Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Orientace v terénu

- odborně technická činnost předpokládající znalost čtení mapy, práci s busolou a kompasem, odhad vzdáleností a času a znalost zásad postupu v neznámém terénu
Patří sem:
a) určení světových stran busolou či kompasem, pomocí hodinek a Slunce či Měsíce, podle Polárky, podle mapy, podle místních příznaků (stabilizační kameny trigonometrických bodů mají letopočet na jihu, oltáře kostelů jsou orientovány zpravidla na východ, vyšší konec spodního ramena kříže na pravoslavných kostelech směřuje na sever, vinice bývají na jižních a jihovýchodních svazích, průseky ve velkých lesních celcích bývají zpravidla orientovány ve směru sever – jih a východ – západ)
b) určení stanoviště nebo viditelného bodu buď porovnáním terénu s mapu a podle okolních objektů, či (především u vzdálenějších bodů) protínáním vpřed (projdou se postupně 2-3 body, které lze na mapě snadno určit a z každého se do mapy přenese směr na určované stanoviště, průsečík je hledaný bod), anebo promítáním zpět (postupně se z určovaného stanoviště změří azimuty na 2-3 známé body a tyto azimuty se přenesou opět do mapy)
- základními potřebami jsou nejrůznější mapy, buzoly nebo kompasy. Ve vysokých horách pomáhá výškoměr, pomohou hodinky, brýle, dalekohled, lupa, krokoměr, křivkoměr, odpichovátko. Informace o určité oblasti čerpáme z knižních průvodců, rad odborníků, znalců a místních obyvatel

Žádné komentáře:

Okomentovat