Nezbytná pravidla chování – 4 cíle které sledujeme při jejich zavádění:
Maximalizovat spolupracující chování a minimalizovat chování nespolupracující, obzvláště rušivé.
Zajistit bezpečnost a pohodlnost učebního prostředí.
Zamezit rešení ostatních tříd a lidí mimo učebnu činnostmi probíhajícími ve třídě.
Udržet přijatelnou úroveň slušnosti mezi žáky, zaměstnanci a návštěvníky školy.
Kdo by měl pravidla formulovat? 4 zákl. způsoby, je na učiteli, aby si nějaký z nich zvolil:
Vy stanovíte všechna pravidla, přičemž dbáte na to, aby byla funkční, nezbytná a aby se mezi ně nepletly rutinní postupy.
Všechna pravidla stanovíte sami, avšak vaše rozhodnutí je ovlivněno doporučeními žáků.
Pravidla navrhují žáci a hlasují o nich. Vašim úkolem je – připravit takové uspořádání tohoto jednání, které umožní demokratické rozhodování; - vést toto jednání tak, aby došlo k zavedení nezbytných funkčních pravidel; - každému žákovi zajistit možnost podílet se na rozhodnutích.
Kombinace tří výše uvedených metod. Jedna z typických možností je tato: Vy stanovíte základní rámec pro chování a žáci se podílejí na rozhodování oi konkrétnějších pravidlech v mezích toho obecnějšího určení
Pokud se ve třídě pravidla zavedou, musí se brát vážně. Jak žáky učit pravidlům? Musí se nejprve naučit, co pravidla a postupy jsou a jak se jimi mají řídit; potom musí být ochotni se jimi řídit. Model vyučovacího procesu lze na učení pravidel a postupů aplikovat stejně dobře jako na učení školních předmětů.
Pozn.: Pravidla chování ve třídě by neměla být v rozporu s centrální politikou školy. Žáci se v mnoha školách naneštěstí musí vyrovnat s tím, že každý učitel od nich vyžaduje dodržování jiných, často protichůdných pravidel. ->pozor na zbytečná pravidla (viz čepice a rutinní postupy)
Více viz James S. Cangelosi.
Žádné komentáře:
Okomentovat