o Navázání kontaktu
§ Chyt – dynamická činnost k navázání kontaktu a ovládání soupeře vykonaná pažemi – jednou rukou
§ Záběr (?) – spojení cvičenců dvěma rukama za různé části (ruka-hlava, ruka-pas)
§ Úchop – spojení cvičenců oběma rukama objetím těla nebo jeho části
- při přetazích je vhodné používat chyt za zápěstí nebo předloktí, chyt za zahákované pěsti rukou „na háček“
- při úchopu trupu soupeře je třeba upozornit na nesprávné zaklesnutí prstů ruky (nemít prsty propletené!)
- při vykonávání úpolových cvičení zaujímají cvičenci základní pohohu postoj, ve které zaujmou střeh
- ze střehu začíná každá útočná, obranná, protiútočná činnost a po jejím dokončení se do něj cvičenci okamžitě vrací
- střeh pravý a střeh levý (dle nohy vysunuté vpřed) a střeh čelný (chodidla na přímce, více jak na šířku boků); střehy se samozř. liší i pootočením trupu a uplatněním paží; ve střehu je hmotnost cvičence rovnoměrně rozložená na obou nohách, mírný podřep zabezpečuje pružnost postoje – snižuje těžiště, hlava a trup mírně předkloněné, poloha a držení paží závisí od dané činnosti
- varianty střehu – střehový sed, střehový leh - v lehu roznožením pokrčmo, hlava vždy zdvihnutá, od podložky jsou zvednutá i bedra, nohy pokrčené, kolena na šířku boků, hlava a horní část trupu mírně pokrč. A střehový klek.
o Pády
- důležitá složka úp., snížení úrazovosti při osvojování si úpol.cvič.
- naprostý základ pro osvojování některých technik boje na zemi
- technika nemá přímo úpolový charakter – pád lidského těla na zem nelze definovat jako úpolovou činnost (viz def.nahoře)
- avšak chmat (?je to ve slovenštině) je úpol.činností – zabraňujeme jím pádu soupeře na zem
o metodika: kolíbka vzad, převalování z a do vzporu klečmo, přechod z kleku jednonož do stoje (nácvik správného pokládání nohou), výsledná poloha pádu na bok, údery/úhozy (zarazenia J) pažemi o podložku; dále:
o pád vzad kotoulem přes rameno, pád stranou skulením, pád vpřed kotoulem přes rameno, dále:
o kombinace pádů (na zlepšení vestibulárního aparátu) = vykonání 2-3 pádů v bezprostřední návaznosti: pád kotoulem vzad a pád na bok, pád kotoulem vpřed a pád vzad, kombinace pádů vpřed, vzad a nabok, přímý pád vpřed s antigravitačním pohybem předloktí o podložku apod.
o Zdvíhání, nošení a spouštění cvičence a břemen
- velké zatížení svalstva dolních končetin a páteře (od hlavy směrem k pánvi v důsledku hmotnosti horní poloviny těla), nejvíce je zatížena lumbální (bederní) část páteře, která je zároveň nejpohyblivější částí trupu =>
!!!!!!!! správná technika!!!!!!!
- při těchto činnostech má tudíž každý cvičenec s ohledem na anatom-fyziol. předpoklady svůj individuální způsob zdvihání, nošení a spouštění cv./bř., měl by však zároveň respektovat následující principy:
§ zapojení nejsilnějších svalových skupin dolních končetin
§ zapojení práce svalů trupu
§ zabezpečení stability těla
§ zabezpečení správné polohy paží a úchopu/chytu cvičence/břemena
§ nadlehčení břemena a rytmus práce
§ dodržení vertikální roviny
komentář
- nejsilnější svalstvo – dolní k. => pracují při zvedání jako první, dávají impuls, který ulehčí práci paží
- postavit se tak, aby těžiště zvedajícího bylo co nejblíže těžišti zvedaného, zaujmout podře tak, aby úhel v kolenách cca 90°
- pokrčení kolen a rovná záda – rovnoměrné zatížení páteře, hlava v prodloužení trupu
- stabilita těla tím větší, čím těžší je břemeno a čím je jeho těžiště blíž a níž k středu plochy opory
- při zvedání využít přiměřeného nadlehčené břemena, zrychlení pohybu zvedaného cvičence/břemena (dosažené svalstvem nohou zvedajícího), hmotnost zvedaného využít jako protihmotnost k zvedanému-přemisťovanému cvič./břemenu
- při zvedání je nutné, aby těžnice zvedajícího a břemena byly v téže vertikální rovině a co nejblíže podélné ody těla, zvedající se proto k břemeni postaví tak, aby ho zvedal co nejblíže u těla
- snaha vyhnout se zbytečné námaze – zkracujeme dráhu zvedaného břemena, aby se pohybovalo co nejméně v horizontální rovině
- při nošení či spouštění respektujeme stejné principy jako při zvedání
- při nošení – přiměřená (střední) rychlost
- při spouštění – nepředkláníme se, nejprve pokrčíme kolena a s rovnými zády spouštíme cvičence/bř. těsně podél těla na podložku
o Držení soupeře na zemi
o Porazy – poraz ógoši (převalení soupeře přes bok, ve stoji)
Ø uplatnění didaktických principů
o didakt.principy=didaktické zásady (?!) =
§ zásada uvědomělosti a aktivity (aby věděli proč a co; povzbuzení, rozhovor, feedback, různé druhy intraindividualnich soutěží)
§ z.názornosti (lze obyč.ukázka či obrázek, ale dobré využít didakt.techniku: bezchybné provedení ukázky na záznamu, možnost zpomalení/zastavení v růz.bodech, možnost paralelního výkladu s ukázkou, zvýšení motivace)
§ z.soustavnosti (pravidelně, systematicky, od známého k neznámému, od jednoduchého ke složitému, od konkrétního k abstraktnímu)
§ z.přiměřenosti (respektovat pohlaví, věk, zdrav.stav, průběh vývoje žáků, atd. Diferenciace: kvalitativní=dle zájmu, kvantitativní=dle stupně osvojení dovedností-slabší, průměrní, atd.)
§ z. trvalosti (osvojování má probíhat tak, aby si žáci dovednosti efektivně zapamatovali tak, že si je budou schopni kdykoliv vybavit a prakticky je použít)
- podobně jako ve skutečném boji, dochází v ú. k fyzickému kontaktu – dotyku, ten je velmi důležitý, přispívá k naplnění určitých bio a soc potřeb, vytváří pocit sociální sounáležitosti
- u dětí se úpolové dovednosti jeví jako potřebná bojová aktivita (jako u zvířat, kdy jejich hry často velmi přesně simulují boj, který se s jejich dospíváním mění v boj a vůdcovství, přežití apod.)
- úpol.dovednosti jsou ovlivňované osobností dítěte, která se tvoří v tomto období (růst, dospívání); v důsledku toho se mohou objevit různé způsoby chování, které se v pozdějším životě netolerují (pláč, výbuchy zlosti, apod.)
- vítězství osobním kontaktem – pouze v úpolech, jinde (v ostatních sportech ale i v běžném životě) se osobní kontakt trestá
- skleníková výchova a ochrana dětí před konflikty je pro ně nevýhodná
- pokud se úpoly necvičí a v reálném životě je pak člověk nějak fyzicky napaden – nastává u něj šok, který blokuje schopnost účelně reagovat
- posl.dobou se zvyšuje zájem žen o kurzy sebeobrany apod. –dobré
Příklady aplikací didaktických stylů (bohužel se mi nepodařilo dohledat co jednotlivé A-E znamená, je to ale myslím podobné rozdělení stylů jak jsme dělali ve 4.r.s Vilímovou, jde o to jestli činnost víc řídí učitel, či se částečná volba cvičení přenáší na žáka.)
Styl A
Ve výcviku úpolových disciplín z Dálného východu je poměrně častý povelový způsob, neboť zvyšuje produktivitu cvičení, ač současně omezuje tvořivost žáků. Užívá se při výcviku karatedó a sebeobrany. Umožňuje dobrou kontrolu ze strany učitele. V podmínkách ZŠ je možné jej použít při procvičování držení soupeře na zemi s povely Držení nasadit!, Pokus o únik!, Držení uvolnit!, aj.
Styl B
Soutěživá cvičení ve trojicích v průpravných úpolech a boji na zemi (jeden žák rozhoduje o úspěšnosti zákroků ve dvojici a určuje začátek a konec boje).
Užívání úkolových karet na ZŠ při vyučování úpolů není příliš vhodné. Většinou je výhodnější uniformita cvičení vzhledem k začátečnické úrovni žáků.
Styl C
Při pádu vpřed kotoulem přes pravé ramno si žáci navzájem kontrolují vztyk klekem na levé (a opačně).
Při pádu vzad kotoulem přes rameno si žáci kontrolují vzpírání levou rukou při provedení přes pravé rameno (a opačnš), - kontrolují, aby hlava nepřišla běhěm překulení do kontaktu se zemí.
Styl D
Zák si sám kontroluje správnost nástupu na ógoši, správnost nasazeného držení, aj., podle projekce či obrazových materiálů.
Styl E
Obránce zvolí způsoby uhýbání a úniků při cvičení střehů – obránce si sám volí způsoby úniku z držení na zemi.
Ø rozvoj anatomicko-fyziologických fcí
- pohybové struktury z fyziolog.hlediska mají různou skladbu – jde o jednoduché až značně koordinačně složité pohybové komplexy
- po zdravotní stránce je zařazení úpolů do výchov.procesu velkým přínosem – na Dálném východě jsou všechna bojová umění už po stolení spojena s fyzioterapií a akupunkturou a tvoří základ klasické čínské medicíny
Žádné komentáře:
Okomentovat