I při vší opatrnosti může při turistice nebo horolezectví dojít k úrazu, který mívá ve větších výškách komplikovanější průběh a následky než v civilizovaném prostředí nebo v nížině. Ve vysokohorském terénu se střetáváme nejčastěji s případy:
• Nezvěstnost - pokud se někdo nevrátí po túře včas do chaty nebo ubytovny, k autobusu, vlaku, na parkoviště nebo domů, po uplynutí přiměřené čekací doby hlásíme případ Horské záchranné službě nebo policii pokud se turista nevrátí po vycházce v podtatranské obci. Hlášení je naléhavé zejména při špatném počasí.
• Lehké zranění nebo únava - postiženého bezpečně uložíme na chráněné místo, ošetříme, pokud na to máme prostředky a po zotavení mu pomůžeme sestoupit k nejbližší chatě, lesovně, lanovce nebo do osady. Odtud mu zabezpečíme odvoz.
• Vážné zranění, neschopnost další chůze - postiženého bezpečně uložíme, po ošetření ho chráníme před chladem a co nejdříve pošleme zprávu horské službě (hodí se mobilní telefon) s přesným udáním místa nehody, druhu zranění a dalšími údaji (totožnost, stav, bydliště). Nenecháváme ho samotného, i za špatného počasí vždy někdo při postiženém musí zůstat.
• Zabloudění a uvíznutí v těžkém terénu - turista, který se pohybuje po značených trasách, je s velkou pravděpodobností této nepříjemnosti ušetřen. Pokud však vidí nebo slyší zbloudilce volat o pomoc, je třeba co nejpřesněji určit místo a poslat zprávu na stanici horské služby. Pokud to okolnosti dovolují, je dobré vyrozumět zbloudilé a setrvat s nimi v kontaktu do příchodu zachránců
Žádné komentáře:
Okomentovat