Obranná fáze hry
Mezi základní činnosti a dovednosti nezbytné pro obranu patří zejména házení, chytání odpalů, jak po zemi, tak i ze vzduchu a v neposlední řadě nadhazování.
Hra v obraně (v poli)
Úkolem družstva v poli - v obraně - je zahrát 3 auty (výše zmíněnými způsoby). Po třech autech dochází ke změně – družstvo v poli jde na pálku a naopak. Pro vyautování pálkařů je nejdůležitějším hráčem nadhazovač, který nadhazuje míč do prostoru vytyčeného výškově mezi hrudníkem a koleny pálkaře.
Míč musí proletět nad domácí metou, která je 45 cm široká. Míče, které pálkař neodpálil, chytá chytač. Za chytačem stojí hlavní rozhodčí, který určuje, prolétl-li míč pomyslnou obdélníkovou výsečí - zda byl dobrý nebo špatný (strike nebo ball).
Úkolem nadhazovače je nadhodit míč tak, aby byl dobrý, ale aby bylo co nejtěžší ho odpálit. To dosahuje tím, že nadhodí co nejprudčeji, nebo míče umísťuje na okraj vytyčeného prostoru, nebo dokonce nadhazuje falšované míče, letící po křivce.
Promáchne-li, netrefí- li pálkař nadhoz, je jedno, jestli byl nadhozen jako dobrý nebo špatný, a započte se jako dobrý. Jestliže pálkař třikrát netrefí jakýkoliv nadhoz, nebo se nepokusí odpálit dobrý nadhoz, je STRIKE OUT.
Po odpalu běží pálkař na 1. metu. O tom, zda byl na metě dříve běžec nebo míč, rozhoduje rozhodčí na 1. metě.
Naopak, když nadhazovač hodí 4x špatný nadhoz, dostává pálkař 1. metu zdarma - tak, jako kdyby dobře odpálil. Metu zdarma získá také pálkař, který je zasažen nadhozem.
Ostatní polaři se dělí na vnitřní a vnější . Vnitřní polaři si brání prostor mezi metami a snaží se vyautovat hráče v útoku, vnější polaři chytají dlouhé míče, autují pálkaře chycením míče ze vzduchu, nebo přihrávají míč vnitřním polařům, aby zabránili útočícím hráčům v postupu po metách.
Nadhazování
Fyziologicky představuje baseballový nadhoz větší zatížení kloubního a vazivového aparátu horní končetiny.
Kromě toho se baseballový zápas hraje na 9 směn (softball 7).
Z těchto důvodů se obvykle vystřídá v jednom baseballovém zápase více nadhazovačů (2-5) než v softballovém zápase (1-3)
Pálkař a jeho zóna dobrého nadhozu („strike“ zóna)
Chytání míče ve vnitřním poli
Ve vnitřním poli má polař zlomek vteřiny pro chycení odpalu, a proto musí reagovat na změny směru po odpalu pálkaře co nejrychleji. Snahou je co nejrychleji „sebrat“ míč a podle situace zahrát aut.
Chytání míče ve vnějším poli
Vnější polař je od domácí mety před nadhozem vzdálen v průměru 80 m. Má proto o něco více času na chycení míče než vnitřní polař. Prvotní snahou je chytit míč ze vzduchu. Nejde-li chytit míč ze vzduchu,musí vnější polař míč zastavit a přihrát co nejrychleji vnitřnímu polaři.
Druhy hodů
Hod vrchním obloukem
Je nejčastěji používaným způsobem a má tři základní fáze (techniku hodu popisujeme vždy z pohledu pravorukého hráče) :
1.Čelní postavení - výkrok pravou nohou vpřed a vytočení nohy o 90 stupňů,následuje levá noha dopředu (jsme nyní v bočním postavení proti cíly kam chceme hodit. Následuje nápřah pravé paže vzad a nahoru. Levá ruka s rukavicí míří na cíl.
2.Švih paže (silová fáze) vpřed, vytočení boků
3.Dokončení hodu, vypuštění míče a házecí paže přechází přes levé koleno
Hod spodním obloukem
Tento způsob provedení využívají polaři v případě, že musí hodit míč na velmi krátkou vzdálenost a jsou v časové tísni.
Hra v útoku (na pálce)
Pálkaři a běžci útočícího družstva mohou získávat body za oběh všech čtyř met do té doby, než polaři – obránci - vyautují tři hráče útočícího družstva. Do útočné fáze hry patří zejména odpalování a běhání po metách, plus složitější útočné herní varianty, jako například ulívky, krádeže met atd.
Odpalování
Nejprve je potřeba si celý pohyb při odpalování správně rozdělit.
Jednotlivé fáze pohybu pálkaře během odpalu:
a - základní postoj, b - nakročení + natažení, c, d, e, f, g - průběh švihu, h - kontakt s míčem, i - fáze došvihu.
a b c d e f g h i
Uchopení pálky
Ruce hráče jsou jediným fyzickým kontaktem s pálkou. Švih může každý hráč podpořit dalšími částmi svého těla – pažemí,předloktím,trupem a nohama, a také svým myšlením, ale v přímém kontaktu s pálkou jsou jen jeho ruce.Důležité je nesvírat pálku příliš těsně. Úchop musí být pevný, ale ne natolik, aby vytvářel napětí v zápěstích a předloktích. Pouze pevný úchop bez napětí je dobrou přípravou pro odpal. Uvolněné svaly jsou rychlé, napjaté naopak pomalé.
Pálkařský postoj
Pálkař stojí v rovnovážném postoji s mírně pokrčenými koleny. Pálku uchopí dříve popsaným způsobem. Nyní zvedne ruce tak, že horní ruka na pálce je v pozici před a současně nad zadním ramenem. Zakončení rukojeti („špunt“) pálky by mělo ukazovat dolů k domácí metě. Zadní rameno má být mírně pozvednuto proti přednímu a hlava otočena směrem k nadhazovači přes přední rameno tak, aby pálkař mohl sledovat letící míč oběma očima.
Běh po metách
Běh po odpalu do vnitřního pole
Při běhu na první metu je nutné si uvědomit, že tato meta je z hlediska pravidel odlišná od ostatních. Je průběžná! Z toho plyne, že po přeběhnutí mety a návratu na ni bez pokusu o získání mety druhé, nemůže být hráč autován.
Běh po odpalu do vnějšího pole
Při běhu na další metu (dvojmetový odpal) si pálkař respektive běžec nabíhá před první metou tzv. oblouk, aby neběžel do pravého úhlu, což je pomalé a neefektivní.
Žádné komentáře:
Okomentovat