Definice:
V nejobecnějším slova smyslu je to objevování něčeho nového postupným zkoušením, určitá aktivní činnost, druh práce, jíž člověk záměrně působí na objekty svého prostředí. Vědecké experimentování sleduje teoretické obohacení poznání člověka. Počítá s uvědomělým zásahem experimentátora do skutečnosti - chce, aby exp. mohl být opakován, aby mohl systematicky měnit podmínky a zaznamenávat změny ve výsledcích.
Základní rysy experimentu:
-přesný popis objektu exp. před zásahem
-přesný popis zásahu do exp.
-přesný popis objektu exp. po zásahu
Zásady:
teoretické východisko
struktura experimentu - hypotézy, výzkumná otázka, exp. situace, kontrola a registrace průběhu, analýza výsledků
kontrola všech podmínek (závislá a nezávislá proměnná, konstanty)
Experimentální techniky a projekt: technika jedné skupiny
technika paralelních skupin - kontrolní skupina
technika rotace faktorů - práce s více skupinami (křížová výměna exper. činitele)
experimentální projekty - pracuje se s větším počtem nezávislých proměnných
Klasifikace experimentu:
laboratorní exp. přirozený
jednofaktorový (klasický) - jedna nezávislá proměnná)
vícefaktorový - dvě a více nezávislých proměnných školní exp. (nové formy-výuky)
kvaziexperimentální - např. ex post facto (experiment přírody) - dodatečná analýza pozorovaných výsledků
individuální
Nedostatky exp.:
neprůkaznost výsledků,jehož příčinou bývá většinou formalismus (citlivost na vlivy)
efekt novosti (zvyšuje výkon v testu)
tzv. Hawtornův efekt (experimentátor "vyhecuje" probandy) stejně tak placebo efekt
Žádné komentáře:
Okomentovat