Teoretické základy
Základem klasické běžecké techniky je vlastní běh na lyžích. Je to cyklický pohyb, jehož jednotlivé způsoby se liší pohybem paží. Společný všem způsobům je cyklus pohybu nohou, který se nazývá běžecký krok a dělí se na část skluzu a část odrazu. Z kauzálního hlediska je pracovní fází odraz, kdy dochází k maximální interakci vnějších a vnitřních sil. Odrazu předchází příprava na odraz, začínající v okamžiku, kdy se skluzné lyže vzhledem ke stopě zastaví, tedy v okamžiku, kdy končí vlastní skluz. Tento pohyb se někdy označuje termínem přepad. Tehdy působením setrvačné síly pokračuje těžiště těla ve svém pohybu vpřed, protože není podepíráno skluznou nohou, klesá, a odraz, který následuje, má výhodnější směr v rozložení na vertikální a horizontální složku. Odraz končí tehdy, kdy noha opouští stopu. Při odrazu působí svalová síla v součinu se silou setrvačnou a tíhovou šikmo proti směru pohybu a do stopy.
Metodika:
a) klasická technika – rovnoběžné postavení lyží a odraz z plochy lyže vedle základních způsobů běhu, tj. běhu střídavého dvoudobého a soupažného jednodobého, obsahuje i další způsoby výstupů, sjíždění, změny směru, brždění a zrychlování
b) volná technika (bruslení) – obsahuje všechny techniky běhu v rámci pravidel běhu na lyžích. Prakticky je základem odraz z vnitřní hrany lyže postavené šikmo vpřed (odvrat) ve směru běhu.Techniku bruslení dělíme na tyto způsoby:
bruslení jednostranné s odpichem soupaž
bruslení oboustranné – jednodobé s odpichem soupaž
dvoudobé s odpichem soupaž
střídavé se střídavou prací paží
prosté bez odpichu holemi
Žádné komentáře:
Okomentovat