Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

CENTRÁLNÍ PORUCHY HYBNOSTI

CENTRÁLNÍ PORUCHY HYBNOSTI

Mozková obrna je postižení mozku, které je neprogresivní a způsobuje variabilní poruchy
koordinace, svalového tonu a síly svalové činnosti, působící na držení těla a jeho pohyby.
Diagnózou kvalifikovaných účastníků musí být neprogresivní poškození mozku s pohybovou
dysfunkcí jako například mozková obrna, traumatické poranění mozku,mrtvice nebo podobné
stavy. Tyto jedince sjednocuje CP ISRA – Cerebral Palsy International Sport and Receration
Association (sportovci s centrálními poruchami hybnosti)

Klasifikace:
Účel: poskytnout všem sportovcům spravedlivý výchozí bod pro soutěžení a předcházet aby
bylo sportovcům zabráněno v dosažení úspěchu pouze kvůli neurologickému postižení.
Cíl: zajistit, aby rozhodující faktor sportovního výkonu závisel na tréninku, úrovni dovedností
a sportovních zkušeností spíše než na neurologických schopnostech. Hodnotí neurologické
funkce sportovce ve vztahu k jeho sportovní disciplíně způsobem, který mu umožní soupeřit
s jedinci s podobným postižením.

Topografická: plegie – pareza
• Monoplegie (pareza, postižena 1 končetina)
• Diplegie (výrazné postižení obou dolních končetin a menší postižení obou horních
končetin, může být asymetrické)
• Hemiplegie (postižení jedné poloviny těla)
• Paraplegie (postižení obou dolních končetin)
• Triplegie (postižení 3 končetin, někdy nazýváno jako asymetrická kvadruplegie)
• Kvadruplegie (postižení celého těla, tj.hlavy, krku, trupu a všech 4 končetin)

Neuromotorická:
• Spasticita je výsledkem postižení motorických center v mozkové kůře (Cerebrum –
cerebrál spasy) a je charakterizována zvýšeným svalovým tonem s nadměrným počtem
reflexů. Může kolísat v závislosti na různých podmínkách, včetně držení těla, polohy, stresu,
teploty a protahovacích cvičení předcházejícím vlastnímu pohybu. Elasticita obvykle
postihuje svalovou skupinu flexorů /ohybačů) horních končetin a svalovou skupinu extensorů
dolních končetin.
• Hyperkinetický syndrom Atetóza je způsoben postižením basalních ganglií. Většina
osob s atetózou mají kvadruparetické formy DMO. Asi 25 % osob s DMO má tuto formu.
Jeho následkem jsou vůlí neovladatelné svíjivé pohyby, které jsou nekontrolovatelné,
nepravidelné a trhavé. Četnost těchto pohybů často narůstá v závislosti na emocích a stresu.
Dysartrie je na atetózu často vázána.
• Hypotonický syndrom Ataxie je způsoben postižením mozečku (Cerrebellum). Je
charakterizována nedostatkem stability při chůzi, která bývá kompenzována pomocí
nekoordinovaných a prudkých pohybů horních končetin. K vyrovnání někdy slouží ataktická
chůze v širokém rozkročení.
• Smíšený typ je nejběžnějším typem pohybového postižení. Zřídkakdy vykazuje
jednotlivec křečovitost, atetózu či ataxii samostatně. Spastická atetóza je nejčastější formou
smíšeného typu, ale jakákoliv kombinace je možná.

Funkční:
8 klasifikačních tříd CP1 – CP8 (CP1 – CP4 používají při soutěžích ortopedický vozík, CP5 –
CP8 většinou k soutěžím ortopedický vozík nepoužívají.
• CP1 - sportovci s tímto postižením se nemohou pohybovat pomocí mechanického
vozíku a užívají vozík elektrický. Mají výrazně postiženou hybnost horních, dolních končetin
a trupu.
• CP2 – sportovci s velkým omezením hybnosti trupu, horních i dolních končetin, kteří
jsou schopni ovládat mechanický vozík
• CP3 – sportovci s omezenou hybností trupu, kteří se pohybují pomocí mechanických
vozíků převážně silou horních končetin
• CP4 – sportovci s dobrou hybností, ale s omezenou koordinací pohybu horních
končetin a trupu, kteří špatně udržují rovnováhu
• CP5 – sportovci mají problémy s dynamickou rovnováhou. Potřebují oporu při chůzi.
• CP6 – sportovci mají problémy s dynamickou rovnováhou (převážně postiženi
atetózou. Lepší funkce dolních končetin než u CP5, ale zpravidla problémy s kontrolou
horních končetin
• CP7 – sportovci s hemiplegickými postiženími. V dominantní polovině těla mají
sportovci dobré funkční schopnosti
• CP8 - sportovci s minimálním postižením. Projevují se u nich viditelné, přestože
drobné nedostatky v koordinaci. Obvykle nemají problémy s rovnováhou

Pohybová činnost a výkonnost je omezena nejen vlastním ochrnutím, ale i zvýšeným
svalovým napětím (spasticitou) některých nebo všech končetin. Nebo ji limitují naopak
mimovolní pohyby. Volní pohyby bývají často pomalé a neobratné. Menšina osob
postižených DMO mívá i další přidružená postižení, jako epilepsii, mentální deficit či
poruchu sluchu. Obecně lze říci, že u jedinců postižených DMO je zapotřebí pro dosažení
určitého sportovního výkonu vydat podstatně větší množství energie i duševního úsilí, než je
tomu u člověka nepostiženého (Heller, 1996).

Soutěží se jak v individuálních sportech (lukostřelba, bowling, cyklistika, atletika, jezdectví,
plavání, střelba a vzpírání), tak i ve sportovních hrách (fotbal, házená, stolní tenis a boccia).
(Heller, 1996)
Boccia – sportovní disciplína pro sportovce z řad jedinců s DMO, traumatickým poškozením
mozku či po mozkové mrtvici, případně i pro jiná postižení s těžkými pohybovými
dysfunkcemi končetin. Je určena pro nejvíce postižené třídy (C1 a C2) dle klasifikace CPOSRA.
Je to modifikace klasické hry Boccia, která původně vznikla z římských zábav v Itálii,
stejně jako ve Francii (boules a petanque) a v Anglii (lawn bowling). Soutěžní disciplína
Boccia je součástí Speciálních Olympiád pro sportovce s mentálním postižením.

JINÉ HYBNÉ PORUCHY
Jedná se zejména o periferní parézy. V praxi se setkáme nejčastěji s periferními
parézami následkem poranění nervů či ze vzácnějších příčin (polyradiculoneuritida). Ve všech
případech jde o úplné či částečné ochrnutí a atrofii některých svalů. Tím je porušena svalová
rovnováha a sportovec si musí pro určitý pohyb vytvořit náhradní mechanismy. Jindy se jedná
o následky úrazů skeletu, například ztuhnutí kloubů či zkrácení končetin. Omezené možnosti
intenzivního sportování mají jedinci postižení roztroušenou mozkomíšní sklerózou,
muskulární dystrofií, cévní mozkovou příhodou či revmatickou polyartritidou. Přesto jsou i
tito postižení zařaditelní do této kategorie, která se člení na třídy L1 až L6 (Heller, 1996).

• Myopatie – progresivní svalová dystrofie. více typů (progresivní svalová dystrofie –
Duchennenova nemoc, kořenová svalová dystrofie, fasciopulohumorální myopatie)
• Myotonie – porucha svalové dekontrakce
• Myastenie – zvýšená únavnost příčně pruhovaného svalstva
• Myositis – zánětlivé onemocnění svalstva
• Demyelizační onemocnění – onemocnění CNS při němž dochází k poruše myelinových pochev, onemocnění jsou progresivní s dominujícími poruchami hybnosti a to převážně ve smyslu centrální spastické parézy
- roztroušená skleróza mozkomíšní
- leukodystrofie
• Degenerativní onemocnění míšní – skupina chorob, charakterizované pomalým
progresivním vývojem jež postihuje nervové struktury, postihují motorický aparát a to hlavně
buňky předních rohů míšních nebo motorická jádra mozkových nervů.
- Amyotrofická laterální skleróza
- Wilsnova nemoc – porucha metabolismu ukládání mědi
- Huntinktonova chorea
• Fakomatózy – postihují kůži a mozek
• Spina Bifida – rozštěp páteře, nejsou uzavřené obratlové oblouky, mícha a obaly
vystupují z páteřního kanálu (meningokéla – vyhřeznutí plen, meningomyelokéla – vyhřeznutí
plen i míchy, Arnoldův-Chiariho syndrom – kombinace spina bifida a hydrocephalus)


Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony

Žádné komentáře:

Okomentovat