1. Vztah člověka a přírody
Prožitek – je tím silnější, čím více vlastního úsilí vložíme do jeho získání, vzniká z určitého napětí mezi začátkem aktivity (zadáním) a jejím provedením (splněním úkolu). Za pomoci správně vedené reflexe se přetváří ve zkušenost, kterou můžeme využít v dalším životě.
Dobrodružství – do dobrodružné situace vstupujeme ze svobodné volby, s motivací tuto situaci zvládnout. Situace je charakterizovaná nejistotou v tom, jak skončí, existuje více řešení, v nichž se opíráme nejen o vlastní síly, ale i o spolupráci s dalšími členy skupiny.
Riziko – spojujeme se ztrátou něčeho cenného, rizika mohou být tělesná, duševní (emocionální, intelektuální), sociální i finanční.Snažíme se o to, aby reálné nebezpečí bylo co nejmenší, nejlépe nulové.
Strach – funguje jako jeden z mechanizmů pro zachování života, je doprovázen stresem, který mobilizuje různé funkce organizmu. Nedostatek strachu se podílí na ztrátě pudu sebezáchovy a může dojít k hazardu.
Člověk je tvor přírodní, přírodní prostředí mu dává smysl a řád. Vytvoření smyslů, rozumové dokonalosti i rozvoj sociálních schopností, to vše bylo závislé na tělesném kontaktu s přírodou. Dobré vztahy k přírodě a jejím zdrojům jsou základem lidského zdraví, výkonnosti a životní radosti. Nerespektování těchto vztahů vede ke škodám a nakonec ke zničení přírody i člověka.
2. Význam přírody pro tělesnou kulturu
Obecným cílem TK je dosáhnout a udržovat co nejvyšší úroveň tělesné dokonalosti, která tvoří základ zdravého života, tvůrčí činnosti, branné připravenosti, - harmonizovat životní režim a obnovovat psychofyzickou rovnováhu člověka (v práci i odpočinku, ve vztahu k přírodnímu prostředí), - rozvíjet pohybové schopnosti a dovednosti (udržet schopnost optimálně pohybově reagovat, kultivovat pohybový projev).
Důležitými prostředky pro upevnění zdraví, zvyšování odolnosti a zdatnosti člověka jsou přírodní faktory (síly) – sluneční záření, vlastnosti ovzduší (proměnlivost počasí a podnebí v závislosti na působení meteorologických činitelů) a vodního prostředí. Jejich působení podporuje a umocňuje vliv tělesných cvičení prováděných v otevřeném prostoru, v přírodě.
3. Ochrana přírody
Obecně známý souborný pojem označující snahy jednotlivců společenských organizací i státních institucí o záchranu a další možnosti využívání přírodního bohatství Země i pro budoucí pokolení.
Přírodu musíme chránit, abychom zachovali její velké hodnoty:
Etická hodnota – máme dědičnou zodpovědnost zachovat potomkům přírodu v původním stavu, není naše, byla nám jenom zapůjčena.
Estetická hodnota – krása přírody a přirozená krása předmětů a jevů v přírodě ovlivňuje člověka složitým způsobem už od narození – formuje se schopnost hodnotit krásu a krásno co do formy i obsahu. Příroda je zde také pro inspiraci.
Rekreační a výchovná hodnota - člověk je tvor přírodní, přírodní prostředí mu dává smysl a řád.
Ekonomická a vědecká hodnota – příroda poskytuje materiální dobrodiní – rostlinstvo, živočichové. Vyplácí se také chránit přírodu z ekonomické stránky – řada vědních oborů může dosud čerpat vzory a principy dokonalého využívání energie, materiálů a bohatosti tvarů.
Malý příspěvek každého z nás – třídit odpady, budovat komposty, upravovat místa pro hnízdění ptáků – budky, voda apod. Vysazovat keře a stromy. Nepoužívat chemické prostředky narušující přírodní prostředí. Nepálit látky škodlivé ovzduší. Chránit cenné přírodní památky. Pečovat o chráněné oblasti. Poučit se o ohrožených druzích. Spolupracovat s ochranáři přírody. Nezanechávat po sobě v přírodě stopy. Nekupovat výrobky mrhající materiálem a energii (množství malých balení apod.). Dávat přednost ekologické dopravě, před jízdou autem preferovat chůzi, jízdu na kole, přepravu vlakem, tramvají nebo využívat ekologický pohon automobilů (dnes plyn, později další zdroje).
Důležitými mezníky ve vývoji ochrany přírody bylo zřízení prvních velkoplošných chráněných území na světě koncem 19. stol., a to Yellowstonského národního parku v USA a Krugerova národního parku v jižní Africe.
Žádné komentáře:
Okomentovat