslyší, že kamarád začal růst jako z vody a je mnohem silnější než dříve.Potom se dozví, že „užívá“ a proč to taky nezkusit.Jeden moudrý člověk mi kdysi řekl:“Auto taky potřebuje olej, aby jelo a lidské tělo je na tom úplně stejně“.
Já osobně užívání anabolik neodsuzuji, ale ani neschvaluji.Dnes většina cvičenců posilují jen kvůli tomu, aby měli co nejvíc přes „bicák“ a aby se mohli porvat v nejbližší hospodě.Zeptal jsem se jednou jednoho kamaráda proč vlastně cvičí, protože jsem viděl jeho výraz ve tváři při provádění série přítahů kladky v sedě, a on mi odpověděl, že tohle prostě musí odjet a pak vypadne, že je to jako kdyby z povinnosti a že ho vlastně ani nebaví, ale že chodí do posilovny jen „zamachrovat“.
Občas se mi také stane, že nemám na trénink náladu a že si to tam přijdu jako kdyby odsedět, ale nikdy jsem z tréninku neutekl, dokud jsem neodcvičil co jsem měl na ten den v plánu.
A proč tedy cvičím já?Baví mě to.Jsou cviky, které si prakticky vychutnávám od prvního do posledního pohybu, kdy cítím každé svalové vlákno, které u cviku zabírá a tělem projede zvláštní pocit uspokojení, když překonám tíhu závaží a svaly se nafouknou a pracují. Když skončím sérii, zhluboka se nadechnu a jdu se projít po posilvně. Cítím jak mám napumpované latissimy, hrudník a paže a je mi skvěle.
Vezměte si starou gardu kulturistů, ať to byl náš Juro Višný, nebo zaoceánský Chuck Sipes, všichni tito borci posilovali s chutí, přitom měli třeba i dvě zaměstnání a museli se starat o rodinu, ale přesto si našli čas na trénink a výživu.Dnes to „borec napíchá, hodí do sebe pár tablet, mnohdy u toho ani pořádně nejí a tato „almara narvaná vitamínama“ jde na věc.“Nejen, že je mnohdy takový atlet mohutný a silný, ale také někdy velice agresivní a optupělý.
Ale nechci je nějak pomlouvat nebo snižovat jejich intelekt, neboť já sám používání anabolických steroidů uznávám, neužívám, ale uznávám! Je to každého věc a nikdo nemá právo někomu něco zakazovat nebo nařizovat. Osobně znám spousty lidí, kteří na anabolika fungují a můžu říct, že jsou zdravější, hbitější a odolnější, než ti kteří je odsuzují. Například každý komu to trochu myslí, ví, že Arnold užíval také anabolika a neznám nikoho, kdo by ho za to odsoudil nebo neuznával. Naopak hodně lidí ho uznává a ctí ho. Svou sportovní kariérou dosáhl takových úspěchu, o kterých se nám běžným smrtelníkům může jenom zdát.Arnold je, byl a bude největší kulturistická legenda v dějinách tohoto mladého sportu, alespoň pro mne ano.Byl vždy mým vzorem a dodával mi vždy sílu a nadějí, když byl můj život v troskách.
Lékařská věda tyto látky nikdy uznávat nebude, stejně tak Vám je nikdy neprodají v lékarně jen tak na ruku, a víte co, možná je to dobře.Kam by sport došel, kdyby byl každý druhý anabolik.
Já osobně užívání anabolik neodsuzuji, ale ani neschvaluji.Dnes většina cvičenců posilují jen kvůli tomu, aby měli co nejvíc přes „bicák“ a aby se mohli porvat v nejbližší hospodě.Zeptal jsem se jednou jednoho kamaráda proč vlastně cvičí, protože jsem viděl jeho výraz ve tváři při provádění série přítahů kladky v sedě, a on mi odpověděl, že tohle prostě musí odjet a pak vypadne, že je to jako kdyby z povinnosti a že ho vlastně ani nebaví, ale že chodí do posilovny jen „zamachrovat“.
Občas se mi také stane, že nemám na trénink náladu a že si to tam přijdu jako kdyby odsedět, ale nikdy jsem z tréninku neutekl, dokud jsem neodcvičil co jsem měl na ten den v plánu.
A proč tedy cvičím já?Baví mě to.Jsou cviky, které si prakticky vychutnávám od prvního do posledního pohybu, kdy cítím každé svalové vlákno, které u cviku zabírá a tělem projede zvláštní pocit uspokojení, když překonám tíhu závaží a svaly se nafouknou a pracují. Když skončím sérii, zhluboka se nadechnu a jdu se projít po posilvně. Cítím jak mám napumpované latissimy, hrudník a paže a je mi skvěle.
Vezměte si starou gardu kulturistů, ať to byl náš Juro Višný, nebo zaoceánský Chuck Sipes, všichni tito borci posilovali s chutí, přitom měli třeba i dvě zaměstnání a museli se starat o rodinu, ale přesto si našli čas na trénink a výživu.Dnes to „borec napíchá, hodí do sebe pár tablet, mnohdy u toho ani pořádně nejí a tato „almara narvaná vitamínama“ jde na věc.“Nejen, že je mnohdy takový atlet mohutný a silný, ale také někdy velice agresivní a optupělý.
Ale nechci je nějak pomlouvat nebo snižovat jejich intelekt, neboť já sám používání anabolických steroidů uznávám, neužívám, ale uznávám! Je to každého věc a nikdo nemá právo někomu něco zakazovat nebo nařizovat. Osobně znám spousty lidí, kteří na anabolika fungují a můžu říct, že jsou zdravější, hbitější a odolnější, než ti kteří je odsuzují. Například každý komu to trochu myslí, ví, že Arnold užíval také anabolika a neznám nikoho, kdo by ho za to odsoudil nebo neuznával. Naopak hodně lidí ho uznává a ctí ho. Svou sportovní kariérou dosáhl takových úspěchu, o kterých se nám běžným smrtelníkům může jenom zdát.Arnold je, byl a bude největší kulturistická legenda v dějinách tohoto mladého sportu, alespoň pro mne ano.Byl vždy mým vzorem a dodával mi vždy sílu a nadějí, když byl můj život v troskách.
Lékařská věda tyto látky nikdy uznávat nebude, stejně tak Vám je nikdy neprodají v lékarně jen tak na ruku, a víte co, možná je to dobře.Kam by sport došel, kdyby byl každý druhý anabolik.
Fitness-Proč vlastně posilovat?
Tuto otázku si pokládá mnoho mladých lidí.Proč se tahat s těžkými činkami a ničit si svoje tělo, když můžu s kamarády zajít do hospůdky, popít svoji obvyklou dávku, pěkně se pobavit, a pak „vyrazit na diskotéku sbalit nějakou tu babu.Ano i to patří k životu a proč si v mládí neužít, když ve stáří už nebude tolik příležitostí.Také jsem takový býval.Vysedával s kamarády po hospodách, restauracích a klubech, rozhazoval peníze a někdy i humor.
Ale pak jsem začal postrádat smysl mého počínání a po pravdě řečeno mě i štvalo, že si se mnou dělal každý co chtěl.Říkali si, to je jen „normální ožrala“, ten nám nemůže ublížit a často mě i fyzicky napadali.Jednoho dne jsem si řekl:“A dost“.Začal jsem navštěvovat posilovnu a snažil jsem se s sebou něco udělat.Prostě zlepšit svoji fyzickou schránku.Věděl jsem moc dobře, že moji „nabušení“ kamarádi nemají v životě tolik problémů jako já, jen díky tomu jak vypadají.Už posiluji nějaký ten rok a postupem času na mě hodně lidí změnilo názor.Někteří kladně, někteří záporně, ale co vím jistě, že jsem v jejich očích získal úctu, obdiv a tolik doceňovaný respekt. A teď když se zamyslím možná i strach.Ale nikdy jsem se nesnažil nad nikoho nepovyšovat nebo někoho schválně napadat.Můj život se díky amatérskému posilování zásadně změnil k lepšímu.Posilování mi dává v životě takovou zvláštní útěchu.Vím, že se k němu můžu kdykoliv vrátit, třeba po půlroční přestávce, a pořád na mne bude „čekat a bude tu pro mě“.
Ale pak jsem začal postrádat smysl mého počínání a po pravdě řečeno mě i štvalo, že si se mnou dělal každý co chtěl.Říkali si, to je jen „normální ožrala“, ten nám nemůže ublížit a často mě i fyzicky napadali.Jednoho dne jsem si řekl:“A dost“.Začal jsem navštěvovat posilovnu a snažil jsem se s sebou něco udělat.Prostě zlepšit svoji fyzickou schránku.Věděl jsem moc dobře, že moji „nabušení“ kamarádi nemají v životě tolik problémů jako já, jen díky tomu jak vypadají.Už posiluji nějaký ten rok a postupem času na mě hodně lidí změnilo názor.Někteří kladně, někteří záporně, ale co vím jistě, že jsem v jejich očích získal úctu, obdiv a tolik doceňovaný respekt. A teď když se zamyslím možná i strach.Ale nikdy jsem se nesnažil nad nikoho nepovyšovat nebo někoho schválně napadat.Můj život se díky amatérskému posilování zásadně změnil k lepšímu.Posilování mi dává v životě takovou zvláštní útěchu.Vím, že se k němu můžu kdykoliv vrátit, třeba po půlroční přestávce, a pořád na mne bude „čekat a bude tu pro mě“.
Zdravotní význam plavání
Zdravotní význam plavání
Plavání všestranně a rovnoměrně zatěžuje svalstvo, a to především velké svalové skupiny, čímž zlepšuje prokrvení tkání. Zapojuje do činnosti svalové skupiny, které jsou v běžném životě zanedbávané. Způsob svalové práce při plavání podporuje růst svalů do délky a jejich správné svalové napětí a uvolnění, což je základem hospodárnosti při pracovním výkonu.
Účinky hydrostatického tlaku odlehčují páteři a celému podpůrnému aparátu, tím umožňují provádět tuto činnost i lidem s omezenou hybností.
Velký rozsah pohybů horních a dolních končetin působí príznivě na udržení, event. rozvoj kloubní pohyblivosti.
Plavání patří mezi cyklická aerobní cvičení, která prováděna dostatečně dlouhou dobu stimulují činnost vegetativních orgánů, především srdce a plic, což se projevuje celkově příznivymi účinky na organismus především v rozvoji vytrvalostní schopnosti. Přiměřeným dávkováním tak vede k udržení či zlepšování tělesné kondice.
Bezvýznamná není také okolnost, že samotné plavání je tělovýchovná aktivita s nejnižším úrazovím ryzikem.
Plavání je významným prostředkem resocializačního procesu oslabené populace počínaje dětmi a starými lidmi konče, tj. napomáha návratu postižených po úrazu a onemocnění do normálního života, do pracovního procesu. Jak je všeobecně známo je součástí řady léčebných procedur. Vytváří tak důležité předpoklady pro společenské uplatnění těchto osob. z hlediska svých regeneračních, kompenzačních a rehabilitačních účinků plní tento úkol v soustavě tělesných cvičení nejdůsledněji a s nejširším uplatněním.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Plavání všestranně a rovnoměrně zatěžuje svalstvo, a to především velké svalové skupiny, čímž zlepšuje prokrvení tkání. Zapojuje do činnosti svalové skupiny, které jsou v běžném životě zanedbávané. Způsob svalové práce při plavání podporuje růst svalů do délky a jejich správné svalové napětí a uvolnění, což je základem hospodárnosti při pracovním výkonu.
Účinky hydrostatického tlaku odlehčují páteři a celému podpůrnému aparátu, tím umožňují provádět tuto činnost i lidem s omezenou hybností.
Velký rozsah pohybů horních a dolních končetin působí príznivě na udržení, event. rozvoj kloubní pohyblivosti.
Plavání patří mezi cyklická aerobní cvičení, která prováděna dostatečně dlouhou dobu stimulují činnost vegetativních orgánů, především srdce a plic, což se projevuje celkově příznivymi účinky na organismus především v rozvoji vytrvalostní schopnosti. Přiměřeným dávkováním tak vede k udržení či zlepšování tělesné kondice.
Bezvýznamná není také okolnost, že samotné plavání je tělovýchovná aktivita s nejnižším úrazovím ryzikem.
Plavání je významným prostředkem resocializačního procesu oslabené populace počínaje dětmi a starými lidmi konče, tj. napomáha návratu postižených po úrazu a onemocnění do normálního života, do pracovního procesu. Jak je všeobecně známo je součástí řady léčebných procedur. Vytváří tak důležité předpoklady pro společenské uplatnění těchto osob. z hlediska svých regeneračních, kompenzačních a rehabilitačních účinků plní tento úkol v soustavě tělesných cvičení nejdůsledněji a s nejširším uplatněním.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Plavání způsobem Prsa
· Funkčně mobilizační sport, vyskytují se zde cyklické pohyby
· zařazeno do programu OH již v roce 1896
· plavecké styly: volný způsob(kraul), znak, prsa, motýlek
· délka tratě plavané na závodech: volný způsob: 50, 100, 200, 400, 800, 1500m
znak: 50, 100, 200m
prsa: 50, 100, 200m
motýlek: 50, 100, 200m
polohový závod(kombinace všech stylů): 100, 200, 400m
· mezinárodní plavecká federace FINA
Prsa jsou nejpomalejší oficiální způsob.Je označován jako nejstarší plavecký způsob. Do roku 1952 byly prsa a motýlek na závodech klasifikováni současně. Plavání způsobem prsa má z hlediska biomechaniky nejnižší účinnost (59,7 % muži a 66,6 % ženy). Okamžitá rychlost kolísá od 0 do 3.2 m/s v důsledku současných pohybů nohou i paží.
Vliv plavání na zdraví člověka:
Plavání se provádí nejen závodně a rekreačně, ale navíc se využívá pro regeneraci organismu a k rehabilitačním účelům. Pro své zdravotně pozitivní efekty je součástí komplexní terapie řady onemocnění. Plavecký trénink rozvíjí nejen pohybové schopnosti jako je vytrvalost a síla (silová vytrvalost), kloubní pohyblivost, ale také rychlost (rychlostní vytrvalost) a obratnost. Pro vrcholové sportovce je nezbytná velmi dobrá svalová síla, vysoká anaerobní kapacita, u plavců na delší tratě i vysoký aerobní výkon. Plavecké závody zahrnují:
· plavání na krátké tratě – 50 a 100 m
· střední tratě – 200 a 400 m
· dlouhé tratě – 1500 m
· dálkové plavby a maratóny
· zařazeno do programu OH již v roce 1896
· plavecké styly: volný způsob(kraul), znak, prsa, motýlek
· délka tratě plavané na závodech: volný způsob: 50, 100, 200, 400, 800, 1500m
znak: 50, 100, 200m
prsa: 50, 100, 200m
motýlek: 50, 100, 200m
polohový závod(kombinace všech stylů): 100, 200, 400m
· mezinárodní plavecká federace FINA
Prsa jsou nejpomalejší oficiální způsob.Je označován jako nejstarší plavecký způsob. Do roku 1952 byly prsa a motýlek na závodech klasifikováni současně. Plavání způsobem prsa má z hlediska biomechaniky nejnižší účinnost (59,7 % muži a 66,6 % ženy). Okamžitá rychlost kolísá od 0 do 3.2 m/s v důsledku současných pohybů nohou i paží.
Vliv plavání na zdraví člověka:
Plavání se provádí nejen závodně a rekreačně, ale navíc se využívá pro regeneraci organismu a k rehabilitačním účelům. Pro své zdravotně pozitivní efekty je součástí komplexní terapie řady onemocnění. Plavecký trénink rozvíjí nejen pohybové schopnosti jako je vytrvalost a síla (silová vytrvalost), kloubní pohyblivost, ale také rychlost (rychlostní vytrvalost) a obratnost. Pro vrcholové sportovce je nezbytná velmi dobrá svalová síla, vysoká anaerobní kapacita, u plavců na delší tratě i vysoký aerobní výkon. Plavecké závody zahrnují:
· plavání na krátké tratě – 50 a 100 m
· střední tratě – 200 a 400 m
· dlouhé tratě – 1500 m
· dálkové plavby a maratóny
Pohybové hry
pohraniční boj- na zemi vyznačíme tři pásy.Ve středním stojí čelem k sobě dvě stejně poče-
tná družstva, krajní pásy představují vlastní území družstev.Úkolem každého
družstva je oporem o ramena přetlačit co nejvíce protivníků do jejich území
za zády a tím je vyřadit.
přetehovaná -dvě družstva utvoří čelem k sobě zástup a postaví se půlící čaru.Členové
stejného družstva se uchopí za boky.První členi zástupu se uchopí za ruce a
na povel se družstva snaží přetlačit druhé družstvo za čáru.
chyť tyč- hráči stojí v kruhu o průměru 4-5 m, čelem dovnitř.Uprostřed kruhu je další hráč s
tyčí.Postaví ji na zem a vyváží.Odběhne o ní a současně vyvolá jméno nebo číslo
jiného hráče.Ten musí chytit tyč dříve než padne na zem.Oba si vymění pozice.
na šustra- hráč si sedne mezi dva hráče,kteří mu položí ruce na jeho stehna dlaněmi vzhůru.
Šustr se snaží udeřit dlaně krajních hráčů,a ti se snaží ucuknout jeho ruce.
zasahování míče- dva hráči 6-8 m od sebe vzdálení si posílají po zemi míč.Uprostřed mezi
nimi je třetí hráč, který se snaží zasáhnout svrchu kutálející se míč malíkovou
hranou ruky.
(míč)
zasahování míče - dvojice nebo dvě ředy stojí čelem k sobě a mají předpaženo.jedna strana má
předpaženo v poloze dlaňové,druhá drží ruce nad rukama prvých,ale v poloze
hrbetní.Spodní se snaží druhého seshora tlesknout přes ruce.
červení a bílí- na volejbalovém hřišti jsou dvě družstva rozděleni na červené a bílé.Členové
obou družstev sedí(klečí,stojí,leží) na útočné čáře čelem k sobě.Vedoucí zakřičí
buď červenou nebo bílou barvu.Družstvo té barvy začne pronásledovat druhé
družstvo, které běží za svou koncovou čáru.Kdo je při přeběhu chycen je vyřazen.
na jestřába- skupina se rozčlení na hráče-jestřába,kvočnu,kuřata.Kuřata se postaví do zástupu
za kvočnou a chytí se hráče před sebou.Čelem proti sobě stojí jetřáb a kvočna(a
za ní chycený zástup kuřat).Jestřáb se snaží dotknout posledního kuřete a kvočna
se mu v tom snaží zabránit.
rajčula- na zemi se nakreslí kruh o průměru asi 6 m a rozdělíme ho křížem na čtyři části.Hráči
smí běhat jen po čarách.Hráč-honič se snaží pochytat ostatní.Kdo je chycen vypadá.
vyzývaná- dvě řady hráčů stojí proti sobě ve vzdálenosti asi 15-20 m.Družstvo,které je na řadě,
vyšle vyzívače k soupeřovi.Ti skrčí předpažmo,dlaně vzhůru.Vyzívač jim postupně
tleská do dlaní,koho tleskne jako třetího, toho vyzval.Vyzívač proto běží domů a
vyzvaný se ho snaží doběhnout a předat mu oplátku.Jestliže vyzívavač stihne
doběhnout domů, dříve než dostane babu,tak vyzvaný patří do družstva vyzívače.
stíhací závod v kruhu- hráči utvoří kruh a jsou rozpočítán i na prvé až čtvrté.na povel vyběhnou
liší,obíhají kolem kruhu a každý se snaží dohonit předchozího a
tlusknutím jej vyřadit ze hry.Po vyřazení dvouz hráčů se všichni vrátí do
kruhu a na povel běží sudí.
křížová honička- spoluhráč může zachránit honěného tím,že překříží honiči dráhu a ten musí
jeho pronásledovat.
lavina- družstva nejvýše šestičlená, stojí vedle sebe v ředech.Před družstvy ve vzdálenosti
5-10 m označíme metu.Členové družstva se rozpočítají.Na povel vyběhnou všichni
první,běží přímo k metš a zpět,tlesknou druhého a běží s ním k metě atd., až běží celý
řad tam i zpět.
stěhovaná družstev- dvě družstva stojí v zástupech na kratších stranách plochy.Na povel
všichni vyběhnou po obvodu a snaží se co nejrychleji zaujmout ve stejném pořadí
místo druhého družstva.Vítězné družstvo získá bod,hraje se do stanoveného počtu
bodů.
hon na zajíce- obdélníkové pole asi 28 krát 5 m rozdělíme na sedm stejně širokých pásů.Na
každou čáru se postaví jeden člen prvního družstva.Honič se smí pohybovat jen po
své příčce.Úkolem druhého družstva je proběhnout celé pole bez chycení.Za každý
přeběh získá bod.
honička ve třech- hrající se rozdělí do trojic,z nichž každá hraje samostatně.První honí druhého
druhý třetího a třetí prvního.
štafeta se třemi míči- méně početná družstva stojí v zástupech, prvý mají tři míče.Na povel
vyběhnou k metě,dva plné míče nesou a třetí koupou po zemi.Vrátí se a předají míče
dalšímu v družstvu. Opakujeme 2-3 krát.
postrkovaná o závod- družstva stojí v zástupech,první člen má v ruce hůl a na zemi míček.Na
povel ženou míček holí k metě,tam míček sbírají a běží ke družstvu,kde předá náčiní.
jezdecká přihrávaná- hráči vytvoří dvojitý kruh, druzí si vlezou na záda prvních a přihrávají
si míč.V kruhu stojí hráč, který se snaží míče dotknout.Podaří-li se mu to, nebo někdo
nechytne míč, koně a jezdci si musí vyměnit role,přičemž prostřední hráč se snaží
tná družstva, krajní pásy představují vlastní území družstev.Úkolem každého
družstva je oporem o ramena přetlačit co nejvíce protivníků do jejich území
za zády a tím je vyřadit.
přetehovaná -dvě družstva utvoří čelem k sobě zástup a postaví se půlící čaru.Členové
stejného družstva se uchopí za boky.První členi zástupu se uchopí za ruce a
na povel se družstva snaží přetlačit druhé družstvo za čáru.
chyť tyč- hráči stojí v kruhu o průměru 4-5 m, čelem dovnitř.Uprostřed kruhu je další hráč s
tyčí.Postaví ji na zem a vyváží.Odběhne o ní a současně vyvolá jméno nebo číslo
jiného hráče.Ten musí chytit tyč dříve než padne na zem.Oba si vymění pozice.
na šustra- hráč si sedne mezi dva hráče,kteří mu položí ruce na jeho stehna dlaněmi vzhůru.
Šustr se snaží udeřit dlaně krajních hráčů,a ti se snaží ucuknout jeho ruce.
zasahování míče- dva hráči 6-8 m od sebe vzdálení si posílají po zemi míč.Uprostřed mezi
nimi je třetí hráč, který se snaží zasáhnout svrchu kutálející se míč malíkovou
hranou ruky.
(míč)
zasahování míče - dvojice nebo dvě ředy stojí čelem k sobě a mají předpaženo.jedna strana má
předpaženo v poloze dlaňové,druhá drží ruce nad rukama prvých,ale v poloze
hrbetní.Spodní se snaží druhého seshora tlesknout přes ruce.
červení a bílí- na volejbalovém hřišti jsou dvě družstva rozděleni na červené a bílé.Členové
obou družstev sedí(klečí,stojí,leží) na útočné čáře čelem k sobě.Vedoucí zakřičí
buď červenou nebo bílou barvu.Družstvo té barvy začne pronásledovat druhé
družstvo, které běží za svou koncovou čáru.Kdo je při přeběhu chycen je vyřazen.
na jestřába- skupina se rozčlení na hráče-jestřába,kvočnu,kuřata.Kuřata se postaví do zástupu
za kvočnou a chytí se hráče před sebou.Čelem proti sobě stojí jetřáb a kvočna(a
za ní chycený zástup kuřat).Jestřáb se snaží dotknout posledního kuřete a kvočna
se mu v tom snaží zabránit.
rajčula- na zemi se nakreslí kruh o průměru asi 6 m a rozdělíme ho křížem na čtyři části.Hráči
smí běhat jen po čarách.Hráč-honič se snaží pochytat ostatní.Kdo je chycen vypadá.
vyzývaná- dvě řady hráčů stojí proti sobě ve vzdálenosti asi 15-20 m.Družstvo,které je na řadě,
vyšle vyzívače k soupeřovi.Ti skrčí předpažmo,dlaně vzhůru.Vyzívač jim postupně
tleská do dlaní,koho tleskne jako třetího, toho vyzval.Vyzívač proto běží domů a
vyzvaný se ho snaží doběhnout a předat mu oplátku.Jestliže vyzívavač stihne
doběhnout domů, dříve než dostane babu,tak vyzvaný patří do družstva vyzívače.
stíhací závod v kruhu- hráči utvoří kruh a jsou rozpočítán i na prvé až čtvrté.na povel vyběhnou
liší,obíhají kolem kruhu a každý se snaží dohonit předchozího a
tlusknutím jej vyřadit ze hry.Po vyřazení dvouz hráčů se všichni vrátí do
kruhu a na povel běží sudí.
křížová honička- spoluhráč může zachránit honěného tím,že překříží honiči dráhu a ten musí
jeho pronásledovat.
lavina- družstva nejvýše šestičlená, stojí vedle sebe v ředech.Před družstvy ve vzdálenosti
5-10 m označíme metu.Členové družstva se rozpočítají.Na povel vyběhnou všichni
první,běží přímo k metš a zpět,tlesknou druhého a běží s ním k metě atd., až běží celý
řad tam i zpět.
stěhovaná družstev- dvě družstva stojí v zástupech na kratších stranách plochy.Na povel
všichni vyběhnou po obvodu a snaží se co nejrychleji zaujmout ve stejném pořadí
místo druhého družstva.Vítězné družstvo získá bod,hraje se do stanoveného počtu
bodů.
hon na zajíce- obdélníkové pole asi 28 krát 5 m rozdělíme na sedm stejně širokých pásů.Na
každou čáru se postaví jeden člen prvního družstva.Honič se smí pohybovat jen po
své příčce.Úkolem druhého družstva je proběhnout celé pole bez chycení.Za každý
přeběh získá bod.
honička ve třech- hrající se rozdělí do trojic,z nichž každá hraje samostatně.První honí druhého
druhý třetího a třetí prvního.
štafeta se třemi míči- méně početná družstva stojí v zástupech, prvý mají tři míče.Na povel
vyběhnou k metě,dva plné míče nesou a třetí koupou po zemi.Vrátí se a předají míče
dalšímu v družstvu. Opakujeme 2-3 krát.
postrkovaná o závod- družstva stojí v zástupech,první člen má v ruce hůl a na zemi míček.Na
povel ženou míček holí k metě,tam míček sbírají a běží ke družstvu,kde předá náčiní.
jezdecká přihrávaná- hráči vytvoří dvojitý kruh, druzí si vlezou na záda prvních a přihrávají
si míč.V kruhu stojí hráč, který se snaží míče dotknout.Podaří-li se mu to, nebo někdo
nechytne míč, koně a jezdci si musí vyměnit role,přičemž prostřední hráč se snaží
Zásobník her-pohybové hry
kohoutí zápasy - dvojice v dřepu čelem k sobě poskakuje a snaží se nárazy v předpažení
přinutit jeden druhého, aby se převalil na záda.
na kohouty - dvojice vejdou do kruhu o průměru asi 2 m,postaví se na jednu nohu a ruce
dají za záda,nebo si je zkříží na prsa.Na znamení kohouti začnou poskakovat
po jedné noze a snaží se přinutit druhého,aby se postavil na obě nohy,nebo
aby vyšel z kruhu.
zvon - hráči vytvoří kruh a uchopí se za ruce.Ve středu kruhu je silný hráč,který se snaží
z kruhu utéct.Proto naráží,podlézá a probíjí se ven skrz hradbu.
na siláka - 10 až 15 hráčů se vzájemně vytlačuje z kruhu,který je narýsovaný na zemi.Kdo
oběma nohama překročí kruh,je vyřezen.Poslední v kruhu vítězí.
strhávaná do kruhu - dvojice:jeden se snaží druhého vtlačit di kruhu,nakresleného na zemi.
boj o hranici - dvě družstva stijí proti sobě oddělena čarou.Každý člen se snaží přetáhnout
na svou stranu co nejvíce členů druhého družstva,a tak je zajmout.Příslušníci
téhož družstva si mohou pomáhat.
vážení cibule - hráči dvou družstev vytvoří soupeřící dvojice podle výšky.Potom se postaví
postavíproti sobě zády,skrčí zapažmo a zaklesnou si paže za lokty.Na znamení
vedoucího hry se usilují jeden druhého zdvihnout na svoje záda.Hra trvá 1-2
min.Vítězové dvojic získavají bod pro své družstvo.
boj o kolík - dvojice: jeden drží v oběma rukama kolík(míč),druhý uchopením oběma
rukama se mu ho snaží vzít.
přinutit jeden druhého, aby se převalil na záda.
na kohouty - dvojice vejdou do kruhu o průměru asi 2 m,postaví se na jednu nohu a ruce
dají za záda,nebo si je zkříží na prsa.Na znamení kohouti začnou poskakovat
po jedné noze a snaží se přinutit druhého,aby se postavil na obě nohy,nebo
aby vyšel z kruhu.
zvon - hráči vytvoří kruh a uchopí se za ruce.Ve středu kruhu je silný hráč,který se snaží
z kruhu utéct.Proto naráží,podlézá a probíjí se ven skrz hradbu.
na siláka - 10 až 15 hráčů se vzájemně vytlačuje z kruhu,který je narýsovaný na zemi.Kdo
oběma nohama překročí kruh,je vyřezen.Poslední v kruhu vítězí.
strhávaná do kruhu - dvojice:jeden se snaží druhého vtlačit di kruhu,nakresleného na zemi.
boj o hranici - dvě družstva stijí proti sobě oddělena čarou.Každý člen se snaží přetáhnout
na svou stranu co nejvíce členů druhého družstva,a tak je zajmout.Příslušníci
téhož družstva si mohou pomáhat.
vážení cibule - hráči dvou družstev vytvoří soupeřící dvojice podle výšky.Potom se postaví
postavíproti sobě zády,skrčí zapažmo a zaklesnou si paže za lokty.Na znamení
vedoucího hry se usilují jeden druhého zdvihnout na svoje záda.Hra trvá 1-2
min.Vítězové dvojic získavají bod pro své družstvo.
boj o kolík - dvojice: jeden drží v oběma rukama kolík(míč),druhý uchopením oběma
rukama se mu ho snaží vzít.
Liga mistrů
V prestižní klubové soutěži jde nejenom o slávu, ale také o mnohamiliónový tok peněz, který účast v Lize mistrů zajišťuje. V přepočtu na víc než 900 miliónů korun si přišel poslední vítěz fotbalové Ligy mistrů, anglický Liverpool. Příjmy z Ligy mistrů tvoří dva zdroje. Základním jsou bonusy za body a postupy, druhým podíl na příjmu z marketingových a televizních práv, který je významný především pro země s velkou populací.
Za postup do základní skupiny se vyplácí 2,5 miliónu švýcarských franků (cca 47,25 miliónu korun), za každý z šesti odehraných zápasů ve skupině pak přibude vždy půl miliónu franků (9,45 miliónu korun). Další peníze lze získat za bodové zisky: za remízu se vyplácí čtvrt miliónu franků (4,73 miliónu korun), za vítězství jednou tolik. A protože od osmifinále se hraje vyřazovacím systémem, dál se už vyplácí peníze pouze za postupy do dalších kol soutěže.
Real Madrid je stále nejúspěšnějším týmem v Lize Mistrů se třemi vítězstvími. Také je to nejúspěšnější tým celkově s devíti triumfy, následuje AC Milan se šesti, pěti pro Liverpool a čtyřmi pro Bayern a Ajax. Real také drží prvenství v účasti ve finále, kde se objevil 12krát. Zajímavé je, že úspěch AC v roce 2002/2003 přišel po 19 zápasech, začal ve třetím předkole a byl zakončen úspěšným penaltovým rozstřelem proti Juventusu ve finále. Nejlepším střelcem je hráč Realu Madrid Raul Gonzales Blanco s 50 vstřelenými góly.
Letošní finále Ligy mistrů se bude hrát ve Francii na stadionu Stade de France, který má kapacitu 80000 míst. Ve Francii je to také proto, že letos slaví UEFA 50 let od založení
Za postup do základní skupiny se vyplácí 2,5 miliónu švýcarských franků (cca 47,25 miliónu korun), za každý z šesti odehraných zápasů ve skupině pak přibude vždy půl miliónu franků (9,45 miliónu korun). Další peníze lze získat za bodové zisky: za remízu se vyplácí čtvrt miliónu franků (4,73 miliónu korun), za vítězství jednou tolik. A protože od osmifinále se hraje vyřazovacím systémem, dál se už vyplácí peníze pouze za postupy do dalších kol soutěže.
Real Madrid je stále nejúspěšnějším týmem v Lize Mistrů se třemi vítězstvími. Také je to nejúspěšnější tým celkově s devíti triumfy, následuje AC Milan se šesti, pěti pro Liverpool a čtyřmi pro Bayern a Ajax. Real také drží prvenství v účasti ve finále, kde se objevil 12krát. Zajímavé je, že úspěch AC v roce 2002/2003 přišel po 19 zápasech, začal ve třetím předkole a byl zakončen úspěšným penaltovým rozstřelem proti Juventusu ve finále. Nejlepším střelcem je hráč Realu Madrid Raul Gonzales Blanco s 50 vstřelenými góly.
Letošní finále Ligy mistrů se bude hrát ve Francii na stadionu Stade de France, který má kapacitu 80000 míst. Ve Francii je to také proto, že letos slaví UEFA 50 let od založení
Historie Ligy Mistrů
Liga mistrů odstartovala měsíc po prvním kongresu UEFA, který se odehrával ve Vídni druhého března 1955, tehdy byla nazývána Evropský pohár a kupodivu to nebyla počáteční iniciativa UEFA.
Zakládající členy UEFA více zajímalo zakládání nadnárodních lig. Francouzský deník L´equipe a jeho novinář Gabriel Hanot, chtěl založit Evropskou klubovou soutěž. Hanot s kolegou Jacquesem Ferranem, vytvořili projekt turnaje hraného ve středeční večery. Turnaj iniciovaný L´equipe neurčoval, že účastnické týmy musí být šampióni ve svých zemích a tak deník pozval kluby, které byli nejvíce uznávány fanoušky. Zástupci šestnácti klubů byli pozváni na setkání druhého a třetího dubna 1955 a pravidla L´equipe byla jednohlasně schválena.
První zápas se odehrál v Lisabonu, kde místní Sporting udržel remízu 3:3 s FK Partizan. Jugoslávci vyhráli odvetu v Bělehradě 5:2 a postoupily do dalšího kola. Real Madrid CF si okamžitě turnaj přivlastnil výhrou prvních pěti finálových zápasů. Po té také jiné kluby začali ochutnávat slávu vítězství. Bayern Mnichov a Ajax Amsterdam vyhráli soutěž třikrát za sebou. Nicméně nikdo z klubů nebyl v soutěži dominantní dlouhou dobu. Ajax čekal 22 let než se propracoval ke čtvrtému titulu, Madrid vyhrál v roce 1998 po 32 letech a penaltový rozstřel v Miláně v roce 2001 ukončil 26 leté čekání Bayernu na čtvrtou výhru. FC Liverpool vyhrál čtyřikrát v letech 1977-1984, toto období je téměř ryze anglické, neboť v nich kromě Hamburgu SV vyhráli týmy s ostrovů. Liverpool opět zazářil v roce 2005, kdy porazil AC Milán 3-0 na penalty v pravděpodobně nejvíce vzrušujícím a nejvíce památném finále.
Zakládající členy UEFA více zajímalo zakládání nadnárodních lig. Francouzský deník L´equipe a jeho novinář Gabriel Hanot, chtěl založit Evropskou klubovou soutěž. Hanot s kolegou Jacquesem Ferranem, vytvořili projekt turnaje hraného ve středeční večery. Turnaj iniciovaný L´equipe neurčoval, že účastnické týmy musí být šampióni ve svých zemích a tak deník pozval kluby, které byli nejvíce uznávány fanoušky. Zástupci šestnácti klubů byli pozváni na setkání druhého a třetího dubna 1955 a pravidla L´equipe byla jednohlasně schválena.
První zápas se odehrál v Lisabonu, kde místní Sporting udržel remízu 3:3 s FK Partizan. Jugoslávci vyhráli odvetu v Bělehradě 5:2 a postoupily do dalšího kola. Real Madrid CF si okamžitě turnaj přivlastnil výhrou prvních pěti finálových zápasů. Po té také jiné kluby začali ochutnávat slávu vítězství. Bayern Mnichov a Ajax Amsterdam vyhráli soutěž třikrát za sebou. Nicméně nikdo z klubů nebyl v soutěži dominantní dlouhou dobu. Ajax čekal 22 let než se propracoval ke čtvrtému titulu, Madrid vyhrál v roce 1998 po 32 letech a penaltový rozstřel v Miláně v roce 2001 ukončil 26 leté čekání Bayernu na čtvrtou výhru. FC Liverpool vyhrál čtyřikrát v letech 1977-1984, toto období je téměř ryze anglické, neboť v nich kromě Hamburgu SV vyhráli týmy s ostrovů. Liverpool opět zazářil v roce 2005, kdy porazil AC Milán 3-0 na penalty v pravděpodobně nejvíce vzrušujícím a nejvíce památném finále.
Hlavní bod zlomu ve vývoji soutěže přišel v sezoně
Hlavní bod zlomu ve vývoji soutěže přišel v sezoně 1992/93, kdy UEFA stanovila kromě tradičního knock-out systému, skupinový systém, to znamenalo, že týmy, které se kvalifikovaly byly rozlosovány do skupin a první dva týmy ve skupině postoupily do vyřazovací části. Dřívější název „Evropský pohár“ nebo také „Pohár mistrů evropských zemí“ (PMEZ) se změnil na „Liga mistrů“ , který se používá dodnes.
Popularita skupinové fáze soutěži svědčila, takže v sezoně 1995/96 byla zavedena druhá fáze skupin tzn. , že první dva týmy ve skupině postupovaly do dalších skupin po 4 týmech, až pak následoval klasický knock-out. Kvůli velkému zatížení hráčů se tenhle model neudržel dlouho. Od sezony 2003/04 po odehrání první fáze následuje vyřazovací část, která se hraje na dva zápasy vždy doma a venku. Jestliže se nerozhodne v základní hrací době následuje prodloužení, které trvá dvakrát 15minut. Když se nerozhodne ani v prodloužení přijdou na řadu pokutové kopy. Tým, který se umístí na třetím místě ve skupině postupuje do třetího kola poháru UEFA. Turnaj se s postupem času rozrůstal. V současné době je v první fázi 8 skupin po čtyřech týmech. Hrací dny jsou úterý a středa vždy ve 20:45. Liga mistrů je otevřena pro všechny fotbalové svazy v Evropě. Kvalifikovat se může vítěz ligy i tým, který skončil těsně za ním. Počet klubů, které mohou vstoupit do Ligy mistrů závisí na národním koeficientu a následném porovnání v tabulce kterou zveřejňuje UEFA. Proto se hrají před začátkem soutěže kvalifikační předkola Ligy mistrů.
Popularita skupinové fáze soutěži svědčila, takže v sezoně 1995/96 byla zavedena druhá fáze skupin tzn. , že první dva týmy ve skupině postupovaly do dalších skupin po 4 týmech, až pak následoval klasický knock-out. Kvůli velkému zatížení hráčů se tenhle model neudržel dlouho. Od sezony 2003/04 po odehrání první fáze následuje vyřazovací část, která se hraje na dva zápasy vždy doma a venku. Jestliže se nerozhodne v základní hrací době následuje prodloužení, které trvá dvakrát 15minut. Když se nerozhodne ani v prodloužení přijdou na řadu pokutové kopy. Tým, který se umístí na třetím místě ve skupině postupuje do třetího kola poháru UEFA. Turnaj se s postupem času rozrůstal. V současné době je v první fázi 8 skupin po čtyřech týmech. Hrací dny jsou úterý a středa vždy ve 20:45. Liga mistrů je otevřena pro všechny fotbalové svazy v Evropě. Kvalifikovat se může vítěz ligy i tým, který skončil těsně za ním. Počet klubů, které mohou vstoupit do Ligy mistrů závisí na národním koeficientu a následném porovnání v tabulce kterou zveřejňuje UEFA. Proto se hrají před začátkem soutěže kvalifikační předkola Ligy mistrů.
ZPRACOVÁNÍ MÍČE-fotbal
Zpracování míče paří k nejdůležitějším herním činnoctem, protože s ním se hráč zmocňuje míče a dostává ho pod svou kontrolu. Rychlé a bezpečné zpracování míče je základem dalšího úspěšného účinkování ve hře. Zpracováním míče se hráč bezprostředně zapojuje do hry a tato činnost se téměř stále spojuje s atakováním soupeře. Dokonalé zpracování míče nejen na technice, ale i na taktice. Úspěšné zpracování míče je do značné míry podmíněné předcházející činností, tj. správným výběrem místa.
Zpracování míče můžeme dělit z několika hledisek:
Podle dráhy letu míče:
- převzetí (zastavení) míče kutálejícího se po zemi
- tlumení míče dopadajícího na zem
- stahování míče ze vzduchu
Podle pohybu hráčů:
- zastavení míče na místě
- zpracování míče do pohybu
- zpracování míče v pohybu
Podle části těla, která míč zpracovává:
- zpracování míče nohou
- zpracování míče stehnem
- zpracování míče hrudníkem
- zpracování míče hlavou
Zpracování míče můžeme dělit z několika hledisek:
Podle dráhy letu míče:
- převzetí (zastavení) míče kutálejícího se po zemi
- tlumení míče dopadajícího na zem
- stahování míče ze vzduchu
Podle pohybu hráčů:
- zastavení míče na místě
- zpracování míče do pohybu
- zpracování míče v pohybu
Podle části těla, která míč zpracovává:
- zpracování míče nohou
- zpracování míče stehnem
- zpracování míče hrudníkem
- zpracování míče hlavou
Moderní gymnastika
Vývoj MG (UG) u nás – historické kořeny
1. Jean Jacques Dalcroze - základy rytmické gymnastiky
jeho žáci u nás - J. Kröschlová a v Sokole A. Otčenášek (škol. Tv)
1913 RG do osnov Tv – Rytmický tělocvik sokolský (tanec, zejm. výrazový)
2. Isadora Duncan – výrazový tanec
interní vyjádření pohybem, lyrické pojetí, plasticita pohybu celého těla
její žáci u nás – J. Jeřábková, tanečnice a choreografka, jedna ze zakladatelek MG u nás
3. Rudolf Bode – biomechanicko-technické hledisko pohybu
důraz na dynamické cvičení, švihové pohyby, vliv setrvačnosti…. ale na úkor estetiky pohybu
4. Bess Mensendic – ženská gymnastika
americká lékařka, autorka zdravotní gymnastiky, zdůrazňovala souhru svalů, správné držení těla, lehkost a účelové provedené pohybu
její žáci – H. Vojáčková, propagátorka zdravotní ženské gymnastiky
5. Rudolf Laban – choreografie, nauka o prostoru
tanečník, choreograf a pedagog, zakladatel tanečních škol, zejm. v Německu a později v Anglii
jeho žáci – M. Mayerová, jedna ze zakl. MG
6. Klasický balet, zejm. ruská baletní škola
7. Lidové tance různých národů
Při vzniku bylo stanoveno jako nový přínos sportovní zaměření:
· formy plastických pohybů I. Duncan, její lyrický výraz
· pohybové formy Bodeho gymnastiky (švihy, pérování, vlnovky)
· pohybové formy lidových tanců různých národů
· pohybové formy klasického baletu
· technika výrazové plasticity těla
· pohybové formy akrobacie a cvičení prostných
Vznik MG jako sportovního odvětví
· v SSSR ve 30. letech
· u nás r. 1953
zakladatelé: Pešková, Matlochová, Serbus, Fürlová (Brno)
1954 – 55 hledání obsahu, vytvoření prvního klasifikačního programu
1963 ustanovení svazu UG (umělecká)
péče o masový rozvoj závod. i nezávod. oddílů
první úspěchy v mezinárodních soutěžích
1969 přejmenována na MG (moderní), vznik federálních svazů
1979 vznik SVS – středisek vrcholového sportu – Praha, Brno, později TSM (tréninkové středisko mládeže)
Úspěchy reprezentce na MS a význam. data
1963 1. MS Budapešť – pouze Evropa
1965 2. MS Praha – absolutní MS H. Mičechová – Sitnianská, medaile i brněnské sestry (dvojčata) Machatovy
1973 6. MS Rotterdam – Evropa, Asie, Am., Aus. – bouřlivý rozmach
1979 9. MS Londýn – MS D. Bošanská ve cvičení s kuželi
1. Jean Jacques Dalcroze - základy rytmické gymnastiky
jeho žáci u nás - J. Kröschlová a v Sokole A. Otčenášek (škol. Tv)
1913 RG do osnov Tv – Rytmický tělocvik sokolský (tanec, zejm. výrazový)
2. Isadora Duncan – výrazový tanec
interní vyjádření pohybem, lyrické pojetí, plasticita pohybu celého těla
její žáci u nás – J. Jeřábková, tanečnice a choreografka, jedna ze zakladatelek MG u nás
3. Rudolf Bode – biomechanicko-technické hledisko pohybu
důraz na dynamické cvičení, švihové pohyby, vliv setrvačnosti…. ale na úkor estetiky pohybu
4. Bess Mensendic – ženská gymnastika
americká lékařka, autorka zdravotní gymnastiky, zdůrazňovala souhru svalů, správné držení těla, lehkost a účelové provedené pohybu
její žáci – H. Vojáčková, propagátorka zdravotní ženské gymnastiky
5. Rudolf Laban – choreografie, nauka o prostoru
tanečník, choreograf a pedagog, zakladatel tanečních škol, zejm. v Německu a později v Anglii
jeho žáci – M. Mayerová, jedna ze zakl. MG
6. Klasický balet, zejm. ruská baletní škola
7. Lidové tance různých národů
Při vzniku bylo stanoveno jako nový přínos sportovní zaměření:
· formy plastických pohybů I. Duncan, její lyrický výraz
· pohybové formy Bodeho gymnastiky (švihy, pérování, vlnovky)
· pohybové formy lidových tanců různých národů
· pohybové formy klasického baletu
· technika výrazové plasticity těla
· pohybové formy akrobacie a cvičení prostných
Vznik MG jako sportovního odvětví
· v SSSR ve 30. letech
· u nás r. 1953
zakladatelé: Pešková, Matlochová, Serbus, Fürlová (Brno)
1954 – 55 hledání obsahu, vytvoření prvního klasifikačního programu
1963 ustanovení svazu UG (umělecká)
péče o masový rozvoj závod. i nezávod. oddílů
první úspěchy v mezinárodních soutěžích
1969 přejmenována na MG (moderní), vznik federálních svazů
1979 vznik SVS – středisek vrcholového sportu – Praha, Brno, později TSM (tréninkové středisko mládeže)
Úspěchy reprezentce na MS a význam. data
1963 1. MS Budapešť – pouze Evropa
1965 2. MS Praha – absolutní MS H. Mičechová – Sitnianská, medaile i brněnské sestry (dvojčata) Machatovy
1973 6. MS Rotterdam – Evropa, Asie, Am., Aus. – bouřlivý rozmach
1979 9. MS Londýn – MS D. Bošanská ve cvičení s kuželi
Charakteristika MG
technicko – estetický nebo esteticko- koordinační sport (krasobruslení sportovní gymnastika, skoky do vody.....)
· cílem je dokonale esteticky předvést sestavu, pohybové činnosti jsou stylizované, výkon má charakter především stereotypní (musí dojít k vysokému stadiu automatizace)
· výkonnost ovlivňují tyto faktory:
1. anatomicko - fyziologické vlastnosti
2. pohybové schopnosti
3. technika náčiní
4. kompozice a její ztvárnění cvičenkou
5. psychické faktory - motivace, aspirace,...
6. estetické faktory – hudební vnímání, efektnost a originalita cvičení, vnější vzhled
Systém soutěží:
Soutěže jednotlivkyň:
čtyřboj volných sestav s danou obtížností – pro období mezi OH se volí 4 z 5 standardizovaných náčiní: švihadlo, míč, stuha, obruč a kužele
délka trvání – max. 1, 30 min
Soutěže ve společné skladbě:
vypisované pro konkrétní náčiní nebo kombinaci 2 náčiní pro 5 cvičenek
délka trvání – max. 2, 30 min.
Systematika cvičení v MG
A Cvičení bez náčiní
1. Základní skupiny (umět uvést příklady)
· skoky
· cviky rovnováhy
· cviky ohebnosti, vlny – flexibilita
· obraty – piruety
2. Jiné skupiny
· přemísťování (chůze, klus, taneční kroky)
· poskoky
· švihy a kroužení
· obraty (méně než o 360 st.)
B Cvičení s náčiním
Švihadlo:
1. Základní skupiny
· přeskoky s kroužením vpřed, stranou, vzad
· drobné skoky přes šv. kroužením vpřed, vzad stranou
2. Jiné skupiny
· švihy, kroužení, kruhy, osmy, komíhání
· házení
Míč:
1. Základní skupiny
· házení
· aktivní odrážení
· volné kutálení po těle nebo po zemi
2. Jiné skupiny
· pasivní odrážení
· kruhy, osmy
· míč v rovnováze na části těla
Stuha:
1. Základní skupiny
· vlnovky
· spirály
· švihy, kruhy
2. Jiné skupiny
· házení
· házeníé s návratem – „stahovačka“
· házení tyčky bez švihu
· osmy
Obruč:
1. Základní skupiny
· kutálení po zemi, po těle
· kroužení – okolo ruky nebo jiné části těla
· házení
2. Jiné skupiny
· přechody obručí nebo přes obruč
· prvky nad obručí
· kruhy, osmy, vyhazování obruče
Kužele:
1. Základní skupiny
· malé kroužky
· mlýnky
· přetáčení kuželů během letu
2. Jiné skupiny
· házení
· asymetrické pohyby
· ťukání
· kruhy, švihy osmy
· cílem je dokonale esteticky předvést sestavu, pohybové činnosti jsou stylizované, výkon má charakter především stereotypní (musí dojít k vysokému stadiu automatizace)
· výkonnost ovlivňují tyto faktory:
1. anatomicko - fyziologické vlastnosti
2. pohybové schopnosti
3. technika náčiní
4. kompozice a její ztvárnění cvičenkou
5. psychické faktory - motivace, aspirace,...
6. estetické faktory – hudební vnímání, efektnost a originalita cvičení, vnější vzhled
Systém soutěží:
Soutěže jednotlivkyň:
čtyřboj volných sestav s danou obtížností – pro období mezi OH se volí 4 z 5 standardizovaných náčiní: švihadlo, míč, stuha, obruč a kužele
délka trvání – max. 1, 30 min
Soutěže ve společné skladbě:
vypisované pro konkrétní náčiní nebo kombinaci 2 náčiní pro 5 cvičenek
délka trvání – max. 2, 30 min.
Systematika cvičení v MG
A Cvičení bez náčiní
1. Základní skupiny (umět uvést příklady)
· skoky
· cviky rovnováhy
· cviky ohebnosti, vlny – flexibilita
· obraty – piruety
2. Jiné skupiny
· přemísťování (chůze, klus, taneční kroky)
· poskoky
· švihy a kroužení
· obraty (méně než o 360 st.)
B Cvičení s náčiním
Švihadlo:
1. Základní skupiny
· přeskoky s kroužením vpřed, stranou, vzad
· drobné skoky přes šv. kroužením vpřed, vzad stranou
2. Jiné skupiny
· švihy, kroužení, kruhy, osmy, komíhání
· házení
Míč:
1. Základní skupiny
· házení
· aktivní odrážení
· volné kutálení po těle nebo po zemi
2. Jiné skupiny
· pasivní odrážení
· kruhy, osmy
· míč v rovnováze na části těla
Stuha:
1. Základní skupiny
· vlnovky
· spirály
· švihy, kruhy
2. Jiné skupiny
· házení
· házeníé s návratem – „stahovačka“
· házení tyčky bez švihu
· osmy
Obruč:
1. Základní skupiny
· kutálení po zemi, po těle
· kroužení – okolo ruky nebo jiné části těla
· házení
2. Jiné skupiny
· přechody obručí nebo přes obruč
· prvky nad obručí
· kruhy, osmy, vyhazování obruče
Kužele:
1. Základní skupiny
· malé kroužky
· mlýnky
· přetáčení kuželů během letu
2. Jiné skupiny
· házení
· asymetrické pohyby
· ťukání
· kruhy, švihy osmy
Metody cvičení strečinku
1) Statická metoda podle Andersona - základem této metody je ppostupné natahování svalů ve třech stupních:
a) lehké natáhnutí (easy stretch), po dobu 15 – 30 sec
b) rozvíjející natáhnutí (developmental stretch), následuje po fázi a) a to tak, že se sval snažíme opět natáhnout o menší vzdálenost (řídíme se vlastním pocitem) a v této poloze setrváme 20-30 se
c) drastické napětí (drastic stretch), pro praxi nedoporučujeme, u nezkušených a méně pohyblivým hráčům může dojít k mikroskopickým trhlinkám.
2) Metoda postizometrická (PNF) – nejdříve zavedena v rehabilitaci (Kabat, Knott, Voss, 1965). Pro účely sportu ji rozpracoval komplexně Solveborn. Strečinková cvičení obsahují tři fáze:
a) izomterické napětí svalu proti překážce (podložka, opora, partner)
b) uvolnění svalstva 2-3sec
c) natáhnutí svalstva po dobu 15-30 sec.
Tato metoda je výhodnější pro zdravé sportovce, je mezi nimi také více oblíbena. V praxi se doporučuje tyto metody střídat.
a) lehké natáhnutí (easy stretch), po dobu 15 – 30 sec
b) rozvíjející natáhnutí (developmental stretch), následuje po fázi a) a to tak, že se sval snažíme opět natáhnout o menší vzdálenost (řídíme se vlastním pocitem) a v této poloze setrváme 20-30 se
c) drastické napětí (drastic stretch), pro praxi nedoporučujeme, u nezkušených a méně pohyblivým hráčům může dojít k mikroskopickým trhlinkám.
2) Metoda postizometrická (PNF) – nejdříve zavedena v rehabilitaci (Kabat, Knott, Voss, 1965). Pro účely sportu ji rozpracoval komplexně Solveborn. Strečinková cvičení obsahují tři fáze:
a) izomterické napětí svalu proti překážce (podložka, opora, partner)
b) uvolnění svalstva 2-3sec
c) natáhnutí svalstva po dobu 15-30 sec.
Tato metoda je výhodnější pro zdravé sportovce, je mezi nimi také více oblíbena. V praxi se doporučuje tyto metody střídat.
Hlavní příčiny nedostatků strečinku jsou:
1) Učitelé provádějí cvičení strečinku bez předchozího vyšetření a odborné konzultace s lékařem (vyšetření podle Jandy).
2) Cvičení se neprovádějí v návaznosti na uvolňovací (relaxační) a posilovací cvičení.
3) Vlastní cvičení (hlavně v chladných dnech a měsících) se neprovádějí vůbec nebo málo a neúčinně.
4) Ve vyučovací jednotce se cvičí kolektivně, před strečinkem není zařazována práce dynamického charakteru, trenér dokonce počítá dobu napnutí, hráči zaujímají polohy laxně, baví se při nich, nespojují cvičení s dýcháním, nesnaží se pociťovat vlastní tělo, strečink se málo provádí v hlavní části tréninkové jednotky, zvláště při rozvoji rychlostně silových schopností, kde jsou intervaly odpočinku mezi opakováními poměrně delší, na závěr tréninkové jednotky se příliš se cvičeními spěchá, cvičení se odbývají, někdy se neprovádí vůbec.
5) Provádí se malá osvěta.
6) K dosažení optimálního efektu nemůžeme ve vyučovací jednotce strečinku věnovat více času, protože to by bylo na úkor jiných důležitých součástí vyučovací jednotky. Proto musíme žákům ukázat jak strečink správně cvičit a ostatní je v žákovi a jeho individuálním přístupu. Měl by cvičit doma každodenně (ráno po probuzení, odpoledne večer – ne před a těsně po večeři a v dobré psychické pohodě, klidné rodinné klima).
2) Cvičení se neprovádějí v návaznosti na uvolňovací (relaxační) a posilovací cvičení.
3) Vlastní cvičení (hlavně v chladných dnech a měsících) se neprovádějí vůbec nebo málo a neúčinně.
4) Ve vyučovací jednotce se cvičí kolektivně, před strečinkem není zařazována práce dynamického charakteru, trenér dokonce počítá dobu napnutí, hráči zaujímají polohy laxně, baví se při nich, nespojují cvičení s dýcháním, nesnaží se pociťovat vlastní tělo, strečink se málo provádí v hlavní části tréninkové jednotky, zvláště při rozvoji rychlostně silových schopností, kde jsou intervaly odpočinku mezi opakováními poměrně delší, na závěr tréninkové jednotky se příliš se cvičeními spěchá, cvičení se odbývají, někdy se neprovádí vůbec.
5) Provádí se malá osvěta.
6) K dosažení optimálního efektu nemůžeme ve vyučovací jednotce strečinku věnovat více času, protože to by bylo na úkor jiných důležitých součástí vyučovací jednotky. Proto musíme žákům ukázat jak strečink správně cvičit a ostatní je v žákovi a jeho individuálním přístupu. Měl by cvičit doma každodenně (ráno po probuzení, odpoledne večer – ne před a těsně po večeři a v dobré psychické pohodě, klidné rodinné klima).
Rytmická gymnastika
Základní pojmy hudebně pohybové nauky
Tempo
Volba správného tempa ke cvičení je jedním z důležitých faktorů, které rozhodují o jeho kvalitě. Jak zvolíš adekvátní tempo hudební ukázky? Je třeba znát pohybový obsah a charakter cvičení.
např. vhodné tempo pro cvičení basketbalu s hudbou - MM = 120 odpovídá hranici mezi středním a rychlým tempem. Vhodnost výběru skladby ještě ovlivní obsah cvičení – pravidelný cyklický pohyb, rychlost driblinku, proto je třeba zvolit hudební doprovod s pravidelným rytmickým členěním, bez výrazných dynamických změn.
Takt
Taktové označení je definováno zlomkem na začátku notové osnovy, např. 2/4, 3/4, 4/4 (C). Co znamená čitatel ve zlomku? Právě tolik počítacích dob, které budeš používat při cvičení.
Metrický impulz
A nyní si zkontroluj svou schopnost orientovat se v hudební ukázce tak, abys zahájil cvičení na první dobu taktu. Poslechni si různé skladby z pohledu „hudební matematiky“ – z pohledu jejího pravidelného členění a nauč se rozlišit prostřednictvím metrického impulzu první dobu každého taktu.
Realizace poznatků z hudebně pohybové nauky do konkrétní pohybové
činnosti
Vlastní cvičení je nejvhodnější tvořit tak, aby se mohlo uplatnit počítání na jeden (4 doby), dva (8 dob) nebo čtyři (16 dob) takty. Takto vzniknou celky, které budou v souladu s hudebním členěním.
Tempo
Volba správného tempa ke cvičení je jedním z důležitých faktorů, které rozhodují o jeho kvalitě. Jak zvolíš adekvátní tempo hudební ukázky? Je třeba znát pohybový obsah a charakter cvičení.
např. vhodné tempo pro cvičení basketbalu s hudbou - MM = 120 odpovídá hranici mezi středním a rychlým tempem. Vhodnost výběru skladby ještě ovlivní obsah cvičení – pravidelný cyklický pohyb, rychlost driblinku, proto je třeba zvolit hudební doprovod s pravidelným rytmickým členěním, bez výrazných dynamických změn.
Takt
Taktové označení je definováno zlomkem na začátku notové osnovy, např. 2/4, 3/4, 4/4 (C). Co znamená čitatel ve zlomku? Právě tolik počítacích dob, které budeš používat při cvičení.
Metrický impulz
A nyní si zkontroluj svou schopnost orientovat se v hudební ukázce tak, abys zahájil cvičení na první dobu taktu. Poslechni si různé skladby z pohledu „hudební matematiky“ – z pohledu jejího pravidelného členění a nauč se rozlišit prostřednictvím metrického impulzu první dobu každého taktu.
Realizace poznatků z hudebně pohybové nauky do konkrétní pohybové
činnosti
Vlastní cvičení je nejvhodnější tvořit tak, aby se mohlo uplatnit počítání na jeden (4 doby), dva (8 dob) nebo čtyři (16 dob) takty. Takto vzniknou celky, které budou v souladu s hudebním členěním.
PROTAHOVACÍ CVIČENÍ (STREČINK)
PROTAHOVACÍ CVIČENÍ (STREČINK)
Současná i předcházející generace učitelů a trenérů věděla, v praxi to také prováděla, že je nutné protahovat svaly, zvláště dolních končetin, být ohebný. Nejrozšířenějšími prostředky, které byly využívány v tréninku pro rozvoj pohyblivosti kloubů, byla různá švihová cvičení, hmitání, pérování.
Výsledky výzkumů byly známé již dříve, především o zákonitostech aktivity nervosvalového aparátu a využívaly se v léčebné tělesné výchově. Přesto do sportu, do vědomí široké obce trenérů a učitelů pronikaly pomalu. V současné době se mluví o strečinku jako „hotové“ věci, přebrali jsme ho velice ochotně, ale často bez důkladné analýzy. Proto se stává, že se nedostavují žádoucí výsledky, zájem ochabuje, provádí se „rutinersky“ a někde se i vytrácí z programu tréninkového procesu a výuky, i když původní myšlenky, závěry jsou správné a měly by se v tréninku, ve výuce a zvláště v domácí přípravě sportovce a žáka využívat.
Úroveň pohyblivosti pro některé sporty není rozhodujícím faktorem pro výkon, ale nabývá důležitosti především jako faktor prevence, ale také proto, že určitá úroveň pohyblivosti je nevyhnutelným předpokladem pro osvojení racionální techniky. Dostatečná úroveň pohyblivosti umožňuje provádět pohyby v dostatečném rozsahu rychle, efektivně a ekonomicky. Příznivě působí na vysokou pohybovou koordinaci, na rychlost reakce, na pohyblivost páteře, zvláště na oblast kyčelního kloubu. Hráči, žáci se svalovou nerovnováhou nemohou mít dobře rozvinuté koordinační schopnosti. Málo rozvinuté koordinační schopnosti nemohou přispívat k rozvoji racionální techniky.Kdo není dostatečně technicky vybaven nemůže být sportovcem vysokých kvalit.
Stereotypní zatížení s převážným využíváním speciálních prostředků vede k jednostrannému zatěžování určitých svalových skupin na straně jedné, na straně druhé k oslabení, ochabnutí druhých. Tyto negativní jevy se nejvíce odrážejí na páteři, ve svalech s posturální funkcí a drážděním nervových zakončení v okolí napínaných nebo stlačovaných tkání.
Strečink se stal součástí vyučovací jednotky, ale za důležitější faktor považujeme, aby se stal nedílnou součástí denního režimu.
Strečink – stretch, slovo, které v překladu znamená natažení, protažení, roztahování. Rozšířil se zejména vydáním knihy Stretching od Boba Andersona (USA) v r. 1975.
V osmdesátých létech se objevují publikace, které se snaží o systematické zařazení protahování a odstranění kloubních poruch ve sportu (, Javůrek, 1980, Štulrajtr a kol., 1984, překlady Andersona, Gunnarsona, Wenzlafa aj., 1985, Šebej, Kos a Knížetová, 1989).
Přesto se domníváme, že se strečink neprovádí tak, jak by se měl a cvičením strečinku se nedosahuje takových výsledků jaké požadujeme (prevence zranění, cvičení po zranění, zvýšení pohyblivosti a tím i koordinace jako základu nácviku a zdokonalování dovedností, celková svalová a duševní uvolněnost – relaxace.
Uvádíme stručně fyziologický základ tréninku strečinku. Svalová vřeténka jako útvary čití zprostředkovávají informace o napětí a délce svalu pro míchu a CNS. Jejich úkolem je vyvolávat v případě ohrožení obranné reakce, které chrání sval před poškozením. Podrážděním svalového vřeténka může např. vzniknout jednoduchá reakce, tzv. napínací reflex. Tuto reakci se snažíme obcházet. Protahujeme-li sval pomalu, napínací reflex nevznikne, protahování je účinnější a elasticita svalu není ohrožena. Podnět, k ochrannému útlumu může vycházet z šlachových tělísek, jejichž dráždivost je nižší než u svalových vřetének a proto musí být podnět silný. Nejsilnějším podnětem pro šlachová tělíska je izometrický svalový vztah. Čím mohutnější byla předchozí kontrakce, tím větší je následující uvolnění svalu. Toto snížení svalového tonusu krátkou dobu přetrvává. Jestliže začneme s protahovacím cvičením v této chvíli, klade sval svému protažení menší odpor a výsledek je lepší (postizometrická relaxace
Článek podporuje:
inline hokej, nordic skating, helmy levně
Současná i předcházející generace učitelů a trenérů věděla, v praxi to také prováděla, že je nutné protahovat svaly, zvláště dolních končetin, být ohebný. Nejrozšířenějšími prostředky, které byly využívány v tréninku pro rozvoj pohyblivosti kloubů, byla různá švihová cvičení, hmitání, pérování.
Výsledky výzkumů byly známé již dříve, především o zákonitostech aktivity nervosvalového aparátu a využívaly se v léčebné tělesné výchově. Přesto do sportu, do vědomí široké obce trenérů a učitelů pronikaly pomalu. V současné době se mluví o strečinku jako „hotové“ věci, přebrali jsme ho velice ochotně, ale často bez důkladné analýzy. Proto se stává, že se nedostavují žádoucí výsledky, zájem ochabuje, provádí se „rutinersky“ a někde se i vytrácí z programu tréninkového procesu a výuky, i když původní myšlenky, závěry jsou správné a měly by se v tréninku, ve výuce a zvláště v domácí přípravě sportovce a žáka využívat.
Úroveň pohyblivosti pro některé sporty není rozhodujícím faktorem pro výkon, ale nabývá důležitosti především jako faktor prevence, ale také proto, že určitá úroveň pohyblivosti je nevyhnutelným předpokladem pro osvojení racionální techniky. Dostatečná úroveň pohyblivosti umožňuje provádět pohyby v dostatečném rozsahu rychle, efektivně a ekonomicky. Příznivě působí na vysokou pohybovou koordinaci, na rychlost reakce, na pohyblivost páteře, zvláště na oblast kyčelního kloubu. Hráči, žáci se svalovou nerovnováhou nemohou mít dobře rozvinuté koordinační schopnosti. Málo rozvinuté koordinační schopnosti nemohou přispívat k rozvoji racionální techniky.Kdo není dostatečně technicky vybaven nemůže být sportovcem vysokých kvalit.
Stereotypní zatížení s převážným využíváním speciálních prostředků vede k jednostrannému zatěžování určitých svalových skupin na straně jedné, na straně druhé k oslabení, ochabnutí druhých. Tyto negativní jevy se nejvíce odrážejí na páteři, ve svalech s posturální funkcí a drážděním nervových zakončení v okolí napínaných nebo stlačovaných tkání.
Strečink se stal součástí vyučovací jednotky, ale za důležitější faktor považujeme, aby se stal nedílnou součástí denního režimu.
Strečink – stretch, slovo, které v překladu znamená natažení, protažení, roztahování. Rozšířil se zejména vydáním knihy Stretching od Boba Andersona (USA) v r. 1975.
V osmdesátých létech se objevují publikace, které se snaží o systematické zařazení protahování a odstranění kloubních poruch ve sportu (, Javůrek, 1980, Štulrajtr a kol., 1984, překlady Andersona, Gunnarsona, Wenzlafa aj., 1985, Šebej, Kos a Knížetová, 1989).
Přesto se domníváme, že se strečink neprovádí tak, jak by se měl a cvičením strečinku se nedosahuje takových výsledků jaké požadujeme (prevence zranění, cvičení po zranění, zvýšení pohyblivosti a tím i koordinace jako základu nácviku a zdokonalování dovedností, celková svalová a duševní uvolněnost – relaxace.
Uvádíme stručně fyziologický základ tréninku strečinku. Svalová vřeténka jako útvary čití zprostředkovávají informace o napětí a délce svalu pro míchu a CNS. Jejich úkolem je vyvolávat v případě ohrožení obranné reakce, které chrání sval před poškozením. Podrážděním svalového vřeténka může např. vzniknout jednoduchá reakce, tzv. napínací reflex. Tuto reakci se snažíme obcházet. Protahujeme-li sval pomalu, napínací reflex nevznikne, protahování je účinnější a elasticita svalu není ohrožena. Podnět, k ochrannému útlumu může vycházet z šlachových tělísek, jejichž dráždivost je nižší než u svalových vřetének a proto musí být podnět silný. Nejsilnějším podnětem pro šlachová tělíska je izometrický svalový vztah. Čím mohutnější byla předchozí kontrakce, tím větší je následující uvolnění svalu. Toto snížení svalového tonusu krátkou dobu přetrvává. Jestliže začneme s protahovacím cvičením v této chvíli, klade sval svému protažení menší odpor a výsledek je lepší (postizometrická relaxace
Článek podporuje:
inline hokej, nordic skating, helmy levně
HRY NA ROZVOJ REAKČNÍ RYCHLOSTI
Ø druhý honí prvního, v řadách za sebou ve vzdálenosti 5 m, první startují z určené polohy, druzí z polovysokého startu, snaží se dotknout prvního dříve než doběhne za vymezené území (20-30 m)
Ø dobíhaná v kruhu, kruh čelem k sobě, rozpočítání na 1. – 4, učitel vyvolá 1 a 4, vybíhají určeným směrem okolo kruhu a snaží se chytit předchozího dříve než oběhne kruh
Ø kdo bude rychlejší? rozdělení na dvojice čelem k sobě ve vzdálenosti v různých polohách, uprostřed leží předmět, na signál se snaží uchopit předmět a běžet zpět na linii 20-30 m
Ø vyzývám tě třikrát, honící jsou za čarou, předpaženo, dlaně nahoru, druhý třikrát plácne, po třetím plácnutí se otočí a prchá
Ø červení a bílí
Ø vyvolávaná čísel as přebíháním cílové čáry, družstva stojí v zástupu, 20 – 40 m před cílovou čarou, žáci očíslováni, po signálu běží k metě a vrací se zpět
Ø vlevo nebo vpravo, žáci rozpočítání na prvé a druhé stojí v zástupu mezi dvěma čarami 20 – 40 m, signál „vlevo“, vpravo“, startují zvoleným směrem a snaží se došlápnou na věc, předmět.
Ø dobíhaná v kruhu, kruh čelem k sobě, rozpočítání na 1. – 4, učitel vyvolá 1 a 4, vybíhají určeným směrem okolo kruhu a snaží se chytit předchozího dříve než oběhne kruh
Ø kdo bude rychlejší? rozdělení na dvojice čelem k sobě ve vzdálenosti v různých polohách, uprostřed leží předmět, na signál se snaží uchopit předmět a běžet zpět na linii 20-30 m
Ø vyzývám tě třikrát, honící jsou za čarou, předpaženo, dlaně nahoru, druhý třikrát plácne, po třetím plácnutí se otočí a prchá
Ø červení a bílí
Ø vyvolávaná čísel as přebíháním cílové čáry, družstva stojí v zástupu, 20 – 40 m před cílovou čarou, žáci očíslováni, po signálu běží k metě a vrací se zpět
Ø vlevo nebo vpravo, žáci rozpočítání na prvé a druhé stojí v zástupu mezi dvěma čarami 20 – 40 m, signál „vlevo“, vpravo“, startují zvoleným směrem a snaží se došlápnou na věc, předmět.
HRY NA ROZVOJ AKCELERAČNÍ RYCHLOSTI
Ø vstřícný běh, družstvo na dvě poloviny, vymezená dráha 10 – 20 m od sebe, běhají proti sobě, úder o ruku, vítězí kdo si vymění dříve obě poloviny
Ø honičky dvojic, na rovince klušou dvojice, první startuje, druhý se ho snaží chytit před linií
Ø závod dvojic s letmým startem, klus volně k vyznačené čáře, startují k vymezenému bodu
Ø honička dvojic z klidu, na čarách 2 m od sebe, na signál z polovysokého startu, střídají se v postavení
Ø s časem o závod, vymezená tři pásma, žáci startují a na ukončený povel se zastavují, hodnotí se postavení v pásmu
Ø mávaná štafeta, družstva v zástupech, žáci vybíhají k metám, po proběhnutí rozhodčí mávne, další startuje
Ø lavina, první stojí na čáře a běží si pro druhého, druhý pro třetího atp.
Ø handicapový sprint, vícestupy, na signál vybíhají k čáře, pořadí rozhoduje učitel, pak se určují handicapy a závodí se dál, vítěz - nejvíce bodů
Ø běh proti sobě, dvě družstva proti sobě, středová čára, žáci startují a učitel rozhoduje
Ø start za míčem, družstva, mezi nimi žák, hodí míč k učiteli, který stojí uprostřed oblouku, jednotlivci závodí (travnaté, bezpečné hřiště)
Ø bodované finále, závod na 30-60 m, pro družstvo získává body, pak finále nejlepších
Ø boj o mantinel,
Ø taktická soutěž družstev s losováním.
Ø honičky dvojic, na rovince klušou dvojice, první startuje, druhý se ho snaží chytit před linií
Ø závod dvojic s letmým startem, klus volně k vyznačené čáře, startují k vymezenému bodu
Ø honička dvojic z klidu, na čarách 2 m od sebe, na signál z polovysokého startu, střídají se v postavení
Ø s časem o závod, vymezená tři pásma, žáci startují a na ukončený povel se zastavují, hodnotí se postavení v pásmu
Ø mávaná štafeta, družstva v zástupech, žáci vybíhají k metám, po proběhnutí rozhodčí mávne, další startuje
Ø lavina, první stojí na čáře a běží si pro druhého, druhý pro třetího atp.
Ø handicapový sprint, vícestupy, na signál vybíhají k čáře, pořadí rozhoduje učitel, pak se určují handicapy a závodí se dál, vítěz - nejvíce bodů
Ø běh proti sobě, dvě družstva proti sobě, středová čára, žáci startují a učitel rozhoduje
Ø start za míčem, družstva, mezi nimi žák, hodí míč k učiteli, který stojí uprostřed oblouku, jednotlivci závodí (travnaté, bezpečné hřiště)
Ø bodované finále, závod na 30-60 m, pro družstvo získává body, pak finále nejlepších
Ø boj o mantinel,
Ø taktická soutěž družstev s losováním.
HRY NA ROZVOJ RYCHLOSTI
Ø honička ve třech, trojice, každý z trojice honí dva ostatní
Ø stíhací závod o nejlepšího běžce, v kruhu 6 m od sebe, snaží se dostihnout předcházejícího, je vyřazen
Ø bodovaný závod družstev na okruhu, 4 družstva ve čtverci, první startuje, oběhne čtverec a dává dotykem znamení ke startu dalšího
Ø závod jednotlivců s obíhání mety
Ø kruh proti kruhu, dva soustředěné kruhy, klusajíc podle sebe v protisměru, na signál vystartují žáci vnějšího kruhu, žáci z vnitřního kruhu se je snaží dostihnout dříve než doběhnou za vyznačené čáry po obou stranách hřiště 20 – 30 m od středu kruhu
Ø stíhací závod k metě, družstva v zástupu, jednotlivci 5 m od sebe, na signál se snaží dohnat předešlého a zároveň se nenechat chytit žákem za sebou.
Ø stíhací závod o nejlepšího běžce, v kruhu 6 m od sebe, snaží se dostihnout předcházejícího, je vyřazen
Ø bodovaný závod družstev na okruhu, 4 družstva ve čtverci, první startuje, oběhne čtverec a dává dotykem znamení ke startu dalšího
Ø závod jednotlivců s obíhání mety
Ø kruh proti kruhu, dva soustředěné kruhy, klusajíc podle sebe v protisměru, na signál vystartují žáci vnějšího kruhu, žáci z vnitřního kruhu se je snaží dostihnout dříve než doběhnou za vyznačené čáry po obou stranách hřiště 20 – 30 m od středu kruhu
Ø stíhací závod k metě, družstva v zástupu, jednotlivci 5 m od sebe, na signál se snaží dohnat předešlého a zároveň se nenechat chytit žákem za sebou.
Náhlá mozková příhoda- mozková mrtvice
Většinou je způsobena krevní sraženinou v mozkových cévách, nebo v cévách vedoucích do mozku. I u mrtvice je nejčastější příčinou zúžení cév pláty, nebo prasknutí cévy, kdy krev začne prosakovat do mozku.
Periferní vaskulární choroba
Je způsobena zúžením cév v horních nebo dolních končetinách. Při zanedbání léčby může dojít ke gangréně a ztrátě, většinou dolní, končetiny.
Někdy je možné zablokované tepny uvolnit tzv. balonkovou angioplastikou nebo voperováním by-passu, což je přemostění náhradní cévou.Jinak lze léčit i medikamenty a změnou životního stylu člověka.
Úprava životního stylu při kardiovaskulárních onemocněních
· Kouření- nikotin zužuje cévy
· Fyzická aktivita
- pravidelný pohyb
- pohyb aerobního typu
- 60-75% maximální tepové frekvence jedince
- tréninkový plán vystavený odborníkem
- alespoň 3x za tréninkovou jednotku změřit tep
- Nikdy nejít nad max. tepovou frekvenci- anaerobní zátěž
- Vhodná je rychlá chůze, jogging, jízda na kole, běh na lyžích, plavání, tanec
- Před výkonem je potřeba zařadit rozcvičku, strečink a totéž po ukončení pohybové aktivity po dobu cca. 10minut
Periferní vaskulární choroba
Je způsobena zúžením cév v horních nebo dolních končetinách. Při zanedbání léčby může dojít ke gangréně a ztrátě, většinou dolní, končetiny.
Někdy je možné zablokované tepny uvolnit tzv. balonkovou angioplastikou nebo voperováním by-passu, což je přemostění náhradní cévou.Jinak lze léčit i medikamenty a změnou životního stylu člověka.
Úprava životního stylu při kardiovaskulárních onemocněních
· Kouření- nikotin zužuje cévy
· Fyzická aktivita
- pravidelný pohyb
- pohyb aerobního typu
- 60-75% maximální tepové frekvence jedince
- tréninkový plán vystavený odborníkem
- alespoň 3x za tréninkovou jednotku změřit tep
- Nikdy nejít nad max. tepovou frekvenci- anaerobní zátěž
- Vhodná je rychlá chůze, jogging, jízda na kole, běh na lyžích, plavání, tanec
- Před výkonem je potřeba zařadit rozcvičku, strečink a totéž po ukončení pohybové aktivity po dobu cca. 10minut
Rozvíjení odrazové síly a výbušnosti ve fotbale
O odrazové síle a výbušnosti se v kopané hovoří nejčastěji v souvislosti s hrou brankáře a u hráčů v poli v souvislosti s hrou hlavou ve výskoku.
Výbušnost a odrazová síla se projeví u hráčů kopané jinak než u skokanů, např. výškařů. Atlet se při odrazu snaží dostat těžiště těla co nejvýše, aby překonal laťku. V tom se příliš neliší od hráče, který se odráží k výskoku, aby zahrál míš hlavou. Odlišnost je však v podmínkách, za kterých hráč hraje hlavou. Důležité pro něj není pouze to, aby vyskočil, co nejvýše, nýbrž i to, aby zahrál míč hlavou ve správném okamžiku, ve vhodném rytmu, aby se pod míč dostal včas, v nejvyšším bodě výskoku. Hráč, který se snaží zahrát míč hlavou, činí tedy místo výskoku a výšku odrazu tak, aby mohl svou výhodu proti soupeři uplatnit; není-li tak pružný, musí se snažit zaujmout místo k odrazu jako první nebo vyskočit v nejvhodnějším rytmu. Při hře hlavou ve výskoku je důležité i to, aby hráč byl po dopadu na zem okamžitě schopen zapojit se do hry. Velký význam má i fakt, že hráč, který skáče do hlavičkového souboje s protihráčem, musí zpevnit celý svalový korzet, aby odolat nárazu těla protihráče.
Z toho vyplývá, že s rozvíjením výbušnosti a odrazové síly je třeba rozvíjet i smysl pro rytmus. Hráče kopané můžeme pokládat za pružného jen tehdy, jsou-li jeho odrazová síla a smysl pro rytmus v souladu. Při tréninku musíme věnovat péči rozvoji obou. Odrazovou výbušnost můžeme podobně jako při atletickém tréninku rozvíjet i cvičeními bez míče, s využitím gymnastických laviček, atletických překážek (malých branek), odrazovými cvičeními vykonávanými po seskoku z vyvýšeného místa nebo cvičeními se zatěží. Důležité místo mají tyto cvičení bez míče v přípravném období, v soutěžním období jsou pouze doplňkovým tréninkovým prostředkem. Smysl pro rytmus však můžeme rozvíjet pouze cvičeními s míčem, tj. převážně formou herních cvičení a průpravných her. Zvláště důležitá jsou taková cvičení a průpravné hry, do kterých jsou zařazeny souboje o míč ve výskoku; v takových případech je třeba uplatnit i odvahu.
Výbušnost a odrazová síla se projeví u hráčů kopané jinak než u skokanů, např. výškařů. Atlet se při odrazu snaží dostat těžiště těla co nejvýše, aby překonal laťku. V tom se příliš neliší od hráče, který se odráží k výskoku, aby zahrál míš hlavou. Odlišnost je však v podmínkách, za kterých hráč hraje hlavou. Důležité pro něj není pouze to, aby vyskočil, co nejvýše, nýbrž i to, aby zahrál míč hlavou ve správném okamžiku, ve vhodném rytmu, aby se pod míč dostal včas, v nejvyšším bodě výskoku. Hráč, který se snaží zahrát míč hlavou, činí tedy místo výskoku a výšku odrazu tak, aby mohl svou výhodu proti soupeři uplatnit; není-li tak pružný, musí se snažit zaujmout místo k odrazu jako první nebo vyskočit v nejvhodnějším rytmu. Při hře hlavou ve výskoku je důležité i to, aby hráč byl po dopadu na zem okamžitě schopen zapojit se do hry. Velký význam má i fakt, že hráč, který skáče do hlavičkového souboje s protihráčem, musí zpevnit celý svalový korzet, aby odolat nárazu těla protihráče.
Z toho vyplývá, že s rozvíjením výbušnosti a odrazové síly je třeba rozvíjet i smysl pro rytmus. Hráče kopané můžeme pokládat za pružného jen tehdy, jsou-li jeho odrazová síla a smysl pro rytmus v souladu. Při tréninku musíme věnovat péči rozvoji obou. Odrazovou výbušnost můžeme podobně jako při atletickém tréninku rozvíjet i cvičeními bez míče, s využitím gymnastických laviček, atletických překážek (malých branek), odrazovými cvičeními vykonávanými po seskoku z vyvýšeného místa nebo cvičeními se zatěží. Důležité místo mají tyto cvičení bez míče v přípravném období, v soutěžním období jsou pouze doplňkovým tréninkovým prostředkem. Smysl pro rytmus však můžeme rozvíjet pouze cvičeními s míčem, tj. převážně formou herních cvičení a průpravných her. Zvláště důležitá jsou taková cvičení a průpravné hry, do kterých jsou zařazeny souboje o míč ve výskoku; v takových případech je třeba uplatnit i odvahu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)