KLASIFIKACE SPORTOVCŮ SE ZDRAVOTNÍM HANDICAPEM

KLASIFIKACE SPORTOVCŮ SE ZDRAVOTNÍM HANDICAPEM

tělesně postižené mobilní (chodící)
- amputace, stavy po DMO, deformace končetin i páteře, stavy po centrální obrně apod.
- schopnost chůze bez či s pomůckami
• imobilní (vozíčkáři), sedící
Postižení DK – cviky v sedu, lehu, visu, posilování posturálního svalstva, cvičení obratnosti,
vrhy, hody, plavání, odbíjená, tenis, vodní polo, přizpůsobené sporty. Při amputacích dolní
končetiny je omezení podstatně větší. Většina sportů se provádí bez protézy, zachovalá dolní
končetina bývá soustavně přetěžována, takže se na ní nezřídka vyvinou artrotické změny. Na
toto riziko je třeba sportovce upozornit a při počínajících známkách artrózy je nutno
přetěžování zakázat. Také asymetrické zatěžování páteře může vést k jejím poruchám a
následným komplikacím. Zachovalé svaly fungují u amputovaných zcela normálně a naopak
bývají kompenzačně hypertrofické (Heller, 1996).
Postižení HK – chůze, rovnovážná a rytmická cvičení, obratnost, lidové tance, běh, skok
vysoký a daleký, plavání kopaná, bruslení a lyžování
Při amputacích na horní končetině je podstatně změněná situace pro ty sporty, které vytěžují
obě horní končetiny (například plavání, kanoistika), zatímco v jiných lze přizpůsobit příslušný
styl pohybové činnosti tělesné asymetrii (Heller, 1996).

Celkově se amputovaní sportovci člení do devíti tříd (A1 - A9):
A1 - oboustranná
A2 - jednostranná amputace nad kolenem
A3 - oboustranná
A4 - jednostranná amputace pod kolenem
A5 - oboustranná
A6 - jednostranná amputace nad loktem
A7 - oboustranná
A8 - jednostranná amputace pod loktem
A9 - kombinované amputace horních a dolních končetin (Heller, 1996)

Pro zimní sporty (sjezdové lyžování, lyžařský běh, biatlon, sáňkování a hokej) se
užívá detailnější klasifikace. I když převážná většina amputovaných není odkázána na
pojízdné křeslo, mnozí sportovci s amputací dolní končetiny či obou končetin se zapojují do
sportovních soutěží vozíčkářů - paraplegiků (přitom se využívají ekvivalenty tříd u obou
kategorií postižených) (Heller, 1996).

Česká klasifikace pro individuální sporty
1. postižení HK – omezená pohyblivost velkých kloubů nad 30% (OPVK)
- snížení svalové síly st.3 a níže sval. testu (SSS)
- větší defekty ruky a zkrácení končetin o ¼ (VDR)
2. postižení DK lehčí – OPVK nad 30%
- SSS
- VDN – zkrácení nejméně o 4 cm
3. amputace HK – ruky, předloktí, paže
4. amputace podkolenní
5. amputace nadkolení
6. amputace na více končetinách
7. postižení DK těžká – těžké omezení pohyblivosti kloubu, nestabilní zlomeniny až
paklouby, velké deformace vyžadující chůzi pomocí jedné opěrné pomůcky
8. postižení DK velmi těžká – schopnost chůze pomocí dvou opěrných pomůcek

Sporty jedinců s amputacemi
• Baseball - amputovaní nad kolenem mohou hrát jakoukoliv pozici, amputace nad
kolenem (většinou chytač, nadhazovač, 1.meta)
• Cyklistika – s protézou i bez, klipsny, může se použít protetická pata na pedál
• Kajaky
• Kanoistika – nižší sedátko - lepší stabilita, může být opěrátko. Jeden z mála sportů,
kde postižený může být rovnocenným soupeřem ostatním. Amputovaní mají výhodu lehčího
těla – větší rychlost
• Fotbal – wheelchair football
- crutch soccer – je hrán amputovanými i zdravými – užívá se jedné nohy a páru berlí.
Neužívá se protéz, úder do míče holí je přestupek. Neamputovaní hráči užívají berlí, zvolí si
nezatěžovanou nohu, kterou nesmí během hry vyměnit. Brankář (obvykle s amputací paže)
hraje 1 paží a oběma nohama. Brankář s amputací obou paží užívá jen nohou k zastavení
míče. Neamputovaný brankář má jednu ruku pod tričkem
• Sitting voleyball
• Basketball vozíčkářů
• Běhy – speciální protézy grafitové jádro pro překonání otřesů. Styl – 1 krok
protézovanou nohou a 2 kroky zdravou nohou, nebo berle, skok, skok, berle, skok, skok
• Golf – zhoršená rovnováha a rytmus, problém rotace nohy (rotátory – 2 nad a pod
kolenem)
• Turistika
• Jezdectví
• Bruslení, hokej – speciální protézy pro bruslení, skating cage (vozíčky) – pro bruslení
bez protéz
• Lyžování – monoski
• Kolečkové brusle, skateboardy
• Plavání – HK – prsa, znak, DK – kraul, znak. Znak je obvykle nejjednodušší, kraul a
prsa mohou být únavné. Možné je i plavání na boku (nezávodní styl)

KLASIFIKACE TĚLESNĚ POSTIŽENÝCH NA VOZÍKU
• Kvadruplegie C4-C5 – brániční dýchání, úplná centrální plegie HK i DK, úplná
závislost na okolí, elektrický vozík pro postižené nezbytný, ovládání automobilu nemožné
• Kvadruplegie C6 – C7 – brániční dýchání, periferní či smíšená paréze HK,
nesoběstačnost těžkého stupně, vozík nezbytný,kompenzační pomůcky pro ruce nezbytné,
ovládání automobilu eventuelně možné.
• Kvadruplegie C8 – Th1 – brániční dýchání, periferní či smíšená paréza HK,
nesoběstačnost středního až lehkého stupně, vozík nezbytný, řízení automobilu možné při
ovládání rukama a automatické spojce
• Paraplegie Th2 – Th5 – zmenšený dechový objem, úplná nezávislost ve všech
denních činnostech, vozík nezbytný, chůze přísunem s aparáty na DK, řízení automobilu
možné při ovládání rukama.
• Paraplegie Th6 – Th10 – úplná nezávislost, vozík nezbytný, chůze švihem možná
s aparáty na DK a francouzskými berlemi, řízení automobilu možné při ovládání rukama
• Paraplegie Th11 – L3 - úplná nezávislost, chůze švihem a čtyřdobá chůze možná při
použití aparátů a berlí, vozík nezbytný, řízení automobilu možné při ovládání rukama
• Paraplegie L4 – S2 - úplná nezávislost doma i mimo dům, vozík není nutný, chůze se
dvěma berlemi možná, řízení automobilu možné při ovládání rukama

Klasifikace míšních poranění ISMGF (International Stoke Mandeville Games Federation)
(Heller, 1996)
Legenda:
C = vertebra cervicalis (krční obratel)
Th = vertebra thoracica (hrudní obratel)
L = vertebra lumbalis (bederní obratel)
S = vetebra sacralis (křížový obratel)
a = speciální plavecké kategorie

Výši míšní léze odpovídá i funkční zdatnost organismu. Neochrnuté svaly, především
na horních končetinách a zčásti i na trupu, fungují zcela normálně a naopak jsou díky
pravidelnému pohybu na vozíku hypertrofické, zvláště pak vlivem sportovního tréninku. Je
však třeba poznamenat, že při zatěžování horních končetin týmž výkonem nastává asi o
padesát procent větší zatížení srdce než při zatěžování končetin dolních. Nezřídka bývá
narušena funkce udržování moči až úplná inkontinence, na což je nutno brát ohled při
dlouhodobých sportovních výkonech. Paraplegici a kvadruplegici mívají tendenci k zácpě,
sportovní zátěž ji může zvýraznit nebo naopak vést k mimovolnímu uvolnění stolice (Heller,
1996).
Hlavním nebezpečím, které provází dlouhodobý pobyt na vozíku je vznik proleženin
(decubitů), především v oblasti sedacích hrbolů a křížové kosti.
Na ochrnutých dolních končetinách se mohou vyskytovat spontánně či různými podněty
snadno vyprovokovatelné svalové spasmy. Zvýšené napětí velkého počtu svalů může vyvolat
až mimovolní pohyb končetin, což může postiženého sportovce vyvést z rovnováhy a
negativně ovlivnit jeho výkon (Heller, 1996).
Sportovní výsledky záleží nejen na vlastní zdatnosti, odvislé od míry funkčního
postižení a míry případných zdravotních komplikací, ale i na technickém vybavení, typu
vozíku. Běžný vozík nelze použít pro hry (například basketbal) ani pro atletické jízdy. Pro
tento účel se užívají vozíky speciální konstrukce (takzvané „formule“). Jsou odlehčené
s minimálním zatížením předních malých kol, zadní kola jsou kvůli stabilitě odkloněna
dovnitř a mají malé hnací kruhy (Heller, 1996).


Článek podporuje:
hokejky, brusle, hokejové chrániče