Sport zdravotně postižených
Původně byl sport zdravotně postižených pojímán jen jako součást komplexní rehabilitace,
později v souladu s širší koncepcí zdraví se do popředí dostaly širší zdravotní i sociálně -
psychologické aspekty, v návaznosti na moderní pojetí společnosti, které reflektuje, že její
integrální a plnohodnotnou součástí jsou i ti, kteří se liší od „průměru“ či „normy“(Heller,
1996).
U nás se problematice sportu zdravotně postižených věnuje určitý zájem a publicita pouze
několik málo posledních let, snad díky jistým změnám v sociálním vědomí, tak i pro úspěchy
našich sportovců na paraolympiádách a mezinárodních soutěžích. Přesto jsou znalosti o sportu
pro zdravotně postižené i mezi tělovýchovnými odborníky nedostatečné. Jedná se o řadu
sportovních disciplin, které zhruba pokrývají celou oblast sportování osob nepostižených.
Přitom se samostatně hodnotí nejen výsledky v jednotlivých sportovních disciplinách, ale také
odděleně kategorie podle stupně a charakteru postižení tak, aby samo postižení
nezpůsobovalo podstatné znevýhodnění či naopak zvýhodnění jednotlivých závodníků. Do
jisté míry to lze považovat za obdobu váhových kategorií mezi vzpěrači a zápasníky. Ve
sportu pro zdravotně postižené je možno předpokládat poněkud jinou motivaci nežli u
nepostižených sportovců. V řadě případů je zdravotní motivace i u vrcholových sportovců
důležitá, tedy udržování dobré tělesné kondice, zvláště proto, že dosažený vítězný výkon není
naprostým vrcholem v dané disciplině, ale jen nejlepším výsledkem vzhledem ke
konkrétnímu postižení. Naopak, extrémní zátěž u postižených sportovců často představuje
vyšší riziko zhoršení zdravotního stavu (například vznik decubitů u paraplegiků nebo artrózy
u jednostranně amputovaných na dolní končetině). Proto je třeba ve sportu zdravotně
postižených věnovat léčebně preventivní tělovýchovně - lékařské péči zvýšenou pozornost a v
některých případech i tlumit přehnanou snahu o dosažení výkonů za každou cenu.
Významnou motivací ke sportovní aktivitě bývá u postižených snaha o překonání izolace,
závislosti a nízké sebedůvěry (Heller, 1996).
Fyzická, psychická i sociální pozitiva sportu tělesně postižených směřují k tvorbě aktivního
individuálního životního stylu a napomáhají tak integraci, to znamená co možná
plnohodnotnému návratu do společnosti a případně i ke sportu, kterému se jedinec věnoval i
před vznikem vlastního postižení (Heller, 1996).
Článek podporuje:
hokejky, brusle, hokejové chrániče
Žádné komentáře:
Okomentovat