Hory jsou krásné, ale i zrádné. Umějí být neúprosné vůči těm, kteří nerespektují jejich zákony. Dnes se setkáváme často s podceňováním nebezpečí hor a přeceňováním vlastních sil. Do hor chodí stále více lidí, ale souběžně s narůstáním návštěvnosti stoupá i úrazovost.
Dříve se nebezpečí v horách rozdělovalo na subjektivní (které si člověk zavinil sám) a objektivní (které mu hrozilo bez jeho přičinění). Dnes je toto rozdělení již překonané, neboť podle dlouhodobých statistik víme, že k většině nehod dochází z příčin člověkem ovlivnitelných. Výjimkou zůstávají sněhové laviny a padání skal, které nebylo možno předpokládat. Příčiny úrazů a neštěstí v horách lze shrnout do následujících čtyř skupin (u každé je vždy uveden konkrétní příklad):
• Neznalost terénu
Omyl při nástupu túry, nedodržení správného směru výstupu, neinformovanost o schůdnosti a obtížnosti túry, ztráta orientace na hřebenech a vrcholech, sestup neznámým směrem.
• Neznalost zásad pohybu v terénu
Volba nepřiměřené túry, nevhodný počet a nerovnoměrná úroveň účastníků, nepozornost při postupu, uvolnění kamene, postup bez časové a technické rezervy, chybějící záznam o túře na chatě (ubytovně) nebo na HS.
• Nedostatečná výstroj a výzbroj
Nevhodná obuv, není rezerva tekutin, potravin a oblečení, chybí lékárnička.
• Podcenění vývoje povětrnostních podmínek
Náhlé ochlazení, mlha, déšť, déšť se sněhem nebo sněžení, kroupy, náledí a námraza, letní bouřka, silný vítr (zejména při silném ochlazení nebo mrazu) a lavinové nebezpečí.
Během túry je nutno sledovat vývoj oblačnosti a větru a v případě změny počasí se rozhodnout pro urychlené dokončení trasy nebo její přerušení a návrat nejvhodnějším způsobem (únikové varianty). Zhoršení počasí má vliv nejen na schůdnost terénu, ale i na psychiku člověka. Jen mlha a blížící se noc může u něj vyvolat depresivní stavy, které ubírají síly, snižují výkon, pozornost, zpomalují rozhodování a často vyvolávají i paniku.
Žádné komentáře:
Okomentovat