Při nácviku a zdokonalování herních činností jednotlivce, herních kombinací, herních systémů a standardních situací se uplatňují v různém rozsahu tyto metodicko – organizační formy:
pohybové hry – jsou nejjednodušší a užíváme je zpravidla při nácviku pohybu hráče bez míče (štafetové soutěže, honičky)
průpravná cvičení – jsou charakterizována nepřítomností soupeře a předem určenými, relativně neměnnými vnějšími situačně herními podmínkami; používáme je především při nácviku a zdokonalování technické stránky herní činnosti
herní cvičení – jsou charakterizována přítomností soupeře a buď předem určenými herními podmínkami (1. typu) nebo náhodně proměnlivými herními podmínkami (2. typu)
průpravné hry – jsou charakterizovány přítomností soupeře a souvislým herním dějem, umožňujícím zdokonalování herních dovedností v podmínkách totožných nebo velmi blízkých utkání; dochází ke střídání útočné a obranné fáze hry
Výběr a poměr využití metodických a organizačních forem je závislý zejména na věku hráčů a jejich výkonnostní úrovni. V zásadě by měly u nejmladších věkových kategorií převládat průpravné hry, které jsou podle potřeby doplňovány průpravnými cvičeními. Ve vyšší věkové kategorii a na vyšší výkonnostní úrovni se budou používat převážně herní cvičení a průpravné hry a na vrcholové úrovni by měly být využívány výhradně herní cvičení a průpravné hry.
Shrnutí
Obecně lze říci, že basketbal řadíme mezi nejnamáhavější kolektivní hry. V basketbale dochází k nepravidelnému střídání činností velké intenzity s intervaly relativního (aktivního) odpočinku. Jde proto o fyzicky náročný acyklický výkon, i když podíl cyklických dějů je také vysoký. Hra zahrnuje zejména úseky rychlostně silového charakteru vysoké intenzity, rychlé změny tempa, změny směru a rytmu hry. V utkání se vyskytují prakticky všechny typy zatížení, které se vzájemně prolínají, plynule přecházejí jeden do druhého. Z toho vyplývá vysoká náročnost hry na organismus a velký význam rozvoje funkční zdatnosti organismu, spolu s rozvojem speciální herní vytrvalosti. Kromě motorických faktorů ovlivňují výkon v basketbalu faktory somatické. V posledních desetiletích pozorujeme výrazný trend v postupně narůstajících hodnotách tělesné výšky a hmotnosti hráčů. Význam vrozených tělesných dispozic vyplývá z častého fyzického kontaktu hráčů a dále z faktu, že cílem hry je dopravit míč do koše, který je umístěn ve výšce 3,05 m nad povrchem hřiště. Kromě tělesné výšky je důležitým faktorem také délka paží (jejich rozpětí). Basketbal působí na pohybový systém relativně komplexně tím, že vyžaduje současné zapojení většiny kosterního svalstva.
Žádné komentáře:
Okomentovat