Při řešení koncepce vnitropodnikového účetnictví je nejpodstatnější pečlivá počáteční úvaha o tom, co vlastně chceme vnitropodnikovým účetnictvím postihnout. Vnitropodnikové účetnictví lze v jeho nejjednodušší formě vytvořit tím, že nepostihujeme vzájemné předávky mezi stře¬disky, ale provedeme pouze třídění nákladů a výnosů podle jednot¬livých středisek a položek kalkulačního vzorce.
Tento způsob evidence ve vnitropodnikovém účetnictví se pou¬žívá v podnicích služeb a v menších výrobních podnicích s jedno¬duchou výrobou, při malém počtu středisek a při malé nebo žádné vnitropodni¬kové kooperaci. Zavádění vnitropodnikového účetnictví má ale většinou smysl právě tehdy, když jde o podnik většího rozsahu, kde jednotlivé organizační a ekonomické části navzájem kooperují.
Jednookruhové účetnictví s kooperací středisek se pak zpravidla řeší tak, že vnitropodnikové převody (druhotné náklady a výnosy) se zapi¬sují ve vnitropodnikovém účetnictví vždy podvojným zápisem pomocí účtů Vnitropodnikové náklady a Vnitropodnikové výnosy, které se zařadí do účtových skupin 59 a 69 (obvykle účty 599 a 699). Také tyto účty se v analytické evidenci člení podle hospodářských středisek. V tomto způsobu účtování je vztah mezi účty 699 a 599 takový, že jejich saldo je nulové.
Tyto účty se do celkového hospodářského výsledku účetní jednotky zpravidla nepočítají. Pokud by se počítaly, jejich vliv na hospodářský výsledek vzhledem k nulovému saldu je rovněž nulový. Zápisy na syntetické účty se uskutečňují zpravidla až měsíčními obraty.
Žádné komentáře:
Okomentovat