Je zřejmé, že i někteří těžce zdravotně postižení se mohou, i když spíše výjimečně, podílet na
vrcholovém sportu spolu s osobami nepostiženými, například ve střelbě, lukostřelbě, šachu a
podobně. Sport pro zdravotně postižené je proto třeba definovat jako sportovní discipliny,
kterých se účastní jen závodníci s určitým a lékařsky ověřeným zdravotním postižením.
Pravidla těchto disciplin a hodnocení dosažených výsledků jsou ve srovnání s obdobnými
disciplínami pro nepostižené osoby modifikovány (například při tenisu vozíčkářů může míč
dopadnout na hřiště dvakrát). Některé druhy sportu jsou pro zdravotně postižené zcela
specifické (závody na vozíku, volejbal vsedě, goalball) nebo se používá speciální výstroj
(například stabilizátory pro jednonohé lyžaře). (Heller, 1996)
Dále existuje sport osob s mentálním postižením, který má v rámci „speciálních olympiád“
spíše nesoutěžní charakter. Konečně se pořádají i soutěže neslyšících (se ztrátou vyšší než 55
decibelů na lépe slyšícím uchu), u nichž však postižení netvoří ve srovnání s nepostiženými
podstatnou překážku a jedná se tedy spíše o běžný sport v určité vymezené sociální skupině
(Heller, 1996).
Historie tělesné výchovy a sportu zdravotně postižených
1) Přístupy společnosti ke zdravotně postiženým v historii:
Ø likvidace postižených ihned po narození (Sparta)
Ø likvidace raněných a slabých zajatců, kteří nemohli sloužit jako otroci
Ø schopnost určitých společenstev starat se o své staré a nemocné občany
Ø snaha ovlivnit svůj posmrtný život dobročinností a pomocí invalidům
Ø ve středověku vznik ošetřovatelských řádů a řádů pečujících o druhé
Ø postižení jako trest boží, popřípadě projev posedlosti ďáblem (epilepsie)
Ø podstatnější změny v nazírání na invalidy až koncem sedmnáctého století, vznik péče
o válečné a vojenské invalidy (invalidovny)
Ø péče o zdravotně postižené často církevní , charitativní (Titlz, 1998)
2) Historická východiska pohybu pro zdraví a rekreaci
Ø sedmnácté století, Anglie, první kolečkové křeslo (wheelchair)
Ø konec devatenáctého století, první závody v běhu s účastí amputovaných, sportovní
kluby pro neslyšící v Berlíně
Ø po druhé světové válce mnoho veteránů, první rehabilitační centrum pro těžce tělesně
postižené vojáky (Sir Guttman, Velká Británie)
Ø padesátá léta, školní tělesná výchova by měla být adaptována, aby vyhovovala
individuálním potřebám všech (APE)
Ø od sedmdesátých let, legislativní změny pro zajištění práv pro osoby s postižením
Ø osmdesátá léta, počátky mezinárodní spolupráce (Titzl, 1998)
Z historického hlediska došlo v oblasti aplikovaných pohybových aktivit k základní
změně: od medicínsky orientovaného přístupu (prevence, rehabilitace) zaměřeného na
postižení ke sportovně orientovanému přístupu (soutěž, rekreace). (Titzl, 1998)
Žádné komentáře:
Okomentovat