a) dýchací ústrojí
zvýšení dechové frekvence, prohloubení dýchání, zvýšení ventilace, sympatikus vyvolá bronchodialataci (rozšíření průdušek), při intenzivním dýchání se zapojují pomocné výdechové svaly, výdech se stává aktivní.
Limitujícím faktorem bývají chorobné změny v dýchacím systému, nedostatečná ventilace, únava dýchacích svalů při překonávání statických i dynamických odporů
b) oběhové ústrojí
zrychluje se srdeční frekvence srdce musí vypudit velké množství krve v kratší době, je nutná rychlá myokardiální relexace. Předpokladem pro náročnější činnost je dostatek energetických zdrojů.
V důsledku zvýšení systolického vypuzení krve dochází ke zvýšení systolického krevního tlaku, diastolický tlak spíše klesá (dilatace cévního řečiště), tepový objem je podstatným faktorem transportní kapacity a ukazatelem ekonomiky srdeční práce.
Při dynamické svalové činnosti střední intenzity probíhá převážně aerobní metabolismus, do 20ti minut jsou zdrojem energie sacharidy, při dlouhodobější zátěži jsou využívány tuky
Intenzita metabolismu a výběr zdrojů energie jsou řízeny metabolickými hormony, především katecholaminy (hormony dřeně nadledvin-adrenalin a noradrenalin).
Organismus má vždy tendenci k dynamické úpravě vnitřního prostředí-změny vznikající na začátku zátěže se postupně vyrovnávají na nově vytvořené úrovni a obnovuje se rovnováha - rovnovážný stav nastává po 2-3 minutách při zátěži do 60% max.spotřeby kyslíku.
Rovnovážný stav = stabilizace různých fyziolog.funkcí na úrovni potřebné k plnění zvýšených nároků kladených fyzickou činností.
Tělesná zátěž klade nároky na regulační mechanismy - na začátku vzniká vychýlení organismu z klidového stavu - regulační mechanismy zajistí návrat do rovnovážného stavu.
Závisí na intenzitě, druhu zátěže a na stupni adaptace.
Dynamická svalová činnost má nároky převážně objemové (velký minutový srdeční výdej).
Statická svalová činnost má nároky převážně tlakové (zvýšení STK i DTK)
Zátěž psychická
Člověk musí v dnešním přetechnizovaném, uspěchaném, chaotickém a náročném světě čelit celé řadě stresových situací. Zdravý člověk reaguje přiměřeně situaci na všechny podněty vnějšího i vnitřního prostředí, pokud je jeho organismus na takovou zátěž adaptovaný.
Podle Selyeho teorie se soubor adaptačních změn nazývá adaptační syndrom = soubor příznaků přizpůsobení organismu.
ETAPA = POPLACHOVÁ REAKCE (organismus reaguje ve větším rozsahu než je účelné, kvantita stresu je vyjádřena hladinou katecholaminů v krvi, zvláště adrenalinu)
ETAPA = ADEKVÁTNÍ ADAPTACE na zevní stres (zátěžový stres – organismus odpovídá účelově)
Žádné komentáře:
Okomentovat