Hyperextenze

Působení: Cvik velmi intenzivně ovlivňuje především bederní část vzpřimovačů páteře a hyžďové svaly, ovlivňovány jsou též flexory stehen a hrudní část vzpřimovačů páteře.
Výchozí poloha: Dnes je již téměř každá posilovna vybavena jednoduchou, speciálně konstruovanou lavičkou, umožňující provádět hyperextenze bez dopomoci spolucvičence. Přistupte k přístroji, uchopte držadla před přední opěrkou a nalehněte na ni tak, aby pánev ležela buď přímo na opěrce nebo mírně před ní. Současně se patami zachyťte za zadní opěrku. Po zapření nohou již není nutná opora o držadla a je možné dát ruce v týl, zkřížit paže na hrudníku, volně spojit ruce za hyžděmi, zdatnější cvičenci mohou držet v týlu či na hrudníku činku, koutouč či jinou zátěž. Hlava je v prodloužení trupu, pohled směřuje vpřed.
Pohyb: Zvolna uvolňujte napětí vzpřimovačů páteře a tím se trup dostává do předklonu až do krajní polohy, kdy je kolmo k zemi. Po kratičkém zastavení, bez švihu, postupným stahem zádových svalů se vracejte do výchozí polohy, kdy je trup vodorovně se zemí.
Tréninkový typ: U některých cvičenců se při sestupování z lavičky dostavuje pocit ztráty rovnováhy, závratě či motání hlavy, což může být způsobeno krátkodobým odkrvením mozku. Lidé se změnami krevního tlaku se mají před zařazením tohoto cviku poradit s lékařem (který má ovšem zkušenosti s cvičením v posilovnách). Někteří odborníci nedoporučují provádění pohybu v horní poloze výše než do vodorovné úrovně. Tvrdí, že přílišná extenze může vést k potížím s páteří. Nejčastější chybou při provádění tohoto cviku je příliš rychlé, nekontrolované komíhání trupu nahoru a dolu, při němž cvičící využívá švihových pohybů a tím nedochází k přiměřené stimulaci vzpřimovačů páteře, navíc se zvyšuje riziko zranění.